8 Co 153/2023 - 401

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [jméno zainteresované společnosti] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 800.000 Kč a 900.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 2023, č. j. 10 C 80/2021-283, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 51.555,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba na zaplacení částky 1.700.000 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 7. 2018 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 800.000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 900.000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 264.515,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uváděla, že okresní soud došel k nesprávnému skutkovému závěru ohledně obsahu smlouvy o správě majetku, když správně dospěl k závěru o tom, že smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena, nesprávně však považoval za nesporný obsah smlouvy spočívající v tom, že úkony v rámci správy majetku měly být prováděny po vzájemné konzultaci a odsouhlasení, tedy s vědomím žalovaného. Žalobkyně takový obsah smlouvy nikdy netvrdila a neučinila jej nesporným, žalobkyně tvrdila, že o všech úkonech vždy informovala a veškeré úkony předem konzultovala, nikoliv však, že měla takovou povinnost. Žalobkyně tedy od počátku tvrdila, že obsah smlouvy o správě majetku korespondoval s právní úpravou občanského zákoníku o správě cizího majetku, z níž správci nevyplývá jakákoliv povinnost beneficienta předem o úkonech informovat či žádat jeho předchozí souhlas, pokud zákon nebo dohoda nestanoví jinak. Značného pochybení se okresní soud dopustil při procesu hodnocení platnosti a pravdivosti smluv o zápůjčkách, které byly soudu předloženy v kvalitě elektronické konverze pořízené postupem podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, které si jednatel žalobkyně uchoval jako zálohy těchto dokumentů, jejichž originály mu byly odcizeny při krádeži z auta. Z právní úpravy konverze a okolností daného případu je zřejmé, že vstupními dokumenty musely být prvopisy bez zásahů, tedy originály, nikoliv prosté fotokopie, s jejichž obsahem by se dalo manipulovat a tento tedy změnit. Soud I. stupně však podle názoru žalobkyně hodnotil listiny jako prosté fotokopie a nesprávně tak obrátil důkazní břemeno na žalobkyni ohledně prokázání pravosti, resp. pravdivosti těchto listin. Předložila-li žalobkyně soudu znalecký posudek [znalec] z něhož plyne, že na listinách, jež byly původními dokumenty před provedením elektronické konverze, byly podpisy žalovaného, prokázala, že tyto listiny žalovaný skutečně podepsal. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal, že dokumenty, jež byly předlohou elektronických konverzí, nebyly pravdivé, resp. že bylo s jejich obsahem před provedením konverze manipulováno. V tomto zřejmě soud I. stupně vyšel ze žalovaným předloženého znaleckého posudku [znalec], vůči němuž žalobkyně již v řízení před soudem I. stupně vznesla námitku odbornosti, neboť znalec je v evidenci znalců zapsán pro obory 1. kriminalistika – padělky; 2. papír; 3. tiskařství, odvětví kriminalistika padělků listin; výroba papíru; zpracování papíru; tiskařství. Je tak zjevné, že znalec má odbornost posuzovat pravost listin v papírové podobě, nikoliv však jejich digitálních obrazů, což se promítlo v projednávané věci, kdy zjevně předmětné listiny znalec posuzoval optikou odvětví, pro kterou je specializován. V důsledku toho došel znalec k účelovému závěru o nevěrohodnosti všech posuzovaných listin z důvodu, že tyto se vyznačují tzv. markanty, které svědčí o jejich velmi blízkém časovém technickém vzniku, což odporuje datům, které jsou na nich uvedeny, jejichž rozptyl má být až 20 měsíců. Žalobkyně se k závěrům znaleckého posudku vyjádřila a má za to, že věrohodnost závěrů znalce vyvrátila, když pro podporu navrhla další důkazy. V daném kontextu je s podivem, že soud I. stupně provedl důkaz listinami předloženými žalovaným u posledního jednání dne 22. 3. 2023 ve vztahu k pokusu, který měla provést asistentka kanceláře právní zástupkyně žalovaného na pracovišti České pošty č. [číslo] v [adresa], kdy měly být podle tvrzení žalovaného zkonvertovány do elektronické podoby fotokopie předložených dokumentů. Tímto pokusem mělo být prokázáno, že ke konverzi do elektronické podoby došlo skutečně z fotokopie, a to i přesto, že žalobkyně namítala, že není zjevné, že předmětem konverze byla v daném případě skutečně fotokopie, když předlohou mohl být originál listiny a nyní žalovaný účelově může soudu předkládat fotokopii, a to za situace, kdy soud neprovedl ani důkaz výslechem svědkyně [jméno FO], zaměstnance České pošty na pracovišti [adresa]. Žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl k důkazu žalobkyní předložený notářský zápis notáře [jméno FO] o skutkovém ději, jehož předmětem byl stejný pokus zástupce žalobkyně o provedení konverze do elektronické podoby za pomoci barevné fotokopie z 3. 10. 2022 na stejném pracovišti pošty, kdy z tohoto notářského zápisu je zjevné, že provedení konverze na základě barevné fotokopie bylo pracovnicí pošty odmítnuto. Až absurdně působí soudem provedené vyhodnocení výpovědi jednatele žalobkyně [jméno FO], kdy podle soudu měl ve vztahu ke smlouvám o zápůjčkách na jednu stranu tvrdit, že tyto připravoval, a na druhou stranu, že tyto nikdy neuzavřel. Ze zvukového záznamu pořízeného o této výpovědi je zcela zjevné, že pokud pan [jméno FO] hovořil o tom, že s žalovaným neměl uzavřenou žádnou písemnou smlouvu, měl tím na mysli žádnou jinou smlouvu, kromě těch, které předložil v rámci projednávané věci. Soud I. stupně však iracionálně dospěl ke skutkovému závěru, že sám jednatel žalobkyně měl potvrdit, že k uzavření předmětných smluv o zápůjčkách nedošlo. Skutečnost, že jednatel žalobkyně nebyl pro odstup času schopen vylíčit okolnosti podpisu smlouvy, tj. který den, na kterém místě byly smlouvy podepsány, nelze přičítat k jeho tíži. S tím souvisí také nesprávný skutkový závěr soudu o tom, že předmětné smlouvy nemohl žalovaný podepsat, neboť se v uvedených den dle výpovědi svědkyně [jméno FO] nacházel ve [adresa], nikoliv v [adresa]. Důkaz výpovědí svědkyní byl nepřípustný, poněvadž se tak stalo po koncentraci řízení, navíc ze samotné výpovědi svědkyně [jméno FO] žádná skutečnost významná pro rozhodnutí nevyplynula. Navíc z tohoto nevyplývá, že by nemohl dokumenty podepsat v [adresa], kdy vzdálenost mezi těmito městy je cca 80 – 90 km. Okresní soud se tak nedostatečně zabýval tím, zda nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, když se vůbec nevypořádal se skutečností, že plnění ve výši 1.700.000 Kč žalobkyně přijala od jiného subjektu, než žalovaného. Uvedené umocňuje skutečnost, že soud zcela přehlédl tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně obsažené ve vyjádření z 18. 8. 2022 k tomu, že plnění přijaté žalobkyní od společnosti [právnická osoba] byla na úhradu podstatné části závazku [právnická osoba] vůči žalobkyni z titulu řady ústních smluv o zápůjčkách bez sjednané doby splatnosti, kdy celkový závazek společnosti vůči žalobkyni činil 1.781.413,35 Kč, kdy částka ve výši 900.000 Kč byla uhrazena dne 25. 7. 2018, částka 800.000 Kč byla uhrazena dne 26. 7. 2018 a doplatek do celkové částky byl proveden 27. 11. 2018 ve výši 81.413,35 Kč, vždy pod VS [var. symbol]. Soud tak neprovedl a nevypořádal se s důkazy navrhovanými žalobkyní. Smyslem celé transakce bylo přesunout závazek ze společnosti [právnická osoba] na žalovaného a utvrzení tohoto závazku ve formě písemné smlouvy se sjednanými úroky, kdy na tomto podkladě byly uzavřeny mezi žalobkyní a žalovaným předmětné smlouvy o zápůjčkách se stanoveným úrokem a splatnostmi. Žalobkyně nesouhlasila s názorem soudu I. stupně o tom, že je bez právního významu časová souslednost a obsah poznámek u jednotlivých převodů, které jednatel žalobkyně provedl. Žalobkyně považovala za nesprávné také rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy žalovanému přiznal soud náhradu nákladů v plné výši za 1 úkon právní služby za účast u jednání, konaného dne 6. 1. 2022, kdy se jednalo o účast na přípravném jednání a za několikeré nahlížení do spisu ve výši jedné poloviny, když podle judikatury vyšších soudů lze výjimečně přiznat odměnu advokáta za úkon právní služby spočívající v prostudování spisů, půjde-li o úkon srovnatelný s prostudováním trestního spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Dále okresní soud pochybil, když vycházel z poloviny nákladů za znalecký posudek, když z titulní strany znaleckého posudku je zjevné, že byl zpracováván pro 6 sporných listin, z nichž 2 se týkaly tohoto řízení, činil poměr tedy jednu třetinu.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Okresní soud dospěl ke správnému skutkovému závěru ohledně obsahu smlouvy o správě majetku, když žalobkyně sama tvrdila, že je nesporné, že o všech úkonech vždy informovala a veškeré úkony předem konzultovala s žalovaným. Toto však není nesporné, neboť v některých případech zjevně žalobkyně souhlas neměla, ačkoliv ho mít měla. Žalovaný uváděl, že žalobkyně pro něj jednotlivé úkony při správě majetku měla činit, a to vždy po jeho předchozím souhlasu. Pokud by soud měl mít pochybnosti o obsahu smlouvy o správě či o tom, zda vůbec byla uzavřena, musel by vycházet ze situace, jako že uzavřena nebyla, a tím pádem by to byla opět žalobkyně, kdo by musel prokázat, že k daným jednáním souhlas měla. Je nesporné, že každý úkon měl být předem odsouhlasen, avšak pokud v daném případě žalovaný namítá, že o předmětných úkonech týkajících se kolečka plateb nevěděl a neodsouhlasil, tak pokud žalobkyně měla ustát své břemeno tvrzení a důkazní, musela by tvrdit a navrhnout důkazy k tomu, že žalovaný o daných skutečnostech věděl, což se nestalo. Soud I. stupně pak zcela správně zhodnotil, že smlouvy o zápůjčce nejsou pravými listinami, přičemž tento závěr je podložen odbornými znaleckými posudky, zejména posudkem pana [znalec]. Pokud pravost listiny o zápůjčce žalovaný dovozuje ze zákonné úpravy konverze, tak jsou jeho úvahy zcela nepoužitelné. V tomto směru odkázal na konverze plných mocí, jež doložil žalovaný. Pokud se vyjadřovala a sporovala závěry znalce [znalec] pak námitky žalobkyně byly znalcem při výslechu řádně osvětleny, bylo na ně reagováno a nevznikly žádné pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku, kdy tento se od svých závěrů neodchýlil. Jakákoliv námitka odbornosti, resp. neodbornosti znalce je opět účelová. Znalec ve svých výpovědích, ve výše uvedených řízeních (8 C 307/2020 a 9 C 338/2020) uvedl, že je zcela odborně i profesně způsobilý. Žalovaný zdůrazňoval, že bylo a je povinností žalobkyně prokázat pravost sporné listiny a nebylo vůbec povinností žalovaného dokládat znalecký posudek, který byl žalobkyní napadán. Co se týče výpovědi jednatele žalobkyně, tak se žalovaný ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, když k opakovaným dotazům paní soudkyně jednatel uvedl, že žádné písemné smlouvy mezi účastníky uzavřeny nebyly, což je z protokolu o výpovědi a zcela jistě i ze zvukového záznamu patrné. Soud I. stupně také správně vyhodnotil, že na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, pokud žalovanému bylo jednáním jednatele žalobkyně z účtu odepsána částka 1,7 milionu korun, která mu také byla i zpět připsána „jako zápůjčka“, nemůže být takové jednání považováno za bezdůvodné obohacení. Navíc žalobkyně sama výslovně opakovaně uvedla, že účelem přesunu prostředků byla optimalizace financí, tedy existoval by zde dle samotného tvrzení žalobkyně právní důvod. K tomu žalovaný uvedl, že pokud žalobkyně bez jeho souhlasu prováděla přesuny financí na jeho jednotlivých účtech, účelově zcela zjevně manipulovala s listinami, dle názoru žalovaného zasáhla do jeho datové schránky tak, že zrušila notifikace, nemůže být jejímu jednání dána jakákoliv právní ochrana.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. V průběhu odvolacího jednání založil zástupce žalobkyně do spisu dohodu o zrušení smluv o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2024, z nichž vyplývá, že společnost [jméno zainteresované společnosti] a [právnická osoba] prohlásily, že mezi sebou uzavřely smlouvy o postoupení pohledávek, mimo jiné smlouvu o postoupení pohledávek z 24. 8. 2023, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek za [Jméno zainteresované osoby 0/0] v celkové výši 1.700.000 Kč s přísl. vzniklých na základě smlouvy o zápůjčce z 25. 7. 2018 na částku 800.000 Kč a smlouvy o zápůjčce z 25. 7. 2018 na částku 900.000 Kč, příp. jako bezdůvodné obohacení. Smluvní strany dále v dohodě o úplatě ke smlouvám o postoupení pohledávek z 4. 9. 2023 sjednaly celkovou úplatu za postoupení shora uvedených pohledávek ve výši 2.290.000 Kč, která byla postupníkem postupiteli uhrazena v plné výši. Vzhledem k tomu, že byl zamítnut vstup postupníka do soudního řízení namísto postupitele jako původního žalobce, dohodly se smluvní strany na zrušení smluv o postoupení pohledávek a vrácení úplaty za postoupení zpět postupníkovi s tím, že se smluvní strany dohodly, že úplata za postoupení bude vrácena postupiteli zpět ve lhůtě do 7 pracovních dnů od uzavření dohody, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet postupníka č. [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Z výpisu z [právnická osoba] ke dni 17. 7. 2024 č. účtu [č. účtu] bylo odvolacím soudem zjištěno, že společnost [právnická osoba] vrátila společnosti [jméno zainteresované společnosti] úhradu za postoupení pohledávky ve výši 2.290.000 Kč.

6. Zástupkyně žalovaného sice namítala, že dohoda o zrušení smlouvy o postoupení pohledávek je neplatná, avšak odvolací soud má za to, že z předmětné dohody je jasný projev vůle smluvních stran, a že z dohody je zjevný úmysl stran postoupit pohledávku zpět na původní žalobkyni [jméno zainteresované společnosti] dle § 1879 o. z., o čemž svědčí i vrácení úhrady za postoupení pohledávek. Z tohoto důvodu má odvolací soud za to, že společnost [jméno zainteresované společnosti] je aktivně legitimována v daném sporu.

7. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že jednatel žalobkyně [jméno FO] prováděl na základě ústní smlouvy s žalovaným správu majetku žalovaného a jeho firem a za tímto účelem měl přístup ke všem organizačním věcem žalovaného a jeho firem, včetně přístupu k účtům a datovým schránkám s tím, že tyto úkony v rámci správy prováděl po vzájemné konzultaci a souhlasu žalovaného. Dne 25. 7. 2018 provedl jednatel žalobkyně [jméno FO] několik převodu finančních prostředků bez pokynů či souhlasu žalovaného, mj. i na účtech firmy žalovaného [právnická osoba], kdy v 10.50 hod. převedl z účtu žalovaného na účet společnosti [právnická osoba] částku 900.000 Kč, v 10.51 hod. převedl z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalobkyně částku 900.000 Kč, ve 12.41 hod. převedl z účtu žalobkyně na účet žalovaného částku 1.700.000 Kč s poznámkou pro příjemce [jméno zainteresované společnosti] a VS: [var. symbol], ve 14.51 hod. převedl z účtu žalovaného na účet společnosti [právnická osoba] částku 800.000 Kč a ve 14.53 hod. převedl z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalobkyně částku 800.000 Kč. Z tohoto kolečka transakcí bylo zjištěno, že účtu žalobkyně odešla pod stejným variabilním symbolem částka 1.700.000 Kč a stejná částka pod totožným variabilním symbolem došla ve dvou platbách 800.000 Kč a 900.000 Kč zpět. Žalovaný o žádném takovémto závazku nevěděl, nebyl žalobkyní vyzýván k žádnému plnění ze smluv o zápůjčkách. Originály smluv o zápůjčkách s daty 25. 7. 2018 nejsou k dispozici, existují pouze v elektronické konverzi těchto listin, u nichž však nebyly odstraněny pochybnosti ohledně možné fotomontáže podpisu před konverzí.

8. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud věc správně posoudil podle ust. § 565 a § 566 odst. 1 o. z., podle ust. § 2390 o. z. a § 2991 o. z.

9. Odvolací soud se také zcela ztotožňuje s právními závěry, které učinil soud I. stupně. Okresní soud provedl důkaz smlouvami o zápůjčkách z 25. 7. 2018, dle nichž měla poskytnout žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet obě zápůjčky ve výši 800.000 Kč a 900.000 Kč a žalovaný se měl zavázat splatit zápůjčky včetně 10% úroku, zápůjčku ve výši 800.000 Kč do 30. 11. 2018 a ve výši 900.000 Kč do 31. 12. 2018. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že z důvodu popírání pravosti listin, resp. podpisů na těchto listinách ze strany žalovaného, nesla žalobkyně důkazní břemeno ve vztahu k pravosti listin, neboť z těchto soukromých listin pro sebe vyvozovala příznivé následky. Toto důkazní břemeno však neunesla, když neprokázala konvertovanými kopiemi listin, že tyto listiny byly před konverzí skutečně podepsány žalovaným, když dle závěrů znalce [znalec] není možno vyloučit možnost fotomontáže podpisu před konverzí. Okresní soud hodnotil důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti tak, jak mu to ukládá ust. § 132 o. s. ř., kdy vycházel především z výpovědi jednatele [jméno FO], z komunikace mezi účastníky, z finanční a majetkové situace žalovaného včetně rozsahu oprávnění jednatele v rámci jeho správy a dospěl ke správnému závěru, že smlouvy o zápůjčkách nejsou pravými listinami. Správně se pak okresní soud zabýval tím, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a dospěl ke správnému závěru, že k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo, neboť předmětná částka byla na účet žalovaného vrácena právě výše uvedenými transakcemi jednatele žalobkyně na účtech účastníků a společnosti žalovaného [právnická osoba], přičemž časová souslednost převodů a poznámky u jednotlivých převodů na účtech nejsou právně významné, když tyto zadával jednatel žalobkyně [jméno FO] bez vědomí a souhlasu žalovaného, kdy tyto údaje nemohl žalovaný žádným způsobem ovlivnit.

10. Ohledně námitek žalobkyně k odvolání je pravdou, že řízení bylo zkoncentrováno u jednání okresního soudu dne 28. 11. 2022 a že výslech svědkyně [jméno FO] byl navržen po koncentraci řízení. Je pravdou, že v tomto směru okresní soud pochybil, když tento výslech svědkyně provedl, nicméně tato skutečnost sama o sobě nemění nic na správně zjištěném skutkovém stavu. Nelze také přehlédnout tu skutečnost, že i pokud by žalovaný byl v daný den ve [adresa], nikoliv v [adresa], pak není vyloučeno, že by dané listiny mohl podepsat v [adresa] (s ohledem na vzdálenost obou měst).

11. Pokud žalobkyně v odvolání namítala, že žalobkyně neučinila sporným, že úkony v rámci správy majetku měly být prováděny po vzájemné konzultaci a odsouhlasení, tedy v vědomím žalovaného, pak odvolací soud podotýká, že z vyjádření žalovaného (č. l. 65), i z výpovědi jednatele žalobkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že při výkonu správy ohledně postupů se vždy předem dohodli e-mailem či telefonicky, zejména tedy byly veškeré kroky konzultovány telefonicky, a to s ohledem na vzájemnou důvěru a pro jejich vzájemný přátelský vztah.

12. Žalobkyně pak v odvolání opakovaně poukazovala na to, že smyslem zápůjček mezi žalobkyní a žalovaným bylo přesunout podstatnou část závazku společnosti [právnická osoba] za žalobkyní, v této době činily částku 1.781.413,35 Kč, na žalovaného, aby se tímto způsobem společnost [právnická osoba] těchto závazků, resp. jejich podstatné části, zprostila, což bylo důležité z pohledu vnějšího ekonomického obrazu této společnosti. Žalobkyně byla poučena ze strany okresního soudu, aby tvrdila, kdy, jaké smlouvy o zápůjčkách byly uzavřeny, aby tvrdila obsah těchto smluv, na což žalobkyně reagovala ve vyjádření z 18. 8. 2022, avšak tato tvrzení byla nedostatečná. Z tohoto důvodu postupoval okresní soud správně, když neprovedl důkazy k prokázání tvrzení, poněvadž nedostatečná tvrzení nelze nahrazovat důkazy.

13. Pokud žalobkyně zpochybňovala odbornost znalce, pak také ze strany odvolacího soudu nejsou důvody ke spekulacím ohledně odbornosti znalce [znalec], který se k námitkám žalobkyně znalec vyjádřil dne 22. 11. 2022, zejména tedy uvedl, že zadání znaleckého posudku ničím nevybočuje z běžné praxe, resp. je pro daný obor – specializace znalecké činnosti zcela typické a srovnatelné s většinou znaleckých úkolů v jiných věcech – tj. ověření technické pravosti anebo časové pravdivosti sporných listin. Znalecký posudek byl podle názoru odvolacího soudu přesvědčivý, obsahoval všechny náležitosti.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Pokud se týká námitek do výroku o náhradě nákladů řízení, pak okresní soud postupoval správně, když úspěšnému žalovanému přiznal v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelkou v tom směru, že nelze přiznat odměnu advokátovi za několikeré nahlížení do spisu, což vyplývá např. z rozhodnutí NS 22 Cdo 1176/2015, když odměnu za tento úkon právní služby spočívající v prostudování spisu lze přiznat pouze výjimečně. Nicméně i po zohlednění těchto námitek by žalobkyně měla zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 277.256,98 Kč. Podle názoru odvolacího soudu by náležely zástupkyni žalovaného před spojením věcí, ve věci 10 C 80/2021 2 úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení, za vyjádření k žalobě, tj. 2x 11.500 Kč dle § 7 a § 11 advokátního tarifu a 2x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 23.600 Kč, ve věci 16 C 53/2021 jí náleží odměna za 2 úkony právní služby dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, tj. za přípravu a převzetí věci a za vyjádření k žalobě, tj. 2x 11.990 Kč a 2x 300 Kč režijní paušál, tj. 24.580 Kč, po spojení věcí, kdy jí náleží odměna za 1 úkon právní služby 15.100 Kč, by měla nárok na půl úkonu za ústní jednání dne 6. 1. 2022, poněvadž ve věci nebylo jednáno, za vyjádření žalovaného z 30. 6. 2022, za účast u ústního jednání dne 20. 7. 2022, za účast u ústního jednání 28. 11. 2022, za vyjádření z 27. 11. 2022, za účast u jednání dne 20. 1. 2023, které trvalo přes dvě hodiny, za účast u ústního jednání dne 22. 3. 2023 a za účast u vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 2023 jí náleží půl úkonu právní služby, takže celkem by měla nárok na odměnu za 8 úkonů x 15.100 Kč, tj. 120.800 Kč, na 8 režijních paušálů á 300 Kč, tj. 2.400 Kč, tj. 123.200 Kč, takže náklady řízení celkem by činily 171.380 Kč, dále má nárok na 21% DPH z těchto částek, což je 35.989,80 Kč a na půlku za znalecký posudek, kdy v tomto směru se odvolací soud ztotožňuje s názorem okresního soudu ohledně úhrady poloviny těchto nákladů, tj. 69.887,18 Kč. Vzhledem k tomu, že se zde uplatní zákaz reformace in peius, v tomto směru lze odkázat na nález Ústavního soudu I. ÚS 1238/2023, pak odvolací soud rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.

16. V odvolacím řízení byl žalovaný úspěšný, proto mu byly v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány náklady odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za 2 úkony právní služby, za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 advokátního tarifu, tj. 2x 11.500 Kč, 2x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, za dovolání proti usnesení odvolacího soudu byla přiznána polovina odměny dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, tj. 7.500 Kč a 1 režijní paušál 300 Kč, dále cestovné za cestu z [adresa] a zpět vozidlem [značka], RZ [SPZ], při ujetí celkem [hodnota] km, při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l, průměrné spotřeba 5 l/100 km a amortizaci 5,60 Kč/km, tj. 452 Kč, za ztrátu času 2x 100 Kč, tj. 200 Kč, tj. celkem [hodnota] Kč, 21% DPH z těchto částek ve výši 8.253,40 Kč, tj. 47.555,40 Kč a dále 4.000 Kč za zaplacený soudní poplatek z dovolání, tj. celkem [hodnota] Kč.

Poučení