8 Co 850/2021- 651

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Tomáše Strouhy v právní věci žalobkyň: ; A) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], B) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], C) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], všechny zastoupeny [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], advokátem sídlem [adresa], proti; žalovaným: ; 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], 2) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem tamtéž, oba zastoupeni [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem se sídlem [adresa], o zřízení nezbytné cesty, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.4.2021, č.j. 15 C 467/2017-602, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje, ve výroku II. se mění tak, že žalobkyni jsou povinny zaplatit žalovaným společně a nerozdílně [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem rozhodl, že žalobu, aby bylo zřízeno věcné břemeno – služebnost stezky, služebnost cesty – vymezené geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [právnická osoba], ověřeným [datum] [titul] [jméno] [příjmení] a potvrzeným [datum] [stát. instituce], [stát. instituce], [titul] [jméno] [příjmení], aby pro každého vlastníka pozemku číslo parcely [číslo] a [číslo], zapsaného u [státní instituce] [anonymizováno] v [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek], ve prospěch každého vlastníka pozemku číslo parcely [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí u [státní instituce] [anonymizováno] v [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a pozemků číslo parcel [číslo] a [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí u [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] na [list vlastnictví] pro [územní celek], zamítá (výrok I.), zavázal žalobkyně, aby společně a nerozdílně uhradily žalovaným náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaných (výrok II.) a uložil žalobkyním, aby společně a nerozdílně zaplatily na náhradě nákladů státu na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Z odůvodnění je patrné, že žalobkyně po připuštění změny žaloby, a dílčím zpětvzetí žaloby, setrvaly na nároku konkretizovaném v předchozím odstavci. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a vázán názorem odvolacího soudu, jež jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušil (viz body 5 až 32. rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje) a po rekapitulaci procesních stanovisek obou stran sporu a s přihlédnutím k poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (bod 33. až 35.) dovodil, že nezbytná cesta (o níž při požadavku na zřízení věcného břemene šlo), je taková, jež vede přes sousedův pozemek na pozemek toho, kdo ji nárokuje, a to za náhradu, v situaci, kdy pozemek, na nějž vede, nelze řádně obhospodařovat či jinak užívat pro absenci spojení s veřejnou cestou. Zřízení takové cesty musí být ve veřejném zájmu, nejde pouze umožnění vlastníkovi stavby (nemovitosti) vykonávat jeho vlastnické právo, nýbrž je zároveň nutné, aby nemovitost bylo možno užívat k účelu, k jakému byla postavena, případně k jakému by měla být využívána a je zde i nárok na náhradu a dále nelze vyloučit úplatu za způsobenou újmu. Jsou ovšem stanoveny i negativní podmínky, kdy nelze nezbytnou cestu zřídit, například když si vlastník nemovitosti způsobí sám nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně. Soud v daném případě dovodil, že žalobkyně B) a C) byly obdarovány, ačkoliv věděly, že přes„ žalované pozemky“ cesta nevede, přesto dar přijaly, kdy darovací smlouva byla uzavřena [datum], žaloba podána [datum] a žalobkyně A) se zbavila části pozemků, to vše v situaci, kdy ani jedna ze žalobkyň nekoupila v minulosti pozemek, který by je s veřejnou cestou pojil, ač tuto možnost měly. V tomto jednání soud shledal překážku povolení nezbytné cesty, neboť žadatelky samy zavinily, že přístup nemají, s tím, že měly vyvinout alespoň minimální úsilí za účelem získání informací o případném spojení s veřejnou cestou. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sice sama nepostačuje k závěru o opatrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby si nabyvatel pozemku (žalobkyně B/ a C/) pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho nabytím. Pokud ovšem někdo přijme dar s vědomím, že nemovitost není spojena s veřejnou cestou a před obdarováním pro změnu tohoto stavu nic neučiní, jednalo by se o zneužití práva, pokud by soud takovému nároku vyhověl, tedy že by zasáhl do práva jiného vlastníka sousední nemovitosti za účelem povolení takovéto cesty. Uplatněný nárok posoudil i s dobrými mravy, když za takové jednání lze považovat nejenom jednání, kdy se někdo zbaví existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i jednání kdy nabyde nemovitost bez zajištění spojení s veřejnou cestou. Soud měl za prokázané, že návrh na prodej sousedního pozemku byl uveřejněn na úřední desce obce od [datum] do [datum] a žalobkyně o koupi zájem neprojevily a rovněž [anonymizována dvě slova] (nyní ve vlastnictví žalovaných) byl řadu let na prodej a ani tehdy možnosti odkupu žalující strana nevyužila. Současně vyjádřením souseda [příjmení] bylo prokázáno, že jednání o přístupu přes jeho pozemek zmařily právě žalobkyně, i přesto jmenovaný potvrdil, že souhlasí s tím, aby přístupová cesta na pozemky žalobkyň vedla přes jeho pozemky. V tomto smyslu však žalobkyně žádné kroky neučinily a podle soudu žalobkyně postupují uvedeným způsobem zejména z důvodu tzv. pohodlnějšího spojení. Nemůže však dojít k povolení nezbytné cesty, jestliže vlastník„ nepřístupného pozemku“ přístup ke svému pozemku má nebo může mít, ale zřízení nezbytné cesty žádá po jiném sousedním vlastníkovi, protože toto spojení je pro něj výhodnější. Pokud má vlastník stavby např. možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, třeba přes pozemek jiného vlastníka, který s tím souhlasí, nelze právo věcného břemene požadovaným způsobem zřídit.

3. Soud prvního stupně dále s poukazem na § 1032 odst. 1 a 2 o.z. zdůraznil, že nezbytnou cestu nelze povolit ani přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup. V tomto případě z rozhodnutí [stát. instituce], [státní instituce] [anonymizována čtyři slova] z [datum] je zřejmé, že staveniště (na pozemcích žalovaných) bude omezeno na pozemek stavebníka, bude označeno a zabezpečeno tak, aby bylo zabráněno přímému vstupu cizích osob na stavbu. Soud zdůraznil, že v areálu se již nachází stavba rodinného domu, a proto nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána pouze pro účely zhotovení stavby nebo pro údržbu pro obhospodařování nezbytné věci (§ 1021 a § 1022). Soud při místním šetření zjistil, že skutečně se jedná o prostor, který je oplocen a v areálu se nachází novostavba rodinného domu. Soud uzavřel, že na pozemky žalobkyně je možný přístup přes pozemky ve vlastnictví souseda [příjmení], který možnost zřízení nezbytné cesty nabídl a od znalce [titul] [příjmení] dále zjistil, že přístup přes pozemky jmenovaného je technicky možný nejen pro pěší, ale i pro jízdu osobními automobily a žalobkyně si mohou nezbytnou cestu zajistit jiným způsobem. Soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaných, kterým přiznal [částka] (viz specifikace nákladů v bodě 44.) a dále žalobkyním uložil nahradit náklady řízení státu ve výši [částka], což je rozdíl mezi celkovou výší nákladů na znalečné [částka] a zaplacenou zálohou [částka].

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Předně poukázaly na historické souvislosti, kdy žalobkyně č. 1) se stala výlučnou vlastnicí parc. [číslo] jako dědička v roce 1999 po svém manželovi [jméno] [příjmení], který dědil po svém otci [jméno] [příjmení] v roce 1979, a to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. V jejich sousedství se v tehdejší době nacházel [anonymizováno] – uzavřený areál, jehož součástí byl i pozemek parc. [číslo] nyní ve vlastnictví žalobkyň [číslo]) a 3), avšak parc. [číslo] nebyla nikdy oplocená společně s areálem [anonymizováno], nýbrž s pozemky parc. [číslo] (zahrada) a parc. [číslo] to až do roku 2011. A právě parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] byly historicky užívány k přístupu na pozemky žalobkyň, a to právě již [jméno] [příjmení] a následně jeho synem.

5. V řízení bylo prokázáno, že pozemky žalobkyň jsou bez spojení s veřejnou cestou, a proto je naplněn požadavek uvedený v ustanovení § 1029 o.z., neboť nelze za dostatečné považovat opatření ve smyslu § 1021 a § 1022 o.z. Žalobkyně současně prokázaly, že příprava stavby, kterou na svých pozemcích hodlají uskutečnit, dosáhla určitého stupně a naplnila podmínky pro povolení nezbytné cesty. Pozemek je určen k výstavbě územním plánem města a stupeň přípravy stavby žalobkyně doložily i závazným stanoviskem [stát. instituce], který vydal souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu dne [datum], což však soud nebral v potaz a stejně tak faktickou nemožnost přístupu přes sousedního vlastníka p. [příjmení], k čemuž žalobkyně předložily důkazy, jež prokazují, že přes jeho pozemky není technicky možný přístup a není v souladu s právními předpisy a územním plánem, ovšem soud se těmito důkazy fakticky nezabýval.

6. Odvolatelky zdůraznily, že pokud jde o druhý a třetí posuzovaný přístup, tedy společný přes pozemky žalované i souseda [příjmení], konstatovala Policie ČR potenciál pro ohrožení BESIP a totéž platí v případě čtvrtého posuzovaného přístupu pouze přes pozemky souseda [příjmení], kdy policií bylo shledáno, že z hlediska bezpečnosti a plynulosti se jako nejvhodnější jeví varianta prvního posuzovaného přístupu. Soud se také nedostatečně zabýval vyjádřením zpracovatele územního plánu [obec] u [obec] [titul] [anonymizováno]. [jméno] [jméno]. Podle odvolatelek z uvedených skutečností a z odkazovaných listin (viz bod V. odvolání) vyplývá, že případné povolení dle stavebního zákona, jež by uvedená stavba zpevněné cesty vyžadovala, nebude možné vydat.

7. Odvolatelky se dále odkazují především na vyjádření znalců [příjmení] [příjmení] a [titul] [příjmení], avšak soud je nezasadil do kontextu, když použil pouze tu část, která byla vhodná pro argumentaci k zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně také nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu z předchozího zrušujícího rozhodnutí týkající se uzavřeného prostoru, když bylo uváděno, že za uzavřený není možné považovat každý oplocený prostor, neboť zákonem použitý termín„ uzavřený“ nelze bez dalšího chápat jako prostor oplocený. Nakonec nelze u žalobkyň uvažovat o hrubé nedbalosti či úmyslu při nabytí předmětných pozemků bez zajištěného spojení s veřejnou cestou, jestliže žalobkyně č. 1) pozemky zdědila a následně pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] darovala svým dcerám darovací smlouvu v situaci, kdy jde zároveň o jediné dědičky žalobkyně č. 1). Ani jedna z nich nenabyla pozemek tak, že by si sama způsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či snad úmyslně a nelze se ztotožnit s tím, že by se nepokusily zajistit si přístup k pozemkům před jejich nabytím, neboť přístup k nim řeší již několik let. Jednaly jak s předchozím i současným starostou obce. Jinak řešeno žalobkyně č. 1) jako dědička a žalované č. 2) a 3) jsou v obdobném postavení, přičemž darování pozemku pouze uspíšilo vznik situace, která by v budoucnu nastala a nelze v něm spatřovat náznak spekulativnosti či jednání v rozporu s dobrými mravy. Krom toho soud prvního stupně argumentuje hrubou nedbalost či snad úmyslem pouze ve vztahu k žalobkyním č. 2) a 3), avšak nezdůvodňuje, jak se měla hrubé nedbalosti či úmyslu dopustit žalobkyně č. 1). Za nikoliv relevantní pak považují odvolatelky zamítnutí z důvodu tzv. pohodlnějšího spojení (§ 1032 odst. 1 písm. c/ o.z.). Žalobkyně předložily důkazy specifikované v čl. V. odvolání, jež prokazují, že přístup přes pozemky sousedního vlastníka p. [příjmení] není stavebně a ani dle právních předpisů možný. Zároveň namítají, že soud prvního stupně v podstatě poradil straně žalované, aby oplotila své pozemky a na základě tohoto důvodu došlo následně k prvnímu zamítnutí žaloby. Odvolatelky proto navrhují, aby v případě, že odvolací soud zruší rozhodnutí, nařídil ve smyslu § 221 odst. 2 o.s.ř., aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl ji jiný samosoudce. K náhradě nákladů řízení pak namítají, že aplikace § 142 o.s.ř. se v tomto konkrétním případě jeví jako nepřiměřená tvrdost, neboť je nutné přihlédnout k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a k postoji účastníků v průběhu řízení. Soud měl aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. a současně měl posoudit, zda jednotlivé úkony vyúčtované zástupcem žalovaných skutečně sloužily k účelnému bránění práva.

8. Žalovaní ve vyjádření k odvolání předně namítají, že odborná vyjádření Policie ČR nelze brát jako plnohodnotný důkaz, neboť v řízení o zřízení práva nezbytné cesty se přihlíží k zákonem vytýčeným podmínkám, tedy předně, že přístup vlastníka k nemovitosti nelze zajistit jinak a pouhé zlepšení spojení nedovoluje nezbytnou cestu zřídit. Dále zdůraznili, že poměřování zájmu vlastníka pozemku, v jehož prospěch má dojít ke zřízení práva cesty, se zájmem vlastníka dotčeného pozemku, může být důvodem pro zamítnutí návrhu na zřízení práva nezbytné cesty. Při řešení konfliktu vlastnických práv je třeba využít testu proporcionality. Současně zdůraznili, že na základě důkazů žalobkyň nemohl soud rozhodovat jednoznačně v jejich prospěch a je zcela na soudu, které důkazy provede a které nikoliv, přičemž neprovede důkaz, který je nezpůsobilý ověřit či vyvrátit tvrzenou skutečnost. Tvrzení a důkazy žalobkyň (se podle žalovaných) opírají pouze o konstatování, aniž by měl soud prvního stupně možnost tyto ověřit. Není také pravda, že by pozemky žalovaných nebyly oploceny, byť část oplocení byla v havarijním stavu a pozemek parc. [číslo] byl v minulosti užíván sousedy na základě tzv. výprosy, nikdy nebyla uzavřena nájemní smlouva a právní předchůdkyně žalovaných je ujistila, že areál bývalého vepřína je prost jakýchkoliv právních vad, zejména věcného břemene chůze a jízdy na jiné pozemky. I podle žalovaných nemá být sankcionována sama skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, ovšem podstatná je okolnost, že se nabyvatel lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k nemovitosti po jejím nabytí umožněn sousedy, či povolen soudem, aniž se pokusil přístup zajistit před nabytím nemovité věci. Žalovaní dále zdůraznili, že dojde-li soud k tomu, že právo cesty je přiměřené zřídit na jiném pozemku než na pozemku žalovaného, pak žalobu zamítne. V tomto případě správně vyhodnotil, že nezbytná cesta méně postihne vlastníka sousedního pozemku pana [příjmení], s kterým žalobkyně udržovaly zřejmě kvalitnější sousedské vztahy než s žalovanými a jmenovaný jim dokonce nabízel svůj pozemek ke zřízení nezbytné cesty, což však žalobkyně neakceptovaly. Jmenovaný toto jako svědek potvrdil. Žalovaní navrhují potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednáním (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

10. Podle § 1029 odst. 1 o.z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak jí řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

11. Podle § 1029 odst. 2 o.z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně jej užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

12. Pro lepší přehlednost odvolací soud úvodem shrnuje, že žalobkyně se domáhají zřízení tzv. nezbytné cesty podle § 1029 o.z. na pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] (i všechny dále uváděné jsou v k.ú. [obec]) z důvodu, že nemají spojení s veřejnou cestou, což vzal soud prvního stupně za prokázané. Uvedené pozemky žalobkyň sousedí s pozemkem parc [číslo] (na který navazuje pozemek parc. [číslo]) ve vlastnictví žalovaných a s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], který dále vlastní přiléhající pozemky parc. [číslo] (ten sousedí respektive je vklíněn mezi parc [číslo] parc. [číslo]) a parc. [číslo] – tyto dva byly původně ve vlastnictví obce. Žalobkyně preferují a mají za nejvhodnější přístup zřízený výlučně přes pozemky žalovaných parc [číslo] parc. [číslo] tedy bez využití pozemků ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Přístup na označené pozemky jak žalovaných tak [jméno] [příjmení] je z přiléhající obecní účelové komunikace (která je patrná i na ve spise založených fotografiích). Pokud jde o přehlednost dobrý obrázek o místní situaci dává jednak žalobkyněmi předložený geometrický plán [titul] [jméno] [příjmení] (č.l. 386 a násl.) a dále také obrazová příloha znaleckého posudku [číslo] [titul] [jméno] [příjmení] (zejména č.l. 519-521). Znalec oproti žalobkyním preferuje, a vysvětluje z jakých důvodů, tzv.„ variantu 1. [příjmení] [příjmení]“, tedy nikoli využití pouze pozemků žalovaných bez pozemků [jméno] [příjmení] s tím, že by vůbec nebyl dotčen pozemek parc. [číslo].

13. Při zvažování možnosti zřízení tzv. nezbytné cesty je nutné mít vždy na paměti, že jde o významný zásah do vlastnického práva, a proto je třeba vybrat, je-li více možných variant, vždy tu, která je pro vlastníka zatíženého pozemku ta nejméně zatěžující, a to případně i v podobě zatížení pozemků i jiného vlastníka, zvláště pokud s takovým postupem souhlasí. Uvedené koresponduje s tím, že nezbytná cesta má být zřízena jen v nezbytném rozsahu, tedy má, i pokud jde o dotčenou plochu, být pokud možno co nejmenší, měla by co nejméně zatěžovat, či ovlivňovat způsob využití zbytku pozemku a co nejméně rušit zatěžovaného vlastníka v užívání jeho vlastnictví. Není smyslem poskytnout tomu, v jehož prospěch je nezbytná cestu zřizována maximální komfort, ve smyslu pro něj co nejlepšího řešení. Soud dále zvažuje, zda ten kdo žádá zřízení nezbytné cesty, nejednal hrubě nedbale (či dokonce úmyslně) při nabytí pozemků bez přístupu z veřejné komunikace respektive zda nebyl liknavý či pasivní při získávání možného přístupu a hledí se například na to, zda pozemek zatěžovaného vlastníka nelze považovat za uzavřený prostor („ areál“) do kterého není možné zasahovat (k této otázce odvolací soud vyjadřoval již ve svém minulém rozhodnutí a na závěry v něm uvedené proto odkazuje). Z právě uvedených skutečností také vyplývá, že při posuzování zda zřídit nezbytnou cestu se uplatní primárně a především hlediska maximálně šetřící vlastnické právo vlastníka zatěžovaného pozemku, zejména soud bude hledět výměru pozemku, který má sloužit jako nezbytná cesta, míru rušení vlastníka a také způsob využívání nemovitostí, v jejichž prospěch má být nezbytná cesta zřízena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2016, sp. zn. 1171/2016 nebo usnesení ze dne 28.3.2018, sp. zn. 22 Cdo 465/2018 a rozhodnutí v nich odkazovaná), 14. Základním (prvotním) důvodem zamítnutí žaloby byl závěr soudu prvního stupně o přinejmenším hrubé nedbalosti na straně žalobkyň č. 2) a 3) při nabytí předmětného pozemku v situaci, kdy k němu nebyl přístup z veřejné cesty. Soud dovozoval i pasivitu žalobkyň při možnosti tento přístup získat cestou koupě obecních pozemků. Podle odvolacího soudu však ze skutečností, které jsou obsaženy ve spise (z dosavadního dokazování) nelze chvíli závěr o kvalifikované nedbalosti žalobkyň č. 2) a 3). Žalobkyně č. 2) a 3) jsou dcerami žalobkyně č. 1) a zároveň jejími dědičkami, což fakticky vylučuje úvahu o možné existenci hrubé nedbalosti při převodu (darování) předmětných nemovitostí mezi žalobkyněmi. Ad absurdum dovedeno by to znamenalo, že by mezi sebou nemohly osoby blízké v postavení popsaném shora (tedy v rámci nejbližší rodiny) převádět za života pozemky bez přístupu a musely by vyčkat až do dědického řízení (kde by však nejjistější bylo dědictví odmítnout). Za relevantní navíc považuje odvolací soud argumentaci žalobkyň, které uvádějí, že k popsanému darování došlo právě proto, že žalobkyně č. 1) vzhledem k vyššímu věku již neměla zájem veškeré problémy týkající obou pozemků, zejména pak zajištění přístupu (nezbytné cesty), řešit. Žalobkyně č. 2) a 3) vlastnictví jako obdarované přijímaly s tím, že na sebe od své matky přebírají (navíc jako potencionální dědičky) i břímě nutnosti řešení problému s přístupem na předmětný pozemek. Závěr o hrubé nedbalosti v by v popsaných souvislostech znamenal podle odvolacího soudu odepření soudní ochrany, a proto zamítnutí žaloby z tohoto důvodu nemůže obstát.

15. Ve vztahu k žalobkyni č. 1) soud tento závěr nečiní a nemohou pro ni platit závěry učiněné ve vztahu k žalobkyním č. 2) a 3). První žalovaná totiž předmětné pozemky dědila po svém manželovi v roce 1999, což závěr o hrubé nedbalosti natož o úmyslu jednoznačně vylučuje, nehledě na to, že v tehdejší době byly pozemky přístupné. Žádné jiné relevantní skutečnosti se ve vztahu k závěru o hrubé nedbalosti 1) žalované ze spisu nepodávají.

16. Obdobně není podle odvolacího soudu možné odepřít žalobkyním právo na nezbytnou cestu s poukazem na to, že nebyly dostatečně aktivní při snaze získat obecní pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nehledě na to, zda o této možnosti věděly, neboť tyto pozemky nyní ve vlastnictví [jméno] [příjmení], jenž je nabyl od obce, by stejně žalobkyním samy přístup z veřejné komunikace neřešily, jelikož pouze přes pozemky [jméno] [příjmení], je zřízení nezbytné cesty nejméně vhodné z těch variant, které přicházejí v úvahu. Nicméně je pravdou, že využití i pozemků [jméno] [příjmení] by již k vyřešení situace přispět mohlo a jmenovaný takové řešení nabízel (potvrdil to i při svém svědeckém výslechu). Jmenovaný však není účastníkem řízení, a proto je nadbytečné vést další dokazování, jestliže žalobkyně setrvaly do konce řízení na variantě nezbytné cesty pouze přes pozemky žalovaných.

17. Nakonec neobstojí podle odvolacího soudu ani důvod spočívají v oplocení – nepřístupnosti nemovitostí ve vlastnictví žalovaných. K oplocení v daném případě nelze přihlížet jako k absolutní překážce, jestliže k němu v současné podobě došlo až v průběhu řízení před soudem prvního stupně, před vydáním prvního rozsudku ve věci. Také je třeba při posuzování této„ překážky“ mít na zřeteli, jakým způsobem by k zásahu do pozemku či pozemkům došlo, zda by se například jednalo pouze o malý cíp pozemku v rohu (na okraji) navíc vzdáleném od obytného domu žalovaných, nebo by nezbytná cesta protínala pozemek méně šetrně, a významně zasahovala do vlastnického práva potažmo do soukromí žalovaných. Při zvolení varianty preferované znalcem [příjmení] [příjmení], by se tento zásah týkal pouze malého cípu v pravém rohu pozemků žalovaných, konkrétně v rozsahu cca 7 m2 z pozemku parc. [číslo] v dostatečné vzdálenosti od rodinného domu žalovaných. Lze proto po nich spravedlivě žádat, aby malá část celkové plochy jejich pozemků (1- 2 %) a navíc v okrajové části byla dotčena nezbytnou cestou. Navíc znalcem vytyčená varianta nezbytné cesty dotýkající se pouze jejich pozemku parc. [číslo] by se mohla vyhnout i bráně„ areálu“ žalovaných. K uvedeným skutečnostem odkazuje odvolací soud ještě na bod 20 - 21. tohoto rozsudku. Navíc v tomto minimálním rozsahu lze uvažovat i o odprodeji pozemku respektive jeho části, což ukončilo veškeré spory účastníků – vstřícnost je ovšem třeba očekávat z obou stran. Případné nereálné finanční požadavky žalovaných by pak vylučovaly možnost závěru o hrubé nedbalosti žalobkyň, na které by nebylo možné přičítat, že samy zmařily zřízení přístupu ke svým nemovitostem.

18. S ohledem na shora uvedené bylo na posouzení odvolacím soudem, zda řešení preferované žalobkyněmi a vyjádřené v žalobním petitu odpovídá kritériím § 1029 odst. 2 ve spojení s § 1032 o.z. Okolnost, že žalobkyně nemají na své pozemky vlastní přístup z veřejné cesty, byla postavena najisto a žádnou relevantní skutečnost, která by požadavek žalobkyň na zřízení nutné cesty vylučovala, odvolací soud neshledal. Vzhledem k uvedenému bylo na odvolacím soudu z více možných variant nezbytné cesty vybrat variantu nejméně zatěžující žalované případně další vlastníky pozemků, v poměrech dané věci by se jednalo o souseda [jméno] [příjmení].

19. Žalobkyně v řízení předložily posudek [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] z nějž dovozují, že nejvhodnější pro zřízení nezbytné cesty je přístup po stávající panelové komunikaci na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek] a dále vést přístupovou komunikaci (zde již jde o nezbytnou cestu) po pozemcích parc. [číslo] parc [číslo] ve vlastnictví žalovaných s tím, že jde o řešení šetrné k obytným domům a odpovídá parametrům stavebního zákona a zákona o pozemních komunikacích (v podrobnostech odkazuje odvolací soud na tento posudek včetně příloh – č.l.127 až 156 a 158). Odvolatelky k tomuto řešení posléze předložily ještě zprávu Policie ČR, Odboru služby dopravní policie ze dne [datum], jež se vyjadřuje k jednotlivým variantám řešení (již po podání posudku [titul] [příjmení]) zejména z hlediska potenciálního ohrožení bezpečnosti provozu (č.l. 551 a násl.) a dále předložily stanovisko [jméno společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum] vyjadřující se negativně k variantě (preferované [titul] [příjmení]) vedoucí i přes pozemky [jméno] [příjmení] z hlediska územního plánu.

20. Odvolací soud s přihlédnutím k dokazování, jež k jednotlivým variantám nezbytné cesty provedl soud prvního stupně, a to zejména v podobě znaleckých posudků včetně výslechů znalců a s přihlédnutím k obsahu v předchozím textu zmíněných listin má za to, že z hlediska kritérií, jež jsou podstatná pro soud, který má zákonné zmocnění ke zřízení nezbytné cesty, je nejvhodnější„ Varianta 1. [příjmení] + [příjmení]“, jak ji ve svém posudku ([číslo] ze dne [datum] č.l.505 -524) označuje soudem ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z pohledu odvolacího soudu je podstatné, že tato varianta (dále také„ Varianta 1.“) vychází maximálně vstříc žalovaným, kteří se zřízením nezbytné cesty nesouhlasí, a to zejména ve variantě jež zatěžuje i jejich parc. [číslo]. Varianta 1. maximálně šetří jejich vlastnická práva, neboť se zcela vyhýbá jejich parc. [číslo]., jejich parc. [číslo] se dotýká v rozsahu pouze 7 m čtverečních (cca 24% z výměry této malé parcely), aniž by znehodnocovala zbytek této parcely a zároveň se vyhýbá bráně (vjezdu) na pozemky žalovaných, což vylučuje možnost, že by mohly žalobkyně (byť třeba jen z nedbalosti) ponechat volný přístup na pozemky žalovaných cizím osobám. Tím jsou eliminovaný jediné věcné námitky žalovaných. Současně lze tento rohový cíp pozemku parc. [číslo] vzdálený od obytného domu žalovaných cca 57 metrů (k tomu viz i plánek v posudku [titul] [příjmení]), oddělit od zbytku parcel žalovaných, čímž by došlo fakticky k eliminaci zásahů do jejich soukromí.

21. Při zvažování Varianty 1. je dále podstatné, že zásah do vlastnictví [jméno] [příjmení] by byl z hlediska celkové výměry (cca 20 m čtverečních) a také lokace (na okraji jeho nemovitostí) opět minimální, řádově menší než při využití pouze jeho pozemků. Jmenovaný navíc oproti žalovaným se zřízením nezbytné cesty přes své pozemky vyslovil souhlas, což je z hlediska judikaturou dovozených kritérií pro zřízení nezbytné cesty podstatná okolnost. Za podstatné považuje odvolací soud i to, že toto Varianta 1. odpovídá původní variantě přístupu a příjezdu na parcely ve vlastnictví žalobkyň podle projektu [titul] [anonymizováno]. [příjmení] na vybudování jimi zamýšleného rodinného domu, který zjevně preferoval tuto možnost, nezatížený postoji spořících se stran. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] navíc, jím upřednostňovanou Variantu 1. posuzoval i z hlediska bezpečného přístupu a příjezdu jako bezproblémovou, samozřejmě u vědomí zhoršených výhledových poměrů v místě, které při vyhotovování posudku navštívil.

22. Pokud žalobkyně poukazovaly na stanovisko Policie ČR, Odboru služby dopravní policie ze dne [datum], pak ani to Variantu 1. nevyloučilo z hlediska BESIP, nýbrž k ní, stejně jako ke všem ostatním, jež hodnotí, mělo dílčí připomínky, ostatně jako k dopravní situaci v celé obci [obec]. Je třeba také připomenout, že zhoršené výhledové poměry se týkají místa výjezdu na obecní pozemky, kde se potenciálně budou pohybovat nízkou rychlostí pouze žalovaní a žalobkyně, neboť jde výlučně o přístup k jejich nemovitostem a faktem je, že si jízda automobilem jistě bude vyžadovat dostatek pozornosti a opatrnosti. Nutno připomenout, že předmětná zpráva Policie ČR logicky, protože nemusí, vůbec nebere na zřetel kritéria, jež při zřizování nezbytné cesty musí brát soud, a proto k ní sice soud přihlíží, ale nemůže ji považovat za rozhodující.

23. Nakonec ke zprávě/posouzení [jméno společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum] odvolací soud uvádí, že sice obsahuje negativní stanovisko ke zbudování přístupové komunikace na pozemky žalobkyň po pozemcích parc. č [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], ovšem i ono zcela pomíjí hlediska jež jsou podstatná pro zřízení nezbytné cesty jež naopak musí zohledňovat soud, který má zákonné zmocnění při rozhodování o tomto institutu a dále zjevně bez jakékoli odpovědnosti pouze polemizuje (obecně) se znaleckými posudky, ovšem pouze v rovině tvrzení, jež nemůže komplexnost znaleckého řešení včetně grafického vyjádření, překonat. Navíc znalec [příjmení] [příjmení] byl vedle písemného posudku (zpráva [jméno společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] je pouhým sdělením k žádosti žalobkyň) také vyslechnut a podle přesvědčení odvolacího soudu své řešení odborně obhájil.

24. Odvolací soud shrnuje, že jako nejvhodnější řešení přístupu žalobkyň z veřejné komunikace na jejich pozemky parc. [číslo] parc [číslo] v podobě zřízení nezbytné cesty, bylo prokázáno, že na uvedené pozemky v současné době přímý přístup neexistuje a nejvhodnější z hlediska zásahu do vlastnických práv je„ Varianta 1. [příjmení] + [příjmení]“, jak ji v posudku [číslo] ze dne [datum] označuje soudem ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tato varianta uvažuje jednak se zatížením pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných a dále pozemků parc. č [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], který ovšem nebyl účastníkem řízení (žalobkyně požadovaly zřízení nezbytné cesty výhradně přes pozemky žalovaných). Uvedený nedostatek pasivní věcné legitimace znamená nutnost zamítnutí žaloby potažmo potvrzení napadeného rozsudku v meritorní části (§ 219 o.s.ř.), neboť ve věci samé tedy ve výroku I. a také ve výroku III. (o nákladech státu) soud prvního stupně rozhodl (díky zamítnutí žaloby) správně. Potvrzení se nemůže týkat rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jež obsahuje výrok II., kde bylo nutné přistoupit ke změně rozsudku (viz dále).

25. V dané věci byli před soudem prvního stupně úspěšní žalovaní, neboť žaloba byla v celém rozsahu zamítnutá, a proto mají právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a potud soud prvního stupně správně rozhodoval v jejich prospěch s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., ovšem nesprávně posoudil výši těchto nákladů, neboť i případě plného úspěchu ve věci lze přiznat pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (účelně vynaložené náklady). Mezi náklady spojené se zastupováním advokátem náleží krom náhrady hotových výdajů cestovného a náhrady za ztrátu času (§ 13 a § 14 advokátního tarifu) především odměna advokáta za poskytování právních služeb (odměna advokáta), která mu náleží za jednotlivé úkony právní služby, jež prokazatelně vykonal a které lze současně považovat za účelně vykonané. Výše odměny se odvíjí od typu uplatňovaného nároku a vyplývá z ustanovení § 8 až § 10; zde náleží odměna ve výši podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu (při zastupování dvou osob), tedy 2 400 Kč za jeden úkon. Co vyhláška považuje za jednotlivé úkony, stanoví § 11 advokátního tarifu.

26. Za účelně vynaložené úkony lze považovat ty, které bezprostředně souvisí s probíhajícím řízením, vyžaduje si je (měnící se) procesní situace a bezprostředně slouží k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníka, současně je třeba přihlédnout k okolnostem, které provázejí průběh sporu. Kromě účasti advokáta při soudním jednání považuje mimo jiné advokátní tarif za kvalifikovaný úkon také vyjádření se ve věci a dále i další poradu s klientem přesahující jednu hodinu. V případě dalších porad advokáta s klientem je logické, že by jednak měly být provázané například s jednáními soudu (přípravou na ně), či s vyhotovováním vyjádření ve věci (zejména k výzvě soudu či v reakci na podání protistrany), avšak je třeba také mít na zřeteli, zda skutečně je nutné (čelné) mít více porad v krátkém časovém úseku v situaci, kdy se v řízení nic nového neudálo.

27. Zde soud prvního stupně vycházeje z vyúčtování předloženého zástupcem žalovaných přiznal odměnu advokáta za všechny předestřené úkony právní služby, avšak podle odvolacího soudu nelze všechny účtované odměny považovat za účelně vynaložený náklad řízení.

28. V daném případě požadoval zástupce žalovaných odměnu Advokáta za celkem 58 úkonů právní služby, ze kterých celkem 22 připadlo na poradu s klientem přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu). Již uvedený počet je přinejmenším neobvyklý a neodpovídá ani průběhu řízení a složitosti sporu, který sice nebyl jednoduchý, avšak řešily se (samozřejmě s přihlédnutím k měnící se důkazní situaci) pouze otázky týkající se podmínek pro zřízení nezbytné cesty. V několika případech (konkretizovaných dále) má odvolací soud za to, že další porada s klientem neproběhla účelně a stěží uvěřit, že by trvala déle než hodinu za situace, kdy proběhla porada, na kterou navazovalo podání vyjádření ve věci a následovala další porada před následným jednáním soudu, a to vše v rozmezí několika málo dnů. Navíc v situaci, kdy je zjevné, že obsah vyjádření korespondoval s otázkami řešenými při následujícím jednání soudu. Jedná se o poradu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a dále jde o vyjádření se ke stížnosti ze dne [datum] (nejde o vyjádření ve věci samé). Za tyto úkony nenáleží proto žalovaným náhrada v rámci nákladů řízení a logicky jim nenáleží ani náhrada hotových výdajů. V případě prvních dvou uvedených šlo o období, kdy zástupce žalovaných nebyl plátcem DPH, v případě zbývajících musí být připočteno také 21% DPH. Žalovaným tedy nenáleží 7 odměn advokáta po [částka] a 7 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, a 21% DPH z pěti odměn a pěti náhrad. Odvolací soud proto oproti soudu prvního stupně uložil žalobkyním, aby zaplatily žalovaným náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně nikoliv ve výši [částka], nýbrž pouze v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec]. K dílčí změně závislého nákladového výroku došlo za přiměřeného užití ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.

29. Žalovaní byli úspěšní i v odvolacím řízení, a proto jim vznikl procesní nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení i před odvolacím soudem proti žalobkyním, a to opět z titulu zastoupení advokátem. Byla jim přiznána odměna advokáta za tři úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání, další porada s klientem [datum] a účast při jednání odvolacího soudu) po [částka], dále tři režijní po [částka], což je s 21% DPH z těchto částek [částka] a dále bylo účtováno cestovné celkem [částka] (viz specifikace č.l.646). Celkem jsou žalobkyně povinné zaplatit žalovaným za odvolací řízení [částka].