85 C 41/2022 - 224

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Doležílka a přísedících [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru s náhradou mzdy za výpovědní lhůtu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 465 887,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 98 015 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je povinna zaplatit 100 % náhrady nákladů řízení státu na účet [Anonymizováno] soudu v [adresa], a to v částce, jejíž výše bude specifikována v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení.

IV. Žalobce je povinen doplatit státu – České republice na soudním poplatku 23 295 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ve znění dalších doplnění domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce žalovanou přípisem datovaným dnem [datum] je neplatné, a dále náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby, neboť žalobce nemá na dalším zaměstnávání žalovanou zájem. Pokud jde o náhradu mzdy, žalobce pracoval pro žalovanou jako vedoucí střediska [adresa] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], ve znění jejího dodatku ze dne [datum], přičemž mezi účastníky řízení byla mzda žalobce dohodnuta tak, že mu bude náležet hrubá základní mzda 48 000 Kč, doplatek tak, aby výše čisté mzdy činila 50 000 Kč, odměna 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, ve které žalobce pracoval, kvartální odměna ze zisku ve výši 10 % a mimořádné odměny z nadstandardních obchodních počinů. [jméno FO] měsíc říjen roku [Anonymizováno] přitom žalobci náležela mzda 48 000 Kč (z toho v čistém 39 696 Kč), doplatek 10 304 Kč, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, který činil 2 766 616 Kč, tedy 13 833,08 Kč, a polovina žalovanou schválené odměny ve výši 100 000 Kč. Hrubá mzda za měsíc říjen [Anonymizováno] tak měla činit celkem 227 551 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 14 791 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 10 240 Kč a daň po odečtení slevy ve výši 2 320 Kč by činila 38 687 Kč. [adresa] mzda za uvedený měsíc byla v žalobcem tvrzené výši žalovanou i zaplacena. [jméno FO] měsíc listopad [Anonymizováno] žalobci náležela mzda 48 000 Kč (z toho v čistém 40 382 Kč), doplatek 9 618 Kč, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, který činil 2 541 723 Kč, tedy 12 708,62 Kč, 10 % ze zisku [Anonymizováno] pobočky za třetí kvartál ve výši 73 000 Kč a polovina žalovanou schválené odměny ve výši 75 000 Kč. Hrubá mzda za měsíc listopad [Anonymizováno] tak měla činit celkem 298 568 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 19 407 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 13 446 Kč a daň po odečtení slevy ve výši 2 320 Kč by činila 55 017 Kč. [jméno FO] měsíc prosinec [Anonymizováno] žalobci náležela mzda 48 000 Kč (z toho v čistém 40 398 Kč), doplatek 9 602 Kč, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, který činil 1 631 997 Kč, tedy 8 159,99 Kč, a polovina žalovanou schválené odměny ve výši 75 000 Kč. Hrubá mzda za měsíc prosinec [Anonymizováno] tak měla činit celkem 181 070 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 11 770 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 8 149 Kč a daň po odečtení slevy ve výši 2 320 Kč by činila 27 992 Kč. Žalobce proto v rámci náhrady mzdy za výpovědní dobu, která činí dva měsíce, požaduje 2x 232 943,77 Kč, tedy 465 887,54 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a stran žalobcem vymezené náhrady mzdy uvedla, že žalobce pobíral na základě mzdového výměru hrubou mzdu 48 000 Kč měsíčně. Žalobci přitom za měsíce říjen až listopad [Anonymizováno] s ohledem na odpracovanou dobu náležela hrubá mzda ve výši 38 857 Kč, resp. 48 000 Kč, resp. 42 783 Kč. O případné pohyblivé složce v podobě odměn či prémií nebylo žalovanou rozhodnuto. Žalobce manipuloval se stavem pokladny, vykonával výdělečnou činnost pro jiné subjekty a zkresloval hospodaření [Anonymizováno] pobočky, což vedlo k ukončení pracovního poměru žalobce. Žalobci nevznikl nárok na jím vypočtené další složky mzdy, kdy ačkoliv o nich účastníci řízení hovořili, žalovaná je nikdy neakceptovala. Emailová komunikace, kterou předkládal žalobce přitom není pravá – i kdyby se ukázalo, že tato komunikace zachycuje skutečnou vůli stran, je v e-mailu ze dne [datum] zmíněna podmínka udržení fakturace cca 1,5 mil Kč, což splněno nebylo. Tabulky přiložené žalobcem, které se týkají [Anonymizováno] pobočky, rovněž nejsou pravé, neboť si je zhotovil sám žalobce. Pokud jde o doklady po bezhotovostních transakcích, je skutečností, že ani jeden z účtu nepatřil žalobci ani žalované, resp. odesílatelem peněžních prostředků byla jiná osoba než žalovaná, a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Z plateb rozhodně nelze dovozovat, že by se jednalo o mzdu žalobce či její složku. Je přitom skutečností, že jednatel žalované v minulosti poskytl žalobci finanční zápůjčku, protože měl dlouhodobě finanční potíže, což ostatně vyplývá i z insolvenčního řízení sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] vedeného proti jeho osobě Krajským soudem v [adresa] – pobočka [adresa]. Přitom ani není zřejmé, jaká konkrétní tvrzení prokazují připojená potvrzení o platbách či výpisy z účtu. I kdyby žalovaná připustila, že žalobci slíbila prémie či odměny, nejednalo by se o součást jeho mzdy, ale o jiné plnění poskytované zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním, to se týká především odměny za zakázku skladování pro [Anonymizováno]; takové jiné peněžité plnění poskytované v souvislosti s pracovním poměrem nelze zahrnovat do hrubé mzdy pro účely výpočtu průměrného výdělku. O kvartální odměně, odměně z obratu [Anonymizováno] pobočky či mimořádné odměně z nadstandardních obchodních počinů, jakožto nenárokových složkách mzdy závislých na pracovních výsledcích zaměstnance, mohlo být rozhodnuto nejdříve po skončení období, na které se odměny vztahovaly. Na jakékoliv rozhodnutí před skončením daného období proto nelze hledět jako na okamžik, kdy se z nenárokové odměny stane nároková složka mzdy. Ohledně náhrady mzdy žalobce za dobu výpovědní doby žalovaná navrhovala, nechť soud rozhodne s ohledem na toliko prokázanou hrubou mzdu žalobce vyplývající z mzdového výměru a výplatních listů.

3. Úvodem soud konstatuje, že v předmětné věci již bylo rozhodováno, a to ve smyslu ust. § 152 odst. 2 věta druhá zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) částečným rozsudkem podepsaného soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (v textu tohoto rozsudku dále jen jako „Částečný rozsudek“), kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným (správně žalovanou – pozn. podepsaného soudu) ze dne [datum], doručené žalobci dne [datum], je neplatné. Na základě podaného odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Částečný rozsudek potvrzen a nabyl tak právní moci. Podepsaný soud se proto v tomto „konečném“ rozsudku již nezabývá pravomocnými závěry vyplývajícími z Částečného rozsudku a věnuje se toliko otázkám souvisejícím s nárokem žalobce na náhradu mzdy za dobu výpovědní doby.

4. Soud po provedeném dokazování vztahujícím se k nároku žalobce na náhradu mzdy, které uskutečnil v průběhu řízení, vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

5. Z listin označených jako Pracovní smlouva a Příloha k pracovní smlouvě, obě s datem [datum], že žalobce se s žalovanou dohodl tak, že pro ni bude vykonávat práci dle jejích pokynů jako dělník v dřevovýrobě v provozovně [adresa] po určitou dobu do [datum] a žalovaná jej za to bude pravidelně odměňovat, přičemž týdenní pracovní doba žalobce bude 37,5 hodin. Listiny jsou opatřeny podpisy obou účastníků řízení.

6. Z listiny označené jako Dodatek č. [hodnota] k pracovní smlouvě ze dne [datum], že žalobce se s žalovanou dohodl tak, že pro ni bude nadále pracovat jako vedoucí střediska [adresa]. Listina je opatřena datem [datum] a podpisy obou účastníků řízení.

7. Z listiny označené jako Mzdový výměr s datem [datum], že účastníci řízení se dohodli tak, že žalobce bude od žalované měsíčně dostávat částku 48 000 Kč hrubého. Dále je v listině uvedeno, že „základní mzda uvedená výše může být doplněna o pohyblivou složku – prémie, odměnu. Tyto složky mzdy nejsou nárokové a jejich poskytnutí závisí na rozhodnutí zaměstnavatele zejména s ohledem na pracovní výsledky zaměstnance.“ Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení.

8. Z emailové komunikace mezi účastníky řízení z 15. 9. až [datum], že žalobce dne [datum] žádá o výplatu, na což mu je [jméno FO] následující den sděleno, že čistého na výplatnici bylo posláno 40 457 Kč a doplatek je posílán dle upravené tabulky ve výši 27 853 Kč. Dne [datum] dále žalobce zaslal na emailovou adresu [e-mail] návrh budoucího odměňování ze strany žalované, kdy uvádí mj.: „Pokud bych měl být zbaven nároků na uplatnění daňových slev (dítě, pravidelný dárce krve,...) a na pásce mít 40 000, pak je má představa taková a na takové trvám:

1. Doplatek 10 000. [adresa] mzda 50 000. 2. 0,5 % z obratu.

3. Kvartální odměna ze zisku 10%.

4. Mimořádné odměny z nadstandardních obchodních počinů např. skladování [Anonymizováno]. Projekt skladování [Anonymizováno] jsem (i přes obrovský pres v ve výrobě a balení) nabral jen z důvodu vidiny opravdu vysokého zisku. (...) Požadovaná odměna 200 000,- za skladování do konce října je z mého pohledu seriózní.” Na takový návrh žalobce je stejného dne reagováno z výše uvedené emailové adresy, kdy v kopii je navíc zahrnuta adresa [e-mail], a to takto: „[právnická osoba], dohodli jsme se s otcem, že na tyto podmínky od září přistoupíme. Vycházíme z toho, že budete schopen udržet fakturaci cca 1,5 mil/měsíc. (…). Prémii 200 000 Kč pak vyplatíme na dvakrát po 100 000 Kč: v říjnu (po skladech) a v listopadu. (…) Věříme, že i toto posune [Anonymizováno] pobočku k dalšímu rozvoji (…).“ 9. Z emailové komunikace mezi účastníky řízení z [datum] až [datum], že žalobce žádá o schválení další mimořádné odměny ze skladování projektu [Anonymizováno] a dalších ve výši 150 000 Kč dle přiložené tabulky, na což je [jméno FO] reagováno takto: „[právnická osoba], ano, potvrzujeme odměny ze zisku ze skladování [Anonymizováno] za listopad a prosinec dle přiložené tabulky.“ 10. Z emailu ze dne [datum], že [jméno FO] sděluje žalobci mj. následující: Jako odměnu za měsíc listopad vyplatíme: 1. 10 % ze zisku 3. kvartálu z výroby a balení (725 384 Kč): 73 000 Kč; 2. Odměna ze zisku ze skladování za měsíc listopad: 75 000 Kč (polovina ze schválených 150 000 Kč); 3. 0,5% podíl z obratu: 12 708 Kč; doplatek základu: 9 618 Kč.

11. Všechny emaily vymezené v odst. 8. až 10. tohoto rozsudku byly k důkazu provedeny rovněž tak, že žalobci bylo k dispozici poskytnuto elektronické zařízení předsedy senátu, na němž se žalobce přihlásil do své emailové schránky a následně soudu a zástupci žalované takové emaily předestřel – jejich obsah se přitom shodoval s emaily vymezenými výše a předloženými žalobcem v listinné podobě (srov. pořízený videozáznam na CD založeném ve spise). Uvedené emaily pak žalobce rovněž soudu přeposlal na emailovou adresu předsedy senátu – i v tomto případě jsou tyto ve shodě se svou listinnou podobou (srov. emaily z emailové schránky předsedy senátu vytisknuté a založené ve spise).

12. Z listiny označené jako [jméno FO] - výplatní lístek, období 10/[Anonymizováno], že žalobce pro žalovanou odpracoval 120 hodin s hrubou mzdou 47 584 Kč (k výplatě 39 696 Kč) zahrnující náhradu za dovolenou ve výši 8 727 Kč.

13. Z listiny označené jako [jméno FO] - výplatní lístek, období 11/[Anonymizováno], že žalobce pro žalovanou odpracoval 157 hodin s hrubou mzdou 48 000 Kč (k výplatě 40 382 Kč).

14. Z listiny označené jako [jméno FO] - výplatní lístek, období 12/[Anonymizováno], že žalobce pro žalovanou odpracoval 146,25 hodin s hrubou mzdou 48 238 Kč (k výplatě 40 382 Kč) zahrnující náhradu za dovolenou ve výši 5 455 Kč.

15. Z tabulek vytvořených žalobcem, že se zde konstatuje obrat [Anonymizováno] pobočky mj. za měsíce říjen, listopad a prosinec [Anonymizováno], a to v částkách 2 766 616 Kč, 2 541 723 Kč a 1 631 997 Kč (stejné údaje stran října a listopadu [Anonymizováno] se podávají i z podrobných tabulek o přehledu obratu obsahujících rukou psané označení data).

16. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako [jméno FO] částku 100 000 Kč.

17. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako [jméno FO] částku 24 137 Kč.

18. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako žalovaná zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako žalobce částku 40 382 Kč.

19. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako žalobce částku 100 000 Kč.

20. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako žalobce částku 100 000 Kč.

21. Z listiny označené jako potvrzení o provedení transakce zahrnující platbu ze dne [datum], že odesílatel označený jako žalovaná zaslal uvedeného dne příjemci označenému jako žalobce částku 40 398 Kč.

22. Z listiny označené jako Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, že prostřednictvím této listiny se žalovaná pokusila ukončit vzájemný vztah mezi účastníky řízení založený pracovní smlouvou ze dne [datum]. Listina je opatřena podpisy obou účastníků řízení a datem [datum], resp. datem převzetí [datum] (v podrobnostech k této listině srov. Částečný rozsudek – především jeho odst. 9.).

23. Soud vzal dále ze svědeckých výpovědí za prokázané následující podstatné skutečnosti:

24. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že svědkyně pracuje u žalované od roku [Anonymizováno] mj. jako mzdová účetní a personalistka. Žalobce pracoval u žalované jako vedoucí pobočky na středisku [adresa], přičemž mu náleželo řízení pobočky; nastupoval asi v roce [Anonymizováno] jako běžný obalový technik a postupně se na uvedenou pozici dostal – svědkyně už neví, jakou měl mzdu, jako mzdová účetní o ní ale měla přehled. Svědkyně s žalobcem komunikovala telefonicky a emailem. Svědkyně neví, jakým způsobem a jak dlouho jsou archivovány nebo ukládány jednotlivé maily. Ne všichni zaměstnanci u žalované měli emailovou schránku, žalobce nicméně ano. Přesné fungování [Anonymizováno] pobočky svědkyně neznala, a to ani její obraty. Aktuálně už [Anonymizováno] pobočka neexistuje. O obsahu případné emailové komunikace mezi žalobcem a jednateli žalované svědkyně nic neví. Svědkyně neví nic ani o tom, že by měly mezi účastníky řízení být sjednány nějaké odměny a složky mzdy nad to, co bylo uvedeno ve výplatních páskách. Svědkyni je známo, že docházelo k sestavování fakturace jednotlivých poboček, toto svědkyně vypracovávala a po ukončení měsíce zasílala asistentce žalobce paní [jméno FO].

25. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], že v minulosti pracovala s žalobcem u žalované na [Anonymizováno] pobočce, přičemž vykonávala administrativní pracovnici, což spočívalo v tom, že zakázky, které pobočka produkovala, svědkyně administrativně zaštiťovala. Žalobce působil jako vedoucí pobočky v [Anonymizováno] a zároveň jako obchodní zástupce. Svědkyně fakticky působila i jako asistentka žalobce, nemá však představu o tom, kolik si žalobce u žalované vydělával. Svědkyně měla přehled o obratech [Anonymizováno] pobočky, neboť za daný měsíc jí paní [jméno FO] vždy posílala seznam vyfakturovaných zakázek; svědkyně nicméně nedokáže přesně říct, jaký byl obrat během doby, kdy u žalované pracovala, tento se měnil, záleželo, kolik bylo zakázek, během např. covidového roku byl obrat nižší, během dalších měsíců se např. podařilo zprocesovat zakázky, tudíž byl obrat vyšší. Obrat určitě nebyl vyšší než 10 milionů, ale byl vyšší než milion, někdy to mohlo být i k milionu. [jméno FO] zasílala svědkyni vygenerovanou sestavu přeformátovanou do excelu, což bylo z nějakého účetního programu, svědkyně to poté přeposílala panu [jméno FO], který na základě toho řešil výši odměn pro svědkyni i pro ostatní zaměstnance. Aktuálně svědkyně pracuje u společnosti [právnická osoba]., a to na základě doporučení žalobce. Pokud jde o přehled vystavených faktur za každý měsíc, to bylo z účetního programu zasíláno v rámci excelové tabulky svědkyni ze strany paní [jméno FO], přičemž takový soubor určitě nebyl žádným způsobem zabezpečen, neboť svědkyně sama do něj zasahovala v tom směru, že upravovala některé položky, aby to bylo lepší pro žalobce, rozhodně však nezasahovala do žádných čísel. Svědkyně by nedokázala rozeznat to, jestli by v tabulce dělal nějaké změny poté, co byla vygenerovaná ze strany paní [jméno FO], poznala by to maximálně podle toho, když by měla jednotlivé podklady. Svědkyně nekontrolovala jednotlivá čísla z tabulek, protože to vycházelo z účetního programu. Svědkyně u žádné komunikace mezi žalobcem a jednateli žalované účastna nebyla. Listiny, které byly do spisu založeny žalobcem v rámci jeho podání ze dne [datum] svědkyně poznala a listiny zahrnují její písmo.

26. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], že tato je bratrem žalobce a mají spolu kladný vztah. Žalobce pracoval pro žalovanou jako obchodní zástupce nebo vedoucí pobočky, a to v [Anonymizováno]. Svědkyně neví, kolik si žalobce u žalované vydělával. Část mzdy žalobce byla svědkyni zasílána na její účet vedený u společnosti [Anonymizováno], což souviselo s insolvencí žalobce, kterou si v předmětné době procházel – žalobce měl k takovému účtu dispoziční oprávnění. Svědkyně neprověřovala důvod, proč by na takový její účet měly chodit peníze.

27. Z nesporných tvrzení účastníků učiněných u jednání vzal soud dále za prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobci na mzdě za říjen [Anonymizováno] částku 39 696 Kč čistého, v měsíci listopadu [Anonymizováno] částku 40 382 Kč čistého a v měsíci prosinci [Anonymizováno] částku 40 398 Kč čistého.

28. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro závěr o skutkovém stavu a jeho právní hodnocení. Soud dále zamítl, a to pro nadbytečnost, veškeré v řízení navržené a do doby vyhlášení rozhodnutí neprovedené důkazní návrhy. Pokud přitom jde o znalecký posudek ohledně pravosti emailové komunikace, pravost takové komunikace se podařila žalobci prokázat (srov. odst. 40. a násl. tohoto rozsudku), a dále lze mít za to, že znalec by s ohledem na přeposlání emailové komunikace byl jen stěží schopen určit, jestli a jakým způsobem bylo žalobcem do jednotlivých emailů zasahováno.

29. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

30. Žalobce se s žalovanou dne [datum] písemně dohodl tak, že pro žalovanou bude dle jejích pokynů pracovat jako dělník v dřevovýrobě na pobočce žalované v [Anonymizováno] a od [datum] jako vedoucí takové pobočky a žalovaná jej za to bude pravidelně odměňovat. Účastníci řízení si mezi sebou dále dohodli, že za práci bude žalobce od žalované dostávat částku 48 000 Kč hrubého měsíčně, která bude uvedena ve mzdových listech, a nadto dále doplatek do částky 50 000 Kč čistého, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, kvartální odměnu 10 % ze zisku a mimořádné odměny z nadstandardních obchodních počinů. [jméno FO] měsíc říjen [Anonymizováno] se žalovaná zavázala zaplatit žalobci za jím vykonanou práci částku 48 000 Kč (z toho čistého 39 696 Kč), doplatek do 50 000 Kč čistého ve výši 10 304 Kč, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, který činil 2 766 616 Kč, tedy 13 833,08 Kč, a polovinu schválené odměny v celkové výši 200 000 Kč, tj. 100 000 Kč. [jméno FO] měsíc listopad [Anonymizováno] se žalovaná zavázala zaplatit žalobci za jím vykonanou práci částku 48 000 Kč (z toho čistého 40 382 Kč), doplatek do 50 000 Kč čistého ve výši 9 618 Kč, 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, který činil 2 541 723 Kč, tedy 12 708,62 Kč, a polovinu schválené odměny v celkové výši 150 000 Kč, tj. 75 000 Kč. [jméno FO] měsíc prosinec [Anonymizováno] se žalovaná zavázala zaplatit žalobci za jím vykonanou práci částku 48 000 Kč (z toho čistého 40 398 Kč), doplatek do 50 000 Kč čistého ve výši 9 602 Kč a polovinu schválené odměny v celkové výši 150 000 Kč, tj. 75 000 Kč. Žalovaná se dne [datum] pokusila ukončit vzájemný vztah s žalobcem dopisem ze dne [datum], vůči čemuž se žalobce vymezil žalobou a soudy bylo pravomocně určeno, že k takovému ukončení došlo v rozporu s právními předpisy. Žalobce sdělil žalované, že nemá zájem pro ni nadále pracovat, a ačkoliv dal žalované prostřednictvím soudu najevo, že po ní požaduje 465 887,54 Kč, žalovaná žalobci takovou částku nezaplatila.

31. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:

32. Podle ust. § 69 odst. 3 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – s přihlédnutím ke dni uskutečnění okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované – ve znění účinném do [datum] (v textu rozsudku dále jen jako „zákoník práce“), rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

33. Podle ust. § 353 odst. 1 a 2 zákoníku práce, průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (odst. 1). [jméno FO] odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (odst. 2).

34. Podle ust. § 354 odst. 1 a 2 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (odst. 1). Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (odst. 2).

35. Podle ust. § 356 odst. 1 a 2 zákoníku práce, průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek (odst. 1). Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. (odst. 2)

36. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě především citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

37. S ohledem na to, že žalobce neoznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání poté, co tato přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, jež bylo na základě Částečného rozsudku určeno jako neplatné, vznikl žalobci v souladu se shora citovaným ust. § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby. Mezi účastníky řízení přitom panoval spor ohledně výše takového průměrného výdělku, resp. ohledně jednotlivých složek mzdy, které žalobci měly v rozhodném období náležet. Soud proto v uvedeném směru na základě důkazních návrhů účastníků vedl dokazování a dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu mzdy v jím vymezené výši zde vskutku existuje, jak je dále odůvodněno.

38. Pro posouzení věci a výpočet náhrady mzdy žalobce bylo třeba nejprve určit tzv. rozhodné období ve smyslu výše uvedeného ust. § 353 odst. 1 zákoníku práce. Tím přitom v daném případě bylo v souladu s ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce předchozí kalendářní čtvrtletí, tedy s přihlédnutím k uskutečnění okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] období říjen až prosinec [Anonymizováno]. Soud proto musel přesně určit, jaká mzda žalobci za tyto tři měsíce náležela – tj. z jakých složek se skládala a jakou přesnou výši takové složky tvořily.

39. Obecně lze říci, že hrubou mzdou dosaženou v rozhodném období je vždy hrubá mzda zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v bezprostředně předcházejícím kalendářním čtvrtletí. Z uvedeného je zřejmé, že do základu pro výpočet průměrného výdělku se zahrnují pouze ty částky, které mají povahu mzdy. Při úvaze, které částky náleží do základu pro výpočet průměrného výdělku, není z hlediska určení, zda se v konkrétním případě jedná o mzdu či o jiné hmotné plnění, rozhodující, jak je takové plnění označeno, podstatná je okolnost, zda lze plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci podřadit pod pojem mzdy tak, jak je tento pojem vymezován v ust. § 109 odst. 2 zákoníku práce, tedy zda jde o peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka]). Veškeré žalobcem vymezené položky v jeho podání ze dne [datum] spadající do výše vymezeného rozhodného období, tedy doplatek do čisté mzdy, aby tato činila 50 000 Kč, odměna 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky, kvartální odměna ze zisku [Anonymizováno] pobočky ve výši 10 % a mimořádná odměna z nadstandardních obchodních počinů, lze jednoznačně podřadit pod pojem mzdy, neboť vskutku šlo o peněžité plnění poskytované za práci (pokud přitom jde například o mimořádnou odměnu z nadstandardních obchodních počinů – v daném případě se jednalo o odměnu v souvislosti se zakázkou účastníky řízení označovanou jako Projekt skladování [Anonymizováno] – i tuto je třeba brát jako mzdu, neboť bez vynaložené práce žalobce by taková zakázka, resp. odměna za ni, nevznikla), tudíž tyto částky bylo třeba zahrnout do základu pro výpočet průměrného výdělku. Proto bylo zcela zásadní, zda se žalobci v řízení podařilo prokázat, že mezi účastníky řízení uvedené částky opravdu byly dohodnuty, neboť žalovaná takovou skutečnost popírala.

40. Žalobce jako jeden z důkazů majících za cíl prokázat uzavření dohody o jím vymezených částech mzdy navrhoval e-mailovou komunikaci, jejíž pravost žalovaná v řízení namítala. Přitom platí, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky, tedy v daném případě žalobce (shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Žalobce takovou komunikaci poskytl soudu v elektronické podobě a zároveň ji soudu a žalované předestřel prostřednictvím elektronického zařízení předsedy senátu, v rámci něhož se přihlásil přímo do své e-mailové schránky (o tom byl pořízen videozáznam – srov. obsah CD založeného ve spise). Soud si příliš nedovede představit jiný způsob, kterým mohl žalobce prokázat obsah takové emailové komunikace (výpovědi účastníků řízení by byly – ostatně jako jejich tvrzení v tomto směru – zcela zřejmě protichůdné). Ve prospěch autentičnosti emailů přitom hovoří především skutečnost, že žalobce, aniž by na to byl předem upozorněn, byl schopný a bez dalšího ochotný komunikaci soudu přímo předestřít v emailovém programu – tato se pak zcela shodovala s emaily soudu předloženými a k důkazu provedenými v listinné (vytisknuté) podobě. Jako zcela zásadní pro otázku prokázání pravosti uvedených emailů pak soud vyhodnocuje fakt, že ačkoliv byla soudem žalovaná vyzvána, nechť takové emaily sama předloží, neboť šlo o komunikaci mezi ní a žalobcem zasílanou prostřednictvím „firemní“ e-mailové schránky, tudíž bylo zcela namístě předpokládat, že jimi bude disponovat, žalovaná přesto bez bližšího vysvětlení sdělila soudu, že takovou komunikací již nedisponuje. Přitom za situace, kdy žalovaná tvrdila, že žalobcem předložené e-maily měly mít jiný obsah (případně komunikace vůbec neměla proběhnout), nebylo nic jednoduššího než předložit kompletní výpis z e-mailových adres obou jednatelů žalované za předmětné období. Ačkoliv soud považuje za velmi nepravděpodobné, že by jednatelé žalované (či kdokoliv jiný) s ohledem na vyhrocený konec pracovního poměru žalobce u žalované takové e-maily smazali a zbavili se tak validních důkazů, které by žalované případně mohly být na prospěch, tak i kdyby k tomu přesto došlo, má soud za to, že odborný zásah informačního technika by mohl takové emaily obnovit – žalovaná však nebyla schopna soudu sdělit ani zda jsou takové emaily smazané či zda jejich obnova je či není možná. Bez povšimnutí nelze ponechat ani skutečnost, že vyžádání předložení emailové komunikace od žalované navrhoval přímo žalobce, tudíž pokud by sám věděl, že „jeho“ verze emailové komunikace neodpovídá realitě, k takovému důkaznímu návrhu by přistoupil jen stěží.

41. Soud v souvislosti s tím, že žalovaná nebyla schopna soudu předložit požadované emaily odkazuje na ust. § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tedy že smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž je i (mj.) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance. Uvedená zásada vyjadřuje mezi jinými i skutečnost, že v rámci pracovněprávních vztahů se zaměstnanec oproti zaměstnavateli ocitá ve slabším postavení (srov. např. BĚLINA, [adresa]. § 1a [Základní zásady pracovního práva]. In: BĚLINA, [adresa], DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, s. 20, marg. č. [hodnota].). Takové slabší postavení žalobce jako zaměstnance žalované se v daném případě projevovalo mj. i tím, že jakmile se žalovaná pokusila okamžitě zrušit pracovní poměr žalobce, zároveň mu zamezila přístup do jeho emailové schránky, což je sice pochopitelné, neboť taková schránka patří žalované, nicméně žalobci nelze klást k tíži, že nyní žalovaná není schopna či odmítá emaily z takové schránky soudu poskytnout (ať už jsou její důvody pro to jakékoliv) a bez dalšího popírá pravost žalobcem předkládané komunikace. I s ohledem na takovou skutečnost proto soud stran pravosti emailové komunikace přisvědčil žalobci.

42. Další skutečností nasvědčující věrohodnosti důkazů – emailů je to, že částky zasílané žalobci prostřednictvím jednotlivých účtů, jak o tom bude pojednáno níže, přesně korespondují s částkami vymezenými v emailech (viz především email ze dne [datum]) – konkrétně je takto pokryta celá dohodnutá mzda za měsíc říjen [Anonymizováno]. Jinými slovy, pokud by se žalovaná nedohodla s žalobcem na mzdě dle uvedených emailů, nedávalo by smysl, že právě a přesně takové částky by pak žalobci vyplácela bezhotovostním převodem. Tvrzení žalované, že jednotlivé platby zasílané žalobci měly představovat zápůjčky žalobci ze strany jednatele žalované, považuje soud za účelové, neboť platby přesně odpovídají emailové komunikaci a jednotlivým složkám mzdy, které byly mezi účastníky řízení dohodnuty, tudíž například zápůjčka v částce 24 137 Kč se jeví sama o sobě jako velmi kuriózní, kdežto vysvětlení žalobce, že jde o součet částek 10 304 Kč (doplatek do čisté mzdy 50 000 Kč) a 13 833 Kč (odměna ve výši 0,5 % z obratu kuřimské pobočky), naopak jako logické a v souladu s listinnými důkazy.

43. Soud může rovněž zkonstatovat, že žalobce si vedl podrobné tabulky zahrnující přehledy o obratech, projektech a odměnách stran [Anonymizováno] pobočky, přičemž i tyto odpovídají obsahu jednotlivých emailů, což nasvědčuje jednak řádnému plnění pracovních povinností žalobce a jednak i věrohodnosti emailové komunikace, kdy v případě jejího účelového vytvoření žalobcem by tento musel zrovna tak účelově vytvořit celý konglomerát na sebe navazujících listin (tabulek, přehledů, vlákna e-mailové komunikace…), což soud považuje za přinejmenším nepravděpodobné.

44. Soud dále v souvislosti s námitkou žalované ohledně pravosti emailů nemůže přehlížet skutečnosti, které již v řízení vyšly najevo (srov. ust. § 132 část věty za středníkem o. s. ř.), a sice konkrétně to, že žalovaná neváhala při odměňování žalobce jako svého zaměstnance porušovat daňové a další předpisy (vyplácení tzv. černé mzdy), a dále že se zjevně snažila uměle vytvořit důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru s žalobcem, kdy dokonce nelze vyloučit, že návštěva lékaře jednatelem žalované byla vedena snahou vylepšit si postavení pro účely případného sporu o (ne)platnost rozvázání pracovního poměru – mj. tyto závěry přitom plynou z Částečného rozsudku ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, a podepsanému soudu tak již nepřísluší nad nimi polemizovat. Byť soud nemá v úmyslu generalizovat a na projednávanou věc pohlížet černobílou optikou („hodný“ žalobce a „zlá“ žalovaná), kdy i žalobce v některých aspektech nepostupoval zcela v souladu se zákonem (např. zjevná snaha zatajit své příjmy před věřiteli v rámci svého insolvenčního řízení – viz zasílání části mzdy na účet sestry žalobce), přesto to byla v daném případě žalovaná, kdo od počátku přistupoval k pracovnímu poměru žalobce a s tím spojenými právními předpisy s jistým despektem, tudíž soud i z tohoto důvodu považuje tvrzení žalované v rámci popírání pravosti emailů za účelová (krom toho však i vyvrácená provedenými důkazy).

45. K námitce žalované, že žalobce vůči svým věřitelům nepostupoval poctivě, tudíž by z toho důvodu neměl mít nárok na mzdu v jím vymezeném rozsahu, lze zdůraznit, že právu zaměstnance na mzdu nebo plat za vykonanou práci zaručenému v § 109 odst. 1 zákoníku práce odpovídá i jedna ze základních povinností vyplývajících z pracovního poměru pro zaměstnavatele, kterou mu zákoník práce ukládá v ust. § 38 odst. 1 písm. a), a to povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat, kdy této povinnosti nemůže zaměstnavatele zprostit ani zaměstnanec (§ 346c) a učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu (§ 4a odst. 4, § 346c, 346e). Přitom případné jednání žalobce vůči jiným osobám (výše zmiňované zatajování části mzdy před věřiteli žalobce) v žádném případě nemůže vést k tomu, že by kvůli tomu žalobce ve vztahu k žalované jako svému zaměstnavateli na takovou mzdu ztrácel nárok. Zároveň je třeba mít na paměti skutečnost, že tzv. nepřiznaná mzda se velmi negativně může projevit především u zaměstnance, a to v rámci jeho náhrady mzdy za pracovní neschopnost, v případě pracovních úrazů, invalidního a starobního důchodu apod. a je na zaměstnavateli, aby takovému způsobu sjednávání mzdy předcházel, přičemž je to on, kdo způsobuje nedoplatky v oblasti daní, sociálního a [podezřelý výraz] pojištění, a musí tak počítat se všemi sankcemi a důsledky, které právní úprava při porušení těchto předpisů upravuje. Bez povšimnutí nelze ponechat ani skutečnost, že vyplácení tzv. černé mzdy zjevně iniciovala a požadovala žalovaná, což vyplývá z emailu žalobce ze dne [datum], kdy žalobce užívá formulaci „pokud bych měl být zbaven nároků na uplatnění daňových slev (...), pak je má představa taková a na takové trvám…“, nicméně i kdyby tomu tak nebylo a sjednání „černé“ mzdy by požadoval pouze žalobce, na závěrech uvedených výše by to ničeho nezměnilo.

46. Důkazy v podobě e-mailů, jejichž pravost vzal soud, jak vyplývá ze shora uvedeného, za prokázanou, však nestojí osamoceně, naopak jsou podporovány dalšími důkazy, především pak výpovědí svědkyně [jméno FO], která popsala způsob spolupráce s žalobcem obdobně jako sám žalobce (sestavování fakturace [Anonymizováno] pobočky a zasílání asistentce žalobce), stejně jako výpovědí svědkyně [jméno FO], jež potvrdila mj. to, že na základě fakturace, a tedy obratu [Anonymizováno] pobočky, byly zaměstnancům žalované určovány odměny. Svědkyně [jméno FO] přitom poznala listiny jí předkládané (obraty [Anonymizováno] pobočky), i když si z pochopitelných důvodů pro odstup času nepamatovala přesný jejich obsah a správnost v ní uvedených údajů, a to jak ty, které do spisu založil žalobce, tak i listiny založené žalovanou. Právě uvedené přitom nasvědčuje tomu, že manipulování s jednotlivými tabulkami ze strany žalobce není příliš pravděpodobné, neboť všechny takové listiny obsahovaly ve své v horní části ruční poznámku vyhotovenou svědkyní, tudíž v případě falzifikace takových listin žalobcem by k tomu muselo dojít natolik sofistikovaným způsobem, že taková ručně psaná poznámka by zůstala netknutá, a dále by obdobně musel žalobce zfalšovat i další listiny – především jím vytvořené tabulky, které přesně odpovídají tabulkám založeným do spisu žalobcem a předloženým svědkyni. Naproti tomu tabulky předložené žalovanou, ze kterých měl být patrný obrat [Anonymizováno] pobočky, jsou vytvořeny v prosté excelové tabulce bez dalších ručních poznámek, tudíž případná manipulace s nimi by pro žalovanou byla naopak velmi jednoduchá.

47. Pokud žalovaná v řízení argumentovala tím, že některé žalobcem vymezené složky mzdy byly zasílány na účet žalobcovy sestry, a to z účtu nikoliv žalované, lze k tomu uvést, že samotný způsob vyplacení mzdy (tedy jestli tato bude poskytnuta v hotovosti, na účet či na více účtů) je zcela irelevantní, kdy podstatným je toliko její faktické poskytnutí. To, že část mzdy byla zasílána na účet sestry žalobce, přitom bylo vysvětleno žalobcem a svědkyní [jméno FO], kdy se tak dělo z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení žalobce (podepsaný soud přitom není oprávněn hodnotit zákonnost či snad morální stránku takového postupu, kdy na nároky žalobce v tomto řízení uplatněné nemá uvedené jednání vliv – srov. odst. 45. tohoto rozsudku). Rovněž nelze přehlížet ani skutečnost, že mzdu žalobci vždy poskytla právě žalovaná, neboť v případě zasílání mzdy na účet sestry žalobce se tak stalo prostřednictvím jednatele žalované, kterému náleží obchodní vedení společnosti, a to podle ust. § 195 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Do obchodního vedení přitom jednoznačně spadá i odměňování zaměstnanců korporace (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

48. Soud se s ohledem na výše uvedené dále zabýval tím, na jakou přesnou částku mzdy vzhledem k potřebě určit průměrný výdělek vznikl žalobci nárok v jednotlivých měsících v rozhodném období, tedy od října roku [Anonymizováno] do prosince [Anonymizováno]. Jak již soud uzavřel výše, pravost i obsahová správnost emailové komunikace prokázána byla, tudíž v rámci zjišťování konkrétní výše mzdy v rozhodném období vyšel soud především z ní, dále z výplatních listin, a také i z jednotlivých výpisů z účtů, na které byla žalobci zasílána mzda.

49. Pokud jde nejprve o mzdu žalobce za říjen roku [Anonymizováno], její sjednání (a dokonce i poskytnutí) bylo v celém žalobcem tvrzeném rozsahu jednoznačně prokázáno, a to krom emailové komunikace především jednotlivými výpisy z účtu. Dohodnutá hrubá mzda 48 000 Kč byla žalobci vyplacena v podobě čisté mzdy ve výši 36 696 Kč, což vyplývá z výplatní pásky a nesporných tvrzení obou účastníků řízení (viz odst. 27. tohoto rozsudku), k vyplacení doplatku do 50 000 Kč čistého ve výši 10 304 Kč a 0,5 % z obratu [Anonymizováno] pobočky představující část mzdy ve výši 13 833,08 Kč došlo platbou ve výši 24 137 Kč (tj. 10 304 + 13 833) zaslanou dne [datum] na účet sestry žalobce a polovina dohodnuté odměny ve výši 200 000 Kč, tj. 100 000 Kč, byla rovněž na účet sestry žalobce vyplacena dne [datum]. Hrubá mzda za měsíc říjen [Anonymizováno] by tak činila celkem 218 824 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 14 791 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 10 240 Kč, a daň po odečtení slevy ve výši 2 320 Kč by představovala částku 38 687 Kč (samotný přepočet na hrubou mzdu nebyl žalovanou ani za jeden měsíc rozporován a soud v něm neshledal žádnou nesprávnost). Oproti žalobce však soud do hrubé mzdy nemohl zahrnout náhradu za dovolenou ve výši 8 727 Kč vyplývající z výplatní pásky za tento měsíc, neboť při určení, které částky vyplacené zaměstnanci v rozhodném období jsou mzdou, se vychází z definice mzdy v § 109 odst. 2 zákoníku práce – do průměrného výdělku se proto nezahrnou například náhrady mzdy nebo platu, cestovní náhrady apod. (shodně ROTHOVÁ, Eva. § 353 [Zjišťování průměrného výdělku]. In: BĚLINA, [adresa], DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, s. 1606, marg. č. [hodnota].).

50. V případě mzdy za měsíc listopad [Anonymizováno] byly její jednotlivé složky prokázány především prostřednictvím e-mailové komunikace, a také výpisy z účtu. Dohodnutá hrubá mzda 48 000 Kč byla žalobci vyplacena v podobě čisté mzdy ve výši 40 382 Kč, což vyplývá z výplatní pásky, výpisu z účtu žalobce a z nesporných tvrzení obou účastníků řízení, dohoda na zbývajících složkách mzdy pak byla prokázána emailem ze dne [datum], v němž žalovaná výslovně uvádí, že za měsíc listopad [Anonymizováno] vyplatí 10 % ze zisku [Anonymizováno] pobočky za 3. kvartál, tedy částku 73 000 Kč, polovinu odměny ze zisku ze skladování, tedy částku 75 000 Kč, 0,5% podíl z obratu, tedy částku 12 708 Kč, a doplatek mzdy ve výši 9 618 Kč. Hrubá mzda za měsíc listopad [Anonymizováno] by tak činila celkem 298 568 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 19 407 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 13 436 Kč, a daň po odečtení slevy 2 320 Kč by představovala částku 55 017 Kč. 51. [jméno FO] pokud jde o mzdu za měsíc prosinec [Anonymizováno], lze zkonstatovat, že podstatná její žalobcem tvrzená část byla v řízení prokázána rovněž především prostřednictvím e-mailové komunikace. Dohodnutá hrubá mzda 48 000 Kč byla žalobci vyplacena v podobě čisté mzdy ve výši 40 398 Kč, což vyplývá z výplatní pásky, výpisu z účtu žalobce a z nesporných tvrzení obou účastníků řízení, dohoda na doplacení čisté mzdy do částky 50 000 Kč se podává z obou e-mailů ze dne [datum] a domluvené vyplacení druhé poloviny odměny ze zisku ze skladování, tedy částky 75 000 Kč, plyne z emailu ze dne [datum]. Žalobce naproti tomu v řízení neprokázal, že obrat z [Anonymizováno] pobočky za měsíc [Anonymizováno] činil právě částku 1 631 997 Kč, a že tedy odměna žalobce v podobě 0,5 % za tento měsíc představovala právě částku 8 159,99 Kč (ani že by se žalovaná zavázala žalobci takovou částku na mzdě zaplatit), neboť toto z žádných v řízení provedených důkazů nevyplývalo. Proto soud žalobce poučil podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že takové jeho tvrzení o tomto dílčím nároku prozatím není prokázáno a v případě nenavržení dalších důkazů hrozí žalobci neunesení důkazního břemene v tomto směru; žalobce po takovém poučení již další důkazy nenavrhl a ačkoliv soud vzal v řízení za prokázáno, že i v prosinci měl žalobce nárok na uvedený procentuální podíl z obratu [Anonymizováno] pobočky, jeho konkrétní výše se žalobci podařit neprokázala, tudíž ji soud ani nemohl zahrnout do průměrného výdělku za uvedený měsíc – jak je ovšem vysvětleno níže, tato konkrétní neprokázaná část mzdy žalobce neměla na jeho v řízení uplatněný nárok vliv. Každopádně hrubá mzda žalobce za měsíc prosinec [Anonymizováno] by činila celkem 167 455 Kč, když by se skládala ještě ze sociálního pojištění ve výši 11 770 Kč, [podezřelý výraz] pojištění ve výši 8 149 Kč, a daň po odečtení slevy 2 320 Kč by představovala částku 27 992 Kč. Krom neprokázané částky 8 159,99 Kč nelze do hrubé mzdy za uvedený měsíc (obdobně jako v případě mzdy za říjen [Anonymizováno]) zahrnout náhradu za dovolenou ve výši 5 455 Kč vyplývající z výplatní pásky za tento měsíc. 52. [jméno FO] měsíc říjen [Anonymizováno] tak hrubá mzda žalobce činila 218 824 Kč, za listopad uvedeného roku 298 568 Kč a za prosinec pak 167 455 Kč, tudíž při odpracovaných hodinách v říjnu v počtu 120 hodin, v listopadu 157,5 hodin a v prosinci 146,25 hodin (počty hodin soud zjistil z výplatních pásek žalobce za uvedené měsíce) se průměrný hodinový výdělek v souladu s ust. § 353 zákoníku práce určí podílem hrubé mzdy zúčtované žalobci k výplatě v rozhodném období (tj. 684 847 Kč) a z odpracované doby v rozhodném období (tj. 423,75 hodin), a tento tak v daném případě představuje 1 616,16 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalobce požaduje náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby dle ust. § 69 odst. 3 písm. b) část věty za středníkem zákoníku práce, je možné ji určit podle ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce přepočtem na průměrný hrubý měsíční výdělek, tedy dle vzorce PHV x TPD x 4,348, což s ohledem na výše uvedené hodnoty představuje výpočet 1 616,16 x 37,5 (taková týdenní pracovní doba byla soudem zjištěna z přílohy k pracovní smlouvě žalobce) x 4,348, a to činí částku 272 111 Kč.

53. Vzhledem ke všemu výše uvedenému lze uzavřít, že žalobci náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby, tedy celkem částka 544 222 Kč (tj. 2 x 272 111 Kč). Žalobce přitom v řízení požadoval toliko 465 887,54 Kč, tudíž soud – vázán návrhem žalobce (srov. ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.) – rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci jím požadovanou částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

54. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky (II.) je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšnému žalobci (tímto i Částečným rozsudkem bylo žalobě žalobce v plném rozsahu vyhověno) bylo přiznáno právo na náhradu nákladů ve výši 98 015 Kč, a to za celé řízení včetně již proběhnuvšího odvolacího řízení po vyhlášení Částečného rozsudku. Přitom soud vycházel z těchto nákladů: - Mimosmluvní odměna za 11 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle ust. 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) vždy ve znění ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů (v rozsudku dále jen jako „AT“) ve spojení s ust. § 7 bod 5. AT a ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT, při tarifní hodnotě 35 000 Kč, které uskutečnil zástupce žalobce, přičemž jsou jimi tyto úkony: o převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, o návrh ve věci samé ze dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] přesahujícím dvě hodiny (jednání trvalo od 13:10 do 15:30) dle ust § 11 odst. 1 písm. g) AT, což tvoří 2 úkony právní služby, o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, o písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT, o účast zástupce žalobce na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT a o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, - mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby po 10 180 Kč dle dle ust. § 6 odst. 1 AT ve spojení s ust. § 7 bod 6. AT při tarifní hodnotě 465 887,54 Kč, které uskutečnil zástupce žalobce, přičemž jsou jimi tyto úkony: o písemné podání ve věci samé ze dne [datum] (doplnění žaloby) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT a o účast zástupce žalobce na jednání před podepsaným soudem dne [datum] přesahujícím dvě hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, což tvoří 2 úkony právní služby – byť přitom jednání trvalo od 8:30 do 13:15 hod (tedy přesáhlo 4 hodiny), bylo po dobu od 10:55 do 12:01 přerušeno, kteroužto dobu již přesahující 30 minut nelze do celkové doby trvání jednání započítávat (k tomu srov. mutatis mutandis usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], které bylo uveřejněno v Bulletinu advokacie č. 4/2002, str. 58), - 15 náhrad hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 AT za 15 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 4 500 Kč a - úhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč spolu s jeho doplatkem ve výši 23 295 Kč dle výroku IV. tohoto rozsudku.

55. K náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud v prvé řadě dodává, že tarifní hodnotu bylo třeba v souladu s výše jmenovanými ustanoveními AT určit nejprve částkou 35 000 Kč, a to za část řízení do doby, než žalobce odstranil vady své žaloby v části týkající se náhrady mzdy. Ačkoliv náhrada mzdy byla předmětem řízení po celou dobu jeho vedení, v řízení se nejprve projednávala pouze otázka (ne)platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované, což vyústilo v Částečný rozsudek. Následně, po zmiňovaném doplnění žaloby, k němuž došlo dne [datum], byl nadále určen předmět řízení v rozsahu částky 465 887,54 Kč, a naopak se již neprojednávalo okamžité zrušení pracovního poměru, tudíž za tarifní hodnotu bylo dále třeba považovat právě částku 465 887,54 Kč.

56. Dále soud k nákladům řízení mezi účastníky doplňuje, že nepřiznal žalobci odměnu za úkony právní služby spočívající v jednotlivých vyjádřeních nad podání jmenovaná výše, neboť za další písemná podání účastníka řízení je třeba přiznat náhradu nákladů jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná o reakci na zcela novou situaci. Naopak za doplnění procesní obrany (která měla a mohla být již součástí prvotního vyjádření k stanovisku druhého účastníka řízení), nebo za repliku k vyjádření protistrany (k němuž se mohl účastník vyjádřit v rámci přednesu u ústního jednání) zpravidla nelze náhradu nákladů řízení přiznat, neboť je nelze považovat za písemná podání nebo návrhy ve věci samé ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT. Stejný závěr pak sice platí pro závěrečný návrh žalobce ze dne [datum], který mohl být učiněn u posledního jednání ve věci před vyhlášením Částečného rozsudku, nicméně takové podání bylo uskutečněno na základě výzvy soudu, tudíž je třeba podání považovat za účelné a odměnu za ně přiznat. 57. [jméno FO] soud uzavírá, že mohl žalobci náhradu nákladů řízení vůči žalované přiznat i za situace, kdy žalobce nezaslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu ust. § 142a o. s. ř., neboť při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) – v dané věci přitom nešlo o tzv. formulářovou žalobu a s ohledem na postoj žalované v řízení je zřejmé, že žalobou požadovanou částku by nezaplatila ani přes zaslání předžalobní upomínky, tudíž takové zaslání by bylo zcela nadbytečné a ust. § 142a o. s. ř. tak v dané věci nelze aplikovat.

58. Náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobci byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

59. Výrokem III. bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V projednávané věci uplatnily svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] ušlou mzdu, o čemž bude rozhodováno posléze, a ještě není zřejmá výše nákladů, která státu vznikne – proto byla konečná částka ponechána k vyčíslení samostatnému usnesení, které bude vydáno poté, co bude zřejmá výše veškerých nákladů státu. Právo státu na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalované pak odpovídá plnému rozsahu (100 %), neboť žalovaná byla v řízení zcela procesně neúspěšná a zároveň doposud nevyšlo najevo, že by u žalované byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Lhůta k plnění odpovídá ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 60. [jméno FO] výrokem IV. soud rozhodl podle ust. § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o povinnosti žalobce doplatit státu soudní poplatek v částce 23 295 Kč za žalobou požadovanou náhradu mzdy, neboť žalobce doposud zaplatil soudní poplatek pouze v části řízení týkajícího se okamžitého zrušení pracovního poměru (tj. 2 000 Kč). Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá citovaného zákona o soudních poplatcích.

Poučení