8 Co 80/2023 - 198

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [advokát] sídlem [adresa] proti žalované: [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO] sídlem [adresa] 735 14 Orlová zastoupená advokátem [advokát] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 65.100 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 7. 2. 2024, č. j. 130 C 279/2022-174, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. 2. 2024, č. j. 130 C 279/2022-179, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.743,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [advokát], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.325 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 11. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 62.775 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2022 do zaplacení byla zamítnuta. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 52.112 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vztah mezi žalobcem a žalovanou posoudil z titulu nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 o. z. s některými prvky dohody o provedení práce, když bylo prokázáno, že žalobce prováděl jednotlivé práce dle pokynů udílených jednatelem žalované nebo jejího zaměstnance dle potřeby ve sjednaném místě. Takto činil v postavení podnikatele, a takto před zaměstnanci žalované vystupoval, sám zaměstnával na dohodu o provedení práce vlastního brigádníka, vyplacenou odměnu vyúčtoval fakturou a označil jako příjem z podnikatelské činnosti v insolvenčním řízení. Mezi účastníky bylo nesporné, že na konci listopadu 2021 žalobce reagoval na inzerát jednatele žalované a dne 7. 12. 2021 se sešel s jednatelem žalované v rekonstruovaném bytě v Havířově za přítomnosti svědků [jméno FO], bratra žalobce, [jméno FO] a [jméno FO] – zaměstnanců žalované. Dohodli se, že v práci bude používat nářadí žalované a materiál zajištěný žalovanou. Dále bylo prokázáno výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], že odměna byla sjednána ve výši 150 Kč/hodinu pro žalobce a pro [jméno FO], přitom z odměny pro [jméno FO] si měl žalobce nějakou částku nechávat pro sebe a [jméno FO] vyplácel částku 130 Kč/hodinu. Bylo prokázáno, že celkem žalobce odpracoval 72 hodin a [jméno FO] 53,5 hodiny. Žalobce fakturou č. [hodnota] dne 28. 12. 2021 vyúčtoval žalované za částečnou rekonstrukci bytu částku 16.500 Kč splatnou téhož dne v hotovosti, když se jedná o částku, kterou žalovaná do té doby žalobci vyplatila, o čemž rovněž nebyl mezi účastníky spor. Ze sdělení insolvenční správkyně vzal soud za prokázáno, že šlo o jediný příjem žalobce za období od 1. 9. 2021 do 31. 12. 2021, který žalobce v rámci svého insolvenčního řízení uvedl. Dále fakturou č. 0012, kterou žalobce vyhotovil dne 30. 12. 2021, vyúčtoval k úhradě částku 65.100 Kč s tím, že částka 16.500 Kč byla zálohou. K plnění stanovil lhůtu do 10. 1. 2022. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že odměna nebyla sjednána v hodinové sazbě, ale byla vždy určena ve vztahu k jednotlivým stavebním pracím a že po dokončení měly být jednotlivé provedené práce vyúčtovány. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na zaplacení částky 18.825 Kč s ohledem na prokázaný počet hodin, které žalobce a svědek [jméno FO] vykonali, jestliže byla zaplacena částka 16.500 Kč, zbývá k úhradě 2.325 Kč.

3. Okresní soud rovněž uvedl, že nepřisvědčil námitce žalované o tom, že není pasivně věcně legitimována, když námitka byla vznesena po uplynutí lhůty uvedené v poučení dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. a 119a odst. 1 o. s. ř.

4. Dále bylo doplňujícím rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, č. j. 130 C 279/2002-179 rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování nesprávně zjistil skutkový stav věci. Žalobce v soudem stanovené lhůtě doložil dohodu o provedení práce ze dne 1. 12. 2021, uzavřenou mezi ním a [jméno FO], dle které vystupoval žalobce jakožto podnikající fyzická osoba s cílem zajistit si pomocnou pracovní sílu mj. i k provedení rekonstrukce dle inzertní nabídky žalované. V rámci dohody bylo sjednáno, že [jméno FO] bude vykonávat pro žalobce práce jako stavební dělník. Soud I. stupně tento důkaz a z něj vyplývající rozhodná skutková zjištění žádným způsobem nezohlednil a učinil závěr, že žalobce i [jméno FO] pracovali pro žalovanou za hodinovou odměnu. Soud I. stupně v bodě 29. napadeného rozsudku uvádí, že svědeckou výpovědí [jméno FO] bylo prokázáno, že mu žalobce platil odměnu ve výši 130 Kč/hodinu, na druhou stranu soud I. stupně v bodě 35. uvádí, že má za prokázané, že mezi účastníky byla sjednána odměna ve výši 150 Kč/hodinu pro žalobce a stejná odměna pro jeho brigádníka [jméno FO]. Tyto závěry soudu I. stupně ohledně provedeného dokazování jsou ve vzájemném rozporu a vylučují se, neboť tímto pohledem soudu byl de facto brigádník [jméno FO] placen rovnou dvakrát, a to ze strany žalobce ve výši 130 Kč/hodinu a ze strany žalované ve výši 150 Kč/hodinu. Neexistenci ujednání ohledně hodinové sazby prokazují v odůvodnění i uvedená rozhodnutí trestních soudů, ve kterých je uvedeno, že žalobce s jednatelem žalované dne 29. 12. 2021 telefonicky řešili výši odměny, na které se však neshodli. Vzhledem k tomu, že mezi stranami zůstalo ujednání ohledně způsobu stanovení odměny za provedené stavební práce sporné, byl žalobcem k důkazu navržen znalecký posudek z oboru stavebnictví, za účelem stanovení jejich obvyklé hodnoty. Soud tento důkazní návrh považoval za nadbytečný a zamítl jej. Z toho důvodu má žalobce za to, že i v tomto směru soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržený důkaz potřebný k prokázání obvyklé hodnoty provedených stavebních prací, což představuje rozhodnou skutečnost ve věci samé a samotný předmět tohoto soudního řízení. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobce i přes poučení dle § 118a o. s. ř. nedoplnil tvrzení o rozsahu jím provedených prací. Žalobce řádně a včas již v samotné žalobě uvedl konkrétní stavební práce a jejich rozsah, který je dle jeho názoru dostatečný pro zpracování navrženého znaleckého posudku z oboru stavebnictví. Jestliže soud I. stupně uvedl, že tvrzený rozsah provedených prací ze strany žalobce je nedostatečný, pak jej však nepoučil, v jakém rozsahu má tyto práce skutkově vymezit a popsat tak, aby byly ze strany soudu akceptovatelné pro zpracování navrženého znaleckého posudku.

6. Žalobce rovněž namítá, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil vzájemný smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako vztah z nepojmenované smlouvy s některými prvky dohody o provedení práce. Vzájemný smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou nelze posoudit jinak, než jako smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., neboť byly naplněny veškeré pojmové znaky tohoto právního jednání, obsažené v předmětné právní úpravě. Soud I. stupně uvedl, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo, neboť žalobce prováděné práce neprováděl na svůj náklad ani nebezpečí. S tímto názorem žalobce nesouhlasí, neboť i pokud by bylo možno vzájemný smluvní vztah považovat za inominátní, pak jednoznačně obsahuje nejbližší prvky právě s právní úpravou smlouvy o dílo. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná poptávala stavební práce prostřednictvím internetové inzertní nabídky a na tuto nabídku reagoval žalobce, který od počátku smluvní kontraktace vystupoval vůči žalované jako podnikající fyzická osoba. Bylo prokázáno, že žalobce skutečně započal konat požadované stavební práce a mezi ním a žalovanou tak byla uzavřena ústní smlouva o dílo, kdy nejpozději okamžikem zahájení jednotlivých stavebních prací došlo k naplnění všech pojmových znaků. Povinnost provést dílo na svůj náklad žalobce naplnil, když pro účely své zakázky na své náklady obstaral stavebního dělníka [jméno FO], se kterým v písemné formě uzavřel dohodu o provedení práce ze dne 1. 12. 2021 se stanovenou mzdou, kterému ze zakázky prováděné pro žalovanou žalobce prokazatelně hradil sjednanou odměnu. Co se týče věcí potřebných k provedení díla, pak na základě autonomie vůle stran došlo k ujednání, že převážnou část obstará žalovaná, neboť je rovněž podnikatelem provádějícím stavební práce. Pokud se týká povinnosti provést dílo na své nebezpečí, žalobce prováděl jednotlivé stavební práce ve své podstatě v postavení subdodavatele, kdy se podílel na zakázce žalované. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná dílo převzala, písemně žalobci žádné vady nevytkla, přičemž v řízení před soudem I. stupně nerozporovala převzetí díla (ať již s výhradami či bez výhrad, jak stanoví § 2605 o. z.). Byla splněna i podmínka úplatnosti, neboť od počátku smluvní kontraktace a vzájemného vyjednávání byl zřejmý úmysl žalobce nechat si za svou práci a práci [jméno FO] zaplatit. Následné tvrzení ohledně hodinové odměny považuje žalobce za ryze účelové s cílem vyhnout se povinnosti uhradit žalobci odměnu za provedenou práci. Byla zde nepochybně dána vůle účastníků zřídit mezi sebou úplatný smluvní vztah, jehož předmětem bylo provedení stavebních prací. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce i žalovaná shodně projevili vůli zřídit mezi sebou úplatný závazek, bylo na místě aplikovat ust. § 2586 odst. 2 o. z. Dle § 2587 o. z. se dílem rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Bylo prokázáno, že žalobce na základě inzertní nabídky prováděl pro žalovanou jednotlivé stavební práce v předmětném bytě, což odpovídá smlouvě o dílo a související citované právní úpravě. Žalobce považuje za nelogické, že by se v rámci své podnikatelské činnosti rozhodl pracovat brigádně za 150 Kč/hodinu, z čehož by měl hradit veškeré své náklady a odměnu pro [jméno FO] ve výši 130 Kč/hodinu, a to bez jakékoliv uzavřené pracovní smlouvy či dohody mimo pracovní poměr.

7. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedla, že v rámci jednání u soudu I. stupně vznesla žalovaná námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, neboť žalovaná nebyla s žalobcem v minulosti ani v současnosti v žádném právním vztahu. Skutečnost je taková, že žalobce reagoval na konci roku 2021 na inzerát, který zveřejnil pan [jméno FO], ve kterém hledal brigádníky pro pomocné stavební práce. [jméno FO] postupoval tak, že nové uchazeče si nejdříve vyzkoušel tak, že je angažoval jakožto fyzická osoba nejdříve na krátkodobé brigády v řádu 1 – 2 týdnů, během které měli uchazeči předvést, co umí z přípravných, stavebních či dokončovacích prací, jaká je jejich pracovní morálka a dovednost, jak kvalitně a rychle pracují a zda by mělo smysl s nimi případně navázat trvalejší spolupráci, např. tím, že by s nimi uzavřel trvalejší dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti, na základě které by se stali tzv. „dohodáři“ pro dlouhodobější spolupráci. S žalobcem byla dohodnuta krátkodobá brigáda pro pana [jméno FO] v trvání několika dnů do 31. 12. 2021, ve které měl žalobce prokázat své pracovní schopnosti v jednom právě rekonstruovaném bytě. Jelikož kvalita práce, kterou předvedl žalobce i jeho další známý, byla tristní, oznámil jim pan [jméno FO], že ani s jedním z nich v žádném případě nepočítá po 31. 12. 2021, neboť kvalita jimi odvedené práce, pracovní schopnosti a pracovní morálka jsou nedostatečné a neakceptovatelné, proto nedojde ani ke sjednání jakékoliv formy spolupráce s nimi. Výsledkem byla vzteklá reakce žalobce, který v rekonstruovaném bytě zničil či poškodil řadu věcí, jak je obsaženo ve skutkové větě odsuzujícího pravomocného rozsudku Okresního soudu v [adresa], pobočky v Havířově, č. j. 102 T 22/2022-99 ze dne 2. 6. 2022. Žalobce nikdy nevstoupil do nějakého smluvního vztahu s žalovanou, neboť veškerá jednání s žalobcem vedl pan [jméno FO]. To, že se žalobce domáhá uplatnění své údajné pohledávky v tomto řízení vůči žalované, dovodil žalobce tím, že on sám svévolně vystavil jakousi fakturu dle jím tvrzené, ale nijak neprokazované ústní smlouvě o dílo, kdy dále nepodloženě tvrdí, že objednatelem měla být žalovaná (pouze pro dokreslení hodnověrnosti žalobce žalovaná uvádí, že pod stejným číslem vystavil žalobce ještě jednu fakturu, ovšem na jinou částku a s jiným datem, kterou žalobce předal své insolvenční správkyni). To, že žalobce vystavil fakturu pro žalovanou, však samo o sobě nijak neprokazuje, že by žalobce byl v jakémkoliv smluvním vztahu s žalovanou. Žalovaná tak není pasivně věcně legitimována v tomto soudním řízení a již pro tento nedostatek by měla být žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalobce zaslal panu [jméno FO] prostřednictvím aplikace WhatsApp svůj přehled odpracovaných hodin v jednotlivých dnech prosince roku 2021, obsahující jakési hodinové sazby za provedenou práci s věcnými či matematickými chybami. To dokazuje, že i žalobce prokazatelně věděl, že pracuje za sjednanou hodinovou sazbu jako brigádník, nikoliv jako údajný zhotovitel nějakého díla blíže neupřesněného. [jméno FO] zkontroloval žalobcem vykázaný hodinový rozsah provedené práce s výkazem, který měl pan [jméno FO] a na základě toho akceptoval pan [jméno FO] celkem [hodnota] hodin krát hodinová sazba 150 Kč/hodinu, tj. 16.500 Kč, přičemž 13.500 Kč poskytl pan [jméno FO] žalobci v několika hotovostních platbách již během provádění prací a částku 3.000 Kč poslal ze svého soukromého účtu. Sled událostí byl takový, že na konci roku 2021 pan [jméno FO] zadal inzerát o tom, že nabízí brigádní práci pro pomocné stavební dělníky. Na základě tohoto inzerátu žalobce kontaktoval telefonicky pana [jméno FO] s tím, že by měl zájem pro něj pracovat a že by se chtěl informovat zejména o finančních podmínkách. [právnická osoba] si následně domluvili, že žalobce bude pracovat jako pomocný stavební dělník při pomocných stavebních pracích za hodinovou sazbu 150 Kč, s čímž žalobce souhlasil. Žalobce ani po několika ústních jednáních a kvalifikovaných výzvách ze strany soudu nedokázal soudu sdělit, a už vůbec hodnověrně doložit, co mělo být snad sjednáno jako jím tvrzený předmět díla dle údajné smlouvy o dílo – žalobce nijak nedoložil rozsah údajného díla, ani jeho bližší specifikaci, projektovou dokumentaci ani objednávku údajného díla, specifikaci použitých materiálů, sjednaný termín plnění, celkovou sjednanou cenu díla, její splatnost, způsob a lhůty fakturace, termín splatnosti, poskytnuté záruky, harmonogram kontrolních dnů, předávací protokol údajného díla, stavební deník, jinak povinně vedený každým zhotovitelem. Nedoložil tedy nic z podstatných náležitostí údajné smlouvy o dílo, nic o průběhu realizace údajného díla, ani předání údajně dokončeného díla, což vede k jednoznačnému závěru, že celé údajné provádění díla žalobcem je od počátku smyšlené a fiktivní, a stejně tak i jeho vystavená faktura. Soud proto ani nemohl zadat zpracování znaleckého posudku na obvyklou hodnotu údajně provedeného díla, neboť toto údajné dílo žalobce ani nijak nespecifikoval a soudní znalec by tak neměl co posuzovat. Ani žalobcem dodatečně předložená dohoda o provedení práce mezi ním jakožto zaměstnavatelem a třetí osobou jakožto zaměstnancem žalobce nijak neprokazuje, že by žalobce skutečně uzavřel jakoukoliv smlouvu o dílo s žalovanou. Je irelevantní, proč, kdy a zda žalobce uzavřel tvrzenou dohodu o provedení práce s třetí osobou, protože v době údajného uzavření této dohody se žalobce s žalovanou, ani s panem [jméno FO] ještě vůbec neznali, proto nemohlo být důvodem uzavření této dohody o provedení práce údajné získání stavební zakázky žalobce od žalované. Tuto dohodu předložil žalobce soudu až mnoho měsíců po podání žaloby a nelze kvalifikovaně zjistit, kdy byla ve skutečnosti uzavřena a zda nedošlo k jejímu dodatečnému vytvoření jen pro potřeby předložení soudu, jak vyplývá z data údajného uzavření. Žalobce ani nedokázal hodnověrně vysvětlit k dotazu soudu, jak je možné, že existují pod stejným pořadovým číslem nejméně dvě jím vystavené faktury znějící k tíži žalované, ovšem každá vystavená v jiný den a na jinou částku, ani jak je možné, že žalobce jakožto úpadce opakovaně uváděl své insolvenční správkyni nepravdivé údaje, jaká je skutečná výše jeho údajné peněžité pohledávky dle těchto faktur, jaká částka mu byla zaplacena a jakou částku mu údajně žalovaná ještě dluží. Žalovaná navrhla z důvodu opatrnosti, aby si vyžádal soud písemnou zprávu od insolvenční správkyně ohledně veškerých relevantních informací, které uvedené insolvenční správkyni poskytl žalobce.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavci II. a III. výroku a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Jak vyplývá z obsahu spisu, ve věci bylo již jednou rozhodnuto rozsudkem okresního soudu č. j. 130 C 279/2022-103 ze dne 23. 1. 2023, kdy okresní soud žalobu žalobce zamítl. K odvolání žalobce krajský soud usnesením ze dne 8. 6. 2023, č. j. 8 Co 80/2023-132, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že pokud okresní soud měl za to, že nebyla prokázána smlouva o dílo, pak bylo na něm, aby se zabýval tím, zda a jaký jiný smluvní vztah mezi účastníky existoval, když žalobce tvrdil, že prováděl pro žalovanou v žalobě specifikované práce a že mu za ně žalovaná zaplatila částku 16.500 Kč a žalovaná nepopírala, že by žalobce práce pro žalovanou prováděl, popírala pouze uzavření smlouvy o dílo.

10. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, když tato odpovídají obsahu provedených důkazů.

11. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, pokud smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou podřadil pod ust. § 1746 odst. 2 o. z. a danou smlouvu posuzoval jako smlouvu nepojmenovanou s prvky dohody o provedení práce.

12. V daném případě je nutno podotknout, že soud není vázán právním posouzením věci, jak ho učiní účastníci řízení, tedy konkrétně žalobce v podané žalobě, pokud smluvní ujednání, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou hodnotil jako smlouvu o dílo. Právní kvalifikace uplatněného nároku není obligatorní náležitostí žaloby (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Je-li přesto v žalobě obsaženo, není to pro soud závazné. Je povinností soudu v duchu zásady iura novit curia vyhledat normu hmotného práva, jejíž hypotéza (znaky skutkové podstaty v ní stanovené) odpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci a uplatněný nárok posoudit podle této normy, bez zřetele na to, jaké právní posouzení věci prosazoval žalobce. Žalobce v žalobě specifikoval práce, které provedl pro žalovanou, specifikoval rovněž cenu těchto prací a specifikoval termín, kdy práce vykonával, tj. od 13. 12. 2021 do 29. 12. 2021.

13. Obrana žalované byla taková, že nebyla uzavřena smlouva o dílo, když žalovaná hledala pouze brigádníky na základě inzerátu, ve kterém nabízela práci pro pomocné stavební dělníky, na což žalobce reagoval. Tato tvrzení žalované pak byla prokázána výpověďmi svědků, a to [jméno FO], který pracoval v danou dobu u žalované na dohodu a obdržel za danou práci odměnu ve výši 150 Kč/hodinu a stejně tak tato skutečnost je potvrzována svědeckou výpovědí [jméno FO], který rovněž u žalované pracoval v daném období, kdy probíhala rekonstrukce bytu v Havířově. Rovněž on pracoval na dohodu za hodinovou sazbu, přičemž tito svědci potvrdili, že v případě potřeby žalovaná nabírala na zakázky brigádníky, kteří jsou zaměstnávání na dohodu a tito rovněž potvrdili, že žalobce a jeho brigádník pracovali za hodinovou odměnu ve výši 150 Kč. Tito svědci také potvrdili, že práce probíhaly tak, že ráno se sešli v bytě a rozdělili si úkoly, když práce zadával žalobci jednatel žalované nebo svědek [jméno FO], což také potvrdil svědek [jméno FO]. Tato skutečnost, tedy že žalobci a jeho pomocníkovi [jméno FO] byla práce zadávána vždy ráno a že žalobce byl najat jako brigádník, a rovněž tak [jméno FO], vylučuje, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo, jak tvrdí žalobce. To, že žalobce podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a má IČO, ještě neznamená, že by nutně musela být uzavřena mezi ním a žalovanou smlouva o dílo, když i osoba samostatně výdělečně činná může pracovat jako brigádník za hodinovou odměnu, a nebrání tomu ani skutečnost, že z odměny, která byla stanovena rovněž pro [jméno FO], si něco z jeho odměny bral. Navíc, jak se správně brání žalovaná, dohodu, kterou žalobce uzavřel s [jméno FO], uzavíral žalobce dne 1. 12. 2021, tedy v době, kdy o zakázce žalovaného v Havířově nevěděl. Žalobce se sešel s jednatelem žalované v rekonstruovaném bytě v Havířově za přítomnosti shora slyšených svědků až dne 7. 12. 2021. Rovněž z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, č. j. 102 T 22/2022-99, ze dne 2. 6. 2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2022, č. j. 5 To 204/2022, se v právní větě, kterou byl žalobce uznán vinným, hovoří o rozepři ohledně výše mzdy, nikoliv o odměně za dílo. Stejně tak je nelogické, pokud by žalobce měl s žalovanou uzavřenou smlouvu o dílo, proč by vyúčtovával žalované jednotlivě odpracované hodiny, jak vyplývá ze soupisu odpracovaných hodin, zaslaného žalobcem jednateli žalované telefonicky prostřednictvím aplikace WhatsApp (č. l. 60, 78 – 80). Navíc tvrzení žalobce neodpovídají jím předloženým důkazům, když u ústního jednání před okresním soudem, konaným dne 7. 12. 2022, uvedl, že vystavil dvě faktury, nejprve na celou částku, protože nebylo zaplaceno, pak jen na částku 16.500 Kč, kterou mu žalovaná uhradila. Z jednotlivých faktur však naopak vyplývá, že nejdříve byla vystavena faktura č. 012 na částku 16.500 Kč, a to dne 28. 12. 2021, teprve poté faktura se shodným číslem, tedy 0012 dne 10. 1. 2022 na částku 81.600 Kč. Navíc žalobce nebyl schopen u ústního jednání vysvětlit, proč vystavoval dvě faktury se shodným číslem. Z faktury vystavené na částku 81.600 Kč (č. l. 16) není zřejmé, za co je daná částka fakturována. Jak dále vyplývá ze zprávy insolvenční správkyně, ta uvedla, že komunikace s dlužníkem je komplikovaná a že jím byla předložena toliko faktura 0012 ve znění na č. l. 83, tj. datum vystavení faktury 28. 12. 2021 na částku 16.500 Kč. Rovněž ve vyúčtování příjmů a výdajů OSVČ za rok 2021 (č. l. 51) insolvenční správkyně sděluje Krajskému soudu v Ostravě v rámci insolvenčního řízení, že příjmy za období od 1. 9. 2021 až 31. 12. 2021 jsou mezi jiným doloženy vystavenou fakturou na částku 16.500 Kč, která ale nebyla dlužníkovi uhrazena a do příjmů se nezohledňuje. Zároveň také uvedla, že v měsíci lednu a únoru měl dlužník dle doložených faktur příjem ve výši 73.400 Kč, zúčtování však bude provedeno až po ukončení roku 2022.

14. To vše nasvědčuje tomu, že nebyla uzavřena smlouva o dílo, že byla uzavřena nepojmenovaná smlouva dle § 1746 o. z., kdy žalobce pro žalovanou pracoval jako brigádník za hodinovou odměnu, a to ve výši 150 Kč/hodinu, a stejně tak poskytl žalované brigádníka [jméno FO], který rovněž pracoval za částku 150 Kč/hodinu, ze které si však žalobce ponechával částku 20 Kč, neboť jak [jméno FO] potvrdil, jemu žalobce vyplatil pouze 130 Kč/hodinu.

15. Dle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu, přičemž dle ust. § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

16. Smlouva o dílo zpravidla zakládá trvající závazek, jehož znakem je i doba pro provedení díla. Nic takového ujednáno mezi žalobcem a žalovanou nebylo, a to především s ohledem na skutečnost, že vždy ráno po příchodu do bytu se teprve žalobce dovídal, jakou práci bude pro žalovanou provádět.

17. Okresní soud s ohledem na množství odpracovaných hodin a sjednanou částku odměny ve výši 150 Kč/hodinu dospěl ke správnému závěru, že pokud byla vyplacena žalobci částka 16.500 Kč, což bylo v řízení nesporným, a pokud okresní soud dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.325 Kč v odstavci I. výroku, který nabyl právní moci, pak zcela správně zamítl žalobu ohledně částky 62.775 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím.

18. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že v daném případě bylo na místě vypracovat znalecký posudek na stanovení výše bezdůvodného obohacení za situace, pokud by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o dílo. Jestliže bylo prokázáno, že byla uzavřena nepojmenovaná smlouva, a byla prokázána výše odměny za práci, kterou žalobce pro žalovanou provedl, pak nebylo na místě vypracování znaleckého posudku na stanovení ceny prací. Pokud okresní soud zamítl návrh provádění důkazu znaleckým posudkem na stanovení výše bezdůvodného obohacení, tento postup není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, na který žalobce poukazoval. Dle tohoto rozhodnutí překročením návrhu a porušením dispoziční zásady by bylo pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že na základě nezměněného skutkového stavu se nejedná o smlouvu o dílo, ale o nepojmenovanou smlouvu a v tomto směru okresní soud nepřekročil žalobní žádání. Žalobce tvrdil, že za provedenou práci má nárok na částku 81.600 Kč, což v daném případě prokázáno nebylo, neboť naopak bylo prokázáno, že žalobci náleží odměna za provedenou práci v rozsahu 150 Kč/hodinu. V tomto případě nelze tedy postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a vypracovávat znalecký posudek na hodnotu prací, které měl žalobce pro žalovanou vykonat. Nebyl tedy důvod poměřovat právo na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a v tomto směru má odvolací soud za to, že nelze na nárok žalobce aplikovat závěry Nejvyššího soudu, jak jsou uvedeny ve shora citovaném rozhodnutí. Žalobce pouze neprokázal, že za vykonanou práci mu náleží částka 81.600 Kč, kdy naopak žalovaná prokázala, že za danou práci náleží žalobci částka dle odpracovaných hodin ve výši 150 Kč/hodinu.

19. Pokud dále žalovaná namítala, že není ve věci pasivně věcně legitimována, s tímto se rovněž okresní soud správně vypořádal, když žalovaná po celou dobu řízení nenamítala, že by nebyla ve věci pasivně věcně legitimována a že by to nebyla ona, která uzavírala smlouvu s žalobcem, tuto skutečnost začala tvrdit až poté, co bylo řízení zkoncentrováno v tomto směru. Koncentrace řízení, jak byla učiněna soudem I. stupně předtím, než bylo jeho rozhodnutí zrušeno, přestalo být koncentrováno podle poučení okresního soudu u jednání dne 31. 1. 2024 (č. l. 150), a to ohledně rozsahu prací, které měl žalobce pro žalovanou vykonat a ohledně výše odměny za tyto práce.

20. Okresní soud nepřiznal plnění žalobci na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a než byl předmětem dokazování, tedy že žalobce vykonal práce za hodinovou odměnu, nikoliv za odměnu 81.600 Kč.

21. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavci II. výroku, pokud byla žaloba žalobce zamítnuta a v nákladovém výroku, potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

22. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení učinil advokát žalované 1 úkon právní služby, a to je podané vyjádření k odvolání, za což mu náleží odměna ve výši 3.620 Kč v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a z těchto částek 21% DPH, tj. 823,20 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů odvolacího řízení 4.743,20 Kč, které je žalobce povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.