8 Co 260/2025 - 156

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Ceplové a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Anonymizováno] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [jméno FO], narozený dne [datum] bytem [adresa] pro žalobu spoluvlastníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 5. 2025, č. j. 23 C 253/2024-135 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 22.5.2025, č. j. 23 C 253/2024-135, rozhodl, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou oprávněni ve společné nemovité věci, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro okres [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa] společně užívat prostory v hlavní budově, do níž se vstupuje prvními vchodovými dveřmi zleva při pohledu ze dvora, sestávající z prostor v 1. a 2. nadzemním podlaží, půdních prostor a ze sklepa, nikoliv však prostory v přístavku bezprostředně navazujícím na hlavní budovu (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalobce je oprávněn ve společné nemovité věci, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro okres [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa] výlučně užívat prostory v přístavku, do nějž se vstupuje druhými vchodovými dveřmi zleva při pohledu ze dvora, sestávající z prostor v 1. a 2. nadzemním podlaží, půdních prostor, nikoliv však prostory v hlavní budově bezprostředně navazující na přístavek. Výrokem III. rozsudku rozhodl okresní soud, že žalobce, žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou oprávněni společně užívat společnou nemovitou věc, a to pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro okres [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa], a dvůr, dále stodolu a dílnu v severním křídle (zprava při pohledu ze dvora). Výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen trpět užívání žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 dle výroků I. a III. tohoto rozsudku a je povinen zdržet se jednání, kterým by do takového užívání zasahoval. Výrokem V. pak uložil žalovanému č. 1 a žalovanému č. 2 povinnost trpět užívání žalobcem dle výroků II. a III. tohoto rozsudku a jsou povinni zdržet se jednání, kterým by do takového užívání zasahovali. Dále rozhodl výrokem VI. tak, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou povinni umožnit žalobci přístup do prostor specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu prostor specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku. Výrokem VII. pak uložil povinnost žalobci umožnit žalovanému č. 1 a žalovanému č. 2 přístup do prostor specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu prostor specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.)

2. Žalobce se domáhal, aby soud upravil poměry spoluvlastníků k nemovité věci tak, že on sám bude výlučně užívat celou stavbu v období od 11. do 20. dne každého měsíce, žalovaní se v této době mají užívání zdržet, jde tedy o časově vymezené výlučné užívání celé nemovitosti žalobcem. Žalobce tvrdil, že žalovaný 1. (strýc) dlouhodobě brání žalobci v přístupu a užívání nemovitostí, a to verbálně, konfliktně a hrubě; dále že vztahy mezi nimi jsou vyhrocené a žalobce považuje za nemožné trávit s žalovaným 1 čas v jednom domě. Dle žalobce časové střídání mělo vyloučit osobní kontakt, umožnit mu pobyt s rodinou, dohled nad stavem nemovitosti a účast na údržbě 3. Žalovaný č. 1 namítal, že v nemovitosti 20 let trvale žije, je to jeho jediné reálné obydlí, byt, který dříve vlastnil, daroval synovi a kvůli zdravotnímu stavu by jej nebyl schopen užívat, není možné, aby byl každý měsíc nucen nemovitost na 10 dnů opouštět. Časové střídání by znamenalo zásah do jeho základního práva na ochranu obydlí a soukromí (čl. 12 Listiny), nebrání žalobci v rekreačním užívání, ale nemůže být vystěhováván.

4. Žalovaný č. 2 uvedl, že spor považuje primárně za spor mezi žalobcem a žalovaným č. 1, žalobci v užívání nebránil, časové střídání nepovažuje za vhodné, přístavek užívá rekreačně, je v něm kuchyň, koupelna a ložnice.

5. Okresní soud skutkově uzavřel, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý o velikosti podílu 1/3. Nemovité věci jsou složeny z následujících tří hlavních částí: (i) hlavní budova skládající se ze dvou nadzemních podlaží a půdy s tím, že v 1. nadzemním podlaží je zejména komora, jídelna, kuchyň, koupelna včetně WC, v 2. nadzemním podlaží jsou čtyři pokoje; (ii) přístavek skládající se též ze dvou nadzemních podlaží a půdy, vznikl jako nouzové ubytování pro případ nedostatečné kapacity hlavní budovy v létě, lze jej vytopit jen s obtížemi, s tím, že v 1. nadzemním podlaží je společenská místnost s kuchyňským koutem, koupelnou včetně WC, a ve 2. nadzemím podlaží jsou zejména dva pokoje a (iii) dvě hospodářské budovy nesloužící k bydlení. Do hlavní budovy a přístavku je zavedena elektřina, voda, lze je plnohodnotně užívat přinejmenším k rekreaci. Soud neuvěřil svědku [jméno FO], že přístavek je k rekreaci nepoužitelný, neboť svědkyně [jméno FO] naopak uvedla, že v přístavku je funkční kuchyň i koupelna, svědek [Jméno žalované] a žalovaný č. 1 uvedli, že nemovité věci mají dostatečnou dispozici pro hodně lidí, žalovaný č. 2 uvedl, že přístavek užíval, v tomto směru tak výpověď svědka [jméno FO] zůstala osamocená. Žalobce byl v nemovitých věcech naposledy v roce 2022, při dřívějších pobytech v nemovitých věcech přespával v 2. nadzemním podlaží hlavní budovy. Žalovaný č. 1 bydlí v 1. nadzemním podlaží hlavní budovy 20 let, společně s manželkou tam bydlí posledních sedm let. Žalovaný č. 2 byl v nemovitých věcech naposledy v listopadu 2024 na víkend, při pobytech užíval hlavní budovu i přístavek. Vztah mezi žalobcem a žalovaným č. 1 je napjatý až konfliktní, vztah mezi žalobcem a žalovaným č. 2 je dobrý, vztah mezi žalovanými je velice dobrý až přátelský. Žalobci je 62 let, pracuje jako [Anonymizováno] na základní škole a bydlí v [Anonymizováno], tj. asi 130 km od nemovitých věcí. Bytovou potřebu má zajištěnu dvěma vlastními byty. Žalovanému č. 1 je 78 let, spolu s manželkou (77 let) bydlí v 1. nadzemním podlaží hlavní budovy, nemají jinou možnost bydlení, neboť žalovaný č. 1 byt daroval synovi [jméno FO] a nadto je pro něj i jeho manželku byt nedostupný, protože je umístěn ve 3. nadzemním podlaží budovy bez výtahu, syn [Jméno žalované] bydlí v bytě s výměrou 40 m. Žalovaný č. 1 si stěžuje na problémy se srdcem, dechem, na ubývající fyzické síly. Žalovanému č. 2 je 60 let, pracuje jako [Anonymizováno], bydlí ve [adresa], kde žije společně s partnerkou, tj. asi 220 km od nemovitých věcí. Trpí onemocněním znemožňujícím vyšší fyzickou námahu. Jde-li o citový vztah účastníků k nemovitým věcem, žalobce a žalovaný č. 2 tam od dětství jezdili s rodiči na víkendy a prázdniny, později – v dospělosti – tam se svými rodinami trávili dovolené a víkendy. Žalovaný č. 1 tam v dětství jezdil za dědou. Běžnou dennodenní údržbu nemovitých věcí zajišťuje žalovaný č. 1 s manželkou a synem [jméno FO], žalovaný č. 2 při pobytech v nemovitých věcech zejména seká trávu, v mládí pomáhal při údržbě nemovitých věcí. Žalobce kvůli konfliktům se žalovaným č. 1, rozdílným představám o postupu prací (např. stavba plotu) nebo vůbec nutnosti jejich provedení (např. revize, čištění studny) má ztíženou možnost podílet se na pravidelné údržbě nemovitých věcí.

6. Právně posuzoval soud nárok žalobce § 1139 občanského zákoníku, dále jen o.z.

7. Jestliže spoluvlastníci při rozhodování o správě společné věci nedosáhli potřebné většiny hlasů, soud na návrh uspořádá jejich právní poměry podle slušného uvážení (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2725/2017; ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017). Základním hlediskem pro uspořádání právních poměrů spoluvlastníků je tudíž slušné uvážení, tj. jedná se o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. Je proto vždy na soudu, aby v každém jednotlivém případě identifikoval všechny relevantní okolnosti, které by mohly mít pro jeho rozhodování význam, jejich váhu porovnal a vybral ty, popřípadě pouze jedinou, jimž s respektem k hledisku slušného uvážení přizná prioritu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2725/2017).

8. Soud prvního stupně v této věci považoval za odpovídající, významná tato kritéria: (1) povaha a dispozice nemovitých věcí; (2) celkové poměry účastníků a vztahy mezi nimi; (3) dosavadní a budoucí kvalita a četnost užívání nemovitých věcí.

9. Za rozhodující nepovažoval: (i) velikost spoluvlastnických podílů, neboť každý z účastníků má podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech; (ii) vztah k nemovitým věcem, neboť každý z účastníků popsal svoji úzkou citovou vazbu k nemovitým věcem, jezdili tam od dětství a mají s nemovitými věcmi spojeny i oslavy narozenin, rodinná setkání a jiné radostné události.

10. Jde-li o kritérium povahy a dispozice nemovitých věcí, nemovité věci jsou složeny ze dvou hlavních obytných částí, a to hlavní budovy a přístavku. Hlavní budova i přístavek mají samostatné vchody, dvě nadzemní podlaží (vždy s koupelnou, kuchyní, obývacím a spacím prostorem) a půdu, je v nich zavedena elektřina, voda, lze je vytápět, byť přístavek s obtížemi, lze je užívat přinejmenším k rekreaci.

11. Jde-li o kritérium celkových poměrů účastníků a vztahů mezi nimi, žalobce a žalovaný č. 2 mají zajištěny bytové potřeby jinde než v nemovitých věcech (žalobce v bytě v [Anonymizováno] a žalovaný č. 2 u partnerky ve [adresa]), vztah žalobce a žalovaného č. 2 je obvyklým rodinným vztahem mezi bratranci. Vztah žalovaných je velice dobrý, jsou schopni si vycházet vstříc. Žalovaný č. 1 považuje nemovité věci za své obydlí, neboť v hlavní budově bydlí 20 let a ani nemá jinou možnost bydlení. Byť žalovaný č. 1 převedl byt, v němž dříve trvale bydlel, na syna [jméno FO], soud uvěřil tvrzením žalovaného č. 1 a jeho manželky, že byt by nebyli schopni užívat, neboť je ve 3. nadzemním podlaží bez výtahu. Od 29. 4. 2024 má žalovaný č. 1 trvalé bydliště evidováno na adrese nemovitých věcí, čímž došlo k souladu mezi skutečným a evidenčním bydlištěm. Konfliktní jsou vztahy výhradně mezi žalobcem a žalovaným č. 1, přičemž žalobce opakovaně popsal incidenty s žalovaným č. 1 od verbální agrese, vulgárních oslovení až po takřka fyzické napadení žalobcovy matky, kterému žalobce zabránil. Kvůli všemu uvedenému pak žalobce označuje společné soužití s žalovaným č. 1 jako nemožné. Vzhledem k takto napjatému vztahu má soud za to, že je zřejmě na místě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, avšak dle závěrů judikatury Nejvyššího soudu nyní podanou žalobu nelze bez dalšího zamítnout, neboť soud je povinen rozhodnout dle slušného uvážení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016; ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98).

12. Jde-li o kritérium dosavadní a budoucí kvality a četnosti užívání nemovitých věcí, vzhledem k tomu, že žalovaný č. 1 v nemovitých věcech trvale bydlí po 20 let, zatímco žalobce nabyl podíl v roce 2021, k nemovitým věcem dojíždí ze vzdálenosti zhruba 130 km, jeho vztahy s žalovaným č. 1 nebyly vřelé a postupně se vyhrotily až do dnešní téměř nesnášenlivosti a žalovaný č. 2 nabyl podíl v roce 2012, k nemovitým věcem dojíždí ze vzdálenosti zhruba 220 km, trpí onemocněním znemožňujícím mu větší fyzickou námahu, nemovité věci pravidelně běžně udržuje žalovaný č. 1 s manželkou a synem [jméno FO]. Žalovaný č. 2 pomáhal při pobytech v nemovité věci se sekáním trávy, drobnými opravami. Žalobce též sekal trávu, podílel se na opravě plotu, zajistil revizi studny a její vyčištění. Žalovaný č. 1 má zájem v nemovitých věcech trvale bydlet a dožít tam. Žalobce a žalovaný č. 2 mají zájem nemovité věci užívat k rekreaci, a to pravidelně každý měsíc o víkendu a žalobce dále v červenci a srpnu vždy od 11. do 20. dne v měsíci.

13. Současně se jedná o sporné řízení v režimu § 153 odst. 2 o. s. ř., soud tak je vázán vymezeným předmětem řízení, ale není vázán návrhem, jak má ve věci rozhodnout. Soud tak může přijít s odlišným řešením než navrženým účastníkem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016).

14. S ohledem na vše shora uvedené výrokem I. soud rozhodl, že žalovaní jsou oprávněni společně užívat hlavní budovu, neboť jejich vztah je velmi dobrý, jsou schopni si vyjít vstříc. Žalobci jako spoluvlastníku vyloučenému z užívání hlavní budovy je zároveň uložena povinnost trpět užívání hlavní budovy žalovanými a zdržet se jednání, kterým by do takového užívání zasahoval (výrok IV.). Současně soud zvažoval kolizi dvou základních práv, tj. žalobcova práva jako spoluvlastníka též užívat hlavní budovu, zejména její 1. nadzemní podlaží, s právem žalovaného č. 1 na ochranu obydlí a soukromí, neboť žalovaný č. 1 v hlavní budově bydlí 20 let, posledních sedm let dokonce společně s manželkou. Pojem obydlí není v Listině definován a lze jej vymezit tak, že jde o prostor sloužící jednotlivci k bydlení. Soud proto vážil obě práva a rozhodl, že je třeba upřednostnit právo žalovaného č. 1 na ochranu obydlí a soukromí. Vyhovění návrhu žalobce (tj. výlučné užívání nemovitých věcí žalobcem vždy po 10 dní v každém kalendářním měsíci) by znamenalo, že by žalovaný č. 1, kterému je 78 let, ubývají mu fyzické síly, stěžuje si na potíže s dechem, se srdcem, ztratil bydlení v žalobcem požadovaném období. Ve sporu o užívání společné nemovité věci je v zásadě třeba dát přednost právu na ochranu obydlí a soukromí před právem spoluvlastníka – v nyní řešené věci žalobce - na užívání části věci v podílovém spoluvlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 863/2004). Skutečnosti, že (i) kvůli ochraně soukromí, obydlí žalovaného č. 1 je žalobce vyloučen z užívání hlavní budovy, dále že (ii) vztah žalobce a žalovaného č. 1 je konfliktní jsou zohledněny oprávněním žalobce výlučně užívat přístavek (výroky II. a V.) tak, aby se co možná nejvíce omezil kontakt žalobce a žalovaného č. 1 a jejich konflikty dále negradovaly.

15. Výrokem III. je umožněno účastníkům společně užívat pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro okres [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa], a dvůr, dále stodolu a dílnu v severním křídle (zprava při pohledu ze dvora).

16. Hlavní budova a přístavek na sebe bezprostředně navazují, proto výrokem VI. byla žalovaným uložena povinnost umožnit žalobci přístup do hlavní budovy pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu přístavku (např. pro případ potřeby opravy střechy, rozvodů elektřiny, vody nebo kanalizace). Obdobně je výrokem VII. žalobci uložena povinnost umožnit žalovaným přístup do přístavku pro potřeby nezbytných oprav a zajištění technického provozu hlavní budovy.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Řízení o úpravě poměrů spoluvlastníků k nemovitým věcem představuje iudicium duplex.

18. Proti rozsudku si řádně a včas podal odvolání žalobce a namítá, že soud měl vyhovět jeho návrhu na časové střídání, protože to je jediný způsob, jak lze zajistit rovnost spoluvlastníků. Věcné rozdělení je podle žalobce neproveditelné, protože přístavek je podle něj „prakticky neobyvatelný“ (vlhkost, špatná vytápěnost). Dále namítal, že soud nedostatečně zhodnotil konflikty mezi ním a žalovaným č. 1 – časové užívání podle žalobce konflikty eliminuje. Soud měl více zohlednit, že žalovaný č. 1 mu dlouhodobě brání v užívání, čímž porušuje jeho spoluvlastnické právo. Podle žalobce soud porušil § 1126 o. z., protože neumožnil žalobci užívání podle podílu. Žalobce navrhuje změnu rozsudku tak, aby bylo uloženo časové výlučné užívání.

19. Žalovaní si odvolání nepodali, navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

20. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění - dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu.

21. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž existence žádné takovéto procesní vady nebyla ani odvolatelem namítána. Odvolací soud neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování, ostatně odvolacím důvodem jsou nesprávné právní závěry a nesprávná skutková zjištění z provedeného dokazování 22. Odvolací soud se zabýval jednotlivými odvolacími námitkami odvolatele, kdy žalobce namítal, že soud měl rozhodnout podle petitu (časové užívání). Tuto námitku shledal odvolací soud za neopodstatněnou. Řízení podle § 1139 o. z. je řízením typu iudicium duplex, soud není vázán návrhem, pouze předmětem řízení. Ustálená judikatura NS (např. 22 Cdo 5791/2016) to potvrzuje. Soud prvního stupně návrh žalobce nepřekročil, pouze zvolil jiný způsob řešení – což zákon výslovně umožňuje.

23. Další námitkou odvolatele je, že přístavek je neobyvatelný. Ani tuto námitku neshledal odvolací soud za důvodnou. Neodpovídá provedenému dokazování. Svědci ([jméno FO], [Jméno žalované], žalovaný č. 2 potvrdili jeho rekreační způsobilost, žalobce tam sám před několika lety rekreačně pobýval, fotografie a dispozice budov to podporují. Soud správně uzavřel, že přístavek je obyvatelný minimálně pro rekreační účely, což odpovídá zamýšlenému způsobu užívání žalobce.

24. Další námitkou odvolatele bylo, že soud nepřihlédl k tomu, že navrhované časové střídání eliminuje konflikty. Tuto argumentaci shledává odvolací soud za nepřípadnou a nesprávnou. Naopak – časové užívání zakládá situaci pravidelného nuceného vystěhování žalovaného č. 1, což je dle odvolacího soudu jednak protiústavní (zásah do obydlí dle čl. 12 Listiny), jednal prakticky neproveditelné, a to s ohledem na věk žalovaného č. 1, jeho zdravotní stav a absence jiného bydlení. Časové střídání je dle odvolacího soudu naopak zdrojem potenciálně výrazně vyšší eskalace konfliktů. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že věcné rozdělení minimalizuje kontakt – přesně to, co žalobce tvrdí, že chce.

25. Rovněž není případná námitka odvolatele, že soud nevzal v úvahu, že žalovaný č.1 mu brání v užívání. Dle odvolacího soudu je zjevné, že soud prvního stupně tuto skutečnost plně reflektoval. Výrokem přiznal žalobci výlučné užívání přístavku, kam mu žalovaní nesmí zasahovat. To je více, než by žalobci poskytlo časové střídání – tam by kontakt s žalovaným č.1 stále existoval. Konflikt mezi žalobcem a žalovaným č.1 byl pro soud jedním z klíčových důvodů, proč nezvolil společné užívání. Odvolací soud rovněž neshledal důvodnou námitku porušení ustanovení § 1126 o. z. a rovnosti podílů. Judikatura NS (sp.zn.22 Cdo 2424/99; sp.zn. 22 Cdo 863/2004) opakovaně stanoví, že rovnost podílů neznamená absolutní právo na užívání každé části věci. Užívání může být odlišně rozděleno, pokud: povaha věci to umožňuje, osobní poměry to vyžadují, jinak by došlo k porušení práv jiného spoluvlastníka. V tomto případě je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že ochrana obydlí žalovaného č. 1 vyžaduje silnější ochranu. V dané věci dochází ke kolizi dvou základních práv, a to práva žalobce (spoluvlastníka) užívat část věci v podílovém spoluvlastnictví s právem druhého spoluvlastníka (žalovaného č.1) na ochranu obydlí a soukromí. Je tedy třeba vážit obě tato práva a rozhodnout, kterému z nich je třeba poskytnout ochranu na úkor druhého. Právu na ochranu obydlí a soukromí je v zásadě třeba dát přednost před právem spoluvlastníka na užívání části věci v podílovém spoluvlastnictví. To se podává především z čl. 12 Listiny, z něhož vyplývá, že možnost zásahu do práva na ochranu nedotknutelnosti obydlí musí být (za splnění určitých podmínek) stanovena přímo v zákoně, a nelze ji tedy nepřímo odvozovat např. z majetkového práva jiného na užívání věci (srov. vztah vlastníka domu a nájemce bytu). Skutečnost, že v důsledku ochrany soukromí jednoho ze spoluvlastníků bude druhý ze spoluvlastníků podstatně omezen v užívání části společné věci nebo bude z tohoto užívání vyloučen, lze zohlednit např. v úpravě užívání jiných částí či příslušenství věci; v předmětné věci soud prvního stupně tedy postupoval správně a zohlednil právo žalovaného č.1.

26. Lze přisvědčit správnosti postupu soudu prvního stupně, který správně aplikoval ustanovení § 1139 o. z., respektoval povahu „slušného uvážení“ a rovněž správně aplikoval § 153 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud rovněž postupoval v postupoval i v souladu s judikaturou, kdy správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 863/2004 (kolize právo užívat × právo na obydlí), sp.zn. 22 Cdo 2424/99 (užívání rovnodílných spoluvlastníků může být diferenciováno) a sp.zn. 22 Cdo 2725/2017 a 22 Cdo 5791/2016 (soud není vázán petitem). Okresní soud postupoval po skutkové stránce precizně, provedl rozsáhlé dokazování, vypořádal se s rozpory ve výpovědích (např. ohledně stavu přístavku), přesně popsal dispozici objektů a faktické možnosti užívání, rozhodl racionálně, s důrazem na minimalizaci konfliktů, když věcné rozdělení je nejméně konfliktní varianta.

27. Argumentaci soudu prvního stupně lze ještě doplnit odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 22 Cdo 4201/2017, [C 17654] – kdy rozhodování spoluvlastníků o užívání společné věci spadá pod správu společné věci. Soud může stanovit jiný způsob užívání, než strana navrhla, protože je substitutem dohody spoluvlastníků.

28. Dále odvolací soud uvádí, že soudy, pokud není dohoda spoluvlastníků mohou přistoupit k věcnému rozdělení užívání, pokud to povaha věci umožňuje. Explicitně je třeba uvést, že časové vylučování trvale bydlícího spoluvlastníka je právně nepřípustné, odporovalo by i § 3 odst. 1 a 2 o. z. (zásada poctivosti, zákaz zjevného nepoměru). V dané věci byla žalobci poskytnuta kompenzace v podobě výlučného užívání přístavku. Dle odvolacího soudu rozhodnutí okresního soudu tak ve skutečnosti žalobci poskytlo trvalé, nikoli jen časově omezené užívání, což je v praxi více.

29. Pro stručnost v této souvislosti odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu podané v napadeném rozsudku (zejména na bodu 28 – 45 odůvodnění), který vystihuje danou problematiku věcně správně a způsobem zcela vyčerpávajícím. Prvostupňový soud zde náležitým způsobem vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázány a které nikoliv, o které opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s přesvědčivým právním hodnocením (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Ve světle výkladu podaného okresním soudem proto odvolací námitky žalobce směřující k nesprávnému právnímu posouzení věci nemohou nikterak obstát. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud podle ust. §142 odst.2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

Poučení