84 C 18/2018-65

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr Lukášem Nohel ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, takto:

Výrok

I. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod sp. zn. [číslo] se zrušuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Podaným návrhem se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu. Žalobce tvrdil, že jsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ), když rozhodčí smlouva uzavřená dne [datum] je neplatná. Neplatnost žalobce dovozoval z toho, že v rámci sjednávání smlouvy o úvěru byla adhezním způsobem uzavřena i rozhodčí smlouva (formulářového typu). Vzhledem k tomu, že rozhodčí smlouva byla uzavřena s nebankovní institucí adhezním způsobem, tak odporuje dobrým mravům a je neplatná rozhodce tak neměl pravomoc spor rozhodnout. Žalobce neměl možnost se řádně podílet na tvorbě obsahu rozhodčí smlouvy (zejména ohledně osoby rozhodce), což jej staví do pozice slabší strany a bylo mu tak upřeno právo zákonného soudce. Tím, že spor rozhodoval rozhodce dle výběru silnější strany, tak došlo k porušení předpisů na ochranu spotřebitele a k porušení rovnosti stran sporu. Žalobce se domníval, že penzum rozhodců uvedené v rozhodčí smlouvě je ve všech rozhodčích smlouvách stejné, což rozhodce činilo ekonomicky závislými na žalovaném. Jde o rozhodce, kteří nejsou nezávislí, nestraní a rozhodují v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce dále poukázal na nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele, když nebyl respektován požadavek obligatornosti ústního jednání ve spotřebitelských věcech. Ve své argumentaci odkázal na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn . ÚS 2164/10 a ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2735/11. Dále u jednání doplnil, že úvěr byl žalobci poskytnut, aniž by byla zkoumána jeho schopnost splácet, když v předmětné době byl bez zaměstnání a pravidelného příjmu a tímto úvěrem se snažil v podstatě vykrýt předchozí dluhy, které po něm byly vymáhány. Žalovaná musela počítat s tím, že přestane splácet a že dluh bude vymáhán. Dále žalobce poukázal na nepřiměřenou cenu úvěru projevující se zejména vysokou RPSN, dále na způsob a podmínky zesplatnění úvěru a jeho zajištění sankcemi, do jejichž výše se promítla nepřiměřená cena úvěru. Rozhodčí řízení pak bylo pouze prostředkem k tomu, aby byl získán exekuční titul obsahující nepřiměřené a nemravné nároky projevující se v navýšení úvěru a jeho zajištění sankcemi.

2. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na to, že v době uzavření rozhodčí smlouvy nebylo zakázáno sjednávat tyto se spotřebiteli. V předmětné rozhodčí smlouvě byl rozhodce přímo a konkrétně určen stranami a zkoumání platnosti smlouvy o úvěru i rozhodčí smlouvy bylo předmětem nalézacího řízení, které vyústilo ve vydání předmětného rozhodčího nálezu, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Rozhodce se při jeho vydání řídil hmotněprávními i procesními předpisy, kterými by se v případě žaloby řídil soud. Určení rozhodce v dané věci bylo tedy transparentní a odpovídající platné právní úpravě a judikatuře. Dále žalovaná poukázala na to, že rozhodčí smlouva byla uzavřena formou individuálního právního aktu, kdy obě strany měly stejnou možnost vyjádřit se k jeho znění a navrhovat případné změny. Smlouva tedy nebyla uzavřena adhezním způsobem. Argumentovala dále závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 87/04 s tím, že vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy by mělo být až prostředkem krajním. Dle žalované nebránila rozhodčí smlouva podat v případě sporu žalobu k obecnému soudu. Stran ekonomické závislosti rozhodce uvedla, že žalobce své tvrzení opírá pouze o množství vydaných rozhodčích nálezů, avšak takto by se daly zpochybnit všechny rozhodčí nálezy. Dle žalované dokud nebyla ve vztahu k rozhodci vyslovena podjatost (zde ekonomická závislost), tak se má za to, že podjatý není. Závěrem žalovaná poukázala na pasivitu žalobce v rozhodčím řízení a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla Okresnímu soudu v Olomouci doručena dne [datum].

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřela dne [datum] žalovaná jakožto věřitel a žalobce jakožto dlužník. Uvedená smlouva byla uzavřena mezi účastníky na předtištěném a rukou dovyplněném formuláři. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (byl poskytnut při podpisu smlouvy). Úvěr byl poskytnut za úplatu (jejíž výše není výslovně ve smlouvě uvedena a je nutné ji dopočíst z ostatních údajů o celkových nákladech ve spojení se splátkovým kalendářem) a úrok s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což při v přepočtu na rok činí u úvěru na 13 měsíců 25,85 % ročně. Celkové náklady na úvěr (čítající úrok a úplatu) tak činily [částka] a celková částka k zaplacení [částka]. Tato částka měla být uhrazena v 13 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činila 187,6 %. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že dlužník nebude plnit řádně a včas, je věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužné částky a že má právo v případě neuhrazení kterékoliv splátky řádně a včas, prohlásit úvěr za zesplatněný. Z předpisu splátek k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že z celkové částky [částka] činí úrok [částka] a úplata [částka], přičemž splátkami se nejdříve uhrazují úrok a úplata a od šesté splátky jistina.

5. Z rozhodčí smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí účastníci podřídili veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], [číslo]. Bylo dohodnuto, že spor projedná a rozhodne jeden rozhodce, kterým strany určily [titul]. [jméno] [příjmení] zapsaného v Seznamu rozhodců pod [číslo] Smlouva byla uzavřena na předtištěném a rukou dovyplněném formuláři 6. Z rozhodčí žaloby bylo zjištěno, že závazek byl zesplatněn k [datum], přičemž do zesplatnění žalobce uhradil celkem [částka], pročež mu zbývá uhradit [částka], zákonné úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka]. Takto byly také nároky přiznány předmětným rozhodčím nálezem, který byl žalobci doručen dne [datum] a téhož dne nabyl právní moci.

7. Z listiny nazvané přijetí funkce rozhodce a založené v rozhodčím spise bylo zjištěno, že rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení], jakožto rozhodce zapsaný v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR pod [číslo] přijal funkci rozhodce v předmětném sporu.

8. Z listiny nazvané výzva žalovanému k vyjádření založené v rozhodčím spise bylo zjištěno, že jí rozhodce sdělil žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému), že přijal funkci rozhodce a vyzval ho k vyjádření se k věci ve lhůtě 10 dnů. Z dokladu o doručení bylo zjištěno, že tato výzva spolu s rozhodčí žalobou byla žalobci doručena dne [datum]. Žalobce na ni v rozhodčím řízení nijak nereagoval.

9. Ze systému databáze systémových časových řad [příjmení] (dostupné na stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) bylo zjištěno, že v [číslo] činila úroková míra u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 11,82 % a nejvyšší úroková míra poskytovaná ovšem u úročených úvěrů z kreditních karet 23,72 %.

10. Ze sdělení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum] bylo zjištěno, že u uvedeného soudu jsou vůči žalobci vedeny spory o zaplacení peněžité částky, ve kterých vystupuje v pozici žalovaného, a to pod sp. zn. EPR [číslo] pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, přičemž řízení bylo zahájeno dne [datum], pod sp. zn. EPR [číslo] pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím, přičemž řízení bylo zahájeno [datum] a pod sp. zn. 27 C 384/2016 pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím.

11. Krajský soud dále uvádí, že je mu z úřední činnosti známo (viz např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 Co 283/2020-11 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 9 Co 715/2019 nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 84 C 3/2018), že žalovaná opakovaně prostřednictvím rozhodčích nálezů uplatňuje nároky, které byly shledány v rozporu s dobrými mravy (konkrétně navýšení pohledávek o částky, jež v přepočtu na úrok těsně atakuje či dokonce přesahuje hranici 100 %), pročež byly i s ohledem na způsob sjednání úvěrových smluv a na nich navazujících rozhodčích smluv shledány jak úvěrové, tak i rozhodčí smlouvy za neplatné a naplňující kritérium zjevné nespravedlnosti.

12. Krajský soud na základě shora uvedených zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná v postavení věřitele uzavřela s žalobcem v postavení dlužníka dne [datum] smlouvu úvěru [číslo] rozhodčí smlouvu, ve které určily rozhodcem příslušným k rozhodování o sporech plynoucích z uvedené úvěrové smlouvy [titul]. [jméno] [příjmení]. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka] za úplatu a úrok s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně, takže žalovaný měl zaplatit celkem [částka], a to ve 13 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činila 187,6 %. Pro případ, že by dluh nebyl řádně splácen, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. V případě, že dlužník neuhradí kteroukoliv splátku řádně a včas má věřitel právo závazek ze smlouvy zesplatnit. Žalovaný uhradila toliko [částka], a tak by úvěr k [datum] zesplatněn a zahájeno rozhodčí řízení, ve kterém určený rozhodce předmětný rozhodčí nález, kterým žalované zcela vyhověl.

13. Podle § 31 písm. b) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

14. Podle § 31 písm. g) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

15. Krajský soud předně konstatuje, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl žalobcem podán včas, když žaloba došla soudu před uplynutím tříměsíční lhůty plynoucí od okamžiku doručení rozhodčího nálezu žalobci (§ 32 odst. 1 ZRŘ).

16. Dále krajský soud předesílá, že s ohledem na čl. IX přechodných ustanovení k zákonu č. 258/2016 Sb. aplikoval stran posouzení platnosti rozhodčí smlouvy v tomto případě právní úpravu účinnou v době jejího uzavření (viz body [číslo] tohoto odůvodnění).

17. Žalobce uplatnil fakticky dva důvody ke zrušení rozhodčího nálezu, jež jsou vymezeny citovaným ustanovením § 31 písm. b) a g) ZŘŘ, přičemž první z nich výslovně zmínil s odkazem právě na § 31 písm. b) ZRŘ a druhý z nich lze dovodit z tvrzení žalobce poukazujícího na nepřiměřené navýšení úvěru, způsob jeho zesplatnění a zajištění.

18. Soud se tedy zabýval existencí obou tvrzených důvodů, a to neplatností rozhodčí smlouvy ve smyslu citovaného § 31 písm. b) ZRŘ a tím, zda rozhodce nerozhodoval v dané věci (spotřebitelské věci) v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Předně nutno konstatovat, že rozhodčí smlouvě v tomto konkrétním případě nelze po formální stránce nic vytknout, neboť byla sjednána samostatně (samostatnou listinou) a obsahuje jednoznačné určení rozhodce zapsaného v seznamu rozhodců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR, a tedy způsobilého rozhodovat spory ze spotřebitelských smluv (§ 4 odst. 4 a § 35a ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum]). Rovněž další náležitosti rozhodčí smlouvy odpovídají příslušné právní úpravě (konkrétně § 3 odst. 5 ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum]). Na druhou stranu je však třeba odmítnout tvrzení žalované, že rozhodčí smlouva nebyla sjednána formulářovou formou, když už z pouhé grafické podoby rozhodčí smlouvy je zřejmé, že se jedná o typizovaný formulář nepřipouštějící vyplnění jiných údajů než těch, které identifikují dlužníka a úvěrovou smlouvu. Stejně tak má jednoznačně formulářovou podobu sama úvěrová smlouva. Nicméně ze samotného obsahu rozhodčí smlouvy tedy nelze její neplatnost dovodit.

19. Rozhodovací praxe se však v případě posuzování platnosti rozhodčích smluv (doložek) ustálila na tom, že je nutné zkoumat i další okolnosti. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 Nejvyšší soud konstatoval, že„ ačkoli neplatnost smlouvy hlavní (úvěrové) sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, a ačkoli ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze – ve smyslu v předchozím zaznamenaných právních názorů – opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém tak procedurálním) není postiženo stigmatem kolize se zde rozhodnými„ dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby„ slabší strany“). Na tomto místě tak do hry vstupují i specifické okolnosti podoby konkrétních závazků dlužníka, včetně těch, jež mají„ sankční“ povahu, zakomponované do úvěrové smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1387/2016)“. V této souvislosti také nelze pominout judikaturu Ústavního soudu ČR, který ve vztahu k posuzování rozhodčích nálezů a rozhodčích smluv definoval kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud shledal zjevnou nespravedlnost jako důvod pro odepření soudní ochrany subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů formou formulářově předtištěných smluvních ujednání neumožňujících jednoznačně slabší straně jejich modifikaci a skýtajících možnost vyvolání nepříznivých následků v osobní sféře klienta. Neplatnost a nepřijatelnost smluvních ujednání pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy, respektive naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“, Ústavní soud v tomto rozhodnutí shledal u takových postupů, v rámci nichž jsou klientům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek. Obdobně i ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 pak Ústavní soud dospěl k závěru o naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“ jak s ohledem na sjednaný úrok ve výši 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 %, tak i vzhledem k zajištění nároků věřitele ze smlouvy o úvěru formou dvou biankosměnek bez uvedení směnečné sumy a údaje splatnosti, a to v kombinaci se smluvními pokutami za prodlení s úhradou jakéhokoli závazku v řádu dnů a s ujednáním o zesplatnění všech závazků klienta ze smlouvy v případě prodlení v délce 10 dnů, jakož i s dalšími sankcemi. Na použitelnosti shora citované judikatury Ústavního soudu ČR nemůže nic změnit skutečnost, že Ústavní soud posuzoval rozhodčí doložky vtělené do smlouvy o úvěru prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek, kdežto nyní je předmětem posouzení samostatně uzavřená rozhodčí smlouva, neboť v citované judikatuře vytyčené principy nelze obcházet samostatným uzavřením rozhodčí smlouvy s tím, že by tak spotřebitel pozbyl možnost ochrany prostřednictvím vytyčeného kritéria zjevné nespravedlnosti. Takto věc posuzuje i Nejvyšší soud ČR, který např. ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 pracoval právě se samostatně uzavřenou rozhodčí smlouvou, která navazovala na smlouvu úvěrovou.

20. V nyní posuzované věci bylo v rámci formulářové smlouvy o úvěru, dohodnuto, že žalovaná poskytne žalobci, jako spotřebiteli, úvěr ve výši [částka] na dobu 13 měsíců, a to za úrok ve výši 25,85 % ročně a úplatu, obojí v celkové výši [částka], přičemž nutno akcentovat, že konkrétní údaj o výši odměny ve smlouvě chybí a tato je zahrnuta do celkové částky, kterou měl žalobce zaplatit, resp. do nákladů úvěru, takže přesnou představu kolik konkrétně zaplatí za úrok a kolik za úplatu dostane spotřebitel až tehdy, pokud provede přepočet těchto položek dle splátkového kalendáře. Dále nutno říci, že v daném případě se nemohlo jednat o tzv. rezervační úplatu (ve smyslu dříve platného § 499 obchodního zákoníku), tedy úplatu za to, že věřitel obstará a pro dlužníka drží peněžní prostředky v období od sjednání smlouvy do jejich čerpání. Ačkoliv právní úprava smlouvy o úvěru obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dřívější právní úpravu rezervační úplaty nepřevzala, lze si s ohledem na princip smluvní volnosti představit, že by si účastníci i v podmínkách nové právní úpravy tuto sjednali. V daném případě však žádná rezervace nebyla nutná, neboť peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a navíc podle komentáře k dříve platnému ustanovení obchodního zákoníku týkajícího se rezervační úplaty, který je v dispozici v databázi ASPI (autor Doc. JUDr. Karel marek, Csc.) činila výše takové úplaty obvykle 0,5 % - 1% z úvěru ročně, takže nyní sjednaná úplata by byla zjevně nepřiměřená. Dle krajského soudu tedy nutno takto sjednanou úplatu zahrnout do ceny úvěru a poměřovat ji s úroky, které představují vyjádření této ceny, když ujednání o úplatě mělo pouze navýšit cenu úvěru. Tato cena představovaná úroky a úplatnou pak při přepočtu na úroky odpovídá úroku ve výši 101,96 % p.a. (srov. např. splátkovou a úvěrovou kalkulačku na [webová adresa]). Takováto výše úročení činila více jak 8,5 násobek úrokové míry u bankovních úvěrů na spotřebu a více jak 4 násobek nejvyšších úrokových sazeb poskytovaných ovšem k úvěrům jiného typu, a to úročeným úvěrům z kreditních karet. Z těchto důvodů je nutno takto dohodnutou cenu úvěru, resp. výši úroků v souladu s ustálenou judikaturou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) považovat i samu o sobě za zjevně odporující dobrým mravům, když zde nebylo možno dovodit existenci žádných skutečností odůvodňujících jako přiměřené použití takto vysoké úrokové míry, tedy poskytnutý úvěr se co do poskytnuté částky či doby splácení nijak nevymyká z běžného rámce spotřebitelských úvěrů a vysokou cenu úvěru nelze odůvodnit ani případnou špatnou bonitou žalobce a tedy větší rizikovostí. Navíc v tomto směru žalovaná nikdy neosvětlila, zda schopnost žalobce splácet úvěr zkoumala a jak a touto otázkou se nezabýval ani rozhodce v rámci„ nalézacího“ rozhodčího řízení, přičemž je zjevné, že v době uzavření úvěrové smlouvy bylo vůči žalobci vedeno civilní řízení pro peněžitou částku a další řízení byla vedena po uzavření úvěrové smlouvy. Přitom požadavek na zkoumání toho, zda je dlužník reálně schopen splatit dluh je celkem výchozí zásadou, kterou by jako obecný princip měl být brán v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dalším pro spotřebitele maximálně nevýhodným ujednáním je možnost zesplatnění úvěru v případě jakéhokoliv prodlení (jakkoliv krátkého). Řádné a včasné splacení úvěru včetně sjednaných úroků, respektive úvěrových splátek, bylo dále v rámci formulářové smlouvy zajištěno smluvní pokutou ve výši 0,2 % denně (tj. 73 % p.a.) z dlužné částky. Tato výše smluvní pokuty sice sama o sobě není v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 810/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1017/2015 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 689/2008), avšak nelze pominout, že zajišťovala i splácení nemravně vysokého navýšení. Celková výše rozhodčím nálezem přiznaného plnění (bez zákonného úroku z prodlení a bez nákladů rozhodčího řízení) tak i přes žalobcem provedené úhrady v souhrnné výši [částka] činila [částka]. Jak plyne ze shora citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, žalovaná uzavírá spotřebitelské smlouvy s obdobně nepřiměřenými parametry opakovaně a nároky z těchto smluv uplatňuje (stejně jako v tomto případě) prostřednictvím formálně bezvadných formulářových rozhodčích smluv, na základě kterých je žalované rozhodci plně vyhovováno. Nepřiměřenost žalovanou požadovaného a rozhodcem přisouzeného plnění je dle názoru soudu natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu (jako kupř. tvrzená ekonomická závislost rozhodce) se stávají podružnými (k tomu v podrobnostech srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019).

21. Popsaný postup žalované při uzavření formulářové smlouvy o úvěru včetně na ní navázané rozhodčí smlouvy ve spojení s obsahem uzavřené smlouvy o úvěru, zejména pak s ujednáními o velmi vysoké ceně úvěru zjevně odporujícím dobrým mravům, jakož i podmínkám zesplatnění a sankčním ujednáním o smluvní pokutě, v rámci kteréhož postupu neměl žalobce v postavení spotřebitele a nepochybně slabší strany v podstatě jakoukoli faktickou možnost na vnuceném obsahu obou uzavíraných smluv cokoli změnit, se tak ve všech podstatných rysech shoduje se situací hodnocenou Ústavním soudem v jeho shora zmíněných nálezech ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12. Takový postup žalované při zohlednění výsledku rozhodčího řízení v podobě předmětného rozhodčího nálezu přiznávajícího právo na plnění všech nároků uplatněných v rozhodčí žalobě, přestože značná část těchto nároků je evidentně nemravná, je tudíž nutno při komplexním posouzení v celkovém úhrnu vyhodnotit jako postup zjevně odporující dobrým mravům a zásadám ochrany spotřebitele, a tedy naplňující shora popsané kritérium„ zjevné nespravedlnosti“ formulované v uvedených nálezech Ústavního soudu. Z výše uvedeného je tedy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 obč. zák.) neplatná jak úvěrová smlouva, tak na ni navazující rozhodčí smlouva a je tedy naplněn důvod ke zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu citovaného § 31 písm. b) ZRŘ. Zároveň je také naplněn důvod uvedený v citovaném § 31 písm. g) ZRŘ, když minimálně přiznáním nepřiměřeného navýšení úvěru rozhodoval rozhodce ve zjevném rozporu s dobrými mravy.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl plně procesně úspěšný. Proto krajský soud uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za tři úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí zastoupení a účast u jednání) á [částka] podle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), při tarifní hodnotě [částka] (k použití této tarifní hodnoty srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1092/2017), tři paušální náhrady á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za čas promeškaný cestou k jednání a zpět za 8 půlhodin ve výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné za cestu k jednání a zpět (při ujetých [anonymizováno] Km, cenně PH [částka] benzínu, průměrné spotřebě 6,7 l [číslo] Km a paušální náhradě [částka] Km) ve výši [částka] a náhradu za 21 % DPH z uvedených odměn a paušálních náhrad ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.

23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly tvrzeny žádné skutečnosti pro stanovení delší lhůty či plnění ve splátkách a žádné takové skutečnosti nevyplynuly ani z obsahu spisu. Povinnost plnit k rukám zástupce žalobce pak plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení