8 Co 177/2024 - 141

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 799.999 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 5. 2024, č. j. 218 C 24/2023-108, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 39.438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [advokát], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 799.999 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 147.890 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 15. 5. 2023 kupní smlouva dle § 2079 a násl. o. z. ohledně vozidla [značka], rok výroby [Anonymizováno] a téhož dne nabyla žalobkyně k předmětnému vozidlu vlastnické právo. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Již den po prodeji vozidla do vozidla zateklo, o této skutečnosti byla žalovaná informována, což ale nebylo řešeno v režimu vytýkání práva z vadného plnění, neboť k řádnému uplatnění této vady nedošlo a záležitost byla řešena dohodou zúčastněných stran nemající oporu v zákonu předvídaném postupu. Opravu vozidel hradil původní majitel. Příčinou zatékání vody do vozidla koncem srpna 2023 bylo zlomené táhlo klapek, v důsledku čehož se někdo pokusil klapky slepit k sobě a celý mechanismus přilepit silikonem, na místo původního těsnění, čímž vznikl prostor, kterým se voda tekoucí po čelním skle dostávala do interiéru vozidla, kde stekla až do prostoru spolujezdce vpravo vzadu, odkud již neodtekla. Nepodařilo se zjistit, zda tento důvod byl příčinou zatečení do vozidla také dne 16. 5. 2023, kdo ho způsobil a kdy. Ke zlomení došlo nesprávnou manipulací při výměně kabinového filtru. V průběhu řízení se nepodařilo prokázat, kdy došlo k poškození, když je zřejmé, že poškození vykazovala již diagnostika ze dne 5. 6. 2023, tedy 20 dní po prodeji včetně s tím souvisejících projevů na ventilaci. Fakticky si žalobkyně povšimla problému s ventilací v polovině června 2023, o čemž informovala žalovanou, problému s vibracemi zhruba ve stejném období, když sama se je pokusila řešit v červnu 2023 na geometrii a s dalším zatečením do vozidla koncem srpna 2023, o čemž byla znovu žalovaná informována prostřednictvím WhatsAppu.

3. Okresní soud dovodil, že mezi tím, kdy žalobkyně zjistila některé vady (vibrace, problém s ventilací), a třeba je i neformálně oznámila žalované (v červnu 2023 v případě ventilace, koncem srpna v případě zatečení, ostatní nikdy), a tím, kdy vady řádně písemně uplatnila (dne 6. 9. 2023), uplynula doba přesahující dva měsíce. V případě doby od diagnostiky dne 5. 6. 2023 pak tři měsíce. Lhůta bez zbytečného odkladu dle judikatury NS ČR je poměrně krátkou lhůtou. U skrytých vad lhůta pro oznámení vad není vázána na dobu včasné prohlídky věci, ale začíná běžet od okamžiku, kdy kupující mohl vadu při dostatečné péči zjistit, přičemž nejpozději musí být skrytá vada oznámena do dvou let po odevzdání věci. Dvouletá lhůta je lhůtou objektivní, i u skrytých vad se uplatní subjektivní lhůta bez zbytečného odkladu. Tím je míněno bezodkladně, neprodleně, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů. V případě poruchy ventilace a dalšího zatečení do vozidla žalobkyně tyto vady, byť neformálně, oznámila ihned poté, co se fakticky projevily, k volbě práva došlo až následně písemně podáním ze dne 6. 9. 2023. Byť to neplatí pro všechny uplatněné vady, má soud za to, že minimálně v těchto dvou případech byly zjištěné vady vytknuty bez zbytečného odkladu. Žalobkyně uplatňovala postup předvídaný ustanovením § 2106 a 2002 o. z. s tím, že vada spočívající v zatékání vody do automobilu je vadou, u níž je zřejmé, že kdyby žalobkyně o existenci takové vady věděla, vozidlo by si nezakoupila. Žalobkyni dle názoru soudu náleželo právo ve smyslu ust. § 2106 o. z., přičemž žalobkyně provedla volbu práva ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., a to opravu vozidla. Současně poskytla žalované lhůtu k opravě v trvání dvou týdnů od převzetí vozidla, tedy od 8. 9. 2023. Soud dospěl k závěru, že poskytnutá lhůta nebyla v tomto konkrétním případě přiměřená a nebyly tak splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, k čemuž následně žalobkyně přistoupila. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že samotná oprava vyžadovala dobu výrazně delší, a to jak z objektivních důvodů, tak i z důvodů daných v tomto konkrétním případě, kdy bylo nutné především odstrojit celý interiér vozidla, tedy veškeré jeho vnitřní vybavení. Několik dnů si poté vyžádalo komplexní vysušení celého vozidla, především jeho textilních částí, právě z důvodu hrozícího uhnívání elektrických svazků tam vedoucích a seskládání celého interiéru zpět. V tomto konkrétním případě se ukázalo, že servis provádějící opravu, kterou objektivně nebyla schopna provést přímo žalovaná, neměl k dispozici daný náhradní díl a jeho obstarání vyžadovalo taktéž delší časový úsek, když se tento díl nepodařilo získat pro servis jednodušším způsobem, ale až od oficiálního dealera náhradních dílů.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně vytýkala soudu prvého stupně nesprávné právní posouzení věci. Pokud se týká poruchy ventilace a zatékání do vozidla, žalobkyně po žalované požadovala odstranění vad opravou věci dle § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., k čemuž žalované stanovila přiměřenou lhůtu v trvání dvou týdnů ode dne přistavení automobilu do provozovny žalované, kdy současně žalovanou upozornila, že neodstraní-li uvedené vady včas, bude nucena od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení kupní ceny včetně veškerého příslušenství. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 26. 9. 2023 s odůvodněním, že reklamované vady nebyly odstraněny v přiměřené lhůtě. Soud prvého stupně tuto otázku posoudil nesprávně. Zákon konkrétní časový úsek, dokdy má prodávající tuto svoji povinnost splnit, nestanovuje, proto je třeba při posuzování přiměřenosti lhůty vždy zohledňovat konkrétní okolnosti daného případu, tedy zejména povahu reklamovaných vad či znalosti a schopnosti konkrétní osoby, která má povinnost vady odstranit. Co bude přiměřenou lhůtou pro odstranění vady je tak závislé na mnoha faktorech a může se v různých případech lišit. Co se týče počátku plynutí této lhůty, k tomu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 772/2019 ze dne 27. 1. 2021 tak, že zásadně je tímto počátkem okamžik volby práva z vadného plnění: „…se počátek lhůty k odstranění vady odvíjí zásadně od okamžiku volby objednatele z vadného plnění, přičemž přiměřená lhůta k odstranění vady znamená období, ve kterém je zhotovitel s ohledem na povahu díla a jeho vady schopen svoji povinnost splnit a dílo uvést do souladu se smlouvou...“. Lze učinit závěr, že lhůta stanovená k odstranění vady započala běžet dne 6. 9. 2023, kdy byl žalované doručen dopis ze dne 6. 9. 2023, ve kterém žalobkyně uplatnila práva z vadného plnění a žádala odstranění vady věci. Žalobkyně pak od kupní smlouvy odstoupila dne 27. 9. 2023. Odstoupila tak v den následujícím po dni, ve kterém uplynula lhůta 20 dnů. Soud však má za prokázáno, že ve lhůtě dvou týdnů nebylo objektivně možné opravu vozidla provést. Posouzení přiměřenosti lhůty je otázkou právní, nemůže ji tak sama posuzovat žalobkyně, proto autoritativní výklad ohledně přiměřenosti lhůty přísluší vždy toliko soudu. Soud prvého stupně však tuto otázku posoudil nesprávně. Uvedl-li svědek například, že pro účely opravy bylo nutné několik dní vysoušet celé vozidlo, soud nijak nezkoumal, zda vysoušení bylo s ohledem na povahu vad skutečně nezbytné provádět několik dní anebo zda by bylo možné vykonat tyto činnosti i podstatně rychleji či efektivněji. Souběžně s vysoušením vozidla mohla probíhat i demontáž interiéru za současného shánění náhradního dílu. Soud vzal rovněž za prokázáno z tvrzení automechanika, že náhradní díly zrovna nebyly k dispozici a že se tento díl nepodařilo sehnat rychleji, nežli v rozmezí jednoho až dvou měsíců, aniž by se blíže vypořádal se skutečností, že žalovaná jakožto příslušník určitého povolání nebo stavu ve smyslu § 5 odst. 1 o. z. musí jednat se znalostí a pečlivostí, která je s takovým povoláním či stavem spojena. Jestliže s touto odbornou péčí nejedná, jde to k její tíží. Pokud se proces opravy zdržel minimálně o jeden až dva měsíce z důvodu, že zrovna nebyl k dispozici náhradní díl, jde o překážku, která vychází z poměru žalované jako odborníka, je jí plně přičitatelná, a proto také musí jít k její tíži, nikoliv k tíži žalobkyně. Přiměřenost lhůty totiž nemůže být posuzována toliko s odkazem na tvrzení žalované, že autoservis, u kterého žalovaná zadala opravu, tuto opravu prováděl nepřiměřeně dlouho s ohledem na údajné velké množství časově náročných úkonů souvisejících s opravou, či z toho důvodu, že autoservis zrovna neměl k dispozici náhradní díl, na který se čekalo jeden až dva měsíce. Žalobkyně se pozastavuje nad argumentací soudu prvního stupně, že servis provádějící opravu vozidla neměl k dispozici daný náhradní díl a že jeho obstarání vyžadovalo taktéž delší časový úsek, když se tento díl nepodařilo získat pro servis jednodušším způsobem, ale až od oficiálního dealera náhradních dílů. Soud prvého stupně při posuzování přiměřenosti lhůty nezohlednil dostatečným způsobem konkrétní okolnosti daného případu, a proto věc nesprávně právně posoudil. Soud nesprávně posoudil zejména povahu reklamované vady a osobní znalosti a dovednosti žalované jakožto odborníka. Liknavý přístup žalované nekoresponduje s požadavkem, aby žalovaná v přiměřené lhůtě splnila svou povinnost odstranit reklamovanou vadu. Soud se v otázce přiměřenosti lhůty k odstranění vad spokojil toliko s výpovědí automechanika, který samotnou opravu prováděl, což již jen z tohoto titulu může snižovat autenticitu jeho výpovědi. O to více je výtka důvodná, uvádí-li soud, že má za prokázané, že ve lhůtě dvou týdnů nebylo objektivně možné opravu vozidla provést, ačkoliv tuto objektivitu lze vzhledem k uvedenému důvodně rozporovat a dle názoru žalobkyně takový závěr z provedeného dokazování ani nevyplynul. Pokud soud zmiňuje, že měl skutečnost za objektivně prokázanou, doplňuje žalobkyně, že žádný důkaz, který byl skutečně objektivní povahy, proveden nebyl. Žalobkyně má za to, že podmínky pro odstoupení v posuzovaném případě splněny byly. Účinky odstoupení v takovém případě (tj. pokud by přiměřenou lhůtou nebyla, lhůta, po jejímž uplynutí žalobkyně od smlouvy odstoupila) nastaly až marným uplynutím této přiměřené lhůty k provedení opravy. V dané věci tak soud neměl zjišťovat, zda čtrnáctidenní lhůta je lhůtou přiměřenou, ale měl zjistit, jakou lhůtu lze v tomto konkrétním případě za přiměřenou považovat a na základě takového zjištění měl soud posoudit, zda přesto nemělo být žalobě vyhověno, a to s ohledem na skutečnost, že účinky provedeného odstoupení nastanou okamžikem, kdy tato přiměřená lhůta uplyne. Pokud by odvolací soud shledal, že žalobkyně odstoupila od smlouvy před uplynutím přiměřené lhůty, pak je třeba tuto skutečnost posoudit tak, že odstoupení dosud nevyvolalo právní účinky, kdy tyto budou vyvolány teprve marným uplynutím přiměřené lhůty. Pro tento závěr žalobkyně lze najít oporu též v civilistické doktríně: „…Pokud kupující odstoupí od smlouvy před uplynutím přiměřené lhůty pro odstranění vady, odstoupení bude zřejmě platné, ale jeho účinky nastanou až marným uplynutím přiměřené lhůty, tj. pokud prodávající vadu v přiměřené lhůtě neodstraní…“. Odstoupení od smlouvy před marným uplynutím přiměřené lhůty nelze sankcionovat neplatností, když zcela zjevně o platné právní jednání v posuzovaném případě šlo, byť prozatím nevyvolávající právní účinky. Pokud by tedy odvolací soud měl i přes výše uvedené za to, že žalobkyně odstoupila od smlouvy před uplynutím přiměřené lhůty pro odstranění vady, pak je třeba celou věc posoudit tak, že takové odstoupení od smlouvy bylo platné, ale jeho účinky nastaly až marným uplynutím přiměřené lhůty. V obou případech je nutno uzavřít, že žalobě mělo být z těchto důvodů v celém rozsahu vyhověno.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že podle § 2100 odst. 1 věty první o. z. platí, že právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Přechod nebezpečí škody na věci nastává okamžikem převzetí věci (§ 2121 odst. 1 o. z.). Nejvyšší soud k tomu již v rozsudku sp. zn. 32 Odo 752/2002 ze dne 28. 1. 2004 vysvětlil, že „…je nutno rozlišovat vady věci, které existovaly v době plnění, tj. v době převzetí věci kupujícím, za které nese prodávající odpovědnost, a dále vady, které vznikly až po této době. Není přitom rozhodující, že k projevu vady došlo až po době plnění, rozhodující je vždy, zda uplatněná vada zde byla již v době plnění...“. Žalovaná tedy odpovídá pouze za vady vozidla, které na něm byly přítomny již v době jeho předání žalobkyni, a nikoliv za vady, které vznikly až později. V žalobě samé, stejně tak jako i v doplnění tvrzení a důkazních návrhů ze dne 20. 3. 2024 zcela absentuje tvrzení žalobkyně o tom, že se vytýkané vady měly na voze vyskytovat již v době předání automobilu, tj. dne 15. 5. 2023. Žalobkyně se omezila toliko na tvrzení, kdy se vady projevily a že je bez zbytečného odkladu reklamovala. Existenci vad v době předání vozidla žalobkyně netvrdila. Pokud tedy žalobkyně nikdy nevznesla tvrzení, že se vady na vozidle vyskytovaly již v době jeho převzetí, ale toto dokonce označovala za pouhou eventualitu, nejsou žalobkyní tvrzeny skutečnosti, které by vůbec umožňovaly přiznání jejího nároku podle hmotného práva (§ 2100 odst. 1 věta prvá o. z.). Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 15. 4. 2024 sice vysvětlila, že tvrzení o přítomnosti vad v době koupě vozidla bylo obsaženo v příloze žaloby (konkrétně v odstoupení od kupní smlouvy), nicméně podle soudní praxe platí, že žalobní tvrzení musí být obsažena v samotném podání a nelze je nahrazovat odkazem na přílohy. V tomto směru nebylo povinností soudu, aby žalobkyni poučovala o tom, že netvrdí skutečnosti rozhodné pro přiznání jejího nároku, neboť poučení žalobce soudem o tom, na základě jakých skutkových tvrzení by bylo možné žalobě vyhovět, není přípustné.

6. Žalovaná nebyla nikdy v prodlení s vyřízením reklamace, neboť jí žalobkyně neposkytovala součinnost, potažmo dokonce mařila posouzení odpovědnosti za vadu. Bylo totiž zjištěno, že projevy vady, které žalobkyně reklamovala, vznikly důsledkem neodborně provedené výměny kabinového filtru. Jednatel žalované se telefonicky dotazoval jednatele žalobkyně, zda nechal vyměnit kabinový filtr a ten mu sdělil, že ano, a to dokonce krátce po koupi vozidla a přislíbil, že upřesní a doloží kterého dne. Stejným dotazem se jednatel žalované obrátil na jednatele původního vlastníka vozidla, který bez problému doložil, že výměnu filtru nechal provést v dubnu 2022, uvedl, že do vozidla mu nikdy nezateklo. Naopak jednatel žalobkyně svůj slib nesplnil, a to ani po telefonických urgencích jednatele žalované, pouze v komunikaci na platformě WhatsApp dne 27. 9. 2023 potvrdil, že nechal vyměnit filtr, avšak opět bez bližšího uvedení data výměny. Žalobkyně byla k tomuto sdělení vyzývána ze strany žalované také písemně dne 9. 10. 2023, 1. 11. 2023 a 1. 12. 2023. Žalobkyně tuto informaci sdělila až dne 20. 3. 2024 poté, kdy k tomu byla vyzvána soudem na prvním jednání ve věci samé podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a až tehdy bylo zjištěno, že k výměně kabinového filtru žalobkyně došlo dne 19. 5. 2023, tedy po oznámení vady prostřednictvím platformy WhatsApp dne 17. 5. 2023 (soud prvého stupně sice konstatuje, že se tak stalo den po koupi vozidla, avšak kupní smlouva byla uzavřena již 15. 5. 2023). Za situace, kdy se krátce po koupi vozidla projevila vada zatékání, která vznikla v důsledku neodborné výměny kabinového filtru a kdy žalobkyně současně uváděla, že též krátce po koupi vozidla nechala vyměnit kabinový filtr, bylo na žalobkyni, aby žalované k jejímu výslovnému dotazu sdělila a doložila, kdy k této výměně došlo. Jedině tak mohla žalovaná posoudit svoji odpovědnost za tuto vadu. Jelikož žalobkyně tak neučinila, nebyla žalovaná v prodlení s posouzením reklamace, ani s odstraněním vady. Povinnost prokázat, že vada byla na vozidle již v době jeho prodeje, tíží žalobkyni, nikoliv žalovanou (§ 2161 odst. 5 o. z.). Prodlení žalované s odstraněním vady by tedy mohlo nastat až po 4. 4. 2024, kdy jí bylo doručeno vyjádření žalobkyně ze dne 20. 3. 2024. Již dlouho předtím byla žalobkyně vyzvána k tomu, aby si vyzvedla vozidlo, které bylo z dobré vůle žalované opraveno.

7. Žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy pouhých 18 dnů poté, kdy přistavila vozidlo a uplatnila práva z vad. Žalobkyně však ve svém odvolání vytýká okresnímu soudu, že při stanovení této lhůty pochybil a že se mělo jednat o lhůtu 20 dnů. Tento názor je absurdní, pokud žalobkyně zaslala dne 6. 9. 2023 žalované dopis, ve kterém se domáhá odstranění vady vozidla a avizovala jeho dodání, což učinila až 8. 9. 2023, pak je zřejmé, že přiměřenost lhůty k posouzení a odstranění vady se musí odvíjet ode dne přistavení vozidla, neboť jen od tohoto okamžiku mohla žalovaná začít posuzovat a odstraňovat vadu. Žalobkyně tvrdila, že lhůta 18 dnů pro odstranění vady byla přiměřená, jelikož se mělo jednat jen o dodatečnou lhůtu, když žalovaná se měla již jednou pokoušet tuto vadu odstranit, a to v květnu 2023. Toto její tvrzení bylo provedeným dokazováním zcela vyvráceno, když svědek [jméno FO], jednatel společnosti, která vozidlo původně vlastnila, vypověděl, že ho jednatel žalobkyně doslova bombardoval s touto závadou a on pouze, aby měl klid, dal pokyn svému automechanikovi [jméno FO], aby tuto opravu provedl, a tuto také následně zaplatil. Shodně vypovídali také jednatel žalované, svědek [jméno FO], tato skutečnost se podává též z faktury provedené k důkazu, kdy čistění kanálků u svědka [jméno FO] hradila společnost [právnická osoba] ve které je jednatelem svědek [jméno FO]. Důvěryhodnosti tvrzení jednatele žalobkyně ostatně neprospívá, že byl přistižen při lži i v situaci, kdy na přímý dotaz soudu tvrdil, že žádný další servisní zásah na vozidle dělán nebyl. To však nevěděl, že se svědek [jméno FO] rozpomene, že jej v květnu 2023 jednatel žalobkyně požádal o řešení této závady, že i on prováděl proplach odtokových kanálků. Svědek [jméno FO] si zase vzpomněl, že ho jednatel žalobkyně telefonicky žádal, aby vozidlo stáhl z autobazaru, což ale svědek odmítl. Kritizuje-li odvolatelka nalézací soud, že nenechal zpracovat znalecký posudek, který by zodpověděl otázku, jaká byla přiměřená lhůta k vyřízení reklamace, pak pomíjí, že lhůta 18 dnů pro vyřízení reklamace je krátká již sama o sobě a že v tomto konkrétním případě neměl soud žádný důvod nedůvěřovat výpovědi svědka [jméno FO], ze které tato skutečnost jasně vyplynula. Navíc je to odvolatelka, kterou tíží břemeno důkazní, pokud tento, ani jiný důkaz k otázce přiměřenosti lhůty nenavrhla. Z provedeného dokazování, konkrétně výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že k posouzení vady bylo nutné opatrně kompletně odstrojit přední část kabiny, což trvalo 4 – 5 dnů, když byla vada zjištěna, s opravou se čekalo dalších 4 – 5 dnů, až se jednatel žalobkyně přijede na závadu podívat, jak avizoval. Náhradní díl nebyl nikde k sehnání, museli jej tedy objednat přímo od oficiálního zastoupení [značka] s dodací lhůtou 1 týden až 3 měsíce. Nakonec byl dodán po jednom až dvou měsících. V tomto konkrétním případě tedy soud prvého stupně velmi správně posoudil lhůtu 18 dnů poskytnutou žalobkyní jako nepřiměřenou. Na okraj lze poukázat na § 19 odst. 3 a § 4 zákona č. 634/1992, které v případě spotřebitelské reklamace stanoví lhůtu pro vyřízení reklamace 30 dnů. V projednávané věci se však nejedná o spotřebitelský vztah, nicméně pokud je účelem této právní úpravy zvláštní ochrana spotřebitele, nemá pro podnikatele zásadně platit kratší lhůta. To, že potřebné náhradní díly svědek [jméno FO] sháněl mimo oficiální distribuční síť, nevyplývá z jeho svědecké výpovědi. Pokud žalobkyně kritizuje žalovanou za to, že předala vůz k opravě svědku [jméno FO] až s určitým zpožděním, když podle představ žalobkyně to měla žalovaná učinit ihned, tomu nelze přitakat, neboť je zřejmé, že sama žalovaná potřebovala mít časový prostor, aby mohla sama vůz prohlédnout, přesvědčit se o závadě a pokusit se najít její příčinu, dále určitý čas zabralo shánění vhodného autoservisu, což bylo obtížné, když žalobkyně avizovala, že v autorizovaném autoservisu nebyla příčina vady odhalena a je notorietou, že v případě objednání vozidla do servisu není zákazník přijat ještě týž den, a to navíc se závadou nejasného původu. Žalobkyně ve svém odvolání prosazuje názor, že odstoupení mělo být v každém případě platné a účinku mělo nabýt až později, kdy uplynula dodatečná přiměřená lhůta k plnění. Na podporu tohoto svého názoru neuvádí žádný odkaz na judikaturu, cituje jen jednu větu z komentáře, J. Zapletala z roku 2023. Tato situace je zjevnou parafrází § 1979 o. z., který ale na projednávaný případ nedopadá. Jedná se totiž o ustanovení, které upravuje situaci prodlení při plnění; naproti tomu v projednávaném případě se má uplatnit právní úprava následku vadného plnění. Nejvyšší soud dospěl v recentním usnesení sp. zn. 24 Cdo 521/2024 ze dne 16. 5. 2024 k závěru, že občanský zákoník stanoví odstoupení od smlouvy jako sankci pro případ porušení smlouvy podstatným způsobem (§ 2002 odst. 1 o. z.), dále pro případ podstatného či nepodstatného porušení smluvní povinnosti prodlením (§ 1968 ve spojení s § 1977 o. z.) a pro případy vadného plnění (§ 1914 odst. 2 ve spojení s § 1923 o. z.); uvedené režimy se však zásadně liší zákonnými předpoklady, za nichž může oprávněná strana od smlouvy odstoupit. Pokud se tedy žalobkyně domáhá analogické aplikace § 1979 o. z., který se týká prodlení při plnění, na situaci, kdy jde o vadné plnění (§ 2006 o. z.), je nutno konstatovat, že tato analogie není možná, neboť právní úpravy prodlení při plnění a vadného plnění jsou odlišné. Žalovaná odkázala rovněž na rozsudek velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 3823/2023 a rozsudek 23 Cdo 2541/2021. Žalovaná namítla, že odstoupení od kupní smlouvy je neplatné pro nepoctivost (§ 6 o. z.), zejména pro maření vyřízení reklamace ze strany žalobkyně a pro „venire contra factum proprium“, čili jednání, které je v rozporu s vlastním dřívějším chováním (viz NS ČR 23 Cdo 820/2022 ze dne 4. 11. 2023).

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry, jak je učinil okresní soud a zcela na ně odkazuje.

10. Rozhodující jsou zjištění, že dne 15. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena kupní smlouva na koupi vozidla [značka] za kupní cenu [Anonymizováno]. Již dne 17. 5. 2023, tedy dva dny po koupi vozidla, zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím aplikace WhatsApp fotografii vozidla v místě, kde byla viditelná na podlaze voda a sděluje, že místo za spolujezdcem je plné vody (bod 6. rozsudku). Dne 19. 5. 2023 přeposlala žalobkyně žalované patnáctisekundové video s poznámkou „tak jsme to našli, zavolejte“ a ptá se žalované, zda to má vyřešit ona nebo má zajet do [značka] a žalovaná zaplatí fakturu. Dále se dotazuje, zda má auto vrátit, jestli to bude pro žalovanou příznivější. Žalovaná sdělila, že bude třeba vyčistit odtokové kanálky a že to představuje běžnou údržbu (bod 7. rozsudku).

11. Dne 19. 5. 2023 vyúčtoval [jméno FO], u kterého servisovala vozidla žalobkyně, žalobkyni práce na vozidle [značka] v celkové výši 9.172 Kč. Jak dále vyplynulo ze svědecké výpovědi [jméno FO], vozidlo vysušil, vysál, aby zjistil, kde je závada, přičemž nezjistil příčinu zatékání. Tato první návštěva nebyla nijak zdokumentována. Z těchto důkazů je zřejmé, že tak žalobkyně postupovala bez toho, že by žalovaná dala souhlas k tomuto postupu, tedy souhlas k opravě vozidla u pana [jméno FO]. Dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně dále předala vozidlo autoservisu [jméno FO], což byl servis, kde servisovala vozidla předchůdkyně žalobkyně, kdy předchozí majitel vozidla pan [jméno FO] tuto skutečnost potvrdil, zejména to, že se na něho obrátil jednatel žalobkyně a že on s touto věcí nechtěl mít nic společného, přičemž věc konzultoval s p. [jméno FO], který mu sdělil, že by mohl být problém s odtokovými kanálky z důvodu, že auto stálo dlouho v bazaru a padalo na něj listí. Původní majitel p. [jméno FO] se tedy domluvil s p. [jméno FO], že na jeho náklady vyčistí tato firma kanálky a že tyto náklady uhradí. Jak vyplývá z provedeného dokazování, rovněž toto bylo bez souhlasu žalované.

12. Dle diagnostiky provedené dne 5. 6. 2023 byly zjištěny závady na vozidle, jak jsou popsány v bodu 11. rozsudku. Dne 18. 6. 2023 sděluje žalobkyně žalované prostřednictvím aplikace WhatsApp, že na [značka] nejde foukání (ventilace). Dne 27. 6. 2023 si žalobkyně nechala provést geometrii vozidla, pak sděluje žalované dne 29. 8. 2023 prostřednictvím aplikace WhatsApp, že má opět vodu ve vozidle a že ventilátor si dělá, co chce. Zároveň žalobkyně navrhla, že by vozidlo dovezla žalované a že by to vyřešila žalovaná, když se jedná o skryté vady. Žalobkyně se nespokojila s odpovědí žalované, že je na dovolené a že výrobcem vozidla je [značka]. Požádala o opravu obou věcí, jinak od smlouvy odstoupí. Dne 6. 9. 2023 žalobkyně dopisem uplatnila u žalované prostřednictvím svého právního zástupce práva z vadného plnění, které spočívají v zatékání vody, o čemž měla být žalovaná informována 17. 5. 2023, a že si tuto vadu nechala žalobkyně sama opravit v autoservise [jméno FO]. I poté došlo k opětovnému výskytu vad. Dále vytýká vady jako je vibrace automobilu při jízdě rychlostí nad 120 km/h, proto byla dne 5. 6. 2023 a dne 4. 9. 2023 provedena diagnostika, která zjistila následující vady: chybějící ověřený klíč signálu zámku – selhání programového systému, elektrickou poruchu na dvojitém zamykání zadních dveří na straně spolujezdce, na levém zadním obrysovém světle, na zámku klapky palivové nádrže a na posuvném spínači sedadla; nebyl zjištěn plnící tlak turbodmychadla, byla zjištěna nefunkční ventilace – porucha na vnější vzduchové klapce motoru a selhání vnitřního komponentu senzoru vlhkosti. Zároveň sdělila žalované, že byla ujišťována, že vozidlo nemá žádné vady, ty se na vozidle později projevily a žalobkyni tak náleží právo z vadného plnění dle § 2099 o. z. a požaduje opravu dle § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., a to ve lhůtě dvou týdnů, která bude běžet od přistavení vozidla do provozovny žalované. Vozidlo bylo převzato žalovanou dne 8. 9. 2023, dopisem ze dne 26. 9. 2023 doručeným žalované dne 27. 9. 2023 žalobkyně odstupuje od kupní smlouvy.

13. Dopisem ze dne 9. 10. 2023 sděluje žalovaná žalobkyni, že nechala vozidlo prohlédnout a že bylo zjištěno, že do vozidla bylo neodborně zasaženo, když byla výměna kabinového vzduchového filtru provedena za použití hrubé síly. Tím došlo ke ztrhání převodu automatického zavírání klapek filtru, které nedoléhaly na filtry a tímto způsobem docházelo k průniku vody do interiéru vozidla. Nefunkčnost ventilace a selhání vnitřních komponentů vlhkosti vznikla neodbornou výměnou filtru, kterou nechala provést žalobkyně a žalovaná za ní nenese odpovědnost. Pokud jde o další vady, vozidlo nemá žádný tajný klíč k signálu zámku, pokud jde o specifikované elektrické poruchy, pak se po předání vozidla taktéž neprojevily a všechna zařízení jsou funkční, nezjištěný plnící tlak turbodmychadla – ani tato závada se při reklamaci neprojevila a jde o závadu, za kterou by žalovaná případně neodpovídala. Žalobkyni vyzvala k doložení dokladu o provedené výměně filtru.

14. Dopisem ze dne 1. 11. 2023 doručeným 2. 11. 2023 právnímu zástupci žalobkyně žalovaná po shrnutí uvedla, že nechá vozidlo opravit, když závadu zdokumentovala. Dne 21. 11. 2023 společnost [právnická osoba]. žalované vyúčtovala částku 57.265 Kč za opravu zatékání vody v prostoru, a to za opravu klapek topení, za opravu motorku topení, za jednotku pod sedačkou spolujezdce a za elektrikářské práce. Dne 24. 11. 2023 žalovaná zasílá fotografii opraveného vozidla.

15. Skutečnost, že někdo manipuloval s klapkami odsávání, zjistil svědek [jméno FO], u kterého žalovaná nechala provést opravu vozidla a tento svědek rovněž uvedl, že je přesvědčen o tom, že příčinou zatékání do vozidla jsou právě tyto uvolněné klapky, respektive jejich nefunkčnost a netěsnost vzniklá použitím silikonu. Ten také uvedl, že nebylo možno tuto závadu zjistit elektronicky, neboť šlo o závadu mechanickou, která byla zjistitelná až po odstranění celého interiéru. Pokud nefungují klapky, tak nefunguje ani vnitřní okruh, to mohlo mít vliv i na ztrátu účinnosti ventilace. Okresní soud správně na základě hodnocení důkazů dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, kdo a kdy způsobil zlomení klapek, nicméně poškození vykazovala již diagnostika ze dne 5. 6. 2023, tedy dvacet dní po prodeji včetně s tím souvisejících projevů na ventilaci. Původní vlastník totiž popřel, že by vozidlo po dobu jeho vlastnictví vykazovalo tuto chybu, toto potvrdil i [jméno FO], který servisoval vozidlo p. [jméno FO]. Této skutečnosti si ale nevšiml ani [jméno FO], který dne 19. 5. 2023 vyměňoval mj. vzduchový filtr a snažil se tak zjistit příčinu zatékání.

16. Okresní soud správně posoudil danou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu kupní ve smyslu ust. § 2079 o. z., uzavřenou mezi podnikateli.

17. Dle § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.

18. Dle § 2002 odst. 1. o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

19. Dle § 2106 odst. 1 písm. b) o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady opravou věci. Dle odst. 2 kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádá-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní slevy, nebo může od smlouvy odstoupit. Dle odst. 3 nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

20. Dle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Dle odst. 2 dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady. Dle odst. 3 neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

21. Dle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

22. Dle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Dle odst. 2 k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

23. Dle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a § 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. Vadou se přitom rozumí faktický nebo právní stav, který brání řádnému nebo smluveného užívání věci (viz NS ČR 33 Cdo 1300/2006).

24. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užívání v souladu s kupní smlouvou nebo účelu stanovenému kupní smlouvou nebo účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno, v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo míře obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu.

25. Obecná ustanovení občanského zákoníku upravují možnost odstoupit od smlouvy v ust. § 2001, tj. pokud si to strany ujednají nebo stanoví-li tak zákon.

26. V případě koupě platí speciální ustanovení § 2106 a § 2107, která upravují možnost odstoupení od smlouvy pro vady věci.

27. V průběhu záruční doby nestačí vadu zhotoviteli vytknout (reklamovat), ale je nutné, aby v této lhůtě kupující zároveň uvedl, jaké právo z důvodu reklamované vady vůči prodávajícímu uplatňuje (§ 2106 odst. 2 o. z.). V oznámení vady by měl nabyvatel vadu označit nebo uvést, jak se projevuje, pokud by označení chybělo, šlo by o jednání zdánlivé, které je možné dodatečně ujasnit (§ 553). U skrytých vad lhůta pro oznámení vad není vázána na dobu včasné prohlídky věci a začíná běžet od okamžiku, kdy kupující vadu mohl při dostatečné péči zjistit, přičemž nejpozději musí být skrytá vada oznámena do dvou let po odevzdání věci. Tato dvouletá lhůta je lhůtou objektivní. Rovněž u skrytých vad se uplatní subjektivní lhůta bez zbytečného odkladu, jak správně uvádí okresní soud.

28. Dle § 1921 odst. 1 o. z. nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění. Dle odst. 2 nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věci věděl nebo musel vědět.

29. Žalobkyně oznamuje žalované vadu, která spočívá v zatékání do auta dne 17. 5. 2023, dne 19. 5. 2023 se dotazuje, zda žalovaná tyto vady zaplatí. Následně si nechává vadu spočívající v zatékání do vozidla sama opravit u svého automechanika pana [jméno FO], podruhé opravu hradí předchozí majitel auta p. [jméno FO]. Až dne 29. 8. 2023, kdy opětovně upozorňuje žalovanou, že je voda ve vozidle, žádá žalovanou o opravu jak ventilace, tak zatékání, když to, že [značka] nejde foukání, sdělila žalobkyně žalované již dne 18. 6. 2023. Je nutno přičíst k tíži žalobkyně, že si vadu zatékání nechala opravit bez předchozí dohody s žalovanou v servise [jméno FO], a to ihned dne 17. 5. 2023 (2 dny po koupi vozidla), následně pak v servise p. [jméno FO], který servisoval vozidlo předchozímu majiteli žalobkyně p. [jméno FO]. Tím žalobkyně znemožnila řádné přezkoumání vady a zejména to, zda vada spočívající v zatékání do vozidla zde byla v době převzetí vozidla (dá se předpokládat, že zde byla, když dva dny po koupi nechává žalobkyně vady opravit) a zda se jedná o vadu spočívající v opotřebení vozidla, či nikoliv. V tomto směru odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1958/2020. Z toho důvodu dle názoru odvolacího soudu žalovaná neodpovídá za tyto vady a žalobkyně z důvodu, že vady nebyly odstraněny včas, nemohla od smlouvy odstoupit.

30. Pokud se týká výkladu lhůty bez zbytečného odkladu, dle judikatury Nejvyššího soudu lhůta bez zbytečného odkladu by neměla být interpretována nepřiměřeně přísně v neprospěch kupujícího, nicméně jedná se o lhůtu v řádu dnů, či týdnů. Lhůtami bez zbytečného odkladu se zabývá judikatura Ústavního soudu – viz IV. ÚS 314/05, rozsudek NS ČR 30 Cdo 2175/2000, 32 Cdo 2484/2012 či 30 Cdo 530/2014.

31. Nadto má odvolací soud za to, že pokud žalovaná vady odstranila ve lhůtě, která je dle názoru okresního soudu přiměřená, s čímž se odvolací soud ztotožňuje, na závěry okresního soudu odkazuje, nemůže žalobkyně od smlouvy odstoupit pro neodstranění vad v přiměřené lhůtě. O tom, že byly vady odstraněny, svědčí rovněž faktura vystavená žalované.

32. Lze se ztotožnit s názorem okresního soudu, že pokud žalovaná přistoupila k odstranění těchto vad, má být vada odstraněna ve smyslu ust. § 2106 odst. 2 věta druhá v přiměřené lhůtě. Lhůta 2 týdnů, kterou žalobkyně žalované poskytla k opravě, nebyla rozhodně lhůtou přiměřenou s ohledem na skutečnost, co vše bylo nutno při odstraňování vady vozidla učinit, jak to vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO], když tato oprava vyžadovala dobu výrazně delší jak z objektivních důvodů, tak i z důvodů daných v konkrétním případě, kdy bylo nutné odstrojit celý interiér vozidla, jeho vnitřní vybavení, bylo nutno provést komplexní vysušení, čekalo se na součástku apod.

33. V daném případě má odvolací soud za to, že se neuplatní ust. § 1979 o. z., jak na něho odkazuje žalobkyně. Toto ustanovení na daný případ nedopadá. Jedná se o speciální ustanovení k obecné úpravě § 2002, které platí pro prodlení s plněním smlouvy. I pokud by se toto ustanovení uplatnilo, pak by muselo platit, že se nepřiměřeně stanovená krátká lhůta prodlužuje o přiměřenou dobu nutnou k opravě vozidla, a pokud žalovaná vady vozidla opravila v přiměřené lhůtě, toto odstoupení nemůže mít žádných účinků. Přiměřenost lhůty si mohl okresní soud posoudit sám. Pokud vyšel z výpovědi zcela nezávislého svědka [jméno FO], nelze mu v tomto směru nic vytýkat.

34. Pokud bylo v řízení odkazováno na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu 31 Cdo 3823/2023, má odvolací soud za to, že zde uváděné závěry nelze aplikovat na daný případ. Toto rozhodnutí řeší otázku prodlení se zaplacením kupní ceny. Při posuzování důvodů pro odstoupení od kupní smlouvy pro vady vozidla je nutno aplikovat ust. § 2006 a 2007 o. z., a to i s ohledem na důvody, jak byly uvedeny v dopise žalobkyně ze dne 6. 9. 2023 – uplatnění práv z vadného plnění a jak se žalobkyně žalobou domáhá zaplacení žalované částky.

35. Pokud jde o ostatní vady, které zjistila žalobkyně při diagnostice provedené 5. 6. 2023, tyto vytkla až 6. 9. 2023. Nejedná se o vytčení vad a volbu práva bez zbytečného odkladu, když tak činí po 3 měsících a soud právo z vadného plnění z tohoto důvodu nepřizná (§ 2112 odst. 1 o. z.).

36. Nárok žalobkyně tak není po právu. Žalobkyně nemohla od kupní smlouvy odstoupit, pokud si vadu spočívající v zatékání do vozidla, a tím související problémy s ventilací nechala sama bez souhlasu žalované opravit. Tím znemožnila řádné přezkoumání vady a posouzení toho, zda žalovaná za danou vadu odpovídá. U ostatních vad tyto žalobkyně nevytkla včas bez zbytečného odkladu poté, co je zjistila a v souladu s ust. § 2112 odst. 1 a 2 o. z. v tomto případě soud právo z vadného plnění nepřizná. Žalovaná přitom namítla, že vady nebyly oznámeny včas.

37. S ohledem na shora uvedené, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku.

38. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení zástupce žalované učinil dva úkony právní služby, a to je podané vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, dále poradu s klientem, za což mu náleží odměna za 3 úkony právní služby po 11.500 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč. Dále mu náleží náhrada za ztrátu času, a to 18 půlhodin po 100 Kč za cestu z [adresa] a zpět, tj. 1.800 Kč a cestovné za cestu vlakem [adresa] a zpět ve výši 1.008 Kč, dále náhrada za ubytování ve výši 1.230 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 39.438 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Poučení