84 Co 417/2024 - 215

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0]: [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o žalobě na ochranu soukromí, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. června 2024, č. j. 10 C 194/2023-126, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. o věci samé potvrzuje v tomto správném znění: Žalovaný je povinen odstranit objekt kamery umístěný na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno], který je součástí [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], vymezený ve středu černého kruhu na fotografii, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) ve výroku II. o nákladech řízení mění potud, že výše nákladů, které je žalovaný povinen zaplatit žalobcům, činí částku 48 553,66 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, k rukám jejich zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta se sídlem v [Anonymizováno], na nákladech odvolacího řízení částku 12 982,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost odstranit objekt – kameru na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [hodnota] v obci [adresa] (vymezené ve středu černého kruhu na obrázku, který je nedílnou součástí rozsudku) tak, aby nemohla snímat žádnou část pozemku ve vlastnictví žalobce [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobcům, k rukám jejich zástupce, na nákladech řízení částku 56 363 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit dva objekty, které vypadají jako kamery, umístěné na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci [adresa], vymezené ve středu černého kruhu na dvou fotografiích, které jsou nedílnou součástí žaloby. Tvrdili, že žalobci a žalovaný jsou sousedé, žalovaný na svůj dům ([Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci [adresa]) nainstaloval „objekty, které vypadají jako kamery, patrně jimi taky jsou“, jeden z těchto objektů je umístěn ve výšce cca 8 m ve štítu domu žalovaného a jeden v rohu jeho domu u terasy, u okapu pod hranou střechy, na stranu k žalobcům. Objekty – kamery jsou umístěny tak, že „mohou být směrovány“ na nemovitost žalobců, kde mají rodinnou domácnost a kde žijí, žalobci neví, „jaký prostor snímají nebo snímat mohou“, či zda jsou ovladatelné na dálku. Tato situace u žalobců vyvolává nejistotu a nepříjemné pocity, že jsou či mohou být sledováni, jde proto o zásah do jejich soukromí. Žalobci dále tvrdili, že jelikož oni vidí na objekty kamer, musí kamery vidět na ně.

3. Původně žalobci žádali odstranění dvou objektů – kamer, podáním ze dne 14. 1. 2023 vzali žalobu částečně (ohledně jednoho z objektů – objekt kamery umístněný u terasy, u okapu pod hranou střechy,) zpět s odůvodněním, že 17 dní po podání žaloby si všimli, že žalovaný odstranil kameru způsobilou sledovat jejich pozemek a nahradil ji kamerou, která nahlížet na pozemek žalobců způsobilá není. Okresní soud v tomto rozsahu usnesením ze dne 28. 1. 2023 řízení dle § 96 o. s. ř. zastavil; žalovaný v této souvislosti uvedl, že kamera byla nahrazena již dne 31. 7. 2022, tedy několik měsíců před zahájením řízení. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek žalobců na odstranění kamery umístěné ve štítě domu žalovaného (dále též „předmětná kamera“; výraz kamera je dále v odůvodnění používán rovněž proto, že žalovaný v průběhu řízení potvrdil, že se jedná o kameru v pravém slova smyslu, tedy o zařízení způsobilé pořizovat videozáznam).

4. Žalovaný se podané žalobě bránil tvrzení, že je dán jednak nedostatek aktivní věcné legitimace u žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 1/0], protože vlastníkem dotčené nemovitosti ([Anonymizováno] [Anonymizováno] č[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci [adresa]) je jen žalobce, a jednak nedostatek pasivní věcné legitimace, protože nemovitost, na níž je předmětná kamera umístěna, spolu s ním spoluvlastní též jeho manželka [jméno FO]. Potvrdil, že objekt umístěný ve štítě jeho domu, je skutečně kamera, dále uvedl, že tuto kameru zde umístil dne 26. 9. 2021, přičemž tak učinil za účelem ochrany života své rodiny a svého majetku, kamera neslouží ke sledování obydlí sousedů, jde toliko o utkvělé představy žalobců. Žalovaný tvrdil, že kamera nezabírá pozemek žalobcům, nýbrž jen středovou část pozemků žalovaného s dostatečným odstupem od hranic sousedních pozemků, otáčení obou kamer bylo deaktivováno. Dále uvedl (při jednání konaném před okresním soudem dne 13. 6. 2024), že předmětná kamera je způsobilá se otáček o 355 stupňů, a tudíž by mohla zabírat i pozemky žalobců, zdůraznil, že takto kamera nestavena není a nikdy nebyla.

5. Okresní soud při svém rozhodování učinil zejména (nejen) z ohledání místa zjištění, že na štítové zdi [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci [adresa] (směrem do zahrady) ve spoluvlastnictví žalovaného je umístěna kamera, která s ohledem na její umístění ve velké výšce, takřka jen několik centimetrů pod střechou, by mohla zabírat – kromě pozemků žalovaného – i pozemky sousedící, včetně pozemků žalobce. Sám žalovaný možnost takového záběru kamery připustil, když uvedl, že kamera je schopna (podle svého nastavení) se natáčet o 355 stupňů. Nic na tom nemění skutečnost, že v současné době i v minulosti dle tvrzení žalovaného (byla) je kamera nastavena tak, že zabírá pouze pozemek ve spoluvlastnictví žalovaného, „jak bylo zjištěno při ohledání místa samého“, neboť technicky je kamera schopna zabírat úhel 355 stupňů a je možno nastavit jakýkoliv rozsah jejího záběru, a záleží jen na vůli žalovaného, jak nastavena bude. Po právní zhodnocení (§ 81 odst. 1 a odst. 2, § 82 odst. 1, § 86 a § 90 občanského zákoníku) věci dospěl k závěru, že to, že v době ohledání místa samého byla nastavena tak, že zabírala pouze pozemek ve spoluvlastnictví žalovaného, nebrání tomu, aby žalobci měli pocit, že jsou kamerou zabírány i jejich pozemky, kde mají umístěn bazén a zahradu, a tedy že jsou zabíráni i samotní žalobci s rodinou. Jen samotné umístění kamery, kterou žalobci ze svých pozemků vidí, dostačuje k tomu, aby měli pocit, že mohou být předmětnou kamerou zaznamenáváni, a že je tedy porušováno jejich právo na soukromí. V daném případě pak nejde jen o možný subjektivní pocit žalobců, ale takto by mohla věc vnímat i jakákoliv jiná osoba, která by se na pozemku žalobce nacházela. Hrozí zde také, že by mohlo v budoucnu dojít k dotčení osobnostních práv žalobců, k zásahu do jejich soukromí (přenastavením kamery). Jak je kamera nastavena, jaký má záběr pak zvnějšku není zřejmé. V oblasti možného záběru kamery pak oprávněně žalobci ztrácí pocit soukromí a jsou vystaveni omezujícímu pocitu.

6. Okresní soud dále uvedl, že z ust. § 90 občanského zákoníku, které stanoví zákonné důvody umožňující zásah do osobnosti člověka, vyplývá, že konkrétní způsob využití zákonných licencí nesmí být prováděn mimo účel určený zákonem a bezdůvodně na úkor osobnosti dotčeného člověka. Pojem přiměřenosti je nutno vyložit jako citlivě vyvážený poměr mezi druhem a povahou ideálního statku požívající legální ochrany a spjatého s osobností a účelem sledovaným dovoleným zásahem, a to vzhledem ke konkrétním zjištěným skutečnostem. Přiměřenost způsobu využití zákonného omezení ochrany osobnosti je nutno posoudit s ohledem na případný rozpor s oprávněnými zájmy určitého člověka (postiženého), a to vzhledem ke konkrétním okolnostem věci. V tomto smyslu se jedná o takové zájmy člověka, na kterých je třeba s ohledem na požadavek zajištění elementární úcty k jeho důstojnosti a jeho osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat a které jsou za všech okolností nedotknutelné[Anonymizováno]

7. Jde-li o zdůvodnění umístění předmětné kamery, žalovaný zdůrazňoval především ochranu svého majetku a zdraví své rodiny, s tím, že na svém pozemku má složený [právnická osoba] nejméně v hodnotě 100 000 Kč a kamerový záznam by mu sloužil pouze jako důkazní prostředek při případném vzniku škody. Obává se totiž, že by se tak mohlo stát ze strany žalobců, neboť v minulosti měl být on a jeho rodina vystavováni ze strany žalobců různým urážkám (a těmi byly – kromě hanlivých slov – i umístěné předměty, ovšem na pozemku žalobce), dále tvrdil, že v minulosti mu měli žalobci naházet na pozemek množství různého materiálu, jehož likvidací mu byla způsobena škoda, na svém pozemku nachází různé nebezpečné předměty, např. hřebíky. Toto jednání žalobců však nebylo nijak prokázáno, když věc byla přestupkovou komisí [adresa] odložena. Dále okresní soud uvedl, že pozemek žalovaného, který má být sledováním kamerou chráněn, je obklopen z pravé strany při pohledu od domu (směrem na zahradu) pozemky žalobce a po dalších dvou stranách pak pozemky jiných vlastníků, takže se soudu jeví jako nepřiléhavé odkazování žalovaného na kriminalitu v obci [adresa] (která se nevymyká běžnému průměru) a zejména na to, že i obecní úřad umístil kameru ohledně ochrany dětského hřiště, které bylo pod trvalými útoky vandalů. Taková situace vzhledem k poloze chráněného pozemku nenastala, a s největší pravděpodobností ani nastat nemůže. Pro zajištění důkazního materiálu pro jakoukoliv způsobenou škodu, by zjevně postačilo, aby kamera byla umístěna tak, aby mohla zabírat pozemky ve spoluvlastnictví žalovaného až po jejich hranici s pozemky sousedícími, nikoliv samotné takové pozemky (míněno pozemky sousední). Okresní soud proto dospěl k závěru, že právo na ochranu majetku a zdraví osob na straně žalovaného není narušováno v rozsahu, který by odůvodňoval porušení soukromí jiných osob, tj. žalobců.

8. Z těchto důvodů okresní soud uložil žalovanému odstranit kameru na štítové zdi [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v obci [adresa] tak, aby kamera nemohla snímat žádnou část pozemků žalobce. Nejedná se o úplné odstranění předmětné kamery ze štítové zdi tak, aby nemohl být chráněn majetek žalovaného umístěný na pozemku, který má ve spoluvlastnictví, ale umístění kamery na této zdi tak, aby nemohla, ani při záběru celým svým rozsahem, zabírat pozemky žalobce a zasahovat tak do práv na ochranu osobnosti žalobců.

9. O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě výsledku řízení, kdy úspěšným žalobcům vůči žalovanému dle § 142 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení tvořenou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a - dle vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátní tarif a vyhlášky č. 398/2023 Sb., o cestovních náhradách - odměnou advokáta za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, účast u jednání soudu dne 28. 2. a 13. 6. 2024, porada s klienty přesahující 1 hodinu, a účast na místním šetření) po 4 960 Kč (pro zastupování dvou účastníků při tarifní hodnotě 50 000 Kč), osmi tzv. paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč, cestovným vynaloženým na cesty zástupcem žalobců ke dvěma jednáním a místnímu šetření v délce 162 km (2x [adresa] a zpět, 1x [adresa]-[Anonymizováno] a zpět) automobilem [jméno FO] 1,6 s průměrnou spotřebou 5,5 l/100km, při ceně benzínu Natural 95 38,20 Kč/l, s tzv. amortizací 5,6 Kč/km, dále náhradou ztrátu času za 16 půlhodin a 21% DPH.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, zopakoval stanoviska obou stran řízení, zdůraznil, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť kamery pořídil pouze pro ochranu života své rodiny a svého majetku, kamery neslouží ke sledování obydlí sousedů, kdy se jedná o utkvělé představy žalobců. Žalovaný považuje za nesprávný závěr okresního soudu, že předmětná kamera (ve štítě jeho domu) je schopna zabírat úhel 355 stupňů, kamera zabírá úhel 85 stupňů, byť „[k]ameru lze teoreticky v závislosti na způsobu instalace nastavit kolem horizontální osy v rozsahu 0-355 stupňů, v konkrétním nastavení má však kamera vždy maximální úhel záběru 85 stupňů“. I když s předmětnou kamerou lze teoreticky otáčet, žalovaný je schopen prokázat, že toto nikdy neprovedl, přestože je „pravda, že kameru by bylo možné natočit tak, aby zabírala část pozemků žalobců“. Přesto je nesprávný závěr okresního soudu, podle kterého samotná tato skutečnost představuje zásah do soukromí žalobců. Žalovaný tak nesouhlasí se závěrem, že k narušení soukromí žalobců postačuje pouze faktické umístnění kamery, kterou žalobci ze svých pozemků vidí, když z provedeného dokazování okresní soud zjistil, že předmětná kamera nezabírá žádnou část sousedících nemovitostí žalobců a ani není schopna je zabírat. I pokud by odvolací soud sdílel názor okresního soudu, že pouhá přítomnost kamery na sousedním pozemku, kterou lze potencionálně natočit tak, aby sousední pozemek či obydlí snímala, postačuje k tomu, že uživatelé sousedního pozemku ztratí pocit soukromí, nejednalo by se o neodůvodněný zásah do jejich soukromí, a to s ohledem na motivaci žalovaného, jež vedla k umístnění kamer na jeho domě. Žalovaný a žalobci mají dlouhodobé spory, byť dříve měli přátelský vztah, žalovaný proto „z obavy z nepředvídatelného chování a zákeřného jednání svých sousedů (žalobců) má důvodnou obavu o svůj majetek a zdraví své rodiny“. Žalovaný se v řízení před okresním soudem snažil prokázat (okresní soud však důkazy, dle názoru žalovaného nesprávně, v tomto směru neprovedl), že byl nucen se žalobci řešit incidenty, přičemž některé trvají dosud, např. „umístění tyče paní [jméno FO] na hranici pozemků s pracovní rukavicí se vztyčeným prostředníčkem nebo dlouhodobé obtěžování bílým štiplavý kouřem z ohniště žalobců“. Dále poukázal na skutečnost, že rovněž žalobci mají „na svých domech“ umístěny kamery, což je, dle názoru žalovaného, odrazem obav z místní kriminality i skutečnosti, že obě strany mají velmi neutěšené sousedské vztahy. Za těchto okolností je namístě učinit závěr, že instalací předmětné kamery žalovaný sleduje oprávněný zájem, neboť kamera slouží k opatření důkazů pro správní, příp. trestní řízení, kromě toho kamera umístěná na štítě domu žalovaného působí na potencionální škůdce, včetně žalobců, preventivně a psychologicky (žalovaný v odvolání výslovně uvedl, že kamera „představuje pro žalobce odstrašující prostředek, aby se nedopouštěl protiprávního jednání vůči majetku, a případně i zdraví a důstojnosti rodiny žalovaného“), resp. že žalovaný má legitimní zájem na umístění kamery, která zabírá východní stranu pozemku žalovaného, sousedícího s pozemkem žalobců. Žalovaný má z těchto důvodů za to, že namítaný zásah je natolik nízké intenzity, že jej žalobci nemohou pociťovat jako újmu na jejich právech, pro což je žalovaný oprávněn „tímto způsobem do soukromí žalobců zasahovat“. Žalovaný napadený rozsudek považuje za odporující judikatuře Nejvyššího soudu České republiky, konkrétně usnesení tohoto soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3365/2019, či usnesení ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2251/2005, která řeší tzv. obtěžování pohledem, jehož specifickou verzí je sledování prostoru kamerou, jako tzv. imateriální imise. Pro tuto imateriální imisi judikatura vytýčila speciální pravidla a žalovaný má za to, že napadený rozsudek okresního soudu je s těmito pravidly v rozporu. Nejvyšší soud České republiky dospěl k právnímu závěru, že „obtěžování pohledem je možno považovat za imisi jen v mimořádném případě, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; při posuzování věci je třeba přihlížet k oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti.“ V této souvislosti žalovaný dodal, že za situace, kdy jeho kamera vůbec nezabírá prostor či sousední nemovitost žalobců, nemůže se jednat z jeho strany žalovaného o „zvlášť závažné“ narušování soukromí žalobců. Za této situace je zjevně nepřiměřená úvaha okresního soudu o tom, že vůbec jde o zasahování do soukromí žalobců. Navíc okresní soud přehlédl (a nedokazoval) legitimní zájem žalovaného na umístění kamery, plynoucí nejen z práva na ochranu majetku, resp. života a zdraví, obecně, ale právě i ze vzájemných vztahů mezi účastníky. Z uvedených důvodů se nemůže jednat o imisi, ani o neoprávněný zásah do soukromí žalobců. Konečně žalovaný poukázal na vadu výroku rozsudku okresního soudu, která má spočívat v tom, že výrok neuvádí, jakým konkrétním způsobem má žalovaný kameru odstranit, aby nemohla snímat žádnou část pozemku ve vlastnictví žalobce. Navíc je ve výroku odkazováno na obrázek s vyobrazením kamery, který má být součástí napadeného rozsudku, žádný obrázek však k rozsudku připojen není. V této souvislosti žalovaný doplnil, že pokud by kameru umístil níže, tak by již nemohla dostatečně naplnit sledovaný účel, tj. ochranu majetku a zdraví žalovaného a jeho rodiny. Neplnila by stejně dobře preventivní účel, ani by již žalovanému neposkytovala stejně použitelné záběry s ohledem na jejich důkazní hodnotu o protiprávním jednání pro případná řízení, a hrozilo by i větší riziko poškození kamery či jejího odcizení. Uzavřel, že v posuzované věci jde o konflikt práva na ochranu majetku, života a zdraví a práva na ochranu soukromí. Tento konflikt je třeba vyřešit aplikací principu proporcionality, přičemž žalovaný má za to, že za daného skutkového stavu nelze v konkurenci daných práv zcela upřednostnit ochranu soukromí žalobců, když vlastní zásah ve formě sledování nenastal. Z vyložených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

11. Žalobci s odvoláním žalovaného nesouhlasili, neboť pro rozhodnutí ve věci samé, resp. pro posouzení, zda umístěním kamery na domě žalovaného došlo k zásahu do soukromí žalobců, je rozhodná potencialita zásahu do soukromí, a nikoliv skutečné sledování žalobců žalovaným skrze kameru. Dále uvedli, že pro posouzení aktivní a pasivní legitimace není podstatné vlastnictví sousedících pozemků, neboť namítaným zásahem je narušeno i soukromí žalobkyně, která pozemek nespoluvlastní s žalobcem, resp. nebylo namístě žalovat též spoluvlastnici sousedního pozemku, manželku žalovaného, neboť kameru na dům umístil jen žalovaný. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

12. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž závěry, které učinil okresní soud a které jej vedly k závěru o důvodnosti podané žaloby, považuje odvolací soud za správné, když okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé (resp. vyšel z nesporných tvrzení účastníků - § 120 odst. 3 o. s. ř.) a ani při právním hodnocení věci se nedopustil žádného pochybení.

14. Odvolací soud má výhradu jen k jedinému skutkového zjištění okresního soudu, a to že při ohledání na místě samém bylo dle okresního soudu zjištěno, že předmětná kamera v době „ohledání místa samého byla nastavena tak, aby zabírala pouze pozemek ve spoluvlastnictví žalovaného“, neboť z místního ohledání takový závěr nevyplývá; toto pochybení však nemá vliv na správnost rozhodnutí okresního soudu, neboť podstatná pro rozhodnutí o věci samé byla potencialita kamery umístěné žalovaným na jeho rodinný dům sledovat pozemek užívaný žalobci k bydlení, nikoliv zjištění, co kamera fakticky zabírá.

15. Podle č. l. 7 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

16. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „občanský zákoník“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odstavec 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odstavec 2).

17. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

18. Podle § 84 občanského zákoníku, nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

19. Podle § 90 občanského zákoníku, zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

20. Odvolací soud předně podotýká, že doplnil dokazování o sdělení podstatného obsahu listin, z nichž okresní soud vyšel, aniž by jimi důkaz provedl. Jedná se o výpisy z katastru nemovitostí, jež dokládají vlastnické poměry pozemků, včetně rodinných domů, které jako sousedé užívají žalobci a žalovaný. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví [Anonymizováno], obec a katastrální území [adresa], vyplývá, že žalobce je výlučným vlastníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], jehož součástí je [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], mezi účastníky není sporu o tom, že v těchto nemovitostech žalobci bydlí; [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tvoří [Anonymizováno] – z fotografií pořízených okresním soudem při místním ohledání vyplývá, že žalobci mají na [Anonymizováno] například umístěn bazén, z něhož je předmětná kamera vidět. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec a katastrální území [adresa], vyplývá, že zde zapsané [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], jehož součástí je [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], spoluvlastní žalovaný a [jméno FO], každý v rozsahu ideální jedné poloviny, mezi účastníky není sporu o tom, že na [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalovaný umístil předmětnou kameru.

21. Aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na ochranu osobnosti má každý, kdo tvrdí, že je jiným neoprávněně zasahováno do jeho osobnostního práva, tudíž k podání žaloby na ochranu proti zásahu do práva na soukromí za situace, kdy k zásahu má docházet v obydlí oprávněné osoby, je aktivně věcně legitimován každý, do jehož práva je zasahováno bez ohledu na to, zda je vlastníkem dotčeného obydlí či nikoli. Rovněž pasivní věcná legitimace nesouvisí s vlastnictvím pozemku či stavby, z níž k neoprávněnému zásahu má docházet, nýbrž pasivně věcně legitimován je ten, kdo má podle žalobních tvrzení do soukromí žalobce neoprávněně zasahovat. Z uvedeného vyplývá, že žalobci jsou v projednávané věci nositeli tzv. aktivní věcné legitimace a žalovaný je věcně legitimován pasivně.

22. Posouzení správnosti rozsudku okresního soudu závisí na vyřešení právní otázky, zda pouhá potencionální schopnost kamery zabírat sousední pozemky žalobců představuje zásah do jejich osobnostních práv, či zda zásah do soukromí druhého musí být skutečný, nikoliv pouze domnělý či potencionální. V případě kladného posouzení takové otázky je pak třeba posoudit, zda důvody, pro které žalovaný přistoupil k umístění kamery na svém domě, představují oprávněný (přiměřený) zásah do práva na ochranu soukromí žalobců.

23. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky (srov. zejména rozsudek tohoto soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. 25 Cdo 2303/2022-362) platí, že ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna příčinná souvislost mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti, případně že narušují jeho soukromí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020, ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1786/2021, nebo ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2849/2020). Není rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit. Zda došlo k zásahu do osobnostního práva se posuzuje z objektivního hlediska. O ohrožení či porušení práva na ochranu osobnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčenému člověku lze spolehlivě dovodit, že by dotčení osobnosti vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťoval zpravidla každý člověk nacházející se na místě a v postavení postiženého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1941/2007, nebo usnesení ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1917/2018).

24. Soukromí člověka je v právním řádu České republiky dlouhodobě považováno za nedílnou součást osobnosti člověka a požívá ochrany v ústavněprávní úrovni (podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života) i v úrovni podústavního práva (§ 81 a § 86 občanského zákoníku). Pojem soukromí jako předmět přirozeného osobnostního práva není právním řádem definován, avšak lze dovodit, že soukromí člověka jako zvláštní zájem chráněný absolutním osobnostním právem podle občanského zákoníku představuje přirozenou hodnotu lidské osobnosti ve smyslu jeho intimní sféry, ať již ohraničené prostorově, nebo obsahově, do které nesmí nikdo jiný bezdůvodně vstupovat či zasahovat a která zahrnuje především obydlí člověka či jiné soukromé prostory, soukromou sféru člověka v rámci veřejných prostor, osobní informace o člověku, osobní, sociální a ekonomické vztahy člověka včetně rodinného života. Obydlí a další soukromé prostory představují prostorový aspekt ochrany soukromí člověka. Jde o všechna účelově způsobilá místa, kam se může člověk uchýlit před zájmem veřejnosti či okolí, přičemž takové soukromé prostory nezahrnují pouze prostory vnitřní, ale i venkovní (např. zahrady apod.). [TŮMA, Pavel. § 86 Právo člověka na soukromí. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 354–358.].

25. Ochrana soukromí podle občanského zákoníku spočívá v absolutním osobnostním právu člověka na nedotknutelnost vlastního soukromí a tomu odpovídá povinnost ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj. Obsahem osobnostní ochrany soukromí podle občanského zákoníku je pouze (negativní) povinnost ostatních osob nezasahovat bez právního důvodu do této stránky osobnosti člověka, tedy povinnost spočívající v nekonání. Právo na soukromí v rámci soukromých prostor se váže jak k rozhodnutí člověka o vpuštění či nevpuštění cizích osob do těchto prostor, tak i k ochraně proti sledování, pozorování či jinému sbírání informací ze strany jiných osob o dění v těchto prostorách. Porušení či ohrožení soukromí představuje zásah do osobnosti člověka pouze tehdy, nejsou-li zde okolnosti, které neoprávněnost zásahu vylučují, např. jednání, které se děje se svolením dotčeného člověka, řádný výkon subjektivního práva či povinnosti, plnění úkolů moci výkonné a soudní. K omezení práva na soukromí lze proto přikročit za účelem ochrany základních práv jiných osob anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku. Při střetu základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem druhým [TŮMA, Pavel. § 86 Právo člověka na soukromí. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 360–362.].

26. Z uvedeného výkladu vyplývá, že nemajetková újma může vzniknout i zásahem spočívajícím v ohrožení práva na soukromí. Instalace zařízení způsobilého sledovat soukromé prostory jiného člověka je proto zásahem do práva dotčené osoby na soukromí.

27. Ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem plyne, že předmětná kamera je na domě žalovaného upevněna takovým způsobem, že lze mít za to, že je „namířena“ na pozemky žalobců, na nichž mají své obydlí a zahradu (včetně např. bazénu), tak, že jej je schopna alespoň zčásti zabírat. Žalobcům je tato skutečnost nepříjemná, přičemž se jedná o stav dlouhodobý (žalovaný potvrdil, že kameru na štít svého domu umístil dne 26. 9. 2021 a z jeho stanoviska, které zastává v řízení, je zřejmé, že dobrovolně kameru odstranit, resp. přemístit nemá v úmyslu). Již tím je zasaženo do soukromí žalobců, neboť jejich soukromí je ohroženo sledováním ze strany žalovaného. I kdyby kamera byla „namířena“ jinam, jak tvrdí žalovaný, neznamená to, že nehrozí nedovolené zabírání pozemku žalobce v případě, že by byla nasměrována na pozemek žalobce – vlastní nakládání s předmětnou kamerou je výlučně v dispozici žalovaného. K námitce žalovaného, že nebylo žádným důkazem prokázáno, že soukromé prostory žalobců skutečně sledoval, je nutno uvést, odhlédnuto od toho, že je poměrně obtížné takovou skutečnost prokázat, pokud ji škůdce sám nepřizná, že lze s velkou pravděpodobností dovodit, že ke sledování soukromého prostoru žalobců ze strany žalovaného docházelo, neboť jinak by namíření kamery na pozemek žalobce postrádalo jakýkoli smysl. I kdyby však kamery byly pouze schopny tento pozemek zabírat, znamená to ohrožení osobnostních práv žalobců, což za splnění dalších zákonných podmínek (protiprávnost a příčinná souvislost) postačuje k závěru o opodstatněnosti nároku uplatněného žalobou, neboť nemusí dojít přímo k porušení práva na soukromí, ale postačuje, aby byla osobnost člověka ohrožena. Odvolací soud je rovněž toho názoru, že nikomu by jistě nebylo příjemné a považoval by za obtěžující, pokud by měl být ve svém soukromí sledován kamerovým systémem druhé osoby, resp. každý by za nepříjemné považoval, pokud by byl při každém pobytu na své zahradě v dohledu kamery jiného bez ohledu na to, zda je skutečně kamerou snímán či nikoliv. Mezi sledováním pozemku žalobce a zásahem do soukromí obou žalobců pak je beze všech pochybností příčinná souvislost, přičemž narušení soukromí žalobců je protiprávní, neboť jeho protiprávnost nic nevylučuje (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 1. 2024, č. j. 25 Cdo 2303/2022-362), protože ve skutečnostech tvrzených žalovaným, pro které kameru na svůj dům umístil, nelze spatřovat legitimní důvod ve smyslu § 90 občanského zákoníku.

28. Žalovaný totiž legitimitu zásahu do práva na soukromí žalobců skrze umístění kamery na svém domě způsobem, že v žalobcích vyvolává dojem, že jsou touto kamerou sledování, odůvodňoval ochranou majetku, zdraví a života své rodiny. Umístění kamery výše popsaným způsobem má dle jeho slov preventivně a psychologicky působit na případné škůdce, jimiž zřejmě myslí zejména žalobce, tj. má, jak výslovně uvedl v odvolání, odstrašit žalobce od toho, aby se nedopouštěli protiprávního jednání vůči majetku žalovaného, a případně i zdraví a důstojnosti jeho rodiny, záznam pořízený prostřednictvím kamery má rovněž sloužit jako důkazní materiál ve správním či trestním řízení. Žalovaný je proto toho názoru, že má legitimní zájem na sledování strany své pozemku žalovaného sousedícího s pozemkem žalobců.

29. V dané věci je zřejmé, že stejného záměru žalovaný může docílit i jinak, aniž by přitom musel zasahovat do soukromí žalobců. Téhož totiž velmi snadno dosáhne i tím, že žalovaný kameru (případně vícero kamer) umístí níže, než je v současné době umístěna předmětná kamera, a pod takovým úhlem, aby nesměřovala(y) na pozemky žalobce. Žalovaný může dosáhnout kamerového sledování celých svých pozemků umístěním kamery (vícero kamer) v prostoru svých pozemků v takové výšce, že kamera nebude z pohledu dospělé osoby viditelná z pozemků (ani domu) žalobce, současně má možnost rozhodnout o vhodném (žalobce neobtěžujícím) směřování kamery (kamer). K námitce žalovaného, že pokud by kameru umístil níže, tak by již nemohla dostatečně naplnit sledovaný účel, tj. ochranu majetku a zdraví žalovaného a jeho rodiny, lze uvést pouze tolik, že stejného účelu lze dosáhnout použitím několika kamer, tedy pokud by kamera byla umístěna v nižší výšce, než doposud, tak, aby nemohla sledovat dění na pozemcích žalobce, a z tohoto důvodu by měla sama o sobě menší rozsah záběru (na rozdíl od předmětné kamery by zabírala menší část pozemku žalovaného), potom žalovanému nic nebrání na svůj pozemek umístit kamer několik (chce-li žalovaný tímto způsobem chránit svůj majetek a zdraví, případné zvýšené náklady s tím spojené musí jít k jeho tíži a nelze snížení nákladů učinit způsobem, který neoprávněně zasahuje do ústavně zaručeného práva žalobců), samozřejmě legálním způsobem, tj. tak, aby ani tyto kamery nezasahovaly do soukromí žalobců. K námitce žalované, že jiné umístění kamery by stejně dobře neplnilo preventivní účel, resp. by jinak umístěná kamera již žalovanému neposkytovala stejně použitelné záběry s ohledem na jejich důkazní hodnotu o protiprávním jednání pro případná správní či trestním řízení, a že by hrozilo větší riziko poškození kamery či jejího odcizení, lze uvést snad jen tolik, že preventivního účelu vyplývajícího z umístění kamery na pozemku žalovaného může být dosaženo též tím, že žalovaný žalobcům, kteří kameru (po jejím správném umístění) ze svého pozemku neuvidí, skutečnost, že má na svém pozemku kamerový systém, oznámí. Rovněž platí, že příp. zvýšené náklady spojené se zabezpečením kamery proti odcizení či poškození (např. umístnění kamery do nerozbitného obalu apod.) patří mezi náklady, které musí jít na vrub osoby, která se k rozmístění kamer rozhodla.

30. Jde-li o posouzení principu proporcionality, odvolací soud uzavírá, že v umístění předmětné kamery žalovaným na jeho domě, způsobem zasahujícím do soukromí žalobců, nelze spatřovat legitimní důvod ve smyslu § 90 občanského zákona, který by zásah žalovaného do práva na soukromí žalobců ospravedlňoval.

31. Z vyložených důvodů proto odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu o věci samé za věcně správné, nesouhlasí však se změnou formulaci petitu (oproti žalobě), jak učinil okresní soud. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci samé (výrok I.) ve znění, které je v souladu s návrhem petitu žaloby. Současně odvolací soud učinil součástí svého rozsudku fotografii, na níž je předmětná kamera zachycena, čímž odstranil nesprávnost, které se dopustil okresní soud tím, že tuto fotografii součástí písemně vyhotovených originálu a stejnopisů svého rozsudku neučinil. Připojit fotografii předmětné kamery jen k jednomu z rozsudků, ať již soudu prvého stupně či soudu odvolacího, postačuje, neboť tyto rozsudky tvoří exekuční titul (podklad pro případný výkon rozhodnutí) jako celek.

32. Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodnutí okresního soudu není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3365/2019, jak namítal žalovaný, neboť toto rozhodnutí řešilo odlišnou situaci, než jaká je řešena v projednávané věci. Nejvyšší soud České republiky se v uvedeném usnesení zabýval otázkou, za jakých podmínek je možno obtěžování pohledem (sledováním kamerou) řešit mezi vlastníky sousedících nemovitostí dle § 1013 občanského zákoníku, když v dané věci osoba, která se cítila sledováním dotčena, použila jiný instrument na ochranu svých práv (sousedská žaloba na ochranu proti nepřiměřeným imisím), než tomu bylo v projednávané věci (žaloba na ochranu osobnosti).

33. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení, odvolací soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobci byli v řízení plně úspěšní, byť v řízení nebylo prokázáno, že by kameru umístěnou pod okapem žalovaný odstranil až po podání žaloby. Žalobci se v řízení domáhali ochrany svého soukromí před zásahy ze strany žalovaného skrze umístění kamer na jeho domě, této ochrany se skutečně domohli, tudíž je správný závěr okresního soudu o plném úspěchu žalobců v řízení. Okresní soud však nesprávně stanovil výši nákladů, které v průběhu prvostupňového řízení vynaložili žalobci, zejména nesprávně stanovil tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta.

34. Náklady vynaložené žalobci v řízení před okresním soudem jsou tvořeny soudním poplatkem zaplaceným z žaloby, dále náklady spojenými se zastoupením žalobců v řízení advokátem (odměna advokáta a jeho hotové výdaje). Odměna advokáta a jeho hotové výdaje se stanoví na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna advokáta se stanoví z tzv. tarifní hodnoty, která se odvíjí od předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení v projednávané věci je požadavek na ochranu osobnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy, činí tarifní hodnota 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu, nikoliv 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Z takto zjištěné tarifní hodnoty plyne výše odměny advokáta dle § 7 advokátního tarifu 2 500 Kč za každý úkon právní služby, který učinil advokát za každého z žalobců, v případě společných úkonů při zastupování žalobců však podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží odměna snížená o 20 %, tj. 2 000 Kč.

35. Jelikož zástupce žalobců učinil pouze společné úkony, činí celková odměna za každý společný úkon 4 000 Kč. Advokát zastupující žalobce v řízení učinil sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 5. 1. 2024, účast u místního šetření a účast u dvou jednání soudu (v případě jednání konaného dne 13. 6. 2024 náleží odměna ve dvojnásobné výši, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny – viz § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), náleží mu proto odměna v celkové výši 32 000 Kč. Dále mu přináleží sedm paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného stanoveného podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu v celkové výši 2 974,10 Kč vynaloženého na dvě cesty zástupce žalobců z místa sídla jeho kanceláře k okresnímu soudu a zpět a jednu cestu do místa konání místního ohledání (při průměrné spotřebě 7,1 litru benzinu Natural 95 na 100 ujetých kilometrů, při celkem ujetých 357,8 km, ceně paliva 38,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 ujetý kilometr ve výši 5,60 Kč - § 1 a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za ztrátu času při těchto cestách ve výši 1 400 Kč stanovená podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu; celková výše nákladů žalobci vynaložených v řízení před okresní soudem, včetně soudního poplatku za prvostupňové řízení ve výši 2 000 Kč a náhrady za 21% DPH, činí 48 553,66 Kč.

36. Ze žalobci účtovaných úkonů za řízení před okresním soudem nelze za účelně provedené považovat první poradu advokáta s klienty (žalobci), neboť odměna za tento úkon právní služby je zahrnuta v odměně za úkon spočívající v přípravě a převzetí zastoupení (srov. § 11 odst. 1 písm. b/ advokátního tarifu), druhou poradu s klienty, přesahující jednu hodinu, neboť žalobci nedoložili provedení tohoto úkonu ani co bylo jeho předmětem, ani úkon označený jako „žádost o podklady ze spisu“, neboť se o úkon právní služby nejedná. Konečně žalobcům nebylo možno přiznat ani odměnu za částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobci nedoložili, že jde o účelný úkon právní služby, tj. nedoložili, že důvod, pro který částečně vzali žalobu zpět, nastal až po zahájení řízení.

37. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. o nákladech řízení změnil potud, že výše nákladů řízení činí 48 553,66 Kč, jinak, tj. co do základu nároku, místa plnění a co do lhůty k plnění, napadený výrok jako věcně správný potvrdil.

38. Rovněž v odvolacím řízení byli žalobci plně úspěšní, pro což jim podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady vzniklé žalobcům v odvolacím řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za provedení dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 4 000 Kč, dvěma paušálními náhradami hotových výdajů v celkové výši 600 Kč, cestovným ve výši 1 529,44 Kč vynaloženým na cestu zástupce žalobců z místa sídla jeho kanceláře k odvolacímu soudu a zpět (při průměrné spotřebě 7,1 litru benzinu Natural 95 na 100 ujetých kilometrů, při celkem ujetých 184 km, ceně paliva 38,20 Kč a sazbě základní náhrady za 1 ujetý kilometr ve výši 5,60 Kč), náhradou za ztrátu času při této cestě ve výši 600 Kč; celková výše nákladů žalobců, včetně náhrady za DPH, vynaložených v odvolacím řízení činí 12 982,62 Kč. Náklady odvolacího řízení žalovaný zaplatí k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

Poučení