86 C 26/2021 - 239

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl soudem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně], insolvenční správkyně dlužnice [jméno FO], bytem [adresa] sídlem [adresa] zastoupena [Jméno zástupce] advokátem se sídlem [Adresa zástupce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen [Jméno zástupce] advokátem se sídlem [Adresa zástupce] o zaplacení částky 704 989,70 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 704 989,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši: - 9,75 % ročně z částky 415 816,75 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 5 814,50 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 7 383,50 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 7 872 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 6 234,50 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 6 384,50 Kč od 1.6.2019 do zaplacení, - 9,75 % ročně z částky 7 614,50 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 5 201 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 6 531,50 Kč od 1.9.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 7 243,50 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 6 021 Kč od 1.11.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 6 556,50 Kč od 1.12.2019 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 6 503,50 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 5 766 Kč od 1.2.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 7 684 Kč od 1.3.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 8 150,50 Kč od 1.4.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 7 987,50 Kč od 1.5.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 7 588 Kč od 1.6.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 3 604,25 Kč od 1.7.2020 do zaplacení, - 10 % ročně z částky 3 788,25 Kč od 1.7.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 5 143,50 Kč od 1.8.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 6 472,50 Kč od 1.9.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 7 272,50 Kč od 1.10.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 5 984,50 Kč od 1.11.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 6 235,50 Kč od 1.12.2020 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 6 542,50 Kč od 1.1.2021 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 5 612,50 Kč od 1.2.2021 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 7 955,50 Kč od 1.3.2021 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 8 772,50 Kč od 1.4.2021 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 6 084,50 Kč od 1.5.2021 až do zaplacení; - 8,25 % ročně z částky 6 880,50 Kč od 1.6.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 8 235,50 Kč od 1.7.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 5 287,50 Kč od 1.8.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 6 543,50 Kč od 1.9.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 7 301,50 Kč od 1.10.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 6 308,50 Kč od 1.11.2021 až do zaplacení; - 8,5 % ročně z částky 7 114,50 Kč od 1.12.2021 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 6 398,50 Kč od 1.1.2022 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 6 045,50 Kč od 1.2.2022 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 8 170,50 Kč od 1.3.2022 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 8 781,50 Kč od 1.4.2022 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 6 413,50 Kč od 1.5.2022 až do zaplacení; - 11,75 % ročně z částky 7 162,50 Kč od 1.6.2022 až do zaplacení; - 15 % ročně z částky 8 523,50 Kč od 1.7.2022 až do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 87 290,60 Kč k rukám [Jméno zástupce].

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení ve výši 14 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 5. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 704 989,70 Kč s přísl. Tvrdila, že žalovaný a [jméno FO] (dále jen dlužnice) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [číslo], p. č. [hodnota] a p. č. st. [hodnota], vše v k. ú. [adresa]. Podíl každého z nich činí . Dlužnice a žalovaný spolu dne 7. 5. 2013 uzavřeli kupní smlouvu k pozemkům p. č. [hodnota], p. č. st. [hodnota] a p. č. st. [hodnota], kterou dlužnice svůj podíl na nemovitostech prodala žalovanému. Vklad vlastnického práva byl ve prospěch žalovaného povolen s účinky ke dni 15. 7. 2013. Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 30 Cdo 5795/2017-270 ze dne 14. 11. 2018 rozhodl tak, že změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 145/2017-236 a rozsudek Okresního soudu v Semilech č. j. 6 C 8/2015-195 a určil, že dlužnice je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu pozemku p. č. st. [hodnota] a p. č. [hodnota]. Důvodem byla neplatnost kupní smlouvy ze dne 7. 5. 2013. Žalovaný po dobu od 15. 7. 2013 užívá předmětnou nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, neboť dlužnice se z nemovitosti odstěhovala na jaře 2012 a tím se na úkor dlužnice, která nemá možnost nemovitost užívat, bezdůvodně obohacuje. Podle vypracovaného posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činilo obvyklé nájemné za dobu od 15. 7. 2013 do 15. 6. 2020 částku 1 071 915 Kč a od 16. 6. 2020 do 30. 6. 2022 částku 338 064,40 Kč, z toho polovinu je žalovaný povinen dlužnici vydat.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nebyla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení jednak z důvodu, že se na úkor dlužnice neobohatil a svědčil mu spravedlivý důvod k užívání nemovitosti, neboť byl v době od 15. 7. 2023 do 3. 1. 2019 veden v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník. Užíval tedy nemovitost v souladu se zapsaným stavem, legitimním očekáváním a principem dobré víry. K obohacení proto nedošlo bez spravedlivého důvodu. Navíc dlužnici nikdy nebránil v užívání, ta však o to nikdy neprojevila zájem a byla zcela pasivní. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení nároku za období od 15. 7. 2013 do 4. 10. 2018. Žalovaný nepopíral, že by dům užíval, naopak potvrdil, že v domě bydlí, přičemž neužívá nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu. K tomu uvedl, že skutečnost, že sám nemovitost užívá, značně omezuje a téměř vylučuje možnost uzavřít nájemní smlouvu s třetí osobou, nelze proto při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházet z obvyklého nájemného. Další výhrady žalovaného směřovaly k rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ve svém výroku nedeklaroval neplatnost kupní smlouvy, přičemž závazný je pouze výrok pravomocného rozsudku. Rozsudek Nejvyššího soudu určující vlastnické právo má konstitutivní povahu a jeho účinky nastaly až po právní moci 12. 12. 2018. Žalobou uplatněný nárok je přinejmenším od 15. 7. 2013 do 11. 12. 2018 z tohoto důvodu neoprávněný. K užívání nemovitosti žalovaný doplnil, že do poloviny roku 2019 bydlel s přítelkyní střídavě v jeho a v její nemovitosti v [adresa] N. V době od 7. 2. 2015 do 1. 5. 2017 nemovitosti neužíval vůbec z důvodu pracovních povinností v [adresa] a od 27. 8. 2017 do 30. 9. 2017 pracoval v obci [adresa]. Dne 30. 5. 2012 uzavřel s dlužnicí dohodu o užívání nemovitosti, ve které bylo ujednáno, že nemovitost bude užívat a spravovat výhradně žalovaný. V případě, že soud shledá nárok žalobkyně jako důvodný, navrhl započtení své pohledávky vůči dlužnici v podobě vrácení zaplacené kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 7. 5. 2013 do výše žalované částky. Dále navrhl k započtení náklady na pojištění nemovitosti, které v době od 1. 5. 2013 do 1. 5. 2022 hradil částkou 42 024 Kč, náklady na vytápění elektřinou od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2021 ve výši 370 842 Kč a zaplacené splátky hypotečního úvěru č. [hodnota] ve výši 645 846 Kč. Celkem tak žalovaný za dlužnici uhradil 1 058 712 Kč, z toho k započtení navrhuje polovinu této částky 529 356 Kč. Provedené důkazy 3. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo schváleno oddlužení [jméno FO] a insolvenční správkyní byla ustanovena [Jméno žalobkyně]. Úpadek byl zjištěn usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum].

4. Výpisem z katastru nemovitostí LV [hodnota] vedeným u KÚ pro Liberecký kraj, KP [adresa], je prokázáno, že žalovaný a dlužnice jsou zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. [hodnota], p. č. [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [adresa]. Podle LV [hodnota] vedeným u KÚ pro Liberecký kraj, KP [adresa], je žalovaný zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa]

5. Kupní smlouvou ze dne 7. 5. 2013 se žalovaný jako kupující a dlužnice jako prodávající dohodli na prodeji polovičního podílu dlužnice na pozemku p. č. st. [hodnota], domu č. p. [číslo] a pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] za kupní cenu 1 200 000 Kč.

6. Geometrickým plánem č. [hodnota] ze dne [datum] byla z pozemku p. č. [hodnota] oddělena parcela č. st. [hodnota].

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5795/2017-270 ze dne 14. 11. 2018 ve věci žalobkyně [právnická osoba]. proti žalovanému 1. [Jméno žalovaného] a žalované 2. [Jméno žalobkyně B] bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2017, č. j. 20 Co 145/2017-236, mění tak, že se mění rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 10. února 2017, č. j. 6 C 8/2015-195, a že se určuje, že žalovaná 2) je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu id. pozemku, a to stavební parcely č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo] v obci [adresa], a pozemkové parcely č. [hodnota], zapsaných v katastrálním území [adresa]. V bodě 40. a 41. odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalovaní 1) a 2) (myšleno [Jméno žalovaného] a [jméno FO]) uzavřeli kupní smlouvu ohledně úplatného převodu spoluvlastnického práva k nemovitému majetku z prodávající – nyní žalované 2) na kupujícího – nyní žalovaného 1) za kupní cenu 1.200.000 Kč, přičemž následně shora dodatkem stran ohledně úhrady části kupní ceny v celkové výši 800.000 Kč (která měla být hrazena z hypotečního úvěru poskytnutého žalovanému 1/) si sjednali ve smyslu § 36 odst. 2 obč. zák. odkládací podmínku ohledně účinnosti kupní smlouvy až po splnění sjednaných platebních povinností žalovaným 1) vůči žalované 2). Sjednanou podmínku žalovaný 1) splnil teprve dne 9. srpna 2013. Z uvedeného vyplývá, že kupní smlouva ke dni 15. července 2013, kdy byla účastníky s návrhem na vklad předložena příslušnému katastrálnímu úřadu, nebyla v důsledku nesplnění žalovaným 1) sjednané odkládací podmínky právně účinná. Podle bodu 53. a 54. odůvodnění i když žalovaní 1) a 2) věděli, že jimi uzavřená kupní smlouva ke dni 15. července 2013 není právně účinná, neboť její účinnost byla odložena uvedenou odkládací podmínkou, a podle ní by nebylo možné vklad vlastnického práva povolit, přesto za této situace podali příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad podle této kupní smlouvy, k němuž (ať již úmyslně nebo z nedbalosti) nepřipojili předmětný dodatek. Uvedený postup žalovaných 1) a 2), respektive jimi učiněný právní úkon – předmětnou kupní smlouvu - shledává Nejvyšší soud ve smyslu § 39 obč. zák. za právní úkon obcházející zákon.

8. Podle rozsudku Okresního soudu v Semilech č. j. 8 C 45/2012-18 bylo manželství žalovaného a dlužnice uzavřené dne 14. 7. 2006 rozvedeno s tím, že od jara 2012 spolu účastníci nežijí. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 7. 2012.

9. Dohodou datovanou dnem 30. 5. 2012 se žalovaný a [jméno FO] dohodli, že dům č. p. [číslo] ve [adresa] a pozemky p. č. [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [adresa] bude užívat a spravovat výlučně žalovaný. V čl. IV. Dohody je uvedeno, že po dobu výlučného užívání nemovitostí se žalovaný zavazuje hradit veškeré služby a poplatky spojené s užíváním nemovitosti. Dále se žalovaný zavázal, že po dobu výlučného užívání předmětných nemovitostí bude hradit řádně a včas splátky hypotečního úvěru ze smlouvy reg. č. [hodnota], a to počínaje měsíční splátkou za měsíce květen 2012, kterou uhradí hned po podpisu Dohody. Podle čl. VI. má paní [jméno FO] právo kontroly způsobu užívání a stavu nemovitosti. Podle čl. VII. se Dohoda uzavírá na dobu určitou do dne zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Způsob vypořádání byl domluven tak, že nemovitosti připadnou do výlučného vlastnictví žalovaného a ten vyplatí A. [jméno FO] náhradu podle znaleckého posudku po zohlednění osobních vnosů a investic účastníků do společné nemovitosti z jejich výlučných prostředků. Žalovaným předložená listina neobsahuje jeho podpis, na listině se nachází pouze úředně ověřený podpis [jméno FO].

10. Podle smlouvy ze dne 22. 6. 2006 uzavřené mezi [právnická osoba]., jako věřitelem a žalovaným a [jméno FO] jako dlužníky zavázanými společně a nerozdílně se banka zavázala poskytnout dlužníkům úvěr 1 500 000 Kč za účelem koupě nemovitosti v k. ú. [adresa]. Splatnost úvěru byla dohodnuta do 25. 7. 2031. Pohledávku banka eviduje pod č. [č. účtu]

11. Dopisem ze dne 14. 2. 2022 [právnická osoba]., uvedla na žádost žalovaného, že na úvěr [číslo] byla od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2018 uhrazena jistina 336 309,66 Kč a úrok 199 580,36 Kč, od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2020 jistina 77 131,88 Kč a úrok 32 743,12 Kč. Platby byly uhrazeny z účtu žalovaného, příp. vkladem v hotovosti.

12. Fakturami o odběru elektrické energie je doloženo, že žalovaný hradil elektřinu v době od 1. 9. 2012 nejméně do 3. 9. 2019. 13. [jméno FO] jako svědkyně uvedla: „Rozkol manželství s žalovaným nastal v roce 2012. Do té doby užívání nemovitosti nějakým způsobem fungovalo, ale potom si ještě před rozvodem našel žalovaný novou přítelkyni [jméno FO] a do nemovitosti si jí bez mého souhlasu nastěhoval. Já jsem na to přišla tak, že jsem si tam jednoho dne přijela pro nějaké věci a ona tam byla. Bylo evidentní, že tam spala a já jsem jí z té nemovitosti vykázala, což potom řešil i přestupkový úřad v [adresa], protože se to vykázání úplně nesetkalo pochopením. Následně žalovaný ještě před rozvodem vyměnil zámky a odmítl mi dát klíče. Já jsem ho někdy v dubnu 2012 vyzývala, aby mi nemovitost zpřístupnil. On to neudělal, vůbec na to nereagoval. Pak probíhala jednání prostřednictvím našich právních zástupců, byly strašně krkolomný, nebylo možné v podstatě najít nějaký soulad dohody. Moje přítomnost v nemovitosti byla naprosto nežádoucí z jeho strany, protože on už měl nový vztah a ta paní se tam nastěhovala trvale. Určitě tam do roku 2017 bydlela, protože, když jsme měli soudní řízení v roce 2017, tak ho doprovázela. Nevím, kdy ten vztah skončil, ale v roce 2017 tam určitě ještě bydlela. Klíče jsem samozřejmě neobdržela, ale žít s takovým člověkem v nemovitosti, který má tendenci vás napadat, nemůžete, to prostě nejde. Takže jsem o to ani nějak intenzivně neusilovala. A moje právní zástupkyně mi doporučila dohodu, jak bude užívání nemovitosti fungovat, která měla být na to období, než se vypořádáme. Já jsem tu dohodu podepisovala v [adresa] a dvě vyhotovení v listinné podobě jsem posílala právnímu zástupci žalovaného a moje právní zástupkyně PDF mojí podepsané dohody posílala jeho právnímu zástupci e-mailem. Nedohledala jsem, že bych obdržela potom zpátky podepsanou verzi od žalovaného, takže nevím vůbec dodneška, jestli to podepsal. Pak jsme přistoupili k rozvodu, k majetkovému vypořádání a pak nastaly ty problémy. Žalovaný podal předčasně oznámení katastru, než tu nemovitost vlastně uhradil. Tam došlo k nějakému tomu porušení a začala se odvíjet ta soudní řízení o platnosti a neplatnosti smlouvy. Poslední kontakt byl v roce 2020, kdy se můj právní zástupce domáhal po žalovaném, aby nám umožnil vstup do nemovitosti za účelem kontroly a za účelem vyhotovení znaleckého posudku se znalcem. On na to vůbec nereagoval, až na urgenci paní správkyně se uvolil, že tam můžeme přijet. My jsme tam přijeli se soudním znalcem a mým právním zástupcem, ale stejně nás po několika minutách vykázal. Nenechal nás to ani dokončit. Prohlídky se účastnila nějaká paní, nevím jméno, celý si to bez našeho souhlasu natáčela na mobil, chodila pořád za mnou a říkala mi, jestli mi není blbý se tam procházet, když mi tam nic nepatří. To vlastně byl poslední kontakt a poslední situace, kterou jsme řešili. Posudek jsem chtěla vypracovat, abychom věděli, jaká v tu dobu byla hodnota nemovitosti. Já jsem tu nemovitost několik let neviděla, tak jsem si ji taky chtěla prohlédnout. Při prohlídce bylo zřejmé, že v podstatě téměř z 90 % to zůstalo ve stavu, v jakém jsem nemovitost opustila. Místnosti byly vybavený, byly tam nějaké osobní věci, nevím, komu patřily, ale všechny místnosti byly v pořádku. Bylo vidět, že se užívají běžně. Na zdech byly fotky žalovaného a jeho asi současné přítelkyně. Určitě byla užívaná celá nemovitost. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu se žalovaný vůbec neozval, nijak jsme spolu nekomunikovali. Nad tou situací jsem nepřemýšlela. V dohodě o užívání nemovitosti jsme sjednali, že nemovitost bude užívat výhradně žalovaný a bude hradit s tím spojené náklady včetně hypotečních nákladů, které ještě v té době nebyly vypořádané. Dále jsme se dohodli, že tam můžu jít jenom za jeho přítomnosti a s jeho svolením a že mu to musím oznámit 3 dny předtím, než se tam budu chtít jet podívat. On bude mojí návštěvě přítomen. Nepřemýšlela jsem o tom, zda bude nemovitost užívat bezplatně. S ohledem na své rozpoložení jsem měla za cíl nějak se dohodnout, abych měla klid. Všechno směřovalo k tomu, že pokud bych se s ním nedohodla, tak mi nějakým způsobem bude škodit, protože jeho útoky nebyly jenom fyzické, ale posílal oznámení na různé úřady. Chodila jsem na kontroly na živnostenský úřad a tam mi jednoznačně řekli, že ten podnět přišel od něj. Takže můj cíl v ten moment bylo to, abych měla psychický a fyzický klid, abych se prostě nemusela bát, kde za rohem na mě bude číhat. Tohle byla cesta držet si ho od těla a mít od něj klid. Dohoda byla míněná na určitý krátký období, než se vypořádáme, určitě to nebylo podepsané s myšlenkou, že tam 10 let bude bezplatně bydlet. Bylo na nějaký malinký překlenovací časový úsek, než se pořeší to vypořádání. K jeho slibu ohledně splátky hypotéky uvádím, že splátky odcházely z mého účtu. Bylo to v době, kdy manželství bylo ještě relativně klidné. Úvěr jsme si brali před uzavřením manželství v roce 2005. Elektřina v domě byla napsaná na mě, do doby převodu elektroměru jsem platila elektřinu já. Nevím, jestli to bylo před nebo po uzavření dohody o užívání nemovitosti. Nemám informace, zda žalovaný hypotéku hradil, ale v roce 2013 přišel z banky dopis, že něco nebylo uhrazeno a je tam dluh. Jak se to vyřešilo, to si nepamatuji. Splátky hypotéky jsem nepovažovala za kompenzaci toho, že žalovaný bude nemovitost užívat, nicméně v daný moment jsem to nijak neřešila, protože pro mě bylo důležitější, abych vůbec mohla pracovat, fungovat, aby mě žalovaný nechal na pokoji. Já jsem fakt nepřemýšlela o tom, kdo má z toho větší výhody, protože mně přišla daleko důležitější psychická pohoda, že vůbec můžu chodit do práce a fungovat. Nepamatuji si, kdo dohodu připravil, byl to asi někdo z právníků. Po uzavření kupní smlouvy na nemovitost mi žalovaný poslal peníze. Podle mého to nebyla tržní cena, nemovitost měla mnohem vyšší hodnotu. Byl tam vypracovaný nějaký odhad, ale přesná čísla si nepamatuji. Já jsem za cenu, že prostě budu mít psychickou pohodu, přistoupila na návrh žalovaného. Nevím, jestli bylo zohledněno, že nemovitost je zatížena hypotékou, myslím si, že ne.“ 14. Svědkyně [jméno FO] vypověděla: „Žalovaný je můj přítel, žijeme spolu od roku 2017. Já měla svůj byt v [adresa], takže jsme se vzájemně navštěvovali. Žalovaný jezdil ke mně, já na [adresa]. V roce 2019 jsme se rozhodli užívat společnou domácnost ve [adresa] a já jsem nechala byt synovi, který ho od té doby užívá. V současné době jsme na [adresa]. Je to rodinný baráček staršího typu, žalovaný si ho opravil. Dole jsou 2 místnosti a koupelna, pak je tam jedno patro a tam jsou další 2 místnosti a koupelna. Vzhledem k tomu, že jsme dva, užíváme hlavně tu ideální polovinu... to je kuchyň, obývací místnost a koupelnu v přízemí. V horním patře se spíš uklízí, v místnosti je stůl, jinak je místnost prázdná. Víceméně jsou tam 2 postele a žádné skříně, nic tam není. Pro návštěvy máme nahoře ložnici. Jezdí ke mně dcera. Užíváme pouze část domu, protože nám to stačí. Bydlíme tam sami. V roce 2019 přišlo nějaký oznámení o problému s nemovitostí a paní [jméno FO]. Žalovaný z toho byl udiven, od té doby se to soudně řeší. Žalovaný nedělal žádné opatření po zjištění, že paní [jméno FO] má stále jednu polovinu domu. Ani ona s ničím nepřišla. Do horního patra se dá dostat jenom přes schodiště, nemá samostatný vchod. Nejde to ideálně rozdělit na 2. jednotky, žádná kuchyň nahoře není. Než jsem se na [adresa] odstěhovala, tak jsme bydleli jeden u druhého podle potřeby. Žalovaný dělá střechy a pokud měl v [adresa] práci na měsíc, tak bydlel u mě.“ 15. Z dalších provedených důkazů (zejména znaleckých posudků) nebyly s ohledem na níže uvedené zdůvodnění zjištěny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Právní a skutkové zhodnocení věci 16. Podle § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 3028 odst. 2, 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 35 odst. 2, 3 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. (3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen. Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Podle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2123/2015 právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem, vyplývá z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák., tj. z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohody spoluvlastníků, některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka není - podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva - rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Jestliže v dané věci odvolací soud stanovil výši náhrady příslušející žalobkyni za užívání nemovitosti žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu s ohledem na výši obvyklého nájemného, které újmu nejlépe „objektivizuje“, neshledává dovolací soud jeho úvahu jako zjevně nepřiměřenou. Pod obvyklé užívání věci lze jistě zahrnout i její pronájem. Jestliže žalobkyně byla v užívání označených nemovitostí vyloučena většinovým spoluvlastníkem, nemohla takový pronájem realizovat a přijímat nájemné. Výše nájemného pak reprezentuje její újmu.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3462/2018 užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu, zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu, nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

19. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí zjištěno, že žalovaný je spoluvlastníkem předmětné nemovitosti v k. ú. [adresa] v rozsahu . Druhou spoluvlastnicí je [jméno FO]. Kupní smlouvu, kterou spolu jmenovaní dne 7. 5. 2013 uzavřeli (viz 5. odůvodnění), shledal Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2018 neplatnou pro obcházení zákona. Rozsudek Nejvyššího soudu je i přes svůj určující výrok třeba považovat za deklaratorní, neboť nestanoví žádnou skutečnost, se kterou by se pojil vznik, změna či zánik práva, ale naopak pouze konstatuje, že [jméno FO] v důsledku neplatné převodní smlouvy svůj spoluvlastnický podíl nikdy neztratila, byla spoluvlastnicí po celou dobu a stále jí je. Na základě rozsudku proto došlo v katastru nemovitostí k obnově původního stavu a nikoliv k založení nového. Nelze proto souhlasit s názorem žalovaného, že v době od roku 2013 do roku 2018 byl výlučným vlastníkem nemovitosti a spoluvlastnický vztah bylo nově založen až znovu v roce 2018. Od roku 2013 do roku 2018 tak žalovaný užíval nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, což má soud za prokázané výpovědí [jméno FO], která nemovitost navštívila a uvedla, že dům byl užíván celý. Soud v tomto uvěřil jí a nikoliv svědkyni [jméno FO], které je přítelkyní žalovaného. Zvláště její prohlášení, že s žalovaným užívali právě ideální polovinu nemovitosti je očividně účelovým tvrzením s odkazem na velikost spoluvlastnických podílů. I v horním patře má žalovaný věci a je zde pokoj pro hosty. Navíc i kdyby soud uvěřil tvrzení žalovaného o užívání pouze poloviny domu, je nutno vzít v úvahu, že žalovaný vyměnil u domu zámky, čímž ji zpřístupnil pouze pro sebe a fakticky tím znemožnil užívání nemovitosti druhému spoluvlastníkovi. V takovém případě není rozhodné, zda užívá pouze jednu místnost nebo všechny, neboť druhý spoluvlastník je z užívání nemovitosti v důsledku chování žalovaného vyloučen. Výjimku nepředstavuje ani dočasné ubytování mimo domov při pracovních zakázkách mimo místo bydliště. Protože žalovaný nemovitost užíval nad rámec svého podílu, zjišťoval soud, zda se tak stalo po dohodě s druhým spoluvlastníkem (v takovém případě by spoluvlastníkovi vznikl nárok na náhradu za omezení spoluvlastnického práva dle § 137 obč. zák. a od 1. 1. 2014 podle § 1122 o. z.) nebo bez takové dohody (v takovém případě by vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 451 obč. zák.. a od 1. 1. 2014 podle § 2991 o. z.) a zda byla v dohodě o užívání nemovitosti sjednána bezplatnost takového užívání. K tomu žalovaný předložil dohodu o užívání nemovitosti ze dne 30. 5. 2012 (bod 9. odůvodnění). Z Dohody je zřejmé, že se oba spoluvlastníci domluvili na tom, že nemovitost bude užívat výlučně žalovaný, který bude hradit služby a poplatky spojené s užíváním a dále splátky společné hypotéky. Z Dohody nevyplývá, zda užívání nemovitosti bylo sjednáno jako bezplatné či za úhradu. V úvahu přichází výklad, že žádná úplata sjednána nebyla, protože ji spoluvlastník, který byl Dohodou z užívání vyloučen, nepožadoval. Nicméně možný je i takový výklad, že dohoda neobsahuje výslovné ujednání o bezplatném užívání, a proto nelze uvažovat o tom, že bylo sjednáno bezúplatné užívání nemovitosti. Soud s ohledem na okamžik uzavření dohody za účinnosti obč. zák. v souladu s § 3028 odst. 2 o. z. a podle § 35 odst. 2, 3 obč. zák. za účelem zjištění úmyslu stran při uzavření Dohody vyslechl [jméno FO], která uvedla, že úplatu za užívání nemovitosti žalovaným při uzavření dohody neřešila ve snaze celou záležitost uzavřít. Proto nezbylo, než provést jazykový a účelový výklad právního jednání, jak by ho vnímala třetí osoba a současně přihlédnout i k následnému chování zúčastněných osob. V Dohodě je jednoznačné ujednání, že celou nemovitost bude užívat žalovaný a ten také bude hradit veškeré náklady spojené s užíváním nemovitosti. Tato část Dohody je indicií, že strany neměly v úmyslu sjednat za užívání domu náhradu pro vyloučeného spoluvlastníka, neboť druhý spoluvlastník se neměl nijak podílet na nákladech spojených s užíváním nemovitosti. Žalovaný se rovněž zavázal hradit splátky hypotéky, kterou si účastníci vzali ještě před uzavřením manželství právě na zakoupení nemovitosti ve [adresa]. Také tento závazek svědčí spíše o úmyslu bezplatného užívání nemovitosti, když druhý spoluvlastník je v důsledku Dohody osvobozen od plnění své části závazku. Bylo by poměrně nelogické, pokud by měl žalovaný hradit splátky hypotéky poskytnuté k zakoupení nemovitosti sám a ještě hradit náhradu za užívání domu. Přihlédnout je třeba i k tomu, že [jméno FO] nikdy žalovaného nevyzvala k zaplacení úhrady za nadužívání nemovitosti, ačkoliv od uzavření Dohody do uzavření kupní smlouvy žalovaný užíval nemovitost sám po dobu téměř jednoho roku. Ostatně sama uvedla, že pro ni bylo zásadní, aby měla od žalovaného klid, dokud se nemovitost nevypořádá. Z toho lze předpokládat, že případná náhrada za neužívání nemovitosti u ní nehrála roli a neměla o ni zájem. Žádnou výzvu k úplatě za užívání celé nemovitosti žalovanému neposlala ani po rozhodnutí Nejvyššího soudu 14. 11. 2018, kdy se dozvěděla, že byla po celou dobu spoluvlastnicí nemovitosti z důvodu neplatnosti kupní smlouvy. Nutno podotknout, že v té době ještě neprobíhala insolvence a dlužnice mohla takový úkon učinit vlastním jménem. Soud proto dospěl k závěru, že při uzavření Dohody měly strany úmysl sjednat bezplatné užívání nemovitosti nad rozsah spoluvlastnického podílu žalovaného.

20. Pokud jde o dobu, na kterou byla Dohoda sjednána, pak k tomuto bylo ujednáno, že se Dohoda uzavírá na dobu určitou do zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Protože kupní smlouva uzavřená v roce 2013 byla shledána neplatnou, lze uzavřít, že ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dosud nedošlo, Dohoda je tudíž účinná i v současné době a vztahuje se na období, které žalobou požadováno. Od rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2018 ani [jméno FO] nevyzvala žalovaného k jednání o změně Dohody, lze proto předpokládat, že se cítila být Dohodou stále vázána.

21. Pro posouzení platnosti Dohody není podstatné, že listina neobsahuje podpis žalovaného. Písemná forma dohody o užívání nemovitosti mezi spoluvlastníky není zákonem vyžadována a nebyla to ani podmínka vyžadovaná účastníky, neboť z obsahu Dohody nevyplývá, že by musela být vyhotovena písemně (viz §§ 40 odst. 1 a 46 odst. 1 obč. zák.). O tom, že se účastníci cítili být Dohodou vázáni, svědčí jejich následné chování, kdy žalovaný začal nemovitost užívat celou, hradil splátky hypotéky (bod 11. odůvodnění) a elektřinu (bod 12. odůvodnění). [jméno FO] nečinila žádné úkony k tomu, aby nemovitost mohla užívat, podle své výpovědi Dohodu respektovala a pokud měla v úmyslu nemovitost navštívit, informovala o tom žalovaného. Soud proto uzavírá, že Dohoda byla sjednána konkludentně.

22. K námitce žalobkyně, že žalovaným uhrazené splátky hypotéky byly následně započteny na kupní cenu sjednanou mezi žalovaným a dlužnicí a nejednalo se proto o žádnou kompenzaci za užívání nemovitosti soud uvádí, že z výpovědi dlužnice pouze vyplynulo, že nemovitost v době prodeje měla podle znaleckého posudku vyšší hodnotu než sjednaná kupní cena. O tom, že by žalovaný kupní cenu ponížil o zaplacené splátky, nebylo ve výslechu svědkyně nic uvedeno a ta pouze konstatovala, že přistoupila na nižší cenu navrhovanou žalovaným, protože to chtěla mít za sebou a mít klid.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že mezi žalovaným a [jméno FO] byla uzavřena Dohoda o bezplatném užívání nemovitosti ze strany žalovaného a žalobkyni žádné právo na náhradu za omezení jejího spoluvlastnického práva pod dobu od 15. 7. 2013 do 30. 6. 2022 nevzniklo. Soud proto žalobu zamítl. Námitkou promlčení se soud z důvodu procesní ekonomie nezabýval, neboť žalobkyni podle soudu žádné právo nevzniklo a nemohlo tudíž dojít k jeho promlčení. Ze stejného důvodu soud neřešil ani kompenzační námitky žalovaného ohledně zaplacené elektřiny, pojistného a splátek hypotéky. Náklady řízení 24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta a paušální odměna ve výši 68 960 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) za následující úkony. Úkon právní služby Tarifní hodnota Odměna za jeden úkon právní služby Paušální odměna za úkon - § 13 AT Převzetí a příprava právního zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) AT 535 957,50 Kč 10 460,00 Kč 300 Kč Vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2022 - § 11 odst. 1 písm. d) AT 704 989,70 Kč 11 140,00 Kč 300 Kč Účast na jednání 27. 8. 2022 - § 11 odst. 1 písm. g) AT 704 989,70 Kč 11 140,00 Kč 300 Kč Vyjádření ze dne 26. 8. 2022 - § 11 odst. 1 písm. d) AT 704 989,70 Kč 11 140,00 Kč 300 Kč Účast na jednání 16. 3. 2023 - § 11 odst. 1 písm. g) AT 704 989,70 Kč 11 140,00 Kč 300 Kč Účast na jednání 21. 5. 2024 - § 11 odst. 1 písm. g) AT 704 989,70 Kč 11 140,00 Kč 300 Kč 67 160 Kč 1 800 Kč Dále žalovanému náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 511/2021 Sb., č. 467/2022 Sb., č. 398/2023 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 1 981 Kč za 3 cesty osobním automobilem z [adresa] a zpět dle následující tabulky. datum délka spotřeba l/km pohonné hmoty cena pohonných hmot náhrada za použití vozidla celkem 28. 7. 2022 86 km 5,8 nafta 47,10 Kč 4,70 Kč 639 Kč 16. 3. 2023 86 km 5,8 nafta 44,10 Kč 5,20 Kč 667 Kč 21. 5. 2024 86 km 5,8 nafta 38,70 Kč 5,60 Kč 675 Kč 1 981 Kč Náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč činí 1 200 Kč. Náhradě 21 % DPH odpovídá částka 15 149,60 Kč. Celkem činí náklady na straně žalovaného 87 290,60 Kč a žalobkyně je povinna nahradit je žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát vůči neúspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného znalečného 14 900 Kč.

26. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení