84 Co 100/2025 - 270

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o odstranění plotu a vybudování plotu nového, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2024, č. j. 33 C 517/2021-208, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výrocích I. a III. potvrzuje, b) ve výroku II. mění potud, že výše nákladů, které je žalobce povinen zaplatit žalované, činí částku 7 500 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o odstranění plotu mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrální území [adresa] a vybudování nového plotu z dvoumetrového pletiva s podezdívkou převyšující terén nejméně o 10 cm na vytvořené podezdívce řádně ukotvený na trubku v původní kamenné podezdívce (výrok I.), uložil žalobci povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit na náhradu nákladů řízení jednak žalované, k rukám jejího zástupce, částku 13 900 Kč (výrok II.) a dále České republice – Okresnímu soudu v [adresa] částku 4 044,87 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal odstranění betonového plotu, který žalovaná vybudovala mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (ve vlastnictví žalované) a [Anonymizováno] (vlastnictví žalobce) v katastrálním území [adresa], s tvrzením, že plot částečně zasahuje na pozemek žalobce a nadměrně jej stíní, a s tvrzením, že žalovaná ignorovala požadavek žalobce na vybudování podezdívky pod plotem, která by zabránila prorůstání plevelů a pronikání koček z pozemku žalované na pozemek žalobce.

3. Žalovaná s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila s odůvodněním, že si v květnu 2020 nechala geodetem [tituly před jménem] [jméno FO] vytýčit hranice mezi pozemky, kdy bylo zjištěno, že hranice pozemků je o 60 cm posunuta v její neprospěch, plot tak postavila na svém pozemku, resp. nově vybudovaný plot stojí na dosavadní hranici, která je posunuta o 60 cm na úkor žalované. K výstavbě plotu přistoupila na žádost žalobce, záměr plot postavit mu oznámila písemně, včetně uvedení toho, jaký plot bude stavěn, na oznámení žalobce nereagoval. Konečně uvedla, že plot nedosahuje výšky dvou metrů, je zapuštěn do terénu, čímž zabraňuje prorůstání plevelu na pozemek žalobce, nadměrně pozemek žalobce nestíní, žalovaná kočky nevlastní.

4. Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze skutkového závěru, podle něhož žalovaná nahradila původní laťkový plot, který odděloval pozemky účastníků, novým betonovým plotem bez podezdívky, který byl předsazen před rezavý sloupek umístěný v podezdívce směrem k pozemku žalobce. Nový betonový plot není na obou stranách ukončen až k dalšímu plotu, čímž vznikla mezera v oplocení pozemků účastníků. Dochází k prorůstání plevelu z pozemku žalované na pozemek žalobce. Na pozemek žalobce pronikají kočky, které žalobci poškozují vegetaci. Žalovaná před stavbou nového betonového plotu nechala dne 22. 5. 2020 vytyčit společnou hranici geodetem [tituly před jménem] [jméno FO], když vytyčené body byly, jak plyne z protokolu o vytyčení hranice pozemku ze dne 22. 5. 2020 a vytyčovacího náčrtu ze dne 22. 5. 2020, v terénu označeny barvou a hřebem, a dopisem ze dne 3. 6. 2021 vyzvala žalobce k odstranění plotu z pletiva z pozemku žalované s tím, že bude plot nahrazen novým betonovým plotem. Ze znaleckého posudku z oboru geodézie ze dne 25. 8. 2023, vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] okresní soud zjistil, že nově vybudovaný betonový plot leží v rámci dopustných odchylek daných katastrální vyhláškou na vlastnické hranici mezi pozemky účastníků a plot není postaven na pozemku žalobce. K polemice žalobce se závěry znalce okresní soud uvedl, že závěry znaleckého posudku považuje za přesvědčivé, když znalec řádně vysvětlil, jakým způsobem při zaměření postupoval. Skutečnost, že se žalovaná zaměření neúčastnila na správnost měření neměla vliv, když měření probíhalo porovnáním skutečného stavu (průběhu postaveného plotu) a stavu hranic dle katastru nemovitostí. Znalec nepochybil ani tehdy, pokud se nevypořádal se „znaleckým posudkem“ [tituly před jménem] [jméno FO], neboť to nenáleželo mezi znalecké úkoly, když se ani nejednalo o revizní znalecký posudek. Dále ze znaleckého posudku zabývajícího se zastíněním pozemku žalobce nově vybudovaným plotem žalovanou okresní soud zjistil, že ve stávajícím stavu s realizovaným betonovým plotem je osluněno cca 43 % plochy pozemku a požadavek normy ČSN 73 4301 na oslunění pozemku není splněn. Snížením betonového plotu o horní díl, tedy cca o 50 cm by bylo osluněno cca 47 % plochy pozemku a požadavek normy ČSN 73 4301 na oslunění pozemku by rovněž nebyl splněn. Nahrazením betonového plotu plotem z pletiva by bylo osluněno cca 54 % plochy pozemku a požadavek normy ČSN 73 4301 na oslunění pozemku by byl splněn.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně posoudil podle § 1013 odst. 1, § 1042 a § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále již jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že tzv. petit žaloby proti imisím dle § 1013 o. z. by měl být formulován pouze negatorně, tedy jako povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení (na tomto místě okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR vydané pod sp. zn. Cpj 51/84, resp. Rc 45/1986), kdy na povinném (žalovaném) v případě úspěchu žalobce s takto podanou (negatorní) žalobou následně bude, aby si sám zvolil opatření, jímž zamezí dalšímu obtěžování imisemi, přičemž to, zda jsou opatření postačující, bude soud zkoumat až ve vykonávacím řízení (zde okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky vydané pod sp. zn. 20 Cdo 2030/2009).

6. Žalobce se domáhal ochrany proti imisím, konkrétně stíněním jeho pozemku a prorůstáním plevelů a pronikáním koček na jeho pozemek, navrhoval však, aby žalované byly uloženy konkrétní povinnosti, které měly imisím zabránit (vybudování nového plotu z dvoumetrového pletiva s podezdívkou převyšující terén nejméně o 10 cm na vytvořené podezdívce řádně ukotvený na trubku v původní kamenné podezdívce), neuplatnil tak negatorní petit, jak vyžaduje judikatura obecných soudů. Žalobce z tohoto důvodu nemohl být se svou žalobou úspěšný. Proto se okresní soud dále nezabýval otázkou, zda případné imise zasahující na pozemek žalobce jsou nepřiměřené místním poměrům, přesto nad rámec uvedeného okresní soud dodal, že si lze, jde-li o pronikání koček na pozemek žalobce jen obtížně představit opatření na straně žalované, které by takovému jevu zcela zabránilo, když ani plot z pletiva není pro kočky neproniknutelnou bariérou. V současnosti žalobce (jak sám uváděl) všechny díry v plotě žalované zabezpečil pletivem a tak si zjednal nápravu svépomocí. Ve vztahu k pronikání plevelů není vybudování podezdívky jediným možným řešení, které by těmto imisím zabránilo. Spodek plotu žalobce (jak sám uváděl) již zabezpečil tak, že na místo umístil dlaždice.

7. Co se týče požadavku na odstranění plotu údajně vybudovaného na pozemku žalobce, okresní soud konstatoval, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že plot na pozemek žalobce nezasahuje, když znalec z oboru geodézie porovnáním stavu dle katastru nemovitostí a skutečného stavu (trasy postaveného plotu) dospěl k závěru, že plot se nachází na společné hranici, příp. na pozemku žalované, nikoliv na pozemku žalobce. Pokud žalobce uváděl, že původní plot byl ukotven na rezavé trubce v podezdívce, tak toto tvrzení na rozhodnutí soudu ničeho nezměnilo, když z pohledu okresního soudu bylo rozhodující, zda se aktuálně plot nachází na pozemku žalobce, což znalec vyloučil. K námitce žalobce, že plot vybudovaný žalovanou nerespektuje rovné hranice pozemků, okresní soud uvedl, že z posudku znalce vyplynulo, že pokud se žalovaná odchýlila od hranic dle katastru nemovitostí, tak pouze ve svůj neprospěch, nikoliv v neprospěch žalobce. Žaloba na odstranění plotu z důvodu zásahu do vlastnického práva žalobce údajným připlocením jeho pozemku tak rovněž není důvodná a žalobce se tak nemůže domáhat odstranění plotu.

8. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky okresní soud rozhodl na základě § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Uvedl, že náklady žalované sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, počítaná z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, ve výši 3 100 Kč za každý úkon právní služby vykonaný zástupcem žalované (převzetí a přípravu zastoupení, dvě účasti na jednání soudu, písemné podání ve věci samé), čtyři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále žalované přiznal paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis vyjádření k žalobě ve výši 300 Kč.

9. O náhradě nákladů státu okresní soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. za situace, kdy má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil (část znalečného hrazeného nikoliv ze složené zálohy, kdežto z rozpočtových prostředků státu), podle výsledků řízení (proti neúspěšnému žalobci), pokud u povinného účastníka nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí se zamítnutím jeho návrhu na výslech svědků či dalších důkazů z jeho tabletu o zastínění pozemku. Nesouhlasil rovněž s tím, že okresní soud nevyslyšel jeho požadavek o vydání „rozhodnutí, která hranice platí“, okresní soud se pouze „opřel“ o vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku, žalobce nesouhlasil se závěry tohoto znalce, když faktická hranice pozemků a plot vybudovaný žalovanou se kříží. Žalobce je toho názoru, že z jeho strany předloženými fotografiemi bylo prokázáno, že žalovanou vybudovaný plot se nachází na pozemku žalobce. Žalobce uvedl, že se žalovaná zbavila odpovědnosti, když pověřila plnou mocí svého syna k zastupování při všech jednáních s úřady, čímž byla znemožněna komunikace mezi účastníky. Syn žalované vhodil do schránky žalobce dopis oznamující mu, že nově budovaný plot bude z betonu. Dále žalobce uvedl, že plot vybudovaný žalovanou zastiňuje pozemek žalobce v rozsahu vyšším, než je obvyklé místním poměrům, což bylo doloženo fotografiemi. Žalobce okresnímu soudu rovněž vytýkal, že neměl odmítnout jako důkaz předloženou nahrávku, na níž je zaznamenáno vpuštění kočky do domu žalované, současně uvedl, že „teď si pořídili minipsa a takže kočku u nich lze zahlédnout výjimečně“. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

11. K dotazu odvolacího soudu žalobce doplnil, že jím navržený svědek [Anonymizováno] měl být, jakožto strážník městské policie, vyslechnut k tomu, že po přivolání na místo samé stranil synovi žalované, [jméno FO] měl být slyšen k tomu, že jako nadřízený strážníka [Anonymizováno] byl požádán o sjednání nápravy tak, aby strážník [Anonymizováno] synovi žalované nestranil.

12. Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasila, rozhodnutí okresního soudu považovala za věcně správné. Uvedla, že plot není postaven na pozemku žalobce, jak dokládá znalecký posudek ze dne 25. 8. 2023. Ve stávajícím stavu s realizovaným betonový plotem je osluněno cca 47 % plochy pozemku žalobce, v případě nahrazení betonové plotu plotem z pletiva by bylo osluněno cca 54 %. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že se žalovaná odchýlila od hranic dle katastru nemovitostí ve svůj neprospěch, nikoliv v neprospěch žalobce, tedy žaloba na odstranění plotu z důvodu zásahu do vlastnického práva žalobce údajným připlocením jeho pozemku není důvodná, žalobce se proto nemůže domáhat odstranění plotu. Co se týče žalobcem tvrzených imisí, okresní soud správně uzavřel, že žalobcem požadované uložení konkrétních povinností žalované, které by měly imisím zabránit, neodpovídá právní úpravě a už z tohoto formálního důvodu nemůže být žalobce úspěšný. Odvolací námitky žalobce se proto objektivně jeví jako liché, údajně opomenuté či nové důkazy jsou spíše tvrzeními či laickými poukazy nebo stesky žalobce nad postupy, které mu z různých důvodů nevyhovují, ač věcné výhrady z jeho strany absentují. Žalobcem vznesené námitky proto žalovaná považuje za nedůvodné či zcela vyvrácené provedeným dokazováním, včetně znaleckého zkoumání, když imisní část žaloby vybočuje ze zákonných mantinelů určených k řešení imisí, a proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu potvrdil.

13. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž závěry, které učinil okresní soud a které jej vedly k závěru o nedůvodnosti podané žaloby, považuje odvolací soud za správné, když okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé, správným způsobem rovněž hodnotil provedené důkazy (zejména znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]). K procesním vadám tvrzeným žalobcem odvolací soud doplňuje, že se ve skutečnosti nejedná o procesní vady, natožpak o vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Okresní soud, byť to výslovně nevysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku, správně neprovedl výslechy svědků [Anonymizováno] a [jméno FO], neboť ti neměli být vyslýcháni ke skutečnostem, které by měly jakýkoliv význam pro rozhodnutí o věci samé – pro rozhodnutí o věci samé není podstatné, zda se strážník městské policie pan [jméno FO] měl poté, co byl přivolán do místa bydliště žalobce a žalované, přiklonit na jednu ze sporných stran, a zda byl jeho nadřízený požádán o sjednání nápravy v této souvislosti, nýbrž okolnosti jiné, správně akcentované okresním soudem.

15. Odvolací soud dále konstatuje, že správně zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle správně zvolených zákonných ustanovení a ani při právním posouzení věci nepochybil.

16. Pro rozhodnutí o věci samé jsou podstatné zejména dvě skutečnosti. Jednak správné zjištění okresního soudu, že betonový plot, který na hranici pozemků ve vlastnictví žalobce a žalované nově vybudovala žalovaná a který nyní žádá žalobce odstranit, nezasahuje do pozemku ve vlastnictví žalobce, pročež nejsou splněny podmínky pro nařízení jeho odstranění dle § 1042 o. z., respektive § 1087 o. z. Dále je pak správný právní závěr okresního soudu, že případné sousedské imise nelze dle základě § 1013 odst. 1 o. z. řešit způsobem, jež navrhoval žalobce.

17. Odvolací soud shodně se soudem okresním považuje za správné závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] plynoucí z jeho znaleckého posudku ze dne 25. 8. 2023, číslo 17/1/2023, po přezkoumání jeho obsahu jej považuje za přesvědčivý co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání (usnesením okresního soudu ze dne 13. 1. 2023, č. j. [spisová značka], bylo znalci, zejména, uloženo zjistit, zda plot mezi pozemky účastníků je umístěn na hranici těchto pozemků dle stavu v katastru nemovitostí či zda zasahuje do jednoho z pozemků, a zachytit zjištěnou situaci do geometrického plánu), znalecký posudek obsahuje logické odůvodnění jeho závěrů, znalcem bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, přičemž okresní soud (ani soud odvolací) nemohl přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] proto bylo namístě (za účelem zjištění skutkového stavu) čerpat z něj plynoucí závěr, že žalovanou nově vybudovaný plot leží v rámci dopustných odchylek daný katastrální vyhlášku na vlastnické hranici mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná tak vybudováním nového plotu nezasáhla do vlastnického práva žalobce, nebyly proto, jak již výše uvedeno, splněny podmínky pro uložení povinnosti k jeho odstranění.

18. Rovněž za správné považuje odvolací soud závěry okresního soudu, podle nichž dotčenému vlastníku pozemku náleží ochrana proti imisím, tj. účinkům, které pronikají na jeho pozemek ze sousedního pozemku (včetně pronikání zvířat, plevele a ve formě negativní imise též stínění), ve formě tzv. negatorní žaloby, jejímž prostřednictvím se vlastník dotčeného pozemku může domáhat uložení povinnosti vlastníku sousedního pozemku, z něhož imise působí, zdržet se přesně vymezeného rušení, přičemž je-li takto podané žalobě vyhověno je věcí vlastníka sousedního pozemku, aby si sám zvolil opatření, jímž dalšímu obtěžování souseda (žalobce) zamezí. Žalobce v projednávané věci uvedeným způsobem nepostupoval, volbu podle něj vhodného opatření učinil sám, když žádal, aby žalované byla uložena povinnost vybudovat nový plot s podezdívkou a pletivem (který měl bránit pronikání koček a plevelů z pozemku žalované) a odstranit plot betonový (což mělo vést k zamezení nadměrného stínění pozemku žalobce). Z tohoto důvodu bylo namístě, aniž by bylo třeba zabývat se tím, zda skutečně k imisím dochází, či kritériem míry nepřiměřené místním poměrům, žalobu žalobce, která byla podána za účelem obrany proti imisím, zamítnout – nebylo tak možno vyhovět žalobě na odstranění nově vybudovaného plotu z důvodu stínění pozemku žalobce ani vybudování plotu nového z důvodu zabránění pronikání plevelů a koček.

19. Z vyložených důvodů vyplývá, že napadený rozsudek okresního soudu je věcně správný, a to včetně výroku o náhradě nákladů vzniklých v řízení státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), a proto odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Okresní soud rovněž správně uložil neúspěšnému žalobci povinnost zaplatit v řízení úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., výši nákladů (odměny advokáta) však nestanovil správně. Okresní soud čerpal tarifní hodnotu, z níž se odměna advokáta vypočítá, z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné, jde-li o právní vztah k nemovité věci. Předmětem projednávané věci však nebylo určení existence právního vztahu nebo práva, resp. neplatnosti právního jednání, nýbrž požadavek na uložení povinnosti. Z tohoto důvodu je namístě tarifní hodnotu určit dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, podle kterého nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Dle § 7 advokátního tarifu pak odměna za každý úkon právní služby (§ 6 odst. 1 advokátního tarifu) vypočtená z této tarifní hodnoty činí 1 500 Kč.

21. Náklady vynaložené žalovanou v prvostupňovém řízení proto sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, dvě účasti na jednání soudu, písemné podání ve věci samé) ve výši 6 000 Kč, dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a rovněž paušální náhrady nákladů žalované (za sepis vyjádření k žalobě v době, kdy ještě nebyla advokátem zastoupena) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, pokud jím bylo rozhodnuto o výši náhrady nákladů řízení, jinak, bylo-li rozhodnuto o základu nároku na náhradu nákladů řízení, o lhůtě k plnění a místu plnění, tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., na jejichž základě uložil v odvolacím řízení neúspěšnému žalobci povinnost uhradit úspěšné žalované účelně vynaložené náklady v plném rozsahu. Náklady odvolacího řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu). Vzhledem k tomu, že vyjádření k odvolání bylo podáno dne 10. 12. 2024, bylo namístě odměnu stanovit dle § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (srov. přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou byl s účinností od 1. 1. 2025 novelizován advokátní tarif), tj. ve výši 1 500 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Úkon právní služby ve formě účasti na jednání soudu byl učiněn již v roce 2025 (jednání odvolacího soudu proběhlo dne 23. 4. 2025), tudíž výši odměny za něj je nutno stanovit dle nyní platného advokátního tarifu, tedy v částce 2 300 Kč, paušální náhradu hotových výdajů pak ve výši 450 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 4 550 Kč žalobce zaplatí žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).