9 C 145/2024 - 95

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]. sídlem [Adresa žalované B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě na určení pronajímatele takto:

Výrok

I. Návrh, aby bylo určeno, že pronajímatelem a nositelem práv a povinnosti pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 11. 10. 1997 uzavřené mezi společností [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [adresa] a panem [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem [adresa], jejímž předmětem je pronájem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], je pan [Jméno žalované A], r. č. [RČ], bytem [adresa], se zamítá.

II. Určuje se, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 11. 10. 1997 uzavřené mezi společností [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [adresa] a panem [jméno FO] [Anonymizováno], narozeným [Datum narození žalované A], bytem [adresa], jejímž předmětem je pronájem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapsané na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský, katastrální pracoviště [adresa], je společnost [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 226 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 14. 5. 2024 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pronajímatelem a nositelem práv a povinnosti pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 11. 10. 1997 uzavřené mezi společností [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně] se sídlem [adresa] a panem [jméno FO] [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem [adresa], jejímž předmětem je pronájem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], je pan [Jméno žalované A], r. č. [RČ], bytem [adresa].

2. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 11.10.1997 uzavřel předchůdce žalobce společnost [Anonymizováno] a.s., IČ: [IČO], sídlem [adresa], na straně jedné jako nájemce, s paní [jméno FO], r. č. [RČ], bytem [adresa] část [adresa], která je zastoupena 1. žalovaným, na straně druhé jako pronajímatelem, nájemní smlouvu č. [hodnota] ve znění Dodatku č. 1 ze dne 4.3.1998, Dodatku č. 2 ze dne 29.1.2008, Dodatku č. 3 ze dne 8.8.2011, Dodatku č. 4 ze dne 26.11.2018, jejímž předmětem je nájem pozemku parc. č. [hodnota], druh pozemku ostatní plocha, k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] (dále jen „Pozemek“), a to na část Pozemku o výměře 120 m2 (dále jen „Předmět nájmu“) pro umístění telekomunikačního zařízení žalobce a rovněž umožnění žalobci příjezd k Předmětu nájmu přes pozemek parc. č. [hodnota], který s Pozemkem sousedí, za sjednané nájemné ve výši 33 785 Kč ročně se čtvrtletní úhradou (dále jen „Nájemní smlouva“). Dodatkem č. 1 ke Smlouvě smluvní strany sjednaly, že pronajímatel pronajme nájemci 10 m široký pás kolem výše Předmětu nájmu pro účely výsadby stromů a keřů, a to na základě rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] sp. zn. [č. účtu], ze dne 5. 9. 2005. Z platného výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že současným vlastníkem Pozemku je 1. žalovaný, na kterého dle ust. § 2221 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) přešly práva a povinnosti z nájmu při změně vlastníka věci. Následně bylo žalobcem zjištěno, že 1.žalovaný, na straně jedné jako povinná osoba, uzavřel dne 3. 11. 2023 smlouvu o požívacím právu s 2. žalovaným, na straně druhé jako oprávněným, jejímž předmětem je služebnost požívacího práva, která zatěžuje Předmět nájmu ve prospěch 2. žalovaného 2 (dále jen „Smlouva o požívacím právu“). Žalobce je přesvědčen, že Smlouva o požívacím právu je absolutně neplatná, resp. neplatná v rozsahu předmětu dříve uzavřené Nájemní smlouvy, kdy žalobce má důvodné pochybnosti o platnosti požívacího práva v předmětné věci, a to z důvodu, že toto požívací právo ve své podstatě není požívacím právem ve smyslu § 1285 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník nebo jen „o.z.“), kdy naopak primárně naplňuje znaky nájmu. Žalobce je tak přesvědčen, že Smlouva o požívacím právu nemůže obstát vedle Nájemní smlouvy, a to vzhledem ke skutečnosti, že Nájemní smlouva k Předmětu nájmu byla uzavřena dříve než Smlouva o požívacím právu. V tomto smyslu v tomto konkrétním případě žalobce spatřuje konflikt dvou faktických nájemních smluv v předmětné věci, kdy rovněž i v soudní judikatuře bylo dovozeno, že předmět nájmu musí být v době uzavření nájemní smlouvy právně volný, jinak je smlouva absolutně neplatná.

3. Dále žalobce považuje jednání 2. žalovaného za zcela účelové, kdy 2. žalovaný cíleně zřizuje služebnost požívacího práva v totožném či obdobném rozsahu, jak je Předmět nájmu užíván žalobcem na základě Nájemní smlouvy, kdy navíc obsah Smlouvy o požívacím právu, jak je již výše uvedeno, naplňuje fakticky znaky nájmu a nikoli požívacího práva. 2. žalovaný se svým jednáním snaží parazitovat na již existujícím právním vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným, kdy jediným důvodem pro uzavření Smlouvy o požívacím právu ve prospěch 2. žalovaného žalobce spatřuje zisk, který by 2. žalovaný měl z předmětné smlouvy a 1. žalovanému jako vlastníku Předmětu nájmu by zbylo tzv. „holé vlastnictví“. Takové počínání 2. žalovaného považuje žalobce za zcela rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. a dále v rozporu se zásadou poctivosti ve smyslu ust. § 6 odst. 1 o.z., kdy svým jednáním poškozuje osobu žalobce tím, že se snaží vstoupit do pozice pronajímatele předmětných smluvních vztahů. Žalobce je tak přesvědčen, že jednání 2. žalovaného je v rozporu s ust. § 547 o.z., kdy „právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu“. Žalobce rovněž odkazuje na ust. § 580 odst. 1 o.z., kdy „neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje“.

4. Za výše uvedeného stavu věci žalobce dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) spatřuje naléhavý právní zájem na tom, aby byla najisto postavena osoba pronajímatele. Na základě shora uvedeného, ač má žalobce za to, že dle Nájemní smlouvy by měl nadále hradit nájemné 1. žalovanému a Smlouva o požívacím právu vedle Nájemní smlouvy nemůže obstát, je zde skutkově navozen stav, který je právně nejistý. S ohledem k této skutečnosti se žalobce uchyluje k podání této žaloby, aby právní stav byl postaven na jisto.

5. Žalobce dále tvrdí, že je subjektem, kterému svědčí věcné břemeno vzniklé ex lege ve smyslu § 12 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích. Žalobce přitom je evidován v evidenci podnikatelů v elektronických komunikací do 30. 12. 2021, z čehož plyne, že právní předchůdce žalobce již od roku 1996 zajišťuje provoz veřejné komunikační sítě. Po postavení právního předchůdce jako organizace spojů ve smyslu zákona o telekomunikacích a tedy subjektu, kterému pro jím zřizovaná telekomunikační zařízení svědčí věcné břemeno vzniklé ze zákona podle § 12 ve spojení s § 18 zákona o telekomunikacích, tedy nemůže být pochyb. Smlouva o požívacím právu tedy koliduje s věcným břemenem vzniklým takto ze zákona ve prospěch žalobce i s nájemní smlouvou uzavřenou s prvním žalovaným. S ohledem na existující zatížení nemovitosti prvého žalovaného by tak bylo zřízení další nové služebnosti možné toliko za splnění podmínek § 1266 o. z., podle kterého platí, že „k věci lze zřídit i několik služebností, pokud není novější právo na újmu právům starším.“ V návaznosti na to je třeba uvést, že kolize podle § 1266 o. z. se může týkat i dříve vzniklých obligačních vztahu, tj. závazků žalobce a žalovaného z nájemní smlouvy. Již z podstaty věcného břemene vzniklé ex lege podle § 12 zákona o telekomunikacích je zřejmé, že sjednání služebnosti požívání druhého žalovaného k části nemovitosti, která je zatížena věcným břemenem ex lege a zároveň závazkovým vztahem z nájemní smlouvy na újmu dříve vzniklým pro žalobce. To za situace, kdy obsahem práv druhého žalovaného ze smlouvy o požívacím právu má být mimo jiné služebnost požívání podle § 1285 a násl. o. z. Požívací právo zahrnuje úplný rozsah práva užívání ve smyslu § 1283 a 1284 o. z. a nad to i právo brát z věci plody a užitky, nikoliv pouze pro vlastní potřebu. Na rozdíl od uživatele má poživatel právo věc rovněž pronajmout, půjčit nebo propachtovat. Žalobci v souladu s § 12 zákona o telekomunikacích svědčí právo zřídit a provozovat na nemovitosti prvého žalovaného telekomunikační zařízení, vstupovat a vjíždět v nezbytném rozsahu na nemovitost a provádět nezbytné úpravy prostoru. Žalobce tedy dovozuje, že obsah zákonných práv a povinností žalobce a oprávnění 2. žalovaného podle smlouvy o požívacím právo si přímo konkurují v rozsahu požívacího práva. Podle článku 6. odst. 6.1 smlouvy o požívacím právu 1. žalovaný a 2. žalovaný ujednali, že 2. žalovaný převezme veškerá práva a povinnosti z nájemní smlouvy odstoupí jako pronajímatel do právního postavení povinné osoby z nájemní smlouvy. Takové ujednání je v rozporu s § 459 o. z. a § 1895 a násl. případně § 1888 o. z., neboť žalobce k takové změně závazku nedal souhlas. V tomto směru žalobce poukázal především na článek 6 odst. 6.1, článek 7 odstavec 7.1, 7.3 a odstavec 8.1 Smlouvy o požívacím právu.

6. Žalobce poukázal na skutečnost, že v obdobné věci vedené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou rozhodnul tento soud rozsudkem č. j. 11 C 233/2022-143 ze dne 29. 6. 2023. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání a Krajský soud v Brně toto rozhodnutí zrušil. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou v téže věci následně rozhodnul znovu tak, že žalobě žalobkyně [právnická osoba]. vyhověl a určil, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností z nájemní smlouvy v rozhodnutí uvedené je pronajímatel. V uvedené věci žalobce argumentoval shodně jako žalobce v projednávané věci a žalobce tedy předpokládá, že bude v projednávané věci rozhodnuto shodně.

7. Prvý žalovaný neuznal tvrzení žalobce o tom, že smlouva o požívacím právu je v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy, byla totiž uzavřena dobrovolně, je pro 1. žalovaného výhodná a ten má zájem na jejím trvání. 1. žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, že by na základě smlouvy o požívacím právu docházelo k „parazitování“. 1. žalovaný se před podpisem smlouvy s jejím obsahem seznámil, chápal její obsah a také to, jaké závazky z ní plynou pro něho a jaké pro 2. žalovaného. Rovněž také to, jaký vliv bude mít smlouva na nájemní smlouvu uzavřenou s žalobcem. Prvý žalovaný se necítí smlouvou o požívacím právu zkráceným nebo omezený na svých právech a domnívá se, že ani vůči žalobci nemá právní důsledky, protože se 2 žalovaný zavázal k tomu, že vůči žalobci bude plnit povinnost a nést práva pronajímatele podle nájemní smlouvy. Žalobce se tak nedostává do nejistého stavu ani pochybností o tomu, komu má hradit nájemné. K obavě žalobce z toho, že 2. žalovaný pozemek od 1. žalovaného odkoupí a zvýší žalobci nájemné 1. žalovaný uvedl, jakožto vlastník pozemku může tento prodat nezávisle na nájemní smlouvě nebo smlouvě o požívacím právu. Taková obava žalobce tak není ve vztahu k požívacímu právu na místě. 1 žalovaný považuje smlouvu o požívacím právu pro výhodnou, proto ji také uzavřel. 1. žalovaný si je vědom toho, že ze smlouvy o požívacím právu plynou výhody i 2. žalovanému, s tím byl srozuměn a na podmínky smlouvy přistoupil. 1. žalovaný dobrovolně přistoupil na rozložení poplatků mezi něj a druhého žalovaného, případně třetí osobu a na to, v jakých případech bude kdo zajišťovat údržbu pozemku i na článek týkající se smluvní pokuty. Pokud jde o poplatek za pozemek, jedná se pouze o daň z nemovitosti, kterou 1. žalovaný hradí, jakožto vlastník a o poplatky za služby k telekomunikačnímu zařízení, které naopak hradí žalobce. Sekání pozemku, které je jedinou představitelnou „udržovací činností“ probíhá spolu s pracemi na okolních polích a 1. žalovaný tedy nevnímá tuto povinnost udržovat pozemek jako omezení. Sjednanou výši odměny 1. žalovaný považuje za záležitost, která se žalobce netýká a nesouvisí s tím, jaká osoba má mít práva a povinnosti pronajímatele z nájemní smlouvy. 1. žalovaný uvedl, že nemá žádné informace o tom, že by mělo žalobci vzniknout věcné břemeno. Jediné věcné břemeno, které k pozemku vzniklo, je to sjednané pro druhého žalovaného. Prvý žalovaný se také připojil k argumentům, které k žalobě uvedl druhý žalovaný.

8. Rovněž druhý žalovaný shledává žalobu nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Druhý žalovaný vyjádřil názor, že smlouva o požívacím právu není absolutně neplatná a požívací právo bylo zřízeno v souladu se zákonem. Druhý žalovaný poukázal na rozdílnost právní úpravy smlouvy nájemní a smlouvy o požívacím právu a dovodil, že smlouva o požívacím právu uzavřené mezi ním a 1. žalovaným nelze slučovat s nájemní smlouvou, tedy že nedochází k vymizení základních znaků požívacího práva. Smlouva o požívacím právu je výsledkem autonomie vůle účastníků této smlouvy, přičemž podrobně odůvodnil svůj názor na to, že odchýlení od ustanovení § 1288 občanského zákoníku je dovolené. 2. žalovaný se také podrobně vyjádřil k jednotlivým ustanovením smlouvy o požívacím právu, aby dospěl k závěru, že smlouva je platná jako celek i v rámci jednotlivých ustanovení, které jsou žalobce jako neplatná napadána. 2. žalovaný tak uzavřel, že smlouva uzavřena mezi ním a 1. žalovaným je zcela odlišný typ smlouvy než smlouva nájemní uzavřená mezi žalobce a 2. žalovaným. Nedošlo k žádnému domnělému vymezení základních znaků požívací smlouvy. 2. žalovaný rovněž vyjádřil názor, že žalobci nesvědčí zákonné věcné právo, které mělo vzniknout dle tvrzení žalobce podle § 12 zákona o telekomunikacích. Zařízení na nemovitosti bylo vybudováno až po uzavření nájemní smlouvy a na jejím základě. Nájemní smlouva uzavřena 11. 10. 1997. Zařízení bylo na nemovitosti vybudováno až v roce 1998. Žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí pro zařízení byla podána 25. 7. 1998 a kolaudační rozhodnutí 16. 10. 1998. V momentě, kdy bylo zařízení na nemovitosti vybudováno, a kdyby tedy na základě § 12 odst. 1 písm. a) zákona o telekomunikacích mohlo vzniknout věcné břemeno ve prospěch právního předchůdce žalobce, když měl tato oprávnění zajištěna na základě článku 5 nájemní smlouvy. Totožná práva mu tedy nemohla vzniknout znovu z jiného titulu proti vůli obou stran jasné provedené v nájemné smlouvě. 2. žalovaný rovněž odmítl tvrzení žalobce o tom, že požívací právo koliduje s případným zákonným věcným břemenem žalobce. Skutečnost, že je věc zatížena jedním věcným břemenem neomezuje vlastníka věci v možnosti sjednat k ní další věcné břemeno. Tato situace je předvídána § 1266 občanského zákoníku. Smlouva o požívacím právu žalobce žádným způsobem neomezuje. Naopak existenci zařízení zohledňuje a respektuje. Zde lze odkázat na výklad § 1287 občanského zákoníku. Ani případný závěr o existenci zákonného věcného břemene k nemovitosti ve prospěch žalobce by tedy nemohlo vést k závěru o nemožnosti k nemovitosti zřídit služebnou požívacího práva. Jestliže žalobce odkazuje na rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, pak 2. žalovaný odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 38 C 123/2023-159 ze dne 22. 5. 2024, který ve věci žalobce [právnická osoba]. na rozdíl od Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žalobu na určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou je žalobce zamítnul. Smlouvu o požívacím právu shledal platnou, a nikoliv v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem.

9. S ohledem na shora uvedené vyjádřil 2. žalovaný, že k 3. 11. 2023 vstoupil do práv a povinností pronajímatele podle Nájemní smlouvy, a proto podal vzájemný návrh ve smyslu ustanovení § 97 občanského soudního řádu ve znění výroku II. tohoto rozsudku.

10. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno, že je na něm zapsáno věcné břemeno služebnosti spočívající ve zřízení, provozování, údržby a opravy od zemního komunikačního vedení pro [právnická osoba]. IČO [IČO] parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] na základě smlouvy o zřízení věcného břemene – úplatná ze dne 26. 11. 2015 s právními účinky zápisu k 8. 12. 2015. Dále věcné břemeno cesty a stezky v rozsahu celého pozemku na dobu určitou 50 let od podpisu smlouvy z 3. 11. 1973 pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] na základě smlouvy o zřízení věcného břemene – úplatná o požívacím právu ze dne 3. 11. 2023.

11. Smlouva o požívacím právu ze dne 3. 11. 2023 prokazuje, že byla uzavřena mezi prvým a druhým žalovaným. Požívací právo bylo zřízení jako právo věcné podle § 1285 a násl. občanského zákoníku (čl. 3.3 smlouvy). Mezi stranami byla sjednána odměna v čl. 4, zřízena služebnost v čl. 5 a v čl. 9 bylo sjednáno převzetí nájemní smlouvy. V odstavci 3.2 smlouvy si strany sjednaly, že „Požívací právo spočívá v právu Oprávněného nebo jakékoli jiné třetí strany určené Oprávněným užívat Nemovitost a brát z ní plody a užitky. Veškerá práva a povinnosti spojené s Požívacím právem jsou specifikovány v této Smlouvě.

12. Strany si v odstavci 6.1 smlouvy sjednaly, že „Oprávněný převezme veškerá práva a povinnosti Povinné osoby vyplývající z Nájemní smlouvy a vstoupí, jakožto pronajímatel, do právního postavení Povinné osoby vyplývající z Nájemní smlouvy, a to ke dni účinnosti zápisu Požívacího práva do Katastru nemovitostí (tj. ke dni podání návrhu na vklad Požívacího práva do Katastru nemovitostí ve prospěch Oprávněného u příslušného katastrálního úřadu).

13. V odstavci 7.1 smlouvy si strany sjednaly, že „Za účelem toho, aby mohl Oprávněný vykonávat Požívací právo řádně, včas a v plném rozsahu, poskytuje Povinná osoba Oprávněnému právo na nerušené užívání a požívání Nemovitosti v kteroukoli dobu (24 hodin denně, 365 dnů v roce) spolu s neomezeným přístupem k Nemovitosti prostřednictvím všech cest a i přístupových komunikací. Podle odstavce 7.3 smlouvy „Oprávněný je oprávněn Nemovitost nebo jejich části dále pronajmout, dát je do podnájmu nebo umožnit jejich užívání jakémukoliv Operátorovi či jiné osobě za účelem zřízení a provozování jakéhokoliv telekomunikačního zařízení.“ 14. V odstavci 8.1. si strany smlouvy sjednaly, že „Oprávněný je oprávněn provést jakékoli změny Nemovitosti, k jejichž provedení není zapotřebí stavební povolení vydané stavebním úřadem, ohlášení stavebnímu úřadu nebo obdobné povolení, a to po předchozím oznámení Oprávněného Povinné osobě nejpozději pět Pracovních dnů před provedením takových změn nebo instalací. Takové oznámení musí obsahovat přesnou technickou specifikaci změn, časový harmonogram jejich provedení a odhadované náklady. Ostatní změny, k jejichž provedení je zapotřebí stavební povolení vydané stavebním úřadem, ohlášení stavebnímu úřadu nebo obdobné povolení, může Oprávněný provést pouze s písemným souhlasem Povinné osoby, který nesmí být bezdůvodně odpírán nebo odkládán.“ 15. Článek 9 smlouvy obsahuje ujednání, že Povinná osoba je povinna provádět na vlastní náklady údržbu Nemovitosti, ledaže poškození nebo závadu způsobil Oprávněný (odstavec 9.1). Povinná osoba provede veškerou údržbu, kterou je povinna provést podle této Smlouvy, bez zbytečného odkladu. Povinná osoba není oprávněna požadovat od Oprávněného jakoukoliv náhradu nákladů na provedení údržby, kterou provedla Povinná osoba, jelikož takové náklady jsou již zahrnuty v Odměně. Pokud Povinná osoba nesplní tuto povinnost, může Oprávněný provést takové opravy a údržbu na náklady Povinné osoby (odstavec 9.2). Veškeré poplatky za služby vztahující se k Nemovitosti hradí Povinná osoba a veškeré poplatky za služby vztahující se k Telekomunikačnímu zařízení, hradí Oprávněný, Nájemce (dle okolností) anebo třetí strana (odstavec 9.3).

16. Skutkovým závěrem soudu je, že dne 11. 10. 1997 uzavřel předchůdce žalobce společnost [Anonymizováno] a.s. na straně jedné jako nájemce, s paní [jméno FO], zastoupenou 1 žalovaným na straně druhé jako pronajímatelem, nájemní smlouvu č. [hodnota] ve znění Dodatku č. 1 ze dne 4.3.1998, Dodatku č. 2 ze dne 29.1.2008, Dodatku č. 3 ze dne 8.8.2011, Dodatku č. 4 ze dne 26.11.2018, jejímž předmětem je nájem pozemku parc. č. [hodnota], druh pozemku ostatní plocha, k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], obec [adresa], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], a to na část Pozemku o výměře 120 m2 pro umístění telekomunikačního zařízení žalobce a rovněž umožnění žalobci příjezd k Předmětu nájmu přes pozemek parc. č. [hodnota], který s Pozemkem sousedí, za sjednané nájemné ve výši 33 785 Kč ročně se čtvrtletní úhradou. Dodatkem č. 1 ke Smlouvě smluvní strany sjednaly, že pronajímatel pronajme nájemci 10 m široký pás kolem výše Předmětu nájmu pro účely výsadby stromů a keřů, a to na základě rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] sp. zn. [č. účtu] ze dne 5.9.2005. Dne 3. 11. 2023 1. žalovaný, na straně jedné jako povinná osoba, uzavřel smlouvu o požívacím právu s 2. žalovaným, na straně druhé jako oprávněným, jejímž předmětem je služebnost požívacího práva, která zatěžuje Předmět nájmu ve prospěch 2. žalovaného.

17. Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky § 80 o. s. ř. podle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tomto určení naléhavý právní zájem. Soud dospěl k závěru, že účastníci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tedy na určení osoby pronajímatele, neboť mezi účastníky je sporné, zda na základě Smlouvy o požívacím právu je pronajímatelem 1. žalovaný nebo 2. žalovaný a vyřešení této otázky má vliv na plnění závazků ze smluv uzavřených mezi účastníky. Vyjasnění si toho, kdo je pronajímatelem, může předcházet dalším sporům.

18. Podle § 1285 občanského zákoníku služebnosti požívacího práva se poživateli poskytuje právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos věci. Při výkonu těchto práv je poživatel povinen šetřit podstatu věci.

19. Podle § 1287 občanského zákoníku poživatel přejímá všechny závady, které na věci vázly v době, kdy byla služebnost zřízena. Nese také náklady, bez nichž by se plodů a užitků nedosáhlo.

20. Podle § 1288 občanského zákoníku poživatel udržuje věc ve stavu, v jakém ji převzal a hradí obvyklé udržovací náklady na věc včetně její obnovy a obvyklého pojištění proti škodám. Zmenší- li se přesto řádným užíváním věci její hodnota bez viny poživatele, není za to poživatel odpovědný.

21. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

22. Žaloba žalobce není důvodná. Soud neshledal, že je Smlouva o požívacím právu absolutně neplatná, ani neplatná v rozsahu předmětu dříve uzavřené Nájemní smlouvy. Požívací právo sjednané ve Smlouvě o požívacím právu ze dne 3. 11. 2023 mezi žalovanými je požívacím právem ve smyslu § 1285 a následujících občanského a primárně nenaplňuje znaky nájmu. Smlouva o požívacím právu může obstát vedle Nájemní smlouvy, tedy 2. žalovaný vstoupil do práv a povinností 1. žalovaného. Smlouva o požívacím právu je projevem vůle jejích stran, která nijak nezasahuje do práv žalobce. Důvodem pro tyto závěry je to, že požívací právo je rozsahem svých oprávnění nejširší osobní služebností. Vedle práva užívat služebnou věc (ius utendi) zahrnuje rovněž právo na veškeré plody a užitky, které věc nese (ius fruendi). Rozsah uvedených práv je proto širší než u práva užívacího a je shodný s oprávněním vlastníka. Jinými slovy, vlastník služebné věci je vyloučen z jejího užívání a nemá právo ani na plody a užitky věci. Poživatel je omezen pouze povinností šetřit podstatu věci. Nesmí tedy věc samotnou bez souhlasu vlastníka měnit. Nemá právo ji zcizit ani zatížit věcným právem. Rubem jeho oprávnění je povinnost udržovat věc ve stavu, v jakém ji převzal (srov. výklad k § 1288). Požívací právo zahrnuje úplný rozsah práva užívacího (srov. výklad k § 1283). Vedle toho má poživatel právo na veškeré plody a užitky (§ 491) věci, jejichž vlastnictví nabývá poživatel oddělením od služebné věci. Protože má právo na užitky ze služebné věci, může poživatel na rozdíl od uživatele služebnou věci pronajmout, půjčit nebo propachtovat („přenechat jinému výkon požívacího práva“ – NS ČSR Rv II 205/28 = Vážný 7939). Byla-li služebná věc před zřízením požívacího práva pronajata (propachtována), přejdou zřízením služebnosti práva a povinnosti pronajímatele (propachtovatele) na poživatele (shodně NS ČSR Rv II 683/32 = Vážný 13794, opačně NS ČSR Rv I 307/24 = Vážný 3640). Z hlediska nájemce (pachtýře) má proto vznik nebo zánik požívacího práva stejný význam jako přechod vlastnictví k věci. Uvedený výklad chrání lépe právní jistotu nájemce (pachtýře). Poživatel má právo na veškeré výnosy služebné věci, a to jak výnosy, které věc pravidelně přináší (nájemné bytů, pachtovné zemědělských pozemků, úrok z uložené jistiny, licenční poplatky za patent), tak i na výnos mimořádný (výdělek za dřevo z lesa zničeného polomem, za prodej nuceně poražených hospodářských zvířat). Výjimka je upravena v § 1286. Rubem poživatelova práva jsou povinnosti upravené v § 1287 a 1288. Tyto závěry, z nichž soud vychází plynou z komentáře CH. Beck Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 1177 - 1180: D. Hrabánek, J. Lasák.

23. Obdobné závěry lze použít na projednávanou věc i z komentáře Občanského zákoníku: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474) Wolters Kluwer, podle něhož požívací právo je služebností, která poskytuje nejširší oprávnění nad cizí věcí, obdobnou vlastnickému právu. Rozdíl oproti užívacímu právu spočívá v tom, že služebností požívacího práva se poživateli poskytne právo užívat cizí věc a brát z ní plody a užitky; poživatel má právo i na mimořádný výnos z věci. Jedná se o nejširší osobní služebnost. Rubem mnohem větších oprávnění poživatele a jeho zásadním omezením je povinnost zachování podstaty služebné věci. Rozsah oprávnění poživatele je možné demonstrovat na příkladu uvedeném v rozhodnutí Vážný 7669/27. Ohledně otázky výnosu služebné věci je možné se přiklonit k prvorepublikovému judikovanému závěru, že od okamžiku, kdy je věc předána do detence poživatele, není její vlastník již oprávněn k vybírání užitků, ale je k tomu oprávněn pouze její poživatel. Pouze ten je např. oprávněn žádat od nájemce nájemné (k tomu srov. Vážný 13794/34 a výklad níže). Ve smyslu § 489 a § 979 lze teoreticky uzavřít, že požívací právo je z pohledu občanského zákoníku věcí. Vedle řádného výnosu (tj. takového, který věc pravidelně přináší - např. nájemné, pachtovné, úroky z jistiny) má poživatel právo i na výnos mimořádný. Poživatel může pronajmout nebo propachtovat služebnou věc. Principiálně by se mělo vycházet ze stejně intenzivní ochrany nájemce či pachtýře jako při změně vlastnického práva k propachtované věci. Je odvoditelné, že poživatel by měl vstoupit do právního postavení propachtovatele (pronajímatele), při zániku by se pak toto postavení mělo vrátit vlastníkovi zatížené věci. Zřídil-li vlastník pronajaté věci k ní jinému právo požívání, postoupil mu i nárok proti nájemci na vybírání činže a vedlejších poplatků. (Vážný 13794/34).

24. Ujednání obsažená v odstavci 3.2 Smlouvy o požívacím právu tak neodporují zákonu, neboť toto ujednání odpovídá pojmovým znakům požívací smlouvy podle občanského zákoníku. Rovněž článek 6 Smlouvy o požívacím právu o převzetí Nájemní smlouvy, je v souladu se zákonem, neboť jak je uvedeno shora, byla-li služebná věc před zřízením požívacího práva pronajata (propachtována), přejdou zřízením služebnosti práva a povinnosti pronajímatele (propachtovatele) na poživatele a rovněž s ohledem na závěr, že od okamžiku, kdy je věc předána do detence poživatele, není její vlastník již oprávněn k vybírání užitků, ale je k tomu oprávněn pouze její poživatel. Pouze ten je např. oprávněn žádat od nájemce nájemné.

25. Ani obsah odstavce 7 Smlouvy o požívacím právu o právech a povinnostech Stran, především odstavce 7.1 a 7.3 neodporují zákonu. Jde o přípustný projev smluvní volnosti, které nemohou způsobit neplatnost těchto ujednání. O tom svědčí především vyjádření 1. žalovaného o tom, že si byl při uzavírání smlouvy vědom obsahu těchto ujednání (ostatně celé smlouvy), s nimi byl srozuměn a souhlasil s nimi. To platí i o ujednáních v článku 8 o změnách nemovitosti, neboť jak je uvedeno shora s odkazem na komentář k občanského zákoníku CH. Beck „Nesmí tedy věc samotnou bez souhlasu vlastníka měnit“, zde je však souhlas za sjednaných podmínek Smlouvou 1. žalovaným 2. žalovanému dán.

26. Skutečnost, že podle odstavce 9.1 je povinná osoba povinna provádět na vlastní náklady údržbu nemovitosti, ledaže poškození nebo závadu způsobil oprávněný je rovněž projevem smluvní volnosti a v projednávané věci vychází ze skutečnosti, že 1. žalovaný provádí údržbu i okolních pozemků, a tedy jej nijak nezatěžuje, stejně jako povinnosti stanovené v odstavci 9.

2. Jde tedy o ujednání, které neodporuje § 1288 občanského zákoníku. Jestliže si žalovaní v odstavci 9.3 sjednali, že „veškeré poplatky za služby vztahující se k Nemovitosti hradí Povinná osoba a veškeré poplatky za služby vztahující se k Telekomunikačnímu zařízení, hradí Oprávněný, Nájemce (dle okolností) anebo třetí strana“ nejde o ujednání neplatné, protože rovnoměrně dělí náklady mezi obě strany smlouvy a s tím jsou tito rovněž v rámci smluvní volnosti srozuměni.

27. Soud neshledal žádný důvod k závěru, že je Smlouva o požívacím právu v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaní ze shora uvedených důvodů uzavřeli Smlouvu o požívacím právu v souladu s § 1285 a následujících občanského zákoníku a tato nijak nezasahuje do práv žalobce plynoucích z Nájemní smlouvy. Nelze se tedy přisvědčit žalobci v tom, že Smlouva o požívacím právu naplňuje fakticky znaky nájmu a nikoli požívacího práva. Jestliže Nájemní smlouva může existovat vedle Smlouvy o požívacím právu, pak 2. žalovaný svým jednáním nijak neparazituje na již existujícím právním vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným. Nelze vytýkat 2. žalovanému, že jediným důvodem pro uzavření Smlouvy o požívacím právu je zisk, který by 2. žalovaný měl z předmětné smlouvy a 1. žalovanému jako vlastníku Předmětu nájmu by zbylo tzv. „holé vlastnictví“, když jak uvádí komentář shora uvedený „vlastník služebné věci je vyloučen z jejího užívání a nemá právo ani na plody a užitky věci“. Pak počínání 2. žalovaného nelze považovat za zcela rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. ani v rozporu se zásadou poctivosti ve smyslu § 6 odst. 1 o.z., kdy svým jednáním poškozuje osobu žalobce tím, že se snaží vstoupit do pozice pronajímatele předmětných smluvních vztahů. Žalobci totiž jeho práva z nájemní smlouvy zůstávají zachována.

28. Soud se zabýval i tím, jak naložit s rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 11 C 233/2022-143, který přisvědčil argumentaci žalobce a který byl podle údajů na ww.justice.cz infosoud potvrzen Krajským soudem v Brně a proti s tomu rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č.j. 123/2023- 159, který naopak rozhodl ve prospěch argumentů 2. žalovaného při vědomí ustanovení § 13 občanského zákoníku podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Použití tohoto ustanovení není v projednávané věci na místě, neboť otázky, jež při svém rozhodnutí musel soud zodpovědět nejsou rozhodnuty stejným způsobem a soud má za to, že v odůvodnění tohoto rozsudku vysvětlil dostatečně důvody svého rozhodnutí.

29. Navíc uvedené rozsudky neřešily tvrzení žalobce o tom, že je subjektem, kterému svědčí věcné břemeno vzniklé ex lege ve smyslu § 12 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích a že Smlouva o požívacím právu tedy koliduje s věcným břemenem vzniklým takto ze zákona ve prospěch žalobce i s nájemní smlouvou uzavřenou s prvním žalovaným. § 12 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích stanoví, že Organizacím spojů přísluší ve veřejném zájmu oprávnění: a) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů, b) vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti, c) provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. § 12 odst. 2 stanoví, že oprávnění podle odstavce 1 jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisují se do evidence nemovitostí.

30. Podle § 1266 o. z. platí, že „k věci lze zřídit i několik služebností, pokud není novější právo na újmu právům starším.“ Ustanovení § 1266 přitom z hlediska zákazu dopadá toliko na vznik služebnosti v důsledku smlouvy (§ 1260 odst. 1), případně v důsledku závěti (§ 1260 odst. 1) nebo jiného jednostranného právního jednání (§ 1257 odst. 2). To lze dovodit ze sousloví „zřízení služebnosti“, které je v kontextu ObčZ spojeno se vznikem služebnosti v důsledku soukromoprávního právního jednání (viz například § 1262 odst. 1, 2). Jinými slovy, máme za to, že § 1266 se nevztahuje na vznik služebnosti zákonem nebo vydržením. (HRABÁNEK, Dušan. § 1266 [Konkurence služebností]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1139.) Obdobně na věc nahlíží i komentář Občanského zákoníku Wolters Kluwe který uvádí, že „Problematická by mohla být situace, kdy k dané věci vznikla služebnost, resp. věcné břemeno na základě mimoknihovní skutečnosti, např. vydržením, ještě před účinností současného občanského zákoníku. Případný střet pořadí bude zřejmě třeba řešit soudně (srov. přechodná ustanovení § 3064 a 3065 občanského zákoníku)“. V řízení o určení, že pronajímatelem a nositelem práv a povinností pronajímatele podle nájemní smlouvy ze dne 11. 10. je 1. žalovaný tak ustanovení § 1266 občanského zákoníku nelze použít, pokud žalobce tvrdí, že mu věcné břemeno vzniklo podle § 12 zákona o telekomunikacích.

31. Pokud soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby žalobce, zabýval se tím, zda má 2. žalovaný naléhavý právní zájem na určení jeho nároku a dospěl k tomu, že jej má ze stejných důvodů, jako jej měl žalobce, jak jsou formulovány v odstavci 17 odůvodnění tohoto rozsudku. Stejná argumentace pro kterou, kterou byla zamítnuta žaloba žalobce však platí pro vyhovění vzájemného nároku žalovaného 32. Prvý žalovaný je ve věci plně úspěšný, je mu proto žalobce povinen zaplatit podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu za dvě písemná podání ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), a to ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky).

33. Protože je 2. žalovaný ve věci plně úspěšný, náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7/5 advokátního tarifu ve výši 15 000 Kč za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě ze dne 3. 7. 2024, účast při jednání soudu dne 8. října 2024 a 9. prosince 2024, závěrečný návrh), náhrada hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas v délce 20 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši celkem 2 000 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu ke dvěma jednáním celkem ve výši 5 572 Kč (ke dvěma jednáním z Prahy do Českého Krumlova vozidlem se spotřebou 12 litrů/100 Kč benzínu BA 95, při ceně 38,20 Kč a náhradě za jeden ujetý kilometr 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. na vzdálenost celkem 688 km, tj. náhrada 7 007 Kč), to vše navýšeno o DPH 21%, jehož je zástupce žalobce plátcem ve výši 5 419 Kč a soudní poplatek 2 000 Kč. Celkem je žalobce povinen zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 266 Kč.

34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.