80 C 737/2023 - 94

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Královou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] zastoupený [Anonymizováno] [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalované A], [Anonymizováno] [IČO žalované A] [Anonymizováno] [Adresa žalované A] [Anonymizováno] [Adresa žalované B] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 50 000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 30. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 50 000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 30. 8. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Proti žalobci bylo usnesením [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [adresa] ze dne 9. 7. 2021 pod č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro obvinění ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kdy jednání se měl dopustit žalobce odcizením peněžní hotovosti ve výši 20 000 Kč svému otci, [Jméno žalobce], z otcem užívaného bytu č. [hodnota] [Anonymizováno] [adresa] v době, kdy byl tento hospitalizován ve [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] a následně v [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] v blíže nezjištěné době v období od 17. 12. 2020 do 2. 3. 2021. Žalobce byl následně obžalován obžalobou Okresního státního zastupitelství v [adresa] ze dne 29. 7. 2021, č. j. [spisová značka], na základě které byl za tento přečin krádeže uznán vinným a odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 8. 2021, č. j. [spisová značka]. Po podání odporu byl trestní příkaz zrušen, u Okresního soudu v [adresa] proběhlo dokazování při hlavních líčeních konaných ve dnech 26. 1. 2022, 14. 3. 2022, 21. 4. 2022 a 10. 5. 2022, při kterých byla vyslechnuta řada svědků. Po provedeném dokazování byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 5. 2022, č. j. [spisová značka] uznán vinným z přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šest měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanáct měsíců, bylo mu uloženo zaplatit poškozenému, svému otci, na náhradě škody částku 20 000 Kč. Žalobce si podal odvolání, které bylo následně doplněno. Namítal, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi svého otce, která byla nekonzistentní, bylo jednoznačně prokázáno i výpověďmi sester žalobce, že otec je klinický alkoholik, který si vymýšlel, kradl matce peníze, aby měl na alkohol, nepamatoval si některé skutečnosti apod. Po podaném odvolání rozhodoval Krajský soud v [adresa], který svým rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. [spisová značka] zrušil rozsudek Okresního soudu v [adresa] a sám dle § 226 písm. b) trestního řádu, žalobce zprostil obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2022, obhájci žalobce byl doručen dne 5. 1. 2023. Dne 23. 11. 2022 bylo tedy pravomocně skončeno trestní řízení vedené proti žalobci, které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání 9. 7. 2021. Jedná se o nezákonné rozhodnutí, které neoprávněně zasáhlo do práv žalobce, trestní stíhání trvalo tedy šestnáct a půl měsíce. Žalobce tvrdil, že mu byla v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání způsobena nemajetková újma na jeho právech, kterou ohodnotil na částku 50 000 Kč, které se domáhá jako přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Trestně stíhán byl za čin, kterého se měl dopustit krádeží peněz svého otce v době, kdy měl být otec bezmocný v důsledku hospitalizace, a takový čin je považován za zvláště zavrženíhodný. Obavy a nejistota z budoucnosti na žalobce dopadly, kdy byl odsouzen za trestný čin nepravomocně prvostupňovým rozsudkem. Jako svědci byli vyslýcháni sousedé z domu, ve kterém se nachází byt žalobce (užíván dříve jeho otcem), což mělo vliv na pověst žalobce v domě. Před definitivním rozsudkem odvolacího soudu si žalobce nemohl být jist, zda v důsledku špatného postupu orgánů činných v trestním řízení nebude uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže na vlastním otci. Žalobce se po celou dobu obával, že v důsledku možnosti uložení trestu odnětí svobody ztratí kontakt se svou rodinou i dosavadní práci, nemohl by pak splácet hypotéku a rodina by čelila finančním problémům s placením nájemného, trpěl nejistotou, jak věc dopadne. Stíhání mělo negativní dopad na jeho vztah s otcem. V průběhu trestního stíhání se sešel se svým otcem a jeho sousedem, panem [Anonymizováno], který se stavěl do role ochránce otce. Snažil se otci vysvětlit, že mu nic neukradl, ale otec trval na svém. Mohl otci zaplatit 20 000 Kč a související náklady, jak mu bylo nabízeno a dosáhnout toho, že by otec vzal zpět svůj souhlas s jeho trestním stíháním, žalobce toto však odmítl, neboť fakticky by tak uznal svou vinu. Žalobce se obával možných důsledků odsouzení, a i případného nepodmíněného trestu odnětí svobody i na nezletilého syna a toho, čemu by musel čelit ve školce ze strany kolektivu v případě úniku informací o trestním stíhání za předmětný trestný čin. Trestní stíhání tak zasahovalo nejen do jeho osobního a společenského života, ale žalobce měl obavu, zda nebude zasahovat i do života nezletilého syna. Měl za to, že má trvale poškozenou pověst a je otázkou, zda bude schopen začít bydlet v domě. Žalobce byl osobou zcela bezúhonnou. Žalobce uplatnil svůj nárok prostřednictvím výzvy ze dne 2. 3. 2023 u Ministerstva spravedlnosti ČR, nárok žalobce byl odmítnut s tím, že nebyl prokázán a bylo konstatováno, že narušení vztahů mezi žalobcem a jeho otcem vzniklo již dříve. Od 30. 8. 2023 je tak žalovaná v prodlení s uspokojením nároku žalobce, od toho dne je povinna hradit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši.

2. U jednání žalobce setrval na žalobě v celém rozsahu s tím, že má za to, že úrok z prodlení je třeba přiznat od data následujícího poté, kdy Ministerstvo spravedlnosti nárok odmítlo. K důvodům nemajetkové újmy uvedl, že pokud bylo zahájeno trestní stíhání, měl obavy a k zásahu do psychiky došlo už tímto zahájením trestního stíhání. Několik dní poté se nemohl soustředit na svou práci, měl obavy z toho, že bude odsouzený, že půjde do vězení. Pokud s ním policisté mluvili, ptali se na majetkové poměry, na schopnost uhradit škodu, zda je ochoten vykonávat obecně prospěšné práce. Měl obavy, že bude omezen v osobní svobodě, že by mohl být vzat do vazby, tížilo ho, že by mohl být odsouzen i k nepodmíněnému trestu. Nerozuměl tomu, proč má být postihován za skutek, který je od začátku smyšlený, velice se ho dotýkalo, že je obžalován z odcizení částky 20 000 Kč svému otci, kdy tuto částku považoval za zcela zanedbatelnou i za situace, kdy otci pomáhal. Orgánům činným v trestním řízení muselo být od počátku jasné, že jeho otec je těžký alkoholik, není schopen interpretovat základní fakta, natož si některé otázky pamatovat. Žalobce nebyl nikdy trestně stíhán, měl obavu, že se jeho trestní stíhání odrazí v jeho fungování v zaměstnání, kdy soud se dotazoval jeho zaměstnavatele na jeho pracovní hodnocení., jeho nadřízený se jej dotazoval, co se děje, jaké má problémy se soudem. Bylo mu nepříjemné vysvětlovat okolnosti, negativně na něj působilo, že v trestním řízení byly vyslýchány v pozici svědků osoby bydlící v domě jeho otce, kdy tyto osoby považoval do jisté míry jako zaujaté vůči své osobě s tím, že vlastnímu otci ukradl peníze. Po úmrtí otce 5. 3. 2023 žalobce pak rekonstruoval předmětný byt, který je v jeho vlastnictví, otec ho pouze obýval, kdy žalobce jej zdědil. Po rekonstrukci bytu se do něj nastěhoval, před Vánoci 2024. Jak v době rekonstrukce, tak i nyní pociťuje negativní následky trestního stíhání, kdy sousedé s ním příliš nekomunikují. Po dobu trestního řízení i před tímto řízením měl žalobce již dříve špatné vztahy s otcem, kdy jeho otec byl dlouholetý alkoholik, ze strany otce měl špatné vztahy stejně jako sestry. Po zahájení trestního řízení se vztahy ještě zhoršily, do té doby chodil žalobce otci čas od času nakupovat, na návštěvu. Po zahájení trestního řízení, kdy se toto dostalo před soud, otec po něm vyžadoval zaplacení údajné škody 20 000 Kč, což pro něj bylo nepřijatelné. S otcem se nedokázal rozumně domluvit, otec v té době podléhal vlivu souseda [Anonymizováno], který se v trestním řízení stavěl do role ochránce otce, byl v řízení slyšen jako svědek, k jednání otce vozil. Tento svědek otce povzbuzoval v uplatnění nároku a dle názoru žalobce aktivita tohoto souseda přispěla k jeho trestnímu stíhání. V době trestního řízení před soudem došlo k situaci, kdy proběhlo jednání, žalobce se snažil otci vysvětlit, že mu nic nevzal, otec však na tom trval, požadoval vrácení škody 20 000 Kč. Otec žalobci nabízel, že vezme souhlas s trestním řízením zpět, pokud mu žalobce zaplatí částku 20 000 Kč, to žalobce odmítl, neboť byl přesvědčen o své bezúhonnosti a podstoupil trestní řízení s tím, že si nebyl jist výsledkem. Po vynesení rozsudku soudu prvého stupně byl šokován z toho, že byl odsouzen ze spáchání krádeže a k náhradě částky 20 000 Kč. Před každým hlavním líčením, před soudem prvého stupně, která byla asi čtyři, nemohl spát, situace na něj negativně působila, nebyl na to zvyklý, odrazilo se to na jeho psychickém stavu. Po vynesení rozsudku prvého stupně si oddychl, že má podmíněný trest, ale obával se, jaké důsledky bude mít toto na jeho zaměstnání, pracoval jako technik v laboratoři. Rekonstrukce bytu trvala asi rok a před Vánoci 2024 se do bytu nastěhoval. Negativní reakce ve školce nezletilého syna se nepotvrdily, byly to pouze obavy žalobce. Se sousedy žalobce příliš nekomunikuje, přestože je zná od dětství, má dojem, že se na něj dívají skrz prsty. Psychický stav se projevoval tak, že trpěl nespavostí, byl podrážděný, méně jedl, nikdy nebyl u lékaře psychologa nebo psychiatra, neužíval z toho důvodu nějaké léky. Šlo o situaci, která trvala asi týden po zahájení trestního řízení a dále pak v období, kdy probíhalo jednání před soudem prvého stupně, vždy v období před hlavním líčením. V domě bydlel od útlého dětství až do svých 20 let, kdy se odstěhoval. Nyní bydlí v domě zase, sousedy zná, sousedé jej zdraví, nic víc, s žádnou negativní reakcí ze strany sousedů se nesetkal. Nechtěl, aby se vědělo v práci, že chodí k soudu, proto se vždy před soudem prvého stupně omluvil, bral si náhradní volno. Před každým jednáním se připravoval se svým zástupcem, absolvoval poradu, zabíralo mu to čas. Pro porovnání předložil žalobce rozsudek Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], kdy byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Obdobnost shledával v tom, že obžalovaný v dané věci byl trestně stíhán kratší dobu, 10 měsíců, měl obavy z trestního stíhání, kdy byl zproštěn obžaloby již v prvém stupni, bylo to pak potvrzeno krajským soudem. Došlo ke konfliktu v domě, kdy obžalovaný byl nařčen z útoku na osobu, která byla podnapilá a v důsledku obav obžalovaného byla tomuto přiznána nemajetková újma v rozsahu 30 000 Kč v důsledku negativního vlivu trestního stíhání jako takového. Za trestní stíhání hrozila obdobná trestní sazba do tří let, stíhání trvalo kratší dobu než v případě žalobce, nedošlo v tomto rovněž k negativním zásahům do života žalobce, nedošlo k medializaci, nedošlo k zásahu do osobního a rodinného života. Rovněž jako u žalobce zde měl obžalovaný obavy, trpěl stresem, těžce snášel průběh trestního řízení a to v souvislosti s tím, že do té doby se jednalo o osobu bezúhonnou, kdy byl obviněn ze skutku, který nespáchal, nebyl mu prokázán a byla mu přiznána nemajetková újma 30 000 Kč, jedná se o situaci, která byla před více než osmi lety, od té doby došlo k inflaci. Má za to, že případ ve [adresa] byl jednodušší v tom, že obžalovaný byl zproštěn už v prvním stupni před okresním soudem, nemusel se obávat řízení, jak dopadne. Žalobce od počátku tvrdil svou nevinu a orgány činné v trestním řízení jej obvinily přesto, že bylo již ve fázi přípravného řízení zřejmé, že otec žalobce je dlouholetý těžký alkoholik, který si mnohdy nepamatuje, co říká. Kromě výpovědi otce neexistoval relevantní podklad pro trestní stíhání žalobce. Žalobce se musel připravovat na jednání, trpěl nervozitou, do doby rozhodnutí soudu si nemohl být výsledkem jist. Nechápal rozhodnutí prvního stupně, kdy mu byl uložen podmíněný trest a náhrada škody, nemohl se s tímto výsledkem smířit, pokládal jej za nespravedlivý. Má za to, že skutek, za který byl on stíhán, je více difamující, kdy se jednalo o krádež, kterou měl způsobil nemohoucímu otci, má za to, že se jedná o horší věc než řízení, které bylo předloženo pro porovnání, jedná se o citlivější skutek než řízení řešené ve [adresa], kde se jednalo o ublížení na zdraví.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Potvrdila, že žalobce u ní žádostí ze dne 2. 3. 2023 uplatnil nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 25 229 Kč a přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. K projednání došlo dne 29. 8. 2023, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřené zadostiučinění však nebylo žalobci poskytnuto v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve formě nákladů na obhajobu ve výši 22 228,50 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná konstatovala ve vyjádření, že v souladu s judikaturou, v rámci předběžného projednání žádosti žalobce, uzavřela, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 7. 2021. Žalobce byl trestně stíhán za přečin, u něhož byla stanovena sazba trestu odnětí svobody do dvou let, přičemž uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody žalobci nemohlo hrozit s ohledem na jeho bezúhonnost a s ohledem na závěrečnou řeč státního zástupce, který navrhoval pro žalobce uložení pouze výchovného trestu při samé spodní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem. Trestní stíhání trvalo od 9. 7. 2021 do 23. 11. 2022, celkem tedy rok a čtyři měsíce, což nelze považovat za dobu nepřiměřenou. Následky, které žalobce v doplnění žádosti uvedl, nebyly zjištěny ani nijak doloženy. V trestním řízení bylo vyvráceno samotnou výpovědí žalobce a jeho otce, ze kterých vyplynulo, že vztahy mezi nimi byly narušeny ještě před trestním stíháním, kdy otec žalobce uvedl, že se se synem nestýká, žalobce pak uvedl, že se vztahy vyhrotily asi rok po úmrtí jeho matky, kdy otec začal velice pít, začal být agresivní a vulgární. Když jej přišel navštívit se svým malým synem, tak je vyhazoval z bytu, proto se přestal s otcem stýkat, dále si s otcem nevolali. K požadavku žalobce na přiznání úroku z prodlení od 30. 8. 2023 žalovaná uvedla, že je stát povinen hradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem dle § 14 zákona č. 82/1198 Sb., kdy primárním uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím jiné lhůty, ocitá se stát jako dlužník v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Žádost žalobce byla žalované doručena dne 2. 3. 2023, žalobci by náležel případný úrok z prodlení od 3. 9. 2023 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

4. U jednání žalovaná setrvala na návrhu na zamítnutí žaloby s tím, že žádný konkrétní zásah do osobní sféry žalobce netvrdil a neprokázal, má za to, že odškodnění jako omluva je dostatečné. Pokud žalobce uváděl, že utrpěl závažnou újmu na pověsti, pokud má být údajným porušením pověsti to, že v domě, který je panelový a je v něm 32 bytů, jej sousedé pouze zdraví, nepovažuje to za zásadní újmu na pověsti, kdy v současné době je běžné, že v takovém domě se sousedé o sebe zvlášť nezajímají. Žalobci nikdy nehrozil v tomto trestním řízení podmíněný trest odnětí svobody a s každým trestním stíháním jsou pak spojeny negativa, která znamenají určitý stres a frustraci. Pokud navrhoval žalobce ke srovnání rozsudek Okresního soudu ve [adresa], má za to, že to není přiléhavé, neboť jde o srovnání rozhodnutí, kde se jednalo o trestný čin závažnější než u žalobce. Jednalo se o trestný čin proti životu a zdraví, kdy žalobce v tomto srovnávaném případě měl důvodné obavy, které byly prokázány, že nebyl schopen splácet hypotéku a překlenovací úvěr ze stavebního spoření. V tomto řízení u žalobce v dané věci nehrozil reálně trest odnětí svobody, nebylo prokázáno, že by došlo ke konkrétnímu zásahu do osobních práv žalobce, trestní řízení nepřekročilo běžnou míru stresu, frustrace a negativ, která jsou spojena s každým trestním řízení. Konstatování porušení práva a omluvu pak považuje za adekvátní.

5. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že dne 9. července 2021 bylo usnesením Policie ČR zahájeno trestní stíhání proti žalobci pro spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit v období od 17. 12. 2020 do 2. 3. 2021 v bytě, jehož je majitelem a bydlí v něm jeho otec, který byl v uvedené době hospitalizován v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch odcizil z komody obálku s hotovostí 95 000 Kč, z toho 5 000 Kč použil na výdaje poškozeného, vrátil poškozenému dne 2. 3. 2021 hotovost ve výši 70 000 Kč a způsobil tak majetkovou škodu odcizení ve výši 20 000 Kč. Dne 2. 8. 2021 byla podána obžaloba u Okresního soudu v [adresa], dne 24. 8. 2021 byl vydán trestní příkaz proti žalobci, kterým byl odsouzen k peněžitému trestu 25 000 Kč ve splátkách a byl zavázán zaplatit poškozenému částku 20 000 Kč. Proti tomuto podal žalobce odpor, trestní příkaz byl zrušen, ve věci pak probíhalo trestní řízení před Okresním soudem v [adresa]. Probíhala hlavní líčení, u kterých byli vyslechnuti svědci, byl vydán rozsudek Okresním soudem v [adresa] pod č. j. [spisová značka] dne 10. 5. 2022, kterým byl žalobce uznán vinným a byl odsouzen pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně na zkušební dobu dvanácti měsíců a dále byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozenému částku 20 000 Kč. Proti tomuto podal žalobce odvolání, ve věci rozhodl rozsudkem Krajský soud v [adresa] pod č. j. [spisová značka] dne 23. 11. 2022, kterým rozsudek Okresního soudu v [adresa] zrušil v celém rozsahu a obžalovaného – žalobce zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2022. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že shledal důvodnými odvolací námitky obžalovaného [Jméno žalobce] ohledně závěru o prokázání jeho viny, kdy v dané věci proti sobě stála tvrzení obžalovaného [Jméno žalobce], který vytýkané jednání popřel a poškozeného [Jméno žalobce] [Anonymizováno], jehož výpověď byla stěžejní a zásadním důkazem svědčícím pro vinu obžalovaného. V takové situaci „tvrzení proti tvrzení“ nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u něhož nelze vyloučit zájem na výsledku řízení, přičemž tato svědecká výpověď je posouzena jako věrohodná pouze s odůvodněním, že byla podána pod hrozbou sankce v případě křivé výpovědi. Výpověď poškozeného [Jméno žalobce] staršího u hlavního líčení nelze považovat za věrohodnou.

6. Kopií listiny ze dne 2. 3. 2023 adresované Ministerstvu spravedlnosti ČR zástupcem žalobce má soud za prokázáno, že tímto uplatnil žalobce svůj nárok na náhradu majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, byly vyúčtovány náklady právní služby ve výši 25 229 Kč a dále uplatněna částka 50 000 Kč za nemajetkovou újmu, která vznikla v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě. Dle kopie dodejky datové schránky má soud za prokázáno, že výzva byla doručena Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 2. 3. 2023. Listinou ze dne 28. 4. 2023 žalobce doplnil své podání. Žalobce uplatňoval nemajetkovou újmu s tím, že poukazoval na zásah do osobní sféry, jeho soukromí a rodinných vztahů, kdy tvrdil psychickou zátěž vyvolanou pocitem nejistoty, kdy nevěděl, jaká bude jeho budoucnost. Poukazoval na to, že jako svědci byli vyslýcháni sousedé z domu a blízkého okolí, což mělo vliv na jeho pověst v domě, ve kterém vlastní byt. Měl obavy, že by v důsledku možnosti uložení trestu odnětí svobody ztratil kontakt se svou rodinou, svou prací, nemohl by splácet hypotéku. Trestní stíhání mělo negativní dopad na jeho vztahy s otcem, který trval na náhradě škody[Anonymizováno]

7. Kopií listiny, potvrzení příjmu podání, má soud za prokázáno, že zástupci žalobce bylo potvrzeno přijetí podání Ministerstvem spravedlnosti ČR.

8. Výzvou ze dne 31. 3. 2023 byl žalobce vyzván k doložení důkazů ke svým tvrzením o zásahu do jednotlivých sfér žadatele ke vzniku nemajetkové újmy ve lhůtě 30 dnů.

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 29. 8. 2023 o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. má soud za prokázáno, že žalovaná konstatovala, že rozsudek Okresního soudu v [adresa] byl zrušen a rozsudkem Krajského soudu v [adresa] byl žalobce zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v daném žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, v souladu s judikaturou konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žadatele k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 7. 2021. Pokud jde o uplatnění nákladů na obhajobu, byla žadateli přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v celkové výši 25 228,50 Kč. Ohledně nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, vyčíslené v částce 50 000 Kč, pak žalovaná sdělila, že konstatuje, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žadatele došlo k porušení práva žadatele být trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání tohoto rozhodnutí se Ministerstvo spravedlnosti ČR žalobci písemně omluvilo. Pokud jde o nemajetkovou újmu, konstatovalo, že nebyly z trestního spisu ani jinak doloženy následky, jenž žadatel v žádosti uváděl. V případě tvrzeného narušení vztahů s otcem na základě předmětného trestního stíhání, toto naopak bylo vyvráceno samotnou výpovědí žadatele a jeho otce, ze které vyplynulo, že vztahy byly narušeny již před trestním stíháním.

10. Pokud žalobce navrhl ke srovnání rozsudek Okresního soudu ve [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 10. 1. 2017, v daném případě byla přiznána žalobci na nemajetkové újmě částka 25 243 Kč, kdy v tomto případě byl žalobce obviněn ze spáchání přečinu ublížení na zdraví, uplatňoval nárok na zadostiučinění ve věci 30 000 Kč, na nemajetkové újmě. Žalobce byl bezúhonný, žil v manželském vztahu, vychovával nezletilé dítě, zákonné stíhání zasáhlo výrazně emociálně po stránce psychické i do rodinného života, měl obavy o budoucnost, případné zajištění rodiny, kdy bylo z předložených důkazů prokázáno, že s manželkou spláceli hypoteční úvěr a překlenovací úvěr ze stavebního spoření, které mu byly poskytnuty. Měl obavy z odsouzení, což se negativně projevovalo na jeho psychice, negativně se projevovaly v rodinném soužití. Obvinění se týkalo přečinu ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit na chodbě domu vůči ženě, kterou měl shodit na zem a při pádu se udeřila do kovové hrany krytu vodovodní stoupačky a měl jí způsobit zranění spočívající ve zhmoždění hlavy s délkou léčení čtyř týdnů. V práci na obviněného divně pohlíželi, kdy byl stíhán za ublížení na zdraví, i kamarádi se na něho tak dívali, přestože věděli, jak to ve skutečnosti bylo, stupňoval se tento stres.

11. Výpovědí svědkyně [jméno FO], družky žalobce, má soud za prokázáno, že tato je ve vztahu s žalobcem 14 let, žijí 13 let v jedné domácnosti, ze soužití se narodil syn ve věku 7,5 roku. S otcem žalobce neměli dobrý vztah, býval opilý, nadával svědkyni, proto se rozhodla, že tam nebude chodit ani se synem. Do bytu za otcem pak docházel pouze žalobce. Došlo k situaci, že volala policie, aby žalobce zajistil byt, neboť se jednalo o jeho byt a otce odvezli do nemocnice. Byl tam uklízet, viděla pořízené fotografie, vzali domů psa, ale nemohli se o něj starat, proto předali psa neziskové organizaci. Její přítel, žalobce, vzal domů nějaké věci, i peníze, které našel v bytě, protože dveře nebylo možno úplně dobře uzamknout, aby se něco neztratilo, dveře byly poškozené. Pokud se otec vrátil z nemocnice, žalobce mu vrátil peníze zpátky, předal mu i smlouvu o předání psa. Následně došlo k tomu, že otec řekl, že mu chybí 20 000 Kč, žalobce řekl, že mu nic nevzal. Pokud bylo trestní stíhání, žalobce se dostavoval k jednání, vždy před jednáním měl schůzku s právníkem, byl z toho vždy nervózní a podrážděný, moc nespal, občas zařval, kdy myslel na soudní jednání, nemohl se dobře soustředit. Žalobce byl naštvaný na otce, že mu pomáhal, že ten ho takto obvinil, že mu vzal peníze, nestýkal se pak s otcem. U jednání, kde byl odsouzen, si žalobce oddechl, že nepůjde do vězení, ale měl zaplatit 20 000 Kč otci, s tím nesouhlasil. Ona sama u žádného jednání nebyla, ani u porady s advokátem. Žalobce to pociťoval jako křivdu. Pokud by byl ve vězení, nedokázali by platit školku, bydlení, ona už v té době pracovala. Žalobce podporovala, rovněž byla nervózní, ale snažila se žalobce uklidnit, že to dobře dopadne, podporovala ho, sama věřila v jeho nevinu. Podporovaly ho i jeho sestry, jeho kamarádi, její rodina, v práci neměl problémy, pouze byl zvýšeně nervózní a hůře se soustředil, nebyl se nikde radit u lékaře, nebral léky.

12. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení má soud za prokázáno, že v práci se ho ptal jeho šéf, jestli má nějaké problémy se zákonem, neboť po něm chtěli, aby poslal na žalobce posudek a ptal se, zda si někde půjčoval peníze. Svou situaci šéfovi vysvětlil a ten mu řekl, že za ním bude stát. Měl obavy, že by mohl přijít o práci. U soudu byl s právníkem, nenesl dobře tato jednání, vždy před jednáním nespal, neměl chuť na jídlo. Po vydání rozsudku byl naštvaný, že uvěřili jeho otci, který byl alkoholik, neuvěřili tomu, co říkal on sám, byl z toho rozčarovaný. Měli náklady s bydlením, přítelkyně nastoupila do práce po mateřské, nevěděl přesně kdy. V bytě, kde žil otec, bydlí nyní on sám. V prosinci, kdy končil rekonstrukci bytu, potkával se sousedy, kteří jej znají odmalička, vědí, že byl stíhán pro krádež, žalobce jen pozdraví, pokud se jich něco zeptá, odpoví stručně. Do bytu dříve docházel dvakrát týdně za rodiči, později méně, po smrti otce tam provedl rekonstrukci, do bytu se fakticky nastěhoval na Vánoce 2024, po proběhlé rekonstrukci. Přítelkyně ho po celou dobu podporovala, věřila mu, stejně tak její matka. Pokud jde o jeho kamarády a kolegy v práci, ti o tom věděli, věřili mu, že by nic takového neudělal, rovněž ho podporovali.

13. Po provedeném dokazování má soud za prokázán následující skutkový stav: Usnesením Policie ČR ze dne 9. 7. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro obvinění ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákona, Okresním soudem v [adresa] byl vydán trestní příkaz, kde mu byl uložen peněžitý trest, proti tomu podal odpor, u Okresního soudu v [adresa] pak byl odsouzen k podmíněnému trestu v délce trvání šesti měsíců na zkušební dobu dvanáct měsíců a současně mu bylo uloženo zaplatit náhradu škody ve výši 20 000 Kč svému otci, poškozenému. Na základě odvolání pak rozhodoval Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. [spisová značka], který zrušil rozsudek Okresního soudu v [adresa] dle § 226 písm. b) trestního řádu, zprostil žalobce obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2022. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu majetkové újmy představující náklady na právní zastoupení a úhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč vůči Ministerstvu spravedlnosti ČR podáním ze dne 2. 3. 2023, které bylo téhož dne doručeno, následně bylo na výzvu doplněno a dle Ministerstvem spravedlnosti ČR vydaného stanoviska mu byla přiznána částka za náklady obhajoby, která mu již byla vyplacena. Bylo konstatováno, že v daném případě došlo ohledně žadatele k vydání nezákonného rozhodnutí a byla učiněna omluva, náklady nemajetkové újmy nebyly přiznány, kdy bylo konstatováno, že nebyla zjištěna ani doložena nemajetková újma žalobcem. Bylo konstatováno, že bylo vyvráceno narušení vztahů samotnou výpovědí žadatele i jeho otce v průběhu trestního řízení, kdy vztahy byly narušeny již před tímto trestním stíháním. Z výpovědi žalobce i jeho družky má soud za prokázáno, že byl žalobce nervózní vždy před konanými jednáními u Okresního soudu v [adresa], jednání před Krajským soudem v [adresa] se neúčastnil. Žalobce uváděl, že měl podporu po celou dobu své družky, přátel, kamarádů i širší rodiny, i svého šéfa, kdy všichni mu důvěřovali, věřili v jeho nevinu. Pokud žalobce uváděl, že měl obavu z finančních následků, pokud by byl odsouzen, že by nebyl schopen platit hypotéku, pak v řízení nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno, že by nějakou hypotéku žalobce platil. Pokud byl před jednáním nervózní, méně spal, méně jedl, jednalo se o běžnou, pochopitelnou nervozitu, nijak nevybočující z obvyklé nervozity před důležitou událostí či úředním jednáním.

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 5 tohoto zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Dle 7 odst. 1 tohoto zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Dle § 8 odst. 1 tohoto zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 tohoto zákona, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 31 odst. 1 tohoto zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

20. Dle § 32 odst. 3 tohoto zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. V daném případě žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu, která mu nebyla přiznána žalovanou, uplatňoval nárok ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. návrhem ze dne 2. 3. 2023, požadoval částku 50 000 Kč, která mu nebyla přiznána, byla učiněna písemná omluva, finanční část odškodnění ve výši 50 000 Kč mu nebylo přiznáno, v řízení tak může být nárok projednán před soudem dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Ze strany žalované bylo konstatováno nezákonné rozhodnutí, byla poskytnuta písemná omluva. Ve vztahu k odškodnění této nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání je zde existence nezákonného rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí, kdy vznik nemajetkové újmy musí být bezpečně prokázán, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Je na žalobci, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako konkrétní porušení práva žalobce, které způsobilo vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s tuto skutečností. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění dle § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

22. Obecně je možno konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterou je do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako nevinnou, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání významně zasahuje do soukromého i osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což bylo posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem jako v tomto daném případě (viz rovněž pro srovnání Nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

23. Trestní stíhání žalobce v daném případě trvalo od podání obžaloby dne 29. 7. 2021 do právní moci rozsudku Krajského soudu v [adresa], kterým byl zproštěn obžaloby ze dne 23. 11. 2022, trestní stíhání se týkalo obvinění ze spáchání trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku pro částku 20 000 Kč, kterou měl žalobce odcizit z bytu otce, který byl v dané době hospitalizován. Žalobci nehrozil nepodmíněný trest, což mu bylo známo, neboť již v prvotně vydaném trestním příkazu ze dne 13. 9. 2021 byl odsouzen k peněžitému trestu 25 000 Kč a náhradě škody 20 000 Kč otci, v rozsudku Okresního soudu v [adresa] byl mu uložen podmíněný trest, jak bylo uvedeno shora. Žalobci nikdy nehrozil trest nepodmíněný, rovněž žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že by splácel hypotéku, jak uváděl jeho zástupce, kdy vlastnil byt, ve kterém mělo dojít ke krádeži, ve kterém v současné době bydlí, platil nájem a jeho družka uvedla, že v dané době byl syn ve školce, ona nastupovala do práce po mateřské dovolené. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl dobré vztahy se svou družkou, se svou širší rodinou, matkou přítelkyně, přáteli, kamarády a rovněž ve svém zaměstnání, nehrozilo mu žádné propuštění z práce, naopak nadřízený ho podporoval a rovněž v širší rodině měl podporu, kdy věřili v jeho nevinu a podporovali žalobce. Pokud jde o jeho vztahy k otci, pak z protokolů v trestním řízení vyplývalo, že měli špatné vztahy již dříve, jeho družka ani syn k otci nechodili a žalobce sám otce navštěvoval jen výjimečně. Pokud žalobce tvrdil nervozitu, špatný spánek a nechuť k jídlu, pak se nejedná o závažné následky, ale obvyklou frustraci a nervozitu, která je naprosto pochopitelná v probíhajícím trestním řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nespáchal trestný čin, nemělo proti němu být zahájeno trestní stíhání, mezi vznikem škody na straně žalobce a porušením právní povinnosti ze strany státu je dána příčinná souvislost. Pokud jde tedy o majetkovou újmu za poskytnuté právní služby obhajoby, tato částka již byla žalobci žalovanou přiznána a vyplacena. Pokud jde o nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. jako zadostiučinění, pak žalovaná namítala, že poskytla žalobci omluvu a tuto považuje za dostačující satisfakci za nemajetkovou újmu, při posuzování vychází ze tří daných kritérií, tedy povahy trestní věci, délky trestního řízení a následků způsobených v trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby. V daném případě nebyla shledána délka trestního řízení jako nepřiměřená. Pokud jde o povahu trestní věci, pak tímto se myslí zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť tato zpravidla zvyšuje intenzitu s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Souvisí to i se sazbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení. V daném případě se jednalo o krádež způsobenou ve výši 20 000 Kč, kterou měl způsobit žalobce svému otci, který byl v dané době hospitalizován. Pokud zástupce žalobce považoval tuto situaci za horší než ve srovnávaném případě, v předloženém rozsudku Okresního soudu ve [adresa], kde byl žalobce zproštěn obžaloby pro skutek, kdy se měl dopustit násilného trestného činu vůči ženě, pak soud toto rozhodně nepovažuje za přiléhavé. Naopak násilný trestný čin navíc vůči ženě se zraněním, v důsledku kterého se měla léčit čtyři týdny, považuje soud za mnohem závažnější než trestný čin, z něhož byl obviněn žalobce. Ve srovnávaném případu pak žalobce pociťoval negativně obavy z možného odsouzení, doložil, že splácí hypotéku a měl obavy z finančních problémů rodiny, pokud by byl odsouzen, mělo se jednat o násilné napadení ženy s poraněním hlavy s krevními výrony a dobou léčení v délce čtyř týdnů. Rovněž odlišnost spatřuje soud v tom, že ve srovnávaném rozsudku trpěla rodina tím, že zde měl žalobce potíže v práci, kdy na něj divně pohlíželi za situace, kdy byl stíhán za ublížení na zdraví, i kamarádi se takto na něj dívali, neměl tedy širší podporu v rodině a známých jako žalobce v tomto případě. U žalobce byly potvrzeny pouze obavy, nervozita, horší spaní v době, kdy měl před jednáním soudu, závažné důsledky trestního stíhání žalobce netvrdil a neprokázal. Ačkoliv tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nim trestní stíhání skončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu, v každém případě, musel odškodnit penězi, kdy k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4525/2017). Míra vlivu zahájení a vedení konkrétního trestního řízení do osobnosti stíhané osoby se odvíjí i od povahy trestného činu, kdy například trestné činy proti životu, zdraví, lidské důstojnosti, jsou společností vnímány velmi negativně a dále tak od výše hrozícího trestu. Dle těchto uvedených kritérií byl trestný postih znám, byl relativně nízký. Ze všech těchto shora uvedených důvodů soud nárok žalobce v celém rozsahu zamítl, kdy rovněž přihlédl i k tomu, že již v průběhu trestního řízení, pokud žalobce toto vnímal tak negativně, jak uváděl, se mohl dalšímu trestnímu řízení vyhnout tím, že by zaplatil částku 20 000 Kč svému otci, který to požadoval a tento by vzal zpět svůj souhlas s trestním stíháním žalobce. To však žalobce neučinil s tím, že by tím tzv. přiznal vinu a raději nechal proběhnout celé trestní řízní, kdy sám o částce 20 000 Kč uváděl, že je zanedbatelná. Soud tedy nárok žalobce v celém rozsahu zamítl ze všech shora uvedených důvodů.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož přizná soud náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci procesní úspěch proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla procesně úspěšná strana žalovaná, žalobce tedy byl zavázán zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, které představují částku 1 800 Kč, a to za šest úkonů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální úhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a to za celkem šest úkonů (dvakrát účast u jednání, dvakrát příprava k účasti na jednání a dvakrát písemné stanovisko ve věci).

25. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení