9 C 186/2023 - 241

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 1 700 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od [datum] do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 609 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 809 200 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 609 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 890 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 690 800 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 890 800 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 100 % náhrady nákladů řízení, tj. částku 40 918 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 700 000 Kč představující nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které pravomocně skončilo jeho zproštěním a které trvalo celkem 68 měsíců, jinými slovy řečeno požadoval 25 000 Kč za každý započatý měsíc nezákonného trestního stíhání. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] a s konečnou platností bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy bylo vyhlášeno usnesení Krajského soudu v [adresa]. Samotné konstatování porušení práva se pro žalobce nejevilo jako dostatečné, a proto je nezbytné nemajetkovou újmu poskytnout žalobci v penězích. Žalobce od počátku trestního stíhání svou vinu odmítal, a přesto musel po dlouhou dobu pociťovat negativní důsledky probíhajícího trestního[Anonymizováno]stíhání, které se negativně promítly do jeho soukromého, rodinného, pracovního, společenského a politického života. Tyto zásahy se prohlubovaly spolu s postupujícím trestním stíháním a zejména v okamžicích tzv. uzlových bodů trestního stíhání.

2. V osobním životě pociťoval značný stres, špatně se mu spalo, byl pod tlakem psychickým a emočním, odrazilo se to i na jeho fyzickém zdraví. Vždy před hlavními líčeními bylo žalobci nedobře jak fyzicky, tak psychicky, když se u něj projevovaly psychosomatické potíže (bolesti břicha, nervozita, strach, úzkost, když tyto projevy je třeba přičítat trestnímu stíhání a obavám z toho, jak toto trestní stíhání dopadne), které řešil standartními medikamenty. Žalobce nemohl plánovat budoucnost, neboť žil ve stálých obavách z toho, jak jeho trestní stíhání nakonec skončí a zda nebude odsouzen dokonce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jehož uložení žalobci v případě uznání viny reálně hrozilo, když státní zástupce v rámci svých závěrečných řečí vždy navrhoval, aby všem obžalovaným byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Stejně tak ohrožujícím byla možnost uložení náhrady škody, se kterou se statutární město [adresa] k trestnímu řízení připojilo, neboť taková částka by byla pro žalobce zcela likvidační. Žalobce se uzavřel do sebe, méně se stýkal se svými přáteli, neměl náladu na to, aby se věnoval svým zálibám, ztratil chuť do života, byl nucen strpět neustálé probírání uvedené trestní věci ve svém okolí, když v jeho okolí byla všeobecně známá informace o tom, že je proti němu vedeno toto trestní stíhání, aniž by tuto informaci o sobě sám sděloval.

3. Pro žalobce bylo značně ponižující dostavovat se k policejnímu orgánu, zde být podrobován výslechům, dostavovat se k jednáním soudu a zde trávit mnoho času na lavici obžalovaných. Celá kauza byla navíc podrobně a kontinuálně medializována, z důvodu své účasti u jednání soudů se pravidelně objevoval v celostátních televizních relacích, aniž by na tomto měl jakoukoliv vinu. U prvních soudních jednání byl obtěžován zástupci médií (televize, rozhlas), novináři byl obtěžován na chodbě soudu a před budovou soudu, novináři ho konfrontovali s údajnou škodou, která měla být v důsledku jeho počínání způsobena statutárnímu městu. Tím pádem musel dlouhodobě trpět opakované ponižující zobrazování své osoby ve veřejných sdělovacích prostředcích v pozici obžalovaného, v pozici osoby sedící v soudní síni na lavici obžalovaných či v pozici osoby stojící před jednací síní trestního soudu. Medializace významně poškozovala jinak jeho dobrou pověst, které se dlouhodobě těší ve městě, v němž žije, pracuje a politicky působí. Medializace případu měla pro něj nepříjemný dopad, když žalobce se dostal do pozornosti medií v negativním slova smyslu, a to ještě když komentování jeho údajné trestné činnosti nebylo vůbec objektivní, neboť media neustále hovořila o korupci na [adresa] radnici, ač z korupčního jednání nikdo nebyl obviněn.

4. Kromě toho bylo zasaženo do jeho cti, lidské důstojnosti a jeho dobré pověsti. Stejně tak bylo zasaženo do života jeho rodiny, zejména a jeho manželky, tří synů a jeho rodičů. Jeho nejbližší tak spolu s ním prožívali značnou nejistotu a vážné obavy ve vztahu ke své budoucnosti, když byla pociťována obava ze ztráty osobní svobody žalobce a možností uložení náhrady škody. Žalobce a jeho rodina zvažovali, který výdaj učinit a který nikoliv, nemohli plánovat příliš do budoucnosti, když nemohli plánovat další rozvoj svého rodinného života, neboť nevěděli, zda žalobce jakožto živitel rodiny nebude muset nastoupit výkon trestu, což by pro rodinu mělo fatální ekonomické důsledky v podobě dlouhodobé ztráty živitele a emoční důsledky v podobě v podobě dlouhodobého vzájemného odloučení. Finanční nejistota se promítala do emočně vypjatých situací v rámci rodinného života žalobce.

5. Po zahájení trestního stíhání nastal celkový útlum veškerých aktivit žalobce, a to jak pracovních, politických a společenských, tak soukromých, rodinných a volnočasových. Žalobce musel věnovat trestnímu stíhání svůj volný čas, který by jinak trávil jinými činnostmi. V tomto čase studoval spis, protokoly ze soudu, znalecké posudky a další materiály pro přípravu k soudu, stejně tak se scházel se svým obhájcem na poradách, při kterých projednávali věc a plánovali další kroky, jakož i strategii obhajoby.

6. Pokud se jedná o zásah do politického života, žalobce se obával, že v případě odsouzení utrpí jeho pověst a jeho politická kariéra. Žalobce považuje své trestní stíhání za velkou křivdu vzhledem k práci, kterou vykonával ve veřejném zájmu jako primátor statutárního města [adresa] nebo jako náměstek primátora statutárního města [adresa]. Od roku [rok] působil jako úspěšný komunální politik (od roku [rok] do roku [rok] jako náměstek primátora statutárního města [adresa] a od roku [rok] až do roku [rok]–s krátkou několikaměsíční přestávkou na přelomu roku [rok] a roku [rok] - jako primátor statutárního města [adresa], když na přelomu roku [rok] a roku [rok] působil jako náměstek primátora statutárního města [adresa]). Některé osoby v okolí žalobce na něj nahlížely jako na osobu, která je pachatelem trestného činu, když toto se týká také osob z řad politické konkurence žalobce (a to jak politické konkurence v rámci politické strany, jejímž členem je žalobce, tedy politické strany Česká strana sociálně demokratická, tak politické konkurence mimo tuto politickou stranu). Žalobce v souvislosti se shora uvedeným trestním stíháním byl dokonce nucen čelit snahám o jeho vyloučení z politické strany Česká strana sociálně demokratická či snahám o pozastavení jeho členství v této politické straně. Probíhající trestní stíhání tedy bezprostředně ohrožovalo setrvání žalobce v komunální a krajské politice a byl tak nucen dlouhodobě snášet pocit bezprostředního ohrožení ztrátou své veřejné politické funkce (což se nakonec i stalo) a ztrátou své politické kariéry. Primátorem města přestal být v březnu [rok], a to nikoliv pouze v důsledku přeskupení vládnoucí koalice, ale také z důvodu nezákonného stíhání, které tehdejší politická opozice v zastupitelstvu přesvědčovala, a nakonec přesvědčila koaliční partnery politické strany SOCDEM k tomu, aby tato politická strana přestala být součástí ve městě vládnoucí koalice a aby byla nahrazena do té doby opozičními politickými silami, což se nakonec stalo.

7. Politická strana SOCDEM (dříve Česká strana sociálně demokratická/ČSSD) v minulosti počítala s tím, že žalobce bude za tuto politickou stranu kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v říjnu roku [rok], a to na takovém místě kandidátní listiny této politické strany, které v dané době zaručovalo zvolení žalobce do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. S ohledem na výsledky těchto voleb, je nepochybné, že žalobce by byl v uvedených volbách zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Žalobce tak nemohl naplňovat své politické ambice a vize, s tím, že po tuto dobu rovněž ztratil možnost ucházet se o politické funkce podmíněné právě zvolením do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jakož i o politické funkce na úrovni vlády. Jediným důvodem, proč žalobce v předmětných volbách nemohl kandidovat, bylo nezákonné a zjevně nedůvodně vedené trestní stíhání žalobce, když tehdejší počínání politické strany, jejímž členem je žalobce, bylo naopak zcela standardní, normální a příkladné. Tedy v případě počínání politické strany, jejímž členem je žalobce, nelze hovořit o tzv. přetržce příčinné souvislosti. Pokud by žalobce nebyl v době voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky trestně stíhán, neuplatnila by se ve vztahu k žalobci „presumpce viny“ stanovená v interních předpisech politické strany Česká strana sociálně demokratická a žalobce by mohl být bez problémů zařazen na kandidátní listinu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v roce [rok]. S touto nemožností pak bezprostředně souvisí i újma žalobce v podobě nemožnosti v období trestního stíhání realizovat v rámci politické strany, v níž dlouhodobě a úspěšně budoval své politické postavení, své politické ambice v širším než pouze komunálním měřítku. Jeho političtí souputníci se v té době dostali ve vysokých vládních funkcích (náměstek ministra) nebo ve vysokých parlamentních funkcích (místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky). V obdobných vysokých vládních či parlamentních funkcích mohl být i žalobce, to se však nestalo v důsledku nedůvodně vedeného trestního stíhání žalobce. Toto je třeba považovat za mimořádný následek posuzovaného trestního řízení zcela vybočující z obvyklé presumované újmy, který je třeba zohlednit při rozhodování o výši přiznaného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu.

8. Navzdory zprošťujícímu rozsudku je žalobce do určité míry trvale postižen, společnost mu trestní stíhání nikdy zcela „nezapomene“. Po dobu předmětného trestního stíhání bylo na žalobce v jeho okolí nazíráno s opovržením a byl na něj vyvíjen psychický a politický nátlak z různých stran.

9. Pro komparaci žalobce označil zejména rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka].

10. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když považovala za dostatečné, že konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 200 000 Kč. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce netvrdí skutečnosti, pro které by měla být vyplacená částka přehodnocena, žalobce svůj výpočet zadostiučinění nijak neodůvodnil a ani ji neporovnal s jinými rozhodnutími v obdobných případech, jeho požadavek je zcela nepřiměřený a excesivní. Žalovaná toto porovnání provedla.

11. Pokud se jedná o povahu trestní věci, tak se jednalo v případě žalobce jednalo o trestné činy, za jejichž spáchání hrozilo žalobci uložení trestu odnětí svobody v rozmezí od 3 do 10 let, jednalo se tedy o trestnou činnost závažnou, nicméně nikoli do té míry, jako trestná činnost proti životu a zdraví. Délka trestního stíhání nebyla nepřiměřená, řízení se vyznačovalo značným stupněm skutkové, právní i procesní složitosti věci, včetně velmi obsáhlého dokazování (19 hlavních líčení, desítky vyslechnutých svědků), probíhalo opakovaně (dvakrát) jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, jakož i jednou před soudem dovolacím, a současně řízení probíhalo plynule, koncentrovaně a bez prodlev či průtahů. Všechny dopady do osobnostní sféry, pracovního života a společenského života jsou v rovině obecných tvrzení, jednotlivé zásahy žalobce nijak nekonkretizuje a již tvrzené zásahy byly kompenzovány v rámci poskytnutého zadostiučinění. K zásahům do zdraví žalobce nepředložil žádné lékařské zprávy, které by prokazovaly příčinnou souvislost s trestním stíháním.

12. Žalobce kandidoval do komunálních voleb v roce [rok] na 1. místě kandidátky ČSSD a stejné místo obsadil i ve volbách, stejně tak v roce [rok] kandidoval v rámci uskupení [hodnota] z 1. místa a z tohoto pořadí byl zvolen. Funkci primátora [adresa] vykonával nepřetržitě od února [rok] do března [rok], tedy i během trestního stíhání. Ve sněmovních volbách v roce [rok] se ČSSD do sněmovny ani nedostala, tudíž se nejednalo o souvislost s trestním stíháním, ale o výsledek samotné politické strany. Je čistě spekulativní, zdali by se žalobce, nebýt trestního stíhání, dostal na kandidátní listinu ČSSD a ve volbách by uspěl, současně tuto skutečnost žalobce ani neprokázal. V roce [rok] byli za Moravskoslezský kraj zvoleni pouze 2 kandidáti, kteří kandidovali z prvního a druhého místa kandidátky. Ke všemu se nejednalo o první trestní stíhání žalobce, v té době byl stíhán v řízeních vedených u Okresního soudu ve [adresa] sp. z. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

13. Jde-li o medializaci, tak ta nemůže jít k tíži stát u ani být okolností, která by byla způsobilá mít vliv na výši zadostiučinění poskytnutého za nemajetkovou újmu. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobci jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly (např. v případě žalobcem tvrzené mediální zkratky „korupce“), může se žalobce domáhat nápravy u nich. Žalovaná není odpovědná za medializaci kauzy a práci médií. Žalobce v tomto směru netvrdí žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci. Média informovala objektivně, nedopouštěla se dezinformací, informovala také o zproštění žalobce. Opomenout nelze, že sám žalobce k medializaci přispěl, když na Facebook na svém profilu zveřejnil tzv. selfie, tedy fotografii své osoby v jednací síni Okresního soudu ve [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

14. Pro komparaci žalovaná odkázala zejména na případy vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], u Okresního soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Případy uváděné žalobcem pak označila za nevhodné pro komparaci.

15. Soud ve věci nařídil jednání, při kterých provedl dokazování dle návrhů stran a z jednotlivých provedených důkazů zjistil tyto skutečnosti.

16. Z výpovědi manželky žalobce, [jméno FO], soud zjistil toto. Trestní stíhání se týkalo toho, že žalobce měl hlasovat pro prodej pozemků pod cenou. Stíhání začalo v roce [rok], kdy byla těhotná, a přiťukli si skleničkou v roce [rok], nějaký teplý měsíc. Kauza „Pozemky“ vše umocnila, v médiích zaznívalo, že teď už je zavřou, mediální tlak byl větší, [adresa] je malé město. Předchozí kauza bylo něco ve smyslu, že choval se tak, aby jiného motivoval, aby se choval jinak, taková zvláštní formulace, to jí nepřipadalo tak ohrožující jako tady to. Pošramocená pověst se s žalobcem nese doteď, protože když je jakékoliv zastupitelstvo, tak opozice vždycky vytáhne nějakou soudní kauzu. Teď dokonce pan primátor tvrdil něco v tom smyslu, že neuznal výrok soudu a tvrdil něco jiného. Matka žalobce se ani na zastupitelstva nemohla dívat, urážky totiž šly do osobní roviny. V době trestního stíhání se žalobce na zastupitelstvech pořád obhajoval.

17. Pokud se týká společenského života, tak se s žalobcem přestalo bavit spousta přátel. Bylo to postupně vidět i na mezinárodním folklorním festivalu [adresa], že se přátelé nehrnou, jenom mu podali ruku, ale raději s ním nechtěli být vidět. Nebo ho přátelé přestali zvát na různé akce. Žalobci stíhání vzalo volný čas, připravoval se na jednání, četl odbornou literaturu, zákony, psal si řeči. Rovněž odpovídal na sociálních sítích, protože lidé psali i večer a chtěli znát odpovědi. Doma mají krabice s různými materiály, bylo to hodně intenzivní, jako druhé zaměstnání. Žalobce přišel z práce a zase pracoval. Do té doby měl rád folklór, v [adresa], vyrostl tam, hrál na basu, která nyní plesniví u rodičů, neměl vůbec čas se hraní věnovat. Zbylý čas věnoval radši dětem.

18. Po zdravotní stránce byl žalobce nervózní. Podle ní to vnímal jako ponížení, křivdu, utrpěla jeho pověst. Žalobce městu věnoval hodně a nerozuměl tomu. Po zdravotní stránce se žalobce často budil v noci, chodil na wc, pobolívala ho ruka, na kterou jedl Nimesil, měl ganglion na noze. Byl to stres, chodili s tím spát, vstávali s tím. Stres byl kontinuální, prožívali ho oba, žalobce intenzivněji, před soudním jednáním pak byl stres větší, bylo těžké pro něj se soustředit na běžný život.

19. V rodinném životě se stíhání odrazilo tak, že se žalobcem se občas hádali, hlavně kvůli maličkostem. V té době byla i těhotná, jelikož předtím potratila, báli se, že se to stane znovu. Synové se jim narodili [datum] a [datum]. Žalobce má ještě 20letého syna, od 18 let s nimi bydlí, takže jsou pětičlenná rodina. S ohledem na uplatněnou náhradu škody, se báli, protože by je to finančně zruinovalo, v té době byla na rodičovské, jinak pracuje jako sociální pracovnice, nyní pracuje na [právnická osoba], přičemž ani jedna z prací není „zlatý důl“, sama by je tedy uživit nedokázala. Moc neplánovali, snažili se šetřit, navíc museli platit právníka, což bylo samo o sobě finančně náročné. Báli se také toho, že žalobce půjde do věznění, navrhoval to státní zástupce. S ohledem na to, že šlo o několikáté stíhání, tak člověk pochybuje, neví jak to dopadne. Kauzy se propsaly i do její práce, když nastupovala do nové práce, tak chodily pomluvy, že si na ni musí dát pozor, protože její manžel chodí pořád na soudy. Podobný problém měl i její otec, musel se vyrovnávat s urážkami ze stran kolegů. Když byl žalobce v televizi, potom např. v Lidlu si na ně lidi ukazovali, něco si špitali, nebo na veřejných vystoupeních žalobce uráželi, o to více to bylo na sociálních sítích. Lidi nerespektují presumpci neviny.

20. V pracovní rovině to bylo tak že žalobce byl hodně oblíbený v Mladých sociálních demokratech byl předsedou, byl oblíbený v politické straně ČSSD (dnes SOCDEM), a to až tak, že měl ambice stát se poslancem, dokonce i předsedou ČSSD, to bylo nějak kolem roku [rok], ale nemohl, protože za ním stály soudy. Žalobce pro stranu udělal hodně, měl velké zkušenosti, které dál mohl předávat. Pokud se jedná o politický život ve [adresa], tak nyní jsou v opozici, ve volbách vyhrála jiná strana. Žalobce je ambiciózní politik, po těch kauzách už ale asi nesměřuje do Poslanecké sněmovny, to je vůli soudům pasé. Na komunální úrovni ho to ale ohrožovalo nejvíce.

21. Soud výpověď svědkyně považoval za věrohodnou, svědkyně jak spontánně, tak na položené otázky odpovídala shodně a v její výpovědi nebyly žádné rozpory. V průběhu své výpovědi svědkyně několikrát plakala, a to zejména v situacích, kdy mluvila o vlivu stíhání na jejich rodinu. Svědkyně rovněž vypovídala shodně jako ostatní svědci stran politických ambicí žalobce a jeho pozici v rámci politické strany. Z výpovědi svědkyně taktéž jasně vyplynulo, že žalobce věnoval přípravě své obhajoby mnoho času, v podstatě to bylo jako jeho druhé zaměstnání. Shodně také vypovídala o stresu který žalobce prožíval a jaký to mělo vliv na soužití se žalobcem.

22. Soud dále vyslechl matku žalobce, paní [jméno FO]. Vůbec tomu nerozuměla, měla za to, že žalobce vychovali dobře, v rodině nikdy neměli oplétačky s policií, o to větší to byl šok. V kauze pozemků šlo o to, že pozemky připravené na rodinné domy měli prodat levněji, než měli, čímž měli udělat škodu městu, nikdy mu ale nebylo dáváno za vinu, že by obohatil sebe, což je paradox, když mu nadávají do zlodějů, který sám si nahrabal, když to ani policie ani státní zástupce ani nikdo neříkal. Ví, že mu hrozilo vězení bez podmínky, mluvilo se i o náhradě škody, strach byl proto hrozný, protože každý dělá chyby, nebyla to lehká doba a snažili si špatnou možnost nepřipouštět. Případ pozemky byly už třetí případ, takže najednou to vypadalo, že jsou zloději, lháři a korupce tam kvete. Média se na kauzu vrhla, letělo to i celostátními médii, šířilo se to jako lavina. Fáma si žila vlastním životem, dokonce vnuk její kamarádky napsal žalobci na Facebook „mlč, ty zloději“. Když jezdila autobusem, tak slyšela, že si ženské povídají, že každý z nich dostal 80 milionů, tomuto věřila i její kolegyně z práce. Výsledek soudu pak už nikoho nezajímal. Na nějakém posledním zastupitelstvu současný primátor hovořil o tom, že žalobce byl odsouzený, když se žalobce bránil, primátor řekl, že nebyl odsouzený pravomocně. Dehonestace osoby žalobce pokračuje i nadále.

23. Žalobce v pubertě motivovala, aby šel do politiky, pak se o to začal zajímat a nastoupil na politickou dráhu. Žalobce byl oblíbený, lidi ho poznávali na ulici, měl kladné ohlasy na sítích do doby, než padlo obvinění. V politice měl žalobce velké ambice, vstupoval do politiky mladý, zářil jako hvězda, neříkám, že ho měli rádi, to je blbost, ale brala ho spousta lidí, byl mladý, aktivní, snažil se být všude tam, kde jsou lidi, vyslechl je, pomáhal jim, dělával akce jako Kafe s primátorem, kde lidi mohli říct, co chtěli, dobré i špatné. Tehdy říkali, že měl našlápnuto, protože se s ním počítalo do vyšších orgánů, občas utrousil, když přijel z Prahy ze sjezdu nebo z nějaké schůze, že tam s ním počítají, chtěl do Poslanecké sněmovny. Pak ale vůbec nesměl kandidovat, stanovy to zakazovaly, když byl obviněný nebo obžalovaný.

24. Žalobce se rodinu snažil od všeho chránit. Ale nešlo to už vydržet, když první instance dopadla dobře a pak se to vrátilo, stát se mohlo cokoliv, měla strach. Ona sama problém pociťovala i s jménem [jméno FO], není jich v republice moc, dodnes jí nedělá dobře, když ji např. u lékaře volají jménem, protože lidi si pak šeptají, je to nepříjemné. Žalobce byl toho stíhání plny, byl nervózní, vznětlivý, byl na všechny protivný a vybuchoval kvůli maličkostem, což ho pak mrzelo. Před rodinou se snažil hrát suveréna, ale stačilo něco, co ho trochu vykolejilo a vybouchl. Kolikrát brečela i ona, brečela i snacha, ta to měla obzvlášť těžké, protože s ním byla denně. Snacha byla po potratu znovu těhotná, žalobce jí ani moc neříkal. Volný čas žalobce přesouval spíše domů, preferoval výlety do přírody, někam, kde nejsou lidi. Zhruba od doby stíhání jezdí žalobce s rodinou na dovolenou jen s nejbližší rodinou, dřív jezdili s kamarády, měli blízké lidi. I na společenské události už tak nechodí, výjimečně až nyní v novém zaměstnání. Od dětství se věnoval folkloru, byl aktivní v [adresa], na festivaly chodívali vždycky, najednou se začal vracet dřív, najednou se to všechno zúžilo.

25. Přípravou na soudy trávil hodně času, on když se do něčeho dá, tak s hlubokým studiem všeho, vždycky všechno vezme od podlahy, takovou má povahu. Čas ho to muselo stát velký, samozřejmě na úkor rodiny a volného času. Četla jeho 80stránkovou řeč, kterou si připravil ke krajskému soudu.

26. Rovněž i výpověď matky žalobce soud považoval za věrohodnou, v souladu s ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména výslechy manželky žalobce a samotného žalobce. Z výpovědi matky žalobce soud rovněž vzal za prokázané, že přípravě své obhajoby žalobce věnoval velké množství času, čemuž odpovídá, jak jeho závěrečná řeč v hlavním líčení, tak skutečnost, že pokud se žalobce o něco zajímal, tak šel do hloubky. Rovněž výpověď svědkyně se shoduje s výpovědí manželky žalobce stran rodinné situace, obav z možného věznění žalobce a nutnosti zaplatit uplatněnou škodu. Tato svědkyně rovněž jako žalobce sám a jeho manželka potvrdili, že žalobce se distancoval od trávení volného času ve folklorním souboru, jakož i od setkávání se s přáteli. V neposlední řadě odpovídá výpověď svědkyně ostatním provedeným důkazům pokud se týká ambicí žalobce v celostátní politice.

27. Z výpovědi svědka Ing. [jméno FO], MBA, kamaráda, kolegy a spolustraníka žalobce, soud zjistil, že žalobce mě v době, kdy byl primátorem, kauz několik, ale právě kauza „Pozemky“ byla ze všech nejzávažnější, tím, že budou odsouzení žilo celé město, navíc dodnes to jejich političtí oponenti připomínají, hlásají, že nebyli odsouzeni jen pro nedostatek důkazů, odsuzující rozsudek tak v žádném případě neznamená očištění osoby. Zde navíc všichni říkali, že to dopadne, protože trestní oznámení podívala předseda ANO [jméno FO], jehož otec byl soudcem na krajském soudě, tak, že to má pojištěné. Jelikož byl svědek obžalován v souběžné kauze „Příkopy“ vyjádřil se i ke srovnání mezi těmito kauzami. U Příkopů se na prvním zasedání podařilost soudce přesvědčit o tom, že posudek, na kterém kauza stále je zpracován tendenčně a byl tím pádem zadán posudek nový, ze kterého bylo zjištěno, že cena byla v pořádku. Samozřejmě člověk má z toho malou duši, ale ty obavy tam byly menší než u tady této kauzy, kde byl nejdřív rozsudek u první instance a ten krajský soud vracel zpátky a pasáže, které v tom rozsudku psal a které opozice zeširoka citovala na zastupitelstvu vyvolávaly určité obavy, že okresní soud změní svůj původní názor. Obava byla obrovská zejména v té chvíli, kdy krajský soud to vrátil zpátky k novému projednávání a doplňování. V kauze „Pozemky“ byl navrhován nepodmíněný trest, v ostatních byla navrhována podmínka. V „Příkopech“ navíc byli stíháni i politici ANO, sociální demokraté, komunisté. Jelikož zažil stíhání na komunální úrovni (příkopy), tak na úrovni celostátní (jako náměstek člena vlády – přečerpání rozpočtu na právní služby na Ministerstvu vnitra), uvedl, že paradoxně mají lokální kauzy větší dopad, kauzy jsou lidem bližší, např. se jedná o příkopy kolem jejich domu, probíhalo šetření na místě, soud vyslýchal lidi kolem. Rovněž k tomu celostátnímu stíhání nechodili novináři, zde jich byly spousty, seděli v publiku, zapisovali si.

28. Veřejnost to probírala na sociálních sítích, po každém zastupitelstvu si dal někdo status na Facebook a pod ním se strhla debata. Na sítě si dnes napíše kdokoliv, cokoliv, bránit se proti tomu nedá. Dodnes žalobci zůstane to, že on je ten, co byl souzen, toho se nezbaví. nyní pracují spolu ve firmě a lidi z města to tam neustále připomínají. Když do firmy nastupoval na pozici ředitele v [adresa], tak než přišel i tam ti lidi ho měly „vygoogleného“ a než si lidi získal, tak to trvalo. Rovněž lidi na magistrátu tím žili, zejména v době, kdy se mělo rozhodovat, všichni čekali, jak soud rozhodne. úředníci primátora vždycky respektovali, protože musí, ale jestli jeho úkoly plnili se stejným nasazením, tak to si nemyslí.

29. Na žalobcovu politickou kariéru mělo toto trestní stíhání zásadní vliv, bylo totiž jakousi poslední kapkou. V té době žalobce přemýšlel, že v politice skončí, ale přemluvili ho, ať pokračuje, je to multitalentovaný člověk s manažerskými schopnostmi. Každé další rozhodnutí a chování v politice bylo ovlivněno tím, zda nebude nějaké další trestní stíhání, jeho razance vystupování byla mnohem menší. I ze strany některých spolustraníků byly tlaky na to, aby odstoupil a vzdal se funkce, dokonce bylo i hlasováno o jeho vyloučení z ČSSD. Pokud se týká komunální politiky, žalobce i nadále kandidoval, byl nejsilnější figurou, což dokazoval počet preferenčních hlasů, i když i zde byl zaznamenán pokles, díky žalobci ale dosáhli alespoň nějakého úspěchu. Stíhání bylo holí v rukou oponentů a koaličních partnerů, nakonec byl žalobce odvolán z pozice primátora, byť nebyl odsouzen, prostě to bylo záminka. Časová souslednost mezi koncem žalobce v politické funkci a rozsudkem v kauze Pozemky je přímá, byl rozsudek a hned další zastupitelstvo byl žalobce odvolán. Kdyby kauza nebyla, žalobce mohl být podle svědka předsedou ČSSD, protože k tomu měl dobře našlápnuto, dělal předsedu nějaké komise na Ministerstvu práce a sociálních věcí, která řešila otázku důchodu a otázku restrukturalizace sociálních dávek. V rámci strany si vydobyl značné renomé a zcela jasně se po žalobci hovořilo jako o kandidátu na poslance pro volby [rok]. Z důvodu vnitřních pravidel nebylo možné, aby s tímto trestním stíháním kandidoval. V roce [rok] to bylo tak, že se bavili o tom, že žalobce bude předseda, nebo místopředseda ČSSD. Všichni už věděli o kauze příkopy, nikomu to nevadilo, ale když přišla kauza pozemky, tak se vše zlomilo. Sociální demokracie má na celostátní úrovni kvóty i pro to, kolik mladých musí být na kandidátce na volitelných místech, takže bylo vítáno, když z okresu byl nominovaný někdo, kdo je mladý. Zde v kraji těžili z toho, že na kandidátní listiny dodávali mladé a schopné kandidáty. V Moravskoslezském kraji je šest okresů, kandidátka se tak skládala z šesti různých okresů, zvolil se lídr, ten byl většinou z [adresa], a potom se postavilo pět těch další, a to [adresa]. A protože ve [adresa] byli druhá nejsilnější okresní organizace, tak jim náleželo vždycky druhé, nebo třetí místo, podle toho, jak vyšli s [adresa], protože [adresa] na tom byla podobně. Fungovalo to tak, že okres někoho nominoval a kraj do toho nezasahoval. Když si okres někoho nominoval jako jedničku a tomu okresu připadlo třetí místo, tak byl ten člověk na třetím místě, nebo druhém. Lídr celé kandidátky se volil většinou zvlášť, to byla nějaká separátní dohoda. Zástupce okresu, který byl lídr, pak už nebyl mezi tou šesticí. Z toho vyplývá, že zástupce z [adresa] byl vždy mezi šesticí a byl vždycky nahoře. Žalobce to postihlo natolik, že už se nebude chtít do politiky plně vracet, pracují spolu, kdyby se ale stíhání nestalo, byl by v politice pořád. V osobní rovině byl žalobce nervóznější, zvažoval každý krok. Žalobce si chtěl udělat zbrojní průkaz, ale nedostal ho, byť udělal zkoušky.

30. Výpověď svědka soud považoval za věrohodnou, v oblasti zásahů do osobního života zcela odpovídala výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud se týká té části výpovědi, kde se svědek věnoval politické kariéře, tak tato je souladná s výpovědí svědka Ing. [jméno FO]. Svědek potvrdil, že žalobce měl ambice stát se poslancem a působit na celostátní úrovni v rámci ČSSD, dokonce se o něm uvažovalo jako předsedovi či místopředsedovi strany, protože se ve straně těšil dobrému renomé. Soud výpovědi stran politické kariéry žalobce rovněž uvěřil, když svědek byl spolustraníkem a také osobou, která měla vhled do dění ve straně.

31. K prokázání žalobcových tvrzení soud vyslechl i svědka Ing. [jméno FO], který je rovněž kamarád a spolustraník žalobce a zjistil následující. Žalobce byl politikem, proto to bylo pro média zajímavé, mediální tlak byl vyvíjen ve všech kauzách. Veřejnost hází všechny do jednoho pytle. Sám se v podstatě z médií nedozvěděl, že soud skončil, to už nikoho nezajímalo. Na sociálních sítích také byly negativní výpady od veřejnosti, negativní komentáře a hanlivé spojování s kauzou. Politickými protivníky to bylo používáno jako argument, proč ho nevolit, proč nevolit sociální demokracii, že si dala zkorumpovaného, obviněného, obžalovaného politika do svého čela. Na schůzích se vytahovaly články, prostě političtí přátelé i nepřátelé, tzn. i koaliční partneři, se snažili ovlivnit tímto procesy a získat v rámci legitimního poltického boje prospěch. Proti žalobci jela kampaň, byly i letáky, založená na očerňování a zpochybňování morální integrity a kreditu. Nakonec byl žalobce na pozici primátora vyměněn. Na magistrátu to mělo vliv na vztah zaměstnanců k vedení.

32. Stíhání ovlivnilo politickou kariéru žalobce, a to jak na magistrátu, tak uvnitř sociální demokracie, diskriminovalo ho to v postupu dál. Žalobce chtěl do Parlamentu a chtěl se podílet na vedení strany. Již ustát pozici na komunální kandidátce bylo složité, už těch kauz měl hodně a sociální demokracie má přísná pravidla. Každý kandidát musí mít čistý trestní rejstřík, ale oni měli v pravidlech, že nesmí být obviněn nebo obžalován z úmyslného trestného činu. V případě žalobce se jim podařilo vyjednat výjimku pro komunální volby s tím, že ale tam to skončí, museli kvůli tomu jezdit i do Prahy za předsedou strany, byli tehdy za [jméno FO] a potom i za [jméno FO]. Samozřejmě i v rámci okresu a kraje byly straníci, kteří ho zpochybňovali. Žalobce byl ideální kandidát ať už do Parlamentu, nebo i jinde, protože [adresa] je poměrně velké město a volební výsledky tady byly dobré, žalobcova mediální známost byla taky dobrá. V rámci strany byla snaha dostat novou tvář do vedení strany, snažili se tedy prosadit žalobce, a to v době, kdy se na Ministerstvu kultury uvolnilo díky politickým kauzám místo na místo ministra. V tom, ale narazili na to, že když nemůže kandidovat do Parlamentu, tak nemůže být tam, navíc je to někdo, o kom se každý týden veřejnost dočte v novinách.

33. Žalobce se po letech zde chtěl posunout dál do Prahy, chtěl působit na celostátní úrovni. V Praze už nevnímali, že ve [adresa] dělá něco dobře, pohled vedení strany na žalobce byl spíš negativní, protože za sebou táhl kauzy čímž poškozoval stanu navenek. Volební výsledky ale neodpovídaly tomu, že by lidé hodily žalobce přes palubu. Svědek sám kandidoval do Poslanecké sněmovny dvakrát, na třetím místě v roce [rok] a v roce [rok], paradoxně mu pomohlo obvinění žalobce, byť neustál druhé místo, to nakonec dostal [jméno FO] z [adresa]. V roce [rok] se o žalobci uvažovalo, měli dohodu na kraji, že je známější než svědek a že by byl dvojkou na kandidátce za [jméno FO], to bylo velmi pravděpodobné a z druhého místa by se do Poslanecké sněmovny tehdy dostal. Svědek se nakonec do sněmovny nedostal, ale umožnilo mu to kariéru na Ministerstvu kultury, dělal náměstka. [jméno FO] se stal místopředsedou Poslanecké sněmovny, protože jako Moravskoslezský kraj měli poměrně silnou pozici v rámci celorepublikové sociální demokracie, [jméno FO] se stal ministrem kultury, což znamená, že kdyby tam byl žalobce a neměl ty kauzy tak se určitě mohl realizovat na celostátní úrovni. Důkaz jako takový o této možnosti není, ale žalobce byl politicky aktivní a byl to úspěšný a populární primátor, takže je logické, že o něm uvažovali jako o dobrém kandidátovi do sněmovny. Kdyby byl žalobce odsouzen, byl by donucen rezignovat, asi by se načekalo na výsledek odvolání 34. Prodej pozemků svědek vnímal jako politické rozhodnutí, funguje to takto zcela běžně na západě, rezidentům se umožňuje získat např. pozemky za symbolické ceny, protože město si chce udržet lidi na svém území. Pokud jde o srovnání kauza, tak věc s městkou policií byla spíš taková úsměvná, pak byly příkopy, pak pozemky, která byla největší, lidi si to totiž dokázali dobře představit – prodal levný pozemek známému a podělili se o peníze. Všechny kauzy vedly k tomu, že mediální obraz žalobce byl takový, že je korupčník a že město spravuje ku prospěchu svému a úzké skupině lidí. Tím, jak kauz přibývalo, tak to gradovalo.

35. V osobním životě žalobce trávil čas přípravou na soud, reakcemi na mediální články, musela se s tím vypořádávat rodina, děti, přátelé, kterým se tohle musí vysvětlovat. Žalobce se vůči tomu všemu snažil obrnit, snažil se to zlehčovat, ale když se dostal do tlaku, nějakého konfliktu a bylo toho emocionálně moc, tak třeba vybuchl. Pocit křivdy se žalobce snažil maskovat a snažil se s tím tlakem vyrovnat. Žalobce začal být upjatější, předtím byl veselejší, začal dělat kulturistiku, posiloval. Cítil ze žalobce, že má problémy, že se s tím snaží bojovat.

36. Taktéž výpověď svědka Ing. [jméno FO] soud považoval za věrohodnou, když odpovídá ve věci provedeným důkazům, a to zejména stran zásah do politického života žalobce, a to jak na úrovni komunální, tak celostátní, kde se měl ucházet o post poslance ve volbách v roce [rok]. Za klíčové soud považoval to, že svědek jako zasvěcená osoba do situace uvedl, že v rámci kraje se o žalobci uvažovalo jako o druhém kandidátovi pro volby do Poslanecké sněmovny v roce [rok], které však po trestním stíhání připadlo primátorovi [adresa], a to před svědkem, který byl na třetím místě kandidátky. Soud výpovědi stran politické kariéry žalobce uvěřil, když svědek byl spolustraníkem a také osobou, která měla vhled do dění ve straně.

37. V neposlední řadě soud vyslechl žalobce. Na počátku výslechu žalobce ke znázornění množství času, které strávil přípravou své obhajoby, četl a procházel svou 80stránkovou řeč, kterou prezentoval u hlavního líčení. K její přípravě musel projít množství zdrojů, zabýval se cenou obvyklou dle zákona o obcích, k tomu studoval záznamy ze sjezdů tajemníků, postupy jednotlivých obcí napříč ČR při prodeji pozemků, příručky pro členy zastupitelstva obce z několika let, závěrečné účty města z let [rok] a [rok], strategický plán rozvoje města, a to vše jen pro úvod jeho obhajoby. Následně procházel metody prodeje pozemků v obcích v ČR, které si rozdělil do kategorií dle počtu obyvatel, takto prošel třeba 200 obcí, u všech si vypisoval ceny, za které se pozemky prodávají a zda jsou tam nějaká další kritéria. Procházel také kontrolní mechanismy, a to jak dohled, tak dozor ze strany ministerstva. Procházel si také statistické údaje o průměrných kupních cenách stavebních pozemků v ČR. Z toho všeho vyplynulo, že nedělali nic špatně, u [adresa] třeba při dozoru zjistili, že prodali pozemky za zvýhodněnou cenu, Ministerstvo vnitra je vyzvalo, což je standartní postup, že je to špatně, ať se to opraví, opravilo se to a věc skončila, ale Ve [adresa] přišel státní zástupce a všechny obvinil. Ve věci bylo vypracováno několik obsáhlých posudků, které také studoval, k tomu procházel i výstavby inženýrských sítí v jiných částech města. Rovněž procházel podklady pro prodej jiných pozemků ve městě, jakož i se zabýval výpovědí vedoucí stavebního odboru. Po zrušení rozsudku rovněž studoval rozhodnutí krajského soudu, rozebíral podání státního zástupce. Čím více si podklady připravoval, tím více se v něm kumuloval vztek a nespravedlnost. Po zrušení rozsudku krajský soudem to pro něj bylo strašné, vše se vrátilo na začátek, bylo to na zhroucení. Všeobecně úkony trestního řízení vnímal strašně, i dnes, když přijde do jednací síně, tak se mu vrací vzpomínky. Na policii mu brali otisky, ta barva nešla pak umýt, kolem chodili jiní lidi v medvědovi, bylo to celé stresující samo o sobě.

38. Tlačily na něj média. Média o něm psala několik let v kuse, státní zástupce pořádal tiskové konference. Na veřejnosti viděl, jak se na něj lidi dívají, ušklíbali se, bylo to nepříjemné, ačkoliv to nemusí být pravda, člověk takový pocit má. I na ulici mu někdo do očí klidně řekl, že je hajzl, přesto vždy musel reagovat slušně. K fotografii, co předkládala žalovaná (selfie), tak to bylo v jiné kauze, nicméně na Facebooku měl 8 000 sledujících a musel se nějak tvářit, vystupovat tak, že pravda je na jeho straně, dělá to tak třeba i Babiš, Trump, prostě politik musí „ukázat svaly“, že je připraven bojovat, jinak by to mohl zabalit a jít domů hned. Pověst má zničenou, lidi věří spoustě dezinformací.

39. Na magistrátu už za ním po třetím stíhání moc lidí nestálo. Princip presumpce neviny nebyl veřejností respektován, bylo to patrné i na zastupitelstvech, na komisích. Strana se o snažila i vyloučit, ale nějak se to zvládlo a situace ve straně se stabilizovala. V březnu [rok] po pár dnech po zprošťujícím rozsudku proběhlo zastupitelstvo, kde ho odvolali, plánovali to a i když došlo ke zproštění, byl to rozjetý vlak, který se nedal zastavit. Jako primátor tím pádem skončil kvůli tohoto soudu. Když krajský soud rozsudek zrušil, tak to byl pro všechny důkaz, že je nakonec musí odsoudit, že je zavřou. Dodnes se to na zastupitelstvu připomíná, posledně [jméno FO] vytáhl, že byl odsouzen, [jméno FO] chce připravit zpravodaj, kde napíší seznam našich hříchů, kdy byl kdo obžalovaný a co bude město vymáhat, a to vše přesto, že došlo ke zproštění.

40. Nemohl kandidovat so Poslanecké sněmovny, nemohl dělat ministra, nemohl nic dělat ve vyšších kruzích. I na iDNES.cz a ČTK se psalo, že bude vést pracovní skupinu, která se bude věnovat dávkám, jejich reorganizaci a restrukturalizaci. V té skupině byli zástupci všech organizací, včetně Úřadu práce, ombudsmana a dalších, a on to vedl a řídil, vytvořili seznam dávek, které se mají úplně zrušit, některé se mají sloučit a překopali systém komplexně. Měl takovou pozici ve straně, že kdyby nebyl soud, tak by bylo všechno jinak. Z důvodu stíhání nemohl být v žádné funkci, kteří je na očích. V deníku E15 se také psalo, že vládní strany, tehdy ANO a ČSSD měli vybírat předsedy a místopředsedy, přičemž o místopředsedu se ucházel on a [jméno FO], rovněž zase iDNES psal, v roce [rok], že do vedení strany možná míří i on. O místě na kandidátce do sněmovny se rozhodovalo v [adresa] na krajském výkonném výboru, nejhlavnější slovo měl on a [jméno FO] za [adresa] [jméno FO] z [adresa] a [jméno FO]. Jak se tam dohodli, tak to bylo. Stíhání bylo do sněmovny vyloučené, s člověkem se pak už nikdo nebaví a je jedno, že se nakonec očistí. Chtěl být nejenom poslanec, ale i ministr a třeba i premiér, v té době také měli ministra kultury [jméno FO], který rezignoval a hledala se náhrada, uvažovalo se proto o něm, když měl navíc vystudovanou konzervatoř, byl muzikant, ale protože měl soud, tak tam vytáhli [jméno FO], který neprošel přes Zemana, takže se tam dostal [jméno FO]. Sociální demokracie bažila po mladých a schopných lidech, on uměl mluvit s médii, neschovával se, byl od roku [rok] na radnici, nejdříve byl náměstek primátora, pak primátor, i během covidu za ním jezdila ČT, dával rozhovory, jak se to ve [adresa] řeší a byli tak inspirací pro jiná města. O úvahách se záznamy nevedou, to mohou dosvědčit pouze přímí účastníci těch schůzek, papír o tom, že nesmí kandidovat, když je obžalovaný, ten nikde není. Vnímá to jako nespravedlnost, hlavně když vidí, co za lidi ve funkcích jsou, něco má za sebou, má zkušenosti dokázal by pro lidi pracovat, o jeho úspěších svědčily i výsledky voleb. [jméno FO] nakonec kandidoval a stal se místopředsedou sněmovny. Svého primátora nebo starostu zná ve městě téměř každý, to stejné se nedá říct o senátorech. Na radnici působil od roku [rok], od roku [rok] do roku [rok] byl primátorem, za tu dobu se v obvodu vystřídali čtyři senátoři, navíc ti jsou neodvolatelní, mají to na 6 let. Dnes se do politiky vrátit nechce, sice teď kandidoval jako jednička, ale spíš to bylo z tlaku, že je známý ksicht. Rozhodnutí skončit v něm vzbudila trestní stíhání, protože může všechno dělat s nejlepším vědomím, ale vždycky se najde někdo, kdo bude píchat kudlu do zad, a to už stačilo.

41. V podstatě se věnoval práci, této kauze, řešil se covid, na rodinu moc času nezbývalo. Koníčky a záliby mohl zapomenout. Vyrůstal v [právnická osoba], hudbou žije, ale na hudební nástroj od doby kauz nesáhl, musel se věnovat něčemu jinému. Doma se to snažil v sobě držet, ale pak byl jak papiňák a kvůli blbostem vybouchnul, pak mu to bylo líto. Čím déle to celé trvalo, tím to bylo horší, stres se kumuloval. Samozřejmě to na něm bylo doma vidět. Člověka to užírá, žije s tím, ráno s tím vstává, večer nemůže usnout, převaluje se, myslí na jednání, které má být, na to co bude s rodinou, když ho zavřou. Rodiče z toho byli špatní, manželka potratila, což nedává do souvislosti, ale byla to doba plná psychických problémů, bylo to bolestivé období. Nejstarší syn to ve škole schytal od spolužáků, ale naštěstí to bral statečně, nebo se tak alespoň tvářil. Část rodiny manželky celkem dávala najevo, že politici jsou všichni stejní, zkorumpovaní. Jinak mu rodina asi věřila. Nemohli plánovat budoucnost, hrozilo, že ho zavřou, manželka by děti neuživila, příspěvek od rodičů by nestačil. Manželka má vysokoškolské vzdělání, ale vybrala si obor sociální práce, dnes učí na VŠ a nemá tak vysoký příjem. Soudy také zasáhly do rozpočtu, vynakládali desetitisíce na obhájcovné. Po zdravotní stránce se v noci budil až třikrát na WC, to dříve nebylo, léky mu na to nepomáhaly. Na noze měl ganglion, když soudy skončily, tak zmizel. Měl také bolesti v ruce, na to užíval Nimesil. Měl deprese, začal kouřit, občas se napil vína, snažil se tak pouštět stres. Po skončení stíhání čekal, že bude šťastnější, ale není, čekal, že mu spadne kámen ze srce, ale to se také nedostavilo, pořád to v něm zůstalo.

42. Dále se žalobce rovněž vyjadřoval ke komparativním případům, které byly předloženy a z jakého důvodu nejsou ty předložené žalovanou srovnatelné s jeho případem.

43. Listiny, které žalobce předkládal v průběhu výslechu soud sice do spisu založil, ale k důkazu je neprováděl, když tyto důkazy žalobce označil až u svého výslechu. Soud považoval výpověď žalobce za věrohodnou, která korespondovala s výslechy ostatních svědků a s listinnými důkazy, které byly do spisu založeny. Jeho výpověď se jevila jako autentická, nebyla nijak vnitřně rozporná.

44. Článkem z Wikipedie k žalobci bylo zjištěno, že v zastupitelstvu města [adresa] se poprvé objevil v roce [rok] a svůj mandát obhájil i v roce [rok]. V období od [datum] do [datum] působil ve funkci primátora města [adresa], ve funkci ho vystřídal [jméno FO]. V komunálních volbách v roce [rok] obhájil za ČSSD post zastupitele města [adresa], v únoru [rok] pak byl znovu zvolen primátorem města. V komunálních volbách v roce [rok] byl lídrem kandidátky ČSSD a pozici zastupitele města obhájil a byl opět zvolen primátorem. V krajských volbách v roce [rok] vyl za ČSSD zvolen do zastupitelstva Moravskoslezského kraje. Dne [datum] byl žalobce odvolán z funkce primátora města a nahradil jej [jméno FO]. V roce [rok] v komunálních volbách kandidoval z pozice člena ČSSD (tehdy v uskupení Přátelé FM a dosud je v zastupitelstvu města.

45. Ze jmenného seznamu výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z října [rok] soud zjistil, že za Moravskoslezský kraj byli zvoleni dva poslanci, a to na 1. místě PhDr. [jméno FO] a na 2. místě [jméno FO]. Shodné vyplývá i z výsledků hlasování pro Moravskoslezský kraj, ze kterého lze doplnit, že na 3. místě (nezískal mandát) se umístil Ing. [jméno FO]. V celkových výsledcích získala ČSSD 7,27 % hlasů (listina celkových výsledků voleb). Ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v říjnu [rok] již SOCDEM nepřekročila 5 % hranici (výsledky voleb do Poslanecké sněmovny [rok])

46. Výsledky voleb do zastupitelstev obcí z října [rok] bylo prokázáno, že žalobce skončil s nejvyšším počtem hlasů na 1. místě. Stejně tak dopadl i ve volbách do zastupitelstev obcí konaných v září [rok], jak vyplývá z listiny s výsledky voleb.

47. Z výsledků voleb do zastupitelstev obcí ze září [rok] bylo zjištěno, že žalobce kandidoval za stranu SCODEM a mandát zastupitele získal s nejvyšším počtem hlasů, umístil se jako první.

48. Žalobce předložil množství článků z médií, které soud shrnuje následovně. Články v drtivé většině zobrazovaly fotografii žalobce, byť titulek mluvil o radních, případně zmiňovaly jeho jméno jako primátora. Ve srovnání s ostatními spoluobviněnými není pochyb, že pozornost médií byla ve vztahu k žalobce mnohonásobně výraznější. Lze konstatovat, že žalobce byl ze strany médií vystaven většímu tlaku z důvodu své funkce primátora města a byť se obvinění týkalo více osob, média se zaměřovaly spíše na něj. Nicméně není možné říci, že by předložené články znevažovaly osobu žalobce, neinformovaly nestraně, ve většině článků se mluví o podezření, o obviněných, případně, že jim hrozí trest vězení. Skutečnost, že i žalobce dostal prostor pro vyjádření, případně bylo citováno jeho stanovisko, jeho obrana, je odražena např. v článku s titulkem „Primátor [adresa]: Pochybení při prodeji pozemků se nestalo“ nebo v článku s titulkem „Obžalovaní v kauze levně prodaných pozemků stanuli před soudem“ nebo „Bývalé i současné vedení [adresa] před soudem. Podle žalobce levně prodalo pozemky“. Jako nejvíce negativně nastavený článek se jeví „Podvody s pozemky na radnici řeší soud. V úterý padne rozsudek nad třemi primátory“ z publikace Naše Praha, kde je citováno vyjádření předsednictva Místní organizace ANO [rok] a kde se mimo jiné píše, že organizace přináší stanovisko k lživému tvrzení primátora [jméno FO], že pozemky kupovali členové ODS a ANO. Tento článek sice může vyznívat na adresu žalobce výrazně negativně, nicméně soud jej hodnotí jako politický boj mezi dvěma stranami, když toto ladění je zřejmé i z jiných článků, např. „Primátor [adresa] popřel chyby při prodeji pozemků“, kde dostal prostor k vyjádření jak žalobce, tak podatel trestního oznámení [jméno FO] (strana ANO), který oznámení sepisoval poté, co se ve městě rozpadla koalice. V neposlední řadě média informovala i o zproštění obviněných v kauze (lze najít v článku „Kauza pozemků ve [jméno FO] nekončí. Nejvyšší žalobce trvá na zneužití pravomoci“.

49. Žalobce pro podporu svého nároku předložil soudu článek z deníku idnes.cz „Ministerstvo se omluvilo exposlancům ODS, dostanou 1,9 milionu“, ze kterého vyplývá, že Česká republika se omluvila za nezákonné trestní stíhání a nezákonnou vazbu mimo jiné [jméno FO] a že Ministerstvo spravedlnosti vyplatí část nákladů obhajoby, náhradu ušlého výdělku a zadostiučinění za omezení osobní svobody během pobytu ve vazbě. Tři exposlanci měli dostat celkem 1,9 milionu. Z tohoto článku tedy nelze jednoznačně odvodit, kolik činila náhrada nemajetkové újmy čistě za nezákonné trestní stíhání, z článku ani nevyplývá, že toto by bylo exposlancům vypláceno, navíc z dalšího článku „Stát se dohodl s exposlanci ODS, za stíhání v kauze trafik je vyplatí“ vyplývá, že exposlanci se vzdali požadavku na peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání (takový nárok je předmětem tohoto řízení). Pokud se týká článku „Tak fatální dopad do života nemá obdoby, řekl soud a přiznal očištěným generálům mnohamilionové odškodné“, tak případ generálů Rotrekla a Mazurka, kterým soudy měly přiznat odškodnění milion korun, probíhal v trestněprávní rovině tak, že soud prvního stupně nejprve oba třikrát zprostil, po třetím zásahu odvolacího soudu je oba odsoudil, přičemž toto odsouzení potvrdil odvolací soud a zastání tak našli až u Nejvyššího soudu. Z uvedeného vyplývá, že ani jeden případ není srovnatelným s případem žalobce.

50. Nárok, jenž je předmětem tohoto řízení žalobce uplatnil u žalované, a to podáním ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že jeho argumentace se shoduje se žalobní argumentací žalobce.

51. Uplatněný nárok žalovaná posoudila a vydala k němu dne [datum] stanovisko, ve kterém uznala, že došlo k porušení práva žalobce být trestně stíhán jen ze zákonných důvodů, omluvila se mu a přiznala mu zadostiučinění za prokázané zásahy zadostiučinění ve výši 200 000Kč, a to poté, co provedla komparaci s případy vedenými u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dále u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a dále u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

52. Ze spisu Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že trestní stíhání bylo proti žalobci a dalším sedmi obviněným bylo zahájeno na podkladě usnesení policejního orgánu ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum] (usnesení o zahájení trestního stíhání a doručenky k usnesení č. l. 117-162, 173). Zprvu bylo trestní stíhání zahájeno pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c), § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona dílem dokonaný dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Následně došlo ke změně právní kvalifikace tak, že státní zástupce dne [datum] upozornil všechny obviněné, že jejich jednání naplňuje také znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný (upozornění na změnu právní kvalifikace č. l. 181-186, 195). Žalobce si proti usnesení podal stížnost (stížnost a odůvodnění stížnosti č. l. 221-227). Krajské státní zastupitelství stížnost žalobce proti usnesení zamítlo svým rozhodnutím ze dne [datum] (č. l. 256-261). Pro doplnění soud dodává, že trestní oznámení v této věci bylo podáváno ze strany Ing. [jméno FO], bývalého primátora [adresa] (trestní oznámení č. l. 2) dne [datum]. Jednání obviněných mělo ve zkratce spočívat v tom, že jako zastupitelé města [adresa] a zároveň jako radní měli vykonávat svou pravomoc způsobem hrubě poškozujícím město [adresa], tím že rozhodli o prodeji osmnácti parcel ve vlastnictví města za nižší cenu, než činila cena obvyklá. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu ve [adresa] podána na všechny obviněné obžaloba (obžaloba č. l. 2010-2053) pro skutek shodný s tím, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Z uvedené právní kvalifikace je zřejmé, že žalobce byl ohrožen trestní sazbou od 3 do 10 let odnětí svobody. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo Statutární město [adresa], a to s částkou 9 957 270 Kč. Ve věci bylo konáno hlavní líčení ve dnech [datum]-[datum], [datum]-[datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Státní zástupce dne [datum] v závěrečném návrhu navrhoval, aby všem obžalovaným, tedy i žalobci, byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávního celku na dobu 10 let (protokol o hlavním líčení z uvedeného dne). Okresní soud rozsudkem ze dne [datum] zprostil všechny obviněné obžaloby s odkazem na § 226 písm. b) trestního řádu (rozsudek z č. l. 3238 a násl.). Proti tomuto rozsudku si státní zástupce podal odvolání v neprospěch obžalovaných (č. l. 3278-3292) na podkladě něhož Krajský soud v [adresa] svým usnesením ze dne [datum] rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí (usnesení č. l. 3369 a násl.) poté, co dne [datum] konal veřejné zasedání. V dalším řízení soud provedl hlavní líčení dne [datum] a [datum]. V posledním hlavním líčení státní zástupce v závěrečné řeči opět navrhoval pro všechny obžalované shodný trest. Okresní soud svým rozsudkem ze dne [datum], zprostil znovu všechny obžalované obžaloby (rozsudek z č. l. 3827 a násl.). Podané odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných pak bylo krajským soudem zamítnuto dne [datum] (usnesení z č. l. 4436 a násl.), a to poté, co bylo konáno veřejné zasedání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum]. Státní zastupitelství ve věci ještě podalo dovolání (č. l. 4497-4505), které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] odmítnuto (usnesení č. l. 4601 a násl.). Posledně jmenované usnesení bylo žalobci zasláno dne [datum].

53. Ve stejném období běželo proti žalobci i další paralelní trestní stíhání (tzv. kauza Příkopy). V této věci bylo trestní stíhání zahájeno proti žalobci dne [datum] (č. l. 214). Trestní stíhání se ve stručnosti týkalo toho, že jako člen Rady města měl schválit „předražené“ zakázky na čištění příkopů na území města [adresa] s kvalifikací zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do [datum], jednak přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. V této věci pak byla podána obžaloba dne [datum]. Rovněž v této věci bylo rozhodováno dvakrát. První zprošťující rozsudek byl okresním soudem vydán dne [datum] pod č. j. [spisová značka], který však byl zrušen na podkladě odvolání státního zástupce usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Okresní soud poté znovu zprostil obžalované obžaloby státního zástupce rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Odvolání státního zástupce pak bylo zamítnuto (usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Dovolání pak ve věci podáváno nebylo.

54. Soud v rámci dokazování předložil účastníkům jednotlivá komparativní rozhodnutí, která má vzít při svém rozhodování v úvahu. Konkrétně se jednalo o rozsudek Okresního soudu v [adresa] pobočky v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a na něj navazující rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Z těchto soud nic pro skutkový stav nezjišťoval, když závěry soudů byly důležité pro právní hodnocení věci. Snad jen z rozhodnutí bylo pro úplnost zjištěno, že v době od [datum] do [datum], kdy byl pravomocně zproštěn od obžaloby běželo proti žalobci trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve formě pomoci.

55. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

56. Žalobce byl v období od [datum] do [datum], tedy po dobu 67 měsíců a 13 dní, trestně stíhán. Žalobce byl trestně stíhán s dalšími sedmi osobami. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] pro podezření (po upozornění na změnu právní kvalifikace kvalifikace) ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dílem dokonaný podle § 158 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), c) trestního zákona účinného do [datum], dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odstavec 1 k § 158 odstavec 1 písmeno a), odstavec 2 písmeno a), c) trestního zákona účinného do [datum], a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dílem dokonaný podle § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 trestního zákona účinného do [datum], dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odstavec 1 k § 255 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 trestního zákona účinného do [datum]. Proti usnesení si žalobce podal stížnost, která však nebyla úspěšná. Dne [datum] byla u Okresního soudu ve [adresa] podána obžaloba. Poškozené statutární město [adresa] se k trestnímu stíhání připojilo s nárokem na náhradu škody ve výši 9 957 270 Kč. Ve věci se konala hlavní líčení ve dnech [datum]-[datum], [datum]-[datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], na závěr státní zástupce navrhl žalobce odsoudit a uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců jakož i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena rady územního samosprávného celku po dobu 10 let a samozřejmě uložit obžalovaným nahradit způsobenou škodu. Žalobce si k závěrečné řeči připravil rozsáhlé vyjádření čítající osmdesát stran s podrobným rozborem prodeje pozemků obcemi napříč ČR a rozborem důkazní situace. Dne [datum] okresní soud všechny obžalované zprostil obžaloby, s čímž nesouhlasil státní zástupce a podal si proti tomuto rozsudku odvolání v neprospěch obžalovaných, tedy i žalobce. Krajský soud rozsudek okresního soudu dne [datum] zrušil a uložil okresnímu soudu o věci znovu rozhodnout, a to poté, co bylo dne [datum] konáno veřejné zasedání. Poté okresní soud konal tři hlavní líčení ([datum] a [datum]), závěrečný návrh státního zástupce ohledně viny a trestu zůstal u žalobce nezměněn. I přesto okresní soud znovu rozhodl, že všechny obžalované zprošťuje obžaloby, a to rozsudkem ze dne [datum]. Byť proti tomuto rozsudku podal státní zástupce opět odvolání v neprospěch obžalovaných, krajský soud tentokrát jeho odvolání usnesením ze dne [datum] zamítl poté, co ve věci konal veřejná zasedání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ve věci podalo státní zastupitelství i dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum].

57. Dne [datum] požádal žalobce žalovanou o poskytnutí zadostiučinění ve formě nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Dne [datum] žalovaná vyřídila žádost žalobce tak, že uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla mu přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč k jehož vyplacení došlo dne [datum].

58. Proti žalobci běželo i další trestní stíhání, a to nejméně v době od [datum] do [datum], ve kterém se jednalo o obvinění ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do [datum] a přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Rovněž v době od [datum] do [datum] běželo proti žalobci trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve formě pomoci. V obou případech byl žalobce obžaloby zproštěn. Žalobce byla dosud je osobou bezúhonnou.

59. V oblasti komunální politiky žalobce působí od roku [rok], kdy se poprvé dostal do zastupitelstva města [adresa]. V období od [datum] do [datum] působil ve funkci primátora, ve funkci ho vystřídal [jméno FO]. V komunálních volbách v roce [rok] žalobce obhájil za ČSSD post zastupitele města [adresa], v únoru [rok] pak byl znovu zvolen primátorem města. V době, kdy proti němu byla zahájena trestní stíhání to na jeho pozici v komunální politice nemělo zásadní vliv, kromě toho, že trestní stíhání bylo zbraní v ruce jeho politických „nepřátel“ a někteří spolustraníci v něj rovněž neměli důvěru. V komunálních volbách v roce [rok] byl i přes trestní stíhání lídrem kandidátky ČSSD a pozici zastupitele města obhájil a byl opět zvolen primátorem. V krajských volbách v roce [rok] byl za ČSSD zvolen do zastupitelstva Moravskoslezského kraje. V návaznosti na rozhodnutí okresního soudu ze dne [datum] o zproštění obžaloby, byl žalobce dne [datum] odvolán z funkce primátora města a nahradil jej [jméno FO]. V roce [rok] v komunálních volbách kandidoval z pozice člena ČSSD a dosud je v zastupitelstvu města. Trestní stíhání mu však zejména opozičníky zapomenuta nejsou i dnes se to na něj v rámci jednání zastupitelstva vytahuje. Žalobce se naplno do politiky již vrátit nechce, aktuálně působí v soukromé sféře jako ředitel. Na veřejnosti a na veřejných akcích byla žalobce terčem narážek a osobních výpadů.

60. V oblasti celostátní politiky však měla trestní stíhání na žalobcovo působení vliv zásadní. Pro volby do Poslanecké sněmovny, které se konaly na podzim [rok] se s ním jako s možným kandidátem počítalo a měl se dokonce umístit na druhém místě kandidátky ČSSD ihned za PhDr. [jméno FO], když na tento post by byl uvažován buď žalobce, nebo [jméno FO], který byl tehdy primátorem [adresa]. Žalobce byl v té době řídil pracovní skupinu, která se měla věnovat dávkám, jejich reorganizaci a restrukturalizaci, měl v rámci strany dobrou pozici.[Anonymizováno]Trestní stíhání žalobce v předmětné kauze však již bylo neobhajitelné pro celostátní působení a proto mu nebylo umožněno kandidovat, jednalo se o osobu trestně stíhanou, což bylo dle vnitřních předpisů strany pro kandidaturu nepřijatelné. Na druhém místě tedy kandidoval primátor [adresa], který byl spolu s jedničkou kandidátky PhDr. [jméno FO] do sněmovny zvolen.

61. V době před trestním stíhání byl žalobce aktivní, působil ve folklorním souboru [právnická osoba], hrál tam na basu, jezdil na různé akce s tím spojené. Následně docházelo k tomu, že žalobce trávil více času doma, nikoliv s přáteli, rovněž na dovolené již s přáteli nejezdili, přátelé ho postupně přestali zvát na různé akce. Žalobce svůj volný čas věnoval přípravě své obhajoby, kterou pojal zevrubně, nastudoval množství materiálů, neboť je velmi pečlivý a pokud se o něco zajímá, zajímá se o to naplno, aby měl přehled. Zbývající čas trávil s dětmi. Pokud se týká plánování budoucnosti, zde se žalobce a jeho rodina obávala možnosti, že žalobce půjde do vězení a bude muset nahradit škodu, kterou požadovalo uhradit město, což by pro rodinu bylo likvidační. Žalobce byl primárním živitelem rodiny. Byť se s manželkou potýkali s těmito těžkostmi, přesto se jim dne [datum] a [datum] narodily společné děti. Po zdravotní stránce žalobce prožíval stres, který se samozřejmě stupňoval v době, kdy mělo dojít k jednáním soudu, trpěl nespavostí, více chodil v noci na WC. Veškeré starosti s trestním stíháním se zejména před rodinou snažil maskovat, stres se však v něm kumuloval, což způsobovalo to, že „vybuchoval“ kvůli maličkostem. Rodina však na žalobce nezanevřela, byť další a další trestní stíhání vzbuzovala pochybnosti. Rodina stres prožívala se žalobcem. Trestní stíhání se projevilo rovněž v pracovním životě manželky žalobce, než nastoupila do práce, tak chodily pomluvy, že si na ni musí dát pozor, protože žalobce chodí pořád na soudy. Podobný problém měl i otec manželky žalobce, který se musel vyrovnávat s urážkami ze strany kolegů.

62. Pokud se týká medializace kauzy, žalobce se jako primátor města, tedy jako osoba politicky nejvýznamnější v rámci komunální politiky, objevoval v titulkách, v titulních fotkách a v textech článků, které se kauzy týkaly. Prostor pro vyjádření však dostala dle názoru soudu každá ze stran. Z předložených článků nevyplynulo, že by média informovaly neobjektivně, nectily princip presumpce neviny, o žalobci nikdy nebylo hovořeno jako o osobě odsouzené, vždy byl označován jako podezřelý, obviněný či bylo uváděno, že mu hrozí trest. Z předložených článků také nevyplynulo, že by se nedůstojně či jinak nevhodně k jeho osobě vyjadřovaly orgány činné v trestním řízení. Rovněž média informovala o tom, jakým způsobem bylo trestní stíhání žalobce skončeno, byť je zřejmé, že na toto téma nebylo zpracováváno stejné množství článků jako na téma stíhání, které bylo probíráno v návaznosti na postup trestního řízení.

63. Soud nehodnotil to, zda žalobce v rámci trestního řízení využil či nevyužil práva nevypovídat, neboť osoba trestně stíhaná by neměla být trestána za zvolený způsob obhajoby, který zahrnuje i možnost ve věci nevypovídat. Žalobce pak u soudu prezentoval svoji obhajobu, zejména svou obsáhlou závěrečnou řeč, která však neměla vliv na názor státního zástupce, který navrhoval žalobce odsoudit a uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody z čehož lze dovodit, že výpověď žalobce v přípravném řízení by neměla žádný vliv na postup policejního orgánu či státního zástupce. K trestnímu stíhání je nutné ještě dodat, že bylo zahajováno na podkladě podnětu podaného bývalým primátorem města [adresa] Ing. [jméno FO] dne [datum], tedy několik dní poté, co jej žalobce dne [datum] vystřídal ve funkci primátora.

64. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

65. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

66. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, neníli dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

67. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

68. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Nejprve soud výrokem pod bodem I. rozsudku podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé o. s. ř., za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. řízení částečně zastavil, a to s ohledem na dispoziční úkon žalobce učiněný v podáních ze dne [datum] a [datum], kterým vzal z důvodu plnění žalované žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Jelikož se tak stalo před zahájením jednání, k zastavení řízení nebylo třeba souhlas žalované.

69. Základními podmínkami pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda (např. náklady obhajoby), tak újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do 6 měsíců od jeho uplatnění, předpokladem uplatnění nároku u soudu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se však promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením, přiklonila se judikatura dovolacího k odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl obžaloby zproštěn.

70. K výši náhrady za nemajetkovou újmu judikatura uvádí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odst. 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možnost nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) a stanovit výši zadostiučiněné s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

71. Aplikací právě uvedeného na projednávaný případ lze uzavřít, že trestní stíhání žalobce v předmětné kauze vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] skončilo jeho pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobce je namístě odškodnit za dané řízení v penězích, neboť samotná omluva za trestní stíhání zahájené nezákonným rozhodnutím ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující. V projednávané věci na jedné straně stály zásahy do osobního a rodinného života žalobce a na straně druhé zásah do jeho politického života.

72. V oblasti soukromého života má soud za to, že byť je nepochybné, že žalobce pociťoval velký stres, který s ním sdílela celá jeho rodina, která mnohdy musela čelit jeho výbuchům kvůli maličkostem, jakož i strachu z možného uvěznění žalobce a povinnosti nahradit škodu a dále nespavost, tak se nejedná o významnější újmy, než takové, které v případech trestního stíhání běžně nastávají a lze je očekávat, presumovat. Omezení společenského života uzavřením se do sebe, omezením styku s přáteli, jak bylo žalobcem uváděno, je rovněž v rovině presumované újmy, kromě toho, že část přátel žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil. Rovněž délka této nejistoty vzhledem ke složitosti řízení nebyla nijak nepřiměřená, když projednávaná trestní kauza si vyžádala značně rozsáhlé dokazování, spoluobviněných bylo celkem 8 osob včetně žalobce, jinak ale proces probíhal koncentrovaně bez zbytečných prodlev. Poněkud významnějším se s ohledem na osobu žalobce jevil zásah do jeho volného času, který žalobce zcela podřídil přípravě obhajoby k věci, neboť jak se ukázalo, je velmi pečlivý a pokud se do něčeho pustí, věnuje této aktivitě hodně času. Výsledkem budiž jeho rozsáhlá závěrečná řeč, kterou žalobce procházel v rámci výslechu v této věci.

73. Jelikož žalobce v rámci svých tvrzení upozorňoval na medializaci celé kauzy, je třeba uvést, že medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání, kterou nelze i při neodpovídající medializaci případu přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012 nebo rozsudek ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobce jako veřejně známá a činná osoba, navíc zastávající nejvyšší pozici na úrovni komunální politiky, musí strpět větší míru zásahu do svého soukromí a také z důvodu výkonu své tehdejší funkce, kdy finančně hospodařil s prostředky města, lze předpokládat vyšší zájem veřejnosti a médií. Je zřejmé, že pokud je mezi stíhanými primátor, bude se pozornost soustředit na jeho osobu o to více. Pokud některé sdělovací prostředky o žalobci informovaly jakkoli nepravdivě či zkresleně, mohl se nápravy domáhat přímo u konkrétních médií dle tiskového zákona. Žalobce ani netvrdil žádné konkrétní excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s medializací věci (např. urážlivé chování příslušníků policejního orgánu, soudu či jejich nevhodné vyjadřování do médií). Pokud byly soudu předloženy články, tak z nich bylo patrné, že média dávaly prostor jak žalobci, tak orgánům činným v trestním řízení, nedopouštěly se excesů v označení žalobce (např. jako osoby odsouzené) a po skončení kauzy informovaly o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni. Toto ovšem žalobce ani netvrdí.

74. Zcela zásadním však byl zásah do politického života. Žalobce byl po dlouhá léta veřejně činnou osobou, významným politikem v [adresa], ale těšil se i dobrému postavení v rámci strany, byl primátorem města [adresa]. Tím, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání, byla narušena důvěra občanů v jeho osobu, která je pro svobodnou soutěž politických sil stěžejní. Toto narušení důvěry pak nepřímo vyplývá z výpovědí slyšených svědkyň, které uvedly, že v si všímaly narážek na žalobce, stejně tak tomu odpovídají výpovědi svědků, kolegů žalobce, kteří jednoznačně uvedli, že další trestní stíhání již bylo před spolustraníky neobhajitelným. Stát zahájením trestního stíhání zasáhl žalobce jako politika na místě pro něj nanejvýš citlivém tím, že zpochybnil jeho důvěryhodnost, což je zřejmé z toho, že žalobce sám sebe považuje za osobu politicky velmi schopnou, která toho pro město a jeho občany, jakož i stranu, udělala velmi mnoho, což potvrdili i kolegové žalobce a svědčí o tom i výsledky komunálních voleb, které soud prováděl k důkazu. Žalobce je navíc i z toho, jak vystupoval u soudu osobou, která se ponoří do činnosti, která je pro něj důležitá, tuto si nastuduje a hledá podklady pro své argumenty. Pokud byl tedy trestním stíháním zasažen neprávem, o to více se ho to dotklo. Důvěryhodnost je přitom rozhodná pro další působení ve veřejné funkci či obecně v politice. Zpětné nabytí důvěry bývá, když ne nemožné, tak přinejmenším velmi obtížné. V případě žalobce tento sice pokračoval ve svém mandátu jako primátor a zastupitel, ale pokud se týká jeho dalších celorepublikových ambicí reagovala sama strana tím, že žalobce nepostavila na kandidátku. Nebýt trestního stíhání tak by s velmi vysokou pravděpodobností politická kariéra žalobce pokračovala i nadále. ČSSD sice ztratila část preferencí ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce [rok] nicméně z výpovědí svědků vyplynulo, že nebýt trestního stíhání žalobce, byl by s největší pravděpodobností umístěn na 2.místo kandidátky, tzn. dostal by se do Poslanecké sněmovny. Jinak řečeno, nebýt jeho trestního stíhání, při pravidelném běhu věcí by bylo možné téměř jistě očekávat, že žalobce bude ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce [rok] postaven jako kandidát za ČSSD, a to s ohledem na jeho dlouholetou a úspěšnou politickou kariéru člena ČSSD. Podstatnou okolností totiž nebyl propad preferencí určitého politického subjektu (k propadu preferencí k ČSSD sice došlo, ale na pozici, na kterou měl být umístěn právě žalobce, by se dostalo), ale skutečnost, že žalobce naprosto ztratil šanci se o získání mandátu vůbec ucházet, zapojit se do volebního klání a usilovat o zisk mandátu. K postupnému ukončení veřejné činnosti žalobce pak došlo jednoznačně i v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, přičemž jeho návrat do politického života na celostátní úrovni byl tak de facto znemožněn, tím více je jeho situace umocněna tím, že strana, v níž působí pozbyla preferencí a volby do Poslanecké sněmovny v roce [rok] tak byl téměř poslední možností žalobce, jak se do Poslanecké sněmovny prosadit.

75. Byť žalovaná neshledávala příčinnou souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a nemožností kandidovat do Poslanecké sněmovny v roce [rok], resp. možností být zvolen poslancem, tak Ústavní soud k této problematice přistupuje poněkud odlišně. Ve svém rozhodnutí sp. zn. II. [spisová značka] (které se týkalo kauzy primátora [adresa], o níž bude pojednáno níže) Ústavní soud uvedl, že stěžovatel byl po dlouhá veřejně činnou osobou, významným politikem, senátorem, a dokonce primátorem statutárního města. Často bývá uváděno, že politik či veřejně činná osoba musí strpět větší míru zásahů do svého soukromí a každé podezření z trestné činnosti je tu třeba řádně prověřit, na druhou stranu tomu musí odpovídat povinnost adekvátně odškodnit nedůvodný zásah státu, a situaci tak alespoň částečně narovnat. V případě stěžovatele tento sice dokončil své mandáty (jako primátor a jako senátor), ale vzápětí reagovala sama strana tím, že stěžovatele již nepostavila na kandidátku, což vede ke zvyšování politické kultury nepochybně rovněž. Ústavní soud odmítl názor obecných soudů o povinnosti politické strany ctít presumpci neviny a že k ukončení politické kariéry stěžovatele došlo nikoliv v důsledku trestního stíhání, ale v příčinné souvislosti s propadem volebních preferencí politické strany, a přitakal stěžovateli, že nebýt trestního stíhání, tak by s velmi vysokou pravděpodobností jeho politická kariéra pokračovala i nadále. Úvahy soudů o tom, že s největší pravděpodobností by stěžovatel nebyl zvolen do Senátu Parlamentu České republiky, a to i v případě, že by k jeho trestnímu stíhání nedošlo, jsou čistě spekulativní. Podstatnou okolností totiž nebyl propad preferencí určitého[Anonymizováno]politického subjektu, ale, jak stěžovatel tvrdil, skutečnost, že naprosto ztratil šanci se o získání mandátu vůbec ucházet, zapojit se do volebního klání a usilovat o zisk mandátu. Nakonec Ústavní soud uzavřel, že k ukončení veřejné činnosti stěžovatele došlo jednoznačně v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, přičemž jeho návrat do politického života byl tak de facto znemožněn. Výše odškodnění proto musí odpovídat takovému zásahu.

76. Soud má za to, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že naříkané trestní stíhání žalobce vyřadilo z možnosti ucházet se o mandát poslance ve volbách v roce [rok] a jeho politickou újmu na této úrovni přibral do svých úvah o výši odškodnění. Pokud se týká komunální politiky, zde se žalobce nadále těšil mezi voliči oblibě, když mandát obhájil a dodnes je zastupitelem, byť byl z funkce primátora v březnu [rok] odvolán. Lze tedy dospět k jednoznačnému závěru, že žalobci vznikla újma na právech a že tato újma byla v přímé příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, což zakládá odpovědnost žalované za tuto újmu.

77. Po těchto úvahách soud v souladu s rozhodovací praxí přezkoumal předložená komparativní rozhodnutí. Při svých úvahách vyšel zejména z rozhodnutí Obvodní soud pro [adresa], kde byl žalobce odškodňován za jiné trestní stíhání, a dále Obvodního soudu pro [adresa] a navazující rozhodnutí týkající se primátora statutárního města [adresa]. Soud taktéž okrajově zohlednil rozhodnutí Okresního soudu v [adresa].

78. Soud v prvé řádně nemohl při svém rozhodování opomenout rozhodnutí ve věci samotného žalobce. Z výslechu žalobce a taktéž z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce byl stíhán ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku ve formě pomoci, kde byl dne [datum] vyhlášen zprošťující rozsudek. Ačkoliv se jednalo o trestnou činnost svou závažností nesrovnatelnou (výrazně méně závažnější, navíc ve formě „pouhé“ pomoci) s předmětným řízením, Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], (který byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) rozhodl, že žalobce má za toto nezákonné trestní stíhání nárok na zadostiučinění v celkové výši 7 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání, přičemž vyšel zejména z toho, že žalobce nemohl kandidovat do parlamentních ani krajských voleb ale nemohl, což znemožňovaly interní předpisy ČSSD a v minulosti stačil i jen špatný článek v novinách o možném kandidátu, aby nebyl nominován. Jako primátor největšího okresního města [adresa] by měl nejvyšší pozici z hlediska kandidátní listiny, kde by se umístil cca na 4. místě ve volbách do Poslanecké sněmovny. O stejnou situaci se jednalo i v případě kandidatury do Parlamentu České republiky v roce [rok], když volby proběhly na podzim roku [rok] a v té době byl žalobce obviněn nebo trestně stíhán, prostě měl překážku, která nebyla v souladu s vnitřními volebními řády strany. Obvodní soud dále konstatoval, že je přiléhavé komparovat případ žalobce s případem primátora [adresa], který byl veden u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], který byl přezkoumán Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (soud tedy vycházel z rozhodnutí, která ale později neobstála přezkumu Ústavním soudem), kde byla stěžovateli přiznána shodná částka za měsíc. Soud má i v této věci za to, že tato rozhodnutí a na ně navazující rozhodnutí po zásahu Ústavního soudu, je ihned za prvně citovaným, nejpodobnější projednávané věci, neboť se v podstatných rysech shoduje. V uvedeném řízení žalobce působil po dobu 16 let v politice a od roku [rok] do roku [rok] byl primátorem statutárního města [adresa] a v letech [rok] až [rok] i senátorem. V důsledku trestního stíhání na základě později zjištěného nezákonného rozhodnutí v době od [datum] do [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo pět let a tři měsíce. Jeho případ byl mediálně zveřejňován jak na regionální tak na celorepublikové úrovni, on sám byl v článcích jmenován a byly zde uveřejňovány jeho fotografie. Byl na něj činěn nátlak ze strany ČSSD na odstoupení z postu primátora a byl vystavován urážkám na veřejných akcích. V důsledku trestního stíhání nemohl jako člen ČSSD kandidovat v senátních i komunálních volbách v roce [rok] a byť bylo trestní řízení skončeno, nebyl zařazen ani na kandidátku ve volbách v roce [rok] a došlo tak k přerušení jeho politické kariéry. U žalobce shledal soud vzhledem k jeho postavení primátora a senátora za adekvátní odškodnění částku 7 000 Kč. Po zásahu Ústavního soudu, jehož rozhodnutí bylo citováno a rozebráno shora, došlo k navýšení odškodnění na částku celkem 1 102 500 Kč, tj. 17 500 Kč za měsíc (viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Na rozdíl od případu žalobce však byl primátor [adresa] v trestní kauze dvakrát uznán vinným a až napotřetí došlo k jeho zproštění, což nepochybně mělo za následek závažnější zásahy než v případě žalobce. Rovněž tamější žalobce byl v době zásahu již ve věku 61 let a do té doby již jako senátor působil.

79. Jestliže v nyní projednávané věci nebylo zjištěno ničeho rozdílného, nevidí soud důvod, proč se ve věci žalobce odchylovat od rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] v jeho věci pro jiné méně závažnější trestní stíhání s obdobnými dopady jak do osobního života, tak zejména do politické sféry, a proto částku 7 000 Kč považoval za minimální, kterou je nutné žalobci i v tomto řízení přiznat, přičemž pomyslnou horní hranici by představovala částka 17 500 Kč, která byla přiznána primátorovi [adresa], jehož zásah zejména do politického života je srovnatelným s žalobcem.

80. V případech projednávaných u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], byli žalobci stíhání za trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby a byli tedy ohroženi shodnou trestní sazbou jako zdejší žalobce (3 až 10 let). Případy srovnatelné, co do bezúhonnosti, psychického stavu žalobce, tak medializace a také, co do skutkového stavu, neboť i tam byli žalobci stíháni za prodej pozemků. Co však není shodné je fakt, že žalobci jako členové zastupitelstva hlasovali pro prodej za ceny, které si sami stanovili (zde bylo vycházeno z tabulkových cen) a dali souhlas s prodejem i starostovi a členům jeho rodiny. Zásadním rozdílem pak budiž i trestnímu řízení předcházející civilní řízení, které bylo jeho podnětem, což projednávaném případě žalobce vůbec nebylo, když trestní stíhání bylo zahájeno na podnět bývalého primátora. Ve věci bylo žalobcům přiznáno 80 000 Kč a 90 000 Kč, po přepočtu za 3 roky trestního stíhání se jednalo o částku 2 222 Kč a 2 500 Kč. Pokud tedy žalovaná při vyřizování žádosti žalobce mu přiznala částku 200 000 Kč, tedy částku nepatrně nad to, co bylo přiznáváno Okresním soudem v [adresa], nemohla dostatečně promítnout skutkové okolnosti případu žalobce, protože přiznaná částka je nepřiměřeně nízká.

81. U Okresního soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], není příliš srovnatelný s případem žalobce. Tamní žalobce byl sice stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, nicméně byl ohrožen trestní sazbou od 2 do 8 let odnětí svobody a dále se poškozený připojil k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody ve výši 1 500 000 Kč, což je méně než hrozilo žalobci, stejně tak případ nelze srovnávat, co do postavení žalobce, neboť tamní žalobce byl „pouze“ členem městského a okresního výboru, nejednalo se tedy o předního představitele města. I přesto bylo žalobci přiznáno odškodnění v celkové výši 80 000 Kč za 21 měsíců trestního stíhání, což v přepočtu činí cca 3 810 Kč za jeden měsíc. Jako vhodným ke komparaci se nejevilo rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], neboť žalobkyní v této věci byla exekutorka, kterou i přesto, že jde o výkon veřejné funkce, nelze srovnávat s osobou primátora či jakéhokoliv jiného politika. Stejně tak nelze srovnávat jednatele společnosti poskytující poradenství, jehož žaloba byla projednávána u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud se jedná o věc vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], trestní stíhání bylo vedeno pro trestný[Anonymizováno]čin legalizace výnosů z trestné činnosti, nejednalo se o politicky činné osoby. U případů vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] soud z odůvodnění rozhodnutí nezjistil všechna kritéria, ze kterých vycházel v této věci, a proto k nim nepřihlížel.

82. Jestliže se tedy soud vzhledem ke komparativním kauzám pohyboval ve shora uvedených mantinelech, musel ke spodní hranici přičíst to, že v projednávané věci se jednalo o trestnou činnost závažnějšího charakteru, trestní stíhá trvalo delší dobu, zároveň zasáhlo do politické kariéry žalobce nepoměrně více, když mu mělo definitivně zamezit možnost být zvolen poslancem, v následujících volbách již strana ztratila preference. Oproti maximu však soud musel „odečíst“ fakt, že žalobce je osobou v ještě mladém věku, která měla ještě prostor pro rozvoj své politické kariéry, dokončil, a dokonce obhájil svůj mandát zastupitele a v komunální politice pokračuje jako zastupitel dodnes. Žalobce rovněž nikdy nečelil odsuzujícímu verdiktu, ba naopak byl vždy soudem v prvním stupni obžaloby zproštěn. V neposlední řadě pak soud přihlédl i k tomu, že souběžně bylo proti žalobci vedeno více trestních stíhání, nicméně vzal v úvahu, jak vyplynulo jak z výpovědi žalobce, tak slyšených svědků, stíhání v předmětné kauze bylo nejvíce závažné, neboť zejména bylo lehce pochopitelné pro lidi. Jednalo se o v pořadí třetí (nezákonné) trestní stíhání, které ale na druhou stranu jeho obraz u veřejnosti, spolustraníků i opozice poškodilo nejvíce. Soud taktéž nemohl odhlédnout od plynutí času, ke kterému došlo od doby, co soudy v kauze jeho předchozího stíhání a stíhání primátora [adresa] rozhodovaly, když je obecně známo, že od té doby došlo ke změně hodnoty peněz, jinými slovy řečeno, co bylo možné koupit za 7 000 Kč v roce [rok], je dnes dražší.

83. S ohledem na vše shora uvedené po komparaci projednávané věci s jinými obdobnými případy dospěl k závěru, že jako odpovídající se jeví finanční satisfakce v celkové výši 809 200 Kč, která dostatečně odčiňuje vzniklou nemajetkovou újmu žalobce. Konkrétně soud počítal s částkou 12 000 Kč měsíčně [67 měsíců krát 12 000 Kč je 804 000 Kč, plus 13 dní v měsíci červen [rok] krát 400 Kč (denní sazba vzniklá dělením 12 000 Kč 30 dny) je 5 200 Kč]. Jelikož žalovaná již žalobci plnila částku 200 000 Kč, vyhověl soud žalobě, co do částky 609 200 Kč.

84. Žalobce požadoval a také má v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy byl jeho nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatněn u žalované postupem dle § 14 OdpŠk (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce uplatnil nárok u žalované zákonem stanoveným způsobem podáním doručeným žalované dne [datum]. Lhůta 6 měsíců tedy uplynula dne [datum], čímž se žalovaná dostala do prodlení s plněním právě dne [datum]. S plněním částky 809 200 Kč pak byla žalovaná v prodlení až do [datum], kdy žalobci částečně na svůj dluh plnila. Od den následující, tj. ode dne [datum], je žalovaná dosud v prodlení se zaplacením částky 609 200 Kč. Výše zákonného úroku z prodlení pak odpovídá výši, jež je stanovena nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb.). Ve zbytku byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok III.).

85. Lhůtu k plnění 15 dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; tedy v takové délce, aby žalovaná, která je organizační složkou státu a čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu, měla dostatek prostoru pro administrativu dané pohledávky. Současně má soud za to, že takto stanovená delší lhůta nebude na újmu žalobci, kterému se vyplacení prostředků dostane i tak v poměrně krátké lhůtě.

86. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16), podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu je rozhodnutím, které je závislé na úvaze soudu a zároveň bylo žalobě zčásti vyhověno, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Celkové náklady řízení činí 40 918 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem za řízení ve výši 2 000 Kč a dále náklady, které soud pro lepší přehlednost zpracoval do uvedených tabulek. K tomu je třeba doplnit, že při určení tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby bylo vycházeno z částky 50 000 Kč v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 AT. K cestám zástupce žalobce z [adresa] a zpět v celkové délce 38,7 km využil zástupce žalobce osobní automobil značky BMW s kombinovanou spotřebou 8,6 l/100 km. úkon právní služby datum hodnota počet celkem režijní paušál příprava a převzetí zastoupení [datum] 3 100 Kč 1 3 100 Kč 300 Kč uplatnění nároku u žalované [datum] 3 100 Kč 1 3 100 Kč 300 Kč sepis žaloby [datum] 3 100 Kč 1 3 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 3 100 Kč 1 3 100 Kč 300 Kč vyjádření [datum] 3 100 Kč 1 3 100 Kč 300 Kč účast u jednání [datum] 3 100 Kč 2 6 200 Kč 600 Kč účast u jednání [datum] 3 100 Kč 2 6 200 Kč 600 Kč celkem 27 900 Kč 2 700 Kč datum km spotřeba sazba náhrady náhrada za cestu cena paliva náhrada za palivo promeškaný čas [datum] 38,7 8,6 5,6 217 Kč 38,20 Kč 127 Kč 200 Kč [datum] 38,7 8,6 5,6 217 Kč 38,20 Kč 127 Kč 200 Kč [datum] 38,7 8,6 5,6 217 Kč 38,20 Kč 127 Kč 200 Kč celkem 650 Kč 381 Kč 600 Kč 87. Protože zástupce žalobce prokázal (jak za sebe, tak za předchozího zástupce), že je plátcem DPH je třeba celkovou částku (vyjma soudního poplatku a náhrady za palivo, které DPH již obsahuje) navýšit o DPH 21 %, tj. o částku 6 687 Kč (počítáno z částky 31 850 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena shodně jako u předmětu řízení.