9 C 126/2019 - 1077

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] vedlejšího účastníka [údaje o účastníkovi] žalovaného, o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se souhlas žalovaného s touto smlouvou: Převodce: [název převodce] [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa žalované], [IČO] a Nabyvatelé: 1. [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] 2. [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] uzavírají tuto Smlouvu o převodu pozemků 1. Státní pozemkový úřad, jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ zákon o půdě“), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]) a [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]), nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], a parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]) a [číslo], nacházející se v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary (dále jen jako„ pozemky“).

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Pozemky uvedené v článku 1. této smlouvy mají hodnotu 644.549,16 Kč. Touto smlouvou nabyvatelé vypořádávají své nároky vůči převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě v celkové částce 644.549,16 Kč, a to nabyvatel č. 1 co do výše 483.411,87 Kč svého nároku a nabyvatel č. 2 co do výše 161.137,29 Kč svého nároku, když tento nárok nabyvatelé uplatňují na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

3. Převodce převádí na nabyvatele nemovitosti – pozemky specifikované v článku 1. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatelé je do svého výlučného vlastnictví přijímají, a to tak, že nabyvatel č. 1 nabývá id. 3/4 každého z pozemků uvedených v článku 1. této smlouvy a nabyvatel č. 2 nabývá id. 1/4 každého z pozemků uvedených v článku 1. této smlouvy. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

4. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelé dále prohlašují, že jim je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímají tak, jak je uvedeno v článku 3. této smlouvy.

5. Smluvní strany se dohodly, že jakékoliv změny a dodatky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy.

II. Žaloba, kterou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného, jímž by žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy o převodu pozemku se žalobci ve znění obdobném smlouvě o převodu pozemků uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá co do pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 526.292 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Domažlicích dne 22. 3. 2017 domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě vyjmenovaných pozemků, jejichž vlastníkem je Česká republika. Po různých procesních peripetiích, které soud již blíže nerozvádí, neboť jsou účastníkům řízení dobře známé, zůstalo předmětem žaloby celkem 14 pozemků v k.ú. [anonymizováno] (dále také jen„ pozemky“). Žalobu odůvodnili žalobci tím, že jsou osobami oprávněnými dle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o půdě“), když za pozemky protiprávně odňaté jejich právním předchůdcům v období let 1948 až 1989, které nebylo možné vydat, vznikl žalobcům nárok na vydání náhradních pozemků. Nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalovaného, který do nabídkových řízení nezařazoval dostatečné množství náhradních pozemků vhodných co do polohy a velikosti. Ke dni podání žaloby tak i přes aktivní účast žalobců v nabídkových řízeních zůstal neuspokojen jejich restituční nárok v celkové výši 4.397.710 Kč, z toho u žalobce a) v částce 3.397.710 Kč a u žalobce b) v částce 1.000.000 Kč. Žalobci si proto sami vyhledali vhodné pozemky mj. v k.ú. [anonymizováno] ve vlastnictví státu, které jsou způsobilé jako pozemky náhradní a jejichž bezúplatný převod požadují k pokrytí části hodnoty svého restitučního nároku. Jelikož s nimi žalovaný odmítá uzavřít dohodu o převodu náhradních pozemků, domáhají se žalobci toho, aby projev vůle žalovaného v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím. Podrobněji viz žalobu. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť se domníval, že do nabídkových řízení zařazoval dostatečné množství vhodných pozemků, naopak žalobci v nabídkových řízeních neprojevili potřebnou aktivitu, která by umožnila jejich nárok zcela vypořádat. Žalovaný rovněž zpochybnil převoditelnost všech pozemků. Do řízení následně vstoupilo [územní celek] jako vedlejší účastník na straně žalovaného a rovněž zpochybnilo převoditelnost pozemků na žalobce. Rozsudkem č.j. 9 C 126/2019-578 ze dne 12. 6. 2020 (dále také jen„ předchozí rozsudek“) rozhodl zdejší soud tak, že žalobě vyhověl co do osmi náhradních pozemků, co do šesti náhradních pozemků žalobu zamítl a žádnému z účastníků řízení (ani tomu vedlejšímu) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podali odvolání jak žalobci, kteří v průběhu odvolacího řízení žalobu rozšířili o šest náhradních pozemků v k.ú. [obec], tak žalovaný. Krajský soud v Plzni rozsudkem č.j. 13 Co 231/2020-727 ze dne 9. 9. 2021 rozsudek zdejšího soudu de facto potvrdil co do„ převodu“ šesti náhradních pozemků na žalobce a co do zamítnutí žaloby ohledně pěti náhradních pozemků a ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] rozsudek zdejšího soudu zrušil a v tomto rozsahu, a dále i ohledně nároku žalobců na převod šesti pozemků v k.ú. [obec], vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zrušeny byly rovněž výroky rozsudku zdejšího soudu o náhradě nákladů řízení. Je tedy vhodné zrekapitulovat, že po částečné změně žaloby, kterou soud usnesením ze dne 15. 2. 2023 připustil, zůstávají předmětem řízení pozemky parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) v k.ú. [anonymizováno] a pozemky parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] v k.ú. [obec]. Restituční nárok žalobců zůstává neuspokojen co do částky 1.371.485,90 Kč (1.128.041,94 Kč pro žalobce a) a 243.443,97 Kč pro žalobce b)). Soud v dané věci nařídil další jednání, doplnil při něm dokazování co se týče náhradních pozemků v k.ú. [anonymizováno], provedl dokazování co se týče náhradních pozemků v k.ú. [obec] a vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Soud již na tomto místě znovu podrobně neuvádí závěry ohledně toho, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě, že jim vznikl nárok na vydání náhradních pozemků, že disponovali restitučním nárokem v původní celkové výši 4.397.710 Kč, že se aktivně zapojovali do nabídkových řízení vyhlašovaných žalovaným, a že jejich nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalovaného, který do nabídkových řízení nezařazoval dostatečné množství náhradních pozemků vhodných co do polohy a velikosti. Tyto skutečnosti byly plně akceptovány i odvolacím soudem ve shora uvedeném rozsudku (viz bod 10. jeho odůvodnění) a nejsou již předmětem pokračujícího řízení. Na tom nic nemění ani poukaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2022, č.j. 28 Cdo 2374/2022-1623 (žalovaný usnesení zdejšímu soudu nepředložil a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebylo usnesení dostupné v informačním systému ASPI; soud proto vychází pouze z citací uvedených v podání žalovaného ze dne 25. 4. 2023). Žalovaný se domnívá, že nosné důvody tohoto usnesení brání tomu, aby mohl být uspokojen zůstatek restitučního nároku žalobce a), který v roce 2017 obdržel náhradu nemajetkové újmy ve výši 70.000 Kč za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem a následně se již nezúčastnil žádného veřejného nabídkového řízení vyhlášeného žalovaným. Soud je však přesvědčen, že žalovaný vykládá citované usnesení příliš extenzivně a přiklání se k výkladu nabídnutému žalobci v jejich podání ze dne 8. 5. 2023. Z usnesení je možno dovodit, že samotná délka řízení před pozemkovým úřadem neopodstatňuje vyhovění žalobě o nahrazení projevu vůle žalovaného za splnění dalších dvou podmínek, a to že se oprávněná osoba řádně neúčastnila veřejných nabídkových řízení a že byla za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem finančně odškodněna. To je však situace podstatně odlišná od skutkové situace žalobce a). Ten byl sice za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem finančně odškodněn, ale také se opakovaně účastnil veřejných nabídkových řízení (nejméně čtrnácti, jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 5. 2018, č.j. 28 Cdo 849/2018-436), přičemž se jednalo o účasti řádné. Nejvyšší soud nikde neřekl, že se oprávněné osoby musí účastnit veřejných nabídkových řízení i poté, co jsou finančně odškodněny za průtahy v řízení před pozemkovým úřadem, aby mohly být úspěšné se žalobou o nahrazení projevu vůle žalovaného. Nadto závěr o liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobců, aprobovaný i Nejvyšším soudem, není založen pouze na samotné délce řízení před pozemkovým úřadem, ale např. i na neochotě či neschopnosti žalovaného správně ocenit restituční nárok žalobců. Zde soud plně odkazuje na část II. podání žalobců ze dne 8. 5. 2023. Shrnuto, právní důsledky, které žalovaný pro projednávanou věc vyvozuje z citovaného usnesení Nejvyššího soudu, z něj nelze extrahovat a usnesení není na projednávanou věc aplikovatelné. Jedinou otázkou, kterou se soud tedy dále zabývá, je převoditelnost celkem devíti shora uvedených pozemků, případně ocenění těch z nich, které budou shledány jako převoditelné. Po provedeném dokazování má soud z listu vlastnictví [číslo] v k.ú. [anonymizováno] a k.ú. [obec] za prokázané, že žalobci vybrané pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a že příslušným hospodařit s nimi je žalovaný (viz č.l. 166 – 175 a 629 – 630 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] měl původně výměru 67.738 m2, na současnou výměru 41.649 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 997 – 999 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] měl původně výměru 279.974 m2, na současnou výměru 224.281 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 997 – 999 spisu). Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] měl původně výměru 17.031 m2, na současnou výměru 16.534 m2 byl„ zmenšen“ geometrickým plánem [číslo] (viz č.l. 950 – 951 spisu). Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27. 10. 2017 [číslo] 2017 ve znění doplnění ze dne 16. 2. 2018 soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě částkami 12.762,90 Kč ([číslo]), 234.229,30 Kč ([číslo]) a 392.267,10 Kč ([číslo]) (viz č.l. 221 – 272 spisu ve spojení se sdělením znalce ze dne 16. 2. 2018 – příloha J v přílohové obálce žalobců). Po oddělení částí z pozemků parc. [číslo] geometrickým plánem činí ocenění těchto pozemků 143.961,36 Kč ([číslo]) a 314.296,90 Kč ([číslo]). Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2022 [číslo] ve znění dodatku ze dne 16. 8. 2022 soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] (oddělený z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] v k.ú. [obec] byly oceněny dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v souladu se zákonem o půdě částkami 151.945 Kč ([číslo]), 12.249 Kč ([číslo]), 130.033 Kč ([číslo]), 3.213 Kč ([číslo]), 10.227 Kč ([číslo]) a 17.806 Kč ([číslo]) (viz znalecký posudek s dodatkem v přílohové obálce žalobců). Mezi účastníky zůstává spornou pouze hodnota dvou pozemků: parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný zpochybňuje ocenění těchto pozemků znalcem [příjmení] [příjmení], když uvádí, že ocenění nekoresponduje s faktickým funkčním využitím pozemků jako manipulační plochy a přístupu k rozestavěné stavbě, resp. jako zahrady a přístupové cesty ke stavbě. Pozemky by tedy měly být oceněny jako stavební, nikoliv jako zemědělská půda. Soud vyzval znalce, aby se k námitkám žalovaného písemně vyjádřil. Znalec sdělil (viz č.l. 1003 spisu), že na ocenění pozemků trvá, neboť oceňovací vyhláška nezná pojem funkční souvislost a určuje postup ocenění, který je daný kulturou pozemků dle katastru nemovitostí. Pokud by byl pozemek platným územním nebo regulačním plánem určený ke konkrétnímu využití (např. k zastavění nebo jako zahrada), tak by bylo možno uvažovat o jiném ocenění, než podle bonity pozemku. V případě těchto dvou pozemků nic takového platný územní plán obce Pernink nestanoví. Soud pokládá vysvětlení znalce za přesvědčivé a souhlasí s ním. Vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 14 odst. 1, 2 jednoznačně hovoří o pozemcích určených pro stavbu nebo ke zřízení zahrady, případně vedených v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří nebo zahrada. Nic z toho předmětné dva pozemky nesplňují. Pokud žalovaný odkazuje na judikaturu, která má vykládat tato ustanovení jiným způsobem, tak ji žalovaný ani necitoval, ani soudu nepředložil. Soud proto vychází z ocenění těchto dvou pozemků znalcem [příjmení] [příjmení]. Z tohoto důvodu soud rovněž jako nadbytečné zamítl důkazní návrhy žalovaného na provedení důkazu místním šetřením k těmto dvěma pozemkům, výslechem znalce [příjmení] [příjmení] a revizním znaleckým posudkem ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení]. Množství dalších provedených listinných důkazů soud na tomto místě z důvodu jejich obsáhlosti blíže nepopisuje, pokud byl některý z nich relevantní pro posouzení věci, takto bude uvedeno níže v části odůvodnění zabývající se převoditelností jednotlivých náhradních pozemků. Podle § 11a odst. 1, 14 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v platném znění (dále jen„ zákon SPÚ“), nelze podle tohoto zákona nebo zákona o půdě anebo horního zákona převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b). Co se týče žalobci vyhledaných vhodných náhradních pozemků, v řízení bylo prokázáno, že tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a svojí celkovou hodnotou nepřevyšují zůstatek restitučního nároku žalobců. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] V předchozím rozsudku zdejší soud pokládal tento pozemek za převoditelný na žalobce. Odvolací soud k tomu uvedl, že je nejprve potřeba se dotázat žalovaného, zda trvá na své námitce nepřevoditelnosti tohoto pozemku podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ. Pokud ano, měl soud žalovaného poučit o povinnosti označit důkaz k jeho tvrzení, že pozemek je dotčen plánovanou stavbou komunikace, příp. v jakém rozsahu. Žalovaný na dotaz soudu sdělil, že na námitce nepřevoditelnosti pozemku trvá, přičemž po poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. označil k prokázání svého výše uvedeného tvrzení tři důkazy: vyjádření vedlejšího účastníka k dotazu soudu, hlavní výkres regulačního plánu vedlejšího účastníka pro k.ú. [anonymizováno] a místní šetření (viz č.l. 845 p.v. spisu). Místní šetření, které by nutně bylo provedeno laiky (soudem a účastníky řízení), by nemohlo přispět ke zjištění, zda je pozemek dotčen plánovanou stavbou komunikace, příp. v jakém rozsahu. Soud proto provedení tohoto důkazu zamítl. Vedlejší účastník k dotazu soudu sdělil, že skutečně při plánované výstavbě turistické cesty bude muset dojít k záboru úzkých pruhů pozemku parc. [číslo] (viz č.l. 914 spisu), avšak toto své tvrzení podepřel pouze stejným hlavním výkresem regulačního plánu pro k.ú. [anonymizováno], který již soudu předložil žalovaný. Jedná se však o identický hlavní výkres, který byl k důkazu proveden již v předchozím průběhu řízení, a o němž odvolací soud konstatoval, že není způsobilý prokázat, zda, příp. v jakém rozsahu, je pozemek parc. [číslo] dotčen plánovanou stavbou komunikace (viz bod 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přitom žalovaného výslovně upozornil na důkaz, který by spornou skutečnost mohl objasnit, a to geometrické zaměření plánované trasy komunikace. Tento důkaz však žalovaný neoznačil, patrně z důvodu výše nákladů na jeho pořízení, což předvídal i odvolací soud. Žalovaný tedy ve vztahu k tomuto pozemku neunesl důkazní břemeno, když se mu nepodařilo prokázat, že by byl pozemek vyloučen z převodu na žalobce podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ. Žádnou další překážku převoditelnosti žalovaný netvrdil a pozemek je proto převoditelný na žalobce. K budoucím rozvojovým plánům vedlejšího účastníka lze podotknout, že mu nebude nic bránit v tom, aby (jako v případě níže uvedených dvou pozemků), pokud skutečně bude část pozemku parc. [číslo] pro tyto účely potřebovat, vstoupil v jednání se žalobci a domluvil se s nimi na řešení, které bude respektovat zájmy obou stran. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) Odvolací soud uložil ve vztahu k těmto dvěma pozemkům zdejšímu soudu, aby se zabýval tím, zda převoditelnosti pozemků na žalobce brání žádosti vedlejšího účastníka z let 2004 a 2008 o jejich převod. Soud však na tuto otázku již nemusí hledat odpověď, když po výzvě soudu spolu žalobci a vedlejší účastník začali komunikovat a podařilo se jim vzájemné neshody vyřešit ke spokojenosti obou stran. Došlo k tomu tím způsobem, že shora zmíněným geometrickým plánem (viz č.l. 997 – 999 spisu), který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha č. 1, došlo k oddělení těch částí pozemků, které vedlejší účastník potřebuje pro rozvoj svého území. Vedlejší účastník poté soudu sdělil, že již nemá žádné námitky proti převodu„ zbytkových“ pozemků na žalobce (viz č.l. 1010 spisu). Soud si této spolupráce žalobců a vedlejšího účastníka velice váží a děkuje jim za ni. Ani to však nezabránilo žalovanému, aby se pokoušel za vedlejšího účastníka dále vésti boj, o který vedlejší účastník již nestojí. Žalovaný totiž namítá, že i přes oddělení částí pozemků brání jejich převodu na žalobce fakt, že s nimi vedlejší účastník ve svém regulačním plánu počítá pro lyžování, bobování, snowboarding a sáňkování (viz námitka na č.l. 1018 p.v.). Fatální pro námitku žalovaného však je, že případné plochy a stavby určené pro sportovní a relaxační účely nejsou veřejně prospěšnými stavbami ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ, což ostatně konstatoval již odvolací soud (viz bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Převodu těchto dvou pozemků na žalobce proto nic nebrání. Pozemky parc. [číslo] (oddělený od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo]) a [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] Proti převoditelnosti všech těchto pozemků žalovaný argumentuje sdělením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ze dne 19. 8. 2021 (viz č.l. 861 spisu), v němž je uvedeno, že se všechny pozemky nacházejí na území Národního geoparku Egeria, pozemky parc. [číslo] prochází Evropsky významnou lokalitou„ Krušnohorské plató“ soustavy Natura 2000 a nacházejí se na území Eeconetu – území se zvýšenou péčí o krajinu, pozemek parc. [číslo] se nalézá na území Mokřady Ramsarské úmluvy (kód RU [číslo]) –„ Krušnohorské rašeliniště“ a pozemky parc. [číslo] procházejí územím Nadregionálního biocentra – koncepce 2019 – Božídarské rašeliniště a Nadregionálním biokoridorem - územní systém ekologické stability (ÚSES). Pozemky se také mohou stát součástí nové ptačí oblasti„ Ptačí oblast Západní Krušné Hory“. Prodej pozemků proto není vhodný a měly by zůstat ve vlastnictví státu. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ uvádí, že nepřevoditelné jsou zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu. Národní geopark, evropsky významná lokalita, území se zvýšenou péčí o krajinu, mokřady Ramsarské úmluvy, nadregionální biocentrum a biokoridor, případně ptačí rezervace, nejsou národní přírodní památkou, národní přírodní rezervací, národním parkem, příp. přírodní rezervací nebo přírodní památkou. Žádná z těchto skutečností tedy nepředstavuje zákonný důvod pro nepřevoditelnost pozemků podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ (ani podle jiného ustanovení § 6 odst. 1 zákona SPÚ), neboť výčet v něm uvedených chráněných území je taxativní. K převoditelnosti pozemku, který je součástí územní soustavy Natura 2000, se rovněž kladně vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 28 Cdo 4533/2018 ze dne 26. 2. 2019, stejně jako k převoditelnosti pozemku, na němž se nachází nadregionální biokoridor. Soud snad nemusí příliš zdůrazňovat, že i žalobci (stejně jako nyní žalovaný) budou povinni respektovat veškerá omezení jejich vlastnického práva, která jsou spojená se všemi požadavky ochrany daných pozemků a živočichů a rostlin na nich se nacházejících. U všech pozemků rovněž žalovaný namítá, že jsou pronajaty či propachtovány různým osobám: parc. [číslo] pronajatý [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), parc. [číslo] z části pronajatý Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z části propachtovaný [anonymizováno], parc. [číslo] z části pronajatý manželům [příjmení] a z části propachtovaný [anonymizováno], parc. [číslo] v různých částech pronajatý [jméno] [příjmení], manželům [příjmení] a [anonymizováno] a parc. [číslo] propachtovaný [anonymizováno]. Byť jím tvrzené skutečnosti žalovaný obsáhlými listinnými důkazy prokázal (viz č.l. 862 – 908 spisu), žádná z nich nepředstavuje překážku převoditelnosti pozemků. Fakt, že pozemky jsou pronajaty či propachtovány, není zákonnou, ani judikatorně dovozenou, překážkou převoditelnosti. Změnou vlastníka pozemků nezanikají smluvní vztahy (nájem, pacht), které mají různé osoby uzavřené se žalovaným. Nájemce nebo pachtýř zcela jistě nemůže určovat, kdo má být vlastníkem pronajatého nebo propachtovaného pozemku. Námitka žalovaného se jeví být i poměrně účelová, když žalobci prokázali, že žalovaný zcela běžně zařazuje do jím vyhlašovaných veřejných nabídek pozemky zatížené nájmem nebo pachtem (viz č.l. 936 – 941 spisu). Právě řečené platí mutatis mutandis rovněž o skutečnosti, že pozemek parc. [číslo] je zatížen věcným břemenem zřizování a provozování vedení a pozemky parc. [číslo] jsou zatíženy věcným břemenem chůze. Pokud budou muset žalobci respektovat existující závazková práva k pozemkům, tím spíše budou povinni respektovat práva věcná ve formě věcných břemen. Oprávněným z věcného břemene je ostatně patrně vcelku jedno, zda užívají pozemek státu, nebo jiného vlastníka. I zde se námitka žalovaného jeví jako účelová, když žalobci prokázali, že žalovaný zcela běžně zařazuje do jím vyhlašovaných veřejných nabídek pozemky zatížené věcnými břemeny (viz č.l. 936 – 941 spisu). Žalovaný dále tvrdí, že pozemky parc. [číslo] tvoří funkční celek se stavbami ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení], resp. manželů [příjmení]. Co se týče funkčního spojení pozemku se stavbou, tak judikatorní podmínkou nepřevoditelnosti je, že by„ hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1758/2013 ze dne 9. 10. 2013). Takovou funkční souvislost předmětných pozemků se stavbami žalovaný ani netvrdí, tím méně prokazuje. Z ortofotomap předložených žalovaným nelze dospět k závěru o existenci funkčního celku (areálu). Na pozemku parc. [číslo] byl pouze uložen stavební materiál ke stavbě, kterou Ing. [příjmení] prováděl na pozemku parc.č.st. [anonymizováno], když tato stavební parcela zahrnuje i zahradu, jak prokázali žalobci (viz č.l. 952 spisu), není tedy zřejmé, proč by měl být provoz stavby Ing. [příjmení] de facto vyloučen bez využití pozemku parc. [číslo]. Co se týče pozemků parc. [číslo] tak tyto, jak správně poukázali žalobci, ani nesousedí s pozemkem parc.č.st. 319 manželů [příjmení], ale sousedí až s dalšími dvěma pozemky, na nichž se nachází zahrada u stavby manželů [příjmení]. O existenci funkčního areálu v případě těchto tří pozemků tedy nejde. Žalobci také proaktivně pro odstranění veškerých pochybností v tomto směru nechali shora uvedeným geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha č. 2, oddělit část pozemku parc. [číslo] požadují již jen jeho„ zbytek“, kde o nedotčení funkčním areálem již nemůže být sporu. Ani fakt, že pozemek parc. [číslo] tvoří jedinou přístupovou cestu k jiným pozemkům ve vlastnictví žalovaného nebo třetích osob, nebrání převodu pozemku na žalobce, neboť předpisy práva občanského poskytují těmto vlastníkům prostředky ochrany jejich vlastnického práva (právo nezbytné cesty, aj.), které se nemění v závislosti na tom, kdo je vlastníkem„ přístupového“ pozemku. Převodu pozemku parc. [číslo] nebrání konkurenční řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 334/2019, neboť tamní žalobci vzali žalobu ohledně tohoto pozemku zpět a soud řízení v této části zastavil. Co se týče žádosti manželů [příjmení] ze dne 29. 11. 2021 o užívání pozemku parc. [číslo] (viz č.l. 1020 – 1023 spisu), tak nepředstavuje překážku převoditelnosti pozemku. Žalobci uplatnili nárok na pozemek v červenci 2020, později datovaná žádost fyzických osob o užívání pozemku tak nemůže mít přednost před nárokem žalobců. Soud je přesvědčen, že se podrobně a úplně vypořádal se všemi námitkami, které proti převoditelnosti pozemků vznesli žalovaný a jeho podporující vedlejší účastník (ten v zásadě v této fázi řízení již pouze u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno]). Soud proto žalobě zčásti vyhověl a rozhodl (výrok I. rozsudku), že žalovaný je povinen uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] (odděleného od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]) a [číslo] (odděleného od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]), nacházející se v katastrálním území Ryžovna, [územní celek], okres [okres], a parc. [číslo] (odděleného od pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]) a [číslo], nacházející se v katastrálním území Pernink, [územní celek], okres [okres], to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary Tyto pozemky mají souhrnnou hodnotu podle ocenění znalci [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení] ve výši 644.549,16 Kč. Tři čtvrtiny z toho, tedy částka 483.411,87 Kč, poslouží k uspokojení restitučního nároku žalobce a), jedna čtvrtina, tedy částka 161.137,29 Kč, poslouží k uspokojení restitučního nároku žalobce b). Co se týče pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, soud žalobu zamítl, neboť tento pozemek se již nenachází ve vlastnictví žalovaného, když byl pravomocně vydán jiným žalobcům rozsudkem zdejšího soudu č.j. 9 C 237/2020-684 ze dne 9. 2. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 88/2022-797 ze dne 16. 11. 2022, přičemž dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 729/2023-844 ze dne 12. 4. 2023 (výrok II. rozsudku). Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovaným je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci měli v řízení plný úspěch co do základu svého nároku, neboť se jim podařilo prokázat dostatečnou aktivitu při uspokojování svého restitučního nároku a současně i liknavý a svévolný postup žalovaného při jeho uspokojování. V takovém případě je již pro posouzení procesního úspěchu v řízení nerozhodné, ohledně kolika z žalobci požadovaných náhradních pozemků soud projev vůle žalovaného k uzavření převodní smlouvy nahradil. I kdyby se tak stalo pouze u jednoho náhradního pozemku, přesto by žalobcům náležela plná náhrada nákladů řízení, protože dispozice žalobců s částí řízení (částečné zpětvzetí žaloby) a rozhodnutí soudu o částečném zamítnutí žaloby jsou založeny na skutečnostech, které vzešly najevo až po zahájení řízení, a které žalobci nemohli před podáním žaloby ani při vynaložení veškeré péče předvídat. Soud zcela otevřeně přiznává, že ohledně náhrady nákladů řízení změnil svůj právní názor vyjádřený v předchozím rozsudku. Stalo se tak nejenom s ohledem na právní názor odvolacího soudu v této věci (viz bod 24. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), ale i s přihlédnutím k dalším„ restitučním“ věcem, které měl soud možnost v mezidobí rozsoudit a ve kterých již aplikoval tento korigovaný právní názor. Co se týče určení tarifní hodnoty předmětu řízení, tak soud vychází z hodnoty všech náhradních pozemků žalobcům přisouzených. Soud vychází z právního názoru Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 ze dne 7. 5. 2018, kde je uvedeno, že„ Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi rovněž již zabýval dovolatelkou předkládanou otázkou rozhodné tarifní hodnoty v nyní posuzované kauze obdobných věcech. Zdůraznil přitom, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je (na rozdíl od jiných případů) penězi ocenitelný (viz mezi účastníky nesporná cena žalobou dotčených pozemků), nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat dovolatelkou preferované ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků (srov. kupříkladu shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4488/2017).“ Soud je rovněž povinen respektovat právní názor odvolacího soudu, který se závěry Nejvyššího soudu koresponduje (viz bod 24. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Hodnota žalobcům přisouzených náhradních pozemků činí 895.154,37 Kč (250.605,21 Kč již pravomocně, 644.549,16 Kč zatím nepravomocně). Žalobci nepočítají odměnu za všechny úkony právní služby svého zástupce z tarifní hodnoty 895.154,37 Kč, nýbrž pro úkony právní služby v různých fázích tohoto řízení používají tarifní hodnoty odlišné (nižší) – viz vyčíslení nákladů řízení, což soud respektuje, když tím žalobci de facto redukují výši nákladů řízení, na kterou by jinak měli nárok. Žalobcům tedy přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení účastníků advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 a § 12 odst. 4 (posledně uvedené ustanovení považuje soud za použitelné, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že v některých restitučních věcech soudy odvolací i dovolací v případě více žalobců toto ustanovení aplikovaly; podstatné je, že žalobci netvoří nerozlučné společenství, což je situace odlišná např. od postavení podílových spoluvlastníků) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 410.416 Kč (odměna z tarifní hodnoty 655.635,21 Kč za 18 úkonů právní služby v plné výši po 8.752 Kč – 2x převzetí a příprava zastoupení, 2x podání žaloby, 2x vyjádření ze dnů 10. 5. 2019, 27. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 4. 2020 a 14. 5. 2020 a 4x účast zástupce žalobců na jednání zdejšího soudu dne 3. 6. 2020 – zde se jedná o dva úkony právní služby za každého žalobce, neboť jednání trvalo od 9.00 do 11.45 hod., odměna z tarifní hodnoty 655.635,21 Kč za 2 úkony právní služby v poloviční výši po 4.376 Kč – vyjádření ze dne 29. 5. 2020 – žalobci chybně uvedeno datum 2. 6. 2020, jedná se v zásadě pouze o předložení listinného důkazu bez právní argumentace; odměna z tarifní hodnoty 250.605,21 Kč za 14 úkonů právní služby v plné výši po 7.472 Kč – 2x odvolání ze dne 15. 7. 2020 včetně jeho odůvodnění ze dne 30. 7. 2020 – nic nebránilo žalobcům podat odvolání odůvodněné, 2x vyjádření ze dnů 26. 8. 2020, 22. 9. 2020, 10. 5. 2021 a 3. 9. 2021 a 4x účast zástupce žalobců na jednáních odvolacího soudu ve dnech 30. 3. 2021 a 9. 9. 2021; odměna z tarifní hodnoty 644.549,16 Kč za 14 úkonů právní služby v plné výši po 8.720 Kč – 2x vyjádření ze dnů 20. 6. 2022, 20. 7. 2022, 14. 9. 2022, 22. 11. 2022, 22. 12. 2022 a 23. 1. 2023 a 2x účast zástupce žalobců na jednání zdejšího soudu dne 10. 5. 2023, co se týče repliky k vyjádření žalovaného ze dne 30. 9. 2022, tak ta se ve spise nenachází, odměna z tarifní hodnoty 644.549,16 Kč za 4 úkony právní služby v poloviční výši po 4.360 Kč – 2x vyjádření ze dne 22. 9. 2022 – jedná se v zásadě pouze o předložení listinného důkazu bez právní argumentace a 2x návrh na změnu žaloby ze dne 14. 2. 2023 – jedná se pouze o opravu návrhu na změnu žaloby obsaženou ve vyjádření ze dne 22. 11. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 15.600 Kč za 52 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobců na jednání zdejšího a odvolacího soudu ve výši 1x 1.596 Kč, 1x 1.249 Kč, 1x 1.237 Kč a 1x 2.054 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění účinném do 18. 10. 2021 a vyhlášky č. 85/2023 Sb., v platném znění (jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 256 km osobním vozidlem BMW G4X, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 31,80 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, tj. jízda dne 3. 6. 2020, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 192 km osobním vozidlem BMW G4X, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l [číslo] km, aktuální ceně pohonných hmot 32,90 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, tj. jízda dne 30. 3. 2021, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 192 km osobním vozidlem BMW G4X, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l [číslo] km, aktuální ceně pohonných hmot 31,90 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, tj. jízda dne 9. 9. 2021 a jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 256 km osobním vozidlem BMW G4X, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 6,4 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 44,10 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne 10. 5. 2023), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobců cestami na místa jednání zdejšího a odvolacího soudu v celkové výši 2.800 Kč za 28 započatých půlhodin dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas, neboť zástupce žalobců je plátcem této daně, tj. DPH ve výši 91.340 Kč Celkem byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 526.292 Kč splatná žalovaným dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobců, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Výrok IV. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a vedlejším účastníkem [údaje o účastníkovi] žalovaného je odůvodněn ustanovením § 150 o.s.ř. Dle přesvědčení soudu nelze ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem [údaje o účastníkovi] žalovaného aplikovat procesní zásady úspěchu či neúspěchu ve věci. Důvody hodné zvláštního zřetele soud spatřuje v tom, že vedlejší účastník, na rozdíl od žalovaného, svým postojem k žalobcům nijak nepřispěl k tomu, že žalobci byli nuceni podat v této věci žalobu, aby se domohli svých práv, které jim žalovaný liknavým a svévolným postupem odepřel. Vedlejší účastník pouze vstoupil do řízení, aby ve vztahu k pozemkům, které žalobci žalobou požadovali a které se nacházejí v územním obvodu vedlejšího účastníka, hájil svůj zájem, který je spojen s možným budoucím využitím těchto pozemků pro veřejně prospěšné účely. Nebylo by tedy spravedlivé, aby soud poměřoval, ohledně kolika z pozemků měla argumentace vedlejšího účastníka úspěch, případně aby vedlejší účastník žalobci na náhradě nákladů řízení cokoliv platil. Pokud má tyto náklady žalobcům někdo zaplatit, tak je to žalovaný, protože, stručně řečeno, kdyby nebylo protiprávního postoje žalovaného k žalobcům, nebylo by ani toto řízení. Jen pro úplnost se na závěr sluší poznamenat, že vedlejší účastník [údaje o účastníkovi] žalovaného se před vyhlášením prvního rozsudku ve věci možného nároku na náhradu svých nákladů řízení vůči žalobcům vzdal.