83 Co 237/2021-628

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 223/2019-330 ze dne 20. května 2021

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na vypořádání podílu , částka, , a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Účastníci jsou povinni zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Liberci náhradu nákladů placených v řízení před okresním soudem státem, a to žalobce ve výši , částka, a žalovaní společně a nerozdílně ve výši , částka, .

V. Účastníci jsou povinni zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice na účet , jméno FO, soudu v , adresa, náhradu nákladů placených v řízení před odvolacím soudem státem, a to žalobce ve výši , částka, a žalovaní společně a nerozdílně ve výši , částka, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaných k pozemkům st. parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, (dále též jen „nemovité věci“), výrokem II nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, výrokem III uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku na vypořádání podílů částku , částka, , výrokem IV nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, výrokem V uložil žalobci povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, a výrokem VI uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

2. Z odůvodnění se podává, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí, přičemž žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 1/2 a žalovaní mají ve společném jmění manželů rovněž podíl o velikosti 1/2. Žalobce svůj spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech nabyl od své matky (která vydražila spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na nemovitých věcech v exekuční dražbě a stala se jeho vlastníkem ke dni , datum, , kdy bylo vydáno usnesení o příklepu) na základě darovací smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Žalovaní nabyli vlastnické právo ke svému spoluvlastnickému podílu na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne , datum, , kolaudačního rozhodnutí a rozhodnutí o přidělení čísla domu ze dne , datum, a kupní smlouvy ze dne , datum, . V současné době je v katastru nemovitostí u spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 poznámka spornosti, a to ve prospěch , jméno FO, k tíži žalobce, na základě žaloby podané u Okresního soudu v Liberci dne , datum, . Jí se , jméno FO, coby žalobce domáhá mimo jiné proti , Jméno žalobce, jako žalovanému určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech. , jméno FO, , jméno FO, odůvodnil tím, že usnesení o příklepu, na jehož základě měla nabýt vlastnické právo k nemovitým věcem matka žalobce, je nicotným aktem, neboť není opatřeno otiskem razítka odpovídajícího vzoru přílohy 1 exekučního řádu. Dále se , jméno FO, domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, vydání rozhodnutí, že „platební rozkaz ve věci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vydaný Krajským soudem v , adresa, – pobočka , adresa, nebyl doručen a k vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti došlo protiprávním postupem bez splnění zákonem daných podmínek a doložka právní moci a vykonatelnosti je absolutně neplatná“, a návrhem podaným u , právnická osoba, pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , odstranění změn v katastru nemovitostí provedených na základě usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, pod č. j. , spisová značka, .

3. Okresní soud dále objasnil, že po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu mezi účastníky užívají nemovité věci výlučně žalovaní, kteří od samého počátku neumožňují žalobci užívat nemovité věci v rozsahu odpovídajícím velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Z tohoto důvodu také byla žalovaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení , částka, s úrokem z prodlení. Protože žalovaní povinnost uloženou jim v citovaném rozsudku (ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího) nesplnili, podal žalobce návrh na zřízení exekutorského zástavního práva, které bylo zřízeno exekučním příkazem soudního exekutora Exekutorského úřadu v Litoměřicích , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

4. Jako otázku předběžnou okresní soud řešil s ohledem na zpochybnění vlastnického práva žalobce žalovanými aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby. Žalovaní namítali, že matka žalobce v důsledku použití nesprávného otisku úředního razítka exekutorem na usnesení o příklepu nemohla platně nabýt vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, a proto ani nemohla následně platně převést vlastnické právo na žalobce. Dále poukazovali na řízení zahájené jejich synem , jméno FO, u Okresního soudu v , adresa, , v němž , jméno FO, zpochybňuje doručení, a tedy nabytí právní moci a vykonatelnosti, exekučního titulu. Okresní soud zdůraznil, že matka žalobce, od níž nabyl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech žalobce, nabyla vlastnické právo na základě usnesení soudního exekutora o příklepu. S právní mocí usnesení o příklepu zákon spojuje přechod vlastnického práva na vydražitele a nastávají následky předvídané v ustanovení § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.). K přechodu vlastnického práva na vydražitele přitom dochází, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci, bez ohledu na to, zda byly či nebyly naplněny materiální předpoklady uskutečnění dražby a udělení příklepu. Uvedené znamená, že k přechodu vlastnického práva na základě pravomocného usnesení o příklepu došlo i v případě, pokud by skutečně nebyl exekuční titul, na jehož základě byla vedena exekuce prodejem spoluvlastnického podílu , jméno FO, na nemovitých věcech, řádně doručen, jak tvrdí žalovaní. Nabytí vlastnického práva na základě usnesení o příklepu nemůže zpochybnit ani namítané použití nesprávného otisku razítka soudním exekutorem. Okresní soud tedy neshledal důvodnými námitky žalovaných zpochybňující nabytí vlastnického práva matkou žalobce na základě usnesení o příklepu a následně i nabytí vlastnického práva žalobcem a uzavřel, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, a proto je v dané věci aktivně legitimován.

5. V situaci, kdy dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není mezi účastníky možná, zabýval se okresní soud v prvé řadě tím, zda je možné reálné rozdělení nemovitých věcí. Za tím účelem ustanovil ve věci znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovité věci, , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve znaleckém posudku č. , hodnota, -18/2020 ze dne , datum, dospěl k závěru, že reálné rozdělení domu na 2 samostatné bytové jednotky by bylo možné při provedení stavebních úprav; náklady na ně znalec určil částkou , částka, . I v případě takového řešení by však ve spoluvlastnictví nadále zůstaly pozemky a zádveří v prvním nadzemním podlaží s tím, že přístup na zahradu by byl možný pouze z prvního podzemního podlaží, tj. pouze z jednoho bytu. Svislé rozdělení domu a pozemků dle znalce možné není. Přestože znalec připustil možnost rozdělení domu na bytové jednotky, okresní soud dovodil, že v daném případě nelze přistoupit k reálnému rozdělení nemovitých věcí, neboť tomu brání mimořádně konfliktní vztahy mezi účastníky. Okresní soud poukázal na skutečnost, že účastníci se dosud nebyli schopni shodnout v žádné otázce týkající se spoluvlastnického vztahu a užívání nemovitých věcí, na skutečnost, že u okresního soudu je vedeno mezi účastníky několik sporů týkajících se nemovitých věcí, dochází k neustálé eskalaci sporů mezi účastníky a jsou zahajována další soudní i správní řízení. Vytvořením bytových jednotek by sice došlo k vypořádání „podílového“ spoluvlastnictví, avšak vznikla by jiná forma spoluvlastnictví, a to spoluvlastnictví bytové, což by neřešilo hlavní důvod, pro který bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v dané věci navrhováno, tj. neshody spoluvlastníků. Tyto své dílčí závěry opřel okresní soud o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 174/2005 ze dne , datum, .

6. Protože okresní soud uzavřel, že reálné rozdělení nemovitých věcí není možné, zabýval se dále tím, zda je možné nemovité věci přikázat za náhradu některému ze spoluvlastníků. Vyšel přitom z toho, že zájem o přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví projevil toliko žalobce, který zároveň splňuje kritérium solventnosti. Žalovaní zájem o přikázání nemovitých věcí do jejich vlastnictví neprojevili, nadto jsou nemajetní a nemají prostředky na vypořádání spoluvlastnického podílu. Okresní soud tedy přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobce, a to za náhradu ve výši , částka, . Při určení výše vypořádacího podílu vyšel okresní soud ze shora citovaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který určil obvyklou cenu nemovitých věcí částkou , částka, . Spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 tak odpovídá částka , částka, .

7. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali žalovaní, kteří navrhují jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání zejména namítají, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce a poukazují na skutečnost, že bylo ve věci dne , datum, rozhodnuto, ačkoliv dne , datum, byla vznesena žalovanými námitka podjatosti soudce okresního soudu. Žalovaní dále namítají, že rozhodnutí v této věci je předčasné, neboť dosud nebyla vyřešena otázka vlastnictví spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech žalobcem, neboť u okresního soudu probíhá pod sp. zn. , spisová značka, řízení o určení vlastnictví a v katastru nemovitostí je poznámka spornosti vlastnictví. Žalovaní považují rozsudek okresního soudu za nepřezkoumatelný, neboť okresní soud dostatečným způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů přistoupil k vydání rozhodnutí ve věci v situaci, kdy bylo zpochybněno vlastnické právo žalobce. Mají za to, že okresní soud neodůvodnil řádně své závěry o aktivní legitimaci žalobce, nevysvětlil, proč by měla být žaloba ve věci sp. zn. , spisová značka, neúspěšná, neodůvodnil, proč považuje rozsudek Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. , spisová značka, za „bezchybný“, ačkoliv byl informován o tom, že byla podána žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení, a neodůvodnil, proč „považuje zastřený právní stav a nicotné listiny za schopné mít právní důsledky a následky“.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný, a proto navrhuje jeho potvrzení s tím, aby byla aktualizována výše náhrady za spoluvlastnický podíl. Poukazuje na skutečnost, že spoluvlastnictví účastníků lze nahradit spoluvlastnictvím bytovým pouze v případě harmonických vztahů. To je v daném případě s ohledem na konfliktní vztahy mezi účastníky a s ohledem na opakované prohlášení žalované, že si nedovede představit, že by s nimi v nemovitosti byl i žalobce, za vyloučené.

9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalovaných rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a po doplnění dokazování sdělením obsahu dodatku znaleckého posudku č. , hodnota, -18/2020 ze dne , datum, , jímž byla aktualizována obvyklá cena nemovitých věcí, a sdělením obsahu výpisů ze spořících účtů a z běžného účtu žalobce u společnosti , právnická osoba, . dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné a že je namístě přistoupit pouze k aktualizaci výše náhrady na vypořádání podílů s ohledem na dobu, která uplynula od rozhodnutí okresního soudu.

10. Odvolací soud se nejprve zabýval odvolací námitkou žalovaných spočívající v tom, že před okresním soudem měl rozhodovat vyloučený soudce.

11. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

12. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, kdy je soudce sám účastníkem řízení nebo by rozhodnutím soudu mohl být přímo dotčen na svých právech. Poměrem k věci se rozumí i situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Poměr k účastníkovi nebo jeho zástupci může být založen na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, jemuž může v konkrétním případě stát na roveň vztah přátelský či zjevně nepřátelský. V úvahu přichází též vztah ekonomické závislosti.

13. Podle § 15b odst. 1 o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Podle § 15b odst. 2 o. s. ř. ustanovení odst. 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta a má-li soud za to, že námitka není důvodná.

14. V daném případě žalovaní uplatnili námitku podjatosti podáním ze dne , datum, a odůvodnili ji tím, že podali podnět ministryni spravedlnosti k podání kárné žaloby na soudce okresního soudu , tituly před jménem, , jméno FO, . Námitka podjatosti byla žalovanými vznesena poté, kdy okresní soud dne , datum, odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku na den , datum, , přičemž uvedeného dne k vyhlášení rozsudku také skutečně došlo.

15. Soudce okresního soudu , tituly před jménem, , jméno FO, , který danou věc projednával a vydal odvoláním napadený rozsudek, se ve věci vyjádřil tak, že k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah, zaujímá ke všem účastníkům nestranný postoj, a proto zde nevidí žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti.

16. Žalovaní v námitce podjatosti neuvádějí žádné důvody, z nichž by plynul takový vztah , tituly před jménem, , jméno FO, k věci, účastníkům či jejich zástupcům, pro který by bylo možné pochybovat o jeho nepodjatosti. Nemůže být takovým důvodem sama o sobě bez dalšího pouhá skutečnost, že účastníci řízení podali ministru spravedlnosti podnět k podání kárné žaloby na věc projednávajícího soudce. Nepochybil pak okresní soud ani v tom, že dříve, než ve věci rozhodl, nepředložil nadřízenému soudu námitku podjatosti k rozhodnutí. Okresní soud postupoval v souladu s ustanovením § 15b odst. 2 o. s. ř. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že námitka podjatosti byla žalovanými uplatněna pouhé 2 dny před termínem, na který soud odročil jednání, a to pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí. V takovém případě nebyl soudce povinen podle § 15b odst. 2 o. s. ř. námitku podjatosti předložit k rozhodnutí se svým vyjádřením nadřízenému soudu. Nejsou tedy dány žádné důvody, pro které by byl soudce okresního soudu , tituly před jménem, , jméno FO, vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. Odvolací námitka, že napadený rozsudek vydal vyloučení soudce tak není důvodná.

17. Okresní soud na základě jím provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry, odvolací soud proto ze skutkového stavu objasněného okresním soudem vychází a pro stručnost na něj odkazuje. Odvolací soud pouze z důvodu běhu času aktualizoval znalecký posudek, jímž byla určena obvyklá cena nemovitých věcí a z dodatku znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, zjistil, že aktuální (ke dni vyhotovení znaleckého posudku) obvyklá cena nemovitých věcí dle odborného závěru znalce činí , částka, . Dále odvolací soud doplnil dokazování k ověření solventnosti žalobce, a to sdělením podstatného obsahu žalobcem předložených výpisů ze spořících účtů a běžného účtu žalobce vedeného u společnosti , právnická osoba, . Z nich bylo zjištěno, že ke dni , datum, činil konečný zůstatek , částka, na spořícím účtu č. , č. účtu, , , částka, na spořícím účtu č. , č. účtu, a , částka, na běžném účtu č. , č. účtu, .

18. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval správný právní předpis, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a věc po právní stránce posoudil správně.

19. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 odst. 1, odst. 2 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

21. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Z citovaných ustanovení plyne, že pokud se spoluvlastníci nedohodnou o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud. Rozhoduje-li o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud, je vázán způsoby vypořádání, jak jsou vymezeny v zákoně, včetně jejich pořadí. Tak se soud musí nejprve zabývat tím, zda je možné reálné rozdělení věci. Teprve pokud reálné rozdělení není možné, lze uvažovat o jiném způsobu vypořádání, a to nejprve o přikázání společné věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Prodej věci lze nařídit jen tehdy, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků.

23. Účastníky řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být všichni spoluvlastníci. Otázka, které osoby jsou spoluvlastníky věci, k níž má být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno, musí být soudem vyřešena předběžně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Jestliže v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci je vznesena námitka, že některý ze spoluvlastníků není vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovité věci a že stav zápisu v katastru nemovitostí není v souladu se stavem skutečným, je soud povinen předběžně vyřešit otázku, které osoby jsou spoluvlastníky nemovité věci, o níž v řízení jde. Platí totiž, že zápis (spolu)vlastnického práva do katastru nemovitostí nezakládá jeho nevyvratitelnou domněnku a že stav v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným stavem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně této skutečnosti pak stíhá toho, kdo námitku nesouladu stavu v katastru nemovitostí a stavu skutečného vznesl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

24. V daném případě žalovaní v řízení před okresním soudem uplatnili námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce opřenou právě o tvrzení, že stav katastru nemovitostí ohledně spoluvlastnického podílu, u něhož je jako jeho vlastník zapsán žalobce, neodpovídá stavu skutečnému. Tuto svoji námitku odůvodnili tím, že žalobce nemohl platně nabýt vlastnické právo darovací smlouvou od své matky, neboť tato nebyla oprávněna na něho vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech převést, a to z toho důvodu, že usnesení o příklepu, na jehož základě se matka žalobce měla stát vlastníkem příslušného spoluvlastnického podílu, je dle žalobců nicotným právním aktem, neboť na jeho originále není připojen otisk razítka exekutora, který by odpovídal vzoru razítka dle přílohy č. , hodnota, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“). Poukazovali dále žalovaní v průběhu řízení na skutečnost, že , jméno FO, (jehož spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech byl vydražen matkou žalobce v exekučním řízení vedeném proti němu jako povinnému) byla podána u Okresního soudu v , adresa, žaloba, na jejímž základě se , jméno FO, domáhá vydání rozhodnutí, že exekuční titul nebyl doručen a není pravomocný a vykonatelný, a u Okresního soudu v Liberci žaloba na určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, u něhož je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán žalobce.

25. Okresní soud nepochybil, jestliže řízení v této věci nepřerušil do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, , jíž se , jméno FO, domáhá určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, byla-li tato žaloba opřena o stejné důvody, s nimiž žalovaní i v tomto řízení spojují nedostatek aktivní legitimace žalobce, a jestliže si otázku vlastnictví nemovitých věcí, o které v tomto řízení jde, vyřešil v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu sám jako otázku předběžnou. Správně také okresní soud uzavřel, že žalovanými tvrzený důvod, pro který by žalobce neměl být vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech, nemůže obstát. Přiléhavě okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž Nejvyšší soud odkázal na ustanovení § 336l odst. 2 o. s. ř., podle něhož se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno (§ 57 ex. řádu) a nelze ho dosáhnout ani prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva třetí osoby k vydražené věci podané vůči vydražiteli.

26. Uvedené v poměrech nyní projednávané věci znamená, že, nabylo-li usnesení o příklepu, na jehož základě se vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech stala matka žalobce , jméno FO, , právní moci, pak se matka žalobce jakožto vydražitelka stala ke dni vydání usnesení o příklepu, tj. ke dni , datum, , vlastníkem dražených nemovitých věcí (spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech) a vlastnický poměr k žalobcovou matkou vydraženým nemovitým věcem již nelze vrátit do stavu předcházejícího dražbě, a to bez ohledu na to, zda byly naplněny materiální předpoklady pro uskutečnění dražby. Zaplatila-li žalobcova matka jakožto vydražitelka nejvyšší podání a nabylo-li usnesení o příklepu právní moci, přičemž tyto skutečnosti nebyly žalovanými nijak zpochybňovány, pak se stala ke dni vydání usnesení o příklepu vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitých věcech a byla poté oprávněna převést takto nabyté vlastnické právo na žalobce. Námitka žalovaných, že na originále usnesení o příklepu není otisk razítka soudního exekutora v podobě, která by odpovídala příloze č. , hodnota, ex. řádu ve znění účinném v době vydání usnesení o příklepu, je ve světle shora uvedeného zcela nedůvodná. Nad rámec toho odvolací soud dodává, že usnesení o příklepu musí dle § 169 odst. 1 o. s. ř. za použití § 55b odst. 1 ex. řádu obsahovat označení exekutorského úřadu a jméno a příjmení exekutora, který je vydal, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek a o lhůtě a místu k jeho podání a den a místo vydání usnesení. Razítko, byť jej exekutor při výkonu své činnosti dle § 13 ex. řádu používá, není dle citovaných předpisů nezbytnou náležitostí usnesení o příklepu. Jeho případná absence (v podobě přesně odpovídající příloze ex. řádu) na originále usnesení o příklepu nemá vliv na právní moc a vykonatelnost.

27. Protože se v daném případě spoluvlastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví a na jeho vypořádání, okresní soud správně na návrh žalobce podle § 1143 o. z. spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem zrušil. Při rozhodování o způsobu jeho vypořádání pak respektoval zákonem stanovené pořadí (§ 1147 o. z.) a zabýval se nejprve tím, zda je v daném případě možné reálné rozdělení nemovitých věcí. Správně také okresní soud uzavřel, že jejich reálné rozdělení (tj. na dvě samostatné věci) není možné, jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku. V něm znalec , tituly před jménem, , jméno FO, připustil pouze možnost rozdělení budovy na bytové jednotky. Přesto ani tento způsob rozdělení nemovitých věcí neshledal okresní soud v poměrech projednávané věci možným, neboť tomu brání velice napjaté a konfliktní vztahy mezi účastníky, trvající již od samého počátku existence spoluvlastnického vztahu, tj. již od roku 2007. V této souvislosti okresní soud zdůraznil, že účastníci řízení se za celou dobu trvání jejich spoluvlastnického vztahu nebyli schopni dohodnout na žádné záležitosti týkající se společných věcí a nebyli se schopni dohodnout na jejich užívání. Mezi účastníky je, případně v minulosti byla, vedena řada soudních sporů, které mají původ právě v existenci spoluvlastnického vztahu k nemovitým věcem. Spory mezi účastníky eskalují, z obou stran byla podávána i trestní oznámení. Hlavním důvodem, pro který žalobce podal žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přitom jsou právě konfliktní vztahy mezi účastníky a neschopnost na čemkoliv se dohodnout. Rozdělení budovy na bytové jednotky, při současném zachování spoluvlastnictví minimálně ke společným částem domu a pozemku nacházejícího se pod budovou, by tedy nevedlo k vyřešení neshod mezi účastníky a neodstranilo by spory mezi nimi.

28. Okresním soudem přijatý závěr o nemožnosti rozdělení nemovitých věcí s poukazem na dlouhodobě velmi konfliktní vztahy mezi účastníky má oporu i v judikatuře (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), z níž vyplývá, že okolnosti, pro které soud může dospět k závěru, že vypořádání spoluvlastnictví nelze provést rozdělením budovy na jednotky, mohou spočívat i v konfliktních vztazích mezi spoluvlastníky. Je třeba vzít v úvahu, že v případě dělení na jednotky část nemovité věci zůstává ve spoluvlastnictví, a předpokládá se tedy nutnost součinnosti či kooperace spoluvlastníků. Zatímco totiž reálným rozdělením budovy základním způsobem, tj. stavebním rozdělením na obvykle dvě zcela samostatné části (dvě budovy), jsou účastníci od sebe odděleni, rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků, respektive na dosavadních poměrech v užívání domu, zpravidla nic nemění a určitý rozsah spoluvlastnictví se v případě daného řešení zachovává. Při úvahách o vypořádání spoluvlastnictví k domu jeho rozdělením na jednotky je proto třeba přihlédnout i k okolnostem dalšího možného soužití účastníků v jednom domě a k rozdělení na bytové jednotky je možné přistoupit pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu.

29. Závěr okresního soudu o tom, že rozdělení nemovitých věci, ať již jejich rozdělení reálné či rozdělení domu na bytové jednotky, není v daném případě vzhledem k dlouhodobě konfliktním vztahům účastníků možné, je věcně správný.

30. Okresní soud tedy přistoupil v souladu se zákonem k v pořadí druhému způsobu vypořádání, tj. k přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu.

31. Při úvahách o tom, komu ze spoluvlastníků přikázat věc do výlučného vlastnictví, okresní soud vyšel z toho, že to byl pouze žalobce, kdo projevil v řízení zájem o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví s tím, že deklaroval ochotu a připravenost zaplatit žalovaným náhradu vypořádacího podílu ve výši určené znalcem. Žalobce rovněž, a to na základě doplněného dokazování provedeného odvolacím soudem, prokázal, že má k dispozici dostatek finančních prostředků pro zaplacení náhrady vypořádacího podílu žalovaným, a to ve výši 1/2 obvyklé ceny nemovitých věcí, jak byla tato cena stanovena znalcem v dodatku znaleckého posudku č. , hodnota, -18/2020 ze dne , datum, , tj. ve výši , částka, představujících s velikostí spoluvlastnického podílu žalovaných korespondující 1/2 znalcem určeného obvyklé ceny nemovitých věcí jako celku , částka, .

32. Neshledal odvolací soud důvodnou námitku žalovaných vznesenou při jednání před odvolacím soudem spočívající v tom, že dodatek znaleckého posudku neobsahuje znaleckou doložku (tj. prohlášení znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku), která by odpovídala ustanovení § 127a o. s. ř. Je tomu tak proto, že ustanovení § 127a o. s. ř. upravuje požadavky vztahující se ke znaleckému posudku předloženému účastníkem řízení, a nikoliv znaleckého posudku vyhotoveného znalcem, který byl ve věci ustanoven soudem. V daném případě znalecký posudek, resp. jeho dodatek, splňuje náležitosti dle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, znalec své závěry v něm řádně a srozumitelně vysvětlil, závěry znalce obsažené ve znaleckém posudku jsou logické a řádně odůvodněné. Ostatně ani sami účastníci proti závěrům znalce žádné námitky nevznesli.

33. Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž obranu žalovaných spočívající v tom, že by v daném případě spoluvlastnictví účastníků nemělo být zrušeno a návrh by měl být zamítnut s ohledem na špatný zdravotní stav žalovaného doložený v řízení před okresním soudem lékařskými zprávami.

34. Z ustanovení § 1140 odst. 2 věty druhé vyplývá, že důvody pro zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mohou spočívat buď v nevhodnosti doby, v níž je o zrušení žádáno, či v okolnostech představujících újmu některého ze spoluvlastníků.

35. Pro posouzení, zda jde o nevhodnou dobu ke zrušení spoluvlastnictví, jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, a nikoliv osobní poměry spoluvlastníka. Nevhodná doba je tedy objektivní, mimo spoluvlastníky ležící a vůči všem stejně působící okolnost, která činí zrušení spoluvlastnictví nevýhodným nebo neúčelným (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Nemůže být tedy nevhodnost doby pro vypořádání spoluvlastnictví založena na subjektivní okolnosti spočívající v nepříznivém zdravotním stavu spoluvlastníka, jenž se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví brání.

36. Naopak pro újmu některého ze spoluvlastníků jsou podstatné jejich poměry subjektivní, a to přechodné povahy, musí jít zároveň o okolnosti natolik významné a mimořádné, aby odůvodňovaly odklon od zákonem explicitně stanovené zásady, že spoluvlastníka nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu (§ 1140 odst. 1 o. z.). Nemůže být takovým důvodem sám o sobě bez dalšího pouze špatný zdravotní stav jednoho z účastníků (případně i ve spojení s jeho vyšším věkem), zvláště pak ne za situace, kdy se z obsahu spisu podává, že špatný zdravotní stav žalovaného je zřejmě dlouhodobý a zamítnutím žaloby „protentokrát“ by za takových okolností vedlo de facto ke zkonstruování neměnného stavu, za kterého by žalobce své právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mohl v budoucnu jen stěží znovu uplatnit a ze kterého by profitoval prakticky pouze žalovaný (spolu s žalovanou). Zachování spoluvlastnického vztahu při dlouhodobých neshodách mezi účastníky pak zjevně vylučuje i okolnost, že by žalobce nemovité věci s ohledem na dlouholetý postoj žalovaných a bránění žalobci v (spolu)užívání nemovitých věcí nemohl ani nadále užívat (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). V průběhu řízení přitom nebyly tvrzeny žádné další mimořádné okolnosti, které by případně přistoupily ke špatnému zdravotnímu stavu žalovaného a které by dosahovaly takové intenzity, aby mohlo být uvažováno o zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žádná změna v poměrech žalovaných za odvolacího řízení nebyla rovněž tvrzena. Při úvahách, zda jsou v dané věci naplněny předpoklady pro zamítnutí žaloby, pak nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že jsou to právě žalovaní, kdo dlouhodobě (a to od samého počátku trvání spoluvlastnictví s žalobcem) žalobci brání ve výkonu jeho (spolu)vlastnických práv. V úvahu je třeba vzít i skutečnost, že (jak objasnil okresní soud) žalovaní byli v minulosti vlastníky bytové jednotky v katastrálním území , adresa, a dále byli vlastníky rekreačního objektu v katastrálním území , adresa, , když uvedené nemovité věci darovali smlouvami ze dne , datum, své vnučce , jméno FO, za současného zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaných spočívajícího v bezúplatném doživotním užívání jak bytové jednotky, tak i rekreačního objektu. Žalovaní tedy mají možnost uspokojování svých bytových potřeb zajištěnu jinde.

37. Odvolací soud tedy jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil výroky I a II napadeného rozsudku, jimiž bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem a nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce a zároveň dle § 220 odst. 1 písm. b) změnil napadený rozsudek ve výroku III tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na vypořádání podílu , částka, , a to ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když bylo přihlédnuto k výši peněžitého plnění, které má být žalovaným poskytnuto.

38. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel odvolací soud především ze závěrů vyslovených Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 ze dne , datum, a v nálezu sp. zn. IV. ÚS 404/2022 ze dne , datum, . V nich Ústavní soud vyslovil, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.

39. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. pak odvolací soud uložil účastníkům, a to rovným dílem zaplatit náhradu nákladů placených v řízení státem. V řízení před okresním soudem bylo na znalečné vynaloženo z rozpočtových prostředků celkem , částka, , proto bylo uloženo jak žalobci, tak žalovaným (těm společně a nerozdílně) zaplatit v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) částku , částka, . V řízení před odvolacím soudem pak bylo na náklady znalečného z rozpočtových prostředků vynaloženo celkem , částka, , proto každé ze stran bylo uloženo zaplatit jednu polovinu této částky, tj. , částka, , a to rovněž v třídenní zákonné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to na účet , jméno FO, soudu v , adresa, .