84 Co 32/2025 - 204

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. února 2024, č. j. 25 C 94/2022-156, ve znění usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. září 2024, č. j. 25 C 94/2022-186, takto:

Výrok

I. Rozsudek a usnesení okresního soudu se potvrzují s tím, že náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 41 761 Kč, k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem v [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované spočívajícího v uzavření kupní smlouvy uvedeného obsahu (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 27 104 Kč (výrok II.). Rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi státem a žalobkyní vyhradil soud prvního stupně samostatnému usnesení (výrok III.). Výrokem napadeného usnesení, které je svým charakterem usnesením doplňujícím ve smyslu § 166 o. s. ř., okresní soud uložil žalobkyni povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady řízení ve výši 10 542 Kč.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření kupní smlouvy, jíž by žalovaná na žalobkyni převedla vlastnické právo k části pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] nacházejícího se v katastrálním území [adresa]. Části pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] které měly být předmětem kupní smlouvy, byly vyznačeny geometrickými plány vyhotovenými [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno] a dne [datum], č. [hodnota]-[Anonymizováno]

3. Žalobkyně uvedla, že s právní předchůdkyní žalované [adresa], narozenou dne [datum] a zemřelou dne [datum], uzavřela dne [datum] smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jíž se předchůdkyně žalované žalobkyni zavázala k budoucímu prodeji dvou pozemků, vzniklých oddělením z pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrální území [adresa].

4. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, neboť žalobkyní předložená smlouva o smlouvě budoucí, datovaná dnem [datum], byla za [adresa] jako vlastnici pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] uzavřena [jméno FO], který však při jejím uzavření jednal, aniž by byl [adresa] k takovému jednání zmocněn.

5. Žalovaná, která se ve vztahu k pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] stala dědičkou [adresa], vstoupila do řízení na místo původně žalované [adresa] (usnesení okresního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

6. Okresní soud na základě dokazování provedeného důkazy listinnými a výslechy svědků uzavřel, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, v níž jsou jako jednající strany označeny žalobkyně (kupující) a [jméno FO] s tím, že ten předkládá plnou moc pro uzavření této smlouvy udělenou mu [adresa] (prodávající). Smlouva obsahovala závazek [adresa] rezervovat a prodat žalobkyni dva pozemky „vzniklé oddělením z parcely č. [Anonymizováno] a byla opatřena podpisy žalobkyně a [jméno FO]. K uzavření kupní smlouvy ve vztahu k pozemkům, které měly být podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní odděleny z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] nedošlo.

7. Ve vztahu k otázce, mezi účastníky sporné, zda k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní udělila [adresa] plnou moc [jméno FO], provedl okresní soud dokazování účastníky navrženými svědky. Jednalo se především o členy rodiny [adresa], a to jejího zetě (manžela žalované) [jméno FO], syna [jméno FO], vnučku [jméno FO] (dcera žalované), [jméno FO] (manžel vnučky). Všichni tito svědci potvrdili, že byli na [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] účastni setkání s [adresa] jednoznačně a razantně odmítla prodej pozemků žalobkyni se zdůvodněním, že [jméno FO] už nic neprodá, protože jim již v minulosti prodala pozemky a jednání s nimi bylo zdlouhavé (trvalo 30 let), přestože pozemky fakticky užívali.

8. Svědek [jméno FO] dále vypověděl, že [adresa] navrhl, aby udělila plnou moc pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní za účelem prodeje pozemků manželům [jméno FO], tato to však odmítla. Smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřel dne [datum] aniž byl k tomu [adresa] zmocněn a aniž ta o tomto jeho jednání věděla. Jednal na žádost manžela žalobkyně a domníval se, že [adresa] bude s tímto souhlasit, což se však nestalo.

9. Svědek [jméno FO] potvrdil, že se projednávala záležitost ohledně podpisu smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž [adresa] „plnou moc na další prodej nepodepsala“.

10. Rovněž svědek [jméno FO] vypověděl, že otec jeho manželky (svědek [jméno FO]) mluvil o tom, že by se [jméno FO] (manžel žalobkyně) prodaly další pozemky, což babička ([adresa]) rázně odmítla.

11. Svědek [jméno FO] (manžel žalobkyně) vypověděl, že smlouva o smlouvě budoucí kupní byla připravena z jejich strany jako budoucích kupujících, následně ji předložili [jméno FO] k podpisu. Uvedl, že to bylo poté, kdy žalobkyně byla [jméno FO] informována o tom, že jim [adresa] pozemky prodá. Potvrdil, že plná moc nebyla ke smlouvě připojena, když mu však [jméno FO] předával podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí, všiml si, že mezi listinami se nacházela rovněž plná moc, v níž bylo uvedeno jméno pana [jméno FO], jméno žalobkyně a pozemek parcelní číslo [hodnota]. Vypověděl také, že plná moc vypadala podobně jako plná moc z roku [Anonymizováno] (použitá při dřívějším jednání žalobkyně a předchůdkyně žalované), podrobně ji však nestudoval, nevšiml si data ani žádných podrobností.

12. Dále okresní soud provedl dokazování výslechem svědků, kteří měli podle tvrzení žalované být účastni setkání, na němž [jméno FO] informoval manžela žalobkyně, že mu [adresa] neudělila plnou moc k jednání jejím jménem při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Jednalo se o svědky [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a geodeta [adresa].

13. Uvedení svědci jsou také osobami, které podepsaly čestné prohlášení o tom, že byli dne [datum] přítomni jednání mezi panem [jméno FO] a panem [jméno FO], během kterého pan [jméno FO] sdělil panu [jméno FO], že ruší smlouvu o smlouvě budoucí ze dne [datum] z důvodu, že paní [adresa] nedá panu [jméno FO] plnou moc, aby mohl nakládat s jejím majetkem ohledně prodeje manželům [jméno FO]. Z dokazování provedeného okresním soudem však vyplynulo, že je vyloučeno, že by se žalobkyně a její manžel [jméno FO] uvedeného dne uvedené schůzky zúčastnili.

14. Všichni uvedení svědci ([Anonymizováno]. [jméno FO], [Anonymizováno]. [jméno FO], [Anonymizováno]. [jméno FO] a [Anonymizováno]. [jméno FO]) potvrdili, že byli přítomni společné schůzky, na niž se dostavil rovněž [jméno FO]. [jméno FO] vypověděl, že jednání ostatních přítomných s panem [jméno FO] nevěnoval příliš pozornost, šlo o to, že pan [jméno FO] říkal, že má něco slíbeno a [jméno FO] chtěli uzavřít kupní smlouvu. Ostatní uvedení svědci potvrdili, že [jméno FO] na schůzce sdělil [jméno FO], že [adresa] jej nezmocnila a nezmocní k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní a že již [jméno FO] nic neprodá. Přesné datum konání schůzky si svědci nepamatovali, přestože nahlíželi do čestného prohlášení, uvedli, že již neví, kterého dne se schůzka konala. Všichni uvedení svědci potvrdili místo schůzky jakož i to, že se na místě měli sejít [jméno FO] i [jméno FO] s [jméno FO] a geodetem [adresa] a projednat prodej pozemků.

15. Svědek [jméno FO] vypověděl, že na schůzce sdělil panu [jméno FO], že ve vztahu k nim paní [adresa] plnou moc nepodepíše. Uvedl, že schůzku svolal pan [jméno FO], který chtěl s přítomnými domluvit směnu pozemků a na schůzku ho ani nepozval. Rozpor ve výpovědích uvedených svědků nastal v tom, zda se schůzky zúčastnila i žalobkyně. [jméno FO] vypověděl, že žalobkyni neviděl, [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] vypověděli, že se schůzky krátce zúčastnila. [jméno FO] se k přítomným osobám nevyjadřoval.

16. K tvrzení žalované o konání schůzky, na níž měl [jméno FO] informovat manžela žalobkyně, že mu [adresa] neudělila plnou moc k jednání jejím jménem při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, vypovídal rovněž svědek [jméno FO]. Uvedl, že o tom, že kupní smlouva nebude uzavřena, se s žalobkyní dozvěděli od [jméno FO] až v květnu 2021, kdy jim bylo sděleno, že „je to o penězích“. Tytéž pozemky chtěla totiž koupit i [jméno FO].

17. Okresní soud provedené výslechy svědků zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, jakož i ve vzájemné souvislosti s jinými důkazy. Zdůraznil, že důkazní povinnost ohledně tvrzení, že při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní byl [jméno FO] oprávněn jednat za [adresa], tížila žalobkyni. Dovodil, že v řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že vůlí [adresa] bylo neprodat pozemky právě žalobkyni a že plnou moc za účelem jednání s žalobkyní a uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní [jméno FO] neudělila. Toto zjištění měl za podpořené i výpověďmi svědků, kteří byli účastni schůzky, na níž [jméno FO] tuto skutečnost sdělil manželu žalobkyně. Jelikož konání schůzky potvrdil i nezávislý svědek [jméno FO], měl okresní soud za prokázané konání schůzky a její místo. Ohledně termínu schůzky okresní soud uvedl, že z obsahu svědeckých výpovědí vyplývá, že tito si datum při podpisu čestného prohlášení neověřili.

18. Po právní stránce posoudil okresní soud zjištěný skutkový stav podle § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) upravujících smlouvu o smlouvě budoucí a zejména podle § 440 o. z., přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Uzavřel, že [jméno FO] jednal při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní dne [datum] vůči žalobkyni, aniž byl k takovému jednání [adresa] jako budoucí prodávající zmocněn, jednalo se tedy o nezmocněné jednatelství. Právní jednání by tedy bylo vůči předchůdkyni žalované [adresa] závazné pouze v případě, že by jej dodatečně schválila, což však nebylo v řízení prokázáno. Jelikož nebyla jednáním [jméno FO] [adresa] vázána, nevznikla jí povinnost uzavřít s žalobkyní požadovanou kupní smlouvu a tato povinnost tak nemohla přejít na žalovanou. Na základě závěru, že žalovaná nebyla ve věci pasivně legitimována, okresní soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyni uložil, aby nahradila žalované náklady řízení spočívající v nákladech vynaložených na zastoupení advokátem v rozsahu osmi úkonů právní služby a souvisejících náhrad v celkové výši 27 104 Kč.

20. Doplňujícím usnesením uložil okresní soud podle výsledku řízení neúspěšné žalobkyni, aby nahradila státu náklady řízení ve výši 10 542 Kč představované uhrazeným svědečným (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

21. Proti tomuto rozsudku, jakož i proti doplňujícímu usnesení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla v plném rozsahu. V odvolání a v průběhu odvolacího řízení namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních jakož i na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že okresní soud nezohlednil řadu zjištěných skutečností a nesprávně hodnotil provedené důkazy. Konkrétně poukázal na skutečnost, že smlouva o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum] výslovně uvádí, že [jméno FO] předkládá plnou moc. Svědek [jméno FO] vypověděl, že plnou moc u [jméno FO] viděl. Bylo také prokázáno, že [jméno FO] zcela běžně ve všech věcech za paní [jméno FO] jednal. Svědci, kteří vypověděli, že [adresa] odmítla pozemky prodat žalobkyni, měli na věci přímý zájem, neboť žalovaná, její manžel pan [jméno FO] a jejich rodina, se jen rozhodli spekulovat o ceně pozemků a prodat je za vyšší cenu rodině [jméno FO]. Svědci, kteří se vyjadřovali ke konání schůzky, na níž měl [jméno FO] manželu žalobkyně sdělit, že mu [adresa] neudělila plnou moc k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, tedy [jméno FO] a [jméno FO], měli zájem o koupi týchž pozemků jako žalobkyně. Svědek [jméno FO] pak pouze potvrdil, že za [adresa] obvykle jednal [jméno FO] a že [jméno FO] měli o dané pozemky zájem. Soud prvního stupně rovněž nezohlednil a nevypořádal skutečnost, že čtyři svědci podepsali nepravdivé čestné prohlášení, byť jejich jednání hodnotil jako nezodpovědné, což je však bagatelizující závěr, neboť podpis lživého čestného prohlášení má podle žalobkyně vliv i na hodnocení věrohodnosti jejich svědeckých výpovědí. Mezi výpověďmi svědků nastaly rozpory, když [jméno FO] uvedla, že vymyšlená schůzka dne [datum] byla svolána „za účelem jednání mezi [jméno FO], geodetem a panem [jméno FO]“ a pan [jméno FO] se na ní objevil v podstatě náhodou, naopak svědek [jméno FO] během své svědecké výpovědi dne [datum] uvedl pravý opak, když tvrdil, že schůzku svolal [jméno FO] a ani jej nepozval. Svědci nebyli ani schopní se shodnout na tom, zda měla být neexistující schůzky dne [datum] přítomná osobně i žalobkyně. Podle odvolatelky měl soud prvního stupně dospět ke skutkovému závěru, že se dne [datum] žádná schůzka nekonala. Odvolatelka dále poukázala na to, že dne [datum] došlo z její strany ke složení rezervačního poplatku, který jí byl vrácen až [datum] a pokud by tedy [jméno FO] neměl být k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní zmocněn, nebylo by pochopitelné, že rezervační poplatek vrátil až za měsíc a půl. Odvolatelka nesouhlasila ani s výší přiznané náhrady nákladů řízení žalované, a to zejména s dvěma úkony spočívajícími v nahlédnutí do soudního spisu dne [datum] a [datum]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

22. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Nesouhlasila s námitkou odvolatelky, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, neboť okresní soud provedl veškeré stranami navržené důkazy, které prokazují skutkový stav tak, jak je uveden v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud následně věc správně právně posoudil a správně rozhodl též o nákladech řízení, neboť nahlédnutí do soudního spisu dne [datum] bylo provedeno po převzetí věci za účelem ověření tvrzení klientky a seznámení se s listinami, které do soudního spisu založila protistrana a dne [datum] bylo nahlíženo do soudního spisu s ohledem na jednání nařízené na [datum], kdy zástupce žalované potřeboval zjistit, nesou-li ve spise založeny nové listiny.

23. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř., a to v celém rozsahu, včetně výroku doplňujícího usnesení, a dospěl závěru, že odvolání není důvodné.

24. Okresní soud v posuzované věci provedl dokazování v rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu věci, korespondující důkazním návrhům účastníků, na jeho základě dospěl ke správným skutkovým závěrům a zjištěný skutkový stav poté také správně právně posoudil. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a k odvolacím námitkám dodává následující.

25. Podle ust. § 440 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna (odst. 1). Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu (odst. 2).

26. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

27. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

28. Podle § 1787 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud (odst. 1). Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány (odst. 2).

29. Podle ust. § 132 o. s. ř. hodnotí soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně tohoto, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou soud provedené důkazy hodnotí z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování tehdy, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly jinak za řízení najevo, popřípadě jestliže v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo pokud výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl.

30. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Závěr, že [jméno FO] nebyl vlastnicí pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] zmocněn, aby s žalobkyní uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byly části uvedeného pozemku, opřel okresní soud především o svědectví členů rodiny [adresa], kteří byli přítomni jejímu prohlášení, že žalobkyni pozemky neprodá, popř. že plnou moc k jejich prodeji neudělí. Výpovědi těchto svědků (L. [jméno FO], E. [jméno FO], L. [jméno FO], P. [jméno FO]) byly pak podepřeny výpověďmi svědků, kteří byli účastni setkání, na němž podle skutkového závěru okresního soudu [jméno FO] sdělil [jméno FO], že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyl [adresa] zmocněn (J. [jméno FO], M. [jméno FO], L. [jméno FO], J. [jméno FO] a P. [jméno FO], L. [jméno FO]).

31. Namítá-li odvolatelka, že všichni svědci, z jejichž výpovědi okresní soud ve svých skutkových zjištěních vycházel, měli vztah k žalované, popř. měli zájem na výsledku řízení, je třeba uvést, že při hodnocení důkazu výslechem svědka z hlediska jeho věrohodnosti přihlíží soud ke všem okolnostem, které mohou mít na závěr o věrohodnosti svědecké výpovědi vliv, tedy nejen ke vztahu svědka k projednávané věci a k účastníkům řízení, nýbrž i k obsahu svědecké výpovědi (zda je konzistentní, logicky a vnitřně nerozporná), ke způsobu podání svědecké výpovědi, jak jej soud bezprostředně vnímá, popřípadě k tomu, jak se svědek vypořádal s otázkami soudu či účastníků či k okolnostem dalším. Přesvědčení soudu o nevěrohodnosti (nepravdivosti) svědecké výpovědi ovlivňuje rovněž hodnocení souladu či rozporu mezi výpovědí svědka a dalšími provedenými důkazy. Hodnocení důkazu výslechem svědka z hlediska jeho věrohodnosti tedy nespočívá pouze v posouzení jeho vztahu k věci či účastníkům řízení, ale je výsledkem procesu, při němž soud zvažuje i další, neméně významné faktory.

32. V projednávané věci svědci rodiny [adresa] vypovídali všichni shodně o tom, že R. [adresa] neudělila L. [jméno FO] plnou moc k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní s žalobkyní a pokud okresní soud při hodnocení jejich výpovědi dospěl k závěru, že nejsou dány pochybnosti o jejich věrohodnosti, neshledává odvolací soud v tomto hodnocení porušení zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Okresní soud vzal při hodnocení uvedených svědeckých výpovědí v úvahu pouze ty skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů či přednesů účastníků, popřípadě vyšly jinak v řízení najevo, nepominul žádné rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány či vyšly v řízení najevo jinak a v hodnocení těchto důkazů provedeném soudem prvního stupně z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti, neshledává odvolací soud logický rozpor. Jak bylo shora uvedeno, vztah svědka k účastníkům řízení či věci je pouze jedním z hledisek při posuzování věrohodnosti svědecké výpovědi. Pouhá skutečnost, že svědek má vztah k účastníkům řízení či zájem na jeho výsledku neznamená, že jeho výpověď musí být hodnocena jako nevěrohodná a v důsledku toho nepravdivá. Za situace, kdy okresní soud hodnotil výpovědi uvedených svědků s přihlédnutím ke všem okolnostem jako věrohodné, odvolací soud uzavírá, že se žalobkyni pouhým poukazem na vztah uvedených svědků k žalované, aniž by byly dány i další konkrétní důvody, které by vedly ke zpochybnění věrohodnosti těchto svědků, věrohodnost svědeckých výpovědí uvedených svědků zpochybnit nepodařilo.

33. V rozporu s výpovědí svědků – rodinných příslušníků [adresa], kteří byli účastni jejího prohlášení, že nepodepíše plnou moc k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní s žalobkyní, ostatně není ani z obsahu výpovědi svědka [jméno FO], který nevypovídal o tom, že by plná moc byla [adresa] podepsána, když toliko uvedl, že do plné moci nahlédl „velice stručně“, viděl, že ji má pan [jméno FO] „mezi těma papírama“, viděl, že je na ní uvedeno jméno pana [jméno FO] jako pověřeného a svědkovy manželky a je tam uveden pozemek [Anonymizováno] K dotazu žalované pak uvedl, že plná moc vypadala podobně jako plná moc z roku 2020 (speciální plná moc použitá při dřívějším jednání žalobkyně a předchůdkyně žalované), podrobně ji však nestudoval, nevšiml si data ani žádných podrobností.

34. Skutkový závěr okresního soudu je naopak podepřen výpověďmi svědků, kteří byli účastni setkání mezi J. [jméno FO], M. [jméno FO], P. [jméno FO], L. [jméno FO], M. [jméno FO], J. [jméno FO] a případně žalobkyní. Tito svědci vypovídali ke skutečnosti, která má ve vztahu ke stěžejní otázce, zda byl [jméno FO] při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum] zmocněn jednat jménem [adresa], pouze dokreslující charakter.

35. Rovněž výpovědi těchto svědků okresní soud hodnotil správně, když dovodil, že z nich vyplynulo, že schůzka se konala, že na ní svědek [jméno FO] žalobkyni a jejímu manželovi sdělil, že babička jim pozemky neprodá. Konání schůzky potvrdil i geodet [jméno FO], který je svědkem nestranným, jak zdůraznil okresní soud.

36. Pokud odvolatelka poukazovala na to, že mezi výpověďmi této skupiny svědků došlo k rozporu ohledně důvodu jejího svolání, je třeba připomenout, že svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] se shodli, že schůzku iniciovali za účelem jednání s geodetem [adresa] a s [jméno FO] (jako zástupcem případně prodávající [adresa]), což svědek geodet [jméno FO], který nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům, potvrdil. Okresní soud tedy nepochybil, pokud pouze s ohledem na odchylnou výpověď L. [jméno FO] ohledně způsobu svolání schůzky neučinil závěr o nevěrohodnosti svědeckých výpovědí uvedených svědků. Pochybení okresního soudu neshledal odvolací soud ani v tom, že okresní soud neučinil závěr o nevěrohodnosti svědeckých výpovědí uvedených svědků jen proto, že se svědek P. [jméno FO] vyjádřil odlišně oproti ostatním v otázce přítomnosti žalobkyně na schůzce, když uvedl, že tam tuto neviděl. Ani tato nesrovnalost, i s ohledem na časový odstup od události, o níž svědci vypovídali, není způsobilá zpochybnit věrohodnost a pravdivost jejich výpovědi ve vztahu ke konání uvedené schůzky.

37. Okresní soud rovněž správně hodnotil nesrovnalost spočívající v tom, že svědci J. [jméno FO], M. [jméno FO], J. [jméno FO] a P. [jméno FO] v čestném prohlášení potvrdili jako datum konání schůzky [datum], přičemž však žalobkyně prokázala, že uvedeného dne nebyli ona ani její manžel přítomni v místě, kde se měla schůzka konat a konání schůzky uvedeného dne je tedy vyloučeno. Okresní soud správně poukázal na to, že z výpovědi svědků vyplynulo, že si datum schůzky nepamatují, pravděpodobně se tedy při podpisu čestného prohlášení, sepsaného a podepsaného nepochybně až s časovým odstupem v souvislosti se soudním řízením, soustředili na jeho věcný obsah, nikoli na datum konání schůzky. Všichni uvedení svědci však potvrdili, že k setkání došlo, jakož i místo tohoto setkání, a kromě svědka [adresa], který uvedl, že nevěnoval jednání ostatních pozornost, všichni potvrdili rovněž skutečnost, že na této schůzce svědek [jméno FO] uvedl, že k prodeji pozemků žalobkyni nedojde, neboť mu k němu babička neudělila plnou moc. Pokud okresní soud před ním pronesené výpovědi uvedených svědků hodnotil jako věrohodné a z jejich obsahu při zjišťování skutkového stavu vycházel, neshledává odvolací soud ani v tomto hodnocení důkazů porušení zásad vymezených v § 132 o. s. ř.

38. Skutečnost, že ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní je uvedeno, že [jméno FO] předkládá plnou moc k uzavření smlouvy, nemá vliv na skutkové závěry, neboť z výpovědi svědků L. [jméno FO] a M. [jméno FO] vyplynulo, že [jméno FO] plnou moc nepředložil, přílohou smlouvy nebyla. L. [jméno FO] tuto skutečnost vysvětlil shora uvedeným způsobem.

39. Stejně tak nelze ze skutečnosti, že rezervační poplatek byl žalobkyni vrácen až [datum], dovozovat, že [adresa] zmocnila [jméno FO] k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní.

40. Skutkový závěr okresního soudu, který z provedených důkazů zjistil, že [adresa] nezmocnila [jméno FO], aby jejím jménem uzavřel s žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí kupní, je tedy správný.

41. Správný je rovněž závěr, že [adresa] nezmocněné jednání [jméno FO] spočívající v uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní s žalobkyní dodatečně neschválila. Taková skutečnost ostatně ani nebyla v řízení nikým tvrzena.

42. Správnost uvedených skutkových závěrů nemůže zpochybnit ani hypotetická úvaha žalobkyně, že k uzavření kupní smlouvy s žalobkyní nedošlo proto, že [adresa] se rozhodla prodat předmětné pozemky jinému kupci za lepší cenu, neboť ani z tohoto tvrzení nelze dovodit, že plná moc k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní byla [jméno FO] udělena. Ostatně k uzavření kupní smlouvy ve vztahu k částem zemského povrchu, které měly být podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní odděleny z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] dosud nedošlo, jak účastníci souhlasně prohlásili při jednání před odvolacím soudem, a tyto nadále náleží k pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] jehož vlastnicí je žalovaná.

43. Správné skutkové závěry následně okresní soud posoudil správně i po stránce právní, když konstatoval, že z jednání [jméno FO] nevznikl [adresa] žádný závazek. Žalovaná jako právní nástupkyně [adresa] tedy není ve věci pasivně legitimována. Pokud tedy soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí ve výroku o věci samé správné a jako takové jej odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. Nesprávnost napadeného rozsudku shledal odvolací soud pouze ve výroku o nákladech řízení, a to pouze co do jejich vyčíslení. Především je třeba uvést, že tarifní hodnota věci, z níž je určena výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby v dané věci, činí ve smyslu § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „a. t.“ částku 2 034 800 Kč. Tato částka byla uvedena v navrhované kupní smlouvě jako cena za prodej pozemků, představuje tedy hodnotu, kterou je žalobkyně ochotna za pozemky, které jsou předmětem řízení zaplatit. Není proto důvod považovat předmět řízení za penězi neocenitelný a postupovat při určení tarifní hodnoty věci podle § 9 odst. 3 písm. b) a. t. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby určená podle § 7 bod 6. a. t. tedy činí 16 460 Kč.

45. Zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně 6 úkonů právní služby, a to převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] (přesáhlo dvě hodiny). Za úkon právní služby nepovažoval odvolací soud nahlížení zaměstnankyně zástupce žalované do spisu ve dnech [datum] a [datum]. Ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze posuzovat jako samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 či nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). O takové prostudování spisu se v daném případě nepochybně nejednalo, když časový rozsah nahlížení do spisu činil 24, resp. 22 minut. Vzhledem k vyjádření zástupce žalované, že nahlížení do spisu dne [datum] bylo učiněno za účelem ověření tvrzení klientky a seznámení se s listinami, které do soudního spisu založila protistrana, je možno jej považovat za součást přípravy zastoupení. Nahlížení do spisu dne [datum] bylo pak podle zástupce žalované učiněno s ohledem na jednání nařízené na [datum], kdy zástupce žalované potřeboval zjistit, nesou-li ve spisu založeny nové listiny a bylo tedy součástí přípravy na jednání. V rámci těchto úkonů bylo nahlížení do spisu rovněž honorováno.

46. Za šest úkonů právní služby učiněných zástupcem náleží žalobkyni náhrada odměny advokáta v celkové výši 98 760 Kč. K nákladům řízení žalovanou před soudem prvního stupně účelně vynaloženým dále náleží pět paušálních částek náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do [datum]) a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 054,60 Kč. Celkem náklady řízení vynaložené žalovanou před soudem prvního stupně činí 121 614,60 Kč.

47. Odvolací soud však nepřistoupil ke změně napadeného rozsudku v jeho nákladovém výroku II., neboť k odvolání podanému pouze žalobkyní nelze změnit rozhodnutí soudu prvního stupně v její neprospěch, a to ani ve výroku o nákladech řízení. Tento závěr přijal a odůvodnil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1145/24, v němž Ústavní soud uvedl, že zásada zákazu reformationis in peius, byť není výslovně vyjádřena zákonem, platí v občanském soudním řízení jako důsledek zásady dispoziční platící pro podání odvolání a navazující řízení, dovoluje-li to povaha řízení a konkrétní procesní situace. Nerespektování této zásady bez náležitého důvodu představuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

48. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil i ve výroku II., když co do základu uložené povinnosti a místa k plnění je uvedený výrok správný, odvolací soud jej však doplnil o výslovné určení lhůty k plnění v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., byť její výslovné neuvedení nepředstavuje důvod nesprávnosti nákladového výroku napadeného rozsudku (§ 261a odst. 2 o. s. ř.).

49. Výrok doplňujícího usnesení, byl potvrzen podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, přičemž odvolací soud na odůvodnění doplňujícího usnesení pro stručnost odkazuje.

50. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud na základě principu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.), když úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení sestávajících z odměny za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 16 460 Kč (§ 7 a. t.), celkem 32 920 Kč, dvou paušálních částek náhrady výdajů v celkové výši 750 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném), jízdného za cestu z [adresa] a zpět k ústnímu jednání, ve výši 421 Kč (vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za ztrátu času v rozsahu šesti zameškaných půlhodin ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.) a náhrady daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad ve výši 7 070 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení, účelně žalovanými vynaložené, činí 41 761 Kč.

Poučení