8 Co 589/2022-289

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové ve věci zástavního věřitele: [osobní údaje zástavního věřitele] bytem [adresa], zastoupený advokátem [údaje o zástupci], sídlem [adresa] proti zástavním dlužníkům: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [údaje o zástupci] sídlem [adresa] o žalobě na soudní prodej zástavy, o odvolání zástavního věřitele proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 2. 2022, č. j. 8 C 50/2016-241, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Zástavní věřitel je povinen zástavním dlužníkům zaplatit náklady odvolacího řízení v částce 3 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [údaje o zástupci], advokáta v [obec].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prachaticích jako soud prvního stupně v předmětné věci rozhodl o návrhu na nařízení uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 630 000 Kč spolu s příslušenstvím prodejem zástavy, a to nemovitostí ve vlastnictví zástavních dlužníků tak, že návrh zamítl. Po právní stránce odkázal na ust. § 358 odst. 1 z.ř.s., § 165 odst. 1 obč. zák. a § 152 a násl. obč. zák. Po skutkové stránce pak zdůraznil, že zástavní věřitel dokládá pohledávku listinou, a to smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005, uzavřenou mezi [právnická osoba] a„ [anonymizováno]“, [anonymizováno], ve které s tato společnost zavázala zaplatit za převod obchodního podílu převodci částku 630 000 Kč ve lhůtě do 31.12.2005. K zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo. Zástavní věřitel svůj nárok dále odůvodnil dohodou o narovnání ze dne 1.7.2005, ve které si zástavce [právnická osoba] a dlužník„ [anonymizováno]“ [anonymizováno] a věřitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] narovnali veškerá sporná práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005. Tato dohoda měla být uzavřena 1.7.2005. Soud prvního stupně ovšem souhlasil s námitkou zástavních dlužníků v tom směru, že dohoda o narovnání nemohla být platně uzavřena, jestliže k danému datu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemohl vystupovat na straně věřitele, pokud předmětnou pohledávku ve výši 630 000 Kč, vyplývající z dohody o převodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005 měl získat převodem až na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.6.2006 Dohoda o narovnání ze dne 1.7.2005 tak nemohla vyvolat jakékoliv účinky ve smlouvě zamýšlené, jestliže byla činěna tím, kdo nebyl nositelem práva. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v okamžiku uzavření dohody o narovnání dne 1.7.2005 nebyl věřitelem pohledávky a ani nemohl být, jestliže se jím teprve měl stát cca o rok později. Předmětem dohody o narovnání tak byl neexistující nárok [příjmení] [jméno] [příjmení] na zaplacení částky 630 000 Kč. Následně tedy takový neexistující nárok nemohl být dále převáděn. Navíc soud prvního stupně odkázal na dohodu ze dne 30.6.2005, která byla provedena k důkazu dne 1.7.2005. Stejný závěr platí u jednání s [jméno] [příjmení] a zástavním věřitelem [jméno] [příjmení], když zástavní věřitel se dovolával dobré víry v zápis do katastru nemovitostí, nicméně slyšený zástavní věřitel před soudem vypověděl, že k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky žádné informace v katastru nemovitostí neověřoval a ničeho si nezjišťoval. Nedokázal se přesně vyjádřit k tomu, kdo smlouvu připravoval, zda to byl pan [příjmení], od kterého pohledávku koupil, nebo jeho právník. V takovém případě nelze učinit závěr, že zástavní věřitel jednal v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí.

2. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 2 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení zástavním dlužníkům. Na odměně za zastoupení advokátem bylo přiznáno celkem 41 770 Kč, tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku s odvolání 5 000 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (dle § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), kdy ve věci zástupce účastníků učinil celkem 17 úkonů právní služby (21. 9. 2016 převzetí a příprava zastoupení, 26. 9. 2016 písemné podání ve věci samé, 4. 10. 2016 písemné podání ve věci samé, 12. 10. 2016 písemné podání ve věci samé, 12. 10. 2017 písemné podání ve věci samé, 7. 11. 2017 účast na jednání před soudem, 16. 11. 2017 písemné podání ve věci samé, 21. 11. 2017 účast na jednání před soudem, 11. 12. 2017 písemné podání ve věci samé, 19. 12. 2017 účast na jednání před soudem, 18. 4. 2018 odvolání ve věci samé, 2. 6. 2020 účast na jednání před soudem, 17. 9. 2020 odvolání ve věci samé, 15. 9. 2021 účast na jednání před soudem, 19. 1. 2022 účast na jednání před soudem, 17. 2. 2022 písemné podání ve věci samé, 21. 2. 2022 účast na jednání před soudem), to je za 17 úkonů po 1 500 Kč, celkem 25 500 Kč, advokátu dále náleží paušální náhrada výdajů za 17 úkonů právní služby po 300 Kč, to je 5 100 Kč. Na cestovném bylo zástupci zástavních dlužníků přiznáno celkem 3 570 Kč, kdy se jedná o jednotlivé jízdy ze sídla advokáta z [obec] do [obec] a zpět, při ujetých 90 km za jedná jízdu za použití [značka automobilu], [registrační značka], při kombinované spotřebě 4,5 litru motorové nafty a 100 km jízdy, v ceně dle vyhlášky 28,60 Kč litr a základní náhradě za jeden kilometr jízdy 3,90 Kč km, ve dnech 7. 11. 2017, 21. 11. 2017 a 19. 12. 2017, to je 3 krát 469 Kč, celkem 1 407 Kč, v ceně 31,80 Kč litr a základní náhradě za 1 km jízdy 4,20 Kč km dne 2. 6. 2020, to je 510 Kč, v ceně 27,20 Kč litr a základní náhradě za 1 km jízdy 4,40 Kč dne 15. 9. 2021, to je 509 Kč, v ceně 36,10 Kč litr a základní náhradě za 1 km jízdy 4,70 Kč ve dnech 17. 1. 2022 a 21. 2. 2022, to je 2 krát 572 Kč, celkem 1 144 Kč. Na náhradě za promeškaný čas strávený cestou z [obec] do [obec] a zpět, kdy zástupce zástavních dlužníků účtoval za jednu jízdu tam a zpět 1,5 hodiny, to jsou 3 půlhodiny, za 7 jízd, tedy 21 půlhodin po 100 Kč, to je 2 100 Kč. Částka 41 770 Kč byla uložena zástavnímu věřiteli k zaplacení k rukám zástupce zástavních dlužníků. Zástavní dlužníci účtovali na cestovném za účast u jednání soudu částku ve výši celkem 4 333 Kč, a to z místa bydliště [obec] do [obec] a zpět, za použití vozidla zančka automobilu], [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 8,4 litru motorové nafty na 100 km, při ujetých 90 km za jízdu v ceně 28,60 Kč za litr. Na základní náhradě 3,90 Kč za jeden km jízdy ve dnech 7. 11. 2017, 21. 11. 2017 a 19. 12. 2017, to je 3 krát 570 Kč, celkem 1 710 Kč, v ceně 31,80 Kč litr a základní náhradou 4,20 Kč km dne 2. 6. 2020, to je 621 Kč, v ceně 27,20 Kč litr a základní náhradě 4,40 Kč km dne 15. 9. 2021, to je 604 Kč a ceně 36,10 Kč litr a základní náhradě 4,70 Kč km dne 19. 1. 2022 a 21. 2. 2022, to je 2 krát 699 Kč, celkem 1 398 Kč. Soud uložil zástavnímu věřiteli, aby každému ze zástavních dlužníků uhradil polovinu, to je 2 166,56 Kč. Pokud jde o náklady státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve výši 4 074,12 Kč, byla jejich úhrada uložena taktéž zástavnímu věřiteli podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti usnesení se odvolal zástavní věřitel ([anonymizováno] [anonymizováno]), který navrhl usnesení soudu prvního stupně jako věcně nesprávné a vydané na základě vadného postupu soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k novému projednání. Upozornil, že odůvodnění soudu prvního stupně nerespektuje změnu žaloby, která byla soudem prvního stupně připuštěna, a sice že své právo zástavní věřitel již nedovozuje z dohody o narovnání ze dne 1.7.2005, ale ze smlouvy o přechodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005, z kupní smlouvy ze dne 22.6.2006, ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2007 a ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2008. Je sice pravdou, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2007 odkazuje na dohodu o narovnání ze dne 30.6.2005, nicméně výslovně je zde zmíněna rovněž smlouva o převodu obchodního podílu se společností [právnická osoba], pohledávka ve výši 630 000 Kč a také zajištění pohledávky zástavním právem smluvním k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] v k.ú. a obci [obec], a to parc. st. [číslo] průmyslový objekt bez čísla popisného nebo evidenčního, postavený na téže parcele. Zástavní věřitel proto nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že nárok nemohl být dále převáděn, jelikož i přes nicotnost dohody o narovnání ze dne 1.7.2005 mohl být dále převáděn původní nárok vyplývající ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005. Také je třeba chránit dobrou víru postupníka [jméno] [příjmení], kterému byla při podpisu smlouvy postupitelem [jméno] [příjmení] prezentována dohoda o narovnání, přičemž [jméno] [příjmení] nemohlo být známo, že tato dohoda o narovnání je nicotnou, když [jméno] [příjmení] nebyl k jejímu uzavření oprávněn. Je věcí ujednání postupitele a postupníka, jak si postupovanou pohledávku vymezí a je na nich, jaká identifikační kritéria pro vymezení postupovaných pohledávek zvolí. Zároveň však musí být převáděná pohledávka učena natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení. Ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené dne 5.10.2007 mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je pohledávka specifikována jako vyplývající z dohody o narovnání ze dne 30.6.2005, uzavřené mezi dlužníkem, zástavcem a postupitelem, doplňující a částečně nahrazující závazky ze smlouvy o převodu obchodního podílu [právnická osoba] mezi [příjmení] [jméno] a dlužníkem ve výši 630 000 Kč. Odvolatel proto skutkově shrnul, že zástavní věřitel v souladu s ust. § 358 z.ř.s. doložil existenci své pohledávky smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 1.3.2005, kupní smlouvou ze dne 22.6.2006, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5.10.2007 a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2008 a také doložil existenci zástavního práva k nemovitostem zástavní smlouvou ze dne 1.3.2005 a výpisem z katastru nemovitostí. Taktéž doložil, kdo je vlastníkem zástavy, a to výpisem z katastru nemovitostí. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o převodu obchodního podílu, uzavřené dne 1.3.2005 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako převodcem a společností„ [anonymizována čtyři slova] jako nabyvatelem. Byla zajištěna zástavní smlouvou uzavřenou 1.3.2005 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavním věřitelem a společností [právnická osoba] jako zástavcem. Pohledávka byla postoupena na základě kupní smlouvy ze dne 22.6.2006 z postupitele [právnická osoba] [anonymizováno] na postupníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále byla postoupena na základě postoupení pohledávky ze dne 5.10.2007 na [jméno] [příjmení] a 2.5.2008 na [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zpochybnil dobrou víru [jméno] [příjmení]. Nejen v této souvislosti odkázal odvolatel na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11, resp. I. ÚS 143/07. Nabyvatel věcného práva by se neměl obávat toho, že jej jeho dobrá víra neochrání, tzn. pokud jednal s osobou zapsanou v pozemkové knize, že by mohlo být jeho vlastnické právo později zpochybněno. Případná neplatnost právního jednání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemůže vyvolat účinky vůči třetím osobám, tedy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

4. Zástavní dlužníci naopak v rámci svého vyjádření považovali usnesení soudu prvního stupně za věcně správné a navrhli jej potvrdit. Odmítli obě základní námitky vznesené odvolatelem, tedy že se soud prvního stupně nevypořádal se změnou jeho žalobního tvrzení, a že nezohlednil dobrou víru zástavního věřitele. Poukázali na předchozí závěry odvolacího soudu (zrušující usnesení z 16.10.2020), který označil rozhodné skutečnosti za zpochybněné, pročež je třeba dokazovat v režimu sporného řízení. Jestliže zástavní věřitel poté nenavrhl na podporu svých tvrzení žádné odkazy, neunesl tak důkazní břemeno, což je samo o sobě důvodem pro zamítnutí jeho žaloby. Důvod pro zamítnutí pak byl dán spíše tím, že naopak důkazy navržené zástavnímu dlužníky, tj. účastnické výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ještě více prohloubily pochybnosti o tvrzení zástavního věřitele. Prokázalo se totiž, že skutečným iniciátorem projednávané věci je [jméno] [příjmení], který přinejmenším také uhradil soudní poplatek, zatímco [jméno] [příjmení], formálně vystupující jako strana žalující, se od věci jasně distancoval. Ještě naléhavěji se od věci distancoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi popřel byť i jen sebemenší vzpomínku na to, jak nabyl zajištěnou pohledávku a jak ji měl následně postoupit [jméno] [příjmení] a vyinkasovat za ni nemalou částku 630 000 Kč v hotovosti. Spojení s dříve uplatněnými námitkami jako nedoložení originálu listin, mnohaletý časový odstup mezi údajným vznikem smlouvy a jejím předložením do zápisu v katastru nemovitostí, pokud jde o zástavního věřitele [jméno] [příjmení], jakož i minulé jednání [jméno] [příjmení] ve věci 5 C 82/2008 u zdejšího soudu (uplatnění falešné plné moci) dokládá nevěrohodný a nepoctivý postup zástavního věřitele, resp. jeho tvrzených předchůdců. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu jak uvádí § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Stejně tak zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).

5. Podané odvolání vyhodnotil odvolací soud jako podané oprávněnou osobou ve smyslu § 201 o.s.ř., přípustné ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř. a včasné ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř. Přezkoumal proto napadené usnesení v intencích ust. § 212 a § 212a o.s.ř,. a to při jednání odvolacího soudu.

6. K otázce právního nástupnictví na straně zástavního věřitele:

7. K návrhu zástavního věřitele [jméno] [příjmení] připustil odvolací soud usnesením ze dne 2.6.2022, č.j. 8 Co 589/2022-284, aby na místo zástavního věřitele vstoupil do řízení nabyvatel práva [osobní údaje zástavního věřitele] bytem [adresa]. Usnesení o připuštění nástupnictví bylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu v této věci pravomocné. U jednání dne 16.6.2022 vyjádřil s obsahem tohoto usnesení nesouhlas právní zástupce zástavních dlužníků. Poukázal na nemajetnost nově nastoupivšího zástavního věřitele a horší dobytnost jemu uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval nesprávnost svého poučení o možnosti podání dovolání v uvedeném usnesení, a proto vyzval zástavní dlužníky k jednoznačnému vyjádření, zda i s ohledem na výše uvedené, hodlají dovolání podat. Právní zástupce zástavních dlužníků sdělil, že nikoliv. O tom bylo sepsána příloha zvukového záznamu o jednání ze dne 16.6.2022 (č.l. 287).

8. K důvodům, pro které odvolací soud připustil právní nástupnictví na straně zástavního věřitele v průběhu odvolacího řízení možno blíže poukázat na usnesení ze dne 2.6.2022, č.j. 8 Co 589/2022-284 Odvolací soud pouze doplňuje, že nepovažuje za možné, aby nepřipustil právní nástupnictví, které má dopad ve změně údaje v rámci katastru nemovitostí tak, jako k tomu došlo v předmětné věci. Krom toho je zřejmé, že soud prvního stupně založil svém rozhodnutí o zamítnutí návrhu mimo jiné na závěru, že i s ohledem na obsah své výpovědi [jméno] [příjmení] jako předchozí zástavní věřitel nedoložil dobrou víru při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky a o změně zástavního věřitele. Pokud tedy v reakci na tuto argumentaci soudu prvního stupně došlo ze strany zástavního věřitele a jeho právního předchůdce k uzavření smlouvy podle § 1981 o.z. o zrušení závazku, bylo lze předpokládat, že v rámci odvolacího řízení bude strana zástavního věřitele požadovat přezkoumání dobré víry na straně [jméno] [příjmení], tedy návrh podle § 107a o.s.ř. a hmotněprávní úkon (smlouva o zániku závazku) uzavřený mezi zástavním věřitelem a jeho právním předchůdcem měl logiku z hlediska předmětu řízení, byť z hlediska právního názoru odvolacího soudu nikoliv relevantní (viz dále) a nepůsobil účelově. Tvrzení o nemajetnosti [jméno] [příjmení] (na rozdíl od [jméno] [příjmení]) též nekoreluje s tvrzením zástavních dlužníků, že soudní poplatek z návrhu hradil za [jméno] [příjmení] právě [jméno] [příjmení]. Proto odvolací soud neuvažoval o účelovosti tohoto návrhu z hlediska nákladové povinnosti, atp., jak argumentují zástavní dlužníci.

9. K vytýkaným vadám procesního postupu soudu prvního stupně:

10. Odvolateli nelze, než dát za pravdu v tom, že ze strany soudu prvního stupně došlo k procesnímu pochybení, pokud na straně jedné připustil změnu žaloby (ve formě úpravy skutkových tvrzení), na což však nereflektoval při odůvodnění napadeného usnesení. Dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. platí, že odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže jsou tu takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava. Odvolací soud však dospěl k závěru, že vytýkané vady v procesním postupu soudu prvního stupně tuto povahu nemají (tedy neměly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).

11. V usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.10.2020, č. j. 8 Co 1182/2020-191 odvolací soud mimo jiné konstatoval, že zástavní věřitel po celé řízení byl seznámen s procesní obranou zástavních dlužníků, zpochybňující jimi předloženou listinu (tedy kupní smlouvou – daňovým dokladem z 22.6.2006) pravost a vnitřní logiku jím předloženého důkazu (dohody o narovnání ze dne 1.3.2005). Považoval přitom dohodu o narovnání ze dne 1.3.2005 za doklad o existenci zajištěné pohledávky i zástavního práva a tato část skutkové argumentace zástavního věřitele tedy měla být považována za nedoloženou ve smyslu § 358 odst. 1 z.ř.. Ve skutkovém podpisu návrhu zástavního věřitele současně absentovalo vysvětlení, proč na místo zástavního věřitele [právnická osoba] měl již v roce 2005 nastoupit jako zástavní věřitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je jedním z řady právních předchůdců zástavního věřitele. Odvolací soud proto v citovaném usnesení uzavřel, že rozhodné skutečnosti zástavním věřitelem předloženými listinami nebyly spolehlivě doloženy, a tudíž je soud povinen rozhodné skutečnosti dokazovat podle zásad části III. o.s.. Soudu prvního stupně dále vytkl jako nesprávný procesní postup, kterým tento nahradil nedostatky skutkových tvrzení a zejména důkazních návrhů strany zástavního věřitele tím, že je dovodil z listiny předložené zástavními dlužníky, ovšem právě z opačného důvodu, nikoliv tedy za účelem pomoci zástavnímu věřiteli unést své břemeno důkazní, ale zpochybnit obsah jím předložených důkazů. Neunášení břemene tvrzení či důkazního zástavním věřitelem měl soud prvního stupně odstranit poučením podle § 118a o.s.ř.

12. V následné fázi řízení před soudem prvního stupně reagoval zástavní věřitel tak, že zjištěné nedostatky a nesrovnalosti neodstranil, nevysvětlil, nýbrž přizpůsobil (zjednodušil) svou skutkovou verzi tak, aby odpovídala listině předložené zástavními dlužníky (kupní smlouvě z roku 2006) a ze své skutkové verze tedy vypustil dohodu o narovnání z 1.3.2005. To samo o sobě neznamená, že skutková verze zástavního věřitele (po formálním odstranění uvedených rozporů) se stala věrohodnou a přesvědčivou. Při hodnocení nejen důkazů, ale i skutkových verzí, tedy tvorbě závěru soudu o tom, zda účastník, který jej nesl, unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, je nutné mimo jiné hodnotit nejen konečnou verzi skutkové verze, ale i způsob, kterým byla v průběhu řízení měněna a doplňována a z jakých důvodů. Je nutné hodnotit, do jaké míry byly přesvědčivě vysvětleny či odstraněny původní vazby, a to se týká i důkazů a tedy povinnosti důkazní. V poměrech řízení o návrhu na soudní prodej zástavy se přitom (srovnej § 357 z.ř.s.) uplatní zásady sporného řízení. Přiměřeně tedy i konkrétní ustanovení části III. občanského soudního řádu, tedy i ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Jinak řečeno zástavní věřitel sice oprávněně vytýká soudu prvního stupně pominutí oné skutkové úpravy jeho návrhu. Nesprávně však vytýká, že soud prvního stupně vzal v úvahu při svém skutkovém závěru právě onu zástavním věřitelem odvrženou listinu (dohodu o narovnání ze dne 1.3.2005), neboť soud musí nadále brát v úvahu při posuzování skutkového závěru ve věci věrohodnost důkazů a koneckonců i samotné skutkové verze na základě všech listin obsažených ve spise. Krom toho je nutné poukázat na skutečnost, že jde o listinu, na kterou odkazují jiné listiny, o které žalobce svůj nárok opírá (následné smlouvy o postoupení pohledávky). Vezme-li pak odvolací soud v úvahu, že dokazování bylo doplněno (a překvapivě nikoliv k návrhu zástavního věřitele, ale zástavních dlužníků) o výslechy na věci zainteresovaných a jednajících osob, tedy původního zástavního věřitele [jméno] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří (přesto, že šlo o zaplacení poměrně velkých částek peněz) si o záležitosti vlastně nepamatují nic podstatného krom toho, že identifikují své podpisy, je nutné na skutkovou verzi navrhovatele a jím doložené důkazy pohlížet jako na ještě méně přesvědčivé než před zrušením minulého rozhodnutí soudu prvního stupně. Tyto osoby nejenže rozpory nevysvětlují, ale způsob, kterým vypovídají (viz citace uvedené v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně), vytváří další dohady a závěr o celkové nepřesvědčivosti souboru důkazů a tvrzení předložených soudu zástavním věřitelem. Dle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně především akcentovat tuto skutečnost (neprokázání skutkových tvrzení navrhovatele v jím konečně tvrzené verzi) a upozornit jej poučením podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. jednak na nedostatky skutkových tvrzení (včetně vysvětlení toho, kde se listina ze které nemá být dovozován žádný skutkový obsah, tedy dohoda z 1.3.2005, vlastně vzala), jednak důkazních návrhů. Odvolací soud proto přistoupil k nápravě této zjevné vady, ke které došlo v řízení před soudem prvního stupně, a toto poučení zástavnímu věřiteli podal při jednání odvolacího soudu. Ten sdělil, že ani po tomto poučení dle § 118a o.s.ř. není schopen doplnit další skutková tvrzení a důkazní návrhy. Pak tedy s ohledem na výše uvedené (a nejen – nutno přihlédnout i k dalším zástavními dlužníky akcentovaným argumentům, jako neodůvodněné časové prodlevy mezi uzavřením jednotlivých smluv a okamžikem, kdy byly předloženy katastru k zápisu, atp.) uzavírá odvolací soud, že zástavní věřitel neprokázal (ani nedoložil) zajištěnou pohledávku a s ohledem na akcesoritu zástavního práva, tedy ani existenci zástavního práva, neboť důkazy (doklady) byly vzájemně rozporné a skutková verze strany zástavního věřitele nepřesvědčivá, neúplná a nevěrohodná. Pokud zástavní věřitel ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nenabídl skutková tvrzení k doplnění této skutkové verze a především pak důkazní návrhy k jejímu přesvědčivému prokázání (doložení), nezbývá než uzavřít, než rozhodnutí soudu prvního stupně (byť z jiných důvodů než jím uváděných) je věcně správné, neboť v takovém případě bylo nutné návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítnout.

13. Odvolací soud proto ve smyslu § 219 o.s.ř. potvrdil věcně správné usnesení soudu prvního stupně, a to i pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vtahu mezi účastníky i ve vztahu ke státu, neboť soudem prvního stupně uváděné důvody i způsob výpočtu jsou souladné s rozhodnými právními normami (§ 142 o.s.ř., § 148 o.s.ř.).

14. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl o nich odvolací soud podle stejné zásady jako soud prvního stupně, tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. – zásada procesního úspěchu ve věci. Uložil povinnost k jejich úhradě zástavnímu věřiteli vůči zástavním dlužníkům, a to v částce 3 600 Kč, když právní zástupce zástavních dlužníků realizoval dva úkony právní služby, tj. vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne 16.6.2022, tj. 1 500 Kč podle § 7 bod 4, § 9 odst. 1 AT. Dále dvakrát režijní paušál podle § 13 AT po 300 Kč.