84 Co 177/2023 - 576

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované] IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 757 450 Kč s příslušenstvím a měsíční rentu ve výši 30 017 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. dubna 2023, č. j. 7 C 152/2019-481, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. a) pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady škody způsobené žalobci ztrátou na výdělku po pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2022 mění potud, že žalovaná je povinna ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci další částku 48 103 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z částky 4 645 Kč od 14. 6. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 1 326 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, 15 % ročně z částky 1 542 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 2 845 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 4 024 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 33 721 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení, jinak se v napadené části tohoto výroku potvrzuje; b) pokud jím byla zamítnuta žaloba na vyplácení měsíční renty v období od 1. 12. 2022 do 31. 1. 2024 mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku další částku 308 376 Kč; c) pokud jím byla zamítnuta žaloba na vyplácení renty ve výši 20 061,50 Kč měsíčně za dobu od 1. 2. 2024, mění tak, že žalovaná je povinna vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši 20 061,50 Kč počínaje od 1. 2. 2024 a dále je žalovaná povinna vyplácet žalobci od 1. 2. 2024 měsíční rentu ve výši 8 976,50 Kč, celkem 29 038 Kč, a to vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž renta za měsíc únor 2024 je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 40 428 Kč v sazbě 15 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 165 Kč jako náhrady škody za měsíc leden 2023 s úrokem z prodlení za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, a co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 40 593 Kč za dobu od 11. 5. 2023 do 1. 6. 2023.

IV. Řízení o nároku na vyplácení měsíční renty ve výši 979 Kč za dobu od 1. 2. 2024 se zastavuje.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to za řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 74 %, za řízení odvolací v plném rozsahu, ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A], [Anonymizováno] se sídlem v [adresa].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 114 399 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“ či „okresní soud“), že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 189 181 Kč s vymezeným úrokem z prodlení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 259 893 Kč s vymezeným úrokem z prodlení a co do požadavku na úhradu měsíční renty za dobu od 1. 12. 2022 ve výši 20 061,50 Kč žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 9 514 Kč (výrok III.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 43 191 Kč (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu, kterým se žalobce domáhal náhrady škody vzniklé mu pracovním úrazem, který utrpěl dne 1. 8. 2011. Uplatnil právo na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019 ve výši 140 477 Kč s úrokem z prodlení, za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 3 197 Kč s úrokem z prodlení, za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 60 074 Kč s úrokem z prodlení, za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 46 996 Kč s úrokem z prodlení, za období od 1. 1. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 198 330 Kč s úrokem z prodlení, celkem tedy 449 074 Kč s úrokem z prodlení. Dále se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo vyplácet mu měsíční rentu ve výši 20 061,50 Kč, počínaje od 1. 12. 2022.

3. Okresní soud ve svých skutkových zjištěních vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru od 1. 4. 2005 do 30. 11. 2012, a to na pozici [pozice]. Pracovní poměr skončil dne 30. 11. 2012, na základě výpovědi žalované ze dne 19. září 2012, z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost vykonávat dosavadní práci. Dne 1. 8. 2011 žalobce v souvislosti s výkonem svých pracovních povinností utrpěl pracovní úraz, při kterém došlo k otevřené zlomenině a pohmožděnině třetího a čtvrtého prstu pravé horní končetiny. Žalobce byl v důsledku utrpěného pracovního úrazu v pracovní neschopnosti od 1. 8. 2011 do 5. 8. 2012. Od 5. 12. 2012 byl žalobce v souvislosti s pracovním úrazem uznán invalidním.

4. V době od 16. 8. 2012 žalobce opět započal vykonávat práci pro žalovanou, byl však zařazen na jinou práci, neboť vzhledem ke svému zdravotnímu stavu již dosavadní práci vykonávat nemohl. Tato skutečnost byla před soudem prvního stupně prokázána výpověďmi svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a[Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO]

5. Dále se okresní soud zabýval námitkou žalované, že po opětovném nástupu žalobce do práce po skončení pracovní neschopnosti vzniklé mu z důvodu pracovního úrazu nabídla žalobci práci mistra [pozice], kterou žalobce odmítl a tím si opomněl vydělat částku přesahující žalobci vzniklou ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Z lékařských zpráv závodního lékaře žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] ze dne 8. 3. 2021 okresní soud zjistil, že práci mistra [pozice] by žalobce mohl vykonávat pouze za předpokladu, že by mu byly poskytnuty pracovní úlevy spočívající v tom, že by nemusel vykonávat činnosti obvykle s touto prací spojené, konkrétně ruční manipulaci s předměty o hmotnosti několika kilogramů, úkony vyžadující jemně koordinovanou úchopovou funkci pravé ruky, lezení po žebřících a dále že by bylo zajištěno, aby nedocházelo k významnému prochlazení jeho pravé ruky. Takové úlevy žalovaná podle svého tvrzení žalobci nabídla.

6. Okresní soud za účelem zjištění mezi účastníky sporné otázky, zda byly žalobci ze strany žalované nabídnuty pracovní úlevy odpovídající jeho zdravotnímu stavu, vyšel z obsahu pracovní náplně mistra [pozice], která byla žalobci předložena dne 15. 8. 2012 (po skončení pracovní neschopnosti). Konstatoval, že přestože někteří slyšení svědci ([tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) vypověděli, že žalobci byly nabídnuty úlevy směřující k tomu, aby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu po pracovním úrazu mohl nabízenou pozici vykonávat, tyto úlevy se neprojevily v pracovní náplni mistra [pozice], jíž by byl žalobce právně vázán. Rovněž dospěl k závěru, že výkon práce mistra [pozice] by byl pro žalobce vzhledem k jeho zdravotnímu stavu velmi obtížný i v případě poskytnutí úlev, neboť by žalobce musel velmi často, prakticky neustále žádat jiné zaměstnance o pomoc s manipulací s pro něj těžkými břemeny, lezení po žebřících apod. Nadto by se i při poskytnutí úlev žalobce musel pohybovat mezi halami, přičemž v zimním období by nebylo možno vyloučit významné prochládání pravé ruky žalobce. Proto okresní soud dospěl k závěru, že nabídnutá pracovní pozice nebyla prací pro žalobce vhodnou a žalobce si tedy neopomněl vydělat více, než si fakticky vydělal.

7. Z provedených důkazů vycházel okresní soud ohledně výdělků žalobce před pracovním úrazem a po něm, žalobci vypláceného invalidního důchodu a dávek nemocenského pojištění.

8. Po právní stránce okresní soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ust. § 269 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 1. 10. 2015 (dále jen „zákoník práce“). Dospěl k závěru, že žalobce utrpěl dne 1. 8. 2011 pracovní úraz, za nějž plně odpovídá žalovaná a že nárok žalobce je tedy co do základu důvodný.

9. Při zjišťování výše žalobcova nároku ve smyslu ust. § 271b zákoníku práce vycházel okresní soud z ust. § 351 a násl. zákoníku práce upravujících průměrný výdělek. Přitom dospěl k závěru, že průměrným výdělkem před vznikem škody podle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce je v posuzovaném případě průměrný výdělek, jehož žalobce dosahoval před pracovním úrazem, k němuž došlo 1. 8. 2011, za průměrný výdělek před vznikem škody proto považoval výdělek žalobce v období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2011. Konstatoval, že by pro žalobce nebylo výhodnější vycházet podle ust. § 271m odst. 1 zákoníku práce z průměrného výdělku dosaženého v kalendářním roce 2010.

10. Následně soud prvního stupně podle ust. § 271b zákoníku práce určil výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v jednotlivých měsících od 1. 5. 2016 do 30. 11. 2022, přičemž vycházel ze zjištěného průměrného výdělku žalobce dosaženého ve druhém čtvrtletí roku 2011, valorizovaného podle příslušných nařízení vlády, ze zjištěných výdělků žalobce v období od 1. 5. 2016 do 30. 11. 2022, z výše invalidního důchodu vypláceného žalobci a z nemocenského vyplaceného žalobci za dobu, kdy byl v pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu (18. 3. 2020 do 30. 6. 2020), popřípadě z průměrného výdělku, z něhož byla stanovena výše nemocenského, nenastala-li pracovní neschopnost žalobce v důsledku pracovního úrazu, nýbrž z jiných, tzv. obecných příčin. Takto okresní soud určil, že žalobci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od 1. 5. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 23 836 Kč, v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 9 856 Kč, v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 12 898 Kč, v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 5 224 Kč (přestože v odůvodnění dospěl k závěru o výši náhrady příslušející žalobci za uvedené období 6 304 Kč), v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 45 102 Kč, v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 23 606 Kč a v období od 1. 1. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 68 659 Kč, celkem tedy 189 181 Kč.

11. Proto okresní soud žalobě vyhověl co do částky 189 181 Kč, včetně požadovaného úroku z prodlení, přičemž specifikoval, že při určení počátku prodlení žalované vycházel z toho, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky žalobou, popřípadě následně rozšířením žaloby. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 259 893 Kč s vymezeným úrokem z prodlení okresní soud žalobu zamítl.

12. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části požadující vyplácení měsíční renty ve výši 20 061,50 Kč v době od 1. 12. 2022. Okresní soud zamítnutí žaloby v této části s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 37/74 odůvodnil tím, že příjem žalobce se v řadě měsíců snížil pod výši průměrného výdělku před pracovním úrazem (správně mělo být uvedeno, že příjem žalobce přesáhl výši průměrného výdělku před pracovním úrazem).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci. Dospěl k závěru, že žalovaná byla v řízení z větší části úspěšná, a to v rozsahu 89 %, proto jí v rozsahu 78 % přiznal právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů řízení.

14. Zároveň okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek za žalobu (§ 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – dále jen „zákon o soudních poplatcích“).

15. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci odvolání.

16. Řízení o odvolání žalované bylo pro nezaplacení soudního poplatku pravomocně zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 7 C 152/2019-520, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 11. 2023, č. j. 84 Co 178/2023-539.

17. Odvolání žalobce směřovalo proti části zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, a to pokud byla žaloba zamítnuta do požadavků na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2022 v celkové výši 48 103 Kč s úrokem z prodlení a na úhradu měsíční renty ve výši 20 061,50 Kč. Namítal, že okresní soud při určení výše nároku na náhradu škody způsobené ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vycházel z nesprávně určeného průměrného výdělku žalobce. Souhlasil s tím, že rozhodným obdobím, z nějž je třeba vycházet při určení průměrného výdělku žalobce před vznikem škody, je duben až červen 2011, avšak okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně výdělky žalobce ponížil o stravné, které nijak nesouvisí s vykonanou prací. Dále namítal, že okresní soud nepřihlédl k mimořádným valorizacím v průběhu roku 2022. Vyjádřil přesvědčení, že přestože byl příjem žalobce kolísavý, měla mu být přiznána měsíční renta. Zdůraznil, že žalobci vznikla ztráta na výdělku i za období od 1. 12. 2022, a to v prosinci 2022 ve výši 11 906 Kč, v lednu 2023 ve výši 14 235 Kč, v únoru 2023 ve výši 1 130 Kč, v dubnu 2023 ve výši 13 322 Kč. Uplatnil právo zaplacení další částky za období od 1. 12. 2022 do 30. 4. 2023 ve výši 40 593 Kč a zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z této částky počínaje od 11. 5. 2023. Odvolatel rovněž poukázal na svou současnou situaci, kdy je od 1. 5. 2023 zaměstnán s pevným příjmem ve výši 18 000 Kč a vyčíslil ztrátu na výdělku počínaje od května 2023 částkou 28 847 Kč měsíčně s tím, že navrhl, aby žalované bylo uloženo vyplácet mu od května 2023 měsíční rentu v této výši. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že uloží žalované povinnost uhradit žalobci další částku 48 103 Kč s vymezeným úrokem z prodlení, představovanou požadavkem na zaplacení částky 417 Kč za leden 2017, 417 Kč za únor 2017 417 Kč za květen 2017 400 Kč za srpen 2017 417 Kč za říjen 2017 417 Kč za prosinec 2017 432 Kč za leden 2018 432 za duben 2018 432 Kč za květen 2018 432 Kč za srpen 2018 432 Kč za listopad 2018 447 Kč za leden 2019 447 Kč za duben 2019 447 Kč za červen 2019 447 Kč za listopad 2019 1 080 Kč, kterou okresní soud ve výroku nepřiznal, přestože v odůvodnění s ní počítal 470 Kč za březen 2020 470 Kč za duben 2020 470 Kč za květen 2020 470 Kč za červen 2020 25 Kč za červenec 2020 470 Kč za říjen 2020 470 Kč za listopad 2020 503 Kč za únor 2021 503 Kč za březen 2021 503 Kč za duben 2021 503 Kč za květen 2021 503 Kč za červenec 2021 503 Kč za září 2021 503 Kč za říjen 2021 503 Kč za listopad 2021 512 Kč za leden 2022 512 Kč za únor 2022 512 Kč za březen 2022 512 Kč za duben 2022 512 Kč za květen 2022 3 997 Kč za červen 2022 3 997 Kč za červenec 2022 3 997 Kč za srpen 2022 6 390 Kč za září 2022 6 390 Kč za říjen 2022 6 390 Kč za listopad 2022, dále další částku 40 593 Kč s vymezeným úrokem z prodlení s tím, že se jedná o kapitalizovanou rentu za období od 1. 12. 2022 do 30. 4. 2023, konkrétně částku 11 906 Kč za prosinec 2022 14 235 Kč za leden 2023 1 130 Kč za únor 2023 13 322 Kč za duben 2023 a vyplácet mu měsíční rentu ve výši 28 847 Kč počínaje od 1. 5. 2023.

18. V průběhu odvolacího řízení žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že specifikoval výši škody vzniklé mu ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 5. 2023 do 30. 11. 2023 a vyčíslil ji celkovou částkou 208 892 Kč, konkrétně požadoval částku 28 847 Kč za květen 2023 30 017 Kč za červen 2023 30 018 Kč za červenec 2023 29 969 Kč za srpen 2023 30 018 Kč za září 2023 30 017 Kč za říjen 2023 30 006 Kč za listopad 2023 a dále uplatnil nárok na vyplácení měsíční renty ve výši 30 017 Kč od 1. 12. 2023.

19. Dne 12. 2. 2024 žalobce specifikoval výši škody vzniklé mu ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 12. 2023 do 31. 1. 2024 a vyčíslil ji celkovou částkou 59 056 Kč, konkrétně požadoval částku 30 018 Kč za prosinec 2023 29 038 Kč za leden 2024.

20. Tímtéž podáním vzal žalobce zčásti zpět uplatněný nárok na vyplácení měsíční renty od 1. 2. 2024, a to o částku 979 Kč měsíčně, když nadále namísto měsíční částky 30 017 Kč požadoval vyplácení renty ve výši 29 038 Kč.

21. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že odvolání nepovažuje za důvodné a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil. Podle jejího tvrzení nebyl nárok žalobce na náhradu škody způsobené ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti uplatněn důvodně, neboť žalovaná žalobci před skončením pracovního poměru nabídla jinou pro něj vhodnou práci mistra [pozice]. Žalovaná odkázala na své odvolání ze dne 26. 5. 2023, v němž uvedla, že žalobce byl na tuto práci zaškolován a byly mu poskytnuty úlevy tak, aby nemusel provádět činnosti, k nimž podle lékařského posudku nebyl v důsledku pracovního úrazu způsobilý, tedy mezioperační kontroly, byl vybaven ochrannými prostředky (teplá bunda, rukavice), aby při přechodu mezi jednotlivými vytápěnými halami nebyl vystaven chladu. Na nabídnuté pozici by si žalobce vydělal více než před pracovním úrazem a podle názoru žalované si tedy opomněl vydělat částku převyšující ztrátu na výdělku. Žalovaná považovala za nesprávný i závěr soudu prvního stupně o výši průměrného výdělku žalobce před vznikem škody, odkázala na to, že pracovní poměr žalobce skončil dne 30. 11. 2012, proto za rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku žalobce za účelem zjištění ztráty na výdělku po pracovní neschopnosti označila třetí čtvrtletí roku 2012 a uvedla, že pro žalobce je výhodnější určení průměrného výdělku za předchozí kalendářní rok 2011, který činil 33 969,38 Kč měsíčně.

22. Odvolací soud připustil změnu žaloby obsaženou v odvolání a podání žalobce ze dne 13. 12. 2023 usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 84 Co 177/2023-557. Změnu žaloby provedenou podáním ze dne 12. 2. 2024 připustil odvolací soud usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. 84 Co 177/2023-571, vyhlášeným účastníkům při jednání. Toto usnesení nebylo třeba účastníkům doručovat (§ 168 odst. 2 o. s. ř.).

23. K částečnému zpětvzetí žaloby provedenému podáním ze dne 12. 2. 2024 odvolací soud za souhlasu žalované podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení výrokem IV. tohoto rozsudku částečně zastavil.

24. Dále odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. .), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř., a to v části výroku II. napadené odvoláním, jakož i v závislých výrocích III. a IV., a dospěl závěru, že odvolání žalobce je převážně důvodné. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok I. napadeného rozsudku, jímž bylo žalobě zčásti vyhověno, ani nenapadená část výroku II., které již nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

25. Předmětem odvolacího řízení bylo po připuštění změny žaloby nejen přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 48 103 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu vymezeném žalobcem v odvolání, ale dále rovněž nároky uplatněné v průběhu odvolacího řízení, tj. zaplacení další částky 308 541 Kč s úrokem z prodlení představující vzniklou ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od 1. 12. 2022 do 31. 1. 2024 a požadavek na vyplácení měsíční renty v době od 1. 2. 2024 v částce o 8 976,50 Kč vyšší než původně požadovaných 20 061,50 Kč, celkem tedy 29 038 Kč.

26. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, pokud jde o to, že žalobce v průběhu pracovního poměru u žalované, dne 1. 8. 2012, utrpěl pracovní úraz, který byl příčinou vzniku škody v podobě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a že žalovaná za tuto škodu plně odpovídá. V tomto rozsahu okresní soud věc rovněž správně právně posoudil. Na uvedené závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud proto pro stručnost odkazuje.

27. Se závěry okresního soudu souhlasí odvolací soud i v otázce, zda žalobci nabízená pracovní pozice mistra [pozice] byla prací pro žalobce vhodnou vzhledem k jeho zdravotnímu stavu způsobenému pracovním úrazem.

28. V řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že žalobci byla po skončení pracovní neschopnosti nabídnuta pozice mistra [pozice], přičemž žalobce byl s ohledem na svůj zdravotní stav způsobený pracovním úrazem této práce schopen pouze za předpokladu, že by mu při jejím výkonu byly poskytnuty podstatné pracovní úlevy, zohledňující, že žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav způsobený pracovním úrazem nemohl v podstatné části vykonávat činnosti náležející k pracovní náplni nabízené pracovní pozice, tedy nemohl ručně manipulovat s předměty o hmotnosti několika kilogramů či provádět jemně koordinovanou úchopovou činnost svou dominantní pravou rukou. Dále by pracovní náplň žalobce musela být omezena tak, aby nedocházelo k významnému podchlazení pravé ruky žalobce.

29. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žalobci byla nabídnuta práce mistra [pozice] spočívající v činnostech vymezených v pracovní náplni předložené žalovanou (na tuto pracovní náplň odkazuje návrh dodatku č. 5 k pracovní smlouvě). Podstatnou součástí pracovní náplně byla mj. povinnost v plném rozsahu zajišťovat namátkovou kontrolu jakosti veškeré produkce a provádět v plném rozsahu mezioperační kontroly kvality výroby. Tyto povinnosti – jak tvrdila sama žalovaná a jak bylo v řízení prokázáno – spočívaly ve zvedání a manipulaci s [Anonymizováno] o hmotnosti několika kilogramů, tedy právě v činnosti, kterou žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobenému pracovním úrazem nemohl vykonávat.

30. Pokud žalovaná uváděla, že žalobci sdělila, že mu poskytne pracovní úlevy tak, aby tyto práce vykonávat nemusel, s tím, že tyto práce bude vykonávat podřízený žalobce, pak okresní soud správně poukázal na to, že z výsledků dokazování jím provedených vyplývá, že takové tvrzeně nabízené úlevy nebyly zohledněny v pracovní náplni žalobce, která tvořila přílohu nabízené změny pracovní smlouvy. Přitom obsahem pracovní náplně by byl žalobce právně vázán. Žalovaná se v průběhu řízení této pracovní náplně také dovolávala s tím, že byla žalobci známa a že na ni odkazoval žalobci předložený návrh dodatku č. 5 k pracovní smlouvě (vyjádření žalované ze dne 23. 2. 2023).

31. Ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 19. 9. 2012 žalovaná výslovně uvedla, že z pracovní náplně mistra [pozice] podle návrhu dodatku č. 5 pracovní smlouvy, vyplývá, že jde o funkci čistě řídicí, která nevyžaduje manuální práci. Ve výpovědi vyslovený názor, že nabízená pozice mistra nevyžaduje výkon manuální práce, je však v rozporu se skutečností v řízení prokázanou – že součástí pracovní náplně mistra [pozice] bylo ruční manipulování s předměty o hmotnosti několika kilogramů. Přitom pracovní náplň vyžadující takové manipulování s břemeny byla žalobci nabízena, aniž by z právního hlediska byly zohledněny žalobci tvrzeně nabízené úlevy.

32. Za této situace tedy žalobce důvodně dospěl k závěru, že práci mistra [pozice], tak jak mu byla žalovanou nabídnuta, nebude schopen vykonávat.

33. Kromě toho okresní soud správně poukázal na skutečnost, že k plnění povinností mistra [pozice] bylo nutno přecházet mezi výrobními halami, kde v zimním období hrozilo významné prochlazení pravé ruky žalobce.

34. Odvolací soud proto v souladu se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nabízenou práci mistra [pozice] neodmítl bez vážného důvodu. Při výpočtu výše škody vzniklé žalobci tím, že mu v důsledku pracovního úrazu vznikla ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není proto důvod postupovat podle ust. § 271b odst. 5 zákoníku práce, podle nějž zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.

35. Podle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

36. Podle ust. § 271b odst. 2 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.

37. Podle ust. § 271b odst. 6 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

38. Podle ust. § 351 zákoníku práce, má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek musí se postupovat při jeho zjištění podle této hlavy.

39. Podle ust. § 352 zákoníku práce, se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy, jinak.

40. Podle ust. § 353 odst. 1, 2 zákoníku práce, průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

41. Podle ust. § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

42. Podle ust. § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

43. Podle ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

44. Podle ust. § 271m odst. 1, 2 zákoníku práce je při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

45. Pro určení průměrného výdělku před vznikem škody ve smyslu ust. § 271b zákoníku práce je rozhodující určení doby, kdy zaměstnanci započala vznikat škoda v důsledku ztráty na výdělku po pracovní neschopnosti. Z tohoto hlediska nelze za rozhodné období, z nějž je ve smyslu ust. § 354, popř. 271m zákoníku práce třeba určit průměrný výdělek zaměstnance před vznikem škody, bez dalšího považovat předchozí kalendářní čtvrtletí popř. předchozí kalendářní rok před pracovním úrazem či před zjištěním nemoci z povolání. V posuzovaném případě ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce po skončení pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem nastoupil dne 16. 8. 2012 do zaměstnání a pracoval až do 30. 11. 2012, kdy pracovní poměr zanikl. V tomto období vykonával žalobce jinou (administrativní) práci než před pracovním úrazem, neboť pro následky pracovního úrazu již nebyl schopen vykonávat dosavadní práci. Z důkazů provedených okresním soudem a odvolacím soudem zopakovaných (mzdový list žalobce za rok 2012) pak vyplývá rovněž to, že již v měsíci srpnu 2012 a září 2012 žalobce nedosahoval výdělku, kterého dosahoval před pracovním úrazem. Tento závěr odvolací soud konkretizuje následujícím způsobem.

46. Při určení průměrného výdělku žalobce před pracovním úrazem je třeba vycházet z odpracované doby a dosažené mzdy ve druhém kalendářním čtvrtletí roku 2011. Okresní soud při určení průměrného výdělku žalobce v tomto období (bod 50. odůvodnění napadeného rozsudku) nesprávně od dosažené mzdy žalobce odečetl částky stravného. I tyto částky jsou součástí příjmu žalobce a na této skutečnosti nic nemění, že žalobce je následně poskytl zaměstnavateli na úhradu stravování. O částky stravného tedy nelze příjem žalobcem dosahovaný snižovat. V otázce žalobcem odpracované doby v měsících duben 2011 až červen 2011, jakož i v otázce výše žalobcem dosaženého příjmu sníženého o stravné jsou zjištění soudu prvního stupně správná.

47. V dubnu 2011 tak žalobce odpracoval 160 hodin, hrubá mzda činila 27 723 Kč, v květnu 2011 žalobce odpracoval 176 hodin, hrubá mzda činila 40 404 Kč, v červnu 2011 žalobce odpracoval 160 hodin, hrubá mzda činila 35 535 Kč. Ve druhém čtvrtletí roku 2011 tedy žalobce odpracoval 496 hodin, přičemž dosáhl mzdy 103 662 Kč. Za jednu hodinu práce tak žalobce obdržel hrubou mzdu 208,99597 Kč, což tedy představuje průměrný výdělek žalobce před pracovním úrazem.

48. Z mzdového listu za rok 2012, jímž odvolací soud zopakoval důkaz, vyplývá, že žalobce v měsíci srpnu 2012 odpracoval 96 hodin, dosáhl hrubého výdělku 14 286 Kč (bez přihlédnutí k odpočtu stravného a po odpočtu částky 385 Kč představující náhradu za dovolenou). Průměrný hodinový výdělek žalobce v měsíci srpnu 2012 tedy činil 148,80 Kč.

49. V měsíci září 2012 žalobce podle mzdového listu, odpracoval 152 hodin, dosáhl hrubého výdělku 20 544 Kč (bez přihlédnutí k odpočtu stravného a po odpočtu částky vyplacené náhrady za svátek ve výši 385 Kč). Průměrný hodinový výdělek žalobce v měsíci září 2012 tedy činil 135 Kč.

50. Již od srpna 2012 tedy žalobci začala v důsledku pracovního úrazu vznikat škoda v podobě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Rozhodným obdobím před vznikem škody ve smyslu shora cit. ust. § 354 odst. 1, § 271m odst. 1 zákoníku práce je tedy druhé kalendářní čtvrtletí roku 2012, popř. období kalendářního roku 2011.

51. Při zjišťování, jaký byl průměrný měsíční výdělek žalobce v období celého kalendářního roku 2011, nebylo možno přehlédnout, že v měsíci srpnu 2011 byla žalobci vyplacena odměna ve výši 27 000 Kč, přestože v tomto měsíci již práci nevykonával. Obdobně v měsíci září byla žalobci vyplacena odměna ve výši 27 000 Kč a v měsíci říjnu odměna ve výši 25 000 Kč.

52. Při řešení otázky, zda je tyto částky třeba započíst do mzdy žalobce pro účely výpočtu průměrného výdělku v roce 2011 vycházel odvolací soud z toho, že mzdou lze rozumět pouze takové plnění, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci vyplaceno za vykonanou práci. Pokud poskytnuté plnění nemá žádnou vazbu na vykonanou práci a zhodnocuje jiné faktory (např. pouhou existenci pracovního poměru), nejedná se o mzdu. Do průměrného výdělku se proto nezahrnou například náhrady mzdy nebo platu, odměna za pracovní pohotovost, odměny poskytované v souvislosti s péčí o zaměstnance podle § 224 odst. 2 zák. práce, či různá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1352/2021[footnoteRef:1] a rozhodnutí v něm odkazovaná). [1: Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. ]

53. Odvolací soud proto žalovanou vyzval, aby doplnila svá skutková tvrzení a uvedla, zda vyplacené odměny v měsících srpnu až říjnu 2011 představují odměnu poskytnutou žalobci v souvislosti s výkonem práce, popř. zda byla tato plnění poskytnuta z jiných důvodů.

54. Žalovaná doplnila svá skutková tvrzení tak, že odměny byly odměnami vyplacenými žalobci mimo souvislost s vykonanou prací za účelem výpomoci žalobci v době pracovní neschopnosti, byť formálně byly vyúčtovány jako odměna za [Anonymizováno]. Jednalo se ze strany žalované o „gesto podpory“ vůči žalobci, jak žalovaná vyjádřila v podání ze dne 5. 1. 2024.

55. Po poučení o důkazní povinnosti a důkazním břemenu ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. navrhla žalovaná za účelem prokázání tvrzené skutečnosti důkaz výslechem jednatelů žalované [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud provedl účastnický výslech jmenovaných, z nějž vyplynulo, že odměny v srpnu až říjnu 2011 byly žalobci poskytnuty za účelem pomoci žalobci jako zaměstnanci překlenout pokles příjmu po pracovním úrazu. Stejná skutečnost vyplynula z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], provedeného v řízení před soudem prvního stupně.

56. Jelikož bylo prokázáno, že odměny poskytnuté žalovanou žalobci v měsících srpnu 2011, září 2011 a říjnu 2011 nesouvisely s vykonanou prací, je třeba průměrný výdělek dosažený žalobcem v období roku 2011 určit z doby odpracované žalobcem v tomto období – 1 100 hodin a dosaženého výdělku bez přihlédnutí k uvedeným odměnám – 222 564 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalobce tak v roce 2011 činil 202,33 Kč. 57. (Podle mzdového listu za rok 2011 odpracoval žalobce v měsíci lednu 132 hodin, únoru 136 hodin, březnu 184 hodin, v dubnu až červnu jak uvedeno shora 496 hodin, v červenci 152 hodin; dosáhl příjmu v lednu 32 707 Kč, od nějž je třeba odečíst náhradu za dovolenou ve výši 7 569 Kč a přičíst k němu stravné ve výši 510 Kč, tedy 25 648 Kč, v únoru 27 131 Kč, od nějž je třeba odečíst náhradu za dovolenou ve výši 5 046 Kč a přičíst stravné ve výši 450 Kč, tedy 22 535 Kč, březnu 30 249 Kč, od nějž je třeba odečíst náhradu za svátek ve výši 1 387 Kč, přičíst k němu stravné ve výši 450 Kč a platbu pohledávky podniku ve výši 400 Kč, tedy 29 712 Kč, v měsících dubnu až červnu jak uvedeno shora 103 662 Kč, v měsíci červenci 43 024 Kč, od nějž je třeba odečíst náhradu za svátek ve výši 3 344 Kč a přičíst k němu stravné ve výši 390 Kč, tedy 40 070 Kč, v měsíci srpnu byla žalobci vyplacena odměna ve výši 875 Kč za úkolový list, dále je třeba přičíst stravné ve výši 62 Kč, celkem tedy příjem 937 Kč.)

58. Průměrný měsíční výdělek žalobce ve smyslu ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce činil v roce 2011 částku 35 189 Kč (202,33 Kč x 40 x 4,348). Je zřejmé, že takto určený průměrný výdělek žalobce je nižší než výdělek, z něhož vycházel okresní soud při posuzování žalobou uplatněného nároku. Za účelem posouzení otázky důvodnosti odvolání žalobce bylo proto nutno zjistit průměrný výdělek, jakého by žalobce dosáhl v období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2012.

59. Průměrný výdělek žalobce v období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2012 bylo třeba určit jako pravděpodobný výdělek (§ 355 zákoníku práce), jelikož žalobce byl v tomto období v pracovní neschopnosti. Okresní soud se otázkou průměrného výdělku žalobce určeného k 1. 7. 2012 nezabýval, když za rozhodné období nesprávně považoval druhé kalendářní čtvrtletí roku 2011, popř. období roku 2010.

60. Odvolací soud proto žalobce poučil ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a břemenech s nimi spojených, a to ve vztahu k otázce, jakého výdělku by zřejmě dosáhl v období druhého čtvrtletí roku 2012.

61. Žalobce navrhl, aby za pravděpodobný výdělek, jehož by ve druhém čtvrtletí roku 2012 zřejmě dosáhl, byl určen na základě výdělků jím dosahovaných ve druhém kalendářním čtvrtletí roku 2011, s přihlédnutím k valorizaci mezd od roku 2012 (viz obsah odvolání), tedy jako průměrný výdělek před pracovním úrazem ve výši částky 208,99597 Kč za hodinu práce (36 348,50 Kč měsíčně) zvýšený o 1,6 %, tedy 36 930 Kč. Uvedl, že není vhodné při určení pravděpodobného výdělku zohledňovat výdělky, které v období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2012 dosáhli zaměstnanci vykonávající stejnou či obdobnou práci, neboť u žalované se výdělky jednotlivých zaměstnanců, byť vykonávali stejnou práci, lišily, a to v závislosti na pohyblivých složkách mzdy. Rovněž docházelo k poměrně velkému kolísání výdělků.

62. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 58/2005, uveřejněného pod poř. č. 35 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, při zjišťování pravděpodobného výdělku zaměstnance, který v rozhodném období nepracoval, je třeba zjistit, jakou hrubou mzdu by v rozhodném období zřejmě dosáhl. Neodpracoval-li zaměstnanec v rozhodném období alespoň 22 dnů, může být pravděpodobný výdělek zaměstnance zjištěn z hrubé mzdy, kterou zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, jestliže se počet odpracovaných dnů blíží stanovené hranici 22 dnů. V případě, že zaměstnanec nedosáhl v rozhodném období žádný výdělek, je třeba jeho pravděpodobný výdělek zjistit z hrubé mzdy, kterou by zřejmě dosáhl. Přitom není vyloučeno - odůvodňují-li to okolnosti případu - přihlédnout k výdělkům, které poškozený zaměstnanec dosahoval i v relativně vzdálenějším časovém období, jako kupříkladu v době před delší pracovní neschopností, po níž bezprostředně začala vznikat ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, anebo k výdělkům dosahovaným třeba i v delším časovém úseku, a tyto výdělky potom porovnávat se skutečně zúčtovanou hrubou mzdou za dobu kratší 22 dnů v rozhodném období, anebo s výsledkem zjištění, jakého výdělku by poškozený zaměstnanec v rozhodném období „zřejmě“ dosáhl.

63. K otázce porovnání výdělku, kterého by žalobce v rozhodném období zřejmě dosáhl, s výdělkem dosahovaným před pracovním úrazem navrhl žalobce při jednání odvolacího soudu dne 14. 2. 2024 provedení důkazu listinami o výdělcích, které dosahovali zaměstnanci vykonávající u žalované stejnou či obdobnou práci. Odvolací soud proto doplnil dokazování mzdovými listy zaměstnanců vykonávajících obdobnou práci ([pozice] za období let 2011 a 2012, jakož i pracovními smlouvami příslušných zaměstnanců (§ 213a odst. 1 o. s. ř., § 205a písm. d/ o. s. ř.).

64. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO] dne 1. 10. 2004 vyplývá, že [jméno FO] byl zaměstnancem žalované ode dne uzavření pracovní smlouvy, přičemž dodatkem č. 4 k pracovní smlouvě, uzavřeným dne 30. 9. 2008 bylo sjednáno, že bude vykonávat práci vedoucího [pozice], tedy stejnou pracovní pozici jako podle tvrzení žalované obsaženého v podání ze dne 5. 1. 2024 vykonával v době pracovního úrazu i žalobce.

65. Ze mzdových listů [jméno FO] za roky 2011 a 2012 bylo zjištěno, že ve druhém čtvrtletí roku 2011 odpracoval celkem 512 hodin práce (160 hodin v dubnu, 176 hodin v květnu a 176 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 102 057 Kč (30 948 Kč v dubnu, a to, stejně jako v dalších obdobích, bez odpočtu stravného, a po odpočtu náhrady za svátek, 37 127 Kč v květnu a 33 982 Kč v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2011 činil 199,30 Kč.

66. Ve druhém čtvrtletí roku 2012 odpracoval tentýž zaměstnanec žalované celkem 472 hodin práce (160 hodin v dubnu, 156 hodin v květnu a 156 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 115 182 Kč (42 568 Kč v dubnu, a to, stejně jako v dalších obdobích, bez odpočtu stravného, 39 488 Kč po odpočtu náhrady za svátek v květnu a 33 126 Kč v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2012 činil 244 Kč.

67. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO] dne 1. 7. 2009 vyplývá, že [jméno FO] byl zaměstnancem žalované ode dne uzavření pracovní smlouvy, přičemž byl zaměstnán na pozici [pozice], tedy obdobné pracovní pozici jako podle pracovní smlouvy vykonával v době pracovního úrazu i žalobce.

68. Ze mzdových listů [jméno FO] za roky 2011 a 2012 bylo zjištěno, že ve druhém čtvrtletí roku 2011 odpracoval celkem 512 hodin práce (160 hodin v dubnu, 176 hodin v květnu a 176 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 97 268 Kč (24 544 Kč v dubnu, a to bez odpočtu stravného a po odpočtu náhrady za svátek, 37 318 Kč v květnu a 35 406 Kč v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2011 činil 189,97 Kč.

69. Ve druhém čtvrtletí roku 2012 odpracoval tentýž zaměstnanec žalované celkem 424 hodin práce (160 hodin v dubnu, 120 hodin v květnu a 144 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 85 596 Kč (32 846 Kč v dubnu, a to, stejně jako v dalších obdobích, bez odpočtu stravného, a po odpočtu náhrady za svátek, 28 173 Kč po odpočtu náhrady za dovolenou v květnu a 25 989 Kč po odpočtu náhrady za dovolenou v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2012 činil 201,87 Kč.

70. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno FO] dne 10. 12. 2007 vyplývá, že [jméno FO] byl zaměstnancem žalované ode dne uzavření pracovní smlouvy, přičemž byl zaměstnán na pozici [pozice].

71. Ze mzdových listů [jméno FO] za roky 2011 a 2012 bylo zjištěno, že ve druhém čtvrtletí roku 2011 odpracoval celkem 512 hodin práce (160 hodin v dubnu, 176 hodin v květnu a 176 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 89 235 Kč (22 684 Kč v dubnu, a to po odpočtu náhrady za svátek, 32 548 Kč v květnu a 34 003 Kč v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2011 činil 174,28 Kč.

72. Ve druhém čtvrtletí roku 2012 odpracoval tentýž zaměstnanec žalované celkem 484 hodin práce (160 hodin v dubnu, 168 hodin v květnu a 156 hodin v červnu) a dosáhl hrubého příjmu 89 206 Kč (33 163 Kč v dubnu, a to po odpočtu náhrady za svátek, 30 568 Kč v květnu a 25 475 Kč v červnu). Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] ve druhém čtvrtletí roku 2012 činil 184,30 Kč[footnoteRef:2]. [2: Odvolací soud při stanovení průměrných výdělků zaměstnanců žalované vykonávajících práci obdobnou té, kterou před pracovním úrazem vykonával žalobce, nepočítal s odměnami vyplacenými uvedeným zaměstnancům za kalendářní rok vždy v měsíci listopadu ve výši 20 000 Kč, neboť žalobci takové odměny vyplaceny nebyly a při určení výše průměrného výdělku žalobce se s nimi rovněž nepočítalo.]

73. Z dokazování doplněného odvolacím soudem lze především uzavřít, že výdělky zaměstnanců žalované zaměstnaných v obdobných pozicích, jako vykonával před pracovním úrazem žalobce, byly ve druhém čtvrtletí roku 2012 vyšší oproti témuž období roku 2011. Zaměstnanec [jméno FO], zaměstnaný u žalované obdobně dlouho jako žalobce a vykonávající obdobnou práci, dosahoval ve druhém čtvrtletí roku 2011 průměrné hodinové mzdy o cca 10 Kč nižší oproti žalobci, avšak ve druhém čtvrtletí roku 2012 dosahoval již průměrné mzdy vyšší než činí mzda, z níž je podle tvrzení žalobce třeba vycházet při určení jeho průměrného výdělku před vznikem škody. Je proto možno uzavřít, že příjem žalobce by se pravděpodobně v rozhodném období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2012 zvýšil oproti příjmu, jehož dosahoval před pracovním úrazem, pokud by mu tento úraz neznemožnil vykonávat dosavadní práci. Pravděpodobné zvýšení činí minimálně 10 Kč za hodinu práce, jehož dosáhli všichni tři zaměstnanci žalované vykonávající obdobnou práci jako žalobce. Pravděpodobný průměrný výdělek žalobce by v rozhodném období 2. kalendářního čtvrtletí roku 2012 tedy činil 218,99597 Kč, 38 087,78 Kč měsíčně.

74. Bylo tedy spolehlivě prokázáno tvrzení žalobce, že jeho průměrný výdělek před vznikem škody, určený podle ust. § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce jako pravděpodobný výdělek, jehož by zřejmě dosáhl v rozhodném období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2012, by činil částku 36 930 Kč měsíčně (průměrný výdělek před pracovním úrazem valorizovaný pro rok 2012 o 1,6 %).

75. Tento výdělek je třeba valorizovat následujícím způsobem. od 1. 1. 2013 o 0,9 % tedy 37 262 Kč (nař. vlády č. 483/2012 Sb.) od 1. 1. 2014 o 0,4 % tedy 37 411 Kč (nař. vlády č. 439/2013 Sb.) od 1. 1. 2015 o 1,6 % tedy 38 010 Kč[Anonymizováno](nař. vlády č. 306/2014 Sb.) od[Anonymizováno]1. 1. 2016 o 40 Kč tedy 38 050 Kč (nař. vlády č. 351/2015 Sb.) od 1. 1. 2017 o 2,2 % tedy 38 887 Kč (nař. vlády č. 433/2016 Sb.) od 1. 1. 2018 o 3,5 % tedy 40 248 Kč (nař. vlády č. 406/2017 Sb.) od 1. 1. 2019 o 3,4 % tedy 41 617 Kč (nař. vlády č. 321/2018 Sb.) od 1. 1. 2020 o 5,2 % + 151 Kč tedy 43 932 Kč (nař. vlády č. 321/2019 Sb.) od 1. 1. 2021 o 7,1 % tedy 47 051 Kč (nař. vlády č. 517/2020 Sb.) od 1. 1. 2022 o 1,3 % + 300 Kč tedy 47 962 Kč (nař. vlády č. 508/2021 Sb.) od 1. 6. 2022 o 8,2 % tedy 51 895 Kč (nař. vlády č. 138/2022 Sb.) od 1. 9. 2022 o 5,2 % tedy 54 594 Kč (nař. vlády č. 256/2022 Sb.) od 1. 1. 2023 o 5,1 % tedy 57 378 Kč (nař. vlády č. 413/2022 Sb.) od 1. 6. 2023 o 2,3 % + 400 Kč tedy 59 098 Kč (nař. vlády č. 131/2023 Sb.) od 1. 1. 2024 o 360 Kč tedy 59 458 Kč (nař. vlády č. 338/2023 Sb.).

76. Ohledně výše výdělku žalobce dosahovaného po pracovním úrazu v období od 1. 5. 2016 do 30. 11. 2022, výše jemu poskytovaného invalidního důchodu v tomto období, žalobci v tomto období vyplacených nemocenských dávek a výdělku, z něhož byla stanovena výše nemocenského, odvolací soud zcela odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v bodech 54. až 65. odůvodnění napadeného rozsudku. Přitom je třeba uvést, že okresní soud správně při řešení otázky, jakým způsobem je třeba zohlednit pracovní neschopnost žalobce nastalou v posuzovaném období, vycházel z toho, že byla-li pracovní neschopnost v souvislosti s pracovním úrazem, pak je třeba za výdělek po pracovním úrazu považovat vyplacenou výši nemocenského, v případě opačném je pak třeba za příjem žalobce považovat průměrný výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského.

77. V roce 2017 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 38 887 Kč.

78. Žalobce dosáhl v lednu 2017 příjmu 19 627 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 10 dnů) 9 380 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 29 007 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (3 270 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 2 853 Kč o 417 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

79. V únoru 2017 žalobce dosáhl příjmu 28 027 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (4 250 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 3 833 Kč o 417 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

80. V květnu 2017 dosáhl žalobce příjmu 29 350 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (2 927 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 2 510 Kč o 417 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

81. V srpnu 2017 dosáhl žalobce příjmu 31 877 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 400 Kč, přičemž soud prvního stupně za toto období žádnou částku nepřiznal. Odvolání je v této části důvodné.

82. V říjnu 2017 žalobce dosáhl příjmu 14 419 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 16 dnů) 17 112 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 31 531 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (746 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 329 Kč o 417 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

83. V prosinci 2017 dosáhl žalobce příjmu 31 529 Kč. Invalidní důchod činil 6 610 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (748 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 1 087 Kč o 417 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

84. V roce 2018 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 40 248 Kč.

85. Žalobce dosáhl v lednu 2018 příjmu 31 826 Kč. Invalidní důchod činil 6 903 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (1 519 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 1 087 Kč o 432 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

86. V dubnu 2018 dosáhl žalobce příjmu 31 728 Kč. Invalidní důchod činil 6 903 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (1 617 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 1 185 Kč o 432 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

87. V květnu 2018 žalobce dosáhl příjmu 18 893 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 8 dnů) 8 296 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 27 189 Kč. Invalidní důchod činil 6 903 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (6 156 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 724 Kč o 432 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

88. V srpnu 2018 dosáhl žalobce příjmu 32 069 Kč. Invalidní důchod činil 6 903 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (1 276 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 844 Kč o 432 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

89. V listopadu 2018 žalobce dosáhl příjmu 3 847 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 24 dnů) 25 008 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 28 855 Kč. Invalidní důchod činil 6 903 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (4 490 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 4 058 Kč o 432 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

90. V roce 2019 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 41 617 Kč.

91. V lednu 2019 žalobce dosáhl příjmu 18 459 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 13 dnů) 13 546 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 32 005 Kč. Invalidní důchod činil 7 616 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (1 996 Kč) převyšuje částku kterou v odůvodnění uvažoval okresní soud ve výši 1 549 Kč o 447 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

92. V dubnu 2019 žalobce dosáhl příjmu 33 076 Kč. Invalidní důchod činil 7 616 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (925 Kč) převyšuje částku, kterou v odůvodnění považoval za škodu okresní soud ve výši 478 Kč o 447 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

93. V červnu 2019 žalobce dosáhl příjmu 18 108 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 15 dnů) 14 355 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 32 463 Kč. Invalidní důchod činil 7 616 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (1 538 Kč) převyšuje částku kterou v odůvodnění považoval za škodu okresní soud ve výši 1 091 Kč o 447 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

94. V listopadu 2019 žalobce dosáhl příjmu 30 368 Kč. Invalidní důchod činil 7 616 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (3 633 Kč) převyšuje částku, kterou v odůvodnění považoval za škodu okresní soud ve výši 3 186 Kč o 447 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

95. Přestože okresní soud při výpočtu výše škody vzniklé žalobci ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v roce 2019 považoval nárok žalobce důvodný v rozsahu celkem 6 304 Kč, ve výroku rozsudku přiznal pouze částku 5 224 Kč. Rozdíl ve výši 1 080 Kč, který žalobce také učinil předmětem odvolání, proto přísluší žalobci přiznat.

96. V roce 2020 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 43 932 Kč.

97. V březnu 2020 žalobce dosáhl výdělku 15 921 Kč, spolu s vyplaceným nemocenským (v příčinné souvislosti s pracovním úrazem) 9 263 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 25 184 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (10 535 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 10 065 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

98. V dubnu 2020 žalobce obdržel nemocenské dávky (v příčinné souvislosti s pracovním úrazem) v celkové výši 20 514 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem nemocenských dávek vyplacených žalobci a invalidního důchodu (15 205 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 14 735 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

99. V květnu 2020 žalobce obdržel nemocenské dávky (v příčinné souvislosti s pracovním úrazem) v celkové výši 27 264 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem nemocenských dávek vyplacených žalobci a invalidního důchodu (8 455 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 7 985 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

100. V červnu 2020 žalobce obdržel nemocenské dávky (v příčinné souvislosti s pracovním úrazem) v celkové výši 23 520 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem žalobci vyplacených nemocenských dávek a invalidního důchodu (12 199 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 11 729 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

101. V červenci 2020 žalobce dosáhl výdělku 35 694 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 25 Kč. Okresní soud za toto období náhradu nepřiznal. Odvolání je v této části důvodné.

102. V říjnu 2020 žalobce dosáhl výdělku 34 851 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (868 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 398 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

103. V listopadu 2020 žalobce dosáhl výdělku 35 059 Kč. Invalidní důchod činil 8 213 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (660 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 190 Kč o 470 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

104. V roce 2021 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 47 051 Kč.

105. V únoru 2021 žalobce dosáhl výdělku 34 798 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (3 644 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 3 141 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

106. V březnu 2021 žalobce dosáhl výdělku 35 656 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce invalidního důchodu (2 786 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 2 283 Kč o 203 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

107. V dubnu 2021 žalobce dosáhl příjmu 31 525 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 3 dny) 2 751 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 34 276 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (4 166 Kč) převyšuje částku kterou na náhradě škody přiznal okresní soud ve výši 3 663 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

108. V květnu 2021 žalobce dosáhl příjmu 22 559 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 12 dnů) 11 004 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 33 563 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (4 879 Kč) převyšuje částku kterou na náhradě škody přiznal okresní soud ve výši 4 376 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

109. V červenci 2021 žalobce dosáhl příjmu 12 434 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 19 dnů) 22 401 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 34 835 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (3 607 Kč) převyšuje částku kterou na náhradě škody přiznal okresní soud ve výši 3 104 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

110. V září 2021 žalobce dosáhl výdělku 37 800 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (642 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 139 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

111. V říjnu 2021 žalobce dosáhl výdělku 32 539 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (5 903 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 400 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

112. V listopadu 2021 žalobce dosáhl výdělku 36 439 Kč. Invalidní důchod činil 8 609 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (2 003 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 1 500 Kč o 503 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

113. Od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 47 962 Kč.

114. V lednu 2022 žalobce dosáhl výdělku 24 278 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 8 dnů) 8 832 Kč je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 33 110 Kč. Invalidní důchod včetně doplatku za valorizaci činil 9 584 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (5 271 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 4 759 Kč o 512 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

115. V únoru 2022 žalobce dosáhl výdělku 3 884 Kč, spolu s výdělkem, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 23 dnů) 24 196 Kč, je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti považovat částku 28 080 Kč. Invalidní důchod činil 9 325 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (10 560 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 10 048 Kč o 512 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

116. V březnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 31 dnů) 32 612 Kč, tuto částku je třeba za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 325 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (6 028 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 516 Kč o 512 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

117. V dubnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 30 dnů) 31 560 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 325 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (7 080 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 6 568 Kč o 512 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

118. V květnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 31 dnů) 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 325 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (6 028 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 516 Kč o 512 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

119. Od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 51 895 Kč.

120. V červnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 30 dnů) 31 560 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 770 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (10 565 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 6 568 Kč o 3 997 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

121. V červenci 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 31 dnů) 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 770 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (9 513 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 516 Kč o 3 997 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

122. V srpnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 31 dnů) 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 9 770 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (9 513 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 516 Kč o 3 997 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

123. Od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 54 594 Kč.

124. V září 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 30 dnů) 31 560 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 10 076 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (29 790 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 6 568 Kč o 23 222 Kč, je tedy vyšší než částka, kterou žalobce za toto období učinil předmětem odvolání, tedy 6 390 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

125. V říjnu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 31 dnů) 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 10 076 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (12 958 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 5 516 Kč o 7 442 Kč, je tedy vyšší než částka, kterou žalobce za toto období učinil předmětem odvolání, tedy 6 390 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

126. V listopadu 2022 činil výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského (za 30 dnů) 31 560 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 10 076 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu (12 958 Kč) převyšuje částku přiznanou okresním soudem ve výši 6 568 Kč o[Anonymizováno]6 390 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

127. Odvolání je tedy co do požadavku na zaplacení další částky ve výši 48 103 Kč představující náhradu škody vzniklé žalobci ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2022 důvodné.

128. Žalobce má ve smyslu ust. § 1968, § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právo na zaplacení úroků z prodlení, a to ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud správně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by žalovanou vyzval k úhradě žalované částky za období od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019 dříve, než žalobou, doručenou žalované do vlastních rukou dne 12. 6. 2019. U částek 2 485 Kč a 2160 Kč představujících náhradu škody za roky 2017 a 2018 je tedy požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení od 14. 6. 2019 důvodný. Výše úroku z prodlení činí 9,75 % ročně. U částky 2 868 Kč představující škodu vzniklou žalobci ztrátou na výdělku v roce 2019 požadoval žalobce odvoláním úrok z prodlení od 11. 1. 2020. Tento požadavek je důvodný u částky 1 326 Kč, představující požadavek na zaplacení částek 447 Kč za leden a duben 2019. K částce 894 Kč přičetl odvolací soud dvě pětiny částky 1 080 Kč (432 Kč), nepřiznané pochybením ve výpočtu okresního soudu. Poměr byl zvolen podle poměru částek požadovaných za rok 2019 v žalobě a v jejím rozšíření. Sazba úroku z prodlení činí i u částky 1 326 Kč 9,75 % ročně. Zbývající částku náhrady ztráty na výdělku za rok 2019, tedy 1 542 Kč, jakož i nároky další za dobu do 30. 11. 2022,[Anonymizováno]uplatnil žalobce rozšířením žaloby doručeným žalované dne 22. 12. 2022. Žalovaná je tedy s jejich úhradou v prodlení od 24. 12. 2022. Výše úroku z prodlení u těchto částek v celkové výši 42 132 Kč činí 15 %, neboť k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 7 %. Pokud tedy okresní soud výrokem II. zamítl žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení z částky 1 542 Kč, 2 845 Kč, 4 024 Kč a 33 721 Kč za dobu od 24. 12. 2022 do zaplacení, je odvolání v plném rozsahu důvodné. Naopak nedůvodné je odvolání v části, v níž okresní soud zamítl požadavek na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 1 542 Kč od 11. 1. 2020 do 23. 12. 2022, z částky 2 845 Kč od 11. 1. 2021 do 23. 12. 2022, z částky 4 024 Kč od 11. 1. 2022 do 23. 12. 2022 a z částky 33 721 Kč od 11. 12. 2022 do 23. 12. 2022.

129. Za účelem posouzení důvodnosti odvolání v části požadující zaplacení další částky ve výši 40 593 Kč s vymezeným úrokem z prodlení provedl odvolací soud důkaz výplatními páskami žalobce za období prosince 2022 až února 2023 (předložené již v řízení před soudem prvního stupně) a za období od března 2023 do dubna 2023, jakož i potvrzením o žalobci vyplaceném invalidním důchodu.

130. V roce 2022 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 54 594 Kč. Výše invalidního důchodu vypláceného žalobci v roce 2022 činila 10 076 Kč 131. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce v prosinci 2022 pobíral nemocenské dávky po dobu 31 dnů, přičemž výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského činil 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 10 076 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 11 906 Kč. Odvolání je v této části důvodné.

132. Od 1. 1. 2023 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 57 378 Kč. Výše invalidního důchodu vypláceného žalobci od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023 činila 10 531 Kč, přičemž s lednovou splátkou byl poskytnut ještě valorizační doplatek ve výši 165 Kč (oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu ze dne 15. 12. 2022).

133. Z výplatní pásky za měsíc leden 2023 vyplývá, že žalobce byl celý měsíc v pracovní neschopnosti. Výdělek, z něhož byla stanovena výše nemocenského činil opět 32 612 Kč, tuto částku je třeba považovat za výdělek po skončení pracovní neschopnosti. Invalidní důchod činil 10 696 Kč, neboť, jak vyplývá z potvrzení o vyplácení invalidního důchodu, byl žalobci v tomto měsíci vyplacen doplatek ve výši 165 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 14 070 Kč, pokud tedy žalobce uplatnil za toto období nárok ve výši 14 235 Kč, pak žaloba není důvodná co do částky 165 Kč.

134. V únoru 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 45 717 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 10 531 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 1 130 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

135. V dubnu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 33 525 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 10 531 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 13 322 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

136. Požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši 40 593 Kč za období od prosince 2022 do dubna 2023 je tedy důvodný co do částky 40 428 Kč. Žalobce má ve smyslu ust. § 1968, § 1970 o. z., právo na zaplacení úroků z prodlení, a to ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky nastala v návaznosti na výzvu k plnění, učiněnou žalobcem v odvolání, doručeném žalované dne 31. 5. 2023 (§1958 o. z.). Žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu, lze souhlasit se soudem prvního stupně, že následující den, tedy 1. 6. 2023, jelikož se tak nestalo, je s plněním uvedené částky od 2. 6. 2023 v prodlení. Výše úroku z prodlení činí 15 %. Ve zbytku požadavku na zaplacení úroku z prodlení, tedy z částky 40 593 Kč za dobu od 11. 5. 2023 do 1. 6. 2023 a z částky 165 Kč i za dobu další není nárok uplatněný žalobcem v odvolání důvodný.

137. Změnou žaloby provedenou v odvolacím řízení dne 13. 12. 2023 požadoval žalobce dále zaplacení částky 208 892 Kč představující náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od května 2023 do listopadu 2023.

138. V květnu 2023 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 57 378 Kč. Výše invalidního důchodu vypláceného žalobci od 1. 1. 2023 do 30. 5. 2023 činila 10 531 Kč. Od 1. 6. 2023 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 59 098 Kč a výše invalidního důchodu 11 081 Kč (oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu ze dne 16. 5. 2023).

139. V květnu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 000 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 10 531 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 28 847 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

140. V červnu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 000 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 017 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

141. V červenci 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 17 999 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 018 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

142. V srpnu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 048 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 29 969 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

143. V září 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 17 999 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 018 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

144. V říjnu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 000Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 017 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

145. V listopadu 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 011 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 006 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

146. Nárok uplatněný žalobcem změnou žaloby v odvolacím řízení požadující zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od května 2023 do listopadu 2023 ve výši 208 892 Kč je tedy důvodný.

147. Změnou žaloby provedenou v odvolacím řízení dne 12. 2. 2024 požadoval žalobce dále zaplacení částky 59 056 Kč představující náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období měsíců prosince 2023 (30 018 Kč) a ledna 2024 (29 038 Kč).

148. V prosinci 2023 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 59 098 Kč. Výše invalidního důchodu vypláceného žalobci činila v prosinci 2023 částku 11 081 Kč. V lednu 2024 činil průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem škody po valorizaci 59 458 Kč a výše invalidního důchodu 11 441 Kč (oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu ze dne.5. 2. 2024).

149. V prosinci 2023 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 17 999 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 081 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 30 018 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

150. V lednu 2024 dosáhl žalobce podle výplatní pásky mzdy 18 979 Kč, obdržel invalidní důchod ve výši 11 441 Kč. Rozdíl mezi průměrným měsíčním výdělkem žalobce před vznikem škody a součtem výdělku žalobce a invalidního důchodu činí 29 038 Kč. Uplatněný nárok je v této části důvodný.

151. Nárok uplatněný žalobcem změnou žaloby v odvolacím řízení požadující zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od prosince 2023 do ledna 2024 ve výši 59 056 Kč je tedy důvodný.

152. Žalobce se dále domáhal, aby žalované byla uložena povinnost vyplácet mu počínaje od 1. 2. 2024 měsíční rentu ve výš 29 038 Kč.

153. Podmínky, za nichž lze soudním rozhodnutím přiznat náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti formou opětujících se v budoucnu splatných dávek, tzv. renty, shrnul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3107/2007. Vymezil, že takový postup je možný, dochází-li u zaměstnance po vzniku nároku pravidelně ke ztrátě na výdělku, nastala-li před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu splatnost aspoň jedné dávky a nebyl-li nárok (všechny dosud splatné dávky) do vyhlášení (vydání) rozhodnutí zcela uspokojen. Změní-li se následně podstatně okolnosti, významné pro učení výše nebo pro další trvání dávek náhrady za ztrátu na výdělku (tzv. renty), mohou se zaměstnanec nebo zaměstnavatel domáhat změny soudního rozhodnutí, a to vždy s účinností ode dne, kdy došlo ke změně poměrů.

154. V posuzovaném případě je z pracovní smlouvy uzavřené mezi [adresa] a žalobcem, jíž odvolací soud provedl důkaz, zřejmé, že žalobce je od 1. 5. 2023 zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou se sjednanou mzdou 18 000 Kč hrubého. Rovněž z výplatních pásek od května 2023 do ledna 2024 vyplývá, že ztráta na výdělku žalobci pravidelně vzniká, na základě mzdy dosažené žalobcem v prosinci 2023 a lednu 2024, výše vypláceného invalidního důchodu a valorizovaného průměrného výdělku před vznikem škody je zřejmé, že bude vznikat pravidelně ztráta na výdělku v požadované výši. Splněny jsou rovněž ostatní podmínky vymezené pro přiznání renty shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na vyplácení měsíční renty ve výši 29 038 Kč je důvodný.

155. V závěrečném vyjádření vyslovil zástupce žalované názor, že pokud si žalobce byl schopen v dřívější době vydělat více než v současném zaměstnání, uplatňuje svůj nárok v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud neshledává rozpor s dobrými mravy v tom, že žalobce změnil zaměstnání, v němž dosáhl v únoru 2023 výdělku 45 717 Kč a v březnu 2023 výdělku 48 420 Kč (v ostatních obdobích výdělků podstatně nižších, např. v dubnu 2023 činila jeho mzda, jak bylo shora uvedeno, 33 525 Kč, v období od března 2022 do ledna 2023 byl žalobce v pracovní neschopnosti), když žalovaná netvrdila, že by žalobce ke změně zaměstnání přistoupil v úmyslu poškodit žalovanou či v jiném nemravném úmyslu. Taková okolnost se ze spisu nepodává, naopak žalobce tuto změnu zaměstnání – odkazem na lékařský posudek ze dne 2. 2. 2023 – vysvětlil pozbytím zdravotní způsobilosti k výkonu zaměstnání u společnosti [právnická osoba], a to v důsledku pracovního úrazu z 1. 8. 2011.

156. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady škody způsobené ztrátou na výdělku po pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2017do 30. 11. 2022, podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil potud, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku další částku 48 103 Kč s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku, jinak jej v této části podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil; dále pokud byla napadeným rozsudkem zamítnuta žaloba na vyplácení měsíční renty v období od 1. 12. 2022 do 31. 1. 2024 změnil jej odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku další částku 308 376 Kč a zčásti, co do požadavku na zaplacení částky 165 Kč, představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období ledna 2023, žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl; dále pokud byla napadeným rozsudkem zamítnuta žaloba na vyplácení renty ve výši 20 061,50 Kč za dobu od 1. 2. 2024, změnil jej odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši 20 061,50 Kč počínaje od 1. 2. 2024 a dále měsíční rentu ve výši 8 976,50 Kč, celkem 29 038 Kč, a to vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Konečně odvolací soud rozhodl o nárocích na zaplacení úroků z prodlení žalobcem přípustně uplatněných v průběhu odvolacího řízení, a to způsobem uvedeným shora ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

157. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 a § 142 o. s. ř., na základě principu úspěchu ve věci.

158. Pro určení úspěchu účastníků ve věci je podstatné, že v řízení před soudem prvního stupně bylo – v okamžiku vyhlášení napadeného rozsudku – předmětem řízení zaplacení částky 449 074 Kč s příslušenstvím a vyplácení měsíční renty ve výši 20 061,50 Kč na dobu neurčitou. Za základ výpočtu předmětu řízení proto odvolací soud považuje součet pětinásobku roční renty [§ 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“], tedy částky 1 203 690 Kč a částky 449 074 Kč, což činí 1 652 764 Kč. Z této částky byla žalobci přiznána částka 189 181 Kč soudem prvního stupně a částka 48 103 Kč soudem odvolacím, a dále byl žalobce v odvolacím řízení úspěšný v požadavku na přiznání renty. Úspěch žalobce vyjádřený s ohledem na předmět řízení před soudem prvního stupně tedy činí součet pětinásobku roční renty, tedy částky 1 203 690 Kč, částky 189 181 Kč a částky 48 103 Kč, tedy 1 440 974 Kč. Poměr úspěchu žalobce k předmětu řízení před soudem prvního stupně činí 87 %. Žalobce má tedy podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 74 % nákladů v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložených.

159. Tyto náklady sestávají z odměny za následující úkony právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení b) podání žaloby c) návrh na přerušení řízení ze dne 26. 6. 2019. Uvedené úkony právní služby se týkaly zaplacení částky 140 477 Kč s příslušenstvím a renty ve výši 1 474 Kč měsíčně, tarifní hodnota rozhodná pro určení odměny za zastoupení advokátem podle vypočtená § 8 odst. 1, 2 a. t. tedy činí 228 917 Kč (60*1 474 + 140 477). Výše odměny advokáta za každý z těchto úkonů právní služby určená podle § 7 bod 6 a.t. tedy činí 9 220 Kč, celkem za tři úkony 27 660 Kč; d) kapitalizace nároku ze dne 12. 12. 2022 e) výpočet renty ze dne 2. 2. 2023 (na vyžádání okresního soudu) f) účast na jednání dne 8. 2. 2023 g) replika ze dne 23. 3. 2023 h) účast na jednání dne 3. 4. 2023. Uvedené úkony právní služby se týkaly zaplacení částky 449 074 Kč s příslušenstvím a vyplácení měsíční renty ve výši 20 061,50 Kč na dobu neurčitou, tarifní hodnota rozhodná pro určení odměny advokáta za zastoupení při těchto úkonech tak činí součet pětinásobku roční renty [§ 8 odst. 2 a. t.], tedy částky 1 203 690 Kč a částky 449 074 Kč, což činí 1 652 764 Kč. Odměna za zastoupení advokátem při každém z těchto úkonů tedy činí 14 940 Kč (§ 7 bod 6. a. t.), celkem za těchto pět úkonů právní služby činí odměna za zastoupení advokátem určená podle § 7 bod 6 a. t. 74 700 Kč. V řízení před soudem prvního stupně tedy na odměně advokáta vznikly žalobci náklady v celkové výši 102 360 Kč.

160. K odměně za zastoupení advokátem náleží dále náhrada osmi paušálních částek náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 2 400 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 999,60 Kč. Celkem náklady řízení vynaložené žalobcem před soudem prvního stupně činí 126 759,60 Kč, 74 % z této částky činí 93 802,10 Kč.

161. Před soudem odvolacím měl žalobce neúspěch pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení, co do částky 165 Kč s příslušenstvím a v části nároku na vyplácení měsíční renty od 1. 2. 2024, kde byla žaloba vzata zpět o částku 979 Kč měsíčně. Neúspěch žalobce v odvolacím řízení tedy činí 58 905 Kč (60*979 + 165 Kč), přičemž předmět odvolacího řízení představuje požadovaná částka náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2024 ve výši 356 479 Kč a pětinásobek roční renty požadované ve výši 30 017 Kč měsíčně, (60*30 017 = 1 801 020 Kč), celkem 2 157 499 Kč. Míra neúspěchu žalobce v odvolacím řízení činí 2,7 %. Žalobci proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši.

162. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za následující úkony právní služby: a) podání odvolání, jehož předmětem byla částka 48 103 Kč s příslušenstvím, nepřiznaná soudem prvního stupně, zaplacení částy 40 593 Kč s příslušenstvím a vyplácení měsíční renty ve výši 28 847 Kč. Celkem se tedy odvolání vztahuje k částce 1 819 516 Kč (28 847*60 + 40 593 + 48 103) a odměna za tento úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. činí 15 580 Kč. b) změna žaloby ze dne 13. 12. 2023, která se týkala uplatnění nároku žalobce za období od května 2023 do listopadu 2023 ve výši 208 892 Kč a zvýšení měsíční renty o 1 170 Kč (na částku 30 017 Kč). Celkem tarifní hodnota pro tento úkon činí 279 092 Kč (1 170*60 + 208 892) a odměna za tento úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. činí 9 420 Kč. c) účast u jednání dne 13. 12. 2023, kdy předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částek 48 103 Kč s příslušenstvím, 40 593 Kč s příslušenstvím, 208 892 Kč a vyplácení měsíční renty ve výši 30 017 Kč. Celkem tarifní hodnota pro tento úkon činí 2 098 608 Kč (30 017*60 + 48 103 + 40 593 + 208 892) a odměna za tento úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. činí 16 700 Kč. d) změna žaloby ze dne 12. 2. 2024 požadující zaplacení částky 59 056 Kč za prosinec 2023 a leden 2024, odměna za tento úkon právní služby činí podle § 7 bodu 5. a. t. částku 3 500 Kč e) účast u jednání dne 14. 2. 2024, kdy předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení částek 48 103 Kč s příslušenstvím, 40 593 Kč s příslušenstvím, 208 892 Kč, 59 056 Kč a vyplácení měsíční renty ve výši 29 038 Kč. Celkem tarifní hodnota pro tento úkon činí 2 098 924 Kč (29 038*60 + 48 103 + 40 593 + 208 892 + 59 056) a odměna za tento úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. činí 16 700 Kč. V řízení před odvolacím soudem tedy na odměně advokáta vznikly žalobci náklady v celkové výši 61 900 Kč.

163. K odměně za zastoupení advokátem náleží dále náhrada pěti paušálních částek náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 1 500 Kč, náhrada jízdného za cestu zástupce žalobce k dvěma ústním jednáním z [adresa] a zpět, v délce 2 x 190 km, která činí 1 407 Kč za cestu k jednání konanému dne 13. 12. 2023 a 1 432 Kč za cestu k jednání konanému dne 14. 2. 2024 (vyhl. č. 467/2022 Sb. a vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty ve výši 14 162,20 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení vynaložené žalobcem činí 81 601,20 Kč.

164. Náklady řízení, na jejichž úhradu vzniklo žalobci vůči žalované právo, tak činí celkem 175 403,30 Kč.

165. Výrokem VI. tohoto rozsudku odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit státu – České republice, na účet Okresního soudu v Litoměřicích soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 114 399 Kč, a to podle ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl podle ust. § 11 odst. 2 písm. e) zák. o soudních poplatcích od poplatku osvobozen, podle výsledku řízení je tedy povinna zaplatit soudní poplatek žalovaná. Základ soudního poplatku činí pro nároky uplatněné před soudem prvního stupně součet částky 189 181 Kč přiznané žalobci soudem prvního stupně, částky 48 103 Kč přiznané v odvolacím řízení a pětinásobku roční renty požadované ve výši 20 061,50 Kč měsíčně, tedy 1 203 690 Kč (§ 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Celkem základ soudního poplatku činí 1 440 974 Kč, po zaokrouhlení (§ 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) 1 440 980 Kč. Výše soudního poplatku z tohoto základu podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích, činí 5 %, tedy 72 049 Kč. Před odvolacím soudem žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 308 376 Kč a dále – nad rámec nároku uplatněného před soudem prvního stupně – požadoval placení měsíční renty ve výši dalších 8 976,50 Kč (nad dosud požadovanou částku 20 061,50 Kč), jíž je pro účely určení základu soudního poplatku třeba zohlednit pětinásobkem ročního plnění, tedy 538 590 Kč. Základ soudního poplatku z nároků uplatněných nově před odvolacím soudem tak činí 847 000 Kč (po zaokrouhlení podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku z tohoto základu podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích, činí 5 %, tedy 42 350 Kč.