9 C 200/2017-239

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem [titul] Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne 27.11.1954 bytem [adresa žalovaného] 2) [titul] [celé jméno žalovaného], narozený dne 3.2.1944 bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení žalobkyně jako dědičky ze zákona takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je dědičkou ze zákona po zůstavitelce, paní [jméno] [příjmení], narozené 9.5.1923, naposled bytem [adresa žalovaného], zemřelé dne 10.12.2016.

II. Žalovaný 1) [celé jméno žalovaného] a žalovaný 2) [titul] [celé jméno žalovaného] jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 716 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný 1) [celé jméno žalovaného] a žalovaný 2) [titul] [celé jméno žalovaného] jsou povinni zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku ve výši 32 454 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17.7.2017 se žalobkyně domáhala určení, že jí svědčí zákonné dědické právo po její zemřelé matce [jméno] [příjmení], narozené dne 9.5.1923, posledně bytem [adresa žalovaného], která zemřela dne 10.12.2016 (dále i jen zůstavitelka). K důvodům žaloby uvedla, že zůstavitelka pořídila dne 12.5.2016 pro případ své smrti, formou notářského zápisu, závět, kterou veškerý majetek odkázala svému synovi [celé jméno žalovaného] - žalovanému 1) a zbylé dva potomky tj. žalobkyni a žalovaného 2) v závěti zcela opominula. Žalobkyně považovala sepsanou závěť za neplatnou a to z důvodu špatného duševního stavu zůstavitelky, který jí neumožňoval rozpoznat a posoudit následky jejího právního jednání. Své argumenty ohledně duševního stavu zůstavitelky podpořila tvrzením, že již v řízení o pozůstalosti po jejím zemřelém bratrovi a zároveň synovi zůstavitelky panu [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelém 12.11.2014, byly zjištěny první pochybnosti o schopnosti zůstavitelky svobodně právně jednat a proto jí byl v tomto řízení ustanoven opatrovník. Z podnětu těchto zjištění, pak žalobkyně dne 15.3.2016 podala ke zdejšímu soudu návrh na omezení svéprávnosti zůstavitelky. Z nastíněných důvodů byla žalobkyně v rámci probíhajícího řízení o pozůstalosti po zůstavitelce odkázána, aby své dědické právo uplatnila ve sporném řízení u civilního soudu.

2. Žalovaní považovali podanou žalobu za ryze účelovou a navrhli ji v plném rozsahu zamítnout. Nesouhlasili s tvrzením žalobkyně o neschopnosti zůstavitelky rozpoznat a posoudit následky učiněné závěti, neboť se jim zůstavitelka jevila i přes pokročilý věk orientovaná a schopná chápat běžné záležitosti rodiny a jejích členů.

3. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění:

4. K řízení o pozůstalosti po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného], posledně bytem [adresa žalovaného], zemřelém dne 12.11.2014 byly zjištěny následující skutečnosti: z protokolu ze dne 12.10.2015 č.j. 21 D 2901/014 sepsaném notářkou JUDr. Pavlou Šimkovou, jako soudní komisařskou bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zmocněnkyně [titul]. [jméno] [příjmení] odmítla dědictví po svém zemřelém synovi [jméno] a dle zákonné dědické posloupnosti měli dědit ve III. dědické třídě jeho sourozenci a to žalobkyně a oba žalovaní. Z protokolu ze dne 2.11.2015 sepsaného stejnou notářkou bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prohlásila plnou moc ze dne 18.9.2015, kterou zmocnila [titul]. [jméno] [příjmení] k odmítnutí dědictví po zemřelém synovi [jméno] za neplatnou, s odůvodněním, že„ …při podpisu plné moci jí byla vedena ruka paní [jméno] [příjmení], nevěděla, co podepisuje, nic jí nebylo vysvětleno a ukázáno.…“. Z tohoto podnětu byl [jméno] [příjmení] jmenován usnesením ze dne 26.2.2016 č.j. 21 D 2901/2014-55 podle § 188 z.ř.s. opatrovník ([titul]. [jméno] [příjmení], advokát), neb bylo shledáno, že paní [příjmení] není schopna samostatného jednání před soudem. Zastoupena opatrovníkem, pak [jméno] [příjmení] dědictví po zemřelém synovi neodmítla a usnesením ze dne 25.4.2016 bylo potvrzeno, že veškerý majetek pozůstalosti po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného] nabyla právě jeho matka [jméno] [příjmení].

5. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16.6.2016 č.j. 11 Nc 43003/2016-11 bylo vyhověno návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala toho, aby bylo [jméno] [příjmení] uloženo zdržet se nakládání s nemovitými věcmi zapsanými na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Dolní Němčí a to do doby skončení řízení o posouzení její způsobilosti k právním úkonům. Uvedené usnesení bylo odvolacím soudem, z důvodu jeho vydání nezákonným soudcem, zrušeno (usnesení Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec] ze dne 16.9.2016 č.j. 59 Co 290/2016-28). Z důvodu zrušení usnesení, jímž se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, podala žalobkyně předběžné opatření znovu, přičemž v tomto případě již bylo rozhodováno zákonným soudcem. Z usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14.10.2016, č.j. 8 P a Nc 144/2016, Nc 10045/2015-39 byl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítnut, přičemž toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně odvolacím soudem potvrzeno (usnesení Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec] ze dne 7.12.2016 č.j. 59 Co 439/2016-62).

6. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 18.1.2017 č.j. Nc 10045/2015-77 bylo zjištěno, že řízení o omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] bylo zahájeno na návrh žalobkyně ke dni 15.3.2016 a z důvodu úmrtí posuzované osoby bylo řízení zastaveno. Zdravotní stav zůstavitelky ke 22.7.2016 tj. v době, kdy mělo probíhat řízení o posouzení její svéprávnosti dokladovala žalobkyně lékařskou zprávou [titul] [celé jméno svědka], ze které vyplynulo, že k tomuto datu byla zůstavitelka postižena senilní demencí.

7. K řízení o pozůstalosti po zůstavitelce byly z obsahu dědického spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 21 D 1897/2016 zjištěny tyto skutečnosti: [jméno] [příjmení] zemřela dne 10.12.2016 a projednáním pozůstalosti po zůstavitelce byla pověřena JUDr. Pavla Šimková, notářka se sídlem v [obec], [ulice a číslo]. V řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala závěť sepsanou notářským zápisem NZ [číslo] N 148/2016 ze dne 12.5.2016 před [titul]. [jméno] [příjmení], notářkou, kterou zůstavitelka pořídila pro případ své smrti závěť. Totožnost osoby pořizující závěť sepisující notářka ověřila podle tehdy platného občanského průkazu, který nebyl ke dni sepisu závěti zneplatněn. Uvedenou závětí zůstavila svému synovi [celé jméno žalovaného] stoprocentní podíl na veškeré její pozůstalosti. Z protokolu o předběžném šetření ze dne sp. zn. 21 D 1897/2016, Nd 23/2017 bylo zjištěno, že k předběžnému šetření se dostavili na předvolání notáře oba žalovaní. Z protokolu ze dne 29.3.2017 sepsaného notářkou [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně a oba žalovaní byli seznámeni s dosavadními výsledky šetření v pozůstalostním řízení, současně byli vyrozuměni o existenci závěti zůstavitelky a poučeni o možnosti uplatnit právo nepominutelných dědiců na povinný díl, případně uplatnit námitky proti platnosti závěti. Z usnesení ze dne 20.4.2017 č. 21 D 1897/2016-31 byla žalobkyně odkázána, aby ve sporném řízení uplatnila svůj nárok na určení, že je dědičkou ze zákona po zůstavitelce. Usnesení nabylo právní moci dne 7.6.2017. Do doby pravomocného skončení řízení o podané žalobě žalobkyní, bylo řízení o pozůstalosti po zůstavitelce přerušeno. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 5.1.2017 bylo zjištěno, že zůstavitelka byla k uvedenému datu vlastnicí nemovitého majetku zapsaného na [list vlastnictví] a to pozemku parc. č. St. 834, jehož součástí byla stavba [adresa], pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba č. e. 22 a pozemků parc. [číslo] vše katastrálním území Dolní Němčí.

8. Z listiny zachycující komunikaci syna žalobkyně prostřednictvím sociální sítě facebook, bylo zjištěno, že syn žalobkyně se pozastavoval nad jednáním bratří [anonymizováno] stran sepsání závěti ve prospěch [jméno] a veřejně označil jeho jednání za nemorální. Na jeho příspěvek reagovala [jméno] [příjmení], které se mimo jiné vyjádřila k tomu, že paní [jméno] [příjmení] byla moudrá žena a až do konce svého života byla plně při smyslech a orientovaná. Z emailové komunikace mezi úřednicí Městského úřadu v Uherském Hradišti a žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně iniciovala vyšetření [jméno] [příjmení] jejím obvodním lékařem [titul] [celé jméno svědka] dne 15.3.2016, za účelem posouzení jejího zdravotního stavu pro účely řízení o posouzení její svéprávnosti. Zároveň v této zprávě poukázala za ovlivnitelnost rozhodování [jméno] [příjmení] jejím synem [jméno], se kterým sdílela jednu domácnost a který se ke své matce, při ovlivnění alkoholem, chová nehezky.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] bylo zjištěno, že zůstavitelka byla ke dni 13.11.2017 vedena jako vlastnice nemovitého majetku: pozemku parc. č. St. 834 jehož součástí byla budova [adresa], pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí byla budova č. e. 22 garáž a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec].

10. Za účelem posouzení duševního stavu zůstavitelky a její testamentární schopnosti byl v řízení proveden znalecký posudek vypracovaný MUDr Janou Zmekovou, znalkyní z oboru zdravotnictví se specializací na psychiatrii. Z tohoto posudku vyplynulo, že ve zkoumané době tj. k 12.5.2016, kdy zůstavitelka pořídila závěť, jevila známky duševní poruchy trvalého charakteru – a to kognitivní dysfunkce plynoucí z cévního poškození mozku, přičemž charakter postižení kognitivních funkcí dosahoval hloubky demence. Uvedená duševní porucha měla negativní vliv na rozpoznávací i na ovládací schopnosti posuzované při realizaci právních úkonů. Tato choroba ovlivňuje rozhodování nemocného, které proto bývá zkratkovité, ovlivnitelné okamžitou situací. Posuzovaná osoba proto byla snadno ovlivnitelná komunikací ze strany osob dominantně vystupujících, zejména těch, které považovala za blízké, nebo které naplňovaly její biologické, psychologické či sociální potřeby. Znalkyně v rámci ústního podání znaleckého posudku při soudním jednání doplnila, že při posouzení zdravotního stavu zůstavitelky vycházela z její zdravotní dokumentace a ze soudního spisu. Počátek projevující se kognitivní dysfunkce u zůstavitelky vymezila minimálně dobou od 29.7.2013, neboť od té doby bylo ze zdravotnické dokumentace zřejmé, že posuzovaná nebyla schopna referovat o své zdravotní diagnóze, dodržovat léčebný režim přesto, že by se dalo říci, že v předchozím období byla ohledně svého zdravotního stavu až přepečlivá. Ohledně rozpoznání poklesu kognitivních schopností posuzované jejími blízkými znalkyně uvedla, že pokles těchto schopností její blízcí ani nemuseli zaznamenat, neboť u této choroby je příznačné, že si tyto osoby pokles kognitivních schopností mnohdy uvědomují, proto často komunikují v rámci zajetých bezobsažných frázích, udržují hovor do té míry, že to na laika působí, že jsou úplně v pohodě. Navíc tuto chorobu nemusel zaznamenat ani ošetřující praktický lékař, jehož lékařské služby jsou zaměřeny na zajištění péče o nemocného a řešení aktuálních zdravotních problémů. Závěrem poukázala na to, že posuzovaná osoba, byla i kvůli své imobilitě, velmi lehce ovlivnitelná ve svém rozhodování osobami o ni pečujícími.

11. Protože žalovaní nesouhlasili se závěry znaleckého posudku, byly závěry [titul] [celé jméno znalkyně] revidovány posudkem znaleckého ústavu - Fakultní nemocnicí Hradec Králové. Ústavní znalecký posudek byl zpracován znaleckou komisí skládající ze čtyř lékařů z oboru psychiatrie. Přestože znalecká komise měla k dispozici širší materii zdravotnické dokumentace zůstavitelky, ze které mohla vycházet, potvrdil tento revizní znalecký posudek správnost zjištění učiněných MUDr Zmekovou. Znalecký ústav potvrdil, že zůstavitelka nebyla v inkriminované době schopna pořídit pro případ své smrti závěť, protože nebyla schopna posoudit a rozpoznat důsledky tohoto právního jednání. Příčinou poklesu těchto schopností byla vaskulární demence, kterou zůstavitelka trpěla nejméně od roku 2010. Choroba měla trvalou povahu a přestože zůstavitelka byla schopna projevovat svá přání a rozhodovat se na jednoduché úrovni v běžném životě v oblasti základních životních potřeb, nebyla schopna ke dni 12.5.2016 rozhodovat v právní oblasti pro neschopnost dostatečně posuzovat důsledky svého právního jednání. Současně se znalecká komise vypořádala s námitkami žalovaných brojících proti původním závěrům MUDr Zmekové jak co do stran stanovení diagnózy bez provedení testu MMSE, tak co do schopnosti běžného praktického lékaře stanovit stařeckou demenci či co do existence lucidních okamžiků. Při ústním podání znaleckého posudku u soudního jednání, zástupce znaleckého ústavu a jeden z lékařů ze znalecké komise podrobně popsal úskalí této nemoci, chování nemocných osob, jejich snadnou ovlivnitelnost a obtížnou rozpoznatelnost třetích osob zjistit, že posuzovaná osoba takovou chorobou trpí. Ohledně nutnosti provedení testu [právnická osoba] pro stanovení demence doplnil, že testové vyšetření kognitivních funkcí testem MMSE není pro stanovení diagnózy klinické demence nezbytné a že tuto diagnózu může být schopen rozpoznat i praktický obvodní lékař prostřednictvím vhodně a cíleně zaměřených dotazů. Popsal, že u tohoto onemocnění - vaskulární demenci - je zřejmé, že si nemocný uvědomuje určité selhávání svých schopností a proto se tito lidé snaží komunikovat takovým způsobem, aby tyto nedostatky skryly, a ostatní osoby na nich nemusejí nic poznat. Dodal, že tyto osoby jsou v kompenzovaném stavu schopny vykonávat naučené činnosti, převzít si důchod, komunikovat s pošťákem a vést běžný hovor, aniž by na nich jejich blízcí mohli sledovat nějaké změny. K lucidním okamžikům doplnil, že osoby trpící touto poruchou nejsou absolutně dezorientovány ve smyslu běžného chování, nicméně z hlediska exekutivních/rozhodovacích funkcí jsou u pacientů s vaskulární demencí i v lucidních okamžicích jejich kognitivní schopnosti trvale sníženy. Podaný znalecký posudek znalec přesvědčivě obhájil a soud neměl jediného důvodu pochybovat o správnosti zjištěných skutečností.

12. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, v platném a účinném znění (dále jen„ OSŘ“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Rozhodným zjištěním, které bylo pro rozhodnutí ve věci nutné učinit, bylo posouzení duševního stavu zůstavitelky [jméno] [příjmení] ke dni pořízení pro případ smrti. Oba znalecké posudky z oboru psychiatrie shodně potvrdili, že zůstavitelka pro vyskytující se duševní poruchu nebyla schopna posoudit a rozpoznat následky svého právního jednání ve formě učiněné závěti. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (případně jen NS ČR) sp. zn. 24 Cdo 622/2020 vyplývá, že hodnocení chování posuzované osoby při jejím jednání v inkriminovaném období třetími osobami, které nejsou odborníky v odvětví psychiatrie, by pro rozhodující soud neměla být validní a významná, protože otázku možné (míry) laické verifikace jednání posuzované osoby by měl především soudu objasnit znalec, a to právě s přihlédnutím k diagnostikování té které duševní poruchy a defektu té které schopnosti posuzované osoby z pohledu jejích ovládacích (určovacích) a (nebo jen) rozpoznávacích schopností. Přestože jsou soudu známy závěry vyplývající z dřívějšího rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1560/2011 ve kterém bylo vysloveno, že závěry znaleckého posudku stran posouzení způsobilosti k právním úkonům je v případě potřeby nutno (možno) ověřovat i jinými důkazy, v daném případě byl však duševní stav zůstavitelky jednoznačně shodně stvrzen dvěma znalci z odvětví psychiatrie (respektive pěti psychiatry vezme-li soud v úvahu zpracování posudku čtyřčlennou komisí znaleckého ústavu), proto soud dospěl k tomu, že další dokazování by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Z těchto důvodů nebyly k důkazu provedeny výpovědi navržených svědků, jak ze strany žalobkyně (která ostatně na jejich provedení s ohledem na závěry znaleckého posudku nakonec netrvala), tak ze strany žalované, a to zejména [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného] a dále notářky JUDr. Jitky Famfulíkové. Ze stejných důvodů soud neprovedl ani výpovědi poštovních doručovatelů, zaměstnanců úřadu práce, výpisem telefonních hovorů zůstavitelky či případně odborným článkem z oboru psychiatrie. K důkazu zamítl návrh žalovaných na doplnění dokazování spočívající ve svědecké výpovědi [titul] [celé jméno svědka] k prošetření zdravotního stavu zůstavitelky a jím stanovené diagnózy demence dle zprávy z 22.7.2016, neboť i tento považoval za nadbytečný, když duševní stav zůstavitelky věrohodně posoudili znalci specializovaní na psychiatrii, kteří shodně stvrdili, že i praktický lékař je schopen při vhodně zvolených dotazech zjistit, zda osoba dementní je či nikoli. K důkazu nebyla samostatně provedena ani zdravotnická dokumentace zůstavitelky, neboť bez odborných znalostí by z ní soud nebyl schopen vyvodit relevantní závěry, bylo z ní však vycházeno v rámci znaleckého zkoumání.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: [jméno] [příjmení] zemřela dne 10.12.2016 a za svého života se jí narodily 4 děti. Před svou smrtí bydlela ve společné domácnosti s žalovaným 1). [příjmení] [jméno] ji předemřel a ona se stala jeho dědičkou. Již v tomto řízení o pozůstalosti vyvstaly pochybnosti o schopnosti zůstavitelky samostatně jednat, proto jí byl ustanoven procesní opatrovník. Přestože bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti paní [příjmení] k právním úkonům, ve svéprávnosti omezena nebyla, neboť řízení bylo z důvodu jejího úmrtí zastaveno. Za svého života učinila zůstavitelka dne 12.5.2016 pořízení pro případ smrti ve formě závěti sepsané notářským zápisem, ve kterém odkázala 100 % podíl na svém majetku žalovanému 1). Zůstavitelka zemřela dne 10.12.2016 ve věku 92 let. V pozůstalostním řízení uplatnila žalobkyně námitky proti sepsání závěti, proto byla odkázaná, aby uplatnila v občanskoprávním řízení svůj nárok, že je dědičkou ze zákona. Uvedené usnesení, kterým byla žalobkyně k podání žaloby odkázána nabylo právní moci dne 7.6.2017 a žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 17.7.2017. Znaleckým zkoumáním bylo v řízení prokázáno, že zůstavitelka ke dni sepisu daného právního jednání, trpěla duševní poruchou trvalého charakteru - vaskulární demencí, pro kterou byla její schopnost rozpoznat a posoudit následky učiněného právního jednání, významným způsobem snížena. Ostatní skutková zjištění učiněná v rámci proběhlého dokazování, zejména průběh předchozího řízení o pozůstalosti po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného], či průběh řízení o pozůstalosti po zůstavitelce, nebyl pro otázku posouzení platnosti právního jednání rozhodující.

14. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:

15. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen NOZ) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

16. Podle § 1672 NOZ uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

17. Podle § 1673 odst. 1 NOZ Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

18. Podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS) platí, že v případě, že v řízení o pozůstalosti vyvstane spor o dědické právo, odkáže soud usnesením toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

19. Protože žalobkyně v pozůstalostním řízení vnesla námitky proti sepsané závěti, byla projednávající notářkou odkázaná, aby své právo uplatnila u soudu žalobou na určení, že jí svědčí dědické právo podle zákonné dědické posloupnosti dle § 1635 NOZ. Žalobkyně podala žalobu na určení dědického práva ve lhůtě dle § 170 odst. 1 ZŘS. Žaloba podaná podle § 170 ZŘS není určovací žalobou ve smyslu § 80 OSŘ, nýbrž jde o žalobu o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu.

20. Podle § 1494 NOZ je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

21. Podle § 1537 NOZ může zůstavitel projevit poslední vůli ve veřejné listině. Podle § 1538 NOZ kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

22. Na posouzení platnosti právního jednání – závěti se použijí obecná ustanovení hlavy V. části I. občanského zákoníku upravující platnost právního jednání. Podle 581 NOZ Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

23. Duševní poruchou se ve smyslu ustáleného výkladu rozumí nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnóza atd.). Nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho (absolutní) neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou - z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, respektive k posouzení neplatnosti právního úkonu učiněného v duševní poruše ve smyslu § 581 odst. 2 NOZ postačí, aby ovládací nebo rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé (k tomu např. rozsudek NS ČR ze dne 22.1.2018 sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon (právní jednání) je podle § 581 věta druhá NOZ neplatné, musí být bez pochybností prokázáno, že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu jednání neschopnou. V návaznosti na skutková zjištění bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou trvalého charakteru, pro kterou byla významných způsobem snížena její schopnost rozpoznat a posoudit následky právního jednání. V rozhodném době tj. ke dni 12.5.2016 byla její schopnost rozhodovat se velmi lehce ovlivnitelná a tzv. lucidní okamžiky, v nich by mohla platně právně jednat, byly u tohoto typu duševní poruchy zcela vymizelé.

24. Protože bylo prokázáno, že zůstavitelka ani v tzv. lucidních okamžicích nebyla schopna činit exekutivní úkony, nebylo možno uvažovat o posouzení platnosti závěti podle § 1527 NOZ.

25. V návaznosti na učiněná skutková zjištění, bylo právní jednání zůstavitelky spočívající v pořízení pro případ smrti formou závěti ze dne 12.5.2016 shledáno absolutně neplatným. Absolutně neplatným proto, že § 581 NOZ směřuje na ochranu osob stižených duševní poruchou a porušení tohoto ustanovení by zjevně odporovalo zákonu a zároveň by bylo v rozporu s veřejným pořádkem dle dikce § 588 NOZ.

26. Podle § 1633 NOZ platí, že kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

27. Byla-li závěť shledána neplatnou, hledí se na ni jako by od počátku neexistovala. Dědickým titulem se namísto závěti stává zákon, podle kterého dědí v první třídě dědiců zůstavitelovi děti a jeho manžel, každý z nich rovným dílem (§ 1635 NOZ). Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela jako vdova, zanechala tři děti, pak by dědictví po ní nabyli účastníci řízení, přičemž každý z nich v poměru jedné třetiny. Na základě uvedeného soud dospěl k tomu, že žalobkyni svědčí dědické právo a je zákonnou dědičkou po zemřelé [jméno] [příjmení], přičemž dle zákonné dědické posloupnosti jí náleží dědický podíl o velikosti 1/3. (výrok I)

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 OSŘ a plně úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Aplikace § 150 OSŘ byla pro tento druh sporu vyloučena (k tomu např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 679/2016), navíc některé náklady řízení, zejména pak státu, byly navýšeny především z důvodu postupu žalovaných a z jejich podnětu). Náklady žalobkyně sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, zaplacené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 3 000 Kč a dále nákladů řízení na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ AT“). Žalobkyni byla přiznána náhrada za ve výši 2 500 Kč za jeden úkon vypočtená z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za celkem 7 úkonů podle § 11 odst. 1 písm. b), d), g) AT tj. celkem 17 500 Kč, dále režijní paušál po 300 Kč x 7 úkonů tj. 2 100 Kč, náhradu DPH ve výši 4 116 Kč Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 28 716 Kč Náklady řízení jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.

29. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu vycházel z § 148 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na provedené dokazování, spočívající v náhradě znalečného MUDr Janě Zmekové ve výši 10 557 Kč a Fakultní nemocnici Hradec Králové ve výši 29 897 Kč, byly vynaloženy v celkové výši 40 454 Kč s tím, že Česká republika - Okresní soud v Uherském Hradišti zaplatila na znalečném (po odpočtu složených záloh 3 000 Kč od žalobkyně, 5 000 Kč od žalovaných) částku 32 454 Kč. Protože byli žalovaní v řízení neúspěšní, byla povinnost k náhradě těchto nákladů 32 454 Kč uložena právě jim (výrok III.)

30. Lhůtu k plnění ve výroku II. a III. soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ věty první za středníkem OSŘ, když ji s ohledem na výši uložených nákladů prodloužil na 30 dnů.

Poučení