9 C 143/2015-330

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Průšovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění návozu hlušiny takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit pozemky parc. [číslo] v [katastrální území] o výměře 1480 m2 zahrada, zapsaný na LV č. [číslo] a parc. č. [číslo] v [katastrální území] 3 714 m2 trv. trav. por., zapsaný na LV č. [rok], a uvést je do původního stavu v částech vymezených v geometrickém plánu č. - [číslo] ze dne 12. 8. 2019 vyhotoveném Ing. [jméno] [příjmení], a takto vyklizené pozemky předat žalobcům, se zamítá. II. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali původně (vzájemným návrhem podaným v řízení vedeném pod spisovou značkou 9 C 25/2014 o zaplacení 149 000 Kč a o vydání automobilu proti žalovanému) mimo jiné vyklizení pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], resp. odstranění návozu hlušiny z tohoto pozemku s odůvodněním, že žalobci byli zapsáni jako vlastníci tohoto pozemku na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013 (vydaného ve věci projednávané u Okresního soudu v Písku pod spisovou značkou 12 C 153/2010, jímž bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky tohoto pozemku [číslo], neboť kupní smlouva, kterou žalobci tento pozemek prodali žalovanému, je absolutně neplatná), a žalovaný neuvedl pozemek do původního stavu. Tudíž žalobci získali pozemek dotčený zákroky žalovaného provedenými v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu, neboť žalovaný navezl na celý pozemek 1 300 m2 do výše cca 1,5 m hlušinu, ačkoli povolení bylo maximálně v rozsahu 300 m2. Proto se žalobci domáhali odstranění návozu hlušiny z tohoto pozemku z rozlohy 1 000 m2 počínaje vzdáleností 10 m od komunikace č. parc. [číslo] k hranici parcel [číslo] a [číslo].

2. Ve věci šlo o to (byť to v žalobě nebylo zřetelně popsáno), že po uzavření kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2008, na základě které žalobci prodali žalovanému pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], žalovaný na tento pozemek navezl zeminu v úmyslu provést na pozemku terénní úpravy za účelem vyrovnání terénu pro budoucí stavu, tyto terénní úpravy však nedokončil, když z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 7 Co 97/2013-291 vyplynulo, že kupní smlouva je absolutně neplatná.

3. Žalovaný proti žalobě namítal, že žalobci nejsou aktivně legitimováni, a návrh je šikanózní, neboť žalovaný pozemek neznehodnotil, ale naopak zhodnotil.

4. Žalobci poté doplněním a změnou žaloby ze dne 14. 7. 2015 požadovali, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům 53 434 Kč s úrokem z prodlení od 14. 8. 2015 do zaplacení a dále, aby žalovanému bylo uloženo odstranit návoz hlušiny z pozemků č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] v množství 2 160 m3. Tuto změněnou žalobu odůvodnili tím, že žalovaný na základě oznámení záměru k vydání územního souhlasu požádal stavební úřad o povolení provedení terénních úprav podle projektové dokumentace [titul] [příjmení] a při místním šetření stavebním úřadem bylo zjištěno, že terénní úpravy nejsou prováděny podle projektové dokumentace. V průběhu roku 2009 došlo k zavezení pozemku [číslo] v daleko větším rozsahu než bylo povoleno. Městský úřad rozhodl o dodatečném povolení s tím, že mimo jiné terénní úpravy musí být provedeny podle projektové dokumentace, žalovaný to však neudělal. Když se žalobci stali vlastníky pozemku, požádali o kolaudaci a stavební úřad zjistil, že terénní úpravy jsou provedeny v rozporu se stavebním povolením a projektovou dokumentací, a proto terénní úpravy zakázal užívat do doby, než budou provedeny podle schváleného dodatečného povolení. Žalobci měli možnost parcelu [číslo] prodat, ale bylo nutno dokončit řádné provedení stavebních prací. Žalobci vyzývali žalovaného, ale ten to neudělal, a proto si žalobci museli práce provést sami, protože jinak by pozemek nemohli prodat. Žalobci v prosinci 2014 prováděli odstraňování hlušiny a stavební úřad jim po prohlídce sdělil, že práce provádějí v rámci vydaného stavebního povolení; práce provedla [právnická osoba]. [příjmení] – [anonymizováno] a zemní práce, která provedla odstranění návozu z pozemku parc. [číslo] v rozsahu 2 160 m3 za cenu 53 434 Kč a zemina byla uložena na dočasných deponiích parc. [číslo]. Žalovaný svoji povinnost předat pozemek v původním stavu nedodržel a nesplnil svoji povinnost uvést pozemek do stavu, aby odpovídal dodatečnému stavebnímu povolení. Žalobci si tedy museli práce provést sami, protože jinak by pozemek nemohli prodat, a tím jim vznikla škoda.

5. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 17. 8. 2015 číslo jednací 9 C 143/2015-73 byla změna žaloby připuštěna.

6. Podáním ze dne 25. 8. 2015 žalobci změněnou žalobu doplnili tvrzením, že na pozemek parcelní [číslo] byla na plochu 1 000 m2 vyvezena hlušina do výše 150 cm, na pozemek [číslo] na plochu 250 m2 ve výši 150 cm a na pozemek [číslo] na plochu 250 m2 do výše 150 cm. Žalobcům vznikla škoda z důvodu, že žalovaný porušil stavební povolení, neprovedl zavážku v rozsahu projektu [titul] [příjmení] a žalobci byli nuceni k tomu, aby mohli pozemek parc. [číslo] buď sami užívat či prodat, závadný stav sami odstranit. Doplněním žaloby ze dne 6. 3. 2017 dále žalobci upřesnili, že porušení povinnosti žalovaným spočívá v tom, že žalovaný porušil podmínky dodatečného stavebního povolení a škoda spočívá v tom, že pozemek parcelní [číslo] byl neprodejný, proto žalobci museli navážku odstranit tak, aby odpovídala projektové dokumentaci. Protože žalobci žalovaného marně vyzývali k odvozu hlušiny, museli se uchýlit ke svépomoci. Příčinná souvislost spočívá v tom, že kdyby žalovaný splnil povinnost podle dodatečného stavebního povolení, nemuseli by žalobci navážku odstraňovat, aby mohli pozemek prodat. Povinnost žalovaného odvézt hlušinu z pozemků žalobců (z dočasných deponií) plyne z toho, že tato hlušina mu patří. Dále žalobci upřesnili, že se domáhají – kromě zaplacení částky 53 434 Kč – odvozu hlušiny z pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Podáním ze dne 10. 5. 2017 učiněným po poučení soudu podle § 118a o. s. ř. pak žalobci dále doplnili tvrzení, že žalovaný odmítal uvést svoji stavební činnost do souladu se zákonem přesto, že žalobci měli v úmyslu parcelu prodat, a proto bylo právo žalobců ohroženo a z postupu soudu bylo zřejmé, že zásah soudní moci přijde pozdě, takže jejich dispoziční právo a tedy i vlastnické právo bylo jednáním žalovaného ohroženo. Žalobci tedy odvraceli zásah do jejich vlastnického práva a to prostředky, které byly vzhledem k okolnostem přiměřené. Navezená hlušina neměla certifikát o nezávadnosti, takže bez odstranění veškeré této hlušiny nemohla být provedena kolaudace (míněno zřejmě kolaudace terénních úprav), a proto žalobci museli odstranit veškerou hlušinu, kterou žalobce na jejich pozemek navezl. Aby žalobci mohli pozemek prodat, museli vynaložit na odvoz navezené hlušiny 53 434 Kč. Vyklizení pozemku svépomocí nebylo protiprávní vzhledem k tomu, že žalovaný pozemek užíval bez právního důvodu.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 31. 5. 2018 č. j. 9 C 143/2015-205 soud rozhodl o zamítnutí žaloby o zaplacení 53 434 Kč a též o zamítnutí žaloby o odstranění návozu hlušiny ze všech tří pozemků z důvodu, že nebyl prokázán žalobci uplatněný nárok na náhradu škody. K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 3. 2019 č. j. 7 Co 1727/2018-276 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 53 434 Kč s příslušenstvím a žaloba o odstranění návozu hlušiny z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o odstranění návozu hlušiny z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], rozsudek zrušil, a to na základě právního názoru, že ačkoliv skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a žalobci se domáhají náhrady škody, je třeba uplatněný nárok na vyklizení pozemků posoudit jako nárok na ochranu vlastnického práva, když jde nepochybně o vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) Krajský soud dále v rozsudku konstatoval, že petit na odstranění návozu hlušiny nadále zůstal neurčitý. Předmětem řízení tedy nadále zůstala žaloba o odstranění návozu hlušiny ze dvou pozemků, a to parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec]

8. Podáním ze dne 23. 5. 2019 (č. l. 297) žalobci jednak upřesnili petit tak, že požadovali aby žalovanému byla uložena povinnost„ vyklidit pozemky [číslo] a [číslo] a uvést je do původního stavu v částech, které budou vymezeny geometrickým plánem“, a dále doplnili nové tvrzení, že žalovaný (správně zřejmě žalobce) byl nucen hlušinu přemístit, neboť dle § 9 odst. 2 písm. d) zákona č. 334/1992 může být pozemek náležející do zemědělského půdního fondu využit pro nezemědělské účely, kterým uložení hlušiny je, pouze po dobu kratší než 1 rok.

9. Žalovaný v podání z 2. 9. 2019 uvedl, že s touto posledně uvedenou argumentací žalobců nesouhlasí, neboť druh pozemku [číslo] je v katastru nemovitostí vymezen jako zahrada a definice druhu pozemku – zahrady, kterou podává vyhláška č. 357/2013 Sb., nevylučuje, aby na takovýto druh pozemku byla navezena hlušina za účelem vyrovnání terénu. Právě za tímto účelem žalovaný na uvedený pozemek hlušinu navezl, a protože tím nedošlo k překročení definičních znaků druhu pozemku jako zahrady, nelze návoz hlušiny na pozemek považovat za jeho využití pro nezemědělské účely, a proto ustanovení § 9 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu není možné aplikovat. Z toho vyplývá, že povinnost hlušinu v souladu s citovaným ustanovením přemisťovat, nevznikla ani žalobcům ani žalovanému.

10. V písemném závěrečném návrhu doručeném soudu až po koncentraci řízení (když žalobci na poučení poskytnuté jim u ústního jednání dne 22. 10. 2019 podle § 118a o. s. ř., nereagovali žádným novým tvrzením ani novými důkazními návrhy) žalobci uvedli jako zcela nové tvrzení, že nemohli déle čekat na dobrovolné odstranění návozu z pozemku parc. [číslo] žalovaným z důvodu, že již v té době nabízeli pozemek k prodeji, Realitní kanceláří [anonymizováno] jim bylo nabídnuto uzavření smlouvy k prodeji nemovitosti, a po sdělení žalobců, že tento není k prodeji připraven, neboť je zavezen cizí zeminou, obdrželi žalobci výzvu s vyčíslením škody v částce 130.000 Kč za zmařenou obchodní příležitost.

11. Důkazní návrhy označené žalobci v jejich vyjádření ze dne 23. 5. 2019 (když se jednalo o tytéž důkazní návrhy, jaké již byly uplatněny, a soudem zamítnuty, před vyhlášením zrušeného rozsudku okresního soudu) soud zamítl pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokazovány, buď byly zjištěny již z důkazů provedených v první fázi řízení anebo tyto skutečnosti byly nesporné. Správnost závěru o nadbytečnosti těchto důkazů potvrdil odvolací soud v rozsudku č.j. 7 Co 1727/2018-276. Pokud jde o nově k důkazu navrhované podání žalovaného ze dne 19. 11. 2014, kterým mělo být prokázáno, že žalovaný podával na odbor výstavby a územního plánování [stát. instituce] podněty k prověření, zda nejsou překračována povolení [stát. instituce], toto bylo nadbytečné za situace, kdy bylo zjištěno (jak je uvedeno níže), že žalobci z pozemku [číslo] nechali odstranit (odvézt) pouze část hlušiny, kterou tam umístil žalovaný. Konečně pak pokud byl k důkazu navrhován geometrický plán, pak k tomu soud uvádí, že tento není důkazem, nýbrž prostředkem, pomocí kterého žalobci upřesnili žalobní petit a sám o sobě nemůže ani sloužit jako důkaz toho, že na zakreslených místech je hlušina složena, neboť tím by mohl být geometrický plán pouze ve spojení s výslechem geometra jako svědka anebo ve spojení s místním šetřením, což však navrženo nebylo. A pokud žalobci místní šetření ke geometrickému plánu navrhli u ústního jednání konaného dne 22. 10. 2019, pak tyto důkazy byly nadbytečné za situace, kdy právní nárok na ochranu vlastnického práva žalobci neprokázali, jak je vysvětleno níže.

12. Soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných v první fázi řízení, když krajský soud v rozsudku č. j. 7 Co 1727/2018-276 konstatoval, že zjištění okresního soudu o skutkovém stavu je správné. Pokud jde o provedené důkazy, z nichž závěr o skutkovém stavu vyplývá a hodnocení těchto důkazů, odkazuje soud na obsah odůvodnění svého rozsudku ze dne 31. 5. 2018 č. j. 9 C 143/2015-205, v němž byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobci jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] uzavřeli dne 16. 6. 2008 se žalovaným kupní smlouvu, kterou na žalovaného převedli vlastnické právo k tomuto pozemku. Na základě uvedené smlouvy žalovaný nejméně od 12. 8. 2008 tento pozemek užíval a v blíže neurčené době v průběhu let 2008 2009 na něj navezl zeminu v přesně nezjištěném množství za účelem vyrovnání terénu pod budoucí stavbu. V průběhu srpna 2009 bylo stavebním úřadem zjištěno, že množství navezené zeminy neodpovídá projektové dokumentaci terénních úprav a k žádosti žalovaného (tehdy stavebníka) bylo vydáno dodatečné stavební povolení pro stavbu terénních úprav na předmětném pozemku, v němž stavební úřad žalovanému uložil provést dokončení terénních úprav podle projektové dokumentace [titul] [příjmení], spočívající v odebrání přebytečného materiálu, zhutnění, osevu zelení, osazení melioračních žlabů a provedení vodoteče s tím, že celkové terénní úpravy mají být dokončeny do 1. 6. 2010. Podle rozhodnutí [stát. instituce] z 2. 9. 2009 o dodatečném stavebním povolení (které bylo vydáno pro žalovaného – tehdy považovaného za vlastníka pozemku) měl žalovaný navézt na pozemek [číslo] hlínu v množství, výšce, šířce, hloubce a sklonu dle projektové dokumentace [titul]. [příjmení], provést odvodnění a pak dát na návoz zpět vrstvu ornice. Žalovaný to však podle stanovených podmínek neudělal, navezl hlíny víc než měl a neudělal odvodnění, jak bylo zjištěno při místním šetření stavebního úřadu v roce 2014 a jak plyne z rozhodnutí [stát. instituce] z 23. 10. 2014. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013 č. j. 7 Co 97/2013-291 bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý podílem jedné ideální poloviny pozemku [číslo], přičemž o vlastnictví žalobců k tomuto pozemku bylo rozhodnuto na základě závěru krajského soudu o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2008; tento rozsudek je konečným rozhodnutím ve sporu vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12C 153/2010, který byl zahájen dne 15. 6. 2010 podáním žaloby žalobců [celé jméno žalobce] a [příjmení] [příjmení] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o určení vlastnického práva a o zaplacení 100 000 Kč. Dopisy ze dne 24. 2. 2014 a 2. 4. 2014 žalobci vyzývali žalovaného„ v souvislosti s pravomocným rozhodnutím Krajského soudu sp. zn. 7Co 97/2013 k uvedení pozemku do původního stavu“. Stavební úřad zakázal rozhodnutím ze dne 23. 10. 2014 užívání stavby„ terénní úpravy na pozemku p. [číslo]“, a to z důvodu neprovedeného odvodnění a proto, že na stavbě bylo pokračováno způsobem, který znemožňuje dodržení původního projektu. V průběhu června a července 2014 provedl [příjmení] [příjmení] na objednávku žalobců odstranění návozu hlušiny z pozemku [číslo] v množství 2 160 m3 (tj. cca 60 % původního rozsahu zavážky) a její převoz na dočasné deponium, za což mu žalobci zaplatili každý rovným dílem jím vyfakturovanou celkovou cenu 53 434 Kč. Odvezená hlušina byla uložena na pozemky p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec], přičemž její umístění je patrné na fotografii pořízené leteckým snímkováním ve spojení se snímkem pozemkové mapy. Dopisem ze dne 21. 11. 2014 vyzval žalobce a) [celé jméno žalobce] žalovaného k odvezení návozu hlušiny z pozemků sousedících s pozemkem [číslo]; přitom z obsahu tohoto dopisu je zřejmé, že žalobce ve skutečnosti nepožadoval uvedení pozemku [číslo] do původního stavu před navezením zeminy, nýbrž uvedení pozemku do souladu se stavebním povolením na terénní úpravy tohoto pozemku. Z dopisu [stát. instituce] ze dne 16. 12. 2014 je zřejmé, že příslušný stavební úřad po provedené kontrolní prohlídce konstatoval, že práce prováděné na pozemku [číslo] nepřekračují rámec vydaného povolení č. j. výst [číslo] 2009 ze dne 2. 9. 2009 k provedení terénních úprav. Vlastníky pozemku [číslo] jsou ode dne 3. 11. 2014 [jméno] a [jméno] [příjmení], a to na základě kupní smlouvy z téhož dne zapsané do katastru nemovitostí s právními účinky od 3. 11. 2014.

13. Skutkově tedy soud vychází z toho, že žalovaný navezením hlušiny na pozemek [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který nebyl jeho vlastnictvím, porušil svou povinnost nezasahovat do vlastnického práva žalobců, když uvedený pozemek se v důsledku absolutní neplatnosti kupní smlouvy nikdy nestal jeho vlastnictvím. Navážka hlušiny, provedená žalovaným, však nebyla realizována v souladu s projektovou dokumentací na terénní úpravy pozemku [číslo]. Od doby, kdy se žalovaný z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2013 č. j. 7 Co 97/2013-291 dozvěděl, že není vlastníkem uvedeného pozemku, dále v terénních úpravách nepokračoval. Žalobci žalovaného opakovaně vyzývali k uvedení pozemku do původního stavu (dopisy žalobců ze dne 2. 2. 2014 a 24. 2. 2014). Následně žalobci sami nechali odvézt část hlušiny v množství přibližně 60% původního rozsahu navážky na jiné pozemky (jak vyplývá z faktury – daňového dokladu č. [rok] ve spojení s pracovním výkazem k zemním pracím a se záznamem o době řízení vozidla a dále z dopisu ze dne 21. 11. 2014, v němž žalobce a) sdělil žalovanému, že jelikož nereagoval na výzvu k uvedení rozsudkem vráceného pozemku do souladu se stavebním povolením a neprokázal ekologickou inertnost tam zanechané hlušiny, byl žalobce a) nucen začít odstraňovat hlušinu z pozemku s tím, že k datu vyhotovení uvedeného dopisu je již odvezeno přibližně jedna osmina objemu hlušiny navezené žalovaným, a tuto žalobce a) nechal dočasně přemístit na sousední pozemky), a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], resp. část tohoto pozemku, prodali.

14. Shora popsané jednání žalobců spočívající v tom, že sami žalobci přemístili (resp. nechali přemístit) část žalovaným navezené hlušiny, nelze posoudit jako dovolenou svépomoc, neboť v okamžiku, kdy toto činili, nebylo jejich právo ohroženo, nýbrž bylo již porušeno, a navíc žalobcům nehrozila nenahraditelná nebo jenom obtížně nahraditelná újma (22 Cdo 4580/2017). Kromě toho nebyla splněna podmínka, že by zásah veřejné moci – pokud by se žalobci domáhali ochrany vlastnického práva např. posesorní žalobou podle § 176 a následujících o. s. ř., vůbec nepřišel, popř. přišel pozdě. Žalobci odstraňovali část žalovaným navezené hlušiny v situaci, kdy protiprávní stav již určitou dobu trval a nešlo tedy o případ bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do jejich vlastnického práva. Svépomoc, jako forma ochrany subjektivních práv, je omezena jen na zcela nezbytnou míru, a je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním, stavu, který již určitou dobu trvá (viz. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2006 sp. zn. I US 1957 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 25 Cdo 815/2008). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4580/2017 jsou podmínky dovolené svépomoci splněny jen tehdy, pokud je subjektivní právo ohroženo a bezprostředně hrozí vznik závažné újmy a zároveň zásah veřejné moci na ochranu ohroženého práva by přišel pozdě s tím ovšem, že při zvažování, zda by zásah veřejné moci přišel pozdě, je třeba vzít do úvahy i to, že proti rušení držby se lze bránit držební či posesorní žalobou, která je projednávána ve zvláštním zkráceném řízení podle § 176 a násl. o. s. ř. Za situace, kdy žalobci nevyužili institut posesorní žaloby, nelze uzavřít, že by zásah veřejné moci přišel pozdě, a tedy není splněna jedna z podmínek dovolené svépomoci. Navíc tvrzení žalobců, že navezená hlušina neměla certifikát o nezávadnosti, takže bez odstranění veškeré této hlušiny nemohla být provedena kolaudace (zřejmě míněno kolaudace terénních úprav), a žalobci tedy museli odstranit veškerou hlušinu, kterou žalobce na jejich pozemek navezl, je v rozporu s tím, že ve skutečnosti bylo z pozemku [číslo] odstraněno pouze přibližně 60% návozu, jak sami žalobci uvedli u jednání dne 13. 4. 2017, a jak vyplývá i z obsahu faktury pana [příjmení]. Žalobci tedy neprokázali, že byly splněny podmínky pro dovolenou svépomoc. Záměr žalobců prodat pozemek, který (podle jejich tvrzení) nemohl být realizován bez dokončení terénních úprav, na tom nic nemění, neboť ani skutečnost, že bez dokončení terénních úprav podle podmínek dodatečného stavebního povolení nemohl být pozemek užíván, nezakládá sama o sobě podmínky svépomoci. Institut svépomoci nemůže sloužit vlastníkovi pozemku k tomu, aby – pokud pozemek nemůže s nedokončenými terénními úpravami užívat nebo pokud chce pozemek prodat, ale nemůže ho prodat za takovou cenu, jako by nebyl navezen – cizí navezenou zeminu sám o své vůli odstraňoval a přemisťoval. V tomto konkrétním případě navíc nelze ztratit ze zřetele, že žalobci„ svépomocí“ neodstranili veškerou zeminu, kterou na jejich pozemek žalovaný navezl, ale pouze část zeminy.

15. Soud posoudil uplatněný nárok jako nárok na ochranu vlastnického práva (přestože se žalobci po změně žaloby ochrany vlastnického práva nedomáhali), neboť je vázán právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích, a vyšel z následujících zjištění a úvah. Navezením hlušiny na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] žalovaný porušil vlastnické právo žalobců, kteří tento pozemek v okamžiku návozu vlastnili. Při provádění terénních úprav a při žádosti o dodatečné stavební povolení žalovaný sice vystupoval jako vlastník tohoto pozemku, ale jeho vlastníkem – v daném případě – nebyl, protože se v důsledku absolutní neplatnosti kupní smlouvy vlastníkem nikdy nestal. Žalovanému nejprve svědčilo dodatečné stavební povolení, ale od okamžiku, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že vlastníkem pozemku není (a nikdy nebyl), už nebyl povinen – ale ani oprávněn - stavbu terénních úprav podle podmínek dodatečného stavebního povolení provést, tj. ani dokončit. Vzhledem k tomu, že žalovaný vlastníkem pozemku nikdy nebyl, stavební úřad by mu jako nevlastníkovi pozemku stavební povolení nevydal. Nicméně žalovanému nic nebránilo – pokud by býval byl vlastníkem pozemku a stavební povolení by mu řádně svědčilo – aby (byť po stanovené lhůtě) terénní úpravy dokončil tak, aby podmínky stavebního povolení byly splněny, avšak v tom mu zabránil právě zásah žalobců, kteří sami nechali návoz hlušiny z části odvézt. Žalobci se dovolávali porušení povinností uložených stavebním úřadem, ovšem proto, že žalovaný nikdy nebyl vlastníkem pozemku, a protože stavební povolení má povahu ad rem (viz. k tomu např. komentář ASPI k § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.) a vztahuje se tedy k nemovitosti a nikoliv k osobě žadatele, je zřejmé, že z tohoto stavebního povolení žalovanému nemohly plynout žádné povinnosti (ani práva). Proto v situaci, kdy stavební povolení bylo vydáno nevlastníkovi pozemku, a tedy žalovanému z něj neplynula žádná práva ani povinnosti, je nutno skutečnost, spočívající v tom, že žalovaný na pozemek žalobců navezl hlušinu, hodnotit jako nedovolený zásah do vlastnického práva ve smyslu § 126 občanského zákoníku. Tedy vzhledem k tomu, že žalovaný na pozemek žalobců navezl hlušinu především zcela bez toho, aby ho k tomu opravňoval nějaký občanskoprávní titul, když jeho nabývací titul byl absolutně neplatný (a rovněž původně bez stavebního povolení), je nutno návoz hlušiny na cizí pozemek kvalifikovat jako porušení vlastnického práva podle (tehdy platného) § 126 obč. zák. a to bez ohledu na to, že následně bylo žalovanému vydáno dodatečné stavební povolení na stavbu terénních úprav pozemku.

16. Právní poměry mezi účastníky je nutno posuzovat – pokud jde o požadovanou náhradu škody a odstranění návozu hlušiny – ve smyslu § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), neboť k tvrzeným porušením povinnosti došlo přede dnem 31. 12. 2013. Podmínky svépomoci pak je nutno posuzovat podle právní úpravy o. z..

17. Podle § 126 odst. 1 obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věcí na tom, kdo mu jiné právo zadržuje.

18. Podle § 14 o. z. si každý může přiměřeným způsobem pomoci ke svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomocí jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

19. Podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) se stavebníkem rozumí osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.

20. Podle § 118 odst. 1 stavebního zákona stavebník je povinen provádět stavbu v souladu s jejím povolením vydaným podle tohoto zákona.

21. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

22. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Poté, co soud na zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná ustanovení zákona o ochraně vlastnického práva, tj. § 126 obč. zák., došel za použití ustanovení § 3 obč. zák. a též § 8 o. z. k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nárok žalobcům nelze přiznat pro rozpor s dobrými mravy. Ze skutečnosti, že žalobci přemístili (nechali přemístit) jen část hlušiny navezené žalovaným, plyne, že jejich jednání nebylo motivováno respektováním § 9 odst. 2 písm. d) zákona 334/92 Sb. (správně § 9 odst. 2 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb. ve znění účinném do roku 2015), ani úmyslem uvést pozemek do původního stavu (tj. do stavu před navezením hlušiny), nýbrž že jejich úmyslem bylo uvést pozemek [číslo] (tj. navážku na tomto pozemku) do stavu odpovídajícího stavebnímu povolení terénních úprav tak, aby pozemek byl vhodný pro následné zastavění stavbou (a prodej zájemci o stavbu rodinného domu), jak je potvrzováno jejich následným jednáním. Tvrzení žalobců, že byli nuceni navážku odstranit, je účelové. Nelze totiž ztratit ze zřetele, že žalobci přibližně 40% navezené hlušiny na pozemku ponechali, a to navíc bez atestu ekologické nezávadnosti. Dokonce i kdyby skutečně bylo odvezeno celé množství navezené hlušiny, i tak by jednání žalobců bylo nutno posoudit jako účelové, neboť k odstranění navážky došlo až za více než jeden rok poté, co se žalobci dozvěděli z rozsudku Krajského soud v Českých Budějovicích o tom, že pozemek, na kterém je hlušina umístěna, je jejich vlastnictvím (neboť hlušina byla na pozemek [číslo] navezena už v roce 2009, jak plyne z protokolu stavebního úřadu ze dne 13. 8. 2009, žalobci se dozvěděli, že jsou vlastníky pozemku nejpozději dnem vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, tj. dne 31. 7. 2013 a hlušinu nechali odvézt až v prosinci 2014, jak plyne z faktury pana [příjmení]). Argumentace žalobců zákonem č. 334/92 Sb., z něhož dovozovali povinnost odstranit navážku, je tedy účelová. Kdyby totiž přemístěním hlušiny plnili ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) citovaného zákona, ve znění účinném v roce 2015, odvezli by veškeré množství navezené zeminy, což však neučinili. Nelze také uvěřit jejich tvrzení, že se domáhali uvedení pozemku do původního stavu, neboť uvedením pozemku do původního stavu by bylo odstranění celého množství navezené hlušiny, avšak toho se žalobci nedomáhali, a to ani před žalobou, jak je patrno z dopisu žalobce a) ze dne 21. 11. 2014, a především tak ani sami neučinili. Z toho, že si žalobci ponechali na svém pozemku část zeminy, a to bez toho, aby měli k dispozici atest ekologické nezávadnosti (jímž podmiňovali dosažení dohody v průběhu tohoto sporu), soud dovozuje, že jednání žalobců, kteří nečekali na rozhodnutí soudu v řízení vedeném původně o ochranu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], část zeminy sami nechali přemístit a žalobu změnili na požadavek – mim jiné – odstranění jimi provedeného návozu z jiných pozemků, je nemravné. Soud proto nemůže tomuto jednání poskytnout ochranu, byť bylo zjištěno, že žalovaný skutečně navezl zeminu na cizí pozemek a porušil tím vlastnické právo žalobců. Za situace, kdy žalobci se původně domáhali ochrany vlastnického práva k pozemku [číslo] (z něhož požadovali odstranění návozu hlušiny) a až poté, co v průběhu řízení žalovaný namítl nedostatek jejich aktivní legitimace (jelikož žalobci v mezidobí tento pozemek prodali), žalobci žalobu změnili na požadavek na zaplacení částky 53 434 Kč a odstranění návozu hlušiny z jiných pozemků, kam část hlušiny nechali přemístit, přičemž argumentovali dovolenou svépomocí s tím, že navezenou zeminu museli sami odstranit a přemístit na jiné pozemky, jelikož měli možnost parcelu [číslo] prodat, ale bylo nutno dokončit řádné provedení stavebních prací, aby nový vlastník neměl se stavebním úřadem žádné problémy, a posléze (po tom, co Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku č. j. 7 Co 97/2013-291 vyjádřil názor o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, kterou byl tento pozemek převeden ze žalobců na žalovaného), začali argumentovat nutností respektovat § 9 odst. 2 zákona č. 334/92 Sb., přičemž však odstranili jen část navezené hlušiny, nelze splnění podmínek dovolené svépomoci dovodit. Jednání žalobců, kteří si část hlušiny nechali přemístit na jiné (též i své) pozemky, nebylo dovolenou svépomocí. Tímto jednáním žalobců byla bezprostřední souvislost s prvotním porušením vlastnického práva k pozemku [číslo] přerušena. Při posouzení uplatněného nároku soud nemohl odhlédnout od toho, že k původnímu zásahu do vlastnického práva žalobců k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ze strany žalovaného došlo z důvodu, který spočíval též na straně žalobců, když žalobci uzavřeli se žalovaným absolutně neplatnou kupní smlouvu. Pokud žalobci až v závěrečném návrhu uvedli, že„ Žalobci nemohli déle čekat na dobrovolné odstranění návozu z pozemku parc. [číslo] žalovaným, neboť již v té době nabízeli pozemek k prodeji, Realitní kanceláří [anonymizováno], jim bylo nabídnuto uzavření smlouvy k prodeji nemovitosti a po sdělení žalobců, že tento není k prodeji připraven, neboť je zavezen cizí zeminou, obdrželi žalobci výzvu s vyčíslením škody v částce 130.000 Kč za zmařenou obchodní příležitost. Žalobce touto výzvou rovněž dokladoval MěÚ [obec], proč z pozemku parc. [číslo] návoz přemisťuje na další pozemky. I tato listina je obsažena ve spisech MěÚ [obec], [anonymizováno] [číslo] [rok], [anonymizováno] [číslo] [rok] a [spisová značka] [rok], které chtěli žalobci předložit jako důkaz“, pak k tomu soud uvádí, že toto tvrzení je opožděné. Ve vyjádření žalobců ze dne 23. 5. 2019 (č. l. 297), kde žalobci navrhovali důkaz„ listinami ze spisů stavebního úřadu (které dodatečně označí)“ s tím, že tyto spisy mají být soudem vyžádány, žalobci uvedli, že tento důkaz má sloužit k prokázání toto, že to byl žalovaný, kdo žádal úřady o povolení a následně nechal zavést pozemek [číslo] nadměrným množstvím hlušiny. V tomto vyjádření však žalobci ničeho netvrdili o tom, že by listinami obsaženými ve spisech stavebního úřadu mělo být prokázáno to, co poprvé uvedli až v závěrečném návrhu. Důkaz spisy stavebního úřadu byl zamítnut jako nadbytečný za situace, kdy tvrzení že to byl žalovaný, kdo žádal úřady o povolení a následně nechal zavést pozemek [číslo] nadměrným množstvím hlušiny bylo prokázáno jinými důkazy. Tento důkaz pak nebylo možno provést k prokázání tvrzení uplatněných opožděně, tj. až v závěrečném návrhu po nastalé koncentraci řízení, neb k opožděným tvrzením nelze přihlížet a důkazy k prokázání opožděných tvrzení jsou nepřípustné. Navíc, s ohledem na nosné důvody, které vedly soud k zamítnutí žaloby, soud dodává, že závěr soudu o rozporu uplatněného žalobního nároku s dobrými mravy by nemohlo zvrátit ani to, kdyby shora uvedené (opožděné) tvrzení žalobců bylo prokázáno, a to proto, že z hlušiny navezené žalovaným na pozemek [číslo] žalobci nechali odvézt jen část a nezanedbatelné množství této hlušiny, navíc bez atestu ekologické nezávadnosti, na pozemku [číslo], který následně prodali, ponechali a využili ji tak zřejmě k uvedení pozemku do stavu připraveného pro výstavbu domu. Soud tedy uzavírá, že jelikož hlušinu, resp. část hlušiny na pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec] nechali navézt sami žalobci – a to bez splnění podmínek dovolené svépomoci – nelze dovodit, že požadavek žalobců, aby nyní žalovaný tento návoz hlušiny z těchto pozemků odstranil, je v souladu s dobrými mravy, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 24. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021. 25. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021. 26. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021. 27. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021. 28. xxxx - zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 7 Co 1118/2020-421 ze dne 5. 2. 2021.

Poučení