84 C 15/2018-104

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Nohel v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [tituly] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, takto:

Výrok

I. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] dne [datum] pod sp. zn. [číslo], se zrušuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení žalobce ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] (ve znění doplnění ze dne [datum]) se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] dne [datum], pod sp. zn. [číslo]. Žalobce rozhodčímu nálezu vytýkal, že nebyl vydán v souladu s právními předpisy, když žalobci nebylo poskytnuto vysvětlení o důsledcích uzavření rozhodčí smlouvy, absenci procesních práv srovnatelných s řízením před soudem, nemožnost podílet se na obsahu rozhodčí smlouvy, to že se rozhodce neřídil předpisy na ochranu spotřebitele a rozpor se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dovozoval tak výslovně existenci důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 písm. g) a h) zákona č. 216/1996 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen ZŘŘ). Dle žalobce je ujednání v rozhodčí smlouvě o tom, že spory budou s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů v protikladu s jiným jejím ujednáním, podle nějž je kterákoliv strana oprávněna podat žalobu k obecnému soudu. Tato protichůdnost činí rozhodčí smlouvu neurčitou, matoucí a tudíž neplatnou. K podpisu samotné smlouvy o úvěru došlo poté, co žalobce telefonicky reagoval na inzerát a domluvil si osobní schůzku u něj doma. Do jeho bydliště pak dorazil p. [jméno] [příjmení], který žalobci předložil dvě formulářové smlouvy. Dle § 3 odst. 4 ZRŘ však byla žalovaná povinna s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky poskytnout žalobci jako spotřebiteli náležité vysvětlení, což jmenovaný pracovník nesplnil, když význam doložky žalobci nevysvětlil. Žalobce tak nevěděl, že se vzdává možnosti, aby případný spor byl rozhodnut soudem. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy byly podepsány současně a při jediné návštěvě, nemohla být splněna výše uvedená podmínka, tedy poskytnutí informací s dostatečným předstihem. Z rozhodčí smlouvy pak také nijak neplyne oprávnění p. [jméno] [příjmení] jednat za žalovanou (zda tak měl činit na základě plné moci, pověření či jinak). S poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2164/10 žalobce rozhodčí smlouvě vytýkal absenci ústního jednání a písemnost důkazního řízení, když sice k žádosti účastníka mohlo být nařízeno jednání, to však vzhledem k žalobcovu postavení a znalosti práva činilo tento institut prakticky vyloučeným. Dále namítal, že přezkum rozhodčího nálezu dalšími rozhodci byl vázán na zaplacení poplatku, takže byl vzhledem k tíživé situaci zbaven práva přezkumu. Dále namítal formulářovost rozhodčí smlouvy s tím, že jako slabší strana nemohl ovlivnit její obsah. Neměl dokonce možnost ji ani prostudovat a jak bylo výše uvedeno, neobdržel potřebné informace. Ve smlouvě pak byl uveden okruh ekonomicky závislých rozhodců, jejichž propojenost plyne již ze stejné adresy sídla. Daný rozhodce pak porušil ustanovení § 25 odst. 3 věty druhé ZRŘ, když rozhodoval v rozporu s § 1812 odst. 2, § 1813 a § 1814 písm. j) o. z. V případě přiznání smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně mohl a měl aplikovat moderační právo, což neučinil. Namítal také, že žalovaná nedostála ustanovení § 5 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposkytla mu s dostatečným předstihem informace dle přílohy č. 2 k uvedenému zákonu, neboť k podpisu obou smluv (úvěrové a rozhodčí) došlo najednou bez jakéhokoliv předchozího jednání stran. Smlouva o úvěru pak v rozporu s § 6 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahovala všechny informace dle přílohy č. 3 uvedeného zákona. Konečně pak je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když posouzení schopnosti žalobce splácet úvěr bylo provedeno povrchně a při jediném setkání před uzavřením smlouvy. Nebylo tedy postupováno s odbornou péčí. Žalobce závěrem poukazoval na to, že v návrhu na vydání rozhodčího nálezu je požadována pevná výpůjční úroková sazba 20 % jistiny, avšak v rozhodčím nálezu je přiznána sazba 28 % z jistiny, tedy více než bylo požadováno. Ani RPSN není ve smlouvě uvedena ve skutečné výši, která odpovídá parametrům úvěru. U jednání dále namítal celkovou neplatnost úvěrové smlouvy s ohledem na výši RPSN a úroků v ní uvedených.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla Okresnímu soudu v Olomouci doručena dne [datum].

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřela dne [datum] žalovaná jakožto věřitel a žalobce jakožto dlužník. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (byl poskytnut při podpisu smlouvy). Úvěr byl poskytnut za poplatek ve výši [částka], úplatu (jejíž výše není výslovně ve smlouvě uvedena a je nutné ji dopočíst z ostatních údajů o celkových nákladech ve spojení se splátkovým kalendářem) a úrok s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což při v přepočtu na rok činí u úvěru na 13 měsíců 25,85 % ročně. Celkové náklady na úvěr (čítající poplatek, úrok a úplatu) tak činily [částka] a celková částka k zaplacení [částka]. Tato částka měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činila při 13 měsíčních splátkách 187,6 %. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že dlužník nebude plnit řádně a včas, je věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky a že má právo v případě neuhrazení kterékoliv splátky řádně a včas, prohlásit úvěr za zesplatněný. Dlužník ve smlouvě čestně prohlásil, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas a že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy srozumitelně, jasně a určitě vysvětleny veškeré informace související s touto smlouvou. Také prohlásil, že smlouvu před podpisem přečetl. Smlouva byla uzavřena na předtištěném a rukou dovyplněném formuláři.

5. Z předpisu splátek k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že z celkové částky [částka] činí úrok [částka] a úplata [částka], přičemž splátkami se nejdříve uhrazují úrok a úplata a od šesté splátky jistina.

6. Z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí účastníci podřídili veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], [číslo]. Bylo dohodnuto, že spor projedná a rozhodne jeden rozhodce, kterým strany určily [titul] [jméno] [příjmení] zapsaného v Seznamu rozhodců pod [číslo]. Bylo dohodnuto, že v otázkách neupravených v rozhodčí smlouvě se přiměřeně použije o. s. ř. a zákon o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ). Dále, že spor bude rozhodován na základě písemných důkazů s tím, že rozhodce může nařídit ústní jednání (nebude-li považovat písemné důkazy za dostačující) či jej nařídí, pokud to alespoň jedna ze stran navrhne při prvním písemném úkonu ve věci samé, že rozhodčí nález může být k žádosti některé ze stran přezkoumán jinými rozhodci (jejichž jména jsou uvedena v rozhodčí smlouvě), že kterákoliv ze stran je oprávněna podat žalobu k soudu. Dohodnuto bylo doručování na doručovací adresy s přiměřeným použitím o. s. ř. a možnost přezkumu jinými rozhodci, který byl stejně jako rozhodčí žaloba zpoplatněn. Spotřebitel (žalobce) ve smlouvě výslovně prohlásil, že byl v dostatečném předstihu před podpisem smlouvy podrobně informován o důsledcích podpisu této smlouvy. Smlouva byla uzavřena na předtištěném a rukou dovyplněném formuláři.

7. Z rozhodčí žaloby, rozhodčího nálezu a dokladu o jeho doručení bylo zjištěno, že závazek byl zesplatněn k [datum], přičemž do zesplatnění žalobce uhradil celkem [částka], pročež mu zbývalo uhradit [částka], zákonné úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka]. Takto byly také nároky přiznány předmětným rozhodčím nálezem, který byl žalobci doručen dne [datum], kdy jej osobně převzal. Stran výše úroku rozhodce v odůvodnění nálezu uvedl, že ze strany žalované došlo ke zjevné písařské chybě, když sjednaná sazba činila 28 %, avšak požadované úroky byly vyčísleny v souladu se smlouvou (byly součástí jistiny).

8. Z listiny nazvané přijetí výzva žalovanému k vyjádření ze dne [datum] založené v rozhodčím spise bylo zjištěno, že rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], tímto informoval žalobce (v rozhodčím řízení žalovaného), že přijal funkci rozhodce v předmětném sporu.

9. Z rozhodčího spisu bylo dále zjištěno, že žalobci byly doručeny jak rozhodčí žaloba, tak rozhodčí nález i usnesení, kterým byl vyzván k vyjádření se k žalobě.

10. Ze systému databáze systémových časových řad [název] (dostupné na stránkách [název] [anonymizována dvě slova] [webová adresa]) bylo zjištěno, že v [číslo] činila úroková míra u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 11,82 % a nejvyšší úroková míra poskytovaná ovšem u úročených úvěrů z kreditních karet 23,72 %.

11. Krajský soud dále uvádí, že je mu z úřední činnosti známo (viz např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2020, č. j. 10 Co 283/2020-11 nebo ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 9 Co 715/2019 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 84 C 3/2018), že žalovaná opakovaně prostřednictvím rozhodčích nálezů uplatňuje nároky, které byly shledány v rozporu s dobrými mravy (konkrétně navýšení pohledávek o částky, jež v přepočtu na úrok těsně atakuje či dokonce přesahuje hranici 100 %), pročež byly i s ohledem na způsob sjednání úvěrových smluv a na nich navazujících rozhodčích smluv shledány jak úvěrové, tak i rozhodčí smlouvy za neplatné a naplňující kritérium zjevné nespravedlnosti.

12. Krajský soud na základě shora uvedených zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná v postavení věřitele uzavřela s žalobcem v postavení dlužníka dne [datum] smlouvu úvěru [číslo] rozhodčí smlouvu, ve které určily rozhodcem příslušným k rozhodování o sporech plynoucích z uvedené úvěrové smlouvy [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] za poplatek ve výši [částka], úplatu a úrok s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně, takže žalobce měl zaplatit celkem [částka], a to ve 13 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činila 187,6 %. Pro případ, že by dluh nebyl řádně splácen, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. V případě, že dlužník neuhradí kteroukoliv splátku řádně a včas má věřitel právo závazek ze smlouvy zesplatnit. Žalobce uhradil toliko [částka], a tak by úvěr k [datum] zesplatněn a zahájeno rozhodčí řízení, ve kterém určený rozhodce vydal předmětný rozhodčí nález, kterým žalované zcela vyhověl.

13. Podle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ) ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

14. Podle § 31 písm. c) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2021 do 30. 11. 2016, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, 15. Podle § 31 písm. g) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

16. Podle § 31 písm. h) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5, popřípadě tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé.

17. Krajský soud předně konstatuje, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl žalobcem podán včas, když žaloba došla soudu před uplynutím tříměsíční lhůty plynoucí od okamžiku doručení rozhodčího nálezu žalobkyni (§ 32 odst. 1 ZRŘ).

18. Dále krajský soud předesílá, že s ohledem na čl. IX přechodných ustanovení k zákonu č. 258/2016 Sb. aplikoval stran posouzení platnosti rozhodčí smlouvy v tomto případě právní úpravu účinnou v době jejího uzavření (viz body 13-16 tohoto odůvodnění).

19. Žalobce uplatnil fakticky čtyři důvody ke zrušení rozhodčího nálezu, jež jsou vymezeny citovaným ustanovením § 31 písm. b), c), g) a h) ZŘŘ a soud se tedy zabýval existencí těchto důvodů.

20. Předně nutno konstatovat, že rozhodčí smlouvě v tomto konkrétním případě nelze po formální stránce nic vytknout, neboť byla sjednána samostatně (samostatnou listinou) a obsahuje jednoznačné určení rozhodce zapsaného v seznamu rozhodců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR, a tedy způsobilého rozhodovat spory ze spotřebitelských smluv (§ 4 odst. 4 a § 35a ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Rovněž další náležitosti rozhodčí smlouvy odpovídají příslušné právní úpravě (konkrétně § 3 odst. 5 ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Rozhodčí smlouvu tak nelze mít za nepřípustné ujednání, když v daném období právní úprava (tj. ZRŘ) s jejím uplatněním ve spotřebitelských vztazích výslovně počítala a pro takový případ stanovila na formální a obsahovou stránku takové rozhodčí smlouvy i na evidenci a kvalifikaci rozhodců přísnější podmínky. Daná konkrétní rozhodčí smlouva pak nevylučovala možnost stran obrátit se na soud, ani přezkum rozhodčího nálezu, nevylučovala možnost jednání, nevylučovala základní principy doručování, tak jak se uplatňují u soudu, nevylučovala možnost nahlížení do rozhodčího spisu, neobsahovala přísnější lhůty, než o. s. ř., nevylučovala možnost uplatnění námitky podjatosti rozhodce ani nijak neomezovala uplatnění hmotněprávních předpisů. To, že přezkum rozhodčího nálezu vázala na zaplacení poplatku ani to, že možnost ústního jednání byla vázána na úvahu rozhodce či žádost účastníka není nijak diskriminující, když i soudní přezkum je zpoplatněn soudními poplatky a i soudní řízení může proběhnout bez jednání (ať už ve formě rozkazního řízení či na výzvu soudu). Nelze tak konstatovat, že pokud žalobce z neznalosti nevyužil dané možnosti, pak je tato úprava diskriminující. V této souvislosti nutno konstatovat, že žalobce byl po celou dobu rozhodčího řízení pasivní a nijak nereagoval na výzvy rozhodce k vyjádření se. To, že rozhodčí doložka i rozhodčí smlouva byly podepsány v jeden den a po jedné návštěvě pak samo o sobě nemůže znamenat, že žalobci nebyly s dostatečným předstihem poskytnuty potřebné informace o úvěrové a rozhodčí smlouvě, když lhůta k jejich poskytnutí není nijak konkrétně stanovena a navíc sám žalobce podepsal prohlášení, že informován s dostatečným předstihem byl. Rovněž úvěrová smlouva a rozhodčí smlouva nevykazují žádný deficit nutných náležitostí. Formulářovost smluv pak sama o sobě rovněž není důvodem, pro který by rozhodčí nález měl být zrušen, naopak je i ve spotřebitelských vztazích běžná a žalobce ani sám netvrdil, jakým způsobem se chtěl podílet na obsahu smlouvy (a proč ji tedy přes zjevné výhrady podepsal). Bez dalšího pak nelze mít dané rozhodce za ekonomicky závislé pouze na základě toho, že mají stejné sídlo, ba dokonce ani na základě toho, že vystupují v rozhodčích smlouvách opakovaně (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Rovněž tak nelze dojít k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalobce bylo nedostatečné toliko na základě časového údaje, ve kterém mělo proběhnout, bez toho, aby žalobce konkrétně tvrdil, jaké údaje poskytl či nikoliv. Pokud se jedná o žalobcem tvrzené pochybení rozhodce tkvící v tom, že bylo (stran úroku) přiznáno více než bylo požadováno, tak v tomto směru má soud za to, že tomu tak není, neboť žalovaná sice nesprávně uvedla výši sazby, avšak v kapitalizované podobě vycházela z údajů uvedených v úvěrové smlouvě. Ohledně výše smluvní pokuty pak nelze říci, že by její výše sama o sobě byla v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1017/2015 a ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 689/2008). Z tohoto pohledu tedy není dán žádný z namítaných důvodů ke zrušení rozhodčího nálezu, když ze samotného obsahu rozhodčí smlouvy nelze dovodit její neplatnost ani deficit informací ve smyslu § 3 odst. 5 ZRŘ ve znění účinném do 30. 11. 2016 ani nezpůsobilost rozhodců ve smyslu jejich ekonomické závislosti.

21. Rozhodovací praxe se však v případě posuzování platnosti rozhodčích smluv (doložek) ustálila na tom, že je nutné zkoumat i další okolnosti. V usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 Nejvyšší soud konstatoval, že„ ačkoli neplatnost smlouvy hlavní (úvěrové) sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, a ačkoli ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze – ve smyslu v předchozím zaznamenaných právních názorů – opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém tak procedurálním) není postiženo stigmatem kolize se zde rozhodnými„ dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby„ slabší strany“). Na tomto místě tak do hry vstupují i specifické okolnosti podoby konkrétních závazků dlužníka, včetně těch, jež mají„ sankční“ povahu, zakomponované do úvěrové smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1387/2016)“. V této souvislosti také nelze pominout judikaturu Ústavního soudu ČR, který ve vztahu k posuzování rozhodčích nálezů a rozhodčích smluv definoval kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti. V nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud shledal zjevnou nespravedlnost jako důvod pro odepření soudní ochrany subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů formou formulářově předtištěných smluvních ujednání neumožňujících jednoznačně slabší straně jejich modifikaci a skýtajících možnost vyvolání nepříznivých následků v osobní sféře klienta. Neplatnost a nepřijatelnost smluvních ujednání pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy, respektive naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“, Ústavní soud v tomto rozhodnutí shledal u takových postupů, v rámci nichž jsou klientům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek. Obdobně i ve svém nálezu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 pak Ústavní soud dospěl k závěru o naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“ jak s ohledem na sjednaný úrok ve výši 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 %, tak i vzhledem k zajištění nároků věřitele ze smlouvy o úvěru formou dvou biankosměnek bez uvedení směnečné sumy a údaje splatnosti, a to v kombinaci se smluvními pokutami za prodlení s úhradou jakéhokoli závazku v řádu dnů a s ujednáním o zesplatnění všech závazků klienta ze smlouvy v případě prodlení v délce 10 dnů, jakož i s dalšími sankcemi. Na použitelnosti shora citované judikatury Ústavního soudu ČR nemůže nic změnit skutečnost, že Ústavní soud posuzoval rozhodčí doložky vtělené do smlouvy o úvěru prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek, kdežto nyní je předmětem posouzení samostatně uzavřená rozhodčí smlouva, neboť v citované judikatuře vytyčené principy nelze obcházet samostatným uzavřením rozhodčí smlouvy s tím, že by tak spotřebitel pozbyl možnost ochrany prostřednictvím vytyčeného kritéria zjevné nespravedlnosti. Takto věc posuzuje i Nejvyšší soud ČR, který např. ve svém usnesení ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 pracoval právě se samostatně uzavřenou rozhodčí smlouvou, která navazovala na smlouvu úvěrovou.

22. V nyní posuzované věci bylo v rámci formulářové smlouvy o úvěru, dohodnuto, že žalovaná poskytne žalobci, jako spotřebiteli, úvěr ve výši [částka] na dobu 13 měsíců, a to za poplatek ve výši [částka], úrok ve výši 25,85 % ročně a úplatu, vše v celkové výši [částka], přičemž nutno akcentovat, že konkrétní údaj o výši odměny ve smlouvě chybí a tato je zahrnuta do celkové částky, kterou měl žalobce zaplatit, resp. do nákladů úvěru, takže přesnou představu kolik konkrétně zaplatí za úrok a kolik za úplatu dostane spotřebitel až tehdy, pokud provede přepočet těchto položek dle splátkového kalendáře. Dále nutno říci, že v daném případě se nemohlo jednat o tzv. rezervační úplatu (ve smyslu dříve platného § 499 obchodního zákoníku), tedy úplatu za to, že věřitel obstará a pro dlužníka drží peněžní prostředky v období od sjednání smlouvy do jejich čerpání. Ačkoliv právní úprava smlouvy o úvěru obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dřívější právní úpravu rezervační úplaty nepřevzala, lze si s ohledem na princip smluvní volnosti představit, že by si účastníci i v podmínkách nové právní úpravy tuto sjednali. V daném případě však žádná rezervace nebyla nutná, neboť peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy, a navíc podle komentáře k dříve platnému ustanovení obchodního zákoníku týkajícího se rezervační úplaty, který je v dispozici v databázi ASPI (autor [titul] [jméno] [jméno], [titul]) činila výše takové úplaty obvykle 0,5 % - 1 % z úvěru ročně, takže nyní sjednaná úplata by byla zjevně nepřiměřená. Dle krajského soudu tedy nutno takto sjednanou úplatu zahrnout do ceny úvěru a poměřovat ji s úroky, které představují vyjádření této ceny, když ujednání o úplatě mělo pouze navýšit cenu úvěru. Tato cena představovaná poplatkem, úroky a úplatnou pak při přepočtu na úroky odpovídá úroku ve výši 101,96 % p.a. (srov. např. splátkovou a úvěrovou kalkulačku na [webová adresa]). Takováto výše úročení činila více jak 8,5 násobek úrokové míry u bankovních úvěrů na spotřebu a více jak 4 násobek nejvyšších úrokových sazeb poskytovaných ovšem k úvěrům jiného typu, a to úročeným úvěrům z kreditních karet. Z těchto důvodů je nutno takto dohodnutou cenu úvěru, resp. výši úroků v souladu s ustálenou judikaturou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) považovat i samu o sobě za zjevně odporující dobrým mravům, když zde nebylo možno dovodit existenci žádných skutečností odůvodňujících jako přiměřené použití takto vysoké úrokové míry, tedy poskytnutý úvěr se co do poskytnuté částky či doby splácení nijak nevymyká z běžného rámce spotřebitelských úvěrů a vysokou cenu úvěru nelze odůvodnit ani případnou špatnou bonitou žalobce a tedy větší rizikovostí. Dalším pro spotřebitele maximálně nevýhodným ujednáním je možnost zesplatnění úvěru v případě jakéhokoliv prodlení (jakkoliv krátkého). Řádné a včasné splacení úvěru včetně sjednaných úroků, respektive úvěrových splátek, bylo dále v rámci formulářové smlouvy zajištěno smluvní pokutou ve výši 0,2 % denně (tj. 73 % p.a.) z dlužné částky. Tato výše smluvní pokuty (jak bylo již výše uvedeno) sice sama o sobě není v rozporu s dobrými mravy, avšak nelze pominout, že zajišťovala i splácení nemravně vysokého navýšení. Celková výše rozhodčím nálezem přiznaného plnění (bez zákonného úroku z prodlení a bez nákladů rozhodčího řízení) tak i přes žalobcem provedené úhrady v souhrnné výši [částka] činila [částka]. Jak plyne ze shora citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, žalovaná uzavírá spotřebitelské smlouvy s obdobně nepřiměřenými parametry opakovaně a nároky z těchto smluv uplatňuje (stejně jako v tomto případě) prostřednictvím formálně bezvadných formulářových rozhodčích smluv, na základě kterých je žalované rozhodci plně vyhovováno. Nepřiměřenost žalovanou požadovaného a rozhodcem přisouzeného plnění je dle názoru soudu natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými (k tomu v podrobnostech srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 či ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020).

23. Popsaný postup žalované při uzavření formulářové smlouvy o úvěru včetně na ní navázané rozhodčí smlouvy ve spojení s obsahem uzavřené smlouvy o úvěru, zejména pak s ujednáními o velmi vysoké ceně úvěru zjevně odporujícím dobrým mravům, jakož i podmínkám zesplatnění a sankčním ujednáním o smluvní pokutě se tak ve všech podstatných rysech shoduje se situací hodnocenou Ústavním soudem v jeho shora zmíněných nálezech ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12. Takový postup žalované při zohlednění výsledku rozhodčího řízení v podobě předmětného rozhodčího nálezu přiznávajícího právo na plnění všech nároků uplatněných v rozhodčí žalobě, přestože značná část těchto nároků je evidentně nemravná, je tudíž nutno při komplexním posouzení v celkovém úhrnu vyhodnotit jako postup zjevně odporující dobrým mravům a zásadám ochrany spotřebitele, a tedy naplňující shora popsané kritérium„ zjevné nespravedlnosti“ formulované v uvedených nálezech Ústavního soudu. Z výše uvedeného je tedy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o. z.) neplatná jak úvěrová smlouva, tak na ni navazující rozhodčí smlouva a je tedy naplněn důvod ke zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu citovaného § 31 písm. b) ZRŘ, jehož existenci zkoumá soud i bez návrhu (srovnej § 32 odst. 1 ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Zároveň je také naplněn namítaný důvod uvedený v citovaném § 31 písm. g) ZRŘ, když minimálně přiznáním nepřiměřeného navýšení úvěru rozhodoval rozhodce ve zjevném rozporu s dobrými mravy.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl plně procesně úspěšný a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Proto krajský soud uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobce státu, a to ve výši [částka]. Tato částka představuje, odměnu za čtyři úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, další porada s klientem dne [datum], sepis doplnění návrhu a účast u jednání) á [částka] podle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. b), c) d) a g) a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), při tarifní hodnotě [částka] (k použití této tarifní hodnoty srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1092/2017), čtyři paušální náhrady á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu za 21 % DPH z uvedených odměn a paušálních náhrad ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly tvrzeny žádné skutečnosti pro stanovení delší lhůty či plnění ve splátkách a žádné takové skutečnosti nevyplynuly ani z obsahu spisu.

25. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, rozhodl krajský soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou. Výše soudního poplatku činí podle položky 17a sazebníku [částka] a lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení