8 Co 928/2024 - 284

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloš Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název zainteresovaného úřadu], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 4. 2024, č. j. 4 C 164/2023-253, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 589 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ZoP), když text učinil předmětem výroku I. rozsudku. Ve výroku II. pak žalované uložil zaplatit žalobkyni s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradě nákladů řízení částku 34 505,40 Kč, a to v situaci, kdy žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle k uzavření předmětné smlouvy dle § 11a ZoP. Žalobu odůvodnila tím, že je přímou restituentkou a dědičkou původní restituentky [jméno FO], když restituční nárok vychází z přímé dědické posloupnosti po původních vlastnících nemovitého majetku v katastrálním území [adresa]. Zděděné pozemky v tomto katastrálním území měly dle žalobkyně hodnotu 2 275 500 Kč. Žalobkyně se domáhá bezúplatného převodu namísto zákonem předvídaného postupu k uspokojení svého nároku z důvodu liknavého a svévolného postupu žalované, který shledává v nepřiměřené délce uspokojení nároku žalobkyně na vydání pozemku v důsledku nedostatečné nabídky pozemků, nesprávného ocenění restitučního nároku a ve zmaření možnosti účastnit se veřejné nabídky náhradních pozemků. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a neuznala uplatněný nárok. Za nespornou považovala skutečnost, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 ZoP, ovšem v roce 2018 se již neúspěšně domáhala převodu náhradních pozemků v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, když v tomto řízení soudy dospěly k závěru, že žalobkyně není osobou, která se dlouhodobě přes svůj aktivní přístup nemůže domoci svých práv. Dne 28. 4. 2023 požádala žalobkyně žalovanou o přecenění svého restitučního nároku, na základě čehož (a žalobkyní předložených dokladů) přistoupila žalovaná k přecenění nevydaných pozemků na základě znaleckého posudku, který za tímto účelem nechala vypracovat a dne 19. 9. 2023 vyrozuměla žalobkyni, že aktuálně eviduje restituční žalobkyně ve výši 1 861 576,15 Kč.

2. Okresní soud po právní stránce odkázal na příslušná ustanovení zákona o půdě, tedy ustanovení § 4, § 5, § 6 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 1 písm. c), § 11a odst. 1, 2 , 7, 9, 14 a 16 ZoP a po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě, která včas u povinné osoby uplatnila restituční nárok a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky. Žalovaná původně ocenila výši nároku na 40 943,05 Kč a žalobkyně pak v rámci veřejných nabídek získala 2 pozemky. V roce 2018 pozemek v hodnotě 561,40 Kč a v roce 2022 v hodnotě 24 600 Kč. Dalších veřejných nabídek se žalobkyně se mohla účastnit pouze ohledně pozemků, jejichž cena nepřesáhla zbývajících 15 781,6 Kč. Žalobkyně již v minulosti podala žalobu o nahrazení projevu vůle, která byla zamítnuta, když z usnesení Nejvyššího soudu ČR vydaného v dané věci (č. j. 28 Cdo 1043/2020-216) vyplynulo, že žalobkyně neprokázala konkrétní okolnosti svědčící o liknavém a svévolném přístupu žalované ani vlastní aktivní snahu o vypořádání restituce. Nejvyšší soud posuzoval období od roku 1996 do podání žaloby (1. 6. 2018), zatímco v řízení předmětném se Okresní soud v Písku zabýval obdobím až do 2. 8. 2023 a (narozdíl od předchozího řízení) dospěl k závěru, že žalobkyně vyvinula přiměřenou aktivitu ve snaze uspokojit svůj restituční nárok, když se zúčastnila celkem 11 veřejných nabídek a projevila zájem o 22 pozemků. Ohledně 9 pozemků nebyla úspěšná právě proto, že žalovaná nepřecenila nárok žalobkyně a tím zmařila snahu žalobkyně získat tyto pozemky. Žalobkyně se tak mohla kvůli nepřecenění nároku ucházet v rámci veřejných nabídek pouze o pozemky v maximální ceně 15 781,65 Kč. Pokud by tuto výši překročila, byla by její žádost neplatná. Ostatně se to v případě žádosti ze dne 3. 4. 2023 (pozemky v k. ú. [adresa] parc. č. [číslo] a [číslo]) skutečně stalo. Okresní soud poukázal na skutečnost, že přinejmenším liknavý, ba až svévolný, je takový postup žalované nebo jejího právního předchůdce, kterým bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků a proto nebylo možné spravedlivě požadovat po takové oprávněné osobě další účast ve veřejných nabídkách (např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 979/2021 a další). Žalobkyně se i přes toto nesprávné ocenění v letech 2018 až 2023 nikoliv ojediněle účastnila veřejných nabídek, relativně dlouhou dobu se spokojila s nízkým oceněním jejího nároku a vyvinula i v této situaci aktivitu pro jeho částečné uspokojení. Nicméně žalovaná měla při znalosti vyvíjející se judikatury sama přistoupit k ocenění pozemků jako stavebních. Žalovaná nyní nemůže žalobkyni vyčítat nedostatek aktivity v situaci, kdy sama pro uspokojení restitučních nároků nic neudělala a žalobkyně tak neměla reálnou možnost se se svým minimálním nárokem účastnit veřejných nabídek náhradních pozemků (NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 1748/2022). V průběhu řízení na žádost žalobkyně žalovaná přecenila dosud nevypořádaný nárok žalobkyně na částku 1 861 576,15 Kč, když náhradní pozemky požadované žalobkyní, tedy parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] nechala žalovaná ocenit znaleckým posudkem na částku 81 670 Kč, která není žalobkyní rozporována. Mezi účastnicemi nebylo sporné, že tyto náhradní pozemky jsou převoditelné a ani soud v rámci dokazování nezjistil žádnou zákonnou překážku pro jejich převod. Žalovaná pouze ve vztahu k pozemku parc. č. [číslo] namítala, a to s ohledem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 19. 8. 2020, č. j. 10 C 112/2018-425 a na znalecký posudek č. [číslo] ze dne 24. 11. 2023 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno znalce], že tento pozemek nepředstavuje vhodnou restituční náhradu, protože má malou rozlohu a je zarostlý náletovými dřevinami, je zemědělsky neobhospodařovatelný a je ve funkčním celku se stavbami v ploše bydlení evidovanými jako zahrada. S tímto názorem se ovšem okresní soud neztotožnil. Připustil, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Písku byla žaloba na nahrazení projevu vůle k předmětným pozemkům (podaná jiným restituentem) zamítnuta, soud však v projednávané věci neshledal žádnou zákonnou překážku pro převod pozemku na žalobkyni, když pozemkové úpravy byly již ukončeny (pozemek parc. č. [číslo], dříve [číslo]), pozemek nebyl v daném řízení vydán především proto, že žalobce neměl zájem o vydání, pokud mu nebude vydán pozemek parc. č. [číslo]. Z informací o pozemcích, znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno znalce] a z fotodokumentace vyplývá, že předmětný pozemek netvoří funkční celek se zahradami, ale naopak tyto zahrady odděluje, vede mezi nimi a od těchto pozemků je oddělen plotem. Jde o pozemek zarostlý a nevyužívaný, resp. využívaný jako odkladiště rostlinných zbytků. Nespojuje zahrady s obecní komunikací, ale naopak spojuje pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] s obecní komunikací (s pozemkem parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa]). Spojením s pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] je tedy reálně zemědělsky využitelný. Na pozemku parc. č. [číslo] není žádná stavba a tento netvoří funkční celek s jinými pozemky a stavbami, když může jednat nanejvýš o souvislost prostorovou, nikoli o vztah závislosti, kdy by jednotlivé nemovitosti nemohly plnit svou funkci samostatně (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2545/2022). Krom toho poukázal okresní soud na skutečnost, že žalovaná sama nabízí ve veřejných nabídkách velké množství pozemků obdobné rozlohy jako je předmětný pozemek a i takové, které mají charakter svahu, skály či neplodné půdy.

3. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za zastoupení žalobkyně za 5 úkonů právní služby po 4 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem dne 25. 1. 2024, písemné podání ze dne 27. 2. 2024 - doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a účast na jednání před soudem dne 25. 4. 2024) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné za dvě cesty z [adresa] a zpět k jednání soudu dne 25. 1. 2024 a dne 25. 4. 2024 ve výši 3 916,83 Kč motorovým vozidlem tov. zn. [tov. zn. auta], RZ [SPZ], s kombinovanou spotřebou ve výši 9,4 l nafty motorové na 100 km, při ujeté vzdálenosti celkem 424 km (106 km x 4), ceně nafty motorové 38,70 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. v účinném znění, technického průkazu od vozidla č. UC065520 ((9,4/100 x 424 x 38,70) + (424 x 5,60)), náhrada za promeškaný čas v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených částek (5 x 4 380 + 5 x 300 + 3 916,83 + 12 x 100) podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem náklady řízení žalobkyně činí částku 34 505,40 Kč, kterou byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Zdůraznila, že žalobkyně se v roce 2018 neúspěšně domáhala převodu náhradních pozemků v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 21 C 143/2018 (kde soudy všech stupňů, včetně Nejvyššího soudu, dospěly k závěru opačnému, tedy že žalobkyně nelze odznačit za osobu, která se dlouhodobě přes svůj aktivní přístup nemůže domoci svých práv). Žalobkyně požádala o přecenění svého nároku dne 28. 4. 2023, čemuž bylo vyhověno vyrozuměním dne 19. 9. 2023, když po přecenění restitučního nároku vůči žalobkyni aktuálně žalovaná eviduje nevypořádaný restituční nárok ve výši 1 861,576,15 Kč. Žalovaná nerozporovala v průběhu řízení, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ZoP a má nárok na převod náhradních pozemků. Účastníci řízení prohlásili za nespornou výši restitučního nároku žalobkyně a jádro sporu pak spočívalo v neshodě účastníků ohledně nároku žalobkyně na převedení náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku, kdy žalovaná má i nadále za to, že žalobkyně nesplnila podmínky mimořádného postupu mimo rámec § 11a ZoP. Žalovaná se taktéž ohradila proti závěru okresního soudu o liknavosti žalované spočívající ve faktickém vyloučení žalobkyně z možné účasti ve veřejných nabídkách, když aktivita žalobkyně dostatečná nebyla a nebyl ani prokázán liknavý přístup žalované. Jak vyplývá z dokazování, žalobkyně se účastnila veřejných nabídek o náhradní pozemky v roce 2018 a 2022. Její nárok v nich byl částečně uspokojen, z čehož mimo jiné vyplývá i to, že nabídky žalované jako oprávněné osoby nabízejí dostatečné množství náhradních pozemků. Žalobkyně se hlásila do veřejných nabídek v roce 2023, ale přesto že v nich mohla pozemky získat, nezúčastnila se následné výzvy, případně žádost o podání vzala zpět, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku. Vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR má žalovaná za to, že nebyl splněn zákonný požadavek na dlouhodobou aktivní (leč marnou) snahu oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči této osobě při této její snaze (liknavost či svévole). Polovinu restitučního nároku přitom žalobkyně zdědila po své matce [jméno FO], když od získání nároku do podání žaloby v roce 2018 nečinila žádné kroky k vypořádání svého restitučního nároku. Po přecenění nároku se sice žalobkyně účastnila několika veřejných nabídek, ale následně své žádosti vzala zpět, případně se neúčastnila dalších výzev, a tudíž nezískala pozemky, o které se ve veřejné nabídce ucházela. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná nenabízí ve veřejných nabídkách odpovídající pozemky, které by v účasti v nabídkách mohla získat. Jak vyplývá z uvedených důkazů, a to zejména z přehledu nároků oprávněných osob, žalobkyně byla úspěšná ve dvou výběrových řízeních a byly na ni náhradní pozemky převedeny. Okresní soud nesprávně nevzal v úvahu, že žalobkyně je držitelkou nároku od roku 1996 a až do roku 2018 byla zcela nečinná. V letech 2018 až 2022 získala dva pozemky ve veřejných nabídkách a v roce 2023 požádala o přecenění svého nároku. Žalovaný jí vyhověl a jenom proto, že žalobkyně nepovažuje pozemky, které jsou v předmětných veřejných nabídkách, za adekvátní, preferuje soudní spor před zákonnou cestou vypořádání nároku. Žalovaná tedy vyjádřila názor, že rozhodnutí soudu prvního stupně je rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu, vztahující se k posouzení liknavosti a diskriminaci žalované ve vztahu k oprávněné osobě (např. 28 Cdo 337/2019, 28 Cdo 585/2018). Pokud jde o náhradní pozemky, má žalovaní za to, že pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve funkčním celku se stavbami v ploše bydlení jako zahrada, jak vyplývá ze znaleckého posudku z 24. 11. 2023. Vyskytují se na něm náletové dřeviny a vzhledem k jeho umístění a výměře nelze přesvědčivě dospět k závěru, že by pozemek mohl představovat vhodnou restituční náhradu ve smyslu aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR, když soud v odůvodnění uvádí, že se jedná o pozemek, který netvoří funkční celek s jinými stavbami a může představovat přístupovou cestu pro pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. Tyto závěry ovšem z provedeného dokazování nevyplývají.

5. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasila a navrhla naopak rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Poukázala zejména na příslušnou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ve vtahu k problematice liknavého, svévolného a diskriminačního postupu žalované. V systému této judikatury má být náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době, v co možná nejširším okruhu oprávněných osob a zejména nemůže docházet k upřednostňování úplatných převodů, z nichž má prospěch před převody bezúplatnými (III. ÚS 495/22). Žalovaná má tedy zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době, co nejširšímu okruhu osob (NS 31 Cdo 3767/2009). Liknavost žalované je tedy nutno posuzovat již od roku 1996, kdy bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem specifikovaných pozemků v k. ú. [adresa] až do podání žaloby v daném řízení, tj. 2. 8. 2023. Je tedy nutné řešit postup žalované po celých 27 let. V dalším je nutno upozornit na to, že nárok žalobkyně nebyl dlouhodobě řádně oceněn. Žalobkyně ve své žádosti ze dne [datum] uplatnila nárok na 4 pozemky inzerované ve veřejné nabídce, úspěšná byla pouze ohledně jednoho z nich. Ohledně něho byla také uzavřená smlouva o převodu. Ačkoliv se žalobkyně aktivně účastnila veřejných nabídek pozemků určených k převodu oprávněným osobám a jejich právním nástupcům podle zákona o půdě, nabídku pozemků v nich obsažených nepovažuje za dostatečnou. Nabídky žalované jsou kvalitativně i kvantitativně nedostatečné, standardně se v nich objevují pozemky nevhodné, které se nacházejí ve svažitých či jiných nevhodných oblastech (mokřady, skály apod.), které jsou nepřístupné z místních komunikací či jsou v extrémně malé rozloze; často nejsou hospodářsky využitelné. Žalobkyně i přes popisovanou nedostatečnost nabídky pozemků za posledních 6 roků (mezi roky 2018 a 2023) se zúčastnila 11 veřejných nabídek se svým restitučním nárokem v nepřeceněné výši 40 943,05 Kč. Ve veřejných nabídkách žalobkyně projevila zájem o celkem 18 pozemků, do vlastnictví však získala pouze jeden. V roce 2020 se pak účastnila dvou veřejných nabídek, v roce 2021 tří veřejných nabídek, v roce 2022 také tří veřejných nabídek a v roce 2023 dvou veřejných nabídek Nárok žalobkyně před přeceněním jejího původního restitučního nároku ve výši 40 943,05 Kč byl uspokojen pouze z necelých 1,4 %, po dalších třech letech a osmi měsících marné účasti ve veřejných nabídkách pak z 61,5 %. Žalovaná měla ve své správě několik pozemků bezprostředně na sebe navazujících v k. ú. [adresa], a tedy dobře zemědělsky využitelné, které ovšem nabízela jednotlivě v různých časově odlišných veřejných nabídkách, což zásadním způsobem snižovalo jejich zemědělské využití a perspektivu jejich správy, mimo jiné z důvodu jejich špatné dopravní obslužnosti. Žalobkyně se tedy narozdíl od žalované domnívá, že částečné uspokojení restitučního nároku z pozemků uvedených ve veřejné nabídce není důkazem dostatečnosti nabídky, ba naopak vypovídá o její nedostatečnosti a podtrhuje snahu žalobkyně uspokojit svá práva zákonem předvídaným způsobem. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3976/2017, konstatoval: „Žalovaná se bez ospravedlnitelného důvodu ocitá v mnohaletém prodlení a došlo-li do současné doby i přes veskrze aktivní přístup žalobce k uspokojení jeho nároku pouze v rozsahu přibližně jedné čtvrtiny, přičemž soudy nižšího stupně dospěly k implicitnímu závěru, že struktura nabídky žalované neměla takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla způsobilá v přiměřené době uspokojit oprávněné nároky žalobce, odvolací soud zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétního pozemku“. Současně je nutno dodat, že chování státu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3976/2017) bylo shledáno liknavým též v situaci, kdy stát plnil na restituční nárok dobrovolně pouze zčásti, případně, kdy se oprávněná osoba domohla uspokojení svého nároku prostřednictvím veřejných nabídek pouze v rozsahu jedné čtvrtiny jeho výše. Pokud jde o pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] nesouhlasí žalobkyně s tím, že by nebyl vhodný pro vydání, když žalobkyně jej neplánuje využít v tradičním hospodářském smyslu, jejím úmyslem je vytvořit vhodné místo pro osazení včelími úly, popřípadě vytvořit přístupovou cestu k pozemku p. č. [číslo]. I když pozemek nemusí sám o sobě být vhodný pro hospodářské využití, může v kombinaci spolu s ostatními vydanými pozemky tvořit funkční hospodářsky využitelný celek.

6. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a to při jednání odvolacího soudu, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud postupoval při řešení nároku uplatněného žalobou podle odpovídajících právních norem, které v odůvodnění svého rozsudku citoval a na základě řádně provedeného dokazování také dospěl k odpovídajícímu a bez procesních vad zjištěnému skutkovému závěru, ze kterého tedy odvolací soud může vyjít při hodnocení odvolání žalované. Ostatně žalovaná strana nenapadá konkrétní skutková zjištění okresního soudu ani procesní postup, kterým byla přijata, stejně jako využitou právní úpravu, neshoduje se v některých směrech s okresním soudem toliko v tom, zda přijatá skutková zjištění odpovídají předpokladům té které rozhodné právní normy (vhodnost konkrétního pozemku k převodu, zda konkrétní skutková zjištění odpovídají právnímu závěru o liknavosti či svévolnosti postupu státu při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, resp. zda tato vyvinula dostatečnou aktivitu vyžadovanou zákonem a judikaturou pro to, aby mohla uplatnit nárok na uspokojení mimo veřejnou nabídku, tedy mimo postup § 11a ZoP). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 28 Cdo 1748/2022) a Ústavního soudu ČR (např. III. ÚS 495/02 publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu či nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05 publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 publikovaný pod č. 531/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) je ustálena v závěru, že v případě liknavého svévolného či diskriminujícího postupu žalované, která je nástupkyní [právnická osoba] a za kterou vykonává práva a povinnosti [právnická osoba], může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky a že takový postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující. Na žalované přitom je, aby měla technicky řádně zpracována data o pozemcích, které může nabízet k převodu a aby k příslušným nabídkám přistupovala bez prodlení, když nesnáze při vyřizování nároku vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi, ač jsou jakéhokoliv charakteru, odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom dále ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce [právnická osoba]), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osoby odňatých a nevydaných pozemků (např. usnesení NS sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Pokud tedy žalovaná za stěžejní okolnost nenaplnění závěru o liknavosti jejího postupu udává skutečnost, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 143/2018 dospěly soudy k závěru o tom, že žalobkyně není osobou, která se dlouhodobě přes svůj aktivní přístup nemůže domoci svých práv, nebere v úvahu zcela odlišnou skutkovou situaci, na základě které došly zmiňované soudy v daném řízení ke svému závěru a ze kterého vycházel Okresní soud v Písku, který mimo jiné zjistil výrazně širší (jím podrobně popsaný) rozsah aktivit žalobkyně ve vztahu k uplatnění jejího (v té době ještě nepřeceněného) nároku, ale především přecenění předmětného nároku, a to naprosto zásadní (viz skutkového závěry soudu prvního stupně) až k 28. 4. 2023. Je tedy zřejmé, že možnost žalobkyně účastnit se výběrových nabídkových řízení byla omezena zbývající částkou doposud neuspokojeného nároku cca 15 781 Kč, oproti nároku nakonec stanovenému nároku ve výši 1 861 576,15 Kč. Jinak řečeno aktivita žalující strany byla jednak zásadně vyšší mezi lety 2018 až 2023 než v předchozím (zmiňovanými soudy posuzovaném) období, jednak nesprávné (opět nutno zdůraznit, že řádově nesprávné) ohodnocení nároku je nutno interpretovat tak, že nebylo lze na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (viz výše). Jak již správně podotkl soud prvního stupně, žalovaná strana nemůže vytýkat žalující straně, že přistoupila k žádosti o přecenění nároku s časovou prodlevou a připočítávat jí tento časový posun k tíži, když judikatura výše zmíněná dovozuje, že je věcí žalované, aby měla technicky řádně zpracována data nejen o pozemcích, ale také o jednotlivých nárocích oprávněných osob. Prezentovaná představa státu, že bude pasivně vyčkávat na žádost o přecenění oprávněné osoby a nebude sama aktivně využívat svých poznatků ke správnému ocenění restitučního nároku je v rozporu s postupně se vyvíjející judikaturou (viz již výše citované rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1748/2022).

8. Za nesprávnou považuje argumentaci strany žalované odvolací soud i ve vztahu k problematice namítané nevhodnosti pozemku parc. č. 148/2 v k. ú [adresa] k převodu. Okresní soud se předmětnou námitkou žalované dostatečně zabýval jak po stránce skutkové, tak právní. Pokud tento pozemek nebyl spolu s jinými vydán v řízení sp. zn. 10 C 112/2018 vedeném u Okresního soudu v Písku (na základě odvolání pak pod sp. zn. 7 Co 1518/2020), z odůvodnění okresního soudu jednoznačně vyplývá, že pozemek parcelní č. [číslo] nebyl vydán žalující straně také proto, že jej považovala za přístupovou cestu k pozemku parcelní č. [číslo] a netrvala na jejím vydání, pokud nebude současně vydán pozemek parcelní č. [číslo] (dnes p. č. [číslo]). Jinak řečeno, pokud žalovaná strana argumentuje tím, že o přístupovou cestu nejde, pak rozsudek, který sama navrhla k důkazu, konstatuje (byť v odůvodnění) závěr právě opačný. Okresní soud se zde sice zmiňuje o tom, že předmětný pozemek je zarostlý náletovými dřevinami a je neobhospodařovaný, ovšem zřetelně to není základ jeho argumentace, proč žalobu v daném směru zamítl. Pokud jde o odvolací soud, tento se pak problematikou daného pozemku vůbec nezabývá, protože z hlediska předmětu řízení je tato zřetelně okrajová a samotným odvolatelem nezdůrazňovaná (základem odvolání byl opět pozemek parcelní č. [číslo], tak jako před okresním soudem).

9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně o převoditelnosti a vhodnosti pozemku parc. č. [číslo]. Sousední vydávaný pozemek p. č. [číslo] je také velmi malého rozměru, přesto vhodnost vydání žalovaná strana nezpochybňuje (pozemek č. [číslo], který je několikrát menší než pozemek [číslo]). V dané chvíli není podstatné, zda předmětný pozemek představuje plnohodnotnou možnost přístupu k (z hlediska nároku) zásadnímu pozemku č. p. [číslo], např. tak aby tudy mohla projet zemědělská technika, nebo s ohledem na svou šířku bude přiměřený pouze pro přístup osob (zkratka z přilehlé obce). Nicméně je zřejmé, že přesně tak, jak uzavírá soud prvního stupně, vytváří s dalšími dvěma převedenými pozemky logicky využitelný celek. Argumentace žalované o náletových dřevinách, popř. zjištění vyplývají z posudku [tituly před jménem] [jméno znalce] o uložení rostlinných zbytků a tak podobně svědčí především o nedostatečné péči žalované o předmětný pozemek, když podstatou procesní argumentace, tedy patrně je, že tato nedostatečná péče o pozemek ve vlastnictví státu má pokračovat namísto toho, aby pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], který samozřejmě je základem uspokojení nároku žalující strany v daném řízení, byl lépe přístupný a lépe využitelný pro žalobkyni. Sám tento přístup považuje odvolací soud za argumentaci svým způsobem dokládající snahu žalované strany o stěžování uspokojení nároku žalobkyně. Okresní soud se také správně vypořádal s námitkou o neexistenci funkční souvislosti mezi pozemkem č. [číslo] a přilehlými pozemky, tedy sousedícími zahradami, když tento závěr žalovaná strana čerpá ze závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno znalce]. Je však nutno zdůraznit, že tento posudek byl zadán za účelem (a jeho výstup je mezi účastníky nesporovaný) ocenění předmětného pozemku. Znalci přitom závěr, který má nikoliv skutkový, ale právní charakter (funkční příslušnost pozemku) v zásadě nepřísluší. Tento právní závěr je vyloučen mimo jiné tím, že pozemky, s nimiž měl pozemek podle znalce tvořit funkční celek jsou ve vlastnictví různých osob.

10. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. přistoupil k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, který taktéž považuje za správný jak z hlediska právní argumentace, tak z hlediska skutkových závěrů o jednotlivých vzniklých nákladech.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 42 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení plně procesně úspěšné straně žalující je přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, tedy 9 360 Kč za dva úkony právní služby, tj. odvolání ve věci samé a účast u jednání soudu dne 3. 10. 2024 nebo § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu v částce 4 380 Kč, dále dvakrát náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 ve výši 300 Kč, dále cestovné za cestu z [adresa] do [adresa] a zpět při jednání dne 3. 10. 2024 ve výši 2 697 Kč, motorovým vozidlem tovární značky [tov. zn. auta] RZ [SPZ], s kombinovanou spotřebou ve výši 9,4 litru nafty motorové na 100 km při ujeté vzdálenosti celkem 292 Kč (146 Kč krát 2), ceně motorové nafty 38,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,6 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. v účinném znění technického průkazu předmětného vozidla a 21 % DPH z uvedených částek, celkem tedy náklady řízení ve výši 14 589 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle § 140 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).