8 Co 148/2024 - 512

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Ceplové a soudců JUDr. Viléma Šetka a JUDr. Martina Vícha ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], svěřenská správkyně [Anonymizováno], IČO [IČO žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] 2. [Jméno advokátky C], narozený dne [Datum narození advokátky C] bytem [Adresa advokátky C] 3. [Jméno advokátky D], svěřenský správce [Anonymizováno], IČO [IČO advokátky D] bytem [Adresa advokátky D] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky E] sídlem [Adresa advokátky E] o ochranu práva z věcného břemene, o odvolání žalovaných 1 a 3 proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 76 C 167/2022-393, ve znění opravného usnesení ze dne 30. ledna 2024 č. j. 76 C 167/2022-414 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění: žalovaní jsou povinni odstranit plotové sloupky č. 10 až 15 dle jejich zaměření v geodetickém plánu ze dne 5. 8. 2022, č. [hodnota], vypracovaného [Anonymizováno] a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku z pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaného na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [právnická osoba] se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje ve výrocích III. a V. rozsudku.

II. Žalovaní 1 a 3 jsou povinni zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 76 C 167/2022-393, ve znění opravného usnesení ze dne 30. ledna 2024, č. j. 76 C 167/2022-414, rozhodl, že žalovaní jsou povinni odstranit plotové sloupky č. [hodnota] dle jejich zaměření v geodetickém plánu ze dne 5. 8. 2022, č. [hodnota], vypracovaného [Anonymizováno] a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], z pozemku parc. č. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Soud zde shledal, že sloupky zasahují do výkonu práva žalobců odpovídajícího věcnému břemeni a brání průjezdu na jejich pozemky. Dále byla zamítnuta žaloba v části, v níž se žalobci domáhali odstranění sloupku č. [hodnota] a sloupků č. [hodnota] dle jejich zaměření v geodetickém plánu ze dne 5. 8. 2022, č. [hodnota], vypracovaného [Anonymizováno] a ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], z pozemku parc. č. [Anonymizováno], zapsaného na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [adresa], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] (výrok II.)s odůvodněním, že popsané sloupky podle soudu nebrání žalobcům v užívání věcného břemene v souladu s jeho účelem. Dále bylo rozhodnuto výrokem III., že žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 15 400 Kč k rukám zástupkyně žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Rovněž bylo rozhodnuto, že žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit ČR - Okresnímu soudu v [adresa] na náhradě nákladů řízení placených státem částku 34 565,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok V.).

2. Žalobci podali žalobu, kterou požadovali ochranu svého práva vyplývajícího z věcného břemene na služebném pozemku (parc. č. [Anonymizováno]). Konkrétně požadovali odstranění 12 plotových sloupků, které podle jejich tvrzení bránily průjezdu a průchodu na jejich pozemky, přičemž věcné břemeno bylo zřízeno jako jediná přístupová cesta. Žalobci argumentovali, že sloupky znemožňují bezpečné využívání cesty, a jejich odstranění je nezbytné. Žalovaní ([Jméno žalované], [Jméno advokátky C], a [Jméno advokátky D]) tvrdili, že žalobci svá práva využívají nad rámec rozsahu věcného břemene a že věcné břemeno nebylo určeno pro průjezd těžkou stavební technikou. Rovněž poukazovali na to, že sloupky zcela nezabraňují průjezdu, pouze ho omezují, a že poškozování pozemku je způsobeno neodpovídajícím užíváním cesty žalobci. Zde je třeba upřesnit, že 2.žalovaný se v průběhu řízení bránil tak, že on nebyl ten, kdo by zavdal příčinu sporu.

3. Dle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že původní vlastník služebného pozemku, [jméno FO], nabyl v roce 2008 vlastnické právo k souboru pozemků a budov tehdy evidovaných na LV [Anonymizováno], kat. území [adresa]. Na pozemcích popsaných v odůvodnění (bod 59) se té době nacházeli ubytovací objekty (pionýrský tábor), stavebně technický stav areálu byl na hranici demolice (viz body odůvodnění 20., 21., 22.). [jméno FO] část areálu prodal žalobcům 20. 12. 2013 (pozemků parc. č. [hodnota] včetně staveb na nich, to vše na LV č. [hodnota], kat. území [adresa]). Strany kupní smlouvy se současně dohodly na zřízení věcného břemene chůze a jízdy, tížící pozemek parc. č. [hodnota] (aktuálně parc. č. [Anonymizováno]) ve prospěch prodávaných pozemků, spočívajícího v právu chůze a jízdy (příjezdu a přístupu) a to v míře nezbytně nutné. Dále bylo zjištěno, že prvá žalovaná uzavřela kupní smlouvu s p. [jméno FO] a stala se vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3, na pozemku parc. č. [Anonymizováno], způsob využití ostatní komunikace. Ve prospěch pozemků parc. č. [Anonymizováno] je v oddílu [Anonymizováno] zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy, tížící pozemek parc. č. [Anonymizováno].V době rozhodování soudu prvního stupně bylo najisto postaveno, že žalovaní jsou spoluvlastníky služebného pozemku [prvý a třetí žalovaní jsou svěřenskými správci svěřenského fondu, do něhož byl spoluvlastnický podíl ke služebnému pozemku vložen].

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dotčených dvanáct sloupků, které byly zachyceny v geodetickém plánu z 5.8.2022 (bod 18) umístil třetí žalovaný se souhlasem prvé žalované (viz jednání ze dne 14. 4. 2023). Sloupky jsou zabetonovány do země (viz jednání ze dne 12. 1. 2024). Aktuálně značený pozemek parc. č. [Anonymizováno] odpovídá označení pozemku parc č. [hodnota] v době zřízení věcného břemene (viz jednání ze dne 1. 12. 2023). Soud prvního stupně vycházel mimo jiné ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (bod 39-42), jehož úkolem bylo primárně posoudit, jednak zda geodetický plán a zakreslení sloupků odpovídá, jednak zda dotčené plotové sloupky brání průjezdu vybraných druhů motorových vozidel služebným pozemkem a jejich vjezdu na panující pozemky. Znalec přitom vycházel ze čtyř kategorií typů vozidel (viz str. 12 posudku) tak, aby se uvažovaná vozidla rozměry blížila rozměrům vozidel, jimiž mají žalobci právo odpovídající služebnosti chůze a jízdy užívat. Prostorové nároky vozidel při pohybu přitom znalec posoudil za užití vlečných křivek, jejichž tvar je dán zejména rozchodem a rozvodem kol vozidla a přesahem obrysu karoserie před a za nápravy. Vlečnou křivku znázorňuje modré zbarvení v dotčených přílohách posudku, a sice vlečku plynulého průjezdu dotčeného typu vozidla rychlostí jízdy 5 km/hod bez potřeby zastavení v průběhu jízdy a bez manévrování, tj. couvání apod. Závěry znalce byly doplněny na základě dalších otázek soudu, které se týkaly vzdálenosti dotčených plotových sloupků od okraje zpevněné cesty, když při své výpovědi znalec uvedl, že takové údaje je schopen z výsledků své znalecké činnosti, jelikož mimo rámec znaleckého úkolu posoudil i průjezdnost faktické cesty, nikoli jen služebného pozemku, doplnit. Soud prvního stupně považoval provedení takového důkazu za důležité pro zjištění skutkového stavu věci s ohledem na zjištění znalce, že zpevněná cesta nekopíruje katastrální hranici služebného pozemku. Potřeba provedení takového důkazu proto vyplynula ze spisu. Proto bylo třeba zjistit šířku průjezdného koridoru mezi sloupky a protilehlým koncem zpevněné komunikace. Konkrétní vzdálenosti jsou zachyceny v bodě 42 odůvodnění (U sloupku č. [hodnota] činí vzdálenost 3 m, u sloupku č. [hodnota] činí 3,40m, u sloupku č. [hodnota] činí 2,95m, u sloupku č. [hodnota] činí 3,40m, u sloupku č. [hodnota] činí 3,65m, u sloupku č. [hodnota] činí 3,80m, u sloupku č. [hodnota] činí 4,55m (sahající k hranici mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]), u sloupku č. [hodnota] činí 4,35m (k hranici mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno], u sloupku č. [hodnota] činí 5 m (k hranici mezi pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]), u sloupku č. 10 činí vzdálenost 3,85m.)

5. Soud prvního stupně řešil otázky procesní tj. 1) kdo má být žalován ( otázka spoluvlastnictví) (bod 77), jak má znít návrh rozsudečného výroku ( bod 78) / soud vedl žalobce k odstranění této neurčitosti (v podrobnostech viz usnesení ze dne 29. 8. 2022, č. j. 76 C 167/2022-62), čemuž žalobci bezezbytku vyhověli podáním ze dne 12. 9. 2022./ Žalobci se domáhají ochrany výkonu práva odpovídajícího věcnému břemenu před individualizovaným rušením, a sice umístěním dvanácti plotových sloupků ze služebného pozemku, bránícím průjezdu služebným pozemkem a vjezd z něho na pozemek parc. č. [Anonymizováno]., procesní poučení v rámci řízení případně prolomení zásady koncentrace řízení, dále pak rozsah dokazování nad rámec návrhů účastníků.

6. Soud prvního stupně řešil otázky věcné tj. týkající se obsahu a vymezení a účelu věcného břemene, a to i s ohledem na zřízení smlouvou v roce 2013 a použitelnost stávající právní úpravy (viz úvahy soudu bod 75 odůvodnění). Rovněž se zabýval tím, zda ze strany žalobců nedošlo k rozšíření cesty po služebném pozemku (bod 85). Ačkoli bylo totiž věcné břemeno zřízeno za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., v souladu s § 3028 odst. 2 o. z., soud projednával žalobu na ochranu práv ze služebnosti podle § 1259 o. z. Zákonem č. 89/2012 Sb. se řídí jednak samotné posouzení předpokladů pro vyhovění negatorní žalobě, ale také případné důvody, pro které lze uvažovat o zamítnutí této žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4491/2016). Věcné břemeno zřízeno na základě smlouvy v roce 2013 bylo vymezeno toliko jako právo chůze a jízdy v míře nezbytně nutné pro užívání panujících pozemků a staveb na nich umístněných. Věcné břemeno bylo zřízeno v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., ten však „věcné břemeno jízdy“ výslovně neupravoval. Účastníci smlouvy tak použili pojem, jaký zákon neznal; je tedy třeba tento pojem vyložit (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 161/2013). Věcné břemeno odpovídající právu cesty (zahrnující i právo jízdy) bylo v poměrech zákona č. 40/1964 Sb. chápáno jako právo sestávající, jak z práva přes pozemek procházet, tak přes něj projíždět, zpravidla motorovými vozidly, nejsou-li zjištěny výjimečné okolnosti pro to, aby právo bylo omezeno toliko na průchod. Obsahem služebnosti cesty bezpochyby může být i právo přepravovat náklad, je-li to v souladu s hospodářským významem práva cesty a s jeho účelem v konkrétním případě. Obsah a rozsah služebnosti zřízené dohodou se primárně řídí dohodou oprávněného a povinného. Rozhodující je sice potřeba panujícího pozemku, věcné břemeno by mělo zatěžovat povinného co nejméně.

7. Soud prvního stupně uzavřel (bod 84), že účelem věcného břemene, jak plyne jednak z jeho vymezení ve smlouvě, jednak z okolnosti, že ke zřízení břemene došlo současně s prodejem pozemků, k nimž cesta vedla, tak z kontextu historického užívání služebného pozemku, z něhož [jméno FO] vycházel, bylo zajištění dopravní obslužnosti a přístupu k panujícím pozemkům, a to jak pěšky, tak prostřednictvím dopravních prostředků. V řízení bylo zjištěno, že zřizovatel věcného břemene ([jméno FO]), který koupil soubor pozemků včetně pozemku služebného, nikdy nikoho v průjezdu cestou neomezoval, sám cestu využíval těžkou technikou. Není rozhodné, že mu při sjednání věcného břemene nemusel být znám konkrétní stavební záměr žalobců, neboť musel počítat s tím, že na dotčených pozemcích bude prováděna výstavba logicky spojená s provozem těžké techniky po cestě, jež tyto pozemky dopravně obsluhovala. To plynulo už jen z charakteru pozemků a špatného stavebně-technického stavu staveb na nich umístěných, i z toho, že inicioval zřízení věcného břemene v návaznosti na prodej části pozemků žalobcům. Ostatně i to, že na pozemcích byly v době nabytí [Anonymizováno] [jméno FO] stavby, a současně nebylo zjištěno, že by pozemky byly přístupné z jiné cesty, vede k závěru, že historicky po cestě musela jezdit těžká technika při realizaci dotčených staveb. Těžko mohl [Anonymizováno] [jméno FO] při sjednání břemene předpokládat, že noví vlastníci nebudou potřebovat zajistit průjezd těžkou technikou přes služebný pozemek, byť třebas jen k odvozu materiálu ze zakoupených pozemků, na nichž se zčásti nacházel areál bývalého pionýrského tábora, když i on sám takto služebný pozemek takto využíval a vycházel z toho, že cesta byla historicky užívána většími vozidly pro obsluhu pionýrského tábora. Současně nebylo zjištěno, že by se cesta po služebném pozemku v mezidobí rozšířila. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene rovněž nevyplývá, že by výkon práva měl např. omezit na určitý typ vozidel, ani na konkretizované účelové určení (např. zemědělské využití pozemků). Samotné vymezení břemene slovy „v míře nezbytně nutné pro užívání výše uvedených pozemků a staveb“ pak bez dalšího nevypovídá o typu vozidel, jejichž průjezd je oprávněný.

8. Soud prvního stupně dospěl k dílčímu závěru, že vlastníci služebného pozemku, tj. žalovaní, nejsou výkonem práva z věcného břemene spočívajícího v průjezdu těžkou technikou zatěžováni nad míru předvídanou při jeho zřízení z hlediska vyššího zatížení služebného pozemku. Obsahem věcného břemene jízdy a chůze totiž bylo i právo užívat služebný pozemek těžkou technikou. V roce 2013 bylo zřízeno věcné břemeno jízdy přes pozemek, který je nyní ve spoluvlastnictví žalovaných; smlouva o jeho zřízení však nevymezila, kudy má cesta vést. Dle soudu prvního stupně i pro tento případ platí v zásadě to, co bylo nastíněno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 507/2001, že totiž právo odpovídající věcnému břemeni lze v takovém případě vykonávat kdekoliv na zatíženém pozemku jen tehdy, bylo-li to ve smlouvě uvedeno. V tomto smyslu nebylo ve smlouvě dohodnuto ničeho. Soud tedy vyšel ze zjištění o stavu služebného pozemku v době zřízení věcného břemene. Zpevněná cesta, stejně jako nyní, ani v době 2013 nerespektovala katastrální hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Ze soudobých leteckých snímků a z jejich komparace se snímky recentními plyne, že cesta již v roce 2013 zasahovala do pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Pokud došlo k nějaké změně v jejím umístění, pak toliko v její horní části k zmenšení plochy zasahující do pozemku parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Lze předpokládat, že v době zřízení věcného břemene, jelikož nevyjádřily ve smlouvě jinou vůli, vycházely strany smlouvy o zřízení věcného břemene z toho, že věcné břemeno opravňuje vlastníky panujících pozemků k užívání panujícího pozemku v místech zpevněné cesty. Pokud by soud prvního stupně uzavřel, že oprávnění z věcného břemene mohou k jízdě využívat celý služebný pozemek, nepřípustně by tím rozšířil obsah věcného břemene.

9. Soud prvního stupně proto poměřoval, zda sloupky brání v užívání toliko cesty, nikoli celého služebného pozemku. Na újmu takovému zjištění není, že bez toho, aby vozidla vjížděla na jiné pozemky, nemohla by cestou projet. Řečeno jinak, existence sjednaného věcného břemene není vázána na to, že k plnohodnotném využití práva z věcného břemene je zasahováno i do pozemků věcným břemenem nezatížených. Soud prvního stupně uzavřel, že obecně platí, že žalovaným nic nebránilo realizovat své vlastnické právo ke služebnému pozemku a umístit na něj dotčené plotové sloupky za předpokladu, že toto opatření nebude mít za následek znemožnění či podstatné ztížení výkonu práva osob oprávněných z věcného břemene. Pro posouzení věci je tedy rozhodující, zda průchod a průjezd přes služebný pozemek nebyl znemožněn anebo podstatně ztížen umístěnými plotovými sloupky. Soud vysvětlil, proč uvažuje o velkém nákladním vozidlem, jelikož uzavřel, že obsahem věcného břemene je i právo průjezdu tímto typem vozidla. Pokud sloupky brání tomuto vozidlo s největší vlečnou křivkou, je nadbytečné posuzovat menší vozidla, protože rušivým bude i znemožnění či podstatné omezení tohoto typu vozidla.

10. Pokud jde o sloupky č. [hodnota], ze znaleckého posudku vyplynulo, že sloupky č. [hodnota] znemožňují velkému nákladním vozidlu plynulý (tj. bez manévrování) průjezd cestou po služebném pozemku a přímý vjezd na pozemek parc. č. [Anonymizováno], přes nějž se přejíždí k panujícím pozemkům. Sloupky č. [hodnota] pak vjezd na pozemek parc. č. [Anonymizováno] velkým nákladním vozidlem znemožňují (sloupek č. [hodnota] i bez manévrování). Z uvedeného plyne, že právo z věcného břemene je tímto podstatně omezeno. Účelem věcného břemene není jen průjezd cesty na její konec k pozemku žalovaných 1) a 3), nýbrž zajištění dopravní obsluhy panujících pozemků, tj. vjezd na ně přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] (třeba i za využití pozemku parc. č. [Anonymizováno]). Ani zjištění, že sloupky č. [hodnota] umožňují průjezd cestou při manévrování, nesnižuje intenzitu takového omezení. Pokud umístění sloupků nutí velké nákladní vozidlo, aby při průjezdu cestou v již tak ztížených podmínkách manévrovalo, tj. aby zastavovalo, couvalo apod., zjevně se to příčí účelu zřízení břemene. Z dokazování nevyplynulo, že by strany smlouvy o zřízení věcného břemeno zamýšlely obsah břemene omezit toliko na minimální možnou dopravní obslužnost panujících pozemků, tj. umožnit alespoň nějaký, jakkoli složitý a zdlouhavý, vjezd na panující pozemky, jak nepřípadně připodobnila zástupkyně žalovaných vjezd na pozemek parc. č. [Anonymizováno] jako „vjezd do garáže“. Pakliže tedy žalovaní nutí vozidlo při průjezdu již tak obtížně průjezdnou cestou manévrovat, a přitom se pohybovat v těsné blízkosti pevných překážek, podstatně tím omezují právo z věcného břemene. Žalovaní zcela přehlížejí, že cesta může být využita i pro průjezd velkých vozidel hasičského záchranného sboru do prostoru panujících pozemků. Pokud by takový průjezd byl znemožněn (sloupek č. 10), popřípadě spojen s nutností manévrovat (sloupky č. [hodnota]), nelze než uzavřít, že umístění sloupků je nepřímo ohrožující pro zájem žalobců na řádném užívání panujících pozemků. Žalovaný 3) tak v zásadě neoprávněně a v rozporu s obsahem věcného břemene svévolně vymezil žalobcům vjezd na jejich pozemek pouze v prostoru mezi sloupkem č. [hodnota] a jím zbudovanou zídkou z betonových sloupků při vjezdu k domu č.p. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně uzavřel, že umístění sloupků č. [hodnota] na služebný pozemek bylo neoprávněný zásahem do práva žalobců z věcného břemene jízdy a chůze, a sice zásahem trvajícím, při němž žalovaní 1) a 3) vytvořili stav zasahující do práva žalobců a od té doby jej udržují, byť v postavení svěřenských správců fondu, do něhož svůj spoluvlastnický podíl prvá žalovaná vložila [včetně žalovaného 2)]. Tento zásah přitom bude trvat až do odstranění udržovaného protiprávního stavu, tj. do odstranění dotčených sloupků.

11. Dále soud prvního stupně doplnil, že k závěru o důvodnosti žalobního návrhu na odstranění sloupků č. [hodnota] nadto svědčí zcela svébytný důvod, a sice zneužití práva ze strany žalovaných 1) a 3). Zákaz zneužití práva je institutem sloužícím k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný (bod 94-97). 3. žalovaný, který fakticky sloupky osadil, uvedl, že účelem umístění sloupků bylo oddělení vlastnického práva a vymezení plochy, kudy žalobci mohou jezdit a kudy nikoli dle věcného břemene. Argument oddělení vlastnictví je smysl postrádající, pročež jej soud prvního stupně vyhodnotil jako ryze účelový. žalovaný 3) sloupky osadil do míst, kde spíše omezují užívání cesty, než oddělují hranici pozemků. Ostatně pokud by jeho záměrem bylo oddělit hranici pozemků, nejprve by si zjistil, kudy hranice vede, aby se vyhnul situaci, kdy sloupky oddělují zpevněnou cestu, nikoli katastrální hranice pozemků. Sloupkem č. [hodnota] dokonce osadil cizí pozemek, a když jej na toto zjištění soud na jednání dne 1. 12. 2023 upozornil, žalovaný toliko odvětil, že sloupek posune do prostoru služebného pozemku, tj. do faktické cesty, i přes tehdy již vyjevený závěr znalce, že již nynější umístění sloupku č. [hodnota] omezuje žalobce v užívání cesty.

12. Jednáním žalovaných 1 a 3) dochází ke zneužití výkonu práva, tj. k realizaci jejich vlastnického práva (při užívání svého pozemku) za účelem, který je se zákonem neslučitelný, a jímž je v projednávané věci toliko způsobit újmu žalobcům spočívající v nemožnosti či podstatném omezení práva žalobců na užívání služebného pozemku. Onen hrubý nepoměr mezi zájmy stran, kdy výkon vlastnického práva ze strany žalovaných 1) a 3) vážně poškozuje žalobce, avšak žalovaným nepřináší jakýkoli odpovídající prospěch, je rovněž ukazatelem zneužití výkonu práva.

13. Soud prvního stupně se rovněž vypořádal s námitkami žalovaných (viz bod 86, 99-106 odůvodnění) směřujícími k tvrzenému odmítnutí se podílet na údržbě pozemku, rozporu s dobrými mravy k této neochotě, a absencí zavinění ze strany žalovaných, s námitkou, že nějaký jiný nákladní vůz projel, nesjednání průjezdu těžké techniky a změny průběhu faktické zpevněné cesty v mezidobí od roku 2013 do současnosti (míněno provedení neoprávněných terénních úprav ze strany žalobců (bod 106).

14. Soud dále uvedl, co jej vedlo k zamítnutí požadavku na odstranění sloupku [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že zamítavý výrok II. nebyl napaden odvoláním, tak bližší shrnutí odvolací soud neprovádí (viz odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v bodech 107 až 111).

15. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle 142 odst. 2 o. s. ř. mezi žalobci a žalovanými 1 a 3. O nákladech mezi žalobci a 2 žalovaným rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

16. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Byť v projednávané věci nelze aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., je zjevné, že znalecký posudek zásadním způsobem přispěl ke zjištění, že žalovaní ruší výkon práva žalobců z věcného břemene. Ačkoli byli žalobci v řízení částečně neúspěšní, soud za užití § 150 o. s. ř. dospěl k závěru, že je namístě, aby náklady spojené se znaleckým posudkem nesli toliko žalovaní 1) a 3) (k odůvodnění blíže viz bod 114).

17. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání žalovaní 1 a 3 do výroku I. III. a V. a rozporovali závěry soudu prvního stupně ohledně účelu a rozsahu věcného břemene. Dle odvolatelů je spekulativní závěr soudu o špatném stavebně technickém stavu v době koupě areálu [jméno FO], rovněž tak je spekulativní závěr soudu o historickém projíždění nákladních vozidel areálem. Další námitky odvolatelů směřovali k závěrům soudu prvního stupně o zatížení služebného pozemku a k obsahu věcného břemene. Uvedli, že k instalaci předmětných sloupků došlo z důvodu dezolátního stavu služebného pozemku v důsledku průjezdu těžké techniky. Další námitky směřovaly k tomu, že se žalobci nikterak nepodílejí na údržbě služebného pozemku. Dále namítali, že došlo v průběhu let k svévolnému rozšíření služebnosti nad rámec sjednaného obsahu. Dále odvolatelé namítali procesní vady ohledně nesprávného poučení stran a nedodržení rovnosti účastníků řízení. Navrhli změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby.

18. Žalovaný 2) rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nenapadl. Sdělil, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně došlo k uzavření dohody o narovnání mezi ním a žalovanými 1. a 3 zahrnující dohodu o zrušení spoluvlastnictví pozemku a vzájemném vypořádání a k dohodě o převodu části pozemku.

19. Žalobci se k odvolání žalovaných 1 a 3 vyjádřili, odvolání považují za nedůvodné a navrhli potvrzení rozsudku ve smyslu § 219 o. s. ř. Uvedli, že byť podané odvolání žalovaných je poměrně rozsáhlé, čítajíc bezmála 60 odvolacích bodů, opakují prakticky svou argumentaci, se kterou se dle žalobců již soud prvního stupně řádně vypořádal. Žalovaní opakovaně namítají pochybení ze strany soudu, co do nařízené mediace (a následnému výroku o náhradě soudních nákladů), rozsahu věcného břemene (a nařízeného místního šetření) a co do nákladů na údržbu předmětné cesty.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním žalovaných 1 a 3 tj, ve výrocích I., III. a V., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu ustanovení § 212 o. s. ř. za použití ustanovení § 212a o. s. ř.

21. Odvolací soud zjistil, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav (§ 6, § 120 odst. 1,3 a odst. 1 o. s. ř.) nedoznal změn ani v odvolacím řízení, stejně tak soud prvního stupně dospěl správnému závěru právnímu. Soud prvního stupně též náležitě poučil účastníky ve smyslu § 119a odst. 1,2 o. s. ř. zde je třeba připomenout, že došlo ke koncentraci řízení, neboť soud provedl přípravné jednání a koncentrace byla prolomena pouze ve vztahu k tvrzení, zda průběh zpevněné cesty na pozemku [Anonymizováno] doznal od roku 2013 do současnosti změny (žalovaní), u žalobců k stavu služebného pozemku v roce 2013.

22. Po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo mezi žalovanými k uzavření dohody o narovnání z 11.5.2024, která zahrnovala i dohodu o zrušení spoluvlastnictví pozemku a vzájemném vypořádání a dohodu o převodu části pozemku a rozdělovacího geometrického plánu, což zjistil odvolací soud z listin ze dne 11.5.2024 (čl. 468-471).

23. Z výpisu z katastru nemovitostí byl zjištěno, že na LV [Anonymizováno], kat. území [adresa] je vlastníkem zde uvedených nemovitosti parc. č. [Anonymizováno], kdy součásti je stavba rod. domu čp.[Anonymizováno] na pozemku p.č. [hodnota] a parc. Č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], svěřenský správce: [Jméno žalované] a Petr Kéringer (čl. [Anonymizováno]).

24. Z výpisu z katastru nemovitostí byl zjištěno, že na LV [Anonymizováno], kat. území [adresa] je vlastníkem zde uvedených nemovitosti parc. č. [hodnota], a staveb je [Anonymizováno]. [Jméno advokátky C] (čl.501- 504).

25. Pro úplnost je třeba dodat, že 2.žalovaný podáním ze dne 18.6.2024 navrhl postup, který označil jako „procesní nástupnictví“, na který žalobci procesně nereagovali (čl. 491-492).

26. Lze přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně v části skutkových závěru, i závěrů právních. Rovněž odvolací soud se zcela ztotožňuje procesním postupem soudu prvního stupně. Zde je třeba odkázat na výklad podaný v odůvodnění soudu prvního stupně v napadeném rozsudku, který vystihuje danou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím. Prvostupňový soud zde náležitým způsobem vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázány a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalovaných směřující k nesprávnému skutkovému a právnímu posouzení věci nemohou nikterak obstát. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Je třeba souhlasit s vyjádřením žalobce k odvolání žalovaných, kde namítá, že odvolatel pouze opakuje své námitky vznesené již před soudem prvního stupně.

27. Dle odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně správně, pokud se zabýval nejdříve obsahem, rozsahem věcného břemene sjednaného v roce 2013. Soud primárně vyšel ze znění smlouvy, která stanovila věcné břemeno „chůze a jízdy v nezbytném rozsahu“. Soud prvního stupně vysvětlil, z jakých dalších důkazů k obsahu ujednání vycházel (svědecká výpověď [Anonymizováno]. [jméno FO], skutečnost, že zřízení věcného břemene bylo součástí kupní smlouvy, část jeho svědecké výpovědi, že sám používal těžkou techniku, stav budov v době nabytí dražbou.). Správný je tedy závěr, že věcné břemeno zahrnovalo nejen právo chodit po služebném pozemku, ale i právo jízdy (včetně těžké techniky), neb to odpovídalo nejen potřebám žalobců a charakteru pozemku, ale také skutečnosti, že nebyl další přístup.

28. Soud prvního stupně učinil správné závěry ohledně omezení výkonu věcného břemene překážkami tj. plotovými sloupky, které správně vyhodnotil jako neoprávněný zásah do výkonu věcného břemene, neboť znemožňují průjezd vozidel, včetně těžké techniky.

29. Omezení výkonu věcného břemene bylo posouzeno jako protiprávní a v rozporu se sjednaným obsahem věcného břemene. Umístění překážek soud vyhodnotil správně jako zjevné zneužití práva vlastníka služebného pozemku, když jednání žalovaných (např. instalace sloupků a jejich udržování) nebylo vedeno legitimním zájmem, ale snahou znemožnit výkon práv žalobců. Odvolací soud se tak rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, který přihlédl k šikanózní povaze jednání, které zjevně mělo za cíl ztížit výkon věcného břemene.

30. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že rozsah služebnosti se nemůže měnit na základě změny poměrů hospodaření nebo změny vlastností panující či služebné věci, tak tento závěr odpovídá výkladu komentářové literatury, která klade důraz na stav v okamžiku vzniku služebnosti. Judikatura zmiňuje (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008), že služebnost nelze rozšířit nad rámec očekávání původních stran při jejím vzniku, což je v souladu s textem komentáře (§ 1264 Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 1135 - 1136: D. Hrabánek); komentář dále zdůrazňuje potřebu panujícího pozemku jako klíčového výkladu, pokud míra služebnosti nebyla dohodnuta. Tento princip soud prvního stupně také reflektoval.

31. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí soudu prvního stupně se drží zásad stanovených judikaturou i komentářem, a to zejména ohledně neměnnosti rozsahu služebnosti a nezbytnosti respektování původní dohody stran.

32. Odvolací soud se podrobněji zabýval námitkami odvolatelů a jejich odkazy na judikaturu NS (citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1870/2018) a jejich relevancí. Ve stručnosti lze uvést, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1870/2018 se zabývá se otázkou, zda a za jakých podmínek mohou třetí osoby užívat věcné břemeno (služebnost cesty) zřízené ve prospěch vlastníka panující nemovitosti. Klíčové je určení rozsahu a způsobu výkonu práva v kontextu jeho zřízení. Rozsah užívání musí odpovídat tomu, co mohly strany při zřizování břemene rozumně předpokládat. Věcné břemeno nelze svévolně rozšiřovat; zatížení služebného pozemku musí být přiměřené. Rozhodnutí akcentuje nutnost zvážit, zda plánované užívání (např. stavební technikou) představuje nepřípustné rozšíření břemene.

33. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 60/2008 se zabývá se obsahem a způsobem výkonu věcného břemene, pokud nebyl při jeho zřízení výslovně stanoven. Pokud rozsah břemene není přesně určen, platí, že rozhodující je potřeba panující nemovitosti, avšak povinný (vlastník služebného pozemku) nesmí být zatěžován nad míru, kterou mohl předpokládat při zřízení břemene. Zároveň připomíná, že rozsah a způsob výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni musí být v žalobách specifikován přesně.

34. Odvolatelé tedy argumentují, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že zamýšlené užívání věcného břemene žalobci (např. za účelem stavebních prací) překračuje původně sjednaný rozsah a dále se dovolávají specifických závěrů judikatury, která klade důraz na omezení povinného co nejmenší zátěží.

35. Zde je třeba uvést, že soud prvního stupně po provedeném dokazování a zjištění důvodů a situace při zřízení věcného břemene v roce 2013 věc posuzoval ve prospěch oprávněných osob, zdůrazňujíc potřebu účelného užívání břemene (např. pro přístup k panující nemovitosti.) Citovaná judikatura naznačuje, že pro posouzení odvolacích námitek je zásadní přesné určení rozsahu věcného břemene, pokud nebyl při jeho zřízení jasně vymezen, má být rozsah posuzován restriktivně vůči povinnému (žalovaným). Plánované užívání (např. intenzivní průjezd těžkou technikou) nesmí převýšit míru, kterou mohly strany předpokládat.

36. Z judikatury vyplývá, že pokud žalovaní (odvolatelé) prokáží, že rozsah plánovaného užívání věcného břemene výrazně překračuje původní míru a zřizovací úmysl, může to vést k přehodnocení rozsudku. Naopak žalobci budou muset doložit, že zamýšlené užívání odpovídá potřebám panující nemovitosti a nepředstavuje nepřiměřené zatížení. V dané věci se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že rozsah užívání nepřekračuje původní míru a zřizovací úmysl.

37. Odvolací soud se podrobněji zabýval dalšími námitkami odvolatelů a jejich odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu (citované sp. zn. 22 Cdo 3833/2012, sp. zn. 22 Cdo 2647/2004). Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3833/2012 upozorňuje na nutnost vymezit přesnou trasu výkonu práva cesty, pokud to není upraveno smlouvou. Takové vymezení musí respektovat jak potřeby oprávněného, tak zájmy povinného, přičemž zásah do vlastnického práva povinného má být co nejmenší.

38. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2647/2004 zdůrazňuje, že výkon práva z věcného břemene musí být přiměřený a povinný má právo se bránit proti škodlivému či nadměrnému výkonu. Tento princip byl aplikován v situacích, kdy bylo věcné břemeno zneužíváno způsobem, který ohrožoval vlastnické právo povinného.

39. Odvolací soud se tedy zabýval tvrzeným dopadem judikatury na konkrétní projednávaný případ. Je třeba přisvědčit odvolateli, že argumentace založená na výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 3833/2012 a sp. zn. 22 Cdo 2647/2004) má určitou relevanci, neboť zdůrazňuje povinnost přiměřeného výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Soud prvního stupně ale v dané věci však již podobné principy uplatnil, a proto samotné odvolání na tuto judikaturu nemůže vést k zásadnímu zvrácení závěrů soudu.

40. Rozhodnutí Nejvyššího soudu dále potvrzují, že při pochybnostech má být rozsah věcného břemene vykládán restriktivně, což odpovídá logice rozsudku soudu v tomto případě. Ačkoliv soud prvního stupně v dané věci explicitně na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3833/2012 nebo 22 Cdo 2647/2004 neodkazoval, přesto však své závěry postavil na obdobných právních principech (přiměřenost, ochrana vlastnického práva povinného a zákaz nadměrného výkonu práva).

41. Odvolací soud tedy uvádí, že tato odvolací argumentace by mohla být efektivní pouze za předpokladu, že by se podařilo prokázat, že soud prvního stupně opomenul zohlednit některé klíčové skutkové okolnosti nebo aplikoval nesprávně právní normy. Samotná judikatura, která potvrzuje obecné principy aplikované již v daném rozsudku, k zásadnímu zvrácení rozsudku pravděpodobně vést tedy nemohla. Celkově se zdá, že judikatura citovaná odvolateli sice na daný případ částečně dopadá, ale nevybočuje z principů, které soud již aplikoval. Významné změny závěrů by mohly nastat pouze na základě nových skutkových zjištění, ale k těm s ohledem na koncentrací řízení již dojít nemůže.

42. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení III. a V.) dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. S upřesněním a učinění geodetického posudku součástí rozsudku, a to s ohledem na výkon rozhodnutí. Soud posuzoval míru a způsob výkonu služebnosti, přičemž kladl důraz na proporcionalitu mezi užíváním služebnosti a charakterem panující nemovitosti. Soud správně uvedl, že výkon služebnosti musí respektovat omezení vyplývající z jejího charakteru a zohlednit práva vlastníka služebného pozemku, postupoval v souladu se zásadami proporcionality a ochrany práv obou stran.

43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšným žalobcům vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s odměnou advokátovi za účast u jednání, Náklady žalobců sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, tj. z odměny určené dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), j) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a.t.“, při tarifní hodnotě 10 000 Kč za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření k procesnímu návrhu k výzvě odvolacího soudu, účast u jednání odvolacího soudu) po 1 200 Kč za každého žalobce za jeden společný úkon (1 500 Kč snížených o 20 % dle § 12 odst. 4 a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 2 a. t. za 3 úkony po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, žalobci vynaložili na nákladech řízení celkem 4 500 Kč.

Poučení