8 Co 669/2025 - 539

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 16 048,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2024, č. j. 16 C 336/2018–499, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 16 048,50 Kč coby náhrady škody na motorovém vozidle [značka vozidla], RZ [SPZ], ke které došlo dne 29. 10. 2017 pádem ulomené větve stromu ze sousedního pozemku ve vlastnictví žalované na uvedený automobil. Částka představuje náklady na opravu vozidla. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nezpochybnila sice pád větve ze stromu na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [místní název], který je v jejím vlastnictví a poškození automobilu žalobce, ale protože nebyla svědkem tohoto děje, nemůže se vyjádřit ani k jeho průběhu. V okamžiku události procházel územím orkán Herwart, který žalovaná považovala za převažující příčinu pádu stromu v situaci, kdy se o strom pravidelně starala. Zdůraznila, že pokud strom byl v očividně špatném stavu, což tvrdí žalobce, nemohl by pod ním běžně parkovat své motorové vozidlo.

2. Okresní soud (v pořadí druhým rozsudkem) dospěl k závěru, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že ze stromu (slivoně – švestky), který se nacházel na pozemku žalované, v noci z 28. 10. 2017 na 29. 10. 2017, nebo později v dopoledních hodinách dne 29. 10. 2017 došlo k odlomení větve, která poškodila vozidlo ve vlastnictví žalobce. V řízení současně nevyšlo najevo, že by škoda na motorovém vozidle vznikla jinak. Sama žalovaná totiž potvrdila, že když přijela na zahradu, všimla si, že auto ve vlastnictví žalobce má promáčkliny, že se strany domlouvaly na možnosti uhradit škodu z pojištění a žalovaná nabízela žalobci kontakt na karosáře. Je tedy nedůvodná námitka, že před pádem větve bylo vozidlo nepoškozené. Okresní soud dále dokazováním zjistil, že v noci 28. 10. 2017 na 29. 10. 2017 a dále ještě během dne, se přes Českou republiku, a tedy i předmětné místo ([místní název]) přehnal předem avizovaný silný vítr, místy dosahující síly vichřice, který způsobil značné škody na majetku a byl následně mediálně pojmenován jako „orkán (vichřice) Herwart“. Extrémní povětrnostní podmínky potvrdili svědci, sestra a švagr žalované, kteří vypověděli, že z tohoto důvodu jeli zkontrolovat také svou chatu. Žalobce ve své výpovědi potvrdil, že již dopředu zaznamenal výstrahu ČHMÚ a svědkyně [jméno FO] (manželka žalobce) připustila, že něco v daném smyslu slyšela z rádia. Okresní soud zdůraznil, že hodnotí výpovědi rodinných příslušníků a účastníků s ohledem na jejich zainteresovanost ve věci zdrženlivě. Vnímá zaujatost, neobjektivnost, kdy žalobce i svědci strany žalující povětrnostní podmínky bagatelizovali (na počasí, si nevzpomněli nebo podle nich nebylo nijak výjimečné, nevěnovali mu pozornost, možná o výstraze ČHMÚ věděli, respektive se o ní dozvěděli ve zprávách, na druhou stranu tito svědci přesně věděli, v kolik hodin ráno v ten den vstávali a co měli k snídani). Na druhou stranu žalovaná a svědci strany žalované o výstraze věděli, byly jim známy i škody z jiných míst a neměli pochybnosti o příčině odlomení větve, o tom, v jakém stavu strom byl. Svědci žalobce neměli pochybnosti o tom, že strom byl starý, shnilý, suchý, neplodil a nevěděli či nezajímali se přitom, jak se žalovaná o strom starala. Naopak svědci žalované strany nepochybovali o tom, že strom byl zdravý, olistěný, plodil švestky a žalovaná se o něj řádně starala. Přes celkovou rezervovanost k výpovědím účastníků okresní soud učinil na základě uvedených důkazů závěr, že v posuzované době nepanovaly na zahradách účastníků běžné povětrnostní podmínky, o nichž prvním posudku hovořil znalecký ústav (před zrušením prvního rozsudku okresního soudu), ale podmínky naopak extrémní. Pokud jde o možnost lámání stromů a větví. Za těchto povětrnostních podmínek vyšel soud především ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] a z jeho výpovědi, ze které plyne, že od půlnoci do poledne dne 29. 10. 2017 dosahovala průměrná rychlost větru v dané lokalitě 14,3 m/s, což odpovídalo 7. stupni Beaufortovy stupnice. Šlo tedy o prudký vítr, při němž se ohýbají celé stromy. V časovém intervalu 6:10 – 7:30 hodin, kdy žalobce tvrdí, že nejpozději v této době došlo k odlomení větve, dosahovala průměrná rychlost větru dokonce hodnoty 16,5 m/s, což je na hranici 8. stupně uvedené stupnice. Tedy i hodnoty před časem 7:20 nevylučovaly událost, která se stala. Maximální náraz dosáhl pak v čase 7:50 hodnoty 24,3 m/s. Současně znalec uvedl, že k lámání větví může docházet již při stupni 8, při stupni 9 pak dochází k vyvracení celých stromů. Ulomení větve nelze vyloučit ani při 7. stupni, neboť dochází k ohýbání stromů. Zásadní v daném případě je také místní hledisko, když v dané lokalitě vanul v čase intervalu 6:10 – 8:00 západní vítr a s ohledem na umístění stromů a konfiguraci zástavby byly dány dobré předpoklady pro lámání větví, případně stromů, neboť s ohledem na aerodynamickou drsnost reliéfu typickou pro danou oblast mohlo docházet k modifikaci proudění a vzniku turbulentních vírů a k projevům tzv. kaňonovitého efektu. Jinými slovy v konkrétním případě poloha posuzovaného stromu spolu se zjištěnými parametry proudění vytvářely předpoklady pro zlomení větví a podobné jevy. V rámci výslechu pak znalec uvedl, že okamžité hodnoty větru mohly být i skokově vyšší, neboť tento je obvykle měřen v desetiminutových úsecích a přístroje jsou nastaveny tak, aby každé dvě vteřiny monitorovaly situaci a pak sestavily průměr. Lokální podmínky, v nichž velký vliv měla budova a směr vanutí větru k pozici domu mohly vytvářet tzv. lokální turbulenci, která zvyšuje rychlost větru až o 60 %. Pokud jde o vliv kondice stromu na průběh dané události vyšel soud prvního stupně jednak z dendrologické zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] a zejména ze znaleckého posudku Mendelovy univerzity v Brně, včetně výslechu znalce. Dendrologická zpráva byla zpracována znalcem z oboru ochrany přírody se specializací na dendrologii a posuzování dřevin [tituly před jménem] [jméno FO], a přestože obsahuje doložku znalce ve smyslu § 127a o. s. ř., nehodnotil ji soud jako znalecký posudek, neboť sám znalec uvedl, že není schopen validní znalecký posudek vypracovat jen na základě předložených fotografií, když pro jeho vypracování by bylo nezbytné, aby strom fyzicky viděl, mohl si jej prohlédnout, změřit a provést detailní prohlídku. Přesně se však zpráva vyjadřuje k odborným otázkám spadajících do oboru a specializace jejího zpracovatele coby znalce. Obsah zprávy proto vyhodnotil okresní jako odborné vyjádření, k němuž přihlížel i v rámci hodnocení znaleckého posudku (k tomu odkázal na rozhodnutí. NS sp. zn. 2 Cdo N1619/96 nebo sp. zn. 22 Cdo 2711/2018). Za účelem podrobného vysvětlení své dendrologické zprávy pak okresní soud přistoupil i k výslechu [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o stav stromu a převažující příčinu rozlomení, pak [tituly před jménem] [jméno FO], ale i znalecký ústav (který taktéž odkázal na jistou obtížnost vyvození odborných závěrů z důvodu nemožnosti prohlédnout si fyzicky předmětný strom) došli ke shodnému závěru, že hnilobu slivoně švestky způsobuje ohňovec ovocný, u něhož je obvyklé, že tvoří poměrně brzy plodnice, a jak zpracovatel dendrologické správy, tak znalci zpracovávající znalecký posudek se shodli, že na žádné z předložených fotografií takové plodnice nejsou. Zatímco [tituly před jménem] [jméno FO] byl přesvědčen, že dřevo posuzovaného stromu je zdravé bez hniloby, zástupce znaleckého ústavu dle jeho zabarvení (bílých vrstev) na fotografii dovodil přítomnost hniloby kmene a hlavního větvení a současně defekt hlavního větvení. Na druhé straně uvedl, že zůstává dost parametrů, které nelze blíže ověřit (při absenci fyzických pozůstatků stromu). V případě fotografií, kdy větev leží na autě, by o hnilobě neuvažoval. Ta je viditelná pouze na fotografiích pořízených až po půl roce, kdy strom ležel v trávě. Na druhou stranu znalec není přesvědčen, že tato hniloba vznikla až v této době. K defektu větvení [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že opticky vždy vypadá stejně, je však velká variabilita v jeho projevech (zarostlá kůra, vytváření kalusů). Znalecký ústav tedy uzavřel k defektu větvení, že není zanedbatelným parametrem. Jeho efekt v dané ději (odlomení větve) však jeho skutečný rozsah nelze blíže ověřit. Za příčinu rozlomení jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak i závěry znaleckého posudku svědčí pro to, že dominantní příčinou selhání větve bylo lokálně zvýšené zatížení větrem a poškození stromu, zatímco strom jako takový a jeho kondici lze považovat teprve za sekundární příčinu selhání.

3. Okresní soud ve věci poprvé rozhodl, a to, a to zamítavým rozsudkem ze dne 22. 1. 2021, č. j. 16 C 336/2018–221, který byl ovšem zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2021, č. j. 8 Co 733/2021-258. Tomuto rozsudku okresního soudu byly vytčeny některé procesní vady (zejména ve vztahu k hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a současně vyjádřeny základní právní pohledy na předmětnou věc. Odvolací soud se v daném směru shodoval s právním názorem odvolatele, pokud jde o ust. § 2937 odst. 1 o. z., tedy, že úkolem poškozeného je prokázat vlastnictví věci, která způsobila újmu a tím tedy určit pasivně legitimovaného v předmětném řízení a současně musí prokázat, že škoda na věci ve vlastnictví poškozeného vznikla přímým působením věci ve vlastnictví žalobce, tedy, že samou vnitřní povahou předmětné věci a jejím přímým působením vznikla újma na věci poškozeného. Vlastník věci, která způsobila škodu, nese důkazní břemeno o svém skutkovém tvrzení, že se na vzniku škody spolupodílel vnější činitel působící na věc (např. silný vítr). Své důkazní břemeno o způsobení škody věcí samou od sebe (ve smyslu ust. § 2937 odst. 1 o. z.) unese totiž poškozený již prokázáním vzniku škody působením věci, jehož příčina tkvěla ve vnitřní povaze věci (hmotnost, gravitace atp.) Jeho povinností však není prokazovat absenci působení vnějšího činitele. Žalobci tedy postačí v poměrech dané věci, aby prokázal, že strom ve vlastnictví žalované, resp. jeho část (větev) svým pádem vedla k destrukci jeho motorového vozidla, tedy ke vzniku finanční újmy na vlastnictví poškozeného (žalobce). Způsobení škody věcí samou od sebe je nutno shledávat v objektivních vlastnostech předmětného stromu (větve), tedy hmotnosti větve, jejím umístěním v terénu spojeném s fyzikálním působením dopadu věci o vyšší hmotnosti nebo její části z výšky působením gravitace atp. V tomto směru je nepochybné, že žalobce své břemeno tvrzení i důkazní unesl. Pokud v rámci procesní obrany poukazuje žalovaná na působení vnějšího činitele, a tedy vlastně nesplnění podmínek aplikace § 2937 odst. 1 o. z., je to pak žalovaná, která musí prokázat, že to byl vítr, který představoval převažující příčinu škodícího děje, v jehož důsledku spadla větev z jejího stromu na žalobcovo motorové vozidlo. Pokud by tedy soud prvního stupně tak, jak učinil v předchozí fázi řízení, dospěl k závěru o tom, že převažující příčinu pádu stromu nelze určit, bylo by nutné vykládat důsledky takové skutečnosti ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. opačně, než učinil. Znamenalo by to, že je to žalovaná, kdo neprokázal existenci dalšího vnějšího činitele, který spoluzpůsobil pád oné větve na motorové vozidlo. I v takovém případě by ovšem žalovaná měla možnost zprostit se povinnosti k náhradě škody, pokud by prokázala, že náležitý dohled nezanedbala. Pokud by se jí naopak podařilo prokázat, že vítr byl činitelem, který měl převažující vliv na pád předmětné větve, bylo by nutno, jak učinil soud prvního stupně, na věc pohlížet v intencích ust. § 2900 o. z., a tedy řešit, zda žalovaná neporušila prevenční povinnost, jinak řečeno, opět nezanedbala náležitý dohled nad věcí. Je tedy zřejmé, že při aplikaci obou ustanovení bude jako zásadní vedle otázky, zda se silný vítr v daném místě a čase spolupodílel významným způsobem na pádu větve ze stromu žalované na motorové vozidlo žalobce, také otázka, zda žalovaná při péči o předmětný strom porušila (nebo ne) zásadu náležitého dohledu. Odlišnost aplikace těchto ustanovení v poměrech dané věci je v tom, že v intencích ust. § 2937 odst. 1 o. z. musí žalovaná prokázat, že náležitý dohled nezanedbala, zatímco v intencích ust. § 2900 o. z. jí musí žalobce prokázat, že jej zanedbala. Současně krajský soud upozornil na nutnost v případě, že by ve věci byla dovozena odpovědnost žalované zabývat se, jak otázkou výše škody prozatím spornou, tak otázkou spoluzpůsobení škody třetí osobou, především synem žalobce ve smyslu § 2915 o. z.

4. Na základě dokazování okresní soud učinil v napadeném rozsudku (a následně hodnotil) tyto podrobné dílčí skutkové závěry (odst. 5. – 20.):

5. Z výpisu desetiminutových maximálních nárazů větru pro lokalitu [adresa] v období od 23:00 hodin dne 28. 10. 2017 do 13.00 hodin dne 29. 10. 2017 poskytnutého k žádosti žalované Českým hydrometeorologickým ústavem dne 14. 9. 2018 okresní soud zjistil jednotlivé naměřené hodnoty s tím, že z průvodního dopisu vyplývá, že kolem poledne dne [datum] byl naměřen maximální náraz větru o rychlosti 24,7 m/s, který na Beaufortově stupnici nárazu odpovídá síle vichřice (20,8 m/s a vyšší). Nárazy o rychlosti vichřice byly naměřeny ve většině meteorologických stanic v Jihočeském kraji. Český hydrometeorologický ústav tedy předpokládá, že vítr v nárazech na [adresa] přechodně zesiloval až na rychlost vichřice. V pátek dne 27. 10. 2017 vydal Český hydrometeorologický ústav výstrahu č. PWI 2017/95 před extrémně silným větrem pro celou ČR od neděle 29. 10. 2017 00:00 hodin do 19:00 hodin téhož dne. Nejsilnější vítr je předpovídán v poledních a odpoledních hodinách s rychlostí 11-16 m/s, s nárazy 25-35 m/s, ojediněle až 35 m/s (125 km/h). Výstrahou je předpovídán jev s extrémním stupněm nebezpečí, lze očekávat materiální škody, omezení v dopravě, výpadky elektrického proudu, polomy v lesích i ohrožení životů. Je nutno zajistit okna, dveře, upevnit volně uložené předměty, zabezpečit skleníky, jeřáby apod., omezit pohyb venku a jízdy autem, nezdržovat se v okolí starších budov, větších stromů a nechodit do lesa. Dále se doporučuje neparkovat auta pod stromy. Vzhledem k očekávaným srážkám bude v rozmáčeném terénu docházet k vyvracení stromů.

6. Z odborné dendrologické zprávy [jméno FO] ze dne 30. 4. 2019 zjistil okresní soud, že byla vypracována pouze na základě předložených fotografií, když k vypracování znaleckého posudku by znalec musel strom fyzicky vidět. Zpracovatel zprávy se měl vyjádřit k tomu, zda k oddělení spadlé části stromu slivoně švestky došlo samovolně v důsledku špatného stavu stromu, či se jednalo o jinou příčinu. Zpracovatel měl k dispozici fotografie pořízené v den, kdy k oddělení stromu došlo, tedy dne 29. 10. 2017, a fotografie pořízené dne 28. 3. 2018. Zpracovatel odborné zprávy dochází k závěru, že stav rozlomeného stromu před jeho rozlomením byl velmi dobrý, výška jeho rozvětvení na dva dílčí kmeny od země byla zcela běžná pro tento druh dřeviny, z fotografií je zřejmé, že na několika místech došlo v minulých letech k odřezání bočních větví značných rozměrů, a to správným způsobem, řezné plochy byly ošetřeny nátěrem bílé barvy, všechny se dobře hojily a nebyly napadeny dřevokaznými houbami. Odstraněním těchto větví došlo k výraznému odlehčení koruny, s vysokou pravděpodobností lze stanovit, že dřevo hlavního kmene i dřevo obou dílčích kmenů bylo zcela zdravé a bez hniloby. Hnilobu už zpravidla způsobuje dřevokazná houba Ohňovec ovocný a již při malém napadení na zasaženém stromě vyrůstají různě velké plodnice této houby, tyto však nejsou vidět na žádném z předložených snímků. Švestka tedy s vysokou pravděpodobností nebyla napadena houbou. Přesnou příčinu rozlomení nelze za žádných okolností již v současnosti určit, avšak z dostupných fotografií lze s naprostou určitostí stanovit, že k rozlomení švestky nemohlo dojít samovolně, tedy pouze vahou své zredukované koruny a rovněž nemohlo dojít k selhání jejího zdravého kmene. Vlastnostmi zdravého švestkového dřeva jsou zejména pevnost, tvrdost a houževnatost. Rozlomení švestky tedy musel vyvolat nějaký vnější činitel, tím mohl být úmyslný čin nějakého pachatele nebo extrémní povětrnostní okolnost. Úmyslný čin však zpracovatel zprávy vylučuje, neboť by jej bylo nutno provést za pomoci silného lana, několika osob nebo motorového vozidla. Vzhledem k tomu, že v lokalitě [adresa] se v době události vyskytoval silný vítr, dosahující síly vichřice a také přívalový déšť (auto na dvou snímcích je mokré, stejně jako okolní terén a plastová káď je plná vody), dospěl zpracovatel zprávy k závěru, že rozlomení švestky způsobila větrná událost podpořená přívalovým deštěm. 7. [jméno FO] vypověděl, že i když jeho dendrologická zpráva obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku, vzhledem k podkladům, dost nekvalitní fotodokumentaci, nemohl vypracovat znalecký posudek, jen dendrologickou zprávu. Pro zpracování posudku by musel vidět strom a sám si pořídit fotografie, nebo by muselo být foceno to, co by jako znalec chtěl vidět. Současně však si stojí za vším, co uvedl ve své zprávě, to bylo z fotografií evidentní a vše co napsal, je s ohledem na jeho zkušenosti pravda. Ostatně se znaleckým posudkem se rozchází pouze v otázce výskytu hniloby. Uvedl, že z fotografií, kde je dobře vidět na dřevo, vyplývá, že tam hniloba nebyla, navíc nebyly viditelné plodnice, ani stopy po nich, ačkoliv u ohňovce ovocného se plodnice objevují už v raném stádiu. Proto tam nebyla podstatná hniloba, která by měla zásadní vliv na pevnost větvení nebo stromu celkově. K defektu větvení vypověděl, že zvenčí opticky vypadá vždy skoro stejně, ale je tam obrovská variabilita, až když se to rozřízne nebo rozlomí, je to překvapivě různé. Že je tam zarostlá kůra, lze tvrdit až ve chvíli rozlomení. Strom, který má defekt větvení se to snaží svými mechanismy vyztužit, aby to snížil. Vytváří kalusy, jde o houževnaté, mimořádně pevné dřevo. V posuzovaném případě defekt větvení nesnižoval nijak výrazně pevnost srůstu. Proto znalec [jméno FO] za důvod odlomení považuje mimořádnou povětrnostní událost. Dále uvedl, že poměrně často řeší následky různých událostí. Při posuzované události došlo v obci [adresa] (mezi [adresa] a [adresa]) ke stavu, kdy v parku zůstaly stát defektní stromy téměř bez poškození a zlámaly se a padly stromy zdravé. K posuzovanému stromu uvedl, že viděl jen fotografie, při výslechu mu byly předloženy další fotografie, o kterých prohlásil, že tyto dříve neviděl a pokud by je měl, byl by ještě důraznější ve svých závěrech v dendrologické zprávě, že strom nebyl napaden hnilobou. Z fotografií stromu z r. 2015 a 2017, které založil do svého posudku znalec [jméno FO], [jméno FO] dovodil, že v mezidobí došlo k nějakému ořezání, strom má vzhled obvyklý pro udržované zahradní stromy. Švestky v tomto věku mají dost často chudé vrcholy, které poukazují na hnilobu, na napadení ohňovcem ovocným. Znalec vrcholy posuzovaného stromu hodnotí jako vitální, v pořádku, protože je nikdo evidentně neořezával. Dále vysvětlil, že hniloba způsobuje úbytek vodivých pletiv, která transportují vodu nahoru do koruny. Když jsou prohnilá, tak zásobují nižší partie a ty vrcholové usychají. To platí o všech stromech, pokud znalec vidí, že strom má suché špičky, ví, že je něco buď v kmeni nebo v kořenech, protože jsou porušena vodivá pletiva. Korunu na fotografii shledává vitální, nic tam nechybí, netrčí tam nic suchého (suché znamená, že opadají drobné větvičky a trčí tam nějaká větev). Proto znalec dovozuje, že strom neměl rozvinutou hnilobu v kmeni a nebyla poškozena nebo omezena vodivá pletiva, že vrcholové partie jsou dobře zásobené vodou. Znalec s výhradou toho, že není klimatolog, nicméně vychází ze své zkušenosti, popsal, že na zahradě mohlo dojít ke kaňonovému efektu, kdy se vítr ve zúženém místě zrychlí a zesílí se jeho působení, poukázal na vzrostlé túje o domy. Ohledně tekutiny, která olepí pod stromem zaparkované auto znalec vypověděl, že jde o medovici. Jde o produkt mšic, které žijí na listech a větvičkách stromů v době vegetace, sají mízu a jejich výměty jsou sladké a padají dolů a vytvoří ten povlak. Neexistuje přímá úměra mezi kondicí stromu a množstvím mšic, výskyt mšic je každý rok jiný, někdy pomíjiví, jindy kalamitní. Pak doplnil, že mšice si samozřejmě raději vybírají zdravý strom, který má více mízy, ta je jejich potravou. Nejvíc to tedy kape z těch vitálních stromů. Ohledně péče o strom znalec uvedl, že z fotografií bylo zřejmé, že v dolní části kmene se vyskytovaly různě staré řezy. Ty byly provedeny správným způsobem, nad to dokonce natřeny zřejmě latexovým nátěrem. Odříznutím větve se přeruší cévy, tedy otvory do dřeva, kudy mohou vnikat spory dřevokazných hub, nátěr takovému vniknutí zamezí. Dále znalec poukázal na to, že všechny řezy na fotografiích jsou hladké, celoplošné, bez vpadlin, odříznuté větve tedy nebyly vyhnilé. Ohledně stáří posuzovaného stromu vyslýchaný uvedl, že je odhaduje na 40–50 let. Takové stáří přirovnal k věku člověka kolem čtyřicítky, tedy v plné síle s tím, že životnost švestky může být klidně 80 let. Ke své kvalifikaci v oboru dendrologie uvedl, že se oboru věnuje od svých 16 let, dnes je mu 65. Absolvoval lesnické učiliště, střední školu, vysokou školu na lesnické fakultě. Také působil ve výzkumném ústavu ekologie lesa, učil na lesnické fakultě v Brně, kde mimo jiné vyučoval i mechanické vlastnosti dřeva. Od 90. let se věnuje také arboristice, tedy stromům, až dosud po těch stromech leze a vyšetřuje je. Také se stal znalcem (průkaz znalce je z r. 2011), už před tím psal posudky. V této souvislosti poukázal na to, že jeho znalosti jsou nejen teoretické, ale především praktické získané jak při kácení stromů, ořezávání i řešení následků různých událostí.

8. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce, vypověděla, že v neděli brzy ráno, někdy po 7:00 hodině, chtěl syn odjet nakoupit a když vyšel ven, tak zjistil, že mají rozbité auto, protože na něj spadl ze sousedního pozemku strom. Byl namačkaný předek auta a strana auta. Šlo o švestku, kdy se ten strom rozlomil, a větve spadly na auto. Byl to starý strom obrostlý mechem nebo lišejníky, moc nerodil a větev, která směřovala k nim, byla suchá už pár let. Stav stromu s žalovanou nikdy v minulosti neřešili, svědkyně se s ní nebaví. Sousedi tam vždycky přijedou jen na chvíli. Svědkyně potvrdila, že na fotografiích, které jí byly předloženy a jsou v přílohové obálce strany žalující, je zachyceno právě poškozené vozidlo v důsledku pádu větve. Strom se na sousedním pozemku nacházel už před rokem 1988-89, kdy se tam stěhovali a ještě před tím, když stavěli. Před tou událostí nebylo předmětné vozidlo nějak poškozené. Svědkyně připustila, že se možná z rádia dozvěděla o výstraze, že se blíží vichřice, poukázala však na dobu, která již uplynula s tím, že si na to přesně nevzpomíná. Svědkyně nevěděla přesně, zda na autě byl kmen nebo jen větve. Odkazovala se na fotografie. Co se na zahradě dělo poté, svědkyně neví, byla už doma. Svědkyně také potvrdila, že sbírala plody z toho stromu a házela je do popelnice. Na předmětném místě, tedy pod stromem, parkují poměrně často, popř. parkují v garáži. V daný den neparkovali v garáži, protože tam měli nějaké věci a auto by se tam už nevešlo. Svědkyně si nevzpomíná, že by v minulosti někdo na sousední zahradě pečoval o stromy.

9. Svědek [jméno FO], syn žalobce, vypověděl, že danou dobu přijel večer, zaparkoval auto, kde ho standardně parkuje už léta a šel spát. Ráno chtěli koupit rohlíky a zjistil, co se stalo, takže volal matku a ta, když viděla, co se stalo, odešla. Potom svědek s otcem větev odstranili. Svědek jel nakoupit, odpoledne pak přijela sousedka a začali to řešit. K dotazu soudu pak svědek upřesnil, že samozřejmě pořizoval také fotografie předtím, než začali s větví hýbat a potvrdil, že se jedná o fotografie založené ve spise v přílohové obálce strany žalující. Kontaktovat sousedku nemohli, protože na ni neměli žádný kontakt s tím, že ona na svoji zahradu jezdí nárazově, navíc svědek nepředpokládal v rámci sousedských vztahů, že by se věc dostala až k soudu. Svědek s otcem odtáhli větev na zahradu sousedky, protože tam nebyl plot, a když se odpoledne dostavila, tak jí řekli, co se stalo. Ukázali jí fotky a pomohli jí ten strom rozřezat a sklidit s tím, že pak tam ještě přijeli [jméno FO] a paní [jméno FO] se vyjádřila v tom smyslu, že žalovaná rok přemýšlí, že odstraní ten strom a teď je to uklizené za půl hodiny. Svědek potom řekl žalované, že nechá auto opravit, ona jim také nabízela někoho známého. Svědek auto nedal schválně do autorizovaného servisu, aby to nebylo tak drahé. Pokud jde o předmětný strom, tak šlo o švestku, když začali stavět asi před třiceti lety, tak už tehdy byl ten strom velký. Svědka nikdy v minulosti nenapadlo, že by se ten strom mohl zlomit, pokud by ho to napadlo, tak by samozřejmě auto na tom místě neparkoval, zároveň se vyjadřuje tak, že pokud by takhle uvažoval, jestli mu něco spadne na auto, tak nemůže zaparkovat nikde. V garáži zaparkovat nemohl, protože tam měli věci. S žalovanou nikdy v minulosti neřešil, že by se ten strom měl pokácet. Věci v garáži měli proto, že jim praskla v domě voda a měli v garáži tedy nábytek z celého přízemí s tím, že k pádu stromu došlo koncem října nebo začátkem listopadu a voda jim praskla někdy v září. Mají více aut a jedno předtím obvykle stálo v garáži, jedno u toho stromu. Svědek si nevzpomněl, jaké bylo ten večer, kdy auto zaparkoval, počasí, nepršelo, připustil, že možná foukal vítr, protože tím argumentuje žalovaná v řízení. Pokud jde o rozsah poškození auta, pak byl poškozen levý předek, tedy kapota, levý přední blatník, sloupek mezi sklem a levými předními dveřmi, kryt od zrcátka, plast mezi kapotou a předním sklem a lišta dveří. Potvrdil, že rozsah poškození je zachycen na fotografiích z přílohové obálky žalobce. Pokud jde o fotografie ve spise na č. l. 49 a 51, pak se jedná o identický kmen, avšak fotografie musely být pořízeny v jiné době, protože už je tam vidět plot. Jaký byl stav kmene, když ho odklízel, na to už si svědek nevzpomněl. Nevzpomněl si ani na to, zda strom plodil či nikoli. Pak si vzpomněl, že když sekal trávu, tak se na zemi občas vyskytovaly nějaké švestky. Svědek vypověděl, že tehdy jel brzy ráno, myslí si kolem 7:00 hodiny, do Penny pro rohlíky, které chtěl k snídani, potom ale vlastně nikam nejel, když měl rozbité auto. Auto před poškozením nevykazovalo žádné známky poškození, bylo úplně zdravé. Svědkovi je známo, že na pozemku sousedky byli v minulosti lidé, co jí ořezávali stromy, nějaká firma, zda to bylo před pádem nebo po tom, na to už si svědek nevzpomněl. Svědek potvrdil, že zaparkoval auto přesně na tom místě, jak je zachyceno na fotografiích, a to v sobotu večer v 10:00 hodin nebo v 11:00 hodin. Pokud jde o stav předmětného stromu, tak se jím svědek v minulosti nikdy nezaobíral. Svědek si nevzpomněl, že by v inkriminovaný čas přes ČR přešla vichřice, pak připustil, že asi něco zaslechl v rádiu. Pokud jde o stav stromu, dodatečně si svědek vzpomněl, že dřív, když parkoval auto pod tímto stromem, měl na autě mízu, v posledních letech se mu však toto už nedělo.

10. Při druhém výslechu se svědek [jméno FO] ml. vyjádřil ke stavu porostu na zahradě žalované tak, že každý rok v létě tam sekal trávu a těch švestek tam bylo „hafo“. Proto než šel síct švestky nasbíral do kýble, ale poslední roky tam bylo pár švestek, mohly spadnout i z vedlejší větve. Svědek však nevidí důvod, proč by se měl starat o parcelu sousedky. Ke stáří stromů svědek vypověděl, že už když byl malý kluk (dnes je mu 43 let), tak už tam ty stromy byly. Svědek přesně neví, jaké stromy na zahradě jsou, ale nejsou to mladé stromy. Posuzovaný strom byl už velký, neví, jestli když začali stavět nebo když se tam v osmdesátém osmém nebo devátém stěhovali. Dále uvedl, že žalovaná jezdila na zahradu většinou o víkendu, osobně nezaznamenal, zda tam chodil někdo se o stromy starat, poukázal však na to, že přes týden je v práci, pracuje v zahraničí, doma je jen o víkendech. K odstraněnému plotu uvedl, že žalovaná nepřijala žádná opatření, která by chybějící plot nahradila. Žalovaná je neinformovala o tom, jaké má být počasí, ostatně neměli na sebe ani kontakty, jen se zdravili. Pod stromem žalobkyně svědek parkoval opakovaně 16 let, mimo jiné i proto, aby rodiče měli volný příjezd do garáže. Svědek s ohledem na to, že v garáži byly věci a nejezdilo se do ní, potvrdil, že v inkriminovaný den mohl zaparkovat i jinde, nevidí však důvod proč. Popřel, že by měl informaci o výstraze před silným větrem. Dle svědka však odstranění plotu nemá souvislost s budováním garáže, garáž tam stojí podstatně déle, než co se zboural plot.

11. Svědkyně [jméno FO], sestra žalované, vypověděla, že v inkriminovaný den přijela na pozemek sestry, protože jí matka tehdy volala, že se odlomila větev. Když přijeli na pozemek, byla větev u stromu na pozemku žalované, manžel ruční pilou rozřezal větev, pak požádali souseda a ten pomocí motorové pily porazil strom a rozřezal na větší polena, vše odnosili na kraj zahrady. V minulosti svědkyně s žalovanou stav stromu neřešila, ani o něm v ten daný den nehovořila. Svědkyni je známo, že její sestra zve jednou za rok nebo za dva firmu za účelem údržby zahrady. O stromy žalované se staral pan [jméno FO], následně tedy i v roce 2017 pak pan [jméno FO]. Svědkyně neviděla auto, které mělo být poškozeno, potvrdila, že se v té době dělal nový plot, starý byl odstraněn, takže to tam bylo rozhrabané. Pokud jde o stav stromu, svědkyně jej považovala za normální zdravý strom, rodil švestky. Když chtěla žalovaná strom porazit, tak manžel svědkyně s ním začal třást s tím, že tomu stromu nic není, ale žalovaná ho chtěla porazit, aby už se nic dalšího nestalo. Svědkyni je rovněž známo, že v té době se přehnala vichřice, protože i oni jeli na chatu na kontrolu, protože od soboty probíhala hlášení, aby si lidé zabezpečili svůj majetek. Svědkyně také ohledně předložených fotografií potvrdila, že jde o identickou větev, kterou odklízeli s tím, že pokud byla dotazována na bílé skvrny, dle svědkyně jde o lišejníky. Je to běžná věc u ovocných stromů a ničemu to nevadí, jak jí sdělil pan [jméno FO].

12. Svědek [jméno FO], švagr žalované, vypověděl shodně jako manželka, že přijeli v předmětný den v říjnu 2017 na zahradu žalované s tím, že předtím byli také na své chatě zkontrolovat následky silného větru, který byl už předem médii avizován s tím, že on svojí pilou odřezal slabší části větve, ale neměl lepší nářadí, tak potom za pomoci souseda odstranili celý strom s tím, že svědek potvrdil, že se mu strom nejevil, že by byl špatný, byly z něj dokonce i nějaké švestky, nicméně protože došlo k ulomení větve, tak byl svědek toho názoru, že do dvou let by ten strom stejně odešel, proto se porazil najednou. Svědek potvrdil, že dle jeho názoru byl strom v pořádku, plodil, jezdili si tam pro švestky, žalovaná se o zahradu také starala, protože vlastně i v minulosti ho požádala, aby jí odvezl nějaké odřezané větve. Ani on si nevybavoval, že v době, kdy přijeli na zahradu žalované, by tam bylo poškozené auto. Také na předložených fotografií potvrdil, že jde o identickou větev, kterou odklízeli.

13. Žalobce při svém účastnickém výslechu vypověděl, že 29. spadl z pozemku žalované na jejich auto rozlomený strom, počasí tehdy nebylo hezké, ale nebylo zas tak výjimečné. Strom byl řadu let viditelně špatný. Větev, která přesahovala na jejich pozemek, byla suchá a už nerodila. Dále vysvětlil důvody, proč auto, které obvyklé parkují v garáži, zůstalo venku, když uvedl shodné důvody jako jeho syn. Vztahy s žalovanou byly normální sousedské, rok nebo dva před událostí řešili předmětný strom, že usychá a vadne. Žalovaná zřejmě nechtěla ten strom porazit, dokud alespoň ta jedna polovina rodila. Žalobce připustil, že mohl parkovat na svém pozemku i na jiném místě. Mohl parkovat na místě mezi jejich domem a domem sousedním, také případně před garáží, kde by situace z hlediska pádu stromu byla jiná. Pak připustil, že i tam byly jiné stromy a hrozil by jejich pád. Pokud by parkoval na druhé straně, tak i tam stojí vzrostlá lípa, která by mohla spadnout. Žalobce rovněž potvrdil, že v inkriminovanou dobu tam nebyl plot, který by tu větev možná zachytil s tím, že se s žalovanou dohodli, že on si postaví garáž a místo části plotu bude zeď garáže a žalovaná si tady udělá nový plot, který tím pádem udělá kratší. V době, kdy došlo k ulomení větve, měli žalobci doma čtyři auta s tím, že pouze jedno bylo zaparkované v garáži a další dvě auta byla zaparkovaná na zahradě za barákem. Žalobce rovněž potvrdil, že když syn večer zaparkoval auto doma, bylo zcela nepoškozené. O předmětné vichřici se žalobce dozvěděl až zpětně.

14. Při svém druhém výslechu žalobce ohledně stavu porostu na zahradě žalované uvedl, že stromy byly asi staré, protože když začali stavět, tak už ten strom byl, než postavili, strom zestárnul, málo rodil, stoprocentně byl nefunkční. Větev, která byla nad nimi byla suchá, nebyla vůbec olistěná. Poukázal na to, že dříve bylo auto pod stromem zavoskované nebo od mízy, poslední roky bylo auto čisté, jen bylo špinavé od listí. Žalobce nezaznamenal na stromech nějaký čerstvý řez, není zas tak všímavý. Po odstranění plotu žalovaná neumístila na zahradu místo toho jinou zábranu. K době, která uplynula od odstranění plotu k jeho vybudování, uvedl žalobce, že neví, bylo to více než měsíc. Popřel, že by odstranění plotu souviselo s garáží, ta je na druhé straně zahrady, plot byl starý, padalo tam pletivo. K dotazu, zda žalovaná pečovala o strom, žalobce potvrdil, že někdy tam nějaké zahradníky měla, neví však přesně kdy. K dotazu, co dělali, uvedl, že ořezávali stromy nebo štípali nebo neví.

15. Žalovaná při svém účastnickém výslechu vypověděla, že ze zpráv věděla dopředu, že bude vichřice. Na svoji zahradu jezdí často, od jara do podzimu, několikrát týdně. V inkriminovaný den jela na zahradu ji zkontrolovat. V první chvíli si tam ničeho nevšimla, viděla odštípnutou větev a všimla si poškozeného auta. To tam vlastně stálo umyté, až následně si všimla promáčklin, pak se o tom bavila s oběma [jméno FO] s tím, že obě strany zjistí, zda mají pojištění a vyměnili si telefonní číslo. Následně přijela sestra s manželem. Švagr ji ujišťoval, když chytil za ten strom, že nic dalšího nespadne. Žalovaná ale chtěla pro jistotu ten strom porazit, což udělali společně s [jméno FO]. Žalovaná se necítila zodpovědná za to odlomení. Strom neviděla jako rizikový. Povolila [jméno FO] postavit garáž a taky uvažovala zhruba v místech, kde byla švestka, postavit svoji garáž, takže v minulosti se domluvili s [jméno FO], že s výstavbou budou souhlasit, v této souvislosti možná zaznělo, že bude třeba švestku porazit, žalovaná však popřela, že by se bavili s [jméno FO] o tom, že švestka je suchá, spíš naopak. Když žalovaná mluvila o poražení, tak jí pan [jméno FO] řekl, ať ji nechá být, že vlastně ještě budou švestky. Když pan [jméno FO] postavil garáž, tak vlastně slíbil, že tam umístí sloupek a přitáhne k němu původní plot, což ale neudělal. Pokud jde o péči o stromy, pak žalovaná se vyjádřila tak, že o ně pečuje normálně, stříhá je v únoru, hlavně menší větve a postupně s věkem si přizvala firmy, nyní pana [jméno FO], předtím tam byl pan [jméno FO]. Pokud jde o úpravy v roce 2017, tehdy odřízli se zetěm jednu větev, která zasahovala k sousedům, ta byla suchá. Byla to větev z té švestky, která se pak odlomila, poté si žalovaná všimla, že není olistěná. Kdyby si tehdy žalovaná myslela, že i ta delší větev je suchá, tak by ji uřízli také. Pokud jde o odborné firmy, tak v roce 2017 byl na její zahradě také pan [jméno FO]. Zahradu si prohlédl, ale domluvili se, že ořez udělají až v roce 2018 s tím, že nebyla vhodná doba, protože mrzlo. Nutnost jakéhokoli pořezu kvůli bezpečnosti s panem [jméno FO] žalovaná neřešila s tím, že podle ní tam nebyla taková nutnost. Pokud jde o údržbu prováděnou panem Gecem, tak ten tam byl asi v roce 2013 a 2015. Mezitím si stromy žalovaná řezala sama, a to zejména malé větve. Pokud jde o fotografie, které byly pořízeny následně, bylo to poté, kdy obdržela výzvu od právní zástupkyně protistrany. Tehdy se snažila žalovaná ten strom nějak poskládat, protože dřevo nechala přes zimu ležet. V mezidobí také jednala s [jméno FO], nabídla jim svého známého karosáře. [jméno FO] mladší to odkýval, ale pak už na to nereagoval. Následně jí ukázal, kolik celkem oprava stála. Žalovaná si to chtěla v klidu promyslet a poradit se s právníky. [jméno FO] mladší ji řekl, že když nezaplatí, tak to dá k soudu. Protože si žalovaná myslela, že auto je pana [jméno FO] staršího, tak se ho na to ptala a on jí řekl, ať se o to nestará. Nabídla [jméno FO] polovinu té celkové částky, pouze z důvodu sousedských vztahů, rozhodně se necítila odpovědná. Plot z hranice pozemku odstranila žalovaná v září 2017. Švestka před odlomením neměla viditelné poškození, odlomená větev měla předtím listy.

16. Ve znaleckém posudku č. 127/2020 znaleckého ústavu Mendelova Univerzita v Brně – Lesnická a dřevařská fakulta ze dne 21. 4. 2020 tento uvedl, že z dodaných podkladů není zřejmé, zda k selhání stromu došlo v souvislosti s nějakou další událostí, např. při silnějším větru. Pokud jde o předmětnou dřevinu slivoň švestku, pak obecně tyto špatně odolávají dřevokazným houbám. Typický parazit ovocných dřevin způsobuje bílou hnilobu dřeva, výskyt hniloby je pak závažným rizikem, které zvyšuje možnost selhání napadené části. Vizuálně lze výskyt hniloby zjistit pouze tehdy, jsou-li patrné plodnice či viditelně rozložené dřevo. Pokud je hniloba či dutina tzv. uzavřena, tedy neproniká na povrch stromu, nejsou přítomny plodnice hub či jiné znaky jejich přítomnosti, je detekce hniloby a jejího rozsahu obtížná, vyžaduje speciální vybavení a pro lajka je správné zhodnocení téměř nemožné. Pokud jde o konkrétní strom, pak z předložených fotografií je možné strom označit za vitální, s málo sníženou vitalitou (znalec připouští možnou chybu). Zdravotní stav a stabilita stromu na fotografiích je zřetelně nízká. Je patrná hniloba kmene a hlavního větvení, které je navíc defektní, kdy je patrná známka větvení s vrostlou kůrou. Jde o větvení, kdy spojení větví je narušeno vrstvou kůry, která mezi ně vrůstá a tím se zvyšuje pravděpodobnost selhání. Pro objektivní zhodnocení je však nutno uvést, že pokud nebyly přítomny plodnice dřevokazné houby, což na žádné z dodaných fotografií není patrné, vizuální zjištění přítomnosti hniloby nemuselo být zvláštně pro lajka možné. Vizuálně patrný byl pouze defekt větvení, jehož nebezpečnost pro nepoučenou osobu nemusí být zcela zřejmá. Ze znaleckého posudku důvod selhání nelze spolehlivě určit z důvodu neznalosti doby a podmínek selhání. Pokud k selhání došlo za běžných klimatických podmínek, je důvodem selhání přítomnost hniloby a rozklad dřeva a tím mechanické oslabení stromu spojené s defektem ve větvení. Při výslechu se pak znalec ještě vyjádřil k otázce běžných klimatických podmínek, kdy odkázal na tzv. větrné mapy pro dotčenou lokalitu, tu odhadl na oblast jedna nebo dva, kde je vymezená hrabiční hodnota, tzv. padesátiletého větru kolem 22-25 m/s, který už je vlastně představován velmi silným větrem, kdy dochází k lámání větví. Dále mimo jiné vypověděl, že význam mohly mít i dlouhodobé poryvy, i když nedosahují kritické rychlosti. Rovněž je rozhodující vzdálenost místa, kde došlo k selhání stromu od místa, kde byla rychlost větru měřena s tím, že tyto rozdíly mohou být jak pozitivní, tak negativní. Dle znalce příčiny selhání jsou obě, a to jak vítr, tak stav stromu, kdy za situace, kdy byl vítr nadprůměrně silný, pak by bylo možné dojít k závěru, že převažující příčinou byl právě vítr, pokud by tomu tak nebylo, pak z logiky věci dle znalce vyplývá, že nadprůměrně silným parametrem byl defekt větvení. Ke stáří stromu uvedl znalec, že životnost se pohybuje v rozmezí dvaceti až padesáti let. Dále se znalec vyjádřil v tom smyslu, že význam má i to, že neviděl strom fyzicky, na základě fotografií nelze s jistotou říci, zda převažující vliv měl vítr nebo stav stromu. Pokud jde o defekt větvení, pak dle znalce běžný člověk, který není obeznámen s otázkou mechaniky stromu, tak by nemusel poznat, že se jedná o nějakou zhoršenou situaci. Znalec rovněž potvrdil, že k odlomení větve došlo právě v místě defektu větvení, který se na stromě nacházel roky. Pokud by se na hranici pozemků nacházel plot, pak dle znalce by částečně mohl zachytit padající větev.

17. Ze znaleckého posudku č. 1/2023 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru meteorologie, ze dne 3. 2. 2023 vyplynulo, že v inkriminované době od půlnoci do poledne dne 29. 10. 2017 bylo v posuzované lokalitě větrné počasí doprovázené občasnými slabými srážkami. Průměrná rychlost větru byla 51,5 km/h (14,3 m/s), což odpovídá sedmému stupni Beaufortovy stupnice. Šlo o prudký vítr, jehož silové účinky se projevují tak, že se ohýbají celé stromy a chůze proti větru je nesnadná, průměrný směr větru byl západní. V časovém intervalu 6:10 – 8:00 hod. byla průměrná rychlost větru 16,9 m/s, maximální náraz dosáhl v čase 7:50 hod. hodnoty 24,3 m/s, za celé sledované období byla průměrná rychlost 14,3 m/s, maximální náraz 24,7 m/s v čase 12:20 hod. Ohledně lámání větví dle Beaufortovy stupnice znalec uvedl, že stupnici je třeba chápat orientačně a projevy se budou lišit podle místního hlediska a charakteru (stáří, hustota atd.) vegetace. K lámání větví dle BS tak může docházet již při stupni 8, při stupni 9 pak k vyvracení a dle charakteru stromu (tloušťka větví) nelze vyloučit ulomení větve ani při 7. stupni, neboť dochází k ohýbání stromů. V časovém intervalu 6:10 – 8:00 hod. byl průměrný směr větru 258° (západní), za celé sledované období pak byl 268° (západní). Ve vztahu k posuzovanému stromu s ohledem na směr větru, konfiguraci zástavby, relativní otevřenost prostoru znalec uzavřel, že byly dány „dobré“ předpoklady pro možné lámání větví, případně stromů. Dále uzavřel, že srážky s ohledem na jejich úhrny nemohly být příčinou ulomení větve a jiné meteorologické faktory mající vliv na lámání větví a stromů se v místě nevyskytly. K vlivu umístění stromu na jeho lámání znalec uvedl, že vedle fyzikální podstaty proudění mají modifikaci proudění v reálné krajině na svědomí aerodynamické překážky, tedy celková prostorová konfigurace zemského reliéfu (budovy a podobné objekty, charakter, výška a stáří vegetace, konfigurace zástavby včetně komunikační sítě, případně orientace a sklon svahů). Pro posuzovanou lokalitu je typická významná aerodynamická drsnost reliéfu. Možná modifikace proudění zde byla a je charakterizována vznikem turbulentních vírů, výraznou sbíhavostí proudnic, je třeba zdůraznit vznik a projevy tzv. kaňonového efektu. To vše jsou faktory uplatňující se v dotčené lokalitě. Prostorové umístění stromů obecně tak ovlivňuje jejich náchylnost k lámání větví. V konkrétním případě poloha posuzovaného stromu spolu se zjištěnými parametry proudění vytvářely předpoklad pro zlomení větví a podobné jevy.

18. Ze znaleckého posudku č. 164/2023 znaleckého ústavu Mendelova Univerzita v Brně – Lesnická a dřevařská fakulta ze dne [datum], který měl s ohledem na shora uvedené závěry ZP znalce Doc. [jméno FO] určit, co bylo převažující příčinou rozlomení posuzovaného stromu, resp. jakým způsobem toto rozlomení ovlivnila aktuální meteorologická situace a jakým způsobem zjištěný defekt větvení, se podává závěr znalce, že za dominantní příčinu selhání považuje lokálně zvýšené zatížení větrem a poškození stromu je příčinou selhání sekundární. Současně znalec poukázal na skutečnost, že k jednoznačnému vyjádření nejsou dostatečná data týkající se stavu stromu před jeho selháním. Svůj závěr tak znalec opřel o ZP [tituly před jménem] [jméno FO] a o Zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], které poukazují na zvýšenou rychlost větru s tím, že při zkoumání směru větru mohlo hrát roli i stanoviště stromu a urychlující vliv budovy. Oba zdroje potvrzují, že reálná situace na daném stanovišti se mohla lišit od celkové situace popsané daty ČHMU. Přítomnost defektu však dle znalce není nezanedbatelným parametrem. Na druhé straně znalec uvádí, že zůstává dost parametrů, které již není možné ověřit, jako je např. rozsah hniloby, stav stromu před pádem, ale i rozsah defektu. Dále se znalec vyjádřil k jednotlivým položeným otázkám. Na otázku, jakým nárazům větru odolává hlavní kosterní větvení zdravého stromu – slivoň švestka, uvedl, že lze odpovědět pouze teoreticky a obecně, vstupuje sem příliš mnoho faktorů. Obecně je zde použito zatížení stanovené pomocí normy pro výpočet zatížení staveb. Pro větrnou oblast II je stanovena referenční (limitní, základní modelová) rychlost větru 25 m/s. Je však třeba zohlednit směr větru, tedy závětří nebo naopak zrychlení až o 60% původní rychlosti větru; nelze stanovit jednoznačně určitou rychlost větru jako kritickou, bez zohlednění konkrétní situace. Dále znalec potvrdil, že hniloba kmene a hlavního větvení, které je navíc defektní má vliv na pevnost a stabilitu stromu.

19. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu vypověděl ohledně významu maximální rychlosti větru a k významu umístění posuzovaného stromu v zástavbě, že maximální hodnota je zásadní, výše nárazu odpovídá stavu, kdy mohlo dojít k ulomení té větve, i když je pravda, že k maximálnímu nárazu 24,3 došlo později. Desetiminutové hodnoty jsou průměrné hodnoty za 10 minut, 24,3 je hodnota průměrná, náraz tak určitě neměl nižší hodnotu. Hodnoty 14–15 m/s v nárazech odpovídají 7. stupni Beuforta, což může způsobit ulomení, ale nemusí. Potom tam byla rychlost o 10 km vyšší, dostáváme se na 9. stupeň. K dotazu ohledně maximálního nárazu větru v čase do 7:20 hod. znalec uvedl, že maximum bylo 16,6, což už je hodnota poměrně výrazná, to je mezi sedmým a osmým stupněm Beauforta, blížíme se hraniční hodnotě, tedy i hodnoty před časem 7:20 hod. nevylučují tu událost, epizodu, která se stala. Proudění vzduchu tam bylo permanentně velmi vysoké, krátkodobé výkyvy hodnot nejsou patrné, jsou patrné po tom zesílení, v čase kolem 7:40 a později. Pokud jde o desetiminutová měření, přístroje jsou nastaveny tak, aby každé dvě vteřiny monitorovaly situaci a pak sestavují průměr, tzn. hodnoty mohly být skokově vyšší, pak to dá nějaký průměr, který se zaznamená a o něm se nediskutuje. Také je potřeba vzít v úvahu lokální podmínky, např. to, že hodnoty se mohou zvyšovat v důsledku sbíhavosti a rozbíhavosti vzduchových částic, jak probíhají terénem, a právě v oblastech s nějakou v tomto případě zástavbou, kde vertikální členitost je velmi výrazná, může docházet k okamžitému zesílení na úplně jiné hodnoty. Na základě podkladů, které měl znalec k dispozici, došel k závěru, že k navýšení bez problémů mohlo dojít. V tomto je znalec ve shodě se zprávou [tituly za jménem] [jméno FO]. K extrémnímu zatížení se vyjádřil tak, že dle naměřených hodnot se dá od 9. hodiny předpokládat s vysokou pravděpodobností. Zopakoval, že velký vliv měla téměř s jistotou budova. Funguje to tak, že okolo překážek se zvýší rychlost a je dost dobře možné, že vzhledem k vanutí větru a k pozici domu mohlo dojít k lokální turbulenci a zároveň zvýšení rychlosti větru až o 60 % (místo 20 by tam bylo 32 m/s). Roli hrál i charakter proudění, v inkriminované době byl víceméně vyrovnaný, větry šly prakticky neustále ze západního kvadrantu, nápor tam byl permanentní.

20. Zástupce znaleckého ústavu – Mendelovy univerzity [tituly za jménem] [jméno FO] ve svém doplňujícím výslechu vypověděl, že se často stává, pokud na strom přicházejí impulzy větru, dochází k postupnému oslabování a narušování struktury. Nemusí to být tak, že přijde poryv větru a strom se zlomí, ale přijde větší, který ho postupně nějakým způsobem, trvalým zatěžováním, cyklickým zatěžováním dovede až k selhání. Pokud ta situace trvala několik hodin, je naprosto reálné, že strom mohl selhat i při slabším větru. K otázce existence hniloby, kterou zpochybnil v dendrologické zprávě [tituly před jménem] [jméno FO], znalec uvedl, že s největší pravděpodobností houba, která tam mohla parazitovat, je nejspíš ohňovec ovocný, což je agresivní patogen, který ten rozklad způsobil relativně rychle. To, že nejsou na stromě vidět plodnice, ještě neznamená, že tam neprobíhá infekce, že v něm nebyla hniloba. Na druhou stranu z toho, co vidí z fotodokumentace, není možné to ani potvrdit ani vyloučit. Znalec si myslí dle fotografií, že dřevo je narušené. Podle toho, jakou má barvu, resp. jsou na něm takové bílé vrstvy, dle znalce by to mohly být známky přítomnosti hniloby, s jistotou to bohužel nemůže říct, také proto, že fotografie nejsou příliš kvalitní. Současně uvedl, že svůj závěr o převažující příčině rozlomení činil také na základě těchto fotografií. Je běžné, že ohňovec napadá švestky nebo slivoně obecně a je to poměrně častá situace, zvlášť u starších stromů, ale nemusí být nutně přítomny plodnice. Je ale obvyklé, že se vytváří. K defektu větvení znalec uvedl, že defekt může vznikat kdykoliv v rámci života stromu. Defekty mohou být na stromě přítomny bez problémů desítky let. Negativní vnímání tohoto defektu je vlastní péči o dřeviny, v ovocnářství se většinou takové záležitosti neřeší, sleduje se více produkce než to, jestli se lámou větve nebo je hezká. Nemuselo by to být vnímáno jako defekt, ale jako nějaké jiné větvení. Pokud větev méně plodí, má méně listů, může to být tzv. mrtvice (apoplexie), kdy se větev odpojí. Nemusí to souviset s tím defektem, protože defekt nepostihuje fyziologickou část stromu. Olistění, velikost listů, plození závisí na tom, jestli se do toho místa dostanou voda a živiny, což ten defekt neomezí. On omezuje jenom to mechanické napojení dvou větví, spíš to spolu nesouvisí. K závěru v posudku, že zdravý strom by měl vydržet rychlost větru 28,75 m/s vysvětlil, že tato hodnota by měla prezentovat limitní zatížení v dané větrné oblasti, jde o modelové zatížení. K dotazu na naměřené hodnoty uvedl, že hodnoty nad 12 m/s už odpovídají větru, který s tím stromem může poměrně dost silně pohnout a celý interval od páté do jedné hodiny je opravdu extrémní zatěžování, mohlo docházet k poměrně velkým zatížením v konstrukci stromu. K dotazu upřesnil, že dle jeho názoru mezi pátou a šestou mohlo, ale nemuselo docházet k extrémnímu zatížení, od šesté spíš ano, spíš mělo s tím, že není aerodynamik, je to otázka spíše na [tituly před jménem] [jméno FO]. K výskytu hniloby upřesnil, že dle fotografií, kdy větev leží na autě, by o hnilobě neuvažoval, pokud jde o fotografie pořízené půl roku po události, kdy strom ležel v trávě, je rozsah hniloby poměrně velký, hniloba tam nebyla rok, bylo to určitě déle. K „olepení, znečištění“ skla auta zaparkovaného pod strom znalec uvedl, že jde o medovici mšic, sladká šťáva, kterou mšice vypudí. S výhradou toho, že není odborník na hmyz, uvedl, že podkorní hmyz potřebuje slabý strom, aby mohl překonávat jeho ochranné bariéry, u mšic je naopak potřeba, aby ten list byl vitální, protože pak dostávají dostatek živin. Dle znalce není souvislost mezi „olepeným autem“ a kondicí stromu.

21. Soud prvního stupně se v dané situaci blíže zabýval i otázkou zanedbání náležité péče o strom. Žalobce přitom poukazoval na skutečnost, že strom měl vizuálně patrný významný defekt větvení a poukázal na skutečnost, že pan [jméno FO] v roce 2017 byl na prohlídce veškeré zeleně, ovšem neprovedl žádné prořezy, protože mrzlo. Prořezy tak byly realizovány až po škodní události. Defekt větvení však byl patrný již několik let předtím. Žalující strana zdůrazňovala, že k pokácení švestky došlo až poté, co se větev odlomila, když bylo zřejmé, že žalovaná již nechce riskovat další škodu. Okresní soud se především v posuzování této otázky opřel o judikaturu, ze které vyplývá, že vlastník pozemku je povinen řádně pečovat o porosty rostoucí na jeho pozemku a dbát o to, aby byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, na majetku či jiných hodnotách a pokud taková škoda již hrozí, musí učinit opatření k jejímu odvrácení. Odpovídal by tedy za škodu, pokud by způsobil havarijní stav stromu předběžné údržbě zjistitelný, kdy vlastník zanedbal údržbu stromů, respektive její vůbec neprováděl, zatímco vlastník vozidla odstavil na místě k účelu běžně používanému a neporušil přitom dopravní předpisy (NS sp. zn. 25 Cdo 1435/2013 nebo 25 Cdo 2471/2000). Na druhou stranu však platí, že vlastník nemá z hlediska tzv. generální prevence absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví, nýbrž je povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat. Z těchto judikaturních závěrů vyplývá, že na jedné straně je vlastník povinen spravovat svůj majetek tak, aby nedocházelo ke škodám, na druhé straně tato jeho povinnost není neomezená a případné porušení je potřeba vždy posuzovat ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Okresní soud vysvětlil, že s odkazem na tyto judikaturní zásady odmítl zadat vypracování znaleckého posudku, který by stanovil „jak má probíhat řádná péče o strom“. Stejně tak pak odmítl jako důkaz provést dokument „standardy péče o přírodu a krajinu“, který předložil žalobce, neboť z webových stránek www.natur.cz, na které dokument odkazuje, zjistil, že tyto standardy jsou doporučení ustanovujícím parametry výstupu a technických postupů jednotlivých činností v oblasti péče o přírodu a krajinu a slouží jako podklad pro zadávání, kontrolu a přebírání prací financovaných z dotačních programů. Ze znaleckého posudku Mendelovy univerzity v Brně, na které žalobce poukázal, nelze učinit závěr o tom, že by strom měl vizuálně patrný defekt větvení a byl dlouhodobě méně vitální. Znalecký ústav sice uvádí, že na dřevě je patrná hniloba a defekt větvení, současně však poukazuje na to, že rozsah těchto vad nelze vzhledem k absenci stromu přesně určit. K tomu uvádí, že vizuálně lze totiž výskyt hniloby zjistit pouze, jsou-li patrné plodnice či viditelně rozložené dřevo, pro laika je správné zhodnocení téměř nemožné. Defekt větvení byl dle znalce sice vizuálně patrný, avšak nebezpečnost pro neučenou osobu nemusela být zřejmá. Z uvedeného tak vyplývá, že nejenže rozsah hniloby a defektu větvení nebylo možno již prokázat, a tak dovodit rozsah poškození stromu v rozsahu tvrzeném žalobcem, navíc tyto skutečnosti nemohla žalovaná při běžné péči o strom, kterou od ní bylo lze spravedlivě požadovat, odhalit a provést případná opatření. Poslední prořez stromu na zahradě žalovaného byl přitom proveden v roce 2015 a pak až po škodní události, neboť odborník, kterého si žalovaná přizvala, pan [jméno FO], v roce 2017 prořez neprováděl, protože mrzlo. Neprovedení prořezu v roce 2017 ovšem samo o sobě neprokazuje, že byl takový prořez potřebný, spíše svědčí o tom, že žádná potřeba zjištěna nebyla. Pokud žalobce poukazuje na to, že strom neplodil, byl málo olistěný a odkazuje na výslech svůj a syna, pak tito v rámci svých výpovědí toto skutečně uvádí, nelze ovšem odhlédnout od jisté tendenčnosti jejich výpovědi s ohledem na jejich zainteresovanost na výsledku sporu, jak již uvedl okresní soud v jiné části hodnocení důkazů. Některé zjištěné skutečnosti přitom svědčily spíše o opaku. Ačkoliv oba, výše zmínění potvrzují špatný stav stromu, zároveň uvedli, že sbírali švestky pod stromem, stejně jako svědkyně Pešková. Také svědci [jméno FO] vypověděli, že si jezdili k žalované pro švestky. V neposlední řadě sama i skutečnost, že svědek [jméno FO] parkoval běžně pod strom své auto, svědčí spíše o tom, že strom nevykazoval viditelné známky poškození. Jak žalobce, tak jeho manželka shodně vypověděli, že bydlí v domě od roku 1988–89, kdy předtím dům stavěli a až tehdy byl strom vyrostlý, takže lze dovodit, že strom byl stáří minimálně 35 let, když dle vyjádření znalce se životnost těchto stromů pohybuje v řádu 20–50 let, pořádně až 80 let. [tituly před jménem] [jméno FO] kondici posuzovaného stromu přirovnal k produktivnímu věku čtyřicátníka. Že se žalovaná o strom starala, a to i za pomoci odborníků, vyplývá jak z její výpovědi, tak z výpovědi svědků sestry a švagra, ale také z výpovědi žalobce i jeho syna. Všichni potvrdili, že viděli jiné osoby ořezávat větve. Také z předložených fotografií vyplývá, že na stromech byly prováděny řezy. Na tuto skutečnost poukázal také [tituly před jménem] [jméno FO] ve své dendrologické zprávě, když tuto péči vyhodnotil jako správnou a odborně prováděnou. Důvodná pak nebyla ani námitka žalobce, že žalovaná odstranila ze svého pozemku plot, což ovlivnilo také způsobenou škodu. Z důkazů, tedy zejména účastnických výslechů a výslechu syna žalobce vyplynulo, že k odstranění plotu došlo krátce před škodnou událostí z důvodu budování nového oplocení, kdy staré bylo částečně poškozeno také v důsledku stavby garáže žalobcem na hranici sousedících pozemků žalobce. Proto tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Navíc oplocení pozemku primárně neznamená opatření k zamezení padání větví na sousední pozemek, jde spíše o označení pozemku a zamezení, vnikání například zvířat na sousední pozemek. Za podstatné považoval okresní soud poukaz znaleckého ústavu, že hodnota, do které by měl unést strom nárazy větru (25 m/s) představuje limitní zatížení modelového charakteru. Pokud na strom přicházejí impulzy větru, dochází k postupnému oslabování a narušování jeho struktury. Nemusí to tedy být tak, že přijde poryv větru a strom se zlomí, ale přijde větší, který ho postupně trvalým cyklickým zatěžováním dovede až k selhání. Navíc znalec [jméno FO] (obor meteorologie) při svém výslechu uvedl, že v místě, kde se strom nacházel, mohlo dojít s ohledem na proudění vzduchu a okolní zástavbu ke zvýšení rychlosti až o 60 %.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal plně procesně úspěšné žalované jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna právního zástupce žalované za 29 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum], dne [datum] - 2 úkony, dne [datum] – 2 úkony, dne [datum], dne [datum], dne [datum] – úkonu, [datum] – úkonu, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], vyjádření ve věci dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], další porada s klientem dne [datum] a dne [datum]) po 1 780 Kč a náhrada jeho hotových výdajů ve výši 30 režijních paušálů po 300 Kč. Právnímu zástupci žalované rovněž náleží náhrada za promeškaný čas za 32 hodin po 100 Kč, náhrada za účast u jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání – úkonu a také cestovní náhrada za cestu ke čtyřem soudním jednání z [adresa] a zpět osobním automobilem Hyundai JC, RZ: [SPZ]. Při ujeté vzdálenosti 4x300 km a kombinované spotřebě pohonných hmot 6,4 l/100 km činí základní náhrada a náhrada za spotřebované pohodné hmoty celkem [hodnota] x 1 874 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb. Žalovaná rovněž vynaložila náklady na dvě zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, na dendrologickou zprávu znalce [jméno FO] a vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 10 970 Kč, když tyto doložila příslušnými fakturami. Náklady řízení žalované činí tedy celkem 83 176 Kč.

23. O nákladech státu rozhodl soud podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady státu tvoří znalečné za vyhotovení znaleckého posudku, které bylo znaleckému ústavu Mendelova univerzita v Brně přiznáno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. 16 C 336/2018 – 149 ve výši 4 900,50 Kč, usnesením ze dne [datum], č. j. 16 C 336/2018-359 ve výši 10 701,24 Kč a dále znalečné za výslech znalce ve výši 3 238,66 Kč přiznané znaleckému ústavu usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. 16 C 336/2018 – 220. Dále stát hradil znalečné přiznané znalci [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. 16 C 336/2018 – 301 v částce 9 790 Kč a náhradu hotových výdajů [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1 467 přiznanou usnesením ze dne [datum], č. j. 16 C 336/2018 - 498. Náklady státu tak činí částku 30 097,40 Kč.

24. Proti rozsudku podal odvolání do všech jeho výroků žalobce. Okresnímu soudu vytkl nesprávnost jeho skutkového závěru, pokud jde o dobu, kdy mělo dojít k pádu předmětné větve (okresní soud uzavírá, že tomu tak mohlo být ještě i v dopoledních hodinách dne [datum], ačkoliv bylo prokázáno, že k pádu došlo před 7:30 hodin). Žalovaná nerozporuje tento časový údaj a především okresní soud ignoruje závěry odvolacího soudu, který uvedl, že považuje za prokázané, že větev spadla na auto žalobce nejpozději dne 29. 10. v 7:

30. Stejně tak odvolací soud uvedl, že okresní soud pochybil, když nepřipustil navržený důkaz strany žalující a nepoučil ji podle § 118 odst. 3 o. s. ř. a nevyzval ji k doplnění důkazů. S tím pak souvisí i výslech znalců v rámci jednání dne [datum], kdy znalci posuzovali situaci až do poledních hodin dne [datum], kdy docházelo k razantnějším poryvům větru. V řízení bylo přitom prokázáno, že rychlost větru byla v době před škodní událostí naměřená maximálně 16,7 m/s, když tato síla nemá představovat podle závěru znaleckého dokazování pro strom žádnou zátěž. V daném směru je nutno odkázat na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 24 Co 320/2017, kterým byla řešena věc skutkově obdobná, v níž znalec dovodil, že péče o strom nebyla řádně prováděná, strom měl výrazný růstový defekt v kosterním větvení, šlo o tzv. tlakovou vidlici s vzrůstající kůrou, jejímž důsledkem byl destabilizovaný typ větvení se sklony ke statickému selhání v dospělosti. Strom tedy vyžadoval bezodkladné provedení pěstebního zásahu. Vítr přitom znalec v této věci vyhodnotil jako doprovodný faktor a za zásadní rychlost větru považoval až nad hodnotu 32 m/s. V projednávané věci byl přitom konstatován rovněž konstantní defekt větvení, navíc rychlost větru byla naměřena maximálně 16,7 m/s. Ve věci je přitom nutno zdůraznit, že nedošlo k vyvrácení ostatních stromů na zahradě žalované, ani žalobce, ani k odlomení jiných větví, a to ani poté, co přišly ještě razantnější poryvy větru (právě v dopoledních hodinách). Pádu větví je vlastník stromu povinen předcházet a v rámci prevence tedy provést opatření alespoň snižující možnost vzniku škody. Defekt větvení měl být v daném případě detekován. Neprovedla-li žalovaná prořez větví, šlo o chybu péče. Žalovaná tak nezvolila dostatečně účinné preventivní opatření. Navíc odstranila plot mezi pozemky, který by eventuálně padající větve zachytil. Ve svém rozhodnutí vychází soud prvního stupně mimo jiné ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] a z jeho výpovědi, kterou ovšem hodnotil svévolně v rovině domněnek a možných eventualit, nikoliv v rovině prokázaných faktů. Znalec při svém výslechu uvedl, že pokud jde o desetiminutová měření, pak jde o jakýsi průměr, tj. hodnoty, které mohou být vyšší, ale i nižší. Vliv mohou mít i místní podmínky, okolní budovy, směr vanutí větru atd. Přesné minutové měření ovšem nikdo neprovedl a nejpřesnější hodnoty rychlosti větru, než kolik bylo naměřeno a v řízení prokázáno, nebyly k důkazu provedeny. Je tedy nutno vycházet z naměřených hodnot nárazů větru před škodní událostí a jakékoliv domněnky o tom, že v dané lokalitě mohly být nárazy větru vyšší či nižší, je nutné odmítnout. Současně znalec [jméno FO] v rámci jednání dne [datum] uvedl, že naměřené záznamy jsou stěžejní a nelze o nich vést diskuze. Správný je současně nález nalézacího soudu o tom, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] sice nevyhotovil znalecký posudek, ovšem jeho účastnický výslech má přesto mít podle okresního soudu důkazní sílu znalce znaleckého ústavu. Přitom vyslechnutý znalec Mendelovy univerzity v Brně, Lesnické a dřevařské fakulty se v rámci výslechu na přímý dotaz týkající se odbornosti [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil tak, že se k tomu raději vyjadřovat nebude, neboť znalosti [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou na požadované úrovni. Žalobce v řízení prokázal, že strom měl v době odlomení větve a samozřejmě i několik měsíců, resp. let předtím, vizuálně patrný významný defekt větvení, který vyžadoval bezodkladně provedení pěstebního zásahu, prořezu větví, konkrétně odlomená větev měla být zavčasu odstraněna. Rovněž byla v řízení prokázána přítomnost dřevokazné houby, když znalecký ústav zejména dle zabarvení dřeva dovodil přítomnost hniloby kmene a hlavního větvení, které je navíc defektní, což cituje i nalézací soud v bodě 32. napadeného rozsudku. Znalecký ústav Mendelovy univerzity v Brně ve svém znaleckém posudku ze dne [datum] dovodil, že zdravotní stav a stabilita stromu byla zřetelně nízká, zvyšuje pravděpodobnost selhání. Taktéž uvedl, že strom musí unést nárazy větru 25 m/s, potažmo 28,75 m/s, pročež je jasné, že strom byl defektní, což potvrdil i znalec [jméno FO]. Všechny nárazy zaznamenané v době do odlomení větve se pohybují kolem hodnoty 16,6 m/s. Znalci v rámci výslechu sice připustili možnost nárazu, ale tyto nárazy nikdo nezjistil a nekvantifikoval, tzn. mohlo k nim dojít, ovšem také nemuselo. Předmětný strom byl přitom dlouhodobě méně vitální, jak rovněž uvedl žalobce i svědek [Jméno žalobce A] mladší v rámci řízení před nadepsaným soudem. Žalobce v této věci opakovaně odkazuje na závěry Nejvyššího soudu v rámci usnesení ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2810/2018, v němž byl projednáván skutkově obdobný případ, kde příčinou selhání stromu bylo rovněž defektní větvení a extrémní zátěž větrem byla doprovodným faktorem. Žalovaná nedostatečnou péčí o strom, když byl kdy poslední prořez stromu byl realizován v roce 2015, prokazatelně zanedbala péči o předmětný strom. Z výpovědi znalce [jméno FO], který zastupoval Mendelovu univerzitu, mimo jiné vyplývá, že na fotografii číslo [hodnota] a číslo [hodnota] je patrné, že se jedná o zlomení právě v tom defektu. Je tam tmavý trojúhelník, tedy klín. Je to vlastně kůra, která je mezi dvěma větvemi a která je odděluje. Je patrné i vnitřní místo toho selhání. Znalec [jméno FO] uvedl, že defekt větvení byl na stromu patrný již několik let a že by si toho všiml nejen odborník, ale i laik. Současně připustil, že pokud by byl na pozemku umístěn plot, tento by patrně zamezil vzniku razantních škod. Minimálně by zbrzdil pád větve a pozdržel by ji. Ačkoliv povinností žalobce nebylo v řízení prokazovat stav stromu, i přesto zejména znaleckým posudkem a následnou výpovědí znalců bylo prokázáno, že strom v žádném případě zdravý nebyl, že zde byl defekt větvení a předmětná větev se odlomila právě v místě defektu. Tento defekt byl na stromu již několik let. Žalovaná tedy nepochybně zanedbala svou prevenční povinnost. Nelze proto souhlasit s rozhodnutím nalézacího soudu. Odvolatel navrhuje změnu jeho rozsudku tak, že bude žalobě v plném rozsahu vyhověno.

25. Ve vyjádření k odvolání navrhla naopak žalovaná věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Z provedeného dokazování založeného mimo jiné na podrobném znaleckém zkoumání vyplynulo, že převažující příčinou rozlomení stromů bylo působení přírodních živlů (vyšší moci), tedy, že k němu došlo nezávisle na vůli žalované, u níž je vyloučena odpovědnost za škodu vzniklou žalobci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dospěl mimo jiné k závěru, že podle Beaufortovy stupnice dochází k lámání větví při osmém stupni s tím, že nelze vyloučit, že k němu může dojít i při sedmém. V dané lokalitě byla možná modifikace proudění charakterizovaná vznikem turbulentních vírů, výraznou sbíhavostí proudnic a kaňonového efektu. V tomto konkrétním případě poloha sledovaného stromu spolu se zjištěnými parametry proudění vytvářely předpoklad pro zlomení větví a podobné jevy. Jinak řečeno, znalec dospěl v posudku k závěru, že z hlediska Beaufortovy stupnice mohla být příčinou rozlomení stromů žalované síla větru s tím, že k danému rozlomení byly splněny veškeré předpoklady. Nápor větru byl přitom podle znalce permanentní. Naměřené hodnoty síly větru byly způsobilé rozlomit předmětný strom a vzhledem k jeho vanutí a pozici zástavby mohlo dojít k lokální turbulenci a současně dalšímu zesílení rychlosti větru až o 60 %, což potvrdil i závěr doktora [jméno FO]. Podle [tituly za jménem] [jméno FO] poryvy větru dosahující síly orkánu pravděpodobně existovaly již před časem 7:30 hodin a [tituly za jménem] [jméno FO] se přiklonil k závěru, že k rozlomení stromů došlo v důsledku působení silného větru v dané lokalitě. Úvahy a závěry soudu jsou v souladu s obsahem znaleckého posudku [tituly za jménem] [jméno FO], který dospěl ke stejnému závěru, když uvedl (vzhledem k naměřeným maximálním nárazům větru), že povětrnostní situace v závislosti větru na místních podmínkách vytvořila předpoklad, že v lokalitách otevřených severozápadnímu a západnímu směru proudění dosahovaly maximální nárazy větru vyšších rychlostí, než jsou naměřené na meteorologické stanice ČHMÚ v [Jméno žalobce B]. Z toho vyplývá, že dne [datum] v řešené lokalitě vítr přechodně zesiloval na rychlost vichřice. Znalecký ústav v závěru svého posudku uvedl, že lze zodpovědět základní soudem položenou otázku, tedy co bylo převažující příčinou rozlomení stromu žalované, a to tak, že dominantní příčinou selhání bylo zvýšené zatížení větrem a poškození stromů je příčinou sekundární. Jinak řečeno, znalecký ústav se přiklonil k závěru, že hlavní příčinou rozlomení stromu byly špatné meteorologické podmínky, a nikoliv stav stromu. V rámci výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], setrval na svém závěru, že převažující příčinou stromů byly povětrnostní podmínky. Znalecký výslech také potvrdil, že na žádné z fotografií, které měl k dispozici, není patrná přítomnost plodnice dřevokazné houby a dále, že žalovaná coby laik nemusela rozpoznat přítomnost houby či nebezpečnost defektu větvení, což ostatně potvrdili i svědci [jméno FO] a [jméno FO], kterým se zdál strom zdravý bez viditelné nákazy či hniloby, resp. strom nebyl v žádném případě ve špatném stavu. Nelze přehlédnout, že přes tvrzený špatný stav, syn žalobce pod ním běžně parkoval své vozidlo. Z provedeného dokazování tedy nevyplynulo, že by žalovaná porušila svou prevenční povinnost, jak žalobce namítá. Žalovaná má naopak za to, že to byl žalobce a jeho syn, kteří porušili prevenční povinnost, neboť syn žalobce zaparkoval automobil svého otce v blízkosti daného stromu, čímž si nepočínal tak, aby nedošlo k újmě a ani žalobce, který dle svých slov automobil téhož večera viděl zaparkovaný v blízkosti stromu, nepodnikl žádné kroky, nepřeparkoval jej, aby hrozící újmě předešel. U toho nelze přehlédnout informace vyplývající z mapy Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, že několik zaznamenaných událostí, které musely být řešeny, se stalo nedaleko od lokality [adresa]. Samozřejmě je logické, že řada událostí tohoto typu nebyla hasičům ani oznámena.

26. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek, a to v intencích ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to při jednání odvolacího soudu a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

27. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

28. Podle § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

29. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

30. Podle ust. § 2967 odst. 1 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled. Nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že je jí vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, sprostí se povinnosti k náhradě.

31. Podle § 132 o. s. ř. zhodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

32. Pokud jde o bližší právní rozbor těchto ustanovení, zejména pokud jde o rozložení důkazních břemen a následků neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, setrvává odvolací soud na svých právních názorech, které vyjádřil ve zrušujícím usnesení ze dne [datum], č. j. 8 Co 327/2024-410, a která jsou blíže zachycena ve 3. odstavci tohoto odůvodnění.

33. Odvolací soud považuje skutkové závěry soudu prvního stupně a jím provedené hodnocení důkazů za zákonné a odpovídající a považuje tedy za možné při posouzení věci vycházet ze skutkových závěrů okresního soudu. Shoduje se též s důvody, pro které okresní soud zamítl důkazní návrhy (viz 21.). Argumentace odvolatele míří jednak na zpochybnění interpretace některých důkazů okresním soudem, jednak na závěry, které „v obdobných věcech“ přijaly jiné soudy, konkrétně Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 24 Co 320/2017 a Nejvyšší soud České republiky pak v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2810/2018. Odvolací soud s pohledem odvolatele nesouhlasí. Ani jedno z předmětných rozhodnutí nebylo postaveno na právním závěru o tom, že by defektní větvení mělo být z podstaty primární příčinou selhání stromu, jakkoliv ve skutkové rovině v obou těchto věcech k takovému závěru (o převažujícím vlivu defektního větvení) citovaná rozhodnutí došla. Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v [adresa], jeho základem byla otázka obvyklé ceny majetku před poškozením vozidla, která podle závěrů tohoto soudu může být zjištěna srovnáním cen stejného typu předmětu ocenění prodaného v zahraničí, zvláště pak v případech, kdy předmětem zjištění obvyklá cena majetku, který se v tuzemsku vůbec neprodává nebo jen výjimečně. Dílčí skutkový závěr opírající se o znalecký posudek v dané věci okresního soudu v předmětné věci spočíval v tom, že vizuálně patrný, významný defekt v kosterním větvení vyžadoval bezodkladné provedení pěstebního zásahu směřujícího ke stabilizaci defektu větvení, které bylo příčinou selhání stromu. Extrémní zátěž větrem pak byla vyhodnocena jako doprovodný faktor. Nejvyšší soud pak ve svém shora citovaném rozhodnutí usnesení vyšel ze skutkových závěrů o tom, že vadné větvení stromu indikovalo potřebu další péče a provedení stabilizačního zásahu, když primární příčinou odlomení větve v dané věci byly nedostatky v péči o strom, nikoliv akutní klimatické podmínky. Nejvyšší soud konstatoval, že pokud dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný při údržbě stromu neučinil vše, co bylo možno v daném případě po něm rozumně požadovat a porušil tím prevenční povinnost, pak takový závěr soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ze skutkových závěrů pak soudy v předmětné věci došly mimo jiné k tomu, že „usychání větví“ mělo být signálem k nutnosti provedení odborného posouzení stavu stromů. V předmětné věci přitom k odlomení a pádu větve javoru na zaparkované vozidlo nedošlo následkem náhlého výkyvu počasí, nýbrž samovolně. Právní názory vyjádřené v obou rozhodnutích přitom nejsou odlišné od uvažování okresního soudu v předmětné věci. Podstatou odlišnosti v dané věci je skutečnost, že provedené důkazy po jejich vzájemném hodnocení umožnili okresnímu soudu uzavřít, že převažující příčinou pádu větve a vzniku škodní události v daném případě byly klimatické podmínky, tedy extrémně silný vítr.

34. Odvolatel v rámci svého náhledu na závěry okresního soudu a vůbec výsledky dokazování přehlíží (nebo alespoň nezmiňuje v rámci svého odvolání) to, že okresní soud skutkové verzi žalující strany (o tom, kdy přesně došlo k pádu větve a o tom, že jevila známky nevitality – usychání již řadu let) neuvěřil. V rámci hodnocení důkazů pak vysvětlil, že existují důkazy, které prokazují opak (například výpověď svědků [jméno FO]) a vysvětlil, proč právě verzi žalující strany neuvěřil (s poukazem na tendenčnost těchto výpovědí tedy samotného žalobce v účastnickém výslechu a jeho manželky a syna jako svědků, dílčích rozporů mezi těmito výpověďmi, přesným vybavováním si u těchto osob jednotlivostí a opomíjení obecného). K tomu viz blíže podrobněji shora. Takové hodnocení důkazů na rozdíl od toho, které bylo provedeno v prvním (zrušeném) rozsudku okresního soudu, splňuje podle náhledu odvolacího soudu základní parametry logického hodnocení důkazů. Zde je nutno připomenout, že úkolem odvolacího soudu není porovnávat skutkovou verzi zjištěnou okresním soudem a metodu a principy použitého hodnocení důkazů se svým vlastním náhledem na věc (odvolacímu soudu nepřísluší, aby nalézacímu soudu vnucoval své hodnocení důkazů), nýbrž je jeho úkolem posoudit, zda nedošlo při takovém procesu hodnocení důkazů okresním soudem k excesivním, protichůdným, nelogickým, a tedy nezákonným závěrům. Shora podrobně rozebrané hodnocení důkazů provedené okresním soudem považuje odvolací soud za legitimní a vyhovující základním principům zakotveným v ustanovení § 132 o. s. ř. Proto také již výše bylo konstatováno, že ze skutkových závěrů okresního soudu při posouzení předmětné věci odvolací soud vychází. Odvolatel se přitom při hodnocení závěrů okresního soudu dopouští zjevných nekorektností, když například konstatuje, že odvolací soud ve 12. bodě svého zrušujícího usnesení „uvedl, že má za prokázané, že větev spadla na auto žalobce nejpozději dne 29. 10. v 7:30“. Takový závěr však odvolací soud neučinil (ostatně byl by v rozporu s výše popsanými zásadami mezí, ve kterých odvolací soud může posuzovat parametry hodnocení důkazů nalézacím soudem), ale argumentace odvolacího soudu ve zmiňovaném 12. odstavci byla založena na výtkách nekorektního způsobu provedeného hodnocení důkazů nalézacím soudem v jeho prvním rozsudku, mimo jiné v tom, že žalobci v rozporu s obsahem spisu nedůvodně vytýkal přizpůsobování skutkové verze postupnému doplňování důkazů do spisu. Odvolací soud konstatoval, že pokud žalobce nejprve vymezil časový okamžik škodného děje slovy: „v brzkých ranních hodinách“, tak následné upřesnění na časový úsek „do 7:30 hodin“ nikterak neposouvá obsahově skutkové tvrzení a jde pouze o legitimní upřesnění, v němž odvolací soud dnes spatřoval ničeho neregulérního či úskočného, jak bylo možné implicitně dovozovat z hodnocení důkazů nalézacím soudem v jeho prvním (zrušeném) rozsudku. Odvolací soud však výslovně uvádí na konci této argumentace (tedy onoho dvanáctého odstavce), že je nutno požadovat, aby soud prvního stupně, pokud si zachová svůj hodnotící náhled, jej přesvědčivě vysvětlil. Jinak řečeno, z žádné části předmětného usnesení nelze dovodit, že by odvolací soud považoval některou dílčí část skutku za prokázanou (a to dokonce v důsledku odlišného hodnocení důkazů, které přitom odvolací soud sám neprováděl) a dokonce tímto svým náhledem odvolací soud zavazoval. Jedinou výjimkou (která však fakticky má právní, nikoliv skutkový obsah, protože předmětná skutečnost nebyla v zásadě sporná) je konstatování odvolacího soudu v části, která se týká právního hodnocení věci, (odstavec 14.-17.), že žalobce prokázal vznik škody na jeho automobilu působením věci (větve ze stromu ve vlastnictví žalované). V tomto případě nešlo ovšem o výsledek hodnocení důkazů, ale vysvětlení právní argumentace odvolacího soudu o rozložení důkazního břemene mezi stranami předmětného sporu. Okresní soud tedy učinil skutkový závěr o tom, že časový okamžik, ve kterém došlo k pádu větve byla noc z [datum] na [datum], resp. ještě dopolední hodiny. K pádu předmětné větve by tedy mohlo dojít v okamžiku, kdy dosahovaly podle skutkových závěrů vyplývající ze zprávy ČHMÚ a znaleckého posudku z oboru meteorologie poryvy nejvyšší intenzity. Tento skutkový závěr je na základě provedeného dokazování legitimní a odůvodněný. Pokud tedy argumentace odvolatele je založena na skutečnosti, že k pádu větve došlo v době, kdy byly naměřeny maximální rychlosti větru maximálně 16 m/s, pomíjí odvolatel jednak skutečnost, že nalézací soud došel k závěru, že k pádu větve mohlo dojít i později (při rychlosti větru, který dosahoval v maximu až 24 m/s) a především přehlíží závěry znaleckého posudku z oblasti meteorologie, které s ohledem na konfiguraci terénu a na skutečnost, že jde o okrajovou část města otevřenou vanutí západních větrů (na rozdíl od meteorologické stanice v [Jméno žalobce B] v Rožnově, odkud jsou naměřené údaje), připouští, že mohlo dojít k nárazům, které oproti naměřeným maximům byly vyšší až o 60 %, tedy dostávaly by se v takovém případě přes rychlost, kterou považoval za zásadní znalecký posudek, realizovaný v rámci výše uvedené věci u Krajského soudu v [adresa] sp. zn. 24 Co 320/2017 (tvrzení samotného odvolatele), tedy přes 32 m/s. Odvolatel pomíjí, že ze znaleckého dokazování také vyplývá, že na lámání větví nemá vliv pouze maximální rychlost větru, ale i doba, po kterou dochází k soustředěnému tlaku na strom, když z dokazování je zřejmé, že extrémní vítr byl v dané lokalitě přítomen řadu hodin. K argumentu odvolatele, že jiné stromy na zahradě účastníků destrukci v důsledku větru nepodlehly, je opět nutné upozornit na závěry především znaleckého posudku z oblasti meteorologie, který (a okresní soud se těmito závěry podrobněji zabývá) poukazuje na možnost výskytu turbulencí, spojených se zrychlením větru podél zdi budovy a vytvářející větru překážku. V daném místě přitom bylo zjištěno, že v zásadě v této trajektorii vanutí větru stála pouze předmětná slivoň, když jinak zahrada žalované je (na rozdíl od pozemku žalobce) bez umístěné budovy, kde tedy efekt turbulence nevznikal. Na druhou stranu dílčími skutkovými závěry okresního soudu je prokázáno, že Hasičský záchranný sbor realizoval v dané oblasti nebo v její blízkosti řadu dalších zásahů. Jinak řečeno, nelze přitakat argumentu o jedinečnosti předmětné události v situaci, jak vyplývá opět ze závěrů meteorologického posudku, šlo v podstatě o druhý nejsilnější vítr v novodobé historii dané lokality a vlastně i České republiky. Oproti situaci, kdy okresní soud rozhodl ve věci poprvé, došlo k vypracování tak, jak požadoval odvolací soud v rámci svého zrušujícího usnesení, znaleckého posudku z oblasti meteorologie, který dokázal postihnout a vysvětlit rozdíly dané lokality od lokality, ve které je umístěna meteorologická stanice. Znalecké posudky, které se zabývaly přímo posouzením zdravotní kondice stromu, mohly z těchto závěrů znalce meteorologa vycházet a zohlednit je. K argumentaci směřující kritiku k závěrům dendrologické zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] přitom okresní soud uvádí, že předně vychází především ze závěrů znaleckého ústavu Mendelovy univerzity v Brně, Lesnické a dřevařské fakulty, a to v jeho závěrečném posudku, který byl obhájen i výslechem zástupce znaleckého ústavu, znalce [jméno FO]. Je proto nekorektní, pokud v rámci hodnocení tohoto důkazu (či poukazu na jeho závěry) odvolatel vytrhuje konkrétní větu z prvního znaleckého posudku z [datum], uvedenou předtím, než v podstatě byl tento znalecký posudek dokončen právě tím, že mohl znalecký ústav přihlédnout ke konkrétní meteorologické situaci v daném místě, resp. k jejímu odbornému vyhodnocení. Dendrologická zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] v daném případě byla pouze doplňujícím důkazem, ze kterého ostatně okresní soud ve svém skutkovém závěru v zásadě nevychází, neboť nepřejímá jeho závěr o tom, že vítr byl v podstatě jedinou příčinou pádu předmětné větve, nýbrž uzavírá, že šlo o příčinu převažující tak, jak uvádí ve svém konečném závěru znalecký ústav. Totéž se pak týká i posouzení případného zanedbání odborné péče o předmětný strom. Ze závěru znaleckého ústavu sice vyplývá, že předmětný strom trpěl defektem větvení a že v jeho místě také došlo k destrukci větve, nicméně nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by ozřejmovaly laikovi nutnost zásahu spočívajícího v odříznutí větve (znalecký ústav, stejně jako [tituly před jménem] [jméno FO] konstatovali absenci plodnic ohňovce ovocného, která by byla dokladem hniloby, ostatně tato nebyla jednoznačně zjištěna ani z předmětných fotografií). Je zřejmé, že jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak znalecký ústav, se shodují, že pro jednoznačné závěry o zdravotní kondici stromu by potřebovali mít širší zdroj dat, především tedy samotný strom (ideální by bylo provést znalecké zkoumání na místě samém v den pádu stromu). To však realizovat zpětně již nelze a není v tomto případě nepřípadné upozornit, že k likvidaci stromu podle nesporného tvrzení obou stran došlo v součinnosti obou stran, jinak řečeno, žalovaná nebyla tou, která se snažila skrývat před žalující stranou strom, naopak žalobce požádala o pomoc, což samo o sobě nasvědčuje tomu, že strom (alespoň z laického pohledu) nevykazoval takové znaky, ze kterých by mohla být zjevná příčina destrukce jeho větve.

35. Odmítnout je nutno taktéž argumentaci žalující strany o odpovědnosti žalované spočívající v odstranění plotu mezi objekty, který mohl zmírnit předmětný náraz. Správně uvádí okresní soud, že účelem oplocení pozemku, zejména pak drátěným plotem, není prevence pádu stromů či jiných předmětů na sousední pozemek. Z výsledků dokazování navíc vyplývá, že nešlo o jednostranné jednání žalované. Logikou, kterou uvádí žalobce (plot měl představovat způsob ochrany před případnou destrukcí daného stromu), by bylo nutné zvažovat, proč v dané souvislosti nezvýšil žalobce a jeho rodina obezřetnost při opakované činnosti spočívající v parkování auta na části pozemku, která bezprostředně s předmětným stromem sousedila, vnímá-li žalující strana onu ochranou a preventivní funkci daného plotu, kterou při jeho odstranění přestal plnit. S tím do značné míry souvisí i již ve zrušujícím usnesení zmíněná nelogičnost jednání žalobce a jeho rodiny, když tito popisují podle nich zjevné znaky chřadnutí předmětného stromu, především tedy usychání větví a náhlou absenci před tím významně přítomné (a pro žalující stranu obtěžující) medovice ze mšic. Nutno zdůraznit, že okresní soud, jak už výše zmíněno, tuto skutkovou verzi žalující strany nevzal v úvahu, neboť provedeným důkazům neuvěřil. Nevzal je tedy za podstatné pro zjištění skutkového závěru ve věci. Je však na místě zmínit, že pokud by skutkový závěr žalující strany prokázán byl, nepochybně by bylo namístě uvažovat o odpovědnosti buď žalobce, popřípadě jeho syna za spoluzpůsobení vzniklé škody v důsledku porušení prevenční povinnosti (viz výše). Pokud okresní soud ovšem uvažoval obráceně, tedy tak, že mimo jiné ve skutečnosti opakovaného parkování automobilu žalobců v blízkosti předmětného stromu shledal nevěrohodnost skutkové verze žalující strany o zjevné nevitalitě předmětného stromu, je nutno považovat tento pohled provedeného hodnocení důkazů a skutkových verzí účastníků za legitimní. V takovém případě je legitimní i závěr o nezanedbání péče o předmětný strom. S tím pak souvisí i poukaz odvolatele na neřešení soudem prvního stupně odvolacím soudem zmíněné role osob Goetze a Hrdiny, kteří měli o strom žalobkyně pečovat. Odvolací soud tento poukaz učinil v situaci, kdy jím žalovaná odůvodňovala svou liberaci při dovozené odpovědnosti. V dané situaci (zjištěné převažující vnější příčiny pádu větve) však bylo již věcí žalobce prokázat zanedbání péče ze strany žalované.

36. Pokud tedy na základě svého skutkového závěru nalézací soud po právní stránce uzavřel, že žalovaná strana prokázala, že to bylo působení vnějšího činitele, co bylo převažující příčinou vzniku škody na automobilu žalobce, nikoliv tedy věc sama o sobě ve smyslu § 2937 odst. 1 o z., a současně nebylo prokázáno, že zanedbala řádnou údržbu předmětné věci, pak odpovědnost žalované za škodu nelze dovodit, tedy opřít ji ani o ust. § 2937 odst. 1 ani o ust. § 2900 a násl., které řeší problematiku porušení prevenční povinnosti a zamítnutí žaloby považuje tedy odvolací soud v poměrech dané skutkové situace za věcně správné. Proto rozsudek okresního soudu ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které odpovídá ust. § 142 odst. 1 a základním principům aplikace advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku odpovídající účelně vynaloženým nákladům v odvolacím řízení, které jsou představovány 3 úkony právní služby (vyjádření z odvolání, další porada s klientem dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]. Při tarifní hodnotě odpovídající předmětu řízení postupujeme podle § 8 a § 7 a. t., tedy 1 780 Kč za jeden úkon právní služby a podle § 13 advokátního tarifu částka 450 Kč režijní paušál. Celkem tedy 6 690 Kč.