9 C 334/2019-853

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobců na nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu nemovitých věcí se žalobci, a to pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres], pozemků parc. [číslo] nacházejících se v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], okres [okres], pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] a pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k.ú. [ulice], [územní celek], okres [okres], to vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, [země] [anonymizována tři slova] úřad, [IČO], se sídlem [adresa žalované], spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: -pozemek parc. č. [rok] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [územní celek]; to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary. 2) Žalobci [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobce], jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobci mají na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], PÚ [rok] ze dne 9. 9. 1997, PÚ [číslo] ze dne 19. 3. 1999, PÚ [číslo] ze dne 16. 4. 1999, PÚ [číslo] ze dne 27. 2. 2001, PÚ [číslo] ze dne 28. 2. 2001, PÚ [číslo] ze dne 28. 2. 2001, PÚ [číslo] ze dne 29. 10. 2001, PÚ [číslo] ze dne 23. 11. 2001 a PÚ [číslo] ze dne 7. 3. 2002 a na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne 29. 4. 2003, PÚ [číslo] ze dne 20. 5. 2003, PÚ [číslo] ze dne 30. 3. 2004, PÚ [číslo] ze dne 30. 11. 2004, PÚ [číslo] ze dne 12. 5. 2005, PÚ [číslo] ze dne 26. 10. 2005, PÚ [číslo] ze dne 16. 11. 2005, PÚ [číslo] ze dne 20. 3. 2006, PÚ [číslo] ze dne 31. 5. 2006, PÚ [číslo] ze dne 18. 10. 2007, PÚ [číslo] ze dne 9. 12. 2009 nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobcům v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům tyto pozemky a jejich části: -pozemek parc. č. [rok] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [územní celek]; to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a žalobci tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímají, a to [jméno] [příjmení] [příjmení] spoluvlastnický podíl ve výši , [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši , [celé jméno žalobkyně] spoluvlastnický podíl ve výši a [celé jméno žalobce] spoluvlastnický podíl ve výši .

III. Žaloba, kterou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu nemovitých věcí se žalobci ve znění obdobném smlouvě o převodu nemovitých věcí uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá co do části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 1.103.358,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2019 domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě vyjmenovaných pozemků, a to části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemků parc. č. st. 346 (nyní parc. č. [rok]), parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [ulice], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], pozemku parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova] a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jejichž vlastníkem je [země]. Žalobu odůvodnili žalobci tím, že jsou osobami oprávněnými dle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon o půdě“), když za pozemky protiprávně odňaté jejich právním předchůdcům v období let 1948 až 1989, které nebylo možné žalobcům vydat, vznikl žalobcům nárok na vydání náhradních pozemků. Nárok byl uspokojen pouze částečně kvůli liknavosti, svévoli a nedostatečné aktivitě žalované, která evidovala restituční nárok žalobců v nesprávné výši, když ocenila pozemky odňaté právním předchůdcům žalobců jako role, nikoliv jako pozemky určené k zastavení podle Směrného územního plánu pro hlavní město Prahu z roku 1964. I když byla žalovaná žalobci na tuto skutečnost upozorněna, a i přesto, že si žalobci za účelem řádného ocenění jejich restitučního nároku nechali vypracovat znalecký posudek znalkyní prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., žalovaná odmítla restituční nárok žalobců přecenit. Ke dni podání žaloby tak i přes aktivní účast žalobců v nabídkových řízeních zůstal neuspokojen jejich restituční nárok v celkové výši 2.495.152,76 Kč, z toho u žalobců a) a d) v částce po 623.819,66 Kč a u žalobců b) a c) v částce po 623.756,72 Kč. Žalobci si proto sami vyhledali vhodné pozemky v územním obvodu zdejšího soudu ve vlastnictví státu, které jsou způsobilé jako pozemky náhradní a jejichž bezúplatný převod požadují k pokrytí části hodnoty svého restitučního nároku. Jelikož s nimi žalovaná odmítá uzavřít dohodu o převodu náhradních pozemků, domáhají se žalobci toho, aby projev vůle žalované v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím. Podrobněji viz žalobu. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, neboť se domnívá, že do nabídkových řízení zařazovala dostatečné množství vhodných pozemků, naopak žalobci v nabídkových řízeních neprojevili potřebnou aktivitu, která by umožnila jejich nárok zcela vypořádat, žalovaná tedy vůči žalobcům nejednala liknavě či svévolně. Žalovaná také nesouhlasí se znaleckým oceněním restitučního nároku žalobců a zpochybnila rovněž převoditelnost všech žalobci vybraných náhradních pozemků. Usnesením č.j. 9 C 334/2019-158 ze dne 19. 6. 2020 soud řízení částečně zastavil co do pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a připustil změnu žaloby, neboť došlo ke změně očíslování pozemku v k.ú. [část obce] z parc. č. st. [anonymizováno] na parc. č. [rok]. Předmětem řízení poté zůstalo 19 náhradních pozemků, resp. 16 úplných pozemků a 3 oddělené části pozemků (dále též jen„ náhradní pozemky“). Podáním doručeným soudu dne 5. 1. 2022 vzali žalobci žalobu zpět co do pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], neboť ten se již nenachází ve vlastnictví státu. Podáním doručeným soudu dne 27. 6. 2022 vzali žalobci žalobu zpět co do pozemků parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], neboť ty se již rovněž nenacházejí ve vlastnictví státu. Při jednání dne 11. 1. 2023 vzali žalobci žalobu zpět co do pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [ulice], neboť existuje spor o jejich hodnotu. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Při jednání dne 11. 1. 2023 soud připustil změnu žaloby, kdy žalobci nyní požadují pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo]. Soud v dané věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobci jsou právní nástupci původních vlastníků odňatých nemovitostí paní [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení]. Lze rovněž odkázat na konkrétní rozhodnutí vydaná ve správních řízeních, jejichž seznam je uveden na str. 2 a 3 znaleckého posudku znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D., kde je podrobně rozepsána geneze právního nástupnictví. Nemovitosti přešly na stát zákonem předpokládaným způsobem - na základě darovacího prohlášení ze dne [datum] a ze dne [datum], které bylo přijato rozhodnutím FO [anonymizováno] [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Žalovaná až po několika letech trvání řízení namítla nesprávnost výměry v případě nevydaného pozemku PK [číslo] v k.ú. [část obce], aniž by doložila změnu rozhodnutí, u kterého zpochybňuje nevydanou výměru (při závěrečném jednání ve věci žalovaná pouze tvrdila, že vydala opravné rozhodnutí, které po napadení správní žalobou zrušil Městský soud v Praze, přičemž žalovaná podala proti rozhodnutí kasační stížnost). Jde tedy pouze o tvrzení žalované v rámci procesního podání, které zpochybňuje správní rozhodnutí, které bylo vydáno již zhruba před 20 lety a soud není oprávněn toto konstitutivní rozhodnutí přezkoumávat. Pokud zde již neexistuje procesní nástroj, kterým by mohlo dojít k nápravě této chyby (přičemž soud nezaujímá žádný názor na to, zda chyba ve správním rozhodnutí skutečně existuje), tak je stát povinen nést důsledky této chyby, neboť to byl on, kdo chybu způsobil, rozhodně nemůže jít k tíži žalobců. K tomu shodně viz i bod 8. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 56 Co 88/2022-797 ze dne 16. 11. 2022. Nárok žalobců není promlčen. Lze odkázat na judikaturu vyšších soudů, kupříkladu na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 (C [číslo]). V projednávané věci jde o požadavek žalobců na přecenění hodnoty pozemků, které jim nebyly vydány pro zákonné překážky, a to v řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků. Tento požadavek na přecenění hodnoty pozemků, které nebyly oprávněné osobě vydány za účelem určení výše restitučního nároku, nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení (v daném případě nejde o majetkové právo ve smyslu ustanovení § 611 občanského zákoníku). Dále soud příkladmo odkazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2285/2019. Ze znaleckého posudku znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D. má soud za prokázané, že tato oceňovala nevydané části pozemků v k.ú. [část obce] a k.ú. [část obce], tak jak vyplývá z rozhodnutí správních orgánů, když jde o pozemky, které jsou v PK parcelách zaznamenány ve znaleckém posudku, celkem jde o 44 pozemků. Znalkyně ocenila tyto pozemky částečně jako stavební, částečně nestavební, s celkovou cenou 21.176.989 Kč. Podle podílu jednotlivých žalobců uzavřela, že nárok každého že žalobců činí 667.361 Kč. Znalkyně při ocenění postupovala podle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. U PK parcel, které byly podle směrného plánu zařazeny do funkčních ploch určených pro zástavbu, ocenila 1 m pozemku na 250 Kč se závěrem, že v případě takto oceněných parcel šlo o funkční plochy určené k zastavění souvislou obytnou zástavbou, komunikacemi a náměstími, plochami pro sport, sklady a místní výrobu, když zakreslila jednotlivé PK parcely do směrného územního plánu za přibrání odborné konzultantky. Dále znalkyně uzavřela, že nezjistila důvod pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 182/1988 Sb. Ostatní pozemky, které nebyly směrným územním plánem určeny k zastavění, ocenila částkou 3 Kč za 1 m, neboť oceňované pozemky neměly přidělenou BPEJ a byla využita průměrná cena pozemku orné půdy. Z dodatku ke znaleckému posudku, jenž byl zpracován znalkyní dne 16. 10. 2020 soud zjistil, že znalkyně ocenila stejný rozsah nevydaných pozemků v k.ú. [část obce] a k.ú. [část obce] k datu [datum] podle plánovací dokumentace platné před směrným územním plánem platným od 22. 4. 1964. Vyšla tedy z návrhu předloženého regulačního a zastavovacího plánu potvrzeného Ministerstvem veřejných práci dne 17. 3. 1933 ([část obce]) a z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu potvrzeného Ministerstvem veřejných prací dne 24. 11. 1939 ([část obce]). V dodatku ke znaleckému posudku znalkyně srovnává zařazení konkrétního nevydaného pozemku podle dokumentace z třicátých let minulého století a podle dokumentace původní, tj. použitý směrný územní plán z roku 1964. Výsledkem tohoto porovnání je závěr, že celková výměra části pozemků určených směrným územním plánem k zastavění je [číslo] m, přičemž v rozsahu [číslo] m je tato výměra shodná s částmi těchto pozemků určených k zastavění i dle regulačního plánu [část obce] a regulačního plánu [část obce]. Celková shoda tedy představuje 96,7 %. Dodatek znaleckého posudku vedle zákresu parcel do plánu obsahuje přílohy č. 21 až 24, když jde o sdělení Městské části [obec a číslo] ze dne 16. 10. 2020, které potvrzuje, že stavební úřad má v archivu ke stavbě hřiště umístěného na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] dokument ze dne 20. 8. 1959 vydaný Obvodním národním výborem [obec a číslo] pod [číslo jednací] ([číslo]) [rok] [číslo], týkající se úpravy hřiště, bývalá [příjmení] [jméno], a provedení terénních úprav, když z této dokumentace lze dovodit, že terénní úpravy byly povoleny již před rokem 1959 a nejstarší situace hřiště z roku 1960 je schválena rozhodnutím ze dne 13. 6. 1960 [číslo jednací] [číslo] [rok]. Ze stejného sdělení pak vyplývá, že v archivu stavebního úřadu je k dispozici stavební rozhodnutí ze dne 15. 11. 1960 čj. [anonymizováno] [číslo] o výstavbě transformovny na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Výstavba transformovny v orientačním nákladu 19.003.500 Kčs je povolena s umístěním na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] rozhodnutím ze dne 15. 11. 1960. Z dalšího archivního materiálu ze dne 19. 12. 1973 vyplývá, že rozhodnutím Obvodního národního výboru pro [část Prahy] ze dne 25. 4. 1957 byla povolena Ústřednímu ústavu geologickému stavba provizorního kancelářského pavilonu, která měla být situována v bezprostředním sousedství na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. V listině se podává, že v 70. letech minulého století bylo rozhodnuto o umístění bytové výstavby sídliště [ulice] II., jež zahrnuje i pozemek parc. [číslo] zastavěný provizorním objektem Ústředního ústavu geologického (jde o oznámení o odstranění této stavby ve lhůtě v listině podávané). Dále ze sdělení stejného stavebního úřadu vyplývají informace ohledně zastavění pozemků parc. [číslo] (bytové jednotky, garáže) [obec a číslo], [část obce], [obec]. Rozhodnutí o přípustnosti stavby bylo vydáno dne 18. 12. 1970. Jiné doklady v důsledku povodní v roce 2002 dohledány nebyly. Soud neprovedl důkaz výslechem znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D., neboť důkaz byl proveden protokolem o jednání ze dne 24. 5. 2021 před Okresním soudem v Českém Krumlově ve věci sp. zn. 6 C 33/2020, kdy při tomto jednání byla znalkyně vyslechnuta. Soud pokládá za nehospodárné, aby byla znalkyně opakovaně vyslýchána k témuž znaleckému posudku a jeho dodatku v řízeních týkajících se shodných účastníků řízení. Z výslechu znalkyně před Okresním soudem v Českém Krumlově se podává, že znalkyně setrvala na závěrech znaleckého posudku, potvrdila, že ve svém znaleckém posudku postupovala v souladu s oceňovacím předpisem a zjišťovala, zda nemovitosti, které byly odňaty právním předchůdcům žalobců, a ve správním řízení nebyly žalobcům vydány, v době jejich přechodu na stát byly určeny pro zástavbu. Vycházela ze směrného plánu schváleného v roce 1964. Do té doby byly používány směrné regulační plány Státní regulační komise, které působily zhruba od roku 1930 až do roku 1938. Rozhodující pro ni však bylo, že nemovitosti přešly na stát až poté, co platil směrný regulační plán. I ve srovnání s regulačními plány z 30. let minulého století je závěr prakticky stejný, odlišnost je pouze minimum procent v souvislosti s variací územního plánu co do konkrétní individuální výstavby. Buď se někde rozšířila, případně někde bylo zastaveno méně. Pro srovnání znalkyně soudu předložila regulační plán z 30. let minulého století a schválený směrný plán z roku 1964 pro dané území. Z regulačního plánu z 30. let minulého století je zřejmé, že červené obdélníky v zelené ploše je úmysl zastavení rodinnými domky – individuální výstavba, nahoře žlutá plocha jsou sportoviště. Obě tyto plochy je třeba charakterizovat jako určené k zástavbě. Na druhé straně schválený směrný plán v roce 1964, kde červená barva ukazuje, že ta dřívější světle zelená je nyní červená, což je rozšíření pro výstavbu kvalifikovanou jako individuální výstavba. [ulice] je i žlutá plocha určená ke sportu a k rekreaci. Znalkyně uzavřela, že regulační plán z 30. let minulého století a směrný plán z roku 1964 pro k.ú. [část obce] a [část obce] nejsou úplně shodné, pokud vymezují určenou plochu k zastavení, směrný plán z roku 1964 je konkrétnější. Problém byl s parcelami PK [číslo] a [číslo], u těchto parcel byl dotazován Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a ten zaslal přehlednější a barevnější vytištění směrného plánu s tím, že pracovník tohoto institutu k parcele PK [číslo] zaslal i ústní legendu s poznámkou, že tato část pozemku byla určena k zastavění stavbami průmyslu, služeb a komunikací a část je nezastavena. Stejné pak vyplývá z legendy k parcele PK [číslo]. Znalkyně k dotazům žalované ohledně zařazení parcely PK [číslo] v k.ú. [část obce] uvedla, že část parcely zařadila do plochy veřejná zeleň a část do plochy obytné území a komunikace. Veřejná zeleň je oceněna jako nestavební část pozemku a druhá část jako stavební, respektive pozemek určený k zastavění. U parcely PK 25 v k.ú. [část obce] znalkyně uvedla, že pozemek zařadila do plochy komunikace I. a II. třídy, náměstí (komunikace [ulice]). K dalším dotazům ohledně zařazení parcel PK [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce] znalkyně uvedla, že částečně zařadila tyto pozemky do plochy komunikace II. a III. třídy – náměstí a zčásti do plochy komunikace I. třídy. Dále ve vztahu ke znaleckému posudku znalkyně uzavřela, že v daném případě při ocenění pozemků neaplikovala žádné srážky vycházejíce z toho, že [část obce] a [část obce] byly s [anonymizováno] stavebně srostlé. Nevycházela pouze z administrativního začlenění těchto částí [obec] pod hlavní město Praha, ale i z ortofotomapy z období předcházejícího přechodu nemovitostí na stát i z období poté, stavební srostlost řešila v souvislosti s výstavbou podél ulice [ulice]. Šlo evidentně o stavební srostlost a dopravou přístupné místo. Znalkyně vypověděla, že aplikace srážek je na místě pouze tehdy, jestliže jsou jednoznačné důvody pro tuto aplikaci. Žádné takové skutečnosti pro tento postup ocenění však nezjistila. Nebyly jí poskytnuty žádné vodohospodářské mapy, ale vycházela z toho, že oceňovala území, které bylo určeno k zastavění, a tudíž nepochybovala o existenci naplánovaných komunikací a hospodářských sítí. Navíc je třeba si uvědomit tu skutečnost, že celá řada oceňovaných pozemků byla posouzena jako komunikace I., II. a III. třídy a náměstí, tudíž aplikace srážek není vůbec reálná, neboť u těchto staveb nelze uvažovat o napojení na vodohospodářské sítě. Šlo o pozemky určené k dopravní infrastruktuře a zastavění průmyslovou stavbou, kdy u zastavění průmyslovou stavbou není třeba snad ani pochybovat o tom, že došlo k vodohospodářskému napojení. Navíc z celého směrného plánu vyplývá, že v době, kdy nemovitosti přešly na stát, již existovala v tomto katastrálním území zástavba a není relevantní uvažovat o srážkách pro neexistenci inženýrských sítí. Dále znalkyně vypověděla, že exaktně nezjišťovala, zda v docházkové vzdálenosti od pozemků se nacházela škola či národní výbor, k tomu znalkyně uvedla, že tyto údaje nehodnotila, neboť nepříznivá docházková vzdálenost se posuzuje pouze v případě neexistence městské dopravy a z dopravní mapy je zřejmé, že v k.ú. [část obce] a [část obce] již v roce 1938 bylo tramvajové spojení. Již od roku 1908 Plzeňskou ulicí vedla tramvajová linka, která tudy vede dodnes. Dále znalkyně uzavřela, že důvod pro aplikaci srážek nezjistila ani při posuzování svažitosti terénu. Dále uzavřela, že k datu přechodu nemovitostí na stát jednotlivé pozemky fakticky nepřezkoumávala, neboť pro ocenění nebyl důležitý faktický stav, ale charakter pozemku podle územně plánovací dokumentace. Znalkyně odkázala na ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky a vysvětlila tak důvod pro ocenění pozemku částkou 250 Kč za m, pokud pozemek nebo jeho část je určena pro stavbu. Jako stavební pozemky neoceňovala pouze pozemky již zastavěné, ale i ty, které byly určeny k zastavění. Navíc připomněla, že faktický detailní stav oceňovaných nemovitostí nebylo možné ke dni zpracování posudku zjistit, neboť je to záležitost desítek let zpět. Znalkyně ke směrnému územnímu plánu pro hlavní město Prahu z roku 1964 poznamenala, že se jednalo o platnou a užívanou územně plánovací dokumentaci, podle které bylo skutečně postupováno. V dodatku ke znaleckému posudku vysvětlila, že v tomto dodatku se zabývala skutečnou výstavbou a dodatek prokazuje, že v mnoha případech na pozemcích probíhala výstavba v souladu se směrným územním plánem. Opakovaně znalkyně zdůraznila, že rozhodující pro zpracování znaleckého posudku byl stav v době odnětí nemovitostí státem, tedy zamýšlené určení k zastavění, nikoliv prokázání, zda v pozdějších letech byl tento směrný plán v celém rozsahu naplněn. I když předložené materiály, i žalovanou, potvrzují, že ve většině k zastavění došlo. Dále znalkyně soudu předložila u každého jednotlivého odňatého pozemku zařazení do funkční plochy dle směrného územního plánu s tím, že pozemky byly zařazeny do veřejné zeleně, sport a rekreace, sklady, komunální služby, místní výroba, obytné území izolované zástavby, komunikace II. a II. třídy, náměstí, automobilová komunikace I. třídy. V přílohách ke znaleckému posudku předložila i grafickou legendu. K dotazu žalované pak znalkyně ještě vysvětlila, proč nedohledávala doklady, které by bylo lze použít pro aplikaci srážek, uváděla, že důvod pro takový postup neměla, neboť obecně bylo známo, že již v roce 1965 byla [obec] elektrifikována, dále napojení na vodohospodářské sítě bylo zřejmé s ohledem na určení zástavby pro průmysl a individuální bydlení, a z toho důvodu i dovozovala napojení na veřejnou kanalizaci, která musela existovat, neboť v okolí již zástavba existovala. Žalovaná brojila proti znaleckému posudku tím, že soudu předložila některá náhodně získaná stavební povolení a kolaudační rozhodnutí na výstavbu rodinných domů v oblasti k.ú. [část obce] a k.ú. [část obce] v 70. letech minulého století. Těmito doklady chtěla prokazovat, že výstavba na odňatých pozemcích probíhala až několik let po odnětí pozemků. Žalovaná tvrdila, že pozemky žalobců se nacházejí v jiných plochách, než vyplývá ze znaleckého posudku, ale žádnou koherentní argumentaci pro tento svůj názor soudu nepředložila. Nepředložila ani žádné další důkazy, jen to, že skutečná výstavba na těchto pozemcích, ať už sportovišť či domů, probíhala po odnětí pozemků státem. Stejně tak žalovaná brojila proti neaplikaci srážek znalkyní, uvádějíce nezbytnost jejich aplikace za účelem zachování ekvivalence poskytnuté náhrady, neboť i náhradní pozemky jsou tímto způsobem oceňovány. Pokud by bylo postupováno jiným způsobem, není zachována proporcionalita. Žalovaná však soudu nepředložila žádné důkazy svědčící pro aplikaci srážek. Současně žalovaná brojila ve vztahu ke znaleckému posudku tím, že vychází pouze ze směrného územního plánu, což podle jejího názoru není objektivně způsobilá dokumentace k určení definice stavebního pozemku. Soud námitky žalované vůči znaleckému posudku a jeho dodatku zaslal znalkyni prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D. k vyjádření, přičemž znalkyně dle názoru soudu veškeré námitky žalované přesvědčivě vyvrátila a obhájila svůj postup při vypracování znaleckého posudku a jeho dodatku (blíže viz vyjádření znalkyně včetně příloh na č.l. 370 – 378 spisu). Žalovaná i ve svém písemném závěrečném návrhu stále opakuje námitky, se kterými se znalkyně zcela jasně vypořádala a vyvrátila je. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl důkazní návrh žalované na vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku znalkyně, zejména k otázce aplikovatelnosti srážek podle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, když ve věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku znalkyně. Soud pouze podotýká, že je mu z úřední činnosti známo, že znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D. často vypracovává znalecké posudky v těchto restitučních kauzách, přičemž se soud nesetkal s jediným případem, kdy by některým soudem (od nalézacích až po dovolací) byla konstatována nesprávnost jejího výpočtu ocenění pozemků odňatých různým osobám v době nesvobody. Žalovaná až v průběhu řízení přecenila restituční nárok žalobců, když uznala ve vztahu k části parcely PK [číslo] v k.ú. [část obce] ocenění tohoto pozemku jako stavebního na základě územního rozhodnutí vydaného dne 15. 11. 1960, které bylo k dispozici již od počátku řízení, resp. i před jeho zahájením, neboť je s tímto rozhodnutím pracováno ve znaleckém posudku znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D., který byl žalované žalobci předložen s jejich žádostí o přecenění restitučního nároku. Žalovaná tedy soudu sdělila, že přecenila restituční nárok žalobců tak, že u každého eviduje restituční nárok ve výši 73.755,12 Kč, tedy celkově 295.020,38 Kč. Žalobci soudu doložili dvě výzvy (ze dne 27. 6. 2019 a ze dne 4. 9. 2019) k řádnému ocenění restitučního nároku podávané prostřednictvím jejich zástupce a negativní odpovědi žalované na tyto žádosti. Dále předložili přehled restitučních nároků zpracovaný žalovanou před podáním žaloby, ze kterých je zřejmé, že žalovaná v případě žalobců neevidovala aktivní nevypořádaný restituční nárok. Předložené přihlášky do veřejných nabídek prokazují, že žalobci měli zájem uspokojit restituční nárok prostřednictvím veřejných nabídek a byli žalovanou odmítnuti s odůvodněním, že výše restitučních nároků nebyla potvrzena (jedná se o listinu ze dne 30. 7. 2019), čímž žádosti žalobců o vydání náhradních pozemků byly vyhodnoceny jako neplatné. Soud dále provedl důkaz znaleckými posudky předloženými žalobci a žalovanou na ocenění náhradních pozemků, výpočty ocenění náhradních pozemků předloženými žalobci, geometrickými plány oddělujícími části některých náhradních pozemků, výpisy z katastru nemovitostí souvisejícími s náhradními pozemky, výřezy z katastrální mapy, výřezy z územních plánů měst a obcí, ortofotomapami náhradních pozemků, snímky z Google maps, sděleními správních orgánů a orgánů obcí a nájemními a pachtovními smlouvami. Relevantní skutkové závěry z těchto důkazů plynoucí budou uvedeny níže v části odůvodnění zabývající se ne/převoditelností jednotlivých náhradních pozemků. Důkaz byl proveden rovněž rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 4. 2022 č.j. 6 C 33/2020-1088 (který je v relevantní části pravomocný), kterým soud co do základu vyhověl žalobě totožných žalobců jako v projednávané věci na nahrazení projevu vůle, přičemž žalobu zamítl pouze co do některých požadovaných náhradních pozemků. V souladu s ustanovením § 13 občanského zákoníku zdejší soud nevnímá žádný důvod, proč by měl v projednávané věci zaujmout právní názor odlišný od právního názoru Okresního soudu v Českém Krumlově, když otázky ocenění restitučního nároku žalobců, jejich dostatečné aktivity ve veřejných nabídkách pozemků a liknavosti či svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců jsou v obou řízeních naprosto totožné, přičemž zdejší soud má na ně na základě provedeného dokazování shodný pohled jako Okresní soud v Českém Krumlově. Z tohoto důvodu zdejší soud do odůvodnění tohoto rozsudku přejal části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově, neboť pokládá za zbytečné různými slovy popisovat shodná skutková zjištění a právní závěry, za což Okresnímu soudu v Českém Krumlově děkuje. Právní závěry Okresního soudu v Českém Krumlově byly potvrzeny rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 727/2022-1212 ze dne 1. 12. 2022, který se zcela ztotožnil se závěry soudu prvého stupně o dostatečné aktivitě žalobců ve veřejných nabídkách pozemků, liknavosti či svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců a ocenění restitučního nároku žalobců. Ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově a vrácení věci k projednání došlo pouze co do několika náhradních pozemků. Podle ustanovení § 11 zákona o půdě ve spojení s ustanoveními § 14 odst. 1 věty druhé a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě mají žalobci právo na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to právě náhradou za pozemky jim v restituci nevydané z důvodů existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. O skutečnosti, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě, nebylo mezi účastníky řízení sporu, a jelikož jim podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nebylo možné odňaté pozemky vydat, měla ve smyslu stejného ustanovení zákona žalovaná na žalobce převést pozemky jiné. Bylo však nutno odňaté pozemky řádně ocenit v souladu s ustanovením § 11a odst. 14 zákona o půdě ve spojení s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Ocenění mělo být provedeno podle vyhlášky tak, že 1 m pozemku určený k zastavění měl být oceněn částkou 250 Kč, a pozemky, které nebyly podle směrného plánu určeny k zastavění, měly být oceněny jako zemědělská půda částkou 3 Kč při využití průměrné ceny pozemků orné půdy podle přílohy k vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 613/1992 Sb. Podíl každého jednotlivého žalobce pak činí z celkové částky 21.018.250 Kč (stavební pozemky) + 158.739 Kč (nestavební pozemky), tj. 21.176.989 Kč, částku ve výši 667.361 Kč. Žalovaná však pozemky takto neocenila, odmítala je ocenit jako stavební, když charakter stavebního pozemku připustila jen částečně po několika letech trvání sporu pouze u jednoho pozemku. Soud v daném případě odkazuje na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004 a sp. zn. III. ÚS 495/05 ze dne 30. 10. 2007, stejně tak jako na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kupříkladu na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1082/2008 a mnohé další. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že ty osoby, kterým podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, se mohou žalobou domáhat, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Přestože ve smyslu zákona nemají právo na výběr pozemků, které mají být poskytnuty jako náhradní, tak v případě, že žalovaná neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům, a její počínání lze označit za liknavé či dokonce svévolné, je podání žaloby namístě. V daném případě se soud zcela ztotožňuje s tvrzením žalobců o tom, že žalovaná postupovala ve vztahu k nim svévolně a liknavě. O liknavosti svědčí i přístup v řízení před soudem, kdy žalovaná, ač měla jednoznačně k dispozici informace o zastavění konkrétních pozemků stavbou v době jejich přechodu na stát, restituční nárok žalobců přecenila až po několika letech trvání řízení. Svévoli a liknavý přístup žalované lze dovodit i z přenášení povinnosti žalované na žalobce ve vztahu k obstarání podkladů pro ocenění restitučního nároku – viz skutečnost, že žalobci museli zadat vypracování znaleckého posudku, kterým by byl řádně oceněn jejich restituční nárok. Jako výraz nekoherentního přístupu žalované lze příkladmo uvést, že se vymezovala ve vztahu k neaplikaci srážek podle vyhlášky při ocenění odňatých pozemků, když sama pro přecenění nároku vycházela z vyhláškové ceny 250 Kč a sama také žádné srážky neaplikovala. Navíc je třeba poukázat na to, že žalovaná ztěžovala možnost žalobců uspokojit nárok předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky, právě s ohledem na špatné ocenění restitučního nároku žalobců. V daném případě soud odkazuje na ustálenou judikaturu vyšších soudů, kupříkladu rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 282/2020, usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 155/2016, případně rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5487/2017. V daném případě nelze nevidět, že žalovaná přiznala žalobcům naprosto odlišnou hodnotu restitučního nároku a tím právě v důsledku této svévole zamezila žalobcům v uspokojení jejich nároku prostřednictvím veřejných nabídek náhradních pozemků. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4678/2014 ze dne 3. 6. 2015 za nevydané pozemky je třeba oprávněným osobám poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu, byť takové pozemky byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedené jako zemědělské, byly-li určené k zastavění. Ze závěrů znaleckého posudku znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D. je prokázáno, že části pozemků náležejících právním předchůdcům žalobců, které přešly na stát, byly podle schváleného směrného plánu určeny k zastavění. Dodatek ke znaleckému posudku prokazuje, že i původní stavební dokumentace, jíž byly plány regulační a zastavovací pro RP [část obce] a RP [část obce] schválené v roce 1933 a v roce 1939, ve většině již předpokládaly zastavění těchto pozemků a navíc předložené listiny svědčí o tom, že již v době přechodu na stát byly pozemky částečně zastavěné, ať už hřištěm, komunikací, stavbou trafostanice, či stavbou provizorní budovy. V zásadě listiny předložené žalovanou o výstavbě v 70. a 80. letech minulého stolení jen podporují závěry znaleckého posudku znalkyně, tedy závěry o tom, že v době přechodu na stát tyto nemovitosti byly určeny pro zastavění v rozsahu vytyčeném regulačním plánem. Ostatně z potvrzení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (příloha č. 34 znaleckého posudku) je zřejmé, že směrný územní plán hlavního města Prahy byl dokončen v prosinci 1961 a byl schválen dne 22. 4. 1964, tudíž ještě před tím, než došlo k přechodu nemovitostí na stát. Stejně tak jako znalkyně soud uzavírá, že úkolem znalce bylo ocenit pozemky ke dni přechodu na stát, tak jak s nimi bylo podle schválené dokumentace uvažováno, a nikoliv detailně zjišťovat, v jakém konkrétním rozsahu ta která stavba na tom kterém pozemku kdy byla vystavěna. Soud považuje znalecký posudek za logický, ucelený a přesvědčivý a soud na základě provedeného dokazování uzavírá, že nevydané pozemky v rozsahu určeném znaleckým posudkem, jenž navazuje na správní rozhodnutí, byly odnímány se stavebním záměrem a bezprostředně po odnětí byly zastavovány. O tom nesvědčí pouze směrný územní plán pro hlavní město Prahu z roku 1964, ale i zastavovací plány z 30. let minulého století, jakož i další dohledané dokumenty. Pokud znalkyně neaplikovala srážky při ocenění pozemků, tak ani soud nezjistil důvod pro tento postup. K případným námitkám žalované lze pouze odkázat na tu skutečnost, že při přecenění nároku žalobců ani žalovaná žádné srážky neaplikovala. Žalovaná soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že by byl důvod pro aplikaci těchto srážek. Z hlediska historického lze jen poznamenat, že předmětné území je součástí širšího centra města Prahy, a již v předválečné době byla realizována v tomto území městská zástavba. V době odnímání pozemků bylo jednoznačné, že dojde k dalšímu rozšíření zástavby, byť detailní dokumentace pak uvažovala i o jiném způsobu využití části ploch, jako veřejná zeleň, park, hřiště, apod. V daném případě soud odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, kdy již bylo uzavřeno, že při hodnocení charakteru pozemků v rámci vedených restitučních sporů je třeba aplikovat flexibilnější přístup k posouzení původní povahy odňatých pozemků při snaze o alespoň částečné odčinění bezpráví napáchaného nedemokratickým režimem. Je s podivem, že žalovaná na tento přístup zcela rezignovala a ještě po tolika letech nebyla schopna se s žalobci řádně vyrovnat, i když jí na její diskriminační přístup vůči restituentům po mnoho let opakovaně upozorňují všechny soudní instance i soud Ústavní. Skutečnost, že tímto přístupem žalovaná de facto pokračuje v křivdách způsobených v době nesvobody, lze označit za nevýslovně smutnou. Lze na tomto místě uzavřít, že soud má nárok žalobců co do jeho základu za jednoznačně prokázaný. Žalobcům tedy nezbylo než vyhledat vhodné náhradní pozemky a navrhnout soudu, aby projev vůle žalované k jejich převodu nahradil. Otázce převoditelnosti náhradních pozemků (a otázce jejich ocenění) se věnuje následující část odůvodnění. Co se týče žalobci vyhledaných vhodných náhradních pozemků, v řízení bylo prokázáno, že tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, všechny jsou zapsány na [list vlastnictví] (viz výpisy z katastru nemovitostí). Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v platném znění (dále jen„ zákon SPÚ“), nelze podle tohoto zákona nebo zákona o půdě anebo horního zákona převádět z vlastnictví státu na jiné osoby: a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami zastavěné s výjimkou zemědělských pozemků: 1) převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1, 2., 2) převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 ve znění pozdějších předpisů, 3) převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, 4) určených platnou územně plánovací dokumentací, nebo již využitých jako zařízení technické infrastruktury, v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona 139/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na území národních parků, dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3 do doby vydání pravomocného rozhodnutí h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 3 písm. b). Pozemky převoditelné na žalobce Soud pokládá za převoditelné na žalobce pozemky parc. č. [rok] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [územní celek]. Pozemky parc. č. [rok] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] U těchto pozemků žalovaná namítá, že jsou nepřevoditelné podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ, neboť na pozemku parc. č. [rok] se nachází funkční biocentrum a pozemek parc. [číslo] je součástí funkčního biokoridoru. Žádná z těchto skutečností však nepředstavuje zákonný důvod pro nepřevoditelnost pozemků podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ (ani podle jiného ustanovení § 6 odst. 1 zákona SPÚ), neboť výčet v něm uvedených chráněných území je taxativní a biocentrum nebo biokoridor se mezi nimi nenacházejí (srovnej i usnesení NS ČR ze dne 20. 8. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2372/2019). Ani fakt, že se pozemky nacházejí v památkové zóně obce, nepředstavuje překážku převoditelnosti, neboť ji takto ani zákon, ani judikatura neoznačují. Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Sp. zn. 3 C 135/2016 zdejší soud neeviduje. U pozemku parc. č. [rok] je nutné zmínit, že zdejší soud rozhodl (zatím nepravomocně) o jeho převodu na jiné žalobce ve věci sp. zn. 9 C 154/2020. Žalobě je však možno vyhovět i v projednávané věci, záleží na tom, které z konkurujících rozhodnutí nabyde dříve právní moci. Převodu těchto pozemků na žalobce proto nic nebrání. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo] Žalovaná spatřuje důvod nepřevoditelnosti tohoto pozemku v žádostech [územní celek] o jeho bezúplatný převod podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona SPÚ ze dne 3. 8. 2017, resp. ze dne 9. 12. 2021. Byť je soud na rozdíl od žalobců přesvědčen, že žádost obce o převod pozemku podle citovaného zákonného ustanovení může představovat překážku převoditelnosti pozemku (více k tomu níže u pozemků nepřevoditelných na žalobce), u tohoto konkrétního pozemku žádosti [územní celek] takovou překážkou nejsou. Žádost z roku 2017 totiž sama žalovaná vyhodnotila tak, že nesplňuje podmínky pro převod pozemku (viz vyjádření žalované na č.l. 495 spisu). Z toho důvodu podalo [územní celek] dne 9. 12. 2021 novou žádost o převod pozemku, a to podle jiného zákonného ustanovení (§ 7 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákona SPÚ, konkrétní písmeno není v žádosti specifikováno [anonymizováno] viz žádost na č.l. 528 spisu). Žalovaná uvádí, že tato žádost bude„ s nejvyšší pravděpodobností“ vyhodnocena jako platná a důvodná. Soud se však domnívá, že tato nová žádost, podaná více než dva roky po zahájení řízení v této věci, již nemůže mít přednost před nárokem žalobců. Bylo by v rozporu se zásadou, že každý má střežit svá práva, aby [územní celek] podalo neplatnou žádost o převod pozemku a následně, po uplatnění nároku žalobci, tento důvodný nárok žalobců negovalo podáním nové žádosti, pouze pod jinou zákonnou rubrikou. V těchto případech by mělo platit, že„ kdo dříve přijde (s důvodným nárokem), ten příslušný pozemek bere“. Soudu není známa judikatura, která by dovodila, že žádosti obcí o převod pozemků, byť podané po zahájení soudního řízení restituenty, mají před nároky restituentů absolutní přednost. Jako další důvod nepřevoditelnosti pozemku žalovaná uvádí dotčení pozemku veřejně prospěšnými stavbami podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ. Žalovaná však přehlédla, že žalobci, kteří si toho byli vědomi, požadují pozemek, který již byl oddělen od původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] shora uvedeným geometrickým plánem, který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]. Nyní žalobci požadovaný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] již není dotčen žádnou plánovanou veřejně prospěšnou stavbou a jeho převodu na žalobce proto dané zákonné ustanovení nebrání. Pozemek není z převodu vyloučen ani podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ, i když je částečně dotčen ochranným pásmem Národní přírodní rezervace [anonymizována dvě slova]. Fakt, že část tohoto pozemku leží v ochranném pásmu národní přírodní rezervace, však není důvodem jeho nepřevoditelnosti, neboť zákon SPÚ hovoří zcela zřetelně o tom, že alespoň část pozemku musí ležet přímo v národní přírodní rezervaci, nehovoří však o ochranném pásmu národní přírodní rezervace. Pokud by soud vztáhl výluku z převoditelnosti zemědělských pozemků i na pozemky ležící (byť i jen částí) v ochranném pásmu národní přírodní rezervace, dopustil by se nepřípustného rozšiřujícího výkladu citovaného zákonného ustanovení. Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Sp. zn. 5 C 128/2017 a sp. zn. 5 C 153/2017 zdejší soud neeviduje. Převodu tohoto pozemku na žalobce tedy nic nebrání. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] Žalovaná uvádí, že na části pozemku bylo stanoveno Chráněné ložiskové území„ [obec] I“ pro výhradní ložisko kaolinu a o převod pozemku požádala dne 2. 6. 2008 společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to podle ustanovení § 20 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění. Nutno předeslat, že žalovaná nebyla schopna soudu vysvětlit, proč nebyla schopna po dobu více než 12 let o žádosti [anonymizováno] rozhodnout, byť na ní [anonymizováno] trvá (viz č.l. 446 spisu), vysvětlení na č.l. 468 spisu pokládá soud za zcela nedostatečné. Podle první věty ustanovení § 20 odst. 2 horního zákona subjekt, kterému bylo vydáno oprávnění k hornické činnosti, má přednost před ostatními zájemci o pronájem nebo prodej pozemku ve vlastnictví státu, který se nachází ve stanoveném chráněném ložiskovém území. [anonymizováno] má tedy přednost před případnými jinými zájemci o pronájem nebo prodej pozemku, nikoliv však před žalobci, kteří ho žádají ze zcela jiného právního titulu, nechtějí si ho ani pronajmout, ani koupit. K žádosti soukromé osoby o převod pozemku nutno také přistupovat jinak (poskytnout jí nižší míru právní ochrany), než např. k žádosti obce s přihlédnutím k ústavnímu zakotvení jednotek územní samosprávy. Soud je přesvědčen, že ani judikatura Nejvyššího soudu citovaná žalovanou ve vyjádření ze dne 25. 2. 2022 (č.l. 619 spisu), nebrání převoditelnosti pozemku na žalobce. Požadavek ekvivalence není v tomto případě porušen, neboť žalobci požadují za nevydané pozemky, které byly částečně i stavební, pozemek vedený jako zemědělský, byť částečně v chráněném ložiskovém území. Je možné učinit kategorický závěr o tom, že stavební pozemek v [obec] má nižší hodnotu, než pozemek s ložiskem kaolinu v [obec] Soud o tom není přesvědčen. Argumentace žalované je však významně destruována i faktem, žalobci prokázaným, že sama žalovaná zařazuje do svých veřejných nabídek pozemků pozemky reálně využívané (nikoliv jen potenciálně využitelné jako pozemek předmětný) k těžbě surovin (viz pozemky v k.ú. [anonymizováno] na č.l. 400 spisu). Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Pozemek tedy lze převést na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], oddělený od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo] Žalobci původně požadovali celý pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalovaná namítala, že pozemek je z převodu zčásti vyloučen podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ z důvodu plánované veřejně prospěšné stavby, konkrétně stavby rychlostní silnice R6 v úseku [okres] [anonymizováno] [část obce]. S touto námitkou bylo možno souhlasit. Žalobci proto nechali vypracovat shora uvedený geometrický plán, kterým byl od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] oddělen pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], který žalobci po připuštění změny žaloby požadují. Geometrický plán tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha [číslo]. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] již není dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou (ani žalovaná netvrdí opak) a ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ proto jeho převodu na žalobce nebrání. Co se týče žádosti Statutárního města Karlovy Vary ze dne 8. 6. 2016 o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], tak žalovaná soudu sdělila, že žádost není platná a nemůže jí být vyhověno (viz č.l. 465 spisu). Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Pozemek je proto vhodný k převodu na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] Žalovaná uvádí, že část pozemku je územním plánem [územní celek] označena jako„ BI – plochy bydlení v rodinných domech – městské a příměstské“, bude tedy v budoucnu využit ke stavebním účelům. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ však z převodu vylučuje pozemky určené k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Rodinné domy však nelze považovat za veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury, ostatně ani žalovaná se to nepokouší tvrdit. Sama [územní celek] uvedla, že pozemek není z převodu vyloučen podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ (viz č.l. 538 spisu). Jak také žalobci prokázali, žalovaná pravidelně zařazuje do veřejných nabídek pozemků pozemky v zastavitelném území obcí (viz č.l. 555 – 592 spisu), což i sama žalovaná potvrdila (viz č.l. 593 spisu). I při respektu k judikatuře Krajského soudu v Plzni citované žalovanou se soud domnívá, že v tomto případě je zachován princip ekvivalence, kdy právním předchůdcům žalobců byly odebrány i pozemky stavební, není tedy porušením zásad restitučního zákonodárství, pokud se žalobcům dostane také zastavitelného pozemku. Je skutečností, že usnesením zdejšího soudu č.j. 11 C 377/2020-26 ze dne 9. 12. 2020 bylo žalované formou předběžného opatření zakázáno disponovat s pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], neboť je předmětem žaloby v dané věci na nahrazení projevu vůle žalované (ve věci žalobkyně odlišné od žalobců v projednávané věci). To však samo o sobě nebrání převodu pozemku na žalobce, což konstatoval i Nejvyšší soud mj. v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020„ Lepší“ právo na převod pozemku ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu svědčí jednoznačně žalobcům, neboť jde o řízení zahájené o více než rok dříve, než řízení sp. zn. 11 C 377/2020. Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Nic tedy nebrání převodu pozemku na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] Žalovaná tvrdí, že pozemek je z převodu částečně vyloučen podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ, neboť na jeho části má být realizováno hřiště a je v územním plánu obce Hory vymezena jako„ plocha hromadné rekreace a sportu (Rh)“. Tomu odpovídá sdělení stavebního úřadu Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 3. 11. 2021 (viz č.l. 531 spisu). Nebylo však specifikováno, jaká část pozemku má být z převodu vyloučena. Soud proto žalovanou poučil, aby v tomto směru doplnila skutková tvrzení a označila důkazy (viz č.l. 599 spisu). Žalovaná poté předložila e-mailové sdělení stavebního úřadu Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 22. 2. 2022 (viz č.l. 620 spisu), z nějž je zřejmé, že z důvodu digitalizace mapových podkladů a dělení či zcelování pozemků již není územní plán obce Hory z roku 1999 zcela přesný, lze se však domnívat, že jako plocha pro veřejně prospěšnou stavbu je vymezena část pozemku o výměře cca 1.500 m2, která má společnou hranici s dalšími sedmi tam uvedenými pozemky. Soud však ve shodě se žalobci pokládá takové vymezení části pozemku, která má být dotčena veřejně prospěšnou stavbou, za příliš neurčité. V řízení by mělo být postaveno najisto, zda je pozemek či jeho část z převodu na žalobce vyloučen. Povinnost tvrzení i důkazní břemeno v tomto tíží žalovanou. V tomto případě se soud domnívá, že žalovaná svoje břemeno neunesla. Pouhé domněnky stavebního úřadu vycházející z přiznaně nepřesné územně-plánovací dokumentace nejsou způsobilé založit nepřevoditelnost pozemku. Žalobci z důvodu této neurčitosti ani nemají možnost z pozemku geometrickým plánem oddělit část dotčenou plánovanou veřejně prospěšnou stavbou, muselo by tedy být rozhodnuto, že na žalobce je nepřevoditelný celý pozemek. I s přihlédnutím k zásadě in favorem restitutionis se soud přiklonil k řešení opačnému, tedy převést na žalobce celý pozemek, i když jeho blíže neurčitelná část může být zasažena plánovanou veřejně prospěšnou stavbou. Překážku převoditelnosti nezakládá ani řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. I tento pozemek lze převést na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [územní celek] Překážku převoditelnosti tohoto pozemku nezakládá řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018, neboť bylo v roce 2020 pravomocně zastaveno. Byť geometrickým plánem nesouvisejícím s tímto řízením byla již v roce 2000 oddělena část pozemku, tak nový stav se dosud nepromítl do evidence katastru nemovitostí. Jelikož žalovaná další námitky nevznesla, je pozemek jako celek bez dalšího převoditelný na žalobce. Hodnota pozemků převoditelných na žalobce Na hodnotách většiny pozemků převoditelných na žalobce se účastníci dokázali shodnout. Je tomu tak u pozemku parc. č. [rok] v k.ú. [část obce] s hodnotou 1.065,10 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 712 spisu), pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] s hodnotou 104.098,20 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 390 p.v. spisu), pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] s hodnotou 171.414,32 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 390 p.v. spisu), pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo] s hodnotou 30.558,68 Kč (viz vyjádření žalované na č.l. 755 p.v. spisu), pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] s hodnotou 127.268,20 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 615 spisu), pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] s hodnotou 13.152,29 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 390 p.v. spisu) a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova] s hodnotou 74.697,60 Kč (viz vyjádření žalobců na č.l. 391 spisu). Jedinou spornou zůstává hodnota pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná nesouhlasí s ohodnocením pozemku na částku 209.877,88 Kč, které provedla znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. znaleckým posudkem [číslo] ze dne 21. 9. 2022 (viz č.l. 725 a násl. spisu). Soud shledal, že znalecký posudek má všechny formální náležitosti včetně doložky podle ustanovení § 127a o.s.ř. Nesouhlasné stanovisko žalované soud zaslal znalkyni k vyjádření. Znalkyně na svých závěrech setrvala (viz č.l. 777 spisu). Soud nemá důvod (a ani kompetenci) zpochybňovat řádně odůvodněné závěry znaleckého posudku. Co se týče otázek právních, např. ve vztahu k ocenění pozemku částkou 20 nebo 70 Kč za m2, tak se soud ztotožňuje s argumentací žalobců, vyjádřenou zejména na č.l. 781 a násl. spisu, na níž pro stručnost zcela odkazuje a činí ji součástí tohoto odůvodnění. Soud tedy vychází z hodnoty pozemku ve výši 209.877,88 Kč. Celková hodnota pozemků převoditelných na žalobce proto činí částku 732.132,27 Kč. Pozemky nepřevoditelné na žalobce Soud pokládá za nepřevoditelné na žalobce část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělenou od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělenou od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělená od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělená od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] Žalovaná ve prospěch nepřevoditelnosti těchto pozemků argumentuje především ustanovením § 7 odst. 1 zákona SPÚ ve spojení s ustanovením § 11a odst. 13 zákona o půdě. Ustanovení § 7 odst. 1 zákona SPÚ normuje, že [anonymizována tři slova] bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky a) v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, b) v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi ve vlastnictví obce, e) v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité, f) nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků a jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše; písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě uvádí, že smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů, mj. podle ustanovení § 7 zákona SPÚ. Žalovaná uvádí, že o převod shora uvedených pozemků požádalo [územní celek]. Je skutečností, že [územní celek] skutečně žalovanou takto písemně požádalo, a to dne 25. 7. 2016 (viz žádost jako příloha č. 3 vyjádření žalované ze dne 18. 8. 2020 v přílohové obálce žalované). Byť by se z textace ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě zdálo, že uplatnění práva obcí na bezúplatný převod zemědělského pozemku bez dalšího vylučuje možnost jeho převodu na jiného žadatele – restituenta (zde žalobce), Nejvyšší soud toto zákonné ustanovení takto striktně nevyložil. V rozsudcích sp. zn. 28 Cdo 3307/2019 ze dne 11. 12. 2019 a sp. zn. 28 Cdo 72/2020 ze dne 11. 3. 2020 uvedl, že v případě žádosti obce o bezúplatný převod pozemku nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (a to i se zřetelem k eventuálnímu poukázání žalobců na uplynutí promlčecí lhůty). Soud se tedy dotázal [územní celek], zda a z jakého důvodu na své žádosti o bezúplatný převod pozemků trvá. [územní celek] sdělilo, že na žádosti trvá, důvody jsou stejné jako v žádosti (viz vyjádření na č.l. 453 spisu). Žalovaná k dotazu soudu popsala proces vyřizování žádostí obcí o bezúplatný převod zemědělských pozemků, který často trvá i několik let, v případě existence soudního sporu, kdy o vydání pozemků žádají oprávněné osoby, ještě déle, neboť právě soudní řízení brání převodu pozemků na obce. K žádosti [územní celek] ze dne 25. 7. 2016 žalovaná sdělila, že je možné konstatovat, že lze žádost považovat za platně podanou a vyhovující zákonným požadavkům ustanovení § 7 zákona SPÚ, žádost splňuje zákonné náležitosti pro to, aby jí mohlo být vyhověno a již probíhá příprava převodní smlouvy (viz vyjádření na č.l. 464 spisu ve spojení s vyjádřením na č.l. 468 spisu). Soud nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované, že žádost [územní celek] splňuje zákonné náležitosti pro to, aby jí mohlo být vyhověno. Pokud žalovaná shledala nějakou žádost obce o převod pozemku jako neplatnou, vždy to soudu otevřeně sdělila, jako např. u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žádost [územní celek] ze dne 25. 7. 2016 není žádostí účelovou, neboť byla podána před zahájením řízení v této věci. Soud nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované, že žádosti dosud nemohlo být vyhověno z důvodu velké časové i věcné náročnosti posuzování žádostí obcí o převody pozemků, neboť je mu situace známa z úřední činnosti v jiných sporech o nahrazení projevu vůle žalované. Soud je rovněž přesvědčen, že při vážení soukromého zájmu žalobců na odčinění křivd způsobených jejich právním předchůdcům v době nesvobody a veřejného zájmu [územní celek] – jednotky územní samosprávy na rozvoji jeho území, je nutno upřednostnit zájem veřejný. Jinými slovy řečeno, zásadu in favorem restitutionis, byť jakkoliv bohulibou, nelze uplatnit vždy a v každé skutkové situaci. Žalobci také vznesli námitku promlčení nároku [územní celek] na bezúplatný převod pozemků. Byť tato problematika dosud nebyla řešena judikaturou Nejvyššího soudu, tak soud pokládá námitku za nedůvodnou, neboť žalobci nejsou účastníky řízení o žádosti [územní celek] o převod pozemků, těmi jsou [územní celek] a žalovaná, a žalobcům proto nesvědčí právo námitku promlčení vznášet, jak uvedla žalovaná např. s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 152/2019-482 ze dne 25. 7. 2019. Za podstatné v této souvislosti soud rovněž pokládá, že rozsudkem č.j. 9 C 126/2019-578 ze dne 12. 6. 2020 rozhodl o nepřevoditelnosti některých pozemků v k.ú. [anonymizováno] na jiné žalobce (oprávněné osoby) z důvodu existence žádosti [územní celek] o bezúplatný převod těchto pozemků. Odůvodnění bylo obdobné odůvodnění uvedenému shora, rovněž žádost [územní celek] byla co formálních náležitostí v zásadě identickou se žádostí [územní celek], tedy také bez připojení příloh žádosti, kterými argumentují žalobci. V odůvodnění rozsudku č.j. 13 Co 231/2020-727 ze dne 9. 9. 2021 se Krajský soud v Plzni s tímto právním hodnocením ztotožnil a uvedl:„ Pokud jde o odvolání žalobců, které směřuje do výroku II o zamítnutí žaloby, kdy v tomto výroku označené pozemky posoudil soud prvního stupně jako nevydatelné, přičemž ve vztahu k pozemkům v tomto výroku uvedených, vyjma pozemku parc. [číslo] dovodil soud překážku vydatelnosti dle § 7 odst. 1 zákona o SPÚ ve spojení s ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě, tj. uplatnění žádosti obce [anonymizováno] vedlejšího účastníka [územní celek] [anonymizováno] o bezúplatný převod těchto pozemků v roce 2017, pak odvolací soud s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí.“ Soud tedy s přihlédnutím k ustanovení § 13 občanského zákoníku nevidí žádný důvod, aby se v projednávané věci, která je, co se týče žádostí měst o převod pozemků, skutkově v zásadě identická s věcí citovanou, odchýlil od svého právního názoru, který je v souladu s právním názorem odvolacího soudu. Lze shrnout, že shora uvedené pozemky nejsou převoditelné na žalobce, když tomuto převodu brání žádost [územní celek] o jejich bezúplatný převod. Pro úplnost soud bez potřeby podrobnější analýzy podotýká, že ostatní důvody pro nepřevoditelnost těchto pozemků, vznesené žalovanou ve vyjádření ze dne 18. 8. 2020 (č.l. 163 a násl. spisu), pokládá za nezpůsobilé založit nepřevoditelnost pozemků. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] Žalovaná ve prospěch nepřevoditelnosti tohoto pozemku rovněž argumentuje především ustanovením § 7 odst. 1 zákona SPÚ ve spojení s ustanovením § 11a odst. 13 zákona o půdě. Žalovaná uvádí, že o převod pozemku požádalo Statutární město Karlovy Vary. Je skutečností, že Statutární město Karlovy Vary skutečně žalovanou takto písemně požádalo, a to dne 8. 6. 2016 (viz žádost jako příloha č. 33 vyjádření žalované ze dne 18. 8. 2020 v přílohové obálce žalované). Soud se i v tomto případě dotázal Statutárního města Karlovy Vary, zda a z jakého důvodu na své žádosti o bezúplatný převod pozemku trvá. Statutární město Karlovy Vary sdělilo, že na žádosti trvá z důvodu umístění pozemku v území bydlení venkovského typu, území je určeno pro bydlení ve spojení s užitkovým využitím zahrad (viz vyjádření na č.l. 471 spisu). Žalovaná k dotazu soudu shodně jako u pozemků v k.ú. [obec] a pozemku v k.ú. [část obce] popsala proces vyřizování žádostí obcí o bezúplatný převod zemědělských pozemků, který často trvá i několik let, v případě existence soudního sporu, kdy o vydání pozemků žádají oprávněné osoby, ještě déle, neboť právě soudní řízení brání převodu pozemků na obce. K žádosti Statutárního města Karlovy Vary ze dne 8. 6. 2016 žalovaná sdělila, že je možné konstatovat, že lze žádost považovat za platně podanou a vyhovující zákonným požadavkům ustanovení § 7 zákona SPÚ, žádost splňuje zákonné náležitosti pro to, aby jí mohlo být vyhověno a již probíhá příprava převodní smlouvy (viz vyjádření na č.l. 464 spisu ve spojení s vyjádřením na č.l. 468 spisu). U tohoto pozemku tedy rovněž platí, mutatis mutandis, vše, co je uvedeno shora v osmém a devátém odstavci odůvodnění u pozemků v k.ú. [obec] a pozemku v k.ú. [část obce]. Na tyto odstavce soud pro stručnost odkazuje a činí je součástí odůvodnění i u tohoto pozemku. Ani tento pozemek není proto na žalobce převoditelný, když tomuto převodu brání žádost Statutárního města Karlovy Vary o jeho bezúplatný převod. Rovněž i zde pro úplnost soud bez potřeby podrobnější analýzy podotýká, že ostatní důvody pro nepřevoditelnost tohoto pozemku, vznesené žalovanou ve vyjádření ze dne 18. 8. 2020 (č.l. 163 a násl. spisu), pokládá za nezpůsobilé založit nepřevoditelnost pozemku. Snad jen poznámka závěrem k žádostem obcí o bezúplatné převody pozemků. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004 nemůže podpořit tvrzení žalobců v rámci jejich závěrečného návrhu, tedy že oprávněné osoby by měly mít kategorickou přednost před obcemi při převodu náhradních pozemků. Postačí uvést, že rozhodnutí vykládalo zcela odlišný právní stav, při neexistenci zákona SPÚ a ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě. Soud je přesvědčen, že se podrobně a úplně vypořádal se všemi námitkami, které proti převoditelnosti pozemků vznesla žalovaná. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobě zčásti vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. [rok] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [příjmení] [anonymizována dvě slova], [územní celek] (výrok II. rozsudku). Tyto pozemky mají souhrnnou hodnotu ve výši 732.132,27 Kč. Co se týče části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], oddělené od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], soud žalobu zamítl (výrok III. rozsudku). Výrok IV. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci měli v řízení plný úspěch co do základu svého nároku, neboť se jim podařilo prokázat dostatečnou aktivitu při uspokojování svého restitučního nároku a současně i liknavý a svévolný postup žalované při jeho uspokojování. V takovém případě je již pro posouzení procesního úspěchu v řízení nerozhodné, ohledně kolika z žalobci původně požadovaných náhradních pozemků soud projev vůle žalované k uzavření převodní smlouvy nahradil. I kdyby se tak stalo pouze u jednoho náhradního pozemku, přesto by žalobcům náležela plná náhrada nákladů řízení, protože dispozice žalobců s částí řízení (jeho zpětvzetí) a rozhodnutí soudu o částečném zamítnutí žaloby jsou založeny na skutečnostech, které vzešly najevo až po zahájení řízení, a které žalobci nemohli před podáním žaloby ani při vynaložení veškeré péče předvídat. Co se týče určení tarifní hodnoty předmětu řízení, tak zdejší soud v těchto kauzách obecně vychází z hodnoty všech náhradních pozemků žalobci původně požadovaných. Soud vychází z právního názoru Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 ze dne 7. 5. 2018, kde je uvedeno, že„ Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi rovněž již zabýval dovolatelkou předkládanou otázkou rozhodné tarifní hodnoty v nyní posuzované kauze obdobných věcech. Zdůraznil přitom, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je (na rozdíl od jiných případů) penězi ocenitelný (viz mezi účastníky nesporná cena žalobou dotčených pozemků), nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat dovolatelkou preferované ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků (srov. kupříkladu shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4488/2017).“ Analogicky k tomu, co je uvedeno v předchozím odstavci tohoto odůvodnění, by se nejevilo spravedlivým, pokud by se obecně za tarifní hodnotu brala pouze hodnota náhradních pozemků skutečně na žalobce převáděných, neboť, dovedeno ad absurdum, pokud by žalobci (zcela bez svého zavinění) takto uspěli pouze co do jednoho pozemku s nízkou hodnotou (např. 10.000 Kč), tak by odměna zástupce žalobců za jeden úkon právní služby zcela zjevně neodpovídala typové náročnosti a komplexnosti tohoto řízení. Nutno tedy vycházet z relace mezi výší restitučního nároku žalobců, který žalovaná chybně ocenila, a hodnotou všech původně žalobci požadovaných náhradních pozemků, která měla dostačovat pro alespoň částečné uspokojení celkového restitučního nároku žalobců po jeho správném ocenění. Tento způsob určení tarifní hodnoty předmětu řízení aproboval i Krajský soud v Plzni v rozsudku č.j. 56 Co 88/2022-797 ze dne 16. 11. 2022, kterým rozhodoval o odvolání žalované proti rozsudku v jiné restituční věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 237/2020. V projednávané věci však žalobci, vědomi si skutečnosti, že hodnota všech původně žalobci požadovaných náhradních pozemků nebyla v řízení prohlášena za nespornou, příp. zjištěna provedeným dokazováním (jedná se zejména o hodnoty pozemků, ohledně kterých došlo ke zpětvzetí žaloby, příp. i těch, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta), požadují určení odměny svého zástupce za jednotlivé úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 1.038.241,71 Kč, kdy se jedná o součet hodnoty pozemků na žalobce převoditelných, tj. 732.232,90 Kč, a hodnot pozemků, ohledně kterých byla žaloba vzata zpět při závěrečném jednání ve věci, tedy parc. [číslo] v k.ú. [obec] (192.876,54 Kč) a parc. [číslo] v k.ú. [ulice] (113.232,90 Kč), přičemž hodnota těchto pozemků byla zjištěna znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 31. 7. 2018 (viz č.l. 601 a násl. spisu) a znalec na ní setrval přes námitky žalobců (viz jeho vyjádření č.l. 677 spisu). Stejně jako soud nemá důvod zpochybňovat závěry znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. ve vztahu k hodnotě pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] geometrickým plánem č. [anonymizováno] [číslo], tak nemá důvod zpochybňovat závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve vztahu k hodnotám těchto dvou pozemků. Žalobcům tedy přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení účastníků advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 a § 12 odst. 4 (posledně uvedené ustanovení považuje soud za použitelné, neboť žalobci prokázali, že v jiné restituční věci soudy odvolací i dovolací v případě více žalobců toto ustanovení aplikovaly – viz judikatura přiložená k vyčíslení nákladů řízení žalobců; podstatné je, že žalobci netvoří nerozlučné společenství, což je situace odlišná od postavení podílových spoluvlastníků v judikatuře citované žalovanou – viz č.l. 848 spisu) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 897.120 Kč (odměna z tarifní hodnoty 1.038.241,71 Kč za 22 úkonů právní služby v plné výši po 39.872 Kč – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dnů 31. 1. 2020, 14. 4. 2020, 3. 6. 2020, 24. 8. 2020, 16. 10. 2020, 1. 2. 2021, 12. 8. 2021, 8. 10. 2021, 4. 1. 2022, 10. 1. 2022, 14. 2. 2022, 23. 3. 2022, 27. 5. 2022, 24. 6. 2022 a 9. 12. 2022 a účast zástupce žalobců na jednáních zdejšího soudu ve dnech 26. 8. 2020, 16. 6. 2021, 12. 1. 2022 a 11. 1. 2023 – zde se jedná o dva úkony právní služby, neboť jednání trvalo od [číslo] do 11.13 hod., odměna z tarifní hodnoty 1.038.241,71 Kč za 1 úkon právní služby v poloviční výši 19.936 Kč – jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 6.900 Kč za 23 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobců na jednání zdejšího soudu ve výši 1x 1.533 Kč, 1x 1.452 Kč, 1x 1.883 Kč a 1x 1.826 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 12. 3. 2022 a vyhlášky č. 467/2022 Sb., v platném znění (jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 260 km osobním vozidlem BMW X1, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,3 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, tj. jízda dne 26. 8. 2020, jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 252 km osobním vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 4,9 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 27,80 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, tj. jízda dne 16. 6. 2021, jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 254 km osobním vozidlem BMW G5L, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 98 6,7 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 40,50 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, tj. jízda dne 12. 1. 2022 a jedna jízda na trase [obec] - [okres] a zpět v délce 264,6 km osobním vozidlem Hyundai GB, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 4,1 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne 11. 1. 2023), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobců cestami na místo jednání zdejšího soudu v celkové výši 2.800 Kč za 28 započatých půlhodin dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů, neboť zástupce žalobců je plátcem této daně. Celkem byla žalobcům přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.103.358,20 Kč splatná žalovanou dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobců, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení