8 Co 726/2025 - 252

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] pro doručení [adresa] zastoupený advokátem [jméno zástupce] sídlem [adresa zástupce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [jméno zástupce] sídlem [adresa zástupce] o vyklizení nebytových prostor, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23.1.2025, č. j. 4 C 91/2023-209, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 591 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení nebytových prostor, a to výrobní haly na stavební parcele č. [číslo] v k. ú. [adresa], prostor bývalé kotelny na stavební parcele č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Žalobce tvrdil, že je většinovým podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitých věcí. S žalovanou společností uzavřel nájemní smlouvu o pronájmu nebytových prostor dne 1.1.2020. Spoluvlastník byl o záměru pronájmu haly vyrozuměn na schůzi spoluvlastníků. V únoru 2022 přestala žalovaná společnost bezdůvodně hradit nájemné, proto jí byla doručena dne 29.11.2022 výpověď z nájmu. Žalovaný přesto nebytové prostory užívá i po skončení nájemního vztahu, tedy bez právního důvodu.

2. Žalovaný se bránil tím, že společnost v roce 2022 nepřestala nájemné platit bezdůvodně, důvodem nahrazení nájemného byla ústní dohoda mezi žalobcem, žalovanou a menšinovým spoluvlastníkem (společností [právnická osoba].), v jejímž rámci se spoluvlastníci dohodli, že předmětné prostory bude užívat žalovaný bezplatně a žalobce bude užívat bezplatně další nemovitosti nacházející se v areálu. Poukázal na to, že žalobce zcela v souladu s dohodou přestal fakturovat nájemné žalovanému, kterého se pak domáhal až po cca 13 měsících. Žalovaný přesto výpověď akceptoval a předmětné prostory již od ledna 2023 neužívá, neboť je užíval spoluvlastník nemovitosti společnost [právnická osoba]., se kterou žalovaný uzavřel rámcovou smlouvu o poskytování logistických služeb, na jejímž základě menšinový spoluvlastník nemovitých věcí (společnosti [právnická osoba].) pro žalovaného za úplatu zajišťuje přebalení, kompletaci, skladování a další logistické služby. Žalovaný tedy se nepovažuje ve věci za pasivně legitimovaného.

3. Procesní obranu žalovaného žalobce odmítl. Připustil, že došlo k jednání mezi účastníky tohoto sporu a společností [právnická osoba]. v únoru 2022, a že mu takové uspořádání vztahů bylo navrženo. Písemnou dohodu ovšem odmítl podepsat. Menšinový spoluvlastník, tedy společnost [právnická osoba]. po celou dobu nemovitosti nijak nevyužívala, pouze je nabízela k prodeji a nijak se o nemovitosti ani nestarala. Nájemné skutečně po uvedeném jednání neúčtoval, když chtěl oddálit okamžité podání žaloby na vypořádání podílové spoluvlastnictví menšinovým spoluvlastníkem.

4. Na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že výrobní hala na stavební parcele č. [číslo] v k. ú. [adresa] a prostory bývalé kotelny na stavební parcele č. [číslo]. v k. ú. [adresa] jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a společnosti [právnická osoba]., přičemž žalobce vlastní podíl o velikosti 3/4 a společnost [právnická osoba]. podíl o velikosti 3/12. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobcem [jméno FO] a žalovaným [právnická osoba]. dne 1. 12. 2020, žalovaný užíval ve skladovací hale na p. č. st. [číslo] plochu, na níž se účastníci dohodli. Tyto skutečnosti byly zjištěny z informací o pozemku, z předmětné nájemní smlouvy a mezi účastníky byly nesporné. Dále měl soud prvního stupně na základě provedeného dokazování za prokázané, že členy správní rady žalovaného jsou [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž žalovaný byl do obchodního rejstříku zapsán dne 5. 3. 2019, jak bylo zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] se dne 21. 1. 2022 stali jednateli společnosti [právnická osoba]., tedy druhého podílového spoluvlastníka, který do obchodního rejstříku byl zapsán dne 14. 6. 2024, jak bylo zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že dne 2. 2. 2022 proběhla schůzka, které se účastnil žalobce a jednatelé společnosti [právnická osoba]. a současně členové správní rady žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Tato skutečnost byla zjištěna ze shodných výpovědí účastníků. Předmětem jednání byla dohoda o ukončení nájmu se společností [právnická osoba]., dohoda podílových spoluvlastníků o užívání nemovitostí a dále byly činěny návrhy na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze shodných výpovědí účastníků a z písemných návrhů předmětných dohod. Součástí dohody o užívání nemovitostí bylo to, jakým způsobem podíloví spoluvlastníci budou užívat nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví s tím, že společnost [právnická osoba]. měla zájem užívat skladovací halu na pozemku parc. č. [číslo], a to v rozsahu, v jakém byla dříve pronajata společnosti [právnická osoba]. Žalobce by užíval zbývající nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví a účastníci by si vzájemně ničeho nehradili. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce předmětnou dohodu nepodepsal, což bylo zjištěno z předmětné dohody a výpovědi účastníků. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno z výpovědi účastníků, že žalobce přestal společnosti [právnická osoba]. vystavovat faktury za nájem, když nájemné za období od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022 dofakturoval fakturami vystavenými v jeden den, a to dne 8. 12. 2022 poté, kdy společnost [právnická osoba]. podala žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Tyto skutečnosti byly zjištěny z výpovědi účastníků a předmětných faktur. Žalobce se dle své výpovědi k návrhům jednatelů společnosti [právnická osoba]. se na schůzce dne 2. 2. 2022 nevyjádřil a že na této schůzce se na ničem nedohodli. Z výpovědi žalobce bylo dále zjištěno, že s bývalým jednatelem podílového spoluvlastníka společnosti [právnická osoba]. p. [jméno FO] se nedomluvili na tom, že si nebudou nic fakturovat, ale postupně došli k dohodě, že si vzájemně nebudou nic fakturovat s tím, že on bude nemovitosti užívat a starat se o ně ve 100 % společného majetku a podílový spoluvlastník mu nebude nic přispívat. Soud prvního stupně na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi podílovými spoluvlastníky byla uzavřena ústní dohoda o užívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, na základě níž společnost [právnická osoba]. bude užívat skladovací halu na parcele č. [číslo] v k. ú. [adresa]. K uvedené skutečnosti dospěl soud prvního stupně na základě toho, že žalobce návrh začal respektovat, když přestal nájemci vystavovat faktury, které do té doby s měsíční pravidelností od 1. 12. 2020 vystavoval, sám za užívání ničeho neplatil, vyklizení se nedomáhal. Na základě tohoto chování žalobce pak podílový spoluvlastník dle názoru soudu prvního stupně důvodně dovodil, že žalobce návrh akceptoval, tedy přijal, a to bez ohledu na to, jaká byla pohnutka žalobce pro přijetí návrhu. Také chování společnosti [právnická osoba] která prakticky po celý rok 2022 neřešila (předtím sporné) užívání nemovitostí, svědčí o uzavřené dohodě. Společnost [právnická osoba] začala podnikat právní kroky v souvislosti s užíváním skladovací haly až po „výpovědi žalobce“. Navíc obdobným způsobem žalobce jednal i s předchozím jednatelem podílového spoluvlastníka, kdy na základě faktického chování sám žalobce usuzoval, že byla uzavřena dohoda, kdy on užíval a opravoval 100 % a nic neplatil. Výpověď žalobce, že nechtěl ukončit nájemní vztah s [právnická osoba]., neboť to přinášelo zisk, je nelogická s ohledem na to, že přestal vystavovat faktury za nájemné a žádné nájemné mu vypláceno nebylo.

5. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že dne 28. 11. 2022 byla žalovanému doručena výpověď z nájmu, jak vyplývá z předmětné výpovědi. S ohledem na uvedené jednání z důvodu právní jistoty pak mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] byla uzavřena rámcová smlouva, došlo k prodeji baličky a začaly být uzavírány dohody o provedení práce společností [právnická osoba]., jak vyplývá ze shora uvedeného dokazování. Uvedeným jednáním si společnosti „vzájemně vypomohly“, jak vyplývá z výpovědi žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], i z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], prokuristy firmy [právnická osoba]. Z výpovědi tohoto svědka vyplynulo, že díky službě [právnická osoba] mohla firma [právnická osoba]. zůstat v tom samém prostoru, podepsaly se smlouvy, aby „bylo všechno správně“ a poučili i některé zaměstnance firmy [právnická osoba]., že budou pracovat i pro firmu [právnická osoba] a co to pro ně znamená. Pro p. [jméno FO] žádná změna nenastala, neboť on materiál pouze vozil a služba spočívá v uskladnění materiálu. Pokud svědek vypověděl, že neví o dohodě mezi panem [jméno FO] a společností [právnická osoba], lze to vysvětlit tím, že se jedná o dohodu mezi podílovými spoluvlastníky a svědek je prokuristou žalovaného, tedy jiné společnosti.

6. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že v předmětné skladovací hale na p. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa] poskytuje společnost [právnická osoba]. služby žalovanému. Jedná se o služby spočívající v přebalení, kompletaci, skladování nebo jiné logistické služby, které společnost [právnická osoba]. poskytuje na základě Rámcové smlouvy o poskytování logistických služeb ze dne 1. 2. 2023, jak bylo zjištěno z předmětné smlouvy a dále faktur vystavovaných společností [právnická osoba]. společnosti [právnická osoba]. V předmětné skladovací hale se nachází ovinovací stroj – balička, který je od 1. 2. 2023 ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., přičemž skutečnost, že ovinovací stroj se nachází v této předmětné hale, byla mezi účastníky nesporná. Vlastnictví společnosti [právnická osoba]. pak bylo prokázáno fakturou č. [číslo] a doklady z účetnictví společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]. shora uvedenými. V předmětné skladovací hale se nachází jak výrobky, tak materiál, které jsou označeny logem společnosti [právnická osoba]., což bylo prokázáno fotodokumentací skladovací haly, když tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že v předmětné hale pracují zaměstnanci jak společnosti [právnická osoba]., tak společnosti [právnická osoba]. Toto bylo zjištěno z výpovědi svědků. Svědek [jméno FO] uvedl, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba]. na základě pracovní smlouvy a současně pracuje pro firmu [právnická osoba]. na základě dohody. Předmětem jeho práce je v obou případech technické zajištění. Jeho výpověď byla potvrzena i listinnými důkazy, a to dohodou o provedení práce. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba]. jako skladník, kdy má smlouvu do konce května, současně má smlouvu s firmou [právnická osoba]. do konce roku. V současné době smlouvu nemá, neboť bude odcházet do důchodu. Pro firmu [právnická osoba]. i [právnická osoba]. zajišťoval skladování, převážení, ale hlavně balil. Výpověď svědka byla potvrzena dohodou o provedení práce. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba]. jako skladník. O firmě [právnická osoba]. slyšel, ale v podstatě mu to nic neříká, zaměstnance firmy [právnická osoba]. nezná, pracuje ve skladovací hale, kde má na starosti baličku. Dále pak, když přijede kamion, tak ho vyloží na palety, vezme vzorky, označí vaky a odváží to do skladu. Svědci [jméno FO] a [jméno FO] byli schopni označit skladovací halu, v níž pracují, i na plánku. Svědek [jméno FO] nebyl schopen se v plánku zorientovat, ani nakreslit kancelář. Soud výpovědi svědků hodnotil jako věrohodné, jsoucí v souladu s listinnými důkazy. Skutečnost, že [jméno FO] nebyl schopen se zorientovat v plánku, nezpůsobuje nevěrohodnost jeho výpovědi, a proto soud prvního stupně i tuto výpověď hodnotil jako věrohodnou. Výpověď svědka [jméno FO] není dle názoru soudu nevěrohodná ani z toho důvodu, že svědek uvedl, že nezná žádné zaměstnance společnosti [právnická osoba]., když společnost [právnická osoba]. a [právnická osoba]. v podstatě pracují v prostorách vedle sebe a některé zaměstnance mají společné. Je tedy pochopitelné, že svědek nemusí vědět, pro kterou z těchto společností, který zaměstnanec pracuje, a ani to, že [jméno FO] je společností [právnická osoba]. pověřen prací na baličce. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnán u firmy [právnická osoba]. zhruba od roku 2022 a dále je zaměstnán u firmy [právnická osoba] Pro firmu [právnická osoba]. balí zboží a zajišťuje skladování. Pro firmu [právnická osoba] má na starosti technický stav budov. Výpověď svědka je potvrzena pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2023. I tuto výpověď soud prvního stupně hodnotil jako věrohodnou. Ve výpovědi nejsou žádné zásadní rozpory s jinými důkazy, když menší rozpor ohledně doby zaměstnání lze s ohledem na uběhnuvší dobu pochopit. Svědek uvedl, že na baličce pracuje pouze on, občas mu ale někdo vypomůže, často mu vypomůže p. [jméno FO], přičemž tento svědek potvrdil, že pracuje na baličce. Výpověď svědka [jméno FO] ohledně práce na baličce je potvrzená i výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], a to i v tom směru, že p. [jméno FO] vypomáhají i jiní zaměstnanci.

7. Na základě provedeného dokazování měl tak soud prvního stupně za prokázané, že mezi podílovými spoluvlastníky byla ve smyslu § 1126 občanského zákoníku uzavřena dohoda o užívání společné věci, na jejímž základě je předmětné nebytové prostory oprávněna užívat společnost [právnická osoba]. Žalobce jednání o dohodě potvrdil, dohodu dle názoru soudu uzavřel, neboť návrh, který byl ze strany podílového spoluvlastníka učiněn, přijal (chování žalobce považoval podílový spoluvlastník důvodně za akceptaci návrhu – přestal vystavovat faktury za nájemné, když do té doby faktury pravidelně byly vystavovány, sám nic neplatil, nedomáhal se vyklizení), přičemž dohoda jako taková změněna či zrušena nebyla, když ani sám žalobce netvrdil, že by proběhlo mezi spoluvlastníky další jednání o změně užívání. Pokud se zde vyskytují zaměstnanci žalovaného, jsou zde výrobky, ev. materiál žalovaného, pak na základě smlouvy uzavřené s podílovým spoluvlastníkem, který na základě dohody spoluvlastníků má prostor k užívání. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, kdy žalobce neprokázal aktivní legitimaci k podání žaloby de § 1040 o. z.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovení má právo na náhradu nákladů řízení žalovaný. Soud prvního stupně uložil zaplatit žalobci žalované na náhradě nákladů řízení odměnu za právní zastoupení za 14 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč (převzetí a příprava a zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 12. 5. 2023, replika k vyjádření žalobce ze dne 9. 8. 2023, účast u jednání u okresního soudu dne 14. 8. 2023, 13. 5. 2024, 30. 10. 2024 – 2 úkony, 2. 12. 2024 – 2 úkony a 13. 1. 2025, účast u jednání u krajského soudu dne 7. 12. 2023, odvolání, návrhy na doplnění dokazování ze dne 4. 10. 2024 a ze dne 21. 12. 2024) s 14 režijními paušály po 300 Kč. Dále soud prvního stupně přiznal náhradu cestovních výdajů a náhradu za promeškaný čas k jednání dne 14. 8. 2023 ve výši 1 619 Kč, dne 13. 5. 2024 ve výši 1 726 Kč, dne 30. 10. 2024 ve výši 1 726 Kč, dne 2. 12. 2024 ve výši 1 726 Kč a dne 13. 1. 2024 ve výši 1 708 Kč. Dále pak poplatek z odvolání ve výši 5 000 Kč. Dále pak soud prvního stupně přiznal 21 % DPH z odměny za právní zastoupení včetně režijních paušálů ve výši 9 996 Kč, když u jízdného a náhrady za ztrátu času je již započteno. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 71 101 Kč.

9. Proti rozsudku (do obou jeho výroků) podal odvolání žalobce. Vyslovil názor, že se nalézací soud neřídil pokyny odvolacího soudu a z hodnocení vynechal některé důkazy doložené žalobcem, ačkoliv je v řízení provedl. Z části nesprávně a z části nedostatečně pak zjistil skutkový stav, z něhož zákonitě v kontextu s ostatními výhradami následně učinil nesprávné právní závěry. Proto odvolatel navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Výroková část rozsudku se opírá především o odůvodnění obsažené v odstavci 25., zejména pak o věty: „Pokud se zde vyskytují zaměstnanci žalovaného, jsou zde výrobky, eventuálně materiál žalovaného pak na základě smlouvy uzavřené s podílovým spoluvlastníkem, který na základě dohody spoluvlastníků má prostor k užívání. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl, když žalobce neprokázal aktivní legitimaci podání žaloby“. Tyto dvě věty jsou přitom v logickém rozporu a rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně paradoxně (vzhledem k první větě své úvahy) cílí na aktivní legitimaci žalobce, nikoliv pasivní legitimaci žalovaného. Odvolatel pak zpochybnil i skutkové závěry soudu prvního stupně. Vytkl tomuto, že přistoupil na argumentaci žalované, že dohoda o užívání haly čtvrtinovým spoluvlastníkem byla dne 2.2.2022 skutečně uzavřená, i když ji žalobce odmítl v písemné podobě podepsat. Žalobce přitom vysvětlil, že důvodem pro nefakturování nájemného bylo [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci ultimativně sdělený pokyn k nefakturování nájemného, jinak bude podán soudní návrh na vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví. Žalobce si sice byl vědom, že tomuto vypořádání se v budoucnu nevyhne, nicméně pokud by žaloba byla podána již v únoru 2022, nebyl by schopen ještě menšinového spoluvlastníka vyplatit a hrozilo by mu, že by byl menšinový spoluvlastníkem vyplácen on, čímž by přišel o zdroj svého podnikání. Nefakturování nájemného tak nebylo jeho plnění žalovanou tvrzené dohody, ale důsledek snahy žalobce získat čas za účelem zajistit si finanční prostředky k vyplacení podílu menšinového spoluvlastníka. Nemůže tak obstát závěr okresního soudu, který odmítl zohlednit pohnutku žalobce, která jej ke splnění pokynu vedla. Žalobce zdůrazňuje, že byl připraven dofakturovat nájemné až po zajištění si finančních prostředků na vyplacení žalované z podílového spoluvlastnictví nebo v případě naplnění hrozby jednatele [tituly před jménem] [jméno FO] podat žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dle verze přijaté okresním soudem by již po jednání dne 2.2.2022 namísto žalované svědčilo právo užívání společnosti [právnická osoba]. jako menšinovému podílníkovi. Avšak v prostorách svoji činnost nadále provozovala žalovaná. Uvedené je prokázáno jednak doplacením nájemného žalovanou, jednak účelovým sdělením žalované ze dne 23.3.2023 k výzvě žalobce k předání haly, že žalovaná výpověď akceptovala a halu již opustila a užívá ji. Je tedy zřejmé, že pokud byla uzavřena tvrzená dohoda dne 2.2.2022, přesto halu užívala žalovaná společnost minimálně do tohoto okamžiku. Soud prvního stupně se současně žádným způsobem nevypořádal s výpovědí jednatele žalované [tituly před jménem] [jméno FO], že žalovaná předmět nájmu nevyklidila, neboť „chtěli v činnosti pokračovat“. Na pokyn odvolacího soudu se přitom měl nalézací soud zabývat mimo jiné také personální provázanosti mezi žalovanou společností a společností [právnická osoba]. V daném směru je nutno především přihlédnout k výpovědi prokuristy žalované, že: „vše se v podstatě vymyslelo tak, že bychom mohli zůstat v tom samém prostoru, a to díky službě [právnická osoba]“. Z uvedeného je tak patrné, že žalovaná v pronajatém objektu zůstala a veškeré právní kroky ohledně tvrzeného převzetí a užívání haly [právnická osoba]. namísto žalovanou společností byly vymyšleny a odsouhlaseny za obě společnosti ovládající osobu. [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] toliko s úmyslem obejít žalobce jako správce této haly a většinového spoluvlastníka. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Odvolatel dále poukázal na obsah některých výpovědí zaměstnanců. Svědek [jméno FO], který byl toliko zaměstnancem žalované, dokonce uvedl, že pracuje jenom v hale, kde je balička, kterou má výlučně na starosti, s odkazem na baličku jednoznačně konkretizoval místo své práce v hale na pozemku p. č. [číslo]. Je pravdou, že další dva vyslechnutí svědci uvedli, že se společností [právnická osoba]. mají uzavřenou dohodu o provedení práce, nicméně sami nejsou schopni rozlišit, jakou práci vykonávají pro žalovanou a jakou pro [právnická osoba]. Ve fázi řízení po zrušení předchozího rozsudku okresního soudu doložila listiny osvědčující u zaměstnanců [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] uzavření dohody o provedení práce se společností [právnická osoba]., kteří byli současně v hlavním zaměstnaneckém poměru u žalované. Tyto dohody ovšem, jak se vyjádřil i v průběhu řízení před okresním soudem žalobce, nepovažuje za průkazné, neboť by si na jejím základě při limitu maximálně 300 hodin ročně mohli zaměstnanci na DPP vydělat měsíčně toliko cca 3 000 Kč, když navíc se z předložených listin podává, že v průběhu roku buď činnost nevykonávali, nebo byli za svoji práci na základě DPP vypláceni nedůvodně a nevýhodně tolik jedenkrát ročně i se značným nevýhodným zdaněním. Koneckonců sám nalézací soud v napadeném rozsudku uvádí, že v hale pracují zaměstnanci jak společnosti [právnická osoba]., tak společnosti [právnická osoba]. I podle okresního soudu tak v předmětu pronájmu vykonávají ve prospěch žalované pracovní výkony její zaměstnanci. Nalézací soud přitom vycházel z učiněné výpovědi [jméno FO], kterou považoval za věrohodnou. Podle odvolatele však ve výpovědi tohoto svědka jsou podstatné rozpory. Výpověď je tak spíše účelová než věrohodná. Jde především o to, že tvrdil, že na baličce vykonává činnost výlučně on a pokud se u něj nachází i jiné osoby, tyto mu pouze vypomáhají. Citované tvrzení svědka je přitom v přímém rozporu z již dříve učiněnou výpovědí svědka [jméno FO], který se žádným způsobem o svědku [jméno FO] jako pracovníku baličky nezmiňuje, totéž platí pro výpověď svědka [jméno FO]. Žalovaná do spisu krom mzdových listů zaměstnanců na DPP založila i mzdový list svědka [jméno FO] ohledně jeho pracovního poměru na HPP k žalované. Z tohoto listu se podává, že svědek [jméno FO] do zaměstnání k žalované nastoupil 1.2.2023. Podle jeho vyjádření, tedy v době, kdy začal pro žalovanou pracovat, se zpočátku balilo ručně a teprve následně se tam mělo objevit balička. Uvedené tvrzení je však v rozporu s inventární kartou č. [číslo] předmětné baličce nazvané jako ovíjecí stroj, kterou do spisu založila žalovaná a z této karty se podává, že balička se na svém místě nachází již od roku 2020, tedy téměř tři roky předtím, než svědek [jméno FO] nastoupil na základě HPP do zaměstnání žalované. Z další inventární karty č. [číslo] se podává, že tento ovíjecí stroj se jel do majetku společnosti [právnická osoba]. zařadit 1.2.2023, tedy ve stejný den, kdy do svého zaměstnání žalované svědek [jméno FO] nastoupil. Je tedy nemožné, aby bylo pravdivé jeho tvrzení o tom, že po celé dva roky má na starosti balení, které bylo zpočátku ruční a teprve následně se balička objevila. Žalobce v mezidobí od obdržení písemného vyhotovení rozsudku obdržel listiny žalované, o jejichž existenci neměl do té doby žádné povědomí, a to expediční příkazy, které osvědčují, že žalovaná nadále v prostorách pronajatého objektu realizuje svoji činnost aniž by přitom využívala od společností [právnická osoba]. jejich služeb, ale jde o výkon napřímo prostřednictvím svých zaměstnanců (listiny osvědčují tuto činnost v druhé polovině roku 2024 a v první polovině roku 2025). Listiny mimo jiné také prokazují lživé a účelové tvrzení všech vyslechnutých osob na straně žalované, zejména pak svědka [jméno FO]. Pokud jde o úplatný převod baličky ze žalované na společnost [právnická osoba]., nalézací soud ponechal bez povšimnutí, že dle inventární karty číslo [číslo] byla balička do majetku společnosti [právnická osoba]. zařazena paradoxně o 15 dní dříve, než jí vůbec žalovanou v rámci prodeje baličky byla vystavena faktura č. [číslo] na částku 442 860 Kč se splatností až dne 31.3.2023. Žalobce v průběhu řízení uváděl, že společnost [právnická osoba]. byla v rozhodné době až do roku 2024 v exekuci vedené vůči ní Exekutorským úřadem v [adresa], v rámci něhož měla zablokované účty a v den splatnosti měla na svých účtech toliko 110 000 Kč. V důsledku generálního inhibitoria váznoucího na společnosti [právnická osoba]. se kterým byla srozuměna i žalovaná, tak nemohlo docházet k pohybu na majetkovém a peněžním účtu společnosti [právnická osoba]. Žalobce dále podrobně popsal svou osobní zkušenost s činností žalované společnosti, poukázal na zaměstnance pracující v třísměnném provozu, tedy pana [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Na tom se nezměnilo nic ani po únoru 2022 a dodnes zaměstnance [právnická osoba]. žalobce nikdy na hale neviděl. Na prostor balícího stroje přitom dohlíží kamerový systém. Záznam z něho dokládal na DVD disku a na paměťových médiích či fotografiích. Tyto důkazy však soudkyně soudu prvního stupně odmítla. Pokud jde o pana [jméno FO], zaměstnance [právnická osoba] zná jej žalobce mnoho let, má na starosti spedici v této firmě, tato firma sídlí ve [adresa], zde má svůj areál a mají také další sklady v okolí. Pan [jméno FO] má na starosti řidiče kamionů přibližujících se k [adresa]. Oni se mu po telefonu ohlašují a on je navádí do města a následně do různých skladů. Několikrát byl svědkem tohoto navádění cizozemských řidičů. Pan [jméno FO] tedy nemohl ve stejném období provádět další, dokonce vlastně třetí, činnost ve skladovací hale na pozemku č. [číslo]. Současně poukázal na rozsudek NS sp. zn. [spisová značka], v jehož kontextu je zřejmé, že [právnická osoba]. neměla na logistické služby živnostenské oprávnění v letech 2022–2025 (neměla v obchodním rejstříku uvedenou položku 52 přílohy živnostenského zákona). Důvodem je, že ji nepotřebovala.

10. K odvolání se vyjádřila strana žalovaná, která odvolací argumenty odmítla a považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Navrhla proto jeho potvrzení. Poukázala na to, že tvrzení žalobce jsou nepravdivá a zavádějící. Žalobce se například pokouší podrobněji popsat činnost skladníka [jméno FO] s tím, že se tento v předmětných prostorách vyskytuje každý den. Realita je však taková, že od 1.1.2025 tento již není zaměstnancem žalované, když v prosinci 2024 čerpal zbývající dovolenou. Fakticky tedy v areálu se nevyskytuje již pátý měsíc, aniž by si toho žalobce všiml. Stejně tak je zavádějící argumentace žalobce, že neviděl žádné zaměstnance „[právnická osoba]“ v hale. Přitom není zřejmé, jak mu může být známo, kdo je zaměstnancem, jaké společnosti. Pokud jde o dohodu spoluvlastníků, kterou sporuje v rámci odvolání žalobce, žalovaná poukázala na to, že tato byla prokázána ve věci provedenými důkazy. Naopak je nutné odmítnout argumentaci žalobce vyplývající i z jeho výpovědi o „papírcích, na nichž byly příkazy s nápisem NEFAKTUROVAT“. Většinový spoluvlastník měl od počátku zájem se dohodnout s panem [jméno FO] a vypořádat jejich spoluvlastnictví v areálu. Není tedy zřejmé, proč by hned na první schůzce v takovém případě měla ze strany zástupců druhého spoluvlastníka být dávána nějaká ultimáta. Ostatně následně proběhlo ještě několik schůzek spoluvlastníků ohledně možného řešení vypořádání, aniž by žalobci byla jakákoliv ultimáta kladena. Pokud by to tak nebylo, jistě by se dalších schůzek již neúčastnil a zástupci menšinového spoluvlastníka by přikročili okamžitě k podání žaloby. Žalobce tvrdí, že nechtěl ukončovat nájemní vztah s žalovanou (návrh takové dohody mu byl předložen na společné schůzce dne 2.2.2022), protože to přinášelo zisk. Ještě tentýž měsíc však přestal vystavovat faktury, čímž o zisk přišel. Pokud jde o ovinovací stroj, žalovaná doložila dostatek důkazů, které prokazují převedení vlastnictví k baličce na společnosti [právnická osoba]. Žalobce se snaží účelově poukazovat na jím zahájenou exekuci, na 10 let starý nárok, o kterém ovšem neměli dosavadní zástupci společnosti [právnická osoba]. tušení, když došlo k blokaci částky 110 000 Kč na bankovních účtech. Exekuční řízení však bylo následně ukončeno. Příslušné podklady jsou zaneseny řádně v účetnictví obou společností a potvrzeny ze strany externí účetní společnosti. Žalobce v rámci řízení navrhoval zajištění veškerých listin týkajících se baličky a zaměstnanců od příslušných orgánů, což prvostupňový soud zamítl a žalovaná s tím souhlasí, neboť by to zbytečně navyšovalo náklady soudního řízení za situace, kdy toto tvrzení bylo prokázané. Současně se žalovaná ohradila proti předložení expedičních příkazů žalobcem. Jednak je nutné respektovat zásadu koncentrace řízení, jejíž rámec žalobce těmito důkazními návrhy překročil. Tyto expediční příkazy neprokazují užívání předmětných prostor ze strany žalované. Žalovaná využívá na základě příslušných smluvních vztahů více skladovací hal. Z expedičních příkazů nevyplývá, že se týkají právě předmětné skladovací haly na parc. č. [číslo]. Stejně tak neprokazují expediční příkazy obsluhu baličky, neboť příslušné zboží se balí také rovnou na výrobní hale a něco se balí pouze ručně bez využití baličky. Pokud jde o způsob získání expedičních příkazů, tyto jsou umístěny na mistrovně, což je prostor v dispozici žalované. Jsou to prostory, kam žalobce nemá jakoukoliv možnost a právo přístupu. Na mistrovně se vyskytují několik hodin a potom jsou zakládány do archivu. Žalobce se tedy zmocnil způsobem, o kterém žalovaná nemá povědomí, interní komunikace žalované, tedy nezákonným způsobem. Na druhou stranu s ohledem na jejich dobu vystavení je musel mít k dispozici již dávno před okamžikem, než je předložil soudu (neboť jak uvedeno výše, na mistrovně se vyskytly vždy pouze několik hodin).

11. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202, § 204 o.s.ř.). Odvolací soud proto při jednání odvolacího soudu přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

12. Podle § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.

13. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

14. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

15. Podle § 205a o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolací důvodem jen tehdy, jestliže podle písm. f) nastaly po vyhlášení vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

16. Podle § 545 o.z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

17. Podle § 546 o.z. právně lze jednat konáním nebo opominutím, může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

18. Podle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

19. Podle ustanovení § 555 odst. 2 o.z., má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

20. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

21. Podle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo ji ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

22. Podle § 1116 o.z. vzhledem k věci jako celku se spoluvlastníci považují za jednu osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.

23. Podle ustanovení § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci, toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

24. Podle § 1126 odst. 1 o.z. každý se spoluvlastníků je oprávněn k účasti na společné správě věci.

25. Podle § 1128 o.z. o běžné zprávě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

26. Podle ustanovení § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

27. Podle ustanovení § 2193 o.z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné a dočasné užívání.

28. Odvolací soud ve věci rozhodoval již zrušujícím usneseními ve věci sp. zn. [spisová značka], v jehož rámci vyjádřil právní názor, podle něhož může vindikační žalobu uplatnit každý z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neprávem zasahuje do jeho spoluvlastnického práva. Ve zrušujícím usnesení č. j. [číslo jednací] se potom odvolací soud podrobněji zabýval problematikou hodnocení důkazů.

29. Na úvod jednání odvolacího soudu předestřel odvolací soud účastníkům svůj záměr zohlednit při posouzení odvolání v předmětné věci vlastní poznatky získané z rozhodovací činnosti, tedy konkrétně z rozhodování věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Okresního soudu ve Strakonicích pak pod sp. zn. [spisová značka]), ve kterém byl žalobce žalován společností [právnická osoba]. za dlužné stočné (platba za odvod odpadních vod z areálů ve spoluvlastnictví žalobce a společnosti [právnická osoba]. včetně řešené haly) za období od 1.1.2023 do 31.12.2023 (tedy období, v němž žalobce podal předmětnou žalobu na vyklizení, doručena Okresnímu soudu ve [adresa] dne 31.3.2023). Podstatou informace získané z rozhodovací činnosti soudu je procesní obrana žalovaného v citované věci (žalobce ve věci této) tedy [jméno FO] založená na tom, že jako spoluvlastník předmětných nemovitých věcí, které má ve spoluvlastnictví se společností [právnická osoba]. nemá být povinován uhradit 100 % nákladů na stočné. Žalobce v daném řízení argumentoval také tak, že smlouvu o odvádění vod podepsal pod pohrůžkou žaloby tedy pod tlakem (žalobce, míněno tedy [právnická osoba]., hrozil žalobou, on v té době čelit dlouhodobé žalobě od společnosti [právnická osoba]., a nestál o další soudní spor). Odvolací soud upozornil žalobce na opačnou skutkovou verzi ve vztahu k jeho užívání areálu v těchto dvou krátce po sobě vedených řízeních. Zatímco v řízení sp. zn. [spisová značka] tvrdil, že není žádného právního důvodu, proč by mu měla být účtována celá částka stočného, dokonce tvrdí spor se společností [právnická osoba]. o správu areálu, který se táhne od roku 2006, v řízení předmětném ve své výpovědi žalobce uvádí, že existovala dohoda se společností [právnická osoba]. uzavřená předchozím jednatelem [jméno FO], jejíž podstatou byl výkon stoprocentní zprávy a také užívání žalobcem veškerého nemovitého majetku tvořící předmětní průmyslový areál, na jejímž základě společnost [právnická osoba]. nečerpala žádné výtěžky z předmětného vlastnictví, ale neměla také žádné povinnosti. Jinak řečeno, podle této skutkové verze by to měl být právě žalobce, který bez dalšího by měl být připraven uhradit dlužné stočné za celý areál společnosti, se kterou uzavřel v daném směru smlouvu o odvodu odpadních vod z areálu.

30. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 100/2009–129 uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu platí, že pokud soud hodlá zahrnout do svého rozhodnutí skutečnosti, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti (§ 121 o.s.ř.) musí s těmito skutečnostmi nejprve seznámit účastníky řízení a poskytnout jim dostatečný prostor k tomu, aby mohli prostřednictvím svých tvrzení tyto skutečnosti učinit spornými a navrhnout za tímto účelem provedení důkazů. Soud musí v odůvodnění rozhodnutí uvést ze které konkrétní činnosti a postupu jsou mu skutečnosti známé a jak se o nich dozvěděl.

31. K tomu žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že obě řízení nemají podstatnou souvislost, nicméně zmiňovaný postoj v řízení sp. zn. [spisová značka] potvrdil.

32. Odvolací soud považuje za logický a legitimní samotný způsob hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce soudem prvního stupně, a to poukazem na její vnitřní rozpory (např. vysvětlení důvodů, pro které odmítl podepsat dohodu, neboť z nájemní smlouvy měl mít příjem, načež přestal ve smyslu požadavku žalované a společností [právnická osoba]. nájemné fakturovat atp.). Jeho závěry jsou pak podtrhovány i výše uvedenými rozpory mezi skutkovou verzí žalobce v tomto řízení a v řízení vedeném se společností [právnická osoba]., když ani při jednání odvolacího soudu nebyly tyto rozpory smysluplně žalobcem vysvětleny a je zřejmé, že skutkové verze žalobce v řízení [spisová značka] v zásadě odpovídá skutkové verzi žalované v tomto řízení o tom, že existovala dohoda o správě a užívání společného majetku mezi žalobcem a menšinovým spoluvlastníkem – společností [právnická osoba]. Stejně tak považuje odvolací soud za legitimní a řádně odůvodněné skutkové závěry, pokud jde o vlastnictví ovinovacího stroje, když z dokladů, které byly provedeny k důkazu vyplývá, že k převodu vlastnického práva skutečně mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. došlo, a že tuto vůli dostatečně projevily navenek nejpozději ke dni jednání soudu ve věci samé (§ 154 o.s.ř.). Nepřesnosti v účetní evidenci majetku společností na daný závěr nemohou mít podstatný vliv.

33. Odvolatel poukazuje na pochybnosti, které vznikají z odlišné výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] a na skutečnost, že okresní soud nepřihlédl v jeho neprospěch k některým provedeným důkazům a dále nabízí další důkazy, které v zásadě mají zpochybnit provedené dokazování v té jeho výseči, ve které je řešena mezi účastníky sporná otázka práce zaměstnanců společnosti [právnická osoba]. v předmětné hale, zejména tedy v souvislosti s ovinovačkou (baličkou). V tomto směru je ovšem nutno zdůraznit a připouští to v odvolání i odvolatel, že okresní soud nepřistoupil zcela na argumentaci žalované o tom, že v předmětné hale pracují pouze zaměstnanci společnosti [právnická osoba]., ale na základě provedeného dokazování došel k (i z pohledu odvolacího soudu legitimnímu) závěru, že v určité míře tam vykonávají pracovní činnost jak zaměstnanci společnosti [právnická osoba]., tak [právnická osoba]., a že v některých případech jde dokonce o stejné osoby, které vykonávají pracovní činnost pro obě společnosti, v případě jedné „na hlavní pracovní poměr“, v případě druhé „na dohodu“. Pokud žalobce poukazuje na nutnost zpřesnění těchto skutkových závěrů je nejprve nutno zhodnotit celkový právní kontext dané věci. Odvolací soud má za to, že minimálně může vycházet bez jakýchkoliv pochybností ze skutkového závěru okresního soudu o tom, že mezi žalobcem, žalovanou a společností [právnická osoba]. byla v únoru 2022 uzavřena dohoda, na jejímž základě bylo oprávněním společnosti [právnická osoba]. užívat předmětnou část haly (která má být vyklizena) a současně platí skutkový závěr o převodu vlastnického práva k „baličce“ nejpozději ke dni rozhodnutí soudu. Pak je zřejmé, že žaloba na vyklizení je nedůvodná minimálně proto, že vlastně není co z předmětných prostor vyklízet. Balička je totiž ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., která jednak není žalována, jednak jako menšinový spoluvlastník, by ani nemohl být k reivindikační žalobě pasivně legitimována, neboť její právo užívání vyplývá z ustanovení § 1117 o.z.

34. Pokud jde o případnou (stranou žalující tvrzenou) neoprávněnou pracovní činnost zaměstnanců společnosti [právnická osoba]. v prostoru dané haly, respektive dočasné uskladňování a logistickou manipulaci s vaky obsahujícími grafit, nemohla by na tyto činnosti dopadat žaloba vindikační, kterou se žalobce domáhá vyklizení nemovité věci, nýbrž případně ve věci neuplatněná žaloba negatorní, tedy taková, podle které by se žalobce domáhal ve smyslu ustanovení § 1042 o.z. ochrany proti tomu, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje (za předpokladu prokázání takových skutečností). Jinak řečeno, pokud by tak, jak vyplývá z argumentace žalobce (odvolací soud přitom tyto důvody nesdílí po skutkové stránce) panovaly pochybnosti o tom, zda skutečně dochází k realizaci konkrétní činnosti v dané hale pouze společností [právnická osoba]. (zatímco společností [právnická osoba]. by tato činnost byla jen předstíraná – viz dále) nebyla by řešením takové argumentace žaloba na vyklizení.

35. Pokud žalobce zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně o uzavření dohody spoluvlastníků o způsobu užívání haly, pak krom výše uvedeného a logických závěrů okresního soudu, ať již jde o výstupy z dokazování nebo hodnocení jednotlivých důkazů, považuje odvolací soud za legitimní závěr (opírající se o výsledky dokazování) to, že dohoda mezi spoluvlastníky o způsobu rozdělení správy a užívání společného nemovitého majetku, tedy i předmětné haly, byla uzavřena, a to konkludentním způsobem. Sám žalobce totiž ve své výpovědi konstatuje, že návrh žalované a společnosti [právnická osoba]. na vymezení rozsahu užívání nemovitých věcí sice odmítl podepsat, ale současně na požadavek ve smyslu dané dohody, tedy zastavení fakturace nájemného, reagoval tak, že k němu přistoupil, jakkoliv tvrdí, že důvod spočíval v něčem jiném než v souhlasu s návrhem, který mu byl předložen. Byl totiž motivován pohnutkou oddálit případnou žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví. V daném směru je nutno zdůraznit, že požadavek menšinového spoluvlastníka na to, aby se účastníci dohodli na způsobu užívání společné věci, jinak podá žalobu na vypořádání spoluvlastnictví nelze považovat za bezprávnou výhrůžku, ale za logické jednání, protože v opačném případě pro podílového spoluvlastníka spoluvlastnictví nemá žádný obsah. Podle § 546 o.z. lze přitom právně jednat i opomenutím, když se tak může stát i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Jestliže v předmětné věci byla uzavřena nájemní smlouva, z jejíhož textu vyplývá povinnost nájemce uhradit nájemné až po té, co je mu vyfakturováno pronajímatelem (článek IV. nájemní smlouvy) a menšinový spoluvlastník majetkově provázaný s nájemcem (o této provázanosti žalobce nejen ví, ale zdůrazňuje ji) navrhne většinovému spoluvlastníkovi, aby prostor, který je předmětem nájemní smlouvy se stal předmětem jeho spoluvlastnického užívání s tím, že dosavadní nájemce bude nadále užívat předmětný prostor bezplatně (v rámci užívání menšinového spoluvlastníka) a požádá tedy většinového spoluvlastníka (žalobce), ať přestane s účinností takové dohody fakturovat nájemné a žalobce jakožto většinový spoluvlastník, jemuž je návrh adresován, následně skutečně přestane nájemné fakturovat, pak dle názoru odvolacího soudu přesně v intencích citovaného ustanovení § 546 o.z. mlčky, opomenutím, přijal návrh oferenta, tedy menšinového spoluvlastníka. Právní praxe se obecně totiž shoduje na tom, že mlčení samo o sobě neznamená souhlas, ale představuje právní jednání tam, kde bylo zapotřebí jednat, tedy existovala povinnost jednat. Pokud žalobci ukládala nájemní smlouva vystavit fakturu na každou měsíční platbu nájemného, která podmiňovala vůbec vznik povinnosti nájemce uhradit nájemné (tato povinnost představuje základní znak nájemní smlouvy, která je pojmově úplatná), pak je zřejmé, že takové záměrné opomenutí (které bylo protistranou požadováno) představuje právní jednání vyjadřující souhlas s návrhem. Jinak řečeno, sám žalobce ve své výpovědi popisuje uzavření dohody o užívání předmětné haly, a to konkludentně. Žalobcova argumentace odlišnou pohnutkou jeho opomenutí (ve skutečnosti nechtěl smlouvu uzavřít, ale chtěl oddálit výkon práva druhého spoluvlastníka na podání žaloby na vypořádání spoluvlastnictví) nemá žádné právní následky. Omyl v pohnutce, neboli tzv. mentální rezervace totiž nečiní právní jednání neplatné (k tomu například rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 3620/2010, podle něhož smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstírá určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl, nebo aby tím využil jeho omylu není neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku pro nedostatek vážné vůle nebo pro rozpor se zákonem, obdobně k tomu například NS sp. zn. 21 Cdo 1332/2001). Pokud se žalobce domnívá, že vysvětlí-li jinou motivaci (pohnutku) pro určité právní jednání, že tím způsobí náhled na právní jednání, které navenek musela vnímat protistrana jako jednoznačné, coby neplatné, právně se mýlí. Pokud výše uvedené jednání neslo znaky dohody podle § 1126 a násl. o.z., jak správně uzavírá soud prvního stupně, pak mentální rezervace žalobce nezpůsobuje její neplatnost. Dlužno dodat, že pro takovou dohodu není stanovena povinně písemná forma, byť jde o užívání nemovité věci.

36. Pokud žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalovaná společnost doplatila nájemné po jeho výzvě, nemá to žádný význam pro zpochybnění existence dohody (dovozené jinými důkazy) mezi spoluvlastníky o způsobu užívání předmětných nemovitých věcí. Jednak dodatečné vyúčtování nájemného ve vztahu k žalované společnosti nemůže mít povahu jednání, kterým by žalovaný mohl ukončit právní vztah založený dohodou spoluvlastníků, když jej neadresoval menšinovému spoluvlastníku, nýbrž žalovanému, coby domnělému nájemci (z pohledu žalobce). Jednak žalovaná společnost vysvětlila v procesní obraně, že pro ni bylo snazší akceptovat žalobcem předloženou tezi o ukončení nájemního vztahu výpovědí a převést postupně aktivity v předmětných nemovitých věcech na menšinového spoluvlastníka, který v návaznosti na úhradu nájemného vyúčtoval žalobci nárok na podíl z výnosu předmětných nemovitých věcí. Současně je třeba odlišit vnímání omisivního jednání žalobce, který k žádosti menšinového spoluvlastníka přestal fakturovat jemu spřízněné osobě nájemné a tím vyhověl návrhu na způsob užívání předmětné věci (konkludentní jednání zmíněné výše) od následného cca po jednom roce přicházejícího jednání žalované. Žalovaná v podstatě měla na výběr buď zůstat v objektu s nejistým výsledkem dokazování uzavřené dohody, anebo jít (z jeho pohledu) jistější cestou spolupráce s personálně provázanou společností, která coby menšinový spoluvlastník nemohla být z objektu vindikována (viz ustanovení § 1117 o.z.).

37. Pokud došel okresní soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu podle § 1126 o.z. a násl., ve které se podílový spoluvlastníci, tedy společnosti [právnická osoba]. a žalobce dohodli na užívání společné věci tou formou, že menšinový spoluvlastník může užívat předmětnou halu právě v rozsahu před tím uzavřené smlouvy o nájmu se žalovanou, v důsledku čehož nemusí společnost [právnická osoba]. jako nájemce majetkově provázaná s menšinovým spoluvlastníkem nadále hradit žalobci nájemné, je namístě považovat za správný názor soudu prvního stupně, že žalobce by v takovém případě k reivindikační žalobě ve smyslu § 1040 o.z. ztratil aktivní legitimaci, neboť žalobce v řízení o žalobě podle ustanovení § 1040 odst. 1 o.z. musí prokázat, že mu svědčí právní skutečnost na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě jiné právo k věci cizí, jež jej legitimuje k podání vindikační žaloby. Žalobce sice prokazuje v daném řízení spoluvlastnické právo k předmětné věci, žalovaná strana však prokázala, že toto spoluvlastnické právo je omezeno dohodou spoluvlastníků (uzavřenou dokonce za účasti žalované), v jejímž rámci se dohodli, že právě k žalovanou dosud užívané části nemovitých věcí vykonává jejich správu a užívá je menšinový spoluvlastník a současně žalovaná prokázala, že její užívání je v souladu s vůlí menšinového spoluvlastníka.

38. V části své argumentace pak odvolatel zdůrazňuje obsah některých výpovědí, zejména tedy prokuristy a jednatele žalované, tedy slova „vše se v podstatě vymyslelo tak, že bychom mohli zůstat v tom samém prostoru, a to díky službě [právnická osoba]“. Žalobce nabízí takovou verzi skutkového děje, že ve skutečnosti žalovaná společnost i nadále (výlučně) předmětné prostory užívá, a smlouvou mezi žalovanou a [právnická osoba]. o skladování, jakož i smlouvou o převodu vlastnického práva k výrobnímu prostředku – baličce, menšinový spoluvlastník své užívání toliko předstírá. Jejich vůlí bylo zachovat stav před podáním výpovědi z nájmu žalobcem, tedy stav bezúplatného užívání předmětných nemovitých věcí žalovanou coby personálně propojenou osobou s menšinovým spoluvlastníkem. Tvrdí tedy v podstatě, že vůle [právnická osoba]. a žalované sledovala přenechání části nemovité věci k bezplatnému (dočasnému) užívání žalované. Jinak řečeno předstírané jednání žalované a menšinového spoluvlastníka spočívající v jimi tvrzených právních úkonech ve skutečnosti směřovalo k předání věci k užití žalované (výprosa podle ustanovení § 2189 o.z., popřípadě výpůjčka dle § 2193 o.z.).

39. V daném směru je přitom nutno poukázat na ustanovení § 555 odst. 2 o.z. podle kterého má-li být určitým právním jednání zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. V daném směru je nutno zdůraznit, že dohoda spoluvlastníků podle § 1126 a násl. o.z. o způsobu užívání nemovité věci nemá zakotvenu obligatorní písemnou formu (ostatně sám žalobce tvrdí uzavření takové dohody s předchozím jednatelem menšinového spoluvlastníka), nic by tedy nebránilo, pokud by platila skutková verze žalující strany (zdůrazněná v odvolání) posouzení právního jednání žalované a společnosti [právnická osoba]. (bylo-li by předstírané) jeho přenechání části věci k užití žalované menšinovým spoluvlastníkem, který by byl k takovému jednání oprávněn dohodou s žalobcem, coby většinovým spoluvlastníkem (viz výše). Na tom by ničeho neměnila skutečnost, že k dodatečné výzvě žalobce doplatila žalovaná zpětně dlužné nájemné. Takové jednání by totiž konvenovalo právě předstíranému úkonu, tedy akceptaci výpovědi a uzavření předstírané smlouvy o skladování. Odvolací soud tedy zdůrazňuje, že považuje za správnou skutkovou verzi zjištěnou okresním soudem, doplňuje však, že i v případě, že by se měla prosadit verze žalující strany, opět by právní důvod pro užívání předmětných nemovitostí žalovanou existoval (výprosa, popř. výpůjčka). Právě proto, že skutková verze žalobce nebyla v řízení zjištěná, nepovažoval odvolací soud za potřebné provádět doplňující dokazování.

40. Stejně tak nemá žádného zásadního významu skutečnost akcentovaná žalobcem, zda rejstříkový zápis předmětu činnosti společnosti [právnická osoba]. dopadá na činnost, ke které se zavázala ve smlouvě (o poskytování logistických služeb). Poukaz odvolatele na citované rozhodnutí NS představuje akademickou diskuzi, neboť jde o rozhodnutí rejstříkového soudu ve sporu právnické osoby se státem o způsob rozhodování rejstříkového soudu. To, zda správně či nikoliv vyhodnotil menšinový spoluvlastník definici předmětu své činnosti v kontextu jím uzavřené smlouvy s žalovanou je otázkou pro přezkum živnostenského úřadu (a dále případně správního soudnictví) nečiní však předmětnou dohodu neplatnou nebo jinak spornou. Z předmětu činnosti, který vyplývá z veřejného rejstříku společnost [právnická osoba]. (výroba, obchod a služby uvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona) se nepodává vůle k obcházení zákona, ale případná neznalost speciální právní normy.

41. Odvolací soud zamítl návrh na provedení dokazování výkazy o platbách zdravotního a sociálního zabezpečení, které měly ověřit u zaměstnanců [právnická osoba]., zda jsou tyto platby skutečně odváděny (s cílem prokázat, že stejné osoby pracují především na hlavní pracovní poměr pro společnost [právnická osoba].), nikoliv pro menšinového spoluvlastníka a dále expedičním listy předloženými v rámci odvolacího řízení. Ke způsobu jejich získání přitom k dotazu soudu žalobce uvedl, že si o ně „požádal před tři čtvrtě rokem“. Po upozornění, že z jejich obsahu vyplývá, že se týkají období od podzimu 2024 do jara 2025, pak doplnil, že je dostal anonymně; neví, od koho. Tyto důkazní návrhy byly zamítnuty jednak pro nadbytečnost, neboť sám žalobce zdůrazňuje, že i okresní soud dospěl k závěru, že zaměstnanci žalované společnosti i nadále v předmětné hale pracují. V případě expedičních výkazů také pro jejich uplatnění v rozporu s § 205a o.s.ř. opožděně, když žalobce byl v režimu § 119a o.s.ř. poučen okresním soudem o koncentraci řízení a z jeho vlastního vyjádření vyplývá, že si o tyto důkazy „požádal již před tři čtvrtě rokem“. Současně má odvolací soud pochybnosti o zákonnosti způsobu, kterým žalobce tyto interní dokumenty žalované společnosti získal, když tento způsob odmítl žalobce věrohodně (tj. nerozporně) označit.

42. Odvolací soud současně dodává, že při zjištěném skutkovém stavu se požadavek žalobce na udržení jeho letitého úplného užívání společných nemovitých věcí na úkor menšinového spoluvlastníka vtělený do žaloby na vyklizení části nemovité věci jeví jako rozporný s dobrými mravy, respektive představuje zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z.

43. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, jejichž vyúčtování odpovídá obsahu spisu i citovaným právním normám, které využil okresní soud.

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení je rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy plně procesně úspěšná žalovaná strana vyúčtovala v odvolacím řízení účelně vynaložené náklady ve výši 8 591 Kč, tedy odměna advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření žalované k odvolání žalobce ze dne 26.5.2025 - 1 úkon, jednání ve věci před KS v Českých Budějovicích dne 29.5.2025 - 1 úkon) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 9 odst. 3 písm. d) za 1 úkon částka 3 100 Kč bez DPH, tedy částku ve výši 6 200 Kč bez DPH, s DPH částka ve výši 7 502 Kč a dále 2 x režijní paušál dle § 13 za 450 Kč, celková částka režijního paušálu činí 900 Kč bez DPH + 189 Kč DPH 21% v celkové výši režijní paušál vč. DPH činí 1 089 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí částku ve výši 8 591 Kč včetně DPH.