9 C 159/2024 - 179

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za niž jedná [právnická osoba] sídlem [adresa] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 146 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 14 338,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 338,50 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, b) částky 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2024 domáhala náhrady majetkové újmy (škody) i nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění), které měly vzniknout v souvislosti s vedením trestního řízení, jež nedospělo do fáze zahájení trestního stíhání (skončilo odložením věci) a během kterého byly zajištěny nemovité věci v průběhu vkladového řízení, jakož i prostředky na běžném účtu žalobkyně. A. Tvrzení a stanoviska účastníků Tvrzení žalobkyně 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že proti ní bylo vedeno trestní řízení u [právnická osoba] (dále jen „policejní orgán“), pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „trestní řízení“). Byla podezřelá ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se měla dopustit tím, že uvedla v omyl pana [jméno FO], narozeného [datum] a zemřelého [datum] (dále jen „[jméno FO]“ nebo „pan [jméno FO]“), a docílila uzavření smluv o převodu vlastnického práva k jeho nemovitostem. O trestním řízení se dozvěděla z usnesení policejního orgánu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o zajištění nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví [hodnota] pro katastrální území [adresa] (dále jen „usnesení o zajištění nemovitostí“). Tyto nemovitosti měla nabýt na základě kupní smlouvy uzavřené s panem [jméno FO] jako prodávajícím, v průběhu vkladového řízení však byly uvedeným usnesením zajištěny jako nástroj trestné činnosti. Policejní orgán následně nesprávně informoval katastrální úřad o tom, že usnesení o zajištění nemovitostí nabylo právní moci (přestože proti němu žalobkyně podala stížnost), na což reagoval katastrální úřad rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž zamítl návrh na vklad vlastnického práva pro žalobkyni. Žalobkyně podala proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), o níž Krajský soud v Brně dosud nerozhodl. Policejní orgán přistoupil též k zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobkyně do celkové výše 3 610 000 Kč jako výnosu z trestné činnosti, a to usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „usnesení o zajištění účtu“; společně s usnesením o zajištění nemovitostí též souhrnně jen jako „usnesení o zajištění“). I proti usnesení o zajištění účtu se žalobkyně bránila stížností. Okresní soud v Prostějově obě stížnosti zamítl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Uvedl však, že obě usnesení o zajištění jsou na hraně přezkoumatelnosti. Žalobkyně se dále (společně se stížnostmi proti usnesení o zajištění) obrátila [datum] na Okresní státní zastupitelství v [adresa] (dále jen „OSZ v [adresa]“) s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu; to ji shledalo důvodnou ohledně nesprávného vyznačení doložky právní moci na usnesení o zajištění nemovitostí policejním orgánem. Obě usnesení o zajištění byla zrušena policejním orgánem dne [datum]. Trestní řízení skončilo odložením věci, o němž rozhodl policejní orgán usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; toto usnesení nabylo právní moci 9. 6. 2023.

3. Nárok na náhradu škody žalobkyně dovozovala jednak z nesprávného úředního postupu „v podobě vedení trestního řízení“ a nesprávného vyznačení doložky právní moci na usnesení o zajištění nemovitostí, jednak z nezákonného rozhodnutí – vydaných usnesení o zajištění. Škoda měla záležet v nákladech na odměnu a hotové výdaje jejího právního zástupce, který ji zastupoval v trestním řízení. Při jejím výpočtu žalobkyně vycházela z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“). Žalobkyně vypočetla jednotlivé úkony právní služby. Odměnu za jeden úkon vyčíslila dle § 10 odst. 3 písm. c) a. t. na částku 2 300 Kč, k tomu měla náležet paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty. Celkovou částku 23 776,50 Kč snížila o částku 6 292 Kč, kterou jí žalovaná vyplatila v souvislosti s nesprávným vyznačením doložky právní moci na usnesení o zajištění nemovitostí, a požadovala 17 484,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 6. 2024 do zaplacení.

4. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně dovozovala z nesprávného úředního postupu „v podobě vedení trestního řízení“. Tvrdila, že byla dotčena na svých právech usneseními o zajištění. To způsobilo zamítnutí návrhu na vklad jejího vlastnického práva k nemovitým věcem, nemožnost nakoupit dětem vánoční dárky a strávit Vánoce [rok] v poklidu v rodinném kruhu. Kritizovala postup orgánů činných v trestním řízení. Možnost podat vysvětlení dostala až po téměř dvou měsících. Kvůli zajištění účtu byla plně odkázána na manžela. Trestní řízení se podepsalo na kvalitě rodinných vztahů. Velmi negativně na ni dopadlo zjištění, že není dcerou svého matričního otce (kterého velmi milovala a který již nežije), ale dcerou pana [jméno FO] (kterého měla dle podezření podvést) a že k jejímu početí došlo při znásilnění její matky [jméno FO] panem [jméno FO]. Tím bylo do života žalobkyně nevratně zasaženo. Policejní orgán si měl ve fázi prověřování lépe vyhodnotit podklady a volit své kroky tak, aby žalobkyně tolik netrpěla. Žádala zohlednit délku trestního řízení i časový rozestup mezi vydáním usnesení o zajištění nemovitostí a podáním vysvětlení. Měla pocit, že její vysvětlení nikoho nezajímá. Opakovaně poukazovala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21 (dále jen „nález I. ÚS 1029/21“), z nějž dovozovala vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy i za období před zahájením trestního stíhání, resp. i v situaci, kdy trestní stíhání vůbec zahájeno nebylo. Na náhradě nemajetkové újmy požadovala částku 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 6. 2024 do zaplacení. Vypočítala ji tak, že za každý započatý měsíc trestního řízení žádá 10 000 Kč.

5. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu majetkové i nemajetkové újmy u žalované dne 7. 12. 2023. Žalovaná v rámci stanoviska ze dne 6. 5. 2024 akceptovala nesprávný úřední postup policejního orgánu v podobě nesprávného vyznačení doložky právní moci a vyplatila žalobkyni na náhradě škody částku 6 292 Kč.

6. Podáním doručeným soudu dne 21. 3. 2025 (č. l. 120-121) žalobkyně na výzvu soudu doplnila, v čem spatřuje nesprávný úřední postup „v podobě vedení trestního řízení“ a v čem nezákonnost usnesení o zajištění, která pro nezákonnost nebyla zrušena. Uvedla, že vedením trestního řízení míní samotný proces, tedy postup a jednotlivé úkony policejního orgánu při prověřování, nikoli to, že trestní řízení bylo zahájeno. Zdůraznila, že policejní orgán nepostupoval urychleně, čímž porušil § 2 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád; dále jen „tr. řád“). Žalobkyně v té době prožívala jedno z psychicky nejtěžších období života, jelikož pociťovala újmu ze ztráty pana [jméno FO], kterého považovala za osobu blízkou. Nezákonnost obou usnesení o zajištění spatřuje v nedostatečném a nesprávném zjištění skutkového stavu i v jejich nedostatečném odůvodnění. U nároku na náhradu nemajetkové újmy opět zmínila, že kvůli trestnímu řízení zjistila, že její početí bylo následkem znásilnění její matky panem [jméno FO]; tyto okolnosti jsou výjimečné a srovnatelné se skutkovým stavem v nálezu I. ÚS 1029/21. Svoji psychickou zátěž a srovnatelnost s věcí řešenou Ústavním soudem odůvodňovala i tím, že proti ní bylo nejprve vedeno trestní řízení pro podezření z úmyslného usmrcení pana [jméno FO].

7. Na jednání konaném [datum] žalobkyně uvedla, že požadovaná náhrada nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč má zahrnovat „vše, co se v trestním řízení událo a mělo dopad do života žalobkyně“, tedy jak průtahy v trestním řízení, tak všechny další tvrzené skutečnosti (totéž uvedla na jednání konaném [datum] – částkou 70 000 Kč uplatnila jeden nárok, nikoli několik samostatných nároků). Doplnila, že na doručení usnesení o zajištění nemovitostí čekala měsíc. O trestním řízení se však dozvěděla dříve, a to když kontrolovala dálkovým přístupem průběh vkladového řízení. Zjišťovala další informace a byla v nejistotě. Nevěděla, že trestní řízení je vedeno proti ní, ale obávala se toho. K otcovství pana [jméno FO] uvedla, že již před zahájením trestního řízení věděla, že může být jejím otcem, ale okolnosti početí se dozvěděla až v průběhu trestního řízení.

8. Na jednání konaném [datum] žalobkyně uvedla, že přestože v písemných podáních uváděla u nároku na náhradu nemajetkové újmy jako odpovědnostní titul jen nesprávný úřední postup (zatímco u nároku na náhradu škody jak nesprávný úřední postup, tak nezákonné rozhodnutí), považuje za odpovědnostní titul i u nároku na náhradu nemajetkové újmy též nezákonná rozhodnutí o zajištění. Dále vyjasnila, že pokud v podání ze dne 21. 3. 2025 tvrdila, že proti ní bylo nejprve vedeno trestní řízení pro podezření z úmyslného usmrcení pana [jméno FO], nároky uplatňované v tomto civilním řízení souvisí pouze a jen s trestním řízením vedeným pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku.

9. Teprve v písemném závěrečném návrhu ze dne 16. 7. 2025 (č. l. 169-171) žalobkyně uvedla, že byla „nucena strpět necitlivé zacházení ze strany policejního orgánu, když ji bezdůvodně a napřímo vystavil skutečnostem ohledně průběhu jejího početí a zjištění, kdo je jejím biologickým otcem“. Tvrzení a stanovisko žalované 10. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 15. 10. 2024 (č. l. 99-101). Žalobou uplatněné nároky neuznala ani zčásti. Rekapitulovala obsah stanoviska v rámci předběžného projednání nároku. Tehdy žalovaná akceptovala nesprávné vyznačení doložky právní moci na usnesení o zajištění nemovitostí jako nesprávný úřední postup policejního orgánu, proto žalobkyni přiznala náklady na právní zastoupení ve výši 6 292 Kč na „odklizení“ tohoto nesprávného úředního postupu. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatnila námitku promlčení. Dle žalované se žalobkyně dozvěděla o nesprávném úředním postupu a o tom, kdo za něj odpovídá, nejpozději 4. 1. 2023. Nárok však uplatnila u [právnická osoba] až 8. 12. 2023. Dále žalovaná zdůraznila, že nebylo zahájeno trestní stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu, ale věc skončila odložením dle § 159a odst. 1 tr. řádu. Pokud policejní orgán obdržel trestní oznámení, v souladu se zásadou legality musel konat a trestní oznámení prověřit. Neexistuje odpovědnostní titul ani v podobě nezákonného rozhodnutí, ani v podobě nesprávného úředního postupu.

11. Na jednání konaném [datum] žalovaná uvedla, že namítá promlčení celého žalobou uplatněného nároku, tedy i nároku na náhradu majetkové újmy. Již ke dni 4. 1. 2023 byla žalobkyně vyrozuměna o tom, jak OSZ v [adresa] posoudilo její žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. B. Skutková zjištění 12. Na jednáních konaných [datum] a [datum] provedl soud listinné důkazy, výslechy svědků a výslech žalobkyně. Průběh trestního řízení 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně brojila proti vedení trestního řízení a namítala též průtahy v něm, provedl soud k důkazu (k důkaznímu návrhu žalobkyně) též připojený trestní spis [spisová značka], z nějž zjistil chronologický průběh trestního řízení od zahájení úkonů trestního řízení až do právní moci usnesení o odložení věci. Některé dále uváděné listiny jsou součástí jak tohoto (civilního) spisu, tak připojeného (trestního) spisu. Pokud soud odkazuje na listinu v trestním spisu, uvádí zkratku „tr. spis“, pokud na civilní, používá zkratku „civ. spis“. Průběh trestního řízení byl následující: - 11. 11. 2022 – úřední záznam o podání vysvětlení (§ 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR) paní [jméno FO], nar. [datum], která oznámila možné podvodné jednání neznámé osoby vůči jejímu otci [jméno FO] v souvislosti s převodem jeho nemovitých věcí (č. l. 1 tr. spisu). - 11. 11. 2022 – úřední záznam o podání vysvětlení (§ 158 odst. 6 tr. řádu) paní [jméno FO]. Uvedla, že její otec [jméno FO] byl [datum] nalezen mrtev. Dle jejího přesvědčení byl podveden třetí osobou, která jej připravila o nemovitý majetek (č. l. 13-15 tr. spisu). - 11. 11. 2022 – záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu proti neznámému pachateli, který se mohl dopustit zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku tím, že jednak v době od [datum] do[Anonymizováno][datum] v úmyslu se obohatit uvedl v omyl [jméno FO] a docílil uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] s kupní cenou 100 000 Kč na nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], a následně podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, jednak také tím, že docílil převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. [hodnota] v budově s č. p. [hodnota] stojící na pozemku p. č. st. [hodnota], spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [hodnota], a dále pozemku p. č. st. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č. p. (garáž), a to na základě kupní smlouvy s advokátní úschovou ze dne [datum], kterou za [jméno FO] podepsala na základě plné moci žalobkyně, přičemž [jméno FO] neobdržel uhrazenou kupní cenu 3 610 000 Kč; tímto jednáním měla být panu [jméno FO] způsobena škoda ve výši nejméně 3 610 000 Kč (č. l. 2 tr. spisu). - 11. 11. 2022 – usnesení policejního orgánu podle § 79a odst. 1 tr. řádu o zajištění nemovitých věcí (č. j. [spisová značka]). K zajištění došlo bez předchozího souhlasu státního zástupce z důvodu naléhavosti. Zajištěné nemovité věci jsou specifikovány následovně: katastrální území: [adresa] ([hodnota], číslo LV: [hodnota], parcela st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří; parcela st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [adresa], č. p. [hodnota], rod. dům; parcela [hodnota], zahrada; objekty jsou dotčeny změnou právního vztahu [hodnota]; běží 20denní lhůta, během které nesmí katastrální úřad povolit vklad, jež končí [datum]. Nemovité věci byly zajištěny jako nástroj trestné činnosti (č. l. 86-89 tr. spisu, č. l. 11-12 civ. spisu). Usnesení bylo doručeno paní [jméno FO] a panu [jméno FO] (dětem [jméno FO]) dne [datum] (č. l. 89 tr. spisu), žalobkyni až [datum] (č. l. 90 tr. spisu). - 15. 11. 2022 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] vyslovila souhlas se zajištěním nemovitých věcí. Uvedla, že byly splněny podmínky naléhavosti a bezodkladnosti, jelikož existuje důvodné podezření, že kupní smlouva byla uzavřena v důsledku podvodného jednání, a dále probíhá vkladové řízení, přičemž lhůta podle § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, běžela do [datum] (č. l. 96 tr. spisu). - 16. 11. 2022 – policejní orgán sděluje katastrálnímu úřadu, že účinky zajištění nemovitých věcí nastaly dnem [datum] (č. l. 102 tr. spisu; jde o reakci na dotaz katastrálního úřadu na č. l. 98 tr. spisu). Katastrální úřad téhož dne přerušil řízení o povolení vkladu vlastnického práva a práva věcného břemene (č. l. 125 tr. spisu). - 23. 11. 2022 – policejní orgán sděluje katastrálnímu úřadu, že usnesení o zajištění nemovitých věcí nabylo právní moci dne [datum] (č. l. 103-104 tr. spisu, č. l. 17 civ. spisu); v návaznosti na to pak katastrální úřad zamítá návrh na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jelikož ztratil před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky (č. l. 123-124 tr. spisu). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 12. 2022 žalobu podle části páté o. s. ř. s odůvodněním, že usnesení o zajištění nemovitostí nemohlo s ohledem na podanou stížnost nabýt právní moci, tudíž ani nemohlo dojít ke ztrátě účinků podaného návrhu na vklad a k jeho zamítnutí (č. l. 28-31 civ. spisu). - 28. 11. 2022 – policejní orgán navrhuje státní zástupkyni OSZ v [adresa], aby byly vyžádány veškeré evidované údaje vedené v centrální evidenci účtů k osobě [jméno FO] (č. l. 165 tr. spisu). - 28. 11. 2022 - policejní orgán navrhuje státní zástupkyni OSZ v [adresa], aby vyžádala informace k účtu, na který měla být zaslána částka 3 610 000 Kč dle kupní smlouvy ze dne [datum] (č. l. 166 tr. spisu). - 29. 11. 2022 - úřední záznam o podání vysvětlení pana [jméno FO], nar. [datum], syna [jméno FO] (č. l. 37-38 tr. spisu). - 30. 11. 2022 - policejní orgán navrhuje státní zástupkyni OSZ v [adresa], aby vyžádala informace k dalším dvěma účtům (č. l. 167-168 tr. spisu). - 30. 11. 2022, 1. 12. 2022 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] žádá o poskytnutí údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství (č. l. 192-195). - 30. 11. 2022 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] vyslovuje souhlas podle § 79a odst. 1 tr. řádu se zajištěním pohledávky na bankovním účtu č. [č. účtu], jehož majitelkou je žalobkyně, a to do výše 3 610 000 Kč jako výnosu z trestné činnosti. Vycházela z vysvětlení [jméno FO], kupních smluv, plné moci udělené [jméno FO] žalobkyni nebo potvrzení o výplatě peněžních prostředků z advokátní úschovy na účet žalobkyně. Je dáno důvodné podezření, že se žalobkyně dopustila zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (č. l. 130-131 tr. spisu). - 1. 12. 2022 - usnesení policejního orgánu podle § 79a odst. 1 tr. řádu, o zajištění peněžních prostředků do výše 3 610 000 Kč na účtu č. [č. účtu] jako výnosu z trestné činnosti. K zajištění došlo po předchozím souhlasu státní zástupkyně. Odůvodnění je obdobné jako v souhlasu státní zástupkyně (č. l. 132-133 tr. spisu, č. l. 13-14 civ. spisu). Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne [datum][Anonymizováno](č. l. 133 tr. spisu). V den jeho vydání ([datum]) bylo zasláno bance, která vede účet žalobkyně, na což banka téhož dne reagovala sdělením, že aktuální výše peněžních prostředků zajištěných na účtu činí 7 100,94 Kč (č. l. 134-135 tr. spisu). - 5. 12. 2022 - úřední záznam o podání vysvětlení pana [jméno FO], dlouholetého kamaráda [jméno FO] (č. l. 35-36 tr. spisu). - 12. 12. 2022 - úřední záznam o podání vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, který zastupoval pana [jméno FO] (č. l. 39-41 tr. spisu). - 12. 12. 2022 – žalobkyně zasílá rozsáhlou zprávu na e-mail OSZ v [adresa] i policejního orgánu. Uvádí, že na ni bylo podáno trestní oznámení, postup jí přijde od počátku podivný, zvláštní a podezřelý. Zmiňuje dopis od katastrálního úřadu, ze kterého zjistila spisovou značku řízení u policejního orgánu. To je dosud jediná informace, kterou má. Volala na policii, přepojili ji na pana [jméno FO], který má věc na starosti. Dohodli se na termínu podání vysvětlení (30. 11. 2022), policista však termín den předem telefonicky zrušil kvůli množství práce. Předběžně se dohodli na 6. 12. 2022. Den po zrušeném vysvětlení jí byl zablokován účet. V pondělí [datum] opět volala policistovi [jméno FO], který uvedl, že termín vysvětlení bude nejdříve koncem týdne nebo až v týdnu následujícím. Od té doby se jí nikdo neozval, nemá žádné písemné usnesení ani informace o celém řízení. Neví, proč jí byl zablokován účet. Má strach, co se chystá a co ji ještě čeká. Následně popisuje vztah k [jméno FO]. Mimo jiné zmiňuje, že byla advokátem upozorněna, že až se o převodu nemovitých věcí dozví děti [jméno FO], budou okolo sebe „kopat“ a pokusí se vše zvrátit (č. l. 225 tr. spisu). Jako přílohu e-mailu předkládá spoustu listin (č. l. 226 a násl. tr. spisu). - 19. 12. 2022 – právní zástupce žalobkyně ([Jméno advokáta]) oznamuje převzetí zastoupení žalobkyně, podává blanketní stížnost proti oběma usnesením o zajištění a žádá o umožnění nahlédnutí do tr. spisu (č. l. 105-106 tr. spisu, č. l. 15-16 civ. spisu). - 22. 12. 2022 – žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce doplňuje stížnosti proti oběma usnesením o zajištění. Navrhuje a předkládá spoustu důkazů včetně audio a videonahrávek. Vytýká absenci předchozího souhlasu státního zástupce se zajištěním nemovitostí, nesprávnou identifikaci zajištěných nemovitostí, nedostatečné odůvodnění usnesení o zajištění, nedodržení principu proporcionality, odkládání termínu jejího vysvětlení a nesprávné vyznačení doložky právní moci na usnesení o zajištění (č. l. 107-113 tr. spisu, č. l. 21-27 civ. spisu). - 22. 12. 2022 - žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žádá OSZ v [adresa] o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a tr. řádu. Konkrétně poukazuje na nevyslechnutí žalobkyně a opakované rušení termínů podání vysvětlení, opožděné doručení obou usnesení o zajištění a nesprávné vyrozumění katastrálního úřadu o nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí (č. l. 215-216 tr. spisu, č. l. 18-20 civ. spisu). - 2. 1. 2023 – [právnická osoba] poskytuje policejnímu orgánu informace k účtům [jméno FO] (č. l. 196-197 tr. spisu). - 3. 1. 2023 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] předkládá Okresnímu soudu v [adresa] obě stížnosti proti usnesení o zajištění. Uvádí, že obě usnesení o zajištění považuje za důvodná a zákonná. Vyjádřila se k důvodům obou zajištění. Navrhuje, aby byly stížnosti zamítnuty jako nedůvodné (č. l. 114-116). - 4. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení paní [jméno FO], která s manželem koupila byt od [jméno FO] (č. l. 49-50 tr. spisu). - 4. 1. 2023 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] vyrozumívá žalobkyni o přezkoumání postupu policejního orgánu. K odkládání termínu podání vysvětlení uvedla, že policejní orgán je v rámci objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, oprávněn, nikoli však povinen vyžadovat vysvětlení; na podání vysvětlení není právní nárok. Odkládání termínu vysvětlení je sice do jisté míry nestandardní, nelze to však pokládat za postup nezákonný. Námitku opožděného doručování usnesení o zajištění shledala důvodnou, nicméně toto pochybení policejního orgánu státní zástupkyně zjistila již [datum] poté, co obdržela od žalobkyně e-mail a v návaznosti na něj ověřovala datum doručení usnesení o zajištění. Tuto skutečnost policejnímu orgánu vytkla a uložila mu okamžité zjednání nápravy. S tímto pochybením pak bezprostředně souvisí nesprávné vyrozumění katastrálního úřadu o nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí a nesprávné vyznačení doložky právní moci. Zde státní zástupkyně uložila policejnímu orgánu, aby katastrální úřad o této chybě zpravil (č. l. 37 civ. spisu). Státní zástupkyně dále uvedla, že z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by policejní orgán postupoval jakkoli zaujatě či účelově nebo se věci dostatečně nevěnoval. - 5. 1. 2023 – policejní orgán vyrozumívá katastrální úřad o chybném uvedení data nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí; právní moc dosud nenastala (č. l. 117-118 tr. spisu, č. l. 36 civ. spisu). - 6. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení žalobkyně (č. l. 51-54 tr. spisu, č. l. 32-35 civ. spisu). - 11. 1. 2023 – úřední záznam o vyhodnocení nahrávek (č. l. 352-353 tr. spisu). - 11. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení pana [jméno FO], souseda pana [jméno FO] (č. l. 57-58 tr. spisu). - 12. 1. 2023 - úřední záznam o vyhodnocení dalších nahrávek (č. l. 354-357 tr. spisu). - 12. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení pana [jméno FO], manžela žalobkyně (č. l. 64-67 tr. spisu). - 13. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení paní [jméno FO], matky žalobkyně, v němž zmiňuje i to, že ji pan [jméno FO] znásilnil (č. l. 68-70 tr. spisu). - 16. 1. 2023 – usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], jímž byly stížnosti proti oběma usnesením o zajištění zamítnuty jako nedůvodné. Soud se v rozebíraném usnesení ztotožnil s námitkou žalobkyně, že policejní orgán bez závažných důvodů prodléval s doručením usnesení o zajištění nemovitostí žalobkyni, jíž ho doručil až zhruba měsíc po jeho vydání. Rovněž se soud ztotožnil s námitkou, že policejní orgán nepostupoval v prověřování věci do [datum] bez průtahů a zásadní úkony byly koncentrovány až do období po [datum]. Soud zkoumal, zda policejní orgán své průtahy z prosince 2022 napravil či nikoli; pokud by je nenapravil, mohlo by to mít za následek nepřiměřenost zajištění. Soud dospěl k závěru, že policejní orgán již po [datum] postupoval aktivně, intenzivně a věci se věnoval. Prodlevu mezi vydáním usnesení o zajištění ([datum], resp. [datum]) a prováděním úkonů k prověření případné trestné činnosti (od [datum]) neshledal natolik nepřiměřenou, aby mohla způsobit nezákonnost a vadnost napadených usnesení o zajištění. Soud však připustil, že policejní orgán nebyl příliš pečlivý při odůvodnění usnesení o zajištění, která jsou na samé hranici akceptovatelnosti a postrádají profesionální úroveň, jež se od policejního orgánu očekává. Také se zabýval vývojem důkazní situace, která se spíše obrací ve prospěch žalobkyně a začíná potvrzovat její verzi. Přesto měl za to, že vydaná usnesení i za současného stavu prověřování trestné činnosti ještě obstojí (č. l. 119-122 tr. spisu). - 19. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení paní [jméno FO], bývalé manželky [jméno FO] (č. l. 71-73 tr. spisu). - 19. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, který připravoval smlouvu o převodu nemovitostí mezi panem [jméno FO] a žalobkyní (č. l. 74-76 tr. spisu). - 24. 1. 2023 – žádost žalobkyně (prostřednictvím právního zástupce) o udělení souhlasu státní zástupkyně s převodem zajištěných nemovitých věcí zapsaných na LV [hodnota] pro katastrální území [adresa] dle § 79e odst. 3 tr. řádu, aby se předešlo tomu, že pozemky budou zahrnuty do pozůstalosti po [jméno FO] a přejdou na jeho dědice (č. l. 126 tr. spisu, č. l. 42-43 civ. spisu). - 26. 1. 2023 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] vyslovuje požadovaný souhlas s převodem zajištěných nemovitých věcí. Uvedla, že tak činí s ohledem na vývoj důkazní situace v mezidobí od vydání rozhodnutí o jejich zajištění, a to zejména na základě zjištění z vysvětlení žalobkyně, jejího manžela, její matky, pana [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], paní [jméno FO] a dále z obsahu audionahrávek a videonahrávek předložených žalobkyní (č. l. 128 tr. spisu, č. l. 38 civ. spisu). - 26. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, která zastupovala manžele [příjmení] při koupi bytu v [obec] od vlastníka [jméno FO] (č. l. 84-85 tr. spisu). - 27. 1. 2023 - úřední záznam o podání vysvětlení pana [jméno FO], souseda pana [jméno FO] (č. l. 59-62 tr. spisu). - 7. 2. 2023 – žádost policejního orgánu o vyslovení souhlasu se zrušením obou zajištění (č. l. 136-139 tr. spisu). - 14. 2. 2023 – předchozí souhlas státní zástupkyně OSZ v [adresa] se zrušením zajištění nemovitých věcí. V něm uvádí, že policejní orgán v průběhu prověřování dospěl k závěru, že ve věci nemůže jít o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak (č. l. 140 tr. spisu). - 14. 2. 2023 – předchozí souhlas státní zástupkyně OSZ[Anonymizováno]v [adresa] se zrušením zajištění účtu. V něm uvádí, že policejní orgán v průběhu prověřování dospěl k závěru, že ve věci nemůže jít o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak (č. l. 142 tr. spisu). - 21. 2. 2023 – usnesení o zrušení zajištění nemovitostí (č. l. 140 tr. spisu, č. l. 45 civ. spisu). - 21. 2. 2023 – usnesení o zrušení zajištění účtu (č. l. 143 tr. spisu, č. l. 44 civ. spisu). - 6. 3. 2023, 14. 3. 2023 – stížnost [jméno FO], dcery [jméno FO], proti usnesení o zrušení zajištění nemovitostí (č. l. 145, 150-151 tr. spisu). - 14. 3. 2023 – státní zástupkyně OSZ v [adresa] předkládá stížnost soudu (č. l. 147-148 tr. spisu). - 27. 3. 2023 – usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], jímž byla stížnost [jméno FO] proti usnesení o zrušení zajištění nemovitostí zamítnuta. Uvedl, že s ohledem na vývoj důkazní situace je nadále neúnosné, aby zajištění nemovitostí trvalo, jelikož podezření ze spáchání trestného činu podvodu bylo rozptýleno (č. l. 154-156 tr. spisu, č. l. 39-41 civ. spisu). - 11. 5. 2023 – usnesení policejního orgánu č. j. [spisová značka] o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Uvedl, že shromážděné důkazy vyvrací podezření, že by byl pan [jméno FO] při prodeji nemovitých věcí žalobkyní podveden (č. l. 408-411 tr. spisu, č. l. 46-49 civ. spisu). - 15. 5. 2023 – stížnost [jméno FO], dcery [jméno FO], proti usnesení o odložení trestní věci (č. l. 419-420). - 9. 6. 2023 – usnesení státní zástupkyně OSZ v [adresa] č. j. [spisová značka], jímž byla zamítnuta stížnost [jméno FO] proti usnesení o odložení trestní věci. - 14. 7. 2023 – policejní orgán sděluje právnímu zástupci žalobkyně, že usnesení o odložení věci ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum], kdy státní zástupkyně zamítla stížnost [jméno FO] (č. l. 53 civ. spisu). Další listinné důkazy 14. Soud provedl k důkazu též smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem [jméno FO]. - Dle kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi panem [jméno FO] jako prodávajícím a oprávněným z věcného břemene a žalobkyní jako kupující a povinnou z věcného břemene (č. l. 30-33 tr. spisu, 77-81 tr. spisu) převádí pan [jméno FO] na žalobkyni vlastnické právo k pozemku p. č. st. [hodnota] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s ev. číslem [hodnota] (stavba pro rodinnou rekreaci), pozemku p. č. [hodnota], zahrada, pozemku p. č. st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s č. p. [hodnota] (rodinný dům), vše katastrální území [adresa], a dále vlastnické právo k bytové jednotce č. [hodnota] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově s č. p. [hodnota] stojící na pozemku p. č. [hodnota] s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti id. [hodnota], katastrální území [adresa], a k pozemku p. č. st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (garáž), katastrální území [adresa]. Kupní cena za všechny uvedené nemovité věci činila 100 000 Kč a měla být hrazena při podpisu smlouvy k rukám prodávajícího. Pro prodávajícího bylo zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného a výlučného užívání všech převáděných nemovitých věcí. Následně však byla uzavřena mezi týmiž smluvními stranami kupní smlouva ze dne [datum], z níž byly vypuštěny nemovité věci v katastrálním území [adresa], tj. bytová jednotka č. [hodnota] s podílem na společných částech domu a pozemku a pozemek p. č. st. [hodnota] (č. l. 82-83 tr. spisu). Kupní cena i nadále činila 100 000 Kč, opět bylo ujednáno věcné břemeno doživotního bezplatného a výlučného užívání. Smlouvu ze dne [datum] podepsala za [jméno FO] žalobkyně; smlouva odkazuje na plnou moc ze dne [datum] (č. l. 23-24 tr. spisu). V záznamu o zahájení úkonů trestního řízení i v usnesení o zajištění nemovitostí je uvedena kupní smlouva ze dne [datum] (viz č. l. 2 tr. spisu, č. l. 86-95 tr. spisu), nicméně vkladovou listinou pro vkladové řízení před katastrálním úřadem, které skončilo zamítnutím návrhu na vklad, byla kupní smlouva ze dne [datum] (č. l. 123-124 tr. spisu). Právě nemovité věci převáděné touto smlouvou byly zajištěny usnesením policejního orgánu. - Dle kupní smlouvy s advokátní úschovou peněžních prostředků a listin ze dne [datum] (č. l. 18-22 tr. spisu) uzavřené mezi [jméno FO] zastoupeným žalobkyní jako prodávajícím, [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími a [právnická osoba], zastoupenou [tituly před jménem] [jméno FO] jako schovatelem převedl [jméno FO] na kupující vlastnické právo k bytové jednotce č. [hodnota] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově s č. p. [hodnota] stojící na pozemku p. č. [hodnota] s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti id. [hodnota], katastrální území [adresa], a k pozemku p. č. st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (garáž), katastrální území [adresa]. Celková kupní cena činila 3 800 000 Kč, z toho část ve výši 3 610 000 Kč měla být uhrazena do advokátní úschovy. Kupní smlouva ze dne [datum] je uvedena v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení i v usnesení o zajištění účtu žalobkyně, na který měla být dle smlouvy vyplacena část kupní ceny z advokátní úschovy (č. l. 2 tr. spisu, č. l. 132-133 tr. spisu.

15. K rodinným vztahům provedl soud k důkazu oddací list (č. l. 72), dle kterého uzavřela žalobkyně manželství s [jméno FO] dne [datum], a rodné listy jejich dětí (č. l. 72v, 73). Dcera [jméno FO] se narodila [datum], dcera [jméno FO] dne [datum].

16. K předběžnému uplatnění nároku u [právnická osoba] soud zjistil následující: - Dle uplatnění nároku ze dne 7. 12. 2023 doručeného téhož dne (č. l. 74-78 civ. spisu) žalobkyně uplatňovala nároky jak z titulu nesprávného úředního postupu v podobě vedení trestního řízení (zde odkazovala na nález I. ÚS 1029/21) a nesprávného vyznačení doložky právní moci, tak z titulu nezákonného rozhodnutí v podobě vydaných usnesení o zajištění. Na náhradě škody požadovala hotové výdaje a odměnu za zastupování advokátem v celkové výši 23 776,50 Kč. V rámci požadavku na náhradu nemajetkové újmy uvedla, že ji okolí mohlo považovat za pachatelku, dostala možnost vše vysvětlit až téměř za dva měsíce, zajištění běžného účtu hrubě zasáhlo do jejího běžného života a byla finančně zcela odkázána na svého manžela, zásah navíc trval v období Vánoc, nemohla dětem koupit vánoční dárky a užít si s nimi vánoční čas, velice negativně se pak na ní podepsalo zjištění, že zřejmě není dcerou svého již zesnulého matrikového otce a že k jejímu početí došlo v důsledku znásilnění. Na náhradě nemajetkové újmy požadovala částku 70 000 Kč, konkrétně 10 000 Kč za každý měsíc vedení trestního řízení. - Dle stanoviska ze dne 6. 5. 2024 (č. l. 80-82 tr. spisu) žalovaná souhlasila s tím, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v chybně vyznačené doložce právní moci na usnesení o zajištění nemovitostí. Akceptovala náklady na úkony, které dle ní s tímto pochybením souvisely, a to převzetí a příprava zastoupení a žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum]. Škodu vyčíslila na 6 292 Kč. V části věnující se nesprávnému vyznačení doložky právní moci dále žalovaná uvádí, že nárok žalobkyně na náhradu újmy nemajetkové je promlčen, jelikož žalobkyně se dozvěděla o nesprávném úředním postupu i o tom, kdo za něj odpovídá, již 4. 1. 2023; od 5. 1. 2023 tak běžela šestiměsíční promlčecí lhůta. V části věnující se namítanému vedení trestního řízení žalovaná zdůraznila, že bylo vedeno pouze prověřování, a to v souladu se zásadou legality. K zahájení trestního stíhání nikdy nedošlo, neexistuje tak odpovědnostní titul. - Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná uhradila žalobkyni na náhradě škody částku 6 292 Kč jakožto odměnu a hotové výdaje právního zástupce za úkony převzetí a příprava zastoupení a žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Účastnický výslech žalobkyně, výslechy svědků 17. Žalobkyně vypověděla, že když zjistila, že dochází k nějakým problémům ve vkladovém řízení, pátrala po tom, o co se jedná. Neustále vyvíjela iniciativu. Vyšetřovatele kontaktovala určitě třikrát. Nikdo s ní nechtěl příliš komunikovat. Bylo před Vánoci. Má dvě děti, tehdy ve věku 4 a 8 let. Chodila spát s obavou, že pro ni přijde policie. Ať se domáhala čehokoli, nikdo o to nestál. Vše se zbytečně prodlužovalo. Napadlo ji, že trestní řízení může souviset s dětmi pana [jméno FO], které s ním nebyly dlouhá léta v kontaktu. [jméno FO] ji v souvislosti s převodem nemovitostí upozorňoval, že z jejich strany může něco přijít. Děti pana [jméno FO] nezná, nikdy je neviděla. Úplně nejhorší pro ni byla ta nevědomost ze začátku trestního řízení, úvahy o tom, co všechno se může stát, že nemá u nikoho zastání, že se nemá na koho obrátit. Připadala si jako předem odsouzená za něco, co neudělala. U manžela měla zastání, děti o trestním řízení nevěděly. O trestním řízení pravděpodobně věděl ještě její bratr, ale s jistotou to neví. O tom, že byla počata kvůli znásilnění její matky panem [jméno FO], se dozvěděla od vyšetřovatele. O možném otcovství pana [jméno FO] věděla již před zahájením trestního řízení. Když se ho opakovaně ptala, proč na ni chce převádět své nemovitosti, ukázal jí fotky a sdělil, že je její otec, že měl s její matkou nějaký románek. S matkou se o tom nebavila, nechtěla to s ní řešit. Dopad trestního řízení byl hlavně v psychické rovině. Nespala, byla v neustálém nervovém vypětí, měla i zdravotní komplikace, které ani nezmiňovala (začaly jí vypadávat vlasy, musela docházet k lékaři). Trestní řízení ovlivnilo její vztah s matkou. Dodnes spolu neřešily otcovství pana [jméno FO] a znásilnění. Trestní řízení narušilo i její vztah s bratrem. V době vedení trestního řízení byla na úřadu práce. Nepamatuje si však, zda to platí pro celou dobu trestního řízení. Zablokování účtu jí způsobilo komplikace, protože všechny platby byly nastavené na něm a bylo třeba je převést na manžela.

18. Svědkyně [jméno FO], matka žalobkyně, vypověděla, že otcem žalobkyně je pravděpodobně pan [jméno FO], který svědkyni znásilnil. Řekla o tom manželovi, ten si to s panem [jméno FO] „vyříkal“ a domluvili se, že to nebudou dále řešit. Rodiny se přestaly stýkat. Teprve před pár lety oslovil svědkyni pan [jméno FO] s tím, že se o něj jeho děti vůbec nezajímají a že by chtěl převést svůj majetek (i s ohledem na to, co se v minulosti stalo) na žalobkyni. Svědkyně s žalobkyní o pravděpodobném otcovství pana [jméno FO] nikdy nemluvila. Žalobkyně s manželem se snažili panu [jméno FO] jako starému a nemocnému člověku všemožně pomáhat, aniž by věděli, že je otcem žalobkyně. Byl rád, že se o něho někdo postará, když jeho děti neměly zájem. Trestní řízení působilo na žalobkyni negativně. Chtěla někomu pomoci a otočilo se to proti ní. Byla „obviněna“ z něčeho, co neudělala. Vztahy s žalobkyní mají pořád dobré, i když předtím byly vřelejší a navštěvovaly se častěji[Anonymizováno]

19. Svědek [jméno FO], manžel žalobkyně, vypověděl, panu [jméno FO] s manželkou pomáhali a starali se o něj. Když zemřel, spustila se „mela“ ze strany jeho dětí. Žalobkyně zjistila od katastrálního úřadu, že není převedena nemovitost. Postupně zjišťovali, že proti žalobkyni je vedeno nějaké řízení, ale nevěděli proč. Asi měsíc a půl nevěděli nic. Žalobkyně se s dotazy obracela i na policii. Posílala na policii veškeré podklady, aby viděli, že se ničeho nedopustila. Žalobkyně se de facto psychicky zhroutila, nespala, přestala jíst, začal jí kolísat tlak, řešila vypadávání vlasů. Manželský život šel stranou. Nevěděli, co je čeká, jestli jim náhodou někdo nevyrazí dveře. Mají dvě malé děti. On chodí do práce, žalobkyně se stará o veškerý chod domácnosti. Když byl žalobkyni zablokován účet, také nic nevěděli. Z účtu odcházely veškeré platby včetně hypotéky. On o tom nemá přehled, tyto záležitosti zařizuje žalobkyně. Byly však problémy s bankou, platby se musely převádět na jiný účet. V nejistotě byli po celou dobu až do okamžiku, kdy žalobkyně obdržela dopis o odložení věci. Měli pocit, že nemají nikde zastání. O možném otcovství pana [jméno FO] se žalobkyně dozvěděla před zahájením trestního řízení přímo od pana [jméno FO]. O den dříve se to od pana [jméno FO] dozvěděl i svědek. [jméno FO] se o tom zmínil v souvislosti se svým přáním převést na žalobkyni své nemovitosti. Nechápali totiž, proč by jim někdo cizí měl převádět nemovitosti. Se svojí matkou se o otcovství pana [jméno FO] žalobkyně asi nikdy nebavila. Snažili se pomoci starému člověku a obrátilo se to proti nim. Ze strany rodiny od žalobkyně (její matka, bratr) už žádný rodinný vztah pomalu není. Dříve se navštěvovali na svátky, narozeniny, výročí atd., což vedením trestního řízení opadlo. Teď byli na setkání po několika letech mezi Vánocemi a Silvestrem.

20. Soud hodnotí všechny výpovědi, tedy jak účastnickou výpověď žalobkyně, tak svědecké výpovědi jejího manžela a její matky, jako věrohodné. Bylo-li žalovanou namítáno, že jde o osoby žalobkyni blízké, platí, že to samo o sobě výpovědi nevěrohodnými nečiní. Je na soudu, aby i k této skutečnosti přihlédl. U nemajetkové újmy je navíc logické, že se k ní mohou vyjádřit jen osoby, které žalobkyni dobře znají, tráví s ní čas a jsou schopny vnímat dopady trestního řízení na její život. Pro všechny tři slyšené osoby bylo podání výpovědi psychicky náročné. Soud nezjistil, že by se některá z nich snažila skutečný stav věcí překrucovat či dokonce lhát. Rozpor je ve výpovědi manžela a matky žalobkyně v otázce narušení rodinných vztahů. Zatímco manžel žalobkyně vypověděl, že ze strany rodiny žalobkyně již žádný vztah pomalu není, matka žalobkyně považuje vztah s žalobkyní za stále dobrý, přestože připustila, že by mohl být vřelejší a mohly by se s žalobkyní navštěvovat častěji. Dle soudu však narušení vztahu žalobkyně a její matky nesouvisí přímo s trestním řízením jako takovým (matka žalobkyně žalobkyni nepodezírala z toho, že by se snad jednání, pro které byla prověřována, dopustila), ale s možným otcovstvím pana [jméno FO] k žalobkyni a okolnostmi početí žalobkyně; sama žalobkyně vypověděla, že tyto otázky mezi nimi „visí“ a vztah už zřejmě nikdy nebude takový jako dříve.

21. Soud dále musí k výpovědím uvést, že žalobkyně i její manžel hovořili i o následcích trestního řízení na zdraví žalobkyně (nad rámec stresu a obav, které jsou s trestním řízením nutně spojeny), konkrétně o vypadávání vlasů a o docházení k lékaři. Žalobkyně však v žalobě (ani v předběžném uplatnění nároku) zdravotní následky netvrdila ani v obecné rovině. Povinnost tvrzení přitom předchází povinnosti důkazní – je třeba nejprve tvrdit, poté prokazovat. Ani účastnická výpověď nemůže tvrzení nahrazovat, protože je důkazním prostředkem. Soud by ve sporném řízení neměl přihlížet ke zjištěním, která nebyla (ani obecně) tvrzena (srov. Mazel, F. Výsledky dokazování přesahující skutková tvrzení stran a možnosti jejich využití v civilním sporném řízení. Časopis pro právní vědu a praxi, 2023, č. 3, s. 569–582). Ostatně i žalobkyně ke zdravotním následkům ve své výpovědi konstatovala, že zdravotní komplikace „do toho ani neuváděla“ (jinými slovy – netvrdila je).

22. S ohledem na dále uvedené závěry o absenci odpovědnostního titulu, resp. o pouze dílčích pochybeních policejního orgánu, která nezakládají nárok na náhradu nemajetkové újmy, však soud uvedené zmiňuje jen pro úplnost. Neprovedené důkazy 23. Soud některé navržené důkazní prostředky neprovedl pro nadbytečnost. Jedná se o následující: - smlouva o poskytování právních služeb a listiny týkající se fakturace a úhrad právních služeb mezi právním zástupcem žalobkyně a žalobkyní (důkazní návrh žalobkyně, č. l. 54-68). Úkon, za nějž soud náhradu škody přiznal (viz dále), byl patrný ze spisu (to platí i pro ostatní úkony v písemné podobě, za něž náhrada přiznána nebyla). Fakturace je otázkou vztahu advokáta a klienta. Při určení výše náhrady škody se navíc vychází z a. t., nikoli ze sjednané ceny právních služeb (čehož si byla vědoma i žalobkyně a takto nárok uplatnila). K prokázání zastoupení postačuje plná moc, není třeba dokládat samotnou smlouvu. - výslech por. [tituly před jménem] [jméno FO] (důkazní návrh žalované). Výslech byl navrhován k otázce postupu policejního orgánu při vyšetřování a provádění výslechů. Soud považuje za naprosto dostačující připojený trestní spis, ze kterého provedl k důkazu (chronologicky) jednotlivé listiny a získal tak komplexní přehled o průběhu trestního řízení. - výslech [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, který zastupoval pana [jméno FO] proti žalobkyni (důkazní návrh žalované). Předmětem tohoto řízení nebyla otázka případného sporu mezi panem [jméno FO] a žalobkyní v souvislosti s uzavřenými kupními smlouvami. Navržený svědek by se nemohl jakkoli vyjádřit k průběhu trestního řízení a jeho dopadu do života žalobkyně, což jsou otázky, které měl soud v tomto řízení posuzovat. - „výpis“ z insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni a jejímu manželovi (důkazní návrh žalované, č. l. 153v). Žalovaná jím chtěla prokazovat pohyb na účtu žalobkyně, který byl v trestním řízení zajištěn. Vzhledem k tomu, že ani tvrzené a výpovědí žalobkyně a jejího manžela prokázané komplikace způsobené zajištěním účtu žalobkyně nemohly přivodit její úspěch ve věci (pro absenci odpovědnostního titulu), bylo by nadbytečné jakkoli zkoumat pohyby na účtu žalobkyně. Závěr o skutkovém stavu 24. Soud zde pouze stručně shrnuje to, co vyplývá již z chronologického průběhu trestního řízení. Na něj lze v podrobnostech odkázat.

25. Na základě trestního oznámení [jméno FO], dcery pana [jméno FO], zahájil policejní orgán dne 11. 11. 2022 trestní řízení sepisem záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Neznámý pachatel byl podezřelý ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Téhož dne policejní orgán usnesením zajistil nemovité věci, ohledně nichž již probíhalo vkladové řízení o povolení vkladu vlastnického práva pro žalobkyni; vkladovou listinou byla kupní smlouva ze dne [datum]. Státní zástupkyně vyslovila souhlas se zajištěním nemovitostí 15. 11. 2022. Dne 23. 11. 2022 policejní orgán nesprávně vyrozuměl katastrální úřad o tom, že usnesení o zajištění nemovitostí nabylo právní moci. Katastrální úřad v návaznosti na tuto informaci návrh na vklad zamítl rozhodnutím ze dne 14. 12. 2022. Dne 1. 12. 2022 zajistil policejní orgán též účet žalobkyně, na který měla být dle kupní smlouvy s advokátní úschovou ze dne [datum] vyplacena část kupní ceny za nemovité věci ve výši 3 610 000 Kč. Dne 12. 12. 2022 se žalobkyně obrátila rozsáhlým e-mailem s množstvím příloh na státní zastupitelství i policejní orgán, v němž mimo jiné uvedla, že nemá žádné informace o trestním řízení a nebyla dosud slyšena. Byť je na listině na č. l. 225 tr. spisu podací razítko s datem 14. 12. 2022, z vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu (č. l. 37 civ. spisu) se podává, že státní zástupkyně e-mail obdržela 12. 12. 2022. V návaznosti na tento e-mail státní zástupkyně u policejního orgánu ověřovala datum doručení usnesení o zajištění žalobkyni. Bylo zjištěno, že k doručení zatím nedošlo. Státní zástupkyně uložila policejnímu orgánu zjednat nápravu. Policejní orgán pak obě usnesení o zajištění doručil žalobkyni dne 15. 12. 2022. Žalobkyně podala proti oběma usnesením o zajištění stížnost. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne [datum] obě stížnosti zamítl jako nedůvodné, byť policejnímu orgánu vytkl nepečlivý přístup a průtahy v prosinci 2022. Státní zástupkyně vyslovila dne 26. 1. 2023 souhlas s převodem zajištěných nemovitostí na žalobkyni s ohledem na vývoj důkazní situace. Dne 7. 2. 2023 žádal policejní orgán o souhlas státní zástupkyně se zrušením obou zajištění. Ten obdržel 14. 2. 2023 a následně 21. 2. 2023 obě zajištění zrušil. Dne 11. 5. 2023 policejní orgán trestní věc usnesením odložil, jelikož shromážděné podklady vyvrací původní podezření. Usnesení, proti kterému podala stížnost oznamovatelka [jméno FO], nabylo právní moci 9. 6. 2023. Přípisem ze dne 14. 7. 2023 policejní orgán vyrozuměl žalobkyni (prostřednictvím jejího právního zástupce) o právní moci usnesení o odložení věci.

26. Žalobkyně se o [podezřelý výraz] řízení dozvěděla z listin od katastrálního úřadu v listopadu 2022 (přerušení vkladového řízení, zamítnutí návrhu na vklad). Opakovaně kontaktovala policejní orgán. Termín podání jejího vysvětlení byl odsouván (výpověď žalobkyně, výpověď manžela žalobkyně, e-mail adresovaný OSZ i policejnímu orgánu). Došlo k němu [datum]. Žalobkyně byla v nejistotě, nemohla spát, obávala se toho, co přijde (výpověď žalobkyně, výpověď manžela žalobkyně). S manželem mají dvě nezletilé dcery narozené v únoru 2015 a červenci 2018 (rodné listy). Zajištění účtu žalobkyně jí způsobilo komplikace, jelikož museli s manželem řešit jiný způsob úhrady pravidelných plateb (výpověď žalobkyně, výpověď manžela žalobkyně). Žalobkyně se v průběhu trestního řízení dozvěděla o tom, že k jejímu početí mohlo dojít v důsledku znásilnění její matky panem [jméno FO]. O možném otcovství pana [jméno FO] (nikoli o možném znásilnění) věděla již před zahájením trestního řízení, ale s matkou tuto otázku nikdy neřešila Tato otázka mezi nimi zůstává nevyřešena dosud (výpověď žalobkyně, výpověď manžela žalobkyně, výpověď matky žalobkyně, vysvětlení matky žalobkyně v trestním řízení).

27. Žalobkyni v trestním řízení zastupoval [Jméno advokáta], který vykonal i ty úkony, jež jsou uvedeny v žalobě (podává se z tr. spisu).

28. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 7. 12. 2023. Žalovaná se vyjádřila stanoviskem ze dne 6. 5. 2024. Uznala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu policejního orgánu, který nesprávně vyrozuměl katastrální úřad o nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 6 292 Kč jakožto odměnu a hotové výdaje právního zástupce (navýšeno o daň z přidané hodnoty) za úkony převzetí a příprava zastoupení a žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, tedy úkony, které dle žalované souvisely s nesprávným úředním postupem. Ve zbytku uplatněné nároky neuznala. C. Právní posouzení Citace zákonných ustanovení 29. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení: - Podle čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odst. 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odst. 4). - Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“ nebo jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. - Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. - Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. - Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. - Podle § 14 odst. 1 a 3 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3). - Podle § 15 odst. 1 a 2 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2). - Podle § 31 odst. 1 a 2 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). - Podle § 31a odst. 1 a 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). - Podle § 32 odst. 1–3 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3). - Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. - Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. - Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Právní závěry 30. Žalobkyně v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené na 70 000 Kč namítala nesprávný úřední postup (včetně průtahů v řízení) i nezákonnost usnesení o zajištění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2607/2022, uvedl (body 42 a 43 odůvodnění): „(…) Žalobce může žalobou požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (tzv. objektivní kumulace nároků), v takovém případě však musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků jednak skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit; pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé a musí se pokusit o odstranění vad žaloby dle § 43 o. s. ř. (…) při posuzování žalobních tvrzení je na soudu, aby zhodnotil, zda se jedná o dva či více nároků se samostatným skutkovým základem, či zda žalobce požaduje v rámci jednoho nároku zadostiučinění za více samostatně uplatnitelných nároků, z nichž jeden pouze zvyšuje intenzitu újmy primárně způsobené skutečností jinou. Při posuzování toho, zda se jedná o nárok jediný či o více nároků, které vznikly v důsledku více příčin, je proto třeba posoudit, v čem konkrétně spočívá újma, za niž je náhrada požadována. Bude tedy záležet na žalobci, jak nemajetkovou újmu vymezí, respektive podrobně popíše a vysvětlí, a s jakou skutečností ji pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce určuje skutkově předmět řízení.“ Žalobkyně v řízení opakovaně uvedla, že 70 000 Kč je „souhrnná částka“ za vše, co se v trestním řízení událo a co musela snášet (viz např. s. 3 protokolu o jednání ze dne [datum] s přednesem žaloby, a to jak v rámci samotného přednesu žaloby, tak k výslovnému dotazu soudu; dále s. 2 protokolu o jednání ze dne [datum] k výslovnému dotazu soudu). I soud má za to, že pokud zohlední veškerá tvrzení žalobkyně, z nichž nárok na náhradu nemajetkové újmy dovozuje, nelze celkovou požadovanou částku „rozdělit“ na částku žádanou za nezákonné usnesení o zajištění nemovitostí a účtu, průtahy v řízení, pozdní vyslechnutí žalobkyně, zjištění okolností jejího početí atd. Navíc se jedná o specifickou situaci, kdy je náhrada újmy žádána přesto, že žalobkyně nebyla trestně stíhána (nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu), jelikož se původní podezření prověřováním nepotvrdilo. Soud tedy požadavek na zaplacení souhrnné částky 70 000 Kč nepovažoval za vadu žaloby, již by měl odstraňovat postupem dle § 43 o. s. ř.

31. Nejprve se soud musel vypořádat s námitkou promlčení nároku na náhradu majetkové i nemajetkové újmy. V případě majetkové újmy (náklady na právní zastoupení) nepřipadalo promlčení v úvahu. Subjektivní promlčecí lhůta v délce 3 let by do podání žaloby (7. 6. 2024) neuplynula ani v případě, že by ji soud počítal již od vykonání úkonů právní služby (úkony započaly v prosinci 2022). Touto otázkou tak není třeba se podrobněji zabývat. U náhrady nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) je právní úprava odlišná zejména co do délky promlčecí lhůty. Pokud žalobkyně dovozovala svůj nárok z celého průběhu (vedení) trestního řízení, je třeba při určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty vyjít z okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o právní moci konečného rozhodnutí, v daném případě usnesení o odložení trestní věci. Žalobkyně tvrdila, že se tak stalo dne 14. 7. 2023 (č. l. 107v). S tímto datem koresponduje datum odpovědi policejního orgánu na žádost právního zástupce žalobkyně o sdělení data nabytí právní moci usnesení o odložení věci (č. l. 53 civ. spisu). Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 7. 12. 2023. Žalovaná poskytla stanovisko k uplatněnému nároku dne 6. 5. 2024. Od 7. 12. 2023 do 6. 5. 2024 promlčecí lhůta (v souladu s § 35 odst. 1 zákona) neběžela. Poté pokračovala v běhu. Z původní šestiměsíční promlčecí lhůty zbývalo 37 dnů. Žalobkyně podala žalobu 32. den, tedy v zachované promlčecí lhůtě. Pokud by soud za rozhodný okamžik pro započetí běhu promlčecí lhůty považoval již datum nabytí právní moci usnesení o odložení věci (9. 6. 2023), po předběžném projednání nároku by z promlčecí lhůty zbývaly dva dny (během nichž žalobkyně žalobu nepodala) a nárok by promlčen byl. Soud však upřednostnil počátek promlčecí lhůty vázaný na zjištěnou vědomost žalobkyně o právní moci usnesení o odložení věci (14. 7. 2023), jelikož v řízení nebylo zjištěno dřívější datum. Pokud žalovaná tvrdila, že se žalobkyně dozvěděla o vzniklé újmě již 4. 1. 2023 z vyrozumění státní zástupkyně o přezkoumání postupu policejního orgánu, soud tento názor nesdílí. Státní zástupkyně se vypořádala s námitkami žalobkyně proti postupu policejního orgánu; některé akceptovala (shledala důvodnými), jiné nikoli. Trestní řízení však i nadále probíhalo, aniž by bylo zřejmé, zda se podezření potvrdí. Vysvětlení žalobkyně bylo podáno až po vyrozumění ze strany státní zástupkyně. Soud uzavírá, že nemá za promlčený ani nárok na náhradu majetkové újmy, ani nárok na náhradu újmy nemajetkové.

32. Žalobkyně opakovaně odkazovala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21 („nález I. ÚS 1029/21“). Ústavní soud zde neshledal jako ústavně konformní závěr obecných soudů, dle kterého negativní důsledky v životě stěžovatele (sebevražda jeho manželky 4 dny před zahájením trestního stíhání, zhoršení zdravotního stavu stěžovatele a jeho hospitalizace 2 měsíce před zahájením trestního stíhání) nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání) a stát za ně nenese odpovědnost. Dle Ústavního soudu má být poškozenému kompenzována újma za všechny negativní následky v jeho životě vzniklé v důsledku vedení celého trestního stíhání. Nemá být odčiněna pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jako takovým, ale veškeré újma, jež je přičitatelná státu za postup jeho orgánů, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný (resp. který nevyústil v pravomocné odsouzení). Nicméně Ústavní soud pod body 40 a 41 jedním dechem dodal, že náhrada újmy vzniklé před zahájením trestního stíhání bude výjimkou z pravidla: „Ústavní soud tímto rozhodnutím nedeklaruje, že jednotlivcům vzniká bez dalšího náhrada či přiměřené zadostiučinění za jakoukoliv újmu jim způsobenou postupem orgánů činných v trestním řízení nehledě na jeho fázi a výsledek; takové posouzení přísluší především obecným soudům v každém jednotlivém případě. Stále je třeba mít na zřeteli, že extenzivní uplatňování práva na náhradu újmy způsobené výkonem veřejné moci by mohlo vést k důsledku, jejž doktrína nazývá tzv. mrazícím účinkem (chilling effect), který se v lepším případě projevuje v defenzivním postupu při výkonu veřejné moci (např. v podobě opatrného rozhodování), v horším případě až v rezignaci na výkon veřejné moci [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2287/18 ze dne 8. 10. 2019 (N 170/96 SbNU 184), bod 21 a tam citovanou literaturu]. Skutkové okolnosti případu stěžovatele jsou však natolik jedinečné (sebevražda manželky pouhé 4 dny před formálním zahájením trestního stíhání), že je byly soudy povinny zohlednit při svém procesním postupu – aby dostály požadavkům na spravedlivý proces. Ústavní soud zdůrazňuje, že považuje náhradu za škodu (či přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu) vzniklou před zahájením trestního stíhání za výjimku z obecného (judikatorně dovozeného) pravidla, podle kterého se nahrazuje újma vzniklá striktně až po zahájení trestního stíhání. Jinými slovy, k možnosti tvrzení a prokázání škody vzniklé před zahájením trestního stíhání (a s tím souvisejícímu otevření prostoru pro zjišťování skutkového stavu věci) je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem, pouze při existenci konkrétních – výjimečných – okolností. Tento nález nekonstituuje univerzální právo každého jednotlivce domáhat se náhrady újmy proti státu jen proto, že vůči němu bylo zahájeno trestní řízení a že se musel podrobit s tím souvisejícím ‚běžným‘ úkonům orgánů činných v trestním řízení. V nyní projednávané věci ovšem shledal Ústavní soud takové mimořádné okolnosti (viz body 31, 32 a 39 tohoto nálezu), na základě kterých dospěl k závěru, že apriorní nezohlednění negativních následků v životě stěžovatele před zahájením trestního stíhání není ústavně konformní.“ Takto (tedy že jde o výjimku z pravidla) nález I. ÚS 1029/21 interpretuje i Nejvyšší soud – viz např. usnesení ze dne 18. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1756/2024: „(…) žalobkyni je sice možno přisvědčit, že soud ochrany ústavnosti v jí označeném nálezu (…) připouští za určitých okolností možnost odškodnění i období před vydáním usnesení o zahájení tr. stíhání (tedy fáze tzv. prověřování), nikoliv však bez dalšího a výlučně (viz odst. 40 citovaného nálezu).“ Soud žalobkyni již v rámci písemné přípravy jednání zpravil o tom, že v případě řešeném Ústavním soudem bylo odpovědnostním titulem nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání (viz č. l. 114); tento odpovědnostní titul byl za výjimečných okolností dané věci vztažen i na období před formálním zahájením trestního stíhání. Naopak u žalobkyně tento odpovědnostní titul „nevznikl“, jelikož věc nepostoupila z fáze prověřování (§ 158 a násl. tr. řádu) do fáze vyšetřování (§ 161 a násl. tr. řádu). Policejní orgán vyhodnotil získané listiny, vysvětlení či nahrávky tak, že věc odložil, čímž předešel případnému nezákonnému rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání (pokud by se až po jeho vydání v pozdějších fázích trestního řízení ukázalo, že obvinění je liché).

33. V případě žalobkyně nejenže nebylo zahájeno trestní stíhání, ale ani nenastaly výjimečné okolnosti srovnatelné se skutkovým stavem v nálezu I. ÚS 1029/21 (pokud by snad soud měl závěry Ústavního soudu vykládat tak, že pro odčinění nemajetkové újmy způsobené trestním řízením není zahájení trestního stíhání vůbec třeba). Soud ani v nejmenším nezlehčuje újmu a obtíže, které trestní řízení žalobkyni působilo. Nicméně téměř každé trestní řízení je pro osobu obviněnou či teprve prověřovanou nutně spojeno se stresem, obavami, nepohodlím či jinými nepříjemnými pocity a projevy.

34. Spatřovala-li žalobkyně výjimečné okolnosti případu v tom, že se dozvěděla o okolnostech svého početí (znásilnění její matky panem [jméno FO]), předně soud nemůže mít za prokázané, že ke znásilnění opravdu došlo. [jméno FO] je již po smrti a trestní řízení v této věci vedeno nebylo (resp. opak nebyl tvrzen ani zjištěn) a nikdy vedeno nebude. Dále má soud za to, že pokud se žalobkyně tuto informaci dozvěděla v průběhu vedeného trestního řízení, nelze to přičítat státu. Úkony trestního řízení byly zahájeny pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Byť je zřejmé, že bylo třeba objasnit i vztah žalobkyně a pana [jméno FO], tedy případný motiv k převodu nemovitostí za takových podmínek, nebylo dle soudu nezbytné nad rámec tvrzení o otcovství pana [jméno FO] k žalobkyni (které také prokázáno není) rozebírat okolnosti početí žalobkyně. Pokud tak matka žalobkyně při podání vysvětlení učinila a v důsledku toho se tato informace poprvé dostala k žalobkyni, nelze činit žalovanou odpovědnou za to, že tato informace žalobkyni (zcela pochopitelně) zasáhla. Stát nemůže odpovídat za to, co v rámci výpovědí či vysvětlení slyšené osoby vypoví. Lze si položit otázku, jaký by byl odpovědnostní titul pro takovou odpovědnost. Zahájení úkonů trestního řízení a plnění povinnosti při prověřování podezření jím být nemůže. Žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že „byla nucena strpět necitlivé zacházení ze strany policejního orgánu, když ji bezdůvodně a napřímo vystavil skutečnostem ohledně průběhu jejího početí a zjištění, kdo je jejím biologickým otcem“. Předně soud opakuje, že bylo prokázáno (i účastnickou výpovědí samotné žalobkyně), že o pravděpodobném otcovství pana [jméno FO] věděla již před zahájením úkonů trestního řízení. Jde-li o namítané necitlivé zacházení ze strany policejního orgánu, je třeba zmínit, že v uplatnění nároku u žalované ani v žalobě tento necitlivý postup policejního orgánu netvrdila; uvedla jen, že „v průběhu trestního řízení vyplynulo, že její matku dokonce znásilnil“. I v podání ze dne 21. 3. 2025 pouze uvedla, že „zjistila, že její početí bylo následkem znásilnění (…)“ . Na prvním jednání ve věci byli účastníci poučeni podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a byla jim poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnila. Soudu vůbec nebylo známo, že se snad policejní orgán měl chovat v této souvislosti necitlivě. To součástí žalobních tvrzení nebylo. Soud nepřehlédl, že žalobkyně v rámci účastnického výslechu na dotaz soudu, zda tuto informaci zjistila z trestního spisu, nebo od matky, uvedla: „od vyšetřovatele“. Dále tato otázka řešena nebyla. Pokud žalobkyně v závěrečném návrhu tvrdí, že byla v této souvislosti „nucena strpět necitlivé zacházení ze strany policejního orgánu“, jde o nepřípustné nové tvrzení.

35. Žalobkyně dále citovala z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08 („nález II. ÚS 590/08“). Měla za to, že pokud se musela podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, aniž by se jejich původní podezření potvrdilo, musí se jí dostat náležitého odškodnění. Ústavní soud ve zmíněném nálezu pod bodem 35 odůvodnění uvedl: „Prostředky trestního procesu, které nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného, proto také nelze posuzovat zcela izolovaně, ale pouze v kontextu účelu jejich použití, jímž je odhalení a potrestání pachatele trestné činnosti. Pokud se v kterékoliv fázi trestního řízení ukáže, že tento účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny, tj. případně včetně prostředku vedoucího k omezení osobní svobody, jímž je vazba.“ I tento případ však byl výjimečný. Stěžovatel byl vzat do vazby na základě podezření, že se bude vyhýbat zamýšlenému ambulantnímu (případně ústavnímu) psychiatrickému zkoumání a mařit vyšetření údajné trestné činnosti. Ústavní soud to pokládal za paradoxní, jelikož psychiatrické zkoumání mělo vést k případnému závěru o vyloučení trestní odpovědnosti pro nepříčetnost – „okolnost, která by svědčila ve prospěch stěžovatele a vedla k jeho trestní neodpovědnosti, sloužila orgánům činným v trestním řízení jako důvod pro omezení základních práv a svobod stěžovatele, a to nejprve v podobě strpění zásahu do práva na lidskou důstojnost či osobní čest, mě-li být stěžovatel podroben psychiatrickému zkoumání, a posléze dokonce zásahu do osobní svobody, která byla stěžovateli omezena za účelem realizace psychiatrického zkoumání“ (bod 38 odůvodnění). Výjimečnost skutkového stavu v nálezu II. ÚS 590/08 zdůraznil sám Ústavní soud v navazující judikatuře. Lze odkázat např. na nález ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10 (body 27, 28 či 35 odůvodnění), nebo na usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2794/20 (bod 18 odůvodnění). Z judikatury Nejvyššího soudu pak nelze opomenout rozsudek ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013 (R 8/2016 civ.), dle kterého (bod 34 odůvodnění) „zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, na ‚všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly,‘ by ve svých důsledcích znamenalo, že v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů kvůli riziku možných finančních dopadů do rozpočtu státu, ale i rozpočtu těchto osob (srov. § 16 OdpŠk umožňující regresní postih proti osobám, jež se na vydání nezákonného rozhodnutí podílely), citovaný nález Ústavního soudu nesledoval“.

36. Zde se soud plynule dostává k tomu, že pouze ze skutečnosti, že se v trestním řízení nepotvrdilo původní podezření, nelze dovozovat nezákonnost v něm vydaných rozhodnutí či nesprávný úřední postup. Ústavní soud v již zmíněném usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2794/20, pod bodem 16 odůvodnění konstatoval: „(…) Ústavní soud k tomu zdůrazňuje, že odškodnění je podmíněno neoprávněným (nezákonným) postupem státu či nezákonným rozhodnutím. Jak bylo již uvedeno, Listina nezaručuje právo na náhradu škody za zákonné rozhodnutí nebo správný úřední postup (zmíněný nález sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 31.). Výše bylo objasněno, že skutečnost, že věc byla odložena podle § 159a odst. 1 trestního řádu přitom sama o sobě nezpůsobuje, že příkaz k domovní prohlídce (§ 83 trestního řádu), zajištění věci (§ 79a trestního řádu) či výzva k vydání věci (§ 78 trestního řádu) představují nezákonná rozhodnutí či nesprávný úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny.“ 37. Namítá-li žalobkyně nezákonnost usnesení o zajištění, nijak se nevypořádává s tím, že tato usnesení nebyla pro nezákonnost zrušena (viz § 8 odst. 1 zákona). Právě naopak – Okresní soud v [adresa] stížnosti proti nim zamítl jako nedůvodné usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tento závěr přijal přesto, že současně konstatoval, že odůvodnění napadených usnesení bylo na „samé hranici akceptovatelnosti“, policejní orgán prodléval s jejich doručením žalobkyni a v trestním řízení byly určité průtahy v období do 31. 12. 2022. Nezákonnost nebyla založena ani následným odložením věci dle § 159a odst. 1 tr. řádu (viz předchozí odstavec). Soud v usnesení o zamítnutí obou stížností konstatoval, že i v době vydání zamítavého usnesení obě usnesení o zajištění stále obstojí (bod 18 odůvodnění). Policejnímu orgánu uložil, aby v dalším průběhu trestního řízení zvažoval důvodnost dalšího trvání obou zajištění s ohledem na vývoj důkazní situace (bod 23 odůvodnění). Zde musí soud uvést, že policejní orgán se tohoto pokynu držel a již 7. 2. 2023 (tj. 3 týdny po vydání usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum]) žádal státní zástupkyni o vyslovení souhlasu se zrušením obou zajištění (předtím ještě opatřoval vysvětlení dalších osob). Státní zástupkyně souhlas se zrušením zajištění vyslovila 14. 2. 2023 a policejní orgán je zrušil 21. 2. 2023 (podrobněji v časovém přehledu výše).

38. Pokud Okresní soud v [adresa] v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uvedl, že policejní orgán nepostupoval do 31. 12. 2023 bez průtahů, soud k tomu musí nyní uvést následující: Dle shora uvedeného časového přehledu je zřejmé, že v prosinci 2022 byla přinejmenším podána dvě vysvětlení (pan [jméno FO], [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO]) a policejní orgán obdržel e-mail od žalobkyně s rozsáhlou dokumentací, s níž se nepochybně musel seznámit. Přinejmenším od začátku roku 2024 již nijak neprodléval. Trestní řízení trvalo od 11. 11. 2022 (zahájení úkonů trestního řízení) do 9. 6. 2023 (právní moc usnesení o odložení věci), tj. 7 měsíců, což nelze považovat za dobu nijak nepřiměřenou. Nelze odhlédnout od toho, že byť právní moc usnesení o odložení věci nastala až 9. 6. 2023, již 21. 2. 2023 byla vydána usnesení o zrušení obou zajištění, přičemž v jejich odůvodnění policejní orgán uvádí, že „ve věci nejde o podezření z trestného činu“. Obě usnesení byla doručena právnímu zástupci žalobkyně do datové schránky dne 22. 2. 2023. Již k tomuto datu tak mohlo být žalobkyni zřejmé, že se důkazní situace vyvinula (obrátila) v její prospěch natolik, že policejní orgán po předchozím souhlasu státní zástupkyně obě zajištění zrušil. Po časové ose lze jít dokonce ještě o téměř měsíc zpět. Dne 26. 1. 2023 udělila státní zástupkyně podle § 79e odst. 3 tr. řádu na žádost právního zástupce žalobkyně souhlas s převodem zajištěných nemovitých věcí. V odůvodnění uvedla, že jsou splněny podmínky pro udělení souhlasu „v důsledku vývoje důkazní situace a skutkových okolností zjištěných v průběhu dalšího prověřování v mezidobí od vydání rozhodnutí o jejich zajištění (…)“. Žalobkyně uvedla (a soud to má za prokázané), že se dozvěděla o vedení trestního řízení (bez podrobností o něm) z listin od katastrálního úřadu „v průběhu listopadu 2022“. Na konci ledna 2023 již věděla, že se situace vyvíjí příznivě (že se původní podezření nepotvrzuje, ale spíše rozptyluje).

39. Je pravda, že v trestním řízení docházelo k určitým dílčím pochybením policejního orgánu. Kromě nesprávného informování katastrálního úřadu o nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí (jemuž se soud věnuje samostatně) jde o prodlení s doručením obou usnesení o zajištění. Policejní orgán je doručil 15. 12. 2022 až v návaznosti na pokyn státní zástupkyně. Ta doručení usnesení ověřovala poté, co dne 12. 12. 2022 obdržela e-mail od žalobkyně. Opožděné doručení lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup. Pokud policejní orgán doručil usnesení o zajištění nemovitostí dne 16. 11. 2022 [jméno FO] a [jméno FO], zatímco žalobkyni až v návaznosti na její e-mail a na něj reagující pokyn státní zástupkyně za měsíc od jeho vydání, nepostupoval správně. Totéž platí o později vydaném usnesení o zajištění účtu ze dne 1. 12. 2022, jež bylo žalobkyni doručeno také až 15. 12. 2022. Dle soudu však nejde o pochybení takového charakteru, aby mohlo založit nárok na náhradu nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) v penězích, tedy že by tím vzniklou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobkyně sice byla zpočátku v nejistotě, proč je trestní řízení vlastně vedeno, sama však vypověděla, že byla panem [jméno FO] v minulosti upozorněna na případné kroky jeho dětí, až se dozví o převodu nemovitostí na žalobkyni. Napadlo ji, že vše souvisí s kroky dětí pana [jméno FO] (s. 8 protokolu o jednání ze dne [datum]). Také znala obsah kupních smluv, zejména kupní smlouvy ze dne [datum] s kupní cenou 100 000 Kč, která se (bez znalosti vztahu prodávajícího a kupujícího) může objektivně jevit jako nepřiměřeně nízká. Věděla, že vkladové řízení bylo v listopadu 2022 přerušeno právě v návaznosti na kroky policejního orgánu. Následně (stále v listopadu 2022) došlo k zamítnutí návrhu na vklad. Nelze mít za to, že by se stres, obavy či nejistota žalobkyně výrazně umenšily, pokud by policejní orgán při doručování usnesení o zajištění nepochybil a doručil je žalobkyni bezprostředně po jejich vydání. Jinými slovy – i kdyby žalobkyně znala obsah pozdě doručených usnesení dříve, nemělo by to zásadní dopad na její prožívání trestního řízení. Dle soudu nemohlo pozdní doručení založit nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

40. Žalobkyně namítala, že v trestním řízení nebyla včas vyslechnuta; vysvětlení podala až 6. 1. 2023 po zrušení předchozích termínů. Soud se zde ztotožňuje s názorem státní zástupkyně, která ve vyrozumění o vyřízení žádosti o přezkum postupu policejního orgánu žalobkyni sdělila, že na podání vysvětlení není právní nárok, přičemž k odkladu termínu může docházet (mimo jiné) z taktických důvodů.

41. Soud ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy shrnuje, že neexistuje nezákonné rozhodnutí, které by bylo odpovědnostním titulem. Usnesení o zahájení trestního stíhání vydáno nebylo, usnesení o zajištění nemovitostí a účtu nezákonná nejsou. Prodlení s doručením obou usnesení o zajištění sice lze označit za nesprávný úřední postup, avšak toto pochybení nezakládá nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích. Trestní řízení trvalo přiměřenou dobu, obě zajištění byla zrušena poté, co se důkazní situace vyvinula ve prospěch žalobkyně. Výjimečné okolnosti srovnatelné se skutkovým stavem v nálezu I. ÚS 1029/21 dány nejsou. Zjištění informace o možných okolnostech početí žalobkyně nelze žalované přičítat.

42. Shora uvedené závěry lze převzít i pro účely posouzení nároku na náhradu majetkové újmy (škody). Škoda měla záležet v nákladech na právní zastoupení v trestním řízení. Jsou vyčísleny na částku 17 484,50 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 6 292 Kč[Anonymizováno]za úkony příprava a převzetí zastoupení a žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, jelikož uznala, že tyto úkony souvisí s nesprávným úředním postupem v podobě vyznačení doložky právní moci na usnesení o zajištění nemovitých věcí (resp. v nesprávném informování katastrálního úřadu o této skutečnosti).

43. Zde se soud zabýval tím, zda s pochybením policejního orgánu, které je mezi stranami nesporné, bezprostředně nesouvisí i další úkon právní služby, a to žaloba podle části páté o. s. ř. ze dne [datum]. Katastrální úřad totiž poté, co jej policejní orgán nesprávně zpravil o datu nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí, zamítl návrh na vklad, a to s odkazem na ustanovení § 79e odst. 4 tr. řádu a § 18 odst. 1 katastrálního zákona. Předtím bylo vkladové řízení přerušeno právě do právní moci usnesení o zajištění nemovitých věcí. Katastrální úřad v zamítavém rozhodnutí uvádí, že usnesení o zajištění nabylo právní moci dne 22. 11. 2022, což mu prokazatelně sdělil policejní orgán. Jiný důvod zamítnutí návrhu zde uveden není.

44. V dosud neskončeném řízení dle části páté o. s. ř. žalobkyni ani v případě úspěchu nebude přiznána náhrada nákladů řízení (a je tak splněna podmínka dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Katastrální úřad ani není účastníkem takového řízení. Zde soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2505/11 (bod 11 odůvodnění): „(…) Z toho lze učinit jednoduchý závěr: povaha řízení podle části páté obč. soudního řádu je determinována v první řadě charakterem hmotněprávního vztahu, jehož obsahem je právo (nárok) tvořící předmět řízení nejprve před správním orgánem, posléze před soudem. Tomuto zjištění pak musí patřičně korespondovat právní úprava procesních postupů. Ústavní soud shledává, že právní úprava de lege lata v části páté obč. soudního řádu nezohledňuje specifika vkladového řízení (již zmíněná soluční povaha vkladového řízení, rozdílné posuzování podmínek pro povolení vkladu – § 5 odst. 1 in fine zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a § 154 odst. 1 obč. soudního řádu). Soluční povaha vkladového řízení pak pojmově vylučuje aplikaci § 142 obč. soudního řádu při posuzování náhrady nákladů řízení.“ Z těchto závěrů vychází judikatura dodnes (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 83 C 68/2021, bod 29 odůvodnění; rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 76 C 34/2023, bod 37 odůvodnění).

45. Soud se dále zabýval tím, zda nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s žalobou proti rozhodnutí katastrálního úřadu nevznikne teprve poté, co by soud žalobě vyhověl (a rozhodnutí katastrálního úřadu nahradil). V daném případě je však situace specifická v tom, že k zamítnutí návrhu na vklad došlo prokazatelně kvůli pochybení policejního orgánu v trestním řízení, proto se soudu jeví jako racionální a správné přiznat náhradu za tento úkon již nyní.

46. Dále soud posuzoval, zda v situaci, kdy bylo vkladové řízení usnesením katastrálního úřadu ze dne 16. 11. 2022 přerušeno do nabytí právní moci usnesení o zajištění nemovitostí, k čemuž nakonec přece jen došlo (jen později), nárok na náhradu škody vůbec vznikl. Katastrální úřad by totiž ani v případě, že by mu policejní orgán informaci o nabytí právní moci nesdělil, vklad nepovolil (řízení bylo přerušeno), a po skutečném nabytí právní moci by jej zřejmě zamítl. V takovém případě by byl postup v souladu se zákonem a důvod pro podání žaloby dle části páté o. s. ř. by zřejmě neexistoval. Nicméně o stížnosti proti usnesení o zajištění bylo rozhodnuto až 27. 3. 2023, dávno po podání žaloby dle části páté o. s. ř. Žalobkyně tak v době jejího podání nevěděla a nemohla vědět, jestli nebude usnesení o zajištění s ohledem na podanou stížnost zrušeno (nemohla předvídat budoucí vývoj událostí), a žalobu lze v takové situace pokládat za krok logický a účelný.

47. Žalobkyně požadovala za tento úkon částku odpovídající odměně 2 300 Kč [dle § 10 odst. 3 písm. c) a. t.], režijnímu paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a dani z přidané hodnoty ve výši 546 Kč, celkem tedy 3 146 Kč. Ostatní úkony právní služby nebyly vyvolány nezákonným rozhodnutím ani nesprávným úředním postupem policejního orgánu a nejsou nahraditelné. Žaloba tak byla důvodná (jde-li o jistinu) pouze co do částky 3 146 Kč. Žalovaná měla tuto částku uhradit do 6 měsíců od uplatnění nároku (tj. do 7. 6. 2024). Neučinila tak, proto má žalobkyně též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) z částky 3 146 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení. V případě prodlení nastalého v 1. pololetí roku 2024 činila sazba zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně. Soud využil možnost stanovit lhůtu k plnění delší než třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); vyhověl požadavku žalované odůvodněnému technicko-organizačními důvody (výplata peněžních prostředků ze státního rozpočtu). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

48. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. Soud přitom výrok II rozdělil na písm. a), jímž zamítá zbytek nároku na náhradu majetkové újmy, a písm. b) jímž zamítá celý uplatněný nárok na náhradu újmy nemajetkové. D. Náklady řízení 49. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele (…) nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, tudíž by měla dle zásady procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.). Soud nicméně zohlednil, že žalobkyně byla v průběhu civilního řízení vystavena stresu a napětí, které soud při jednáních bezprostředně vnímal (a je to patrné i z protokolů o jednáních – např. přerušení jednání krátce poté, co právní zástupkyně žalobkyně započala s přednesem žaloby, pláč žalobkyně při účastnickém výslechu). Přestože bylo na žalobkyni (poučené právním zástupcem o relevantní judikatuře, předpokládaném průběhu civilního řízení a šanci na úspěch v něm), zda civilní řízení podstoupí, jeví se soudu jako nespravedlivé a vůči žalobkyni nepřiměřeně přísné, aby po (převážně neúspěšném) civilním řízení, v němž si musela znovu připomínat trestní řízení, ještě hradila žalované vzniklé náklady. Soud vzal v potaz i dílčí pochybení policejního orgánu v průběhu trestního řízení. Tato pochybení – jak bylo výše podrobně rozvedeno – nezakládala nárok na náhradu nemajetkové ani majetkové újmy (nad rámec částky již vyplacené a částky přiznané ve výroku I), mohou však být podpůrným argumentem pro postup dle § 150 o. s. ř. Tím primárním a zásadním důvodem je však průběh řízení civilního.

50. Závěrem soud uvádí, že si je vědom nesprávné formulace nákladového výroku, který měl znít tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, nikoli že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud je však vázán tím, jak rozsudek vyhlásil (§ 156 odst. 3 o. s. ř.). Reálný dopad této odlišné formulace není žádný.

Poučení