9 C 21/2018 - 322

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [datum narození žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka], sídlem [Adresa účastníka] o zaplacení 505.389 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 252.694,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 188.299 Kč od 19. 1. 2018 do 22. 2. 2021, z částky 252.694,50 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 252.694,50 Kč a zákonném úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 252.694,50 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Řízení se v částce 1.274 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 75.096 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 25.332 Kč, na účet Okresního soud v Prostějově do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náklady státu ve výši 3.400 Kč, na účet Okresního soudu v Prostějově do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 1. 2018 se žalobkyně domáhala 188.296 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 16. 8. 2017 do zaplacení jako náhrady škody způsobené v souvislosti s úrazem, který utrpěla [datum] v [obec], na komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota], k.ú. [obec], jež je ve vlastnictví žalovaného a úhrady nákladů řízení. Dle tvrzení žalobkyně došlo k úrazu přibližně kolem 15.35 až 15.40, při chůzi po výše uvedené komunikaci ve směru od nádraží vlevo, na [adresa] poblíž garáží. Komunikace byla zasněžená, neošetřená. Žalobkyně nemohla závadu ve schůdnosti komunikace předvídat, neboť komunikace byla pod silnou vrstvou sněhu, na tuto situaci tudíž ani nemohla účinně reagovat. Komunikace nebyla opatřena žádnými dopravnými značkami, přestože je každodenně užívána nejen vlastníky garáží, nýbrž i širokou veřejností, vede k provozovně [právnická osoba] a letní restauraci [název] a chodí po ní i matky s kočárky. Žalobkyně na ní nečekaně upadla a způsobila si zlomeninu kyčelního kloubu vpravo, s následnou hospitalizaci v nemocnici [adresa], kde se [datum] podrobila operaci. Hospitalizace žalobkyně trvala od 31. 1. do 17. 2. 2017. Pracovní neschopnost žalobkyně trvala do 5. 3. 2017. Zaměstnavatel jí v únoru vyplatil náhradu mzdy v nemoci 5.268 Kč a na nemocenských dávkách jí bylo 21. 3. 2017 vyplaceno 6.720 Kč a 4. 4. 2017 částka 2.400 Kč. Před úrazem dosahovala žalobkyně v říjnu 2016 mzdy 27.361 Kč, v listopadu 2016 částky 30.809 Kč a v prosinci 2016 částky 32.345 Kč, mzda za poslední čtvrtletí před úrazem činila v průměru 30.172 Kč (celkem 90.515 Kč). Žalobkyně požadovala vyplacení rozdílu mezi průměrnou měsíční mzdou a dávkami v nemoci za dobu trvání pracovní neschopnosti od 1. 2. 2017 do 5. 3. 2017 v celkové výši 18.810 Kč, úhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, dle odborného vyšetření z 1. 5. 2017, celkem ve výši 164.086 Kč a zaplacení vynaložených nákladů, za zpracování odborného hodnocení 2.700 Kč a náhradu za pohonné hmoty za období od 6. 3. 2017 do 30. 4. 2017 v částce 2.700 Kč za použití osobního motorového vozidla [značka vozidla], reg. značky [SPZ] pro cestu do zaměstnání z místa bydliště [obec] do místa výkonu práce v [obec], neboť po ukončení pracovní neschopnosti musela vzhledem k zdravotním omezením dojíždět autem, přestože jinak používá jako zaměstnankyně [právnická osoba] In Kart a je držitelkou režijní jízdenky 100 %. Žalobkyně tvrdila, že k úrazem došlo v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného. Žalobkyně nemohla předpokládat, že komunikace není schůdná v důsledku zanedbání údržby žalovaným. Žalovaný nezajistil bezpečnost komunikace proti uklouznutí a tím, že komunikaci žádným způsobem neošetřil porušil povinnost každého počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Žalobkyně žalovaného 27. 7. 2017 vyzvala předžalobní výzvou ke smírnému řešení věci. Žalovaný 8. 8. 2017 svou odpovědnost odmítl.

2. Žalobkyně po podání znaleckého posudku rozšířila žalobu o částku 318.367 Kč, na bolestném požadovala částku 124.151 Kč a za ztížení společenského uplatnění 358.302 Kč, celkem tedy požadovala 506.663 Kč.

3. Soud rozšíření žaloby s ohledem na závěry znaleckého posudku připustil.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnou s odůvodněním, že neexistuje příčinná souvislost mezi úrazem žalované a škodou, kterou žalovaná utrpěla, ať už na bolestném, ztížení společenského uplatnění či ztrátě na výdělku a dalších nákladech, neboť okolnosti, které úrazu žalované předcházely, vylučují odpovědnost žalovaného. Žalobkyně přijela do [obec] [datum] vlakem kolem 15 hodiny odpoledne a z nádraží odešla směrem ke svému bydlišti na [adresa]. Žalobkyně odešla z nádraží přes kolejiště, do prostoru za nádražím, kde je vstup zakázán, a pokračovala po cyklostezce ke garážím, kde upadla. Pro odchod z vlakového nástupiště a nádraží je však určena pouze jedna cesta, a to vedoucí z nástupiště nádraží na [adresa]. Žalobkyně měla ke svému bydlišti pokračovat po tomto chodníku, kde byl sníh mechanickou technikou odstraněn a chodník byl posypán. Žalobkyně však zvolila pro odchod z nádraží kratší cestu s rizikem, že se pohybuje v kolejišti a po cyklostezce a příjezdové cestě ke garážím a přes panující počasí. Žalobkyně zvolila cestu, o níž musela vědět, že je s ohledem na povětrnostní podmínky neošetřená a méně bezpečná. Žalobkyně nesplnila svou povinnost chovat se tak, aby ke škodě nedošlo. Od rána od 7 hodin sněžilo a technika [právnická osoba] zajišťovala zimní údržbu chodníků a komunikací. Žalovaný nárok z odpovědnosti za újmu na zdraví žalobkyně zásadně odmítl, přesto k náhradě za ztrátu na výdělku uvedl, že žalobkyně požaduje ztrátu na výdělku podle propočtu průměrné měsíční mzdy, což neodpovídá platným právním předpisům a výpočet žalobkyně je proto nesprávný. K náhradě bolestného žalovaný uvedl, že výpočet je nesprávný a s jeho výší nesouhlasí, stejně jako s náklady žalobkyně na dopravu, neboť žalobkyně se po ukončení pracovní neschopnosti mohla do místa výkonu práce nepochybně dopravovat běžným a dříve používaným způsobem. K rozšířenému žalobnímu návrhu žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně považuje za nedůvodný a neuznává jej, neboť žalovaná nese plnou odpovědnost za úraz, který si způsobila sama tím, že pro odchod z nádraží v [obec] zvolila cestu, která není určena pro pěší. Žalovaný zopakoval, že žalobkyně nevyužila možnosti použití chodníku, který je cestou vedoucí z nástupiště nádraží na [adresa] a pokud se žalobkyně rozhodla, bez ohledu na panující klimatické podmínky jít neoznačenou cestou, musí nést důsledky za tuto svou volbu sama. Žalovaný dne[Anonymizováno][datum] svou povinnost udržovat komunikace nijak nezanedbal a na jeho straně nedošlo k porušení povinnosti, nelze tedy učinit závěr o příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalobkyní a jednáním žalovaného.

5. Do řízení vstoupil vedlejší účastník [Jméno účastníka] a k žalobě se vyjádřil, že je sporné, za jakých okolností došlo k úrazu žalobkyně, zejména proč si žalobkyně vybrala právě cestu, která pro odchod z vlakového nádraží není určena, byť je kratší, neboť šlo o cestu nebezpečnou, žalobkyně se musela pohybovat v kolejišti kde se zcela jistě občan běžně pohybovat nemůže a o méně bezpečnou cestu se jednalo i s ohledem na počasí, jaké v tu dobu panovalo. Žalobkyně situaci nesprávně vyhodnotila a zvolila méně bezpečnou cestu a svým rozhodnutím se podstatnou měrou na vzniku škody podílela. Vedlejší účastník se ztotožnil s názorem žalovaného na uplatněnou výši náhrady mzdy a bolestného, a rozporoval závěry o výši bolestného stanovené odborným vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO] neodpovídajícího stanovisku jiných znalců.

6. Soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č.j. 9 C 21/2018 – 226 a rozhodnutí zdůvodnil ust. § § 2958, 2960, 2962, 2900, 2910, 2911 o.z.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, podpořené vedlejším účastníkem, s odůvodněním, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, když dopěl k závěru, že žalovaný za újmu vzniklou žalobkyni odpovídá, neboť dle zákona o pozemních komunikacích není dána objektivní odpovědnost žalovaného, když stav komunikace nenaplňuje definiční znaky závady ve schůdnosti. Na cestě, kterou žalobkyně použila pro odchod z nádraží se nemohla nacházet taková závada, kterou by žalobkyně nemohla předvídat. Žalobkyně byla povinna vyhodnotit celkový stav komunikace a s obvyklou mírou pozornosti měla zvážit stav úsek kam hodlá vstoupit, což neučinila. Žalovaný uvedl, že ani jeho případným pochybení v souvislosti se stavebním povolením týkajícím se garáží, není dána příčinná souvislost s úrazem žalobkyně a se vznikem škody, neboť nebylo prokázáno, že by se v důsledku nesprávného odvodu vody z garáží na místě dne [datum] nacházely zmrazky. Žalovaný se nedopustil ani žádného pochybení při úklidu sněhu, neboť postupoval v souladu se schváleným harmonogramem. Byla to naopak žalobkyně, která porušila obecnou prevenční povinnost uloženou § 2900 o.z. Žalovaný proto neodpovídá za vzniklou škodu, a to ani podle obecné úpravy.

8. Krajský soud v Brně v rozhodnutí z 23. 6. 2022, č.j. 17 Co 142/2021 – 262, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V usnesení odkázal na skutková zjištění soudu I. stupně, dle kterých vznikla žalobkyni újma na zdraví poté, co dne [datum] v odpoledních hodinách uklouzla a upadla na komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], která byla zasněžená, a pod souvislou vrstvou sněhu se nacházel led, který žalobkyně, přestože se pohybovala s patřičnou obezřetností a ve vhodném obutí, nemohla předpokládat a účinně reagovat.

9. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně úplně a správně zjistit charakteru cesty vedoucí z vlakového nádraží v [obec] přes kolejiště a následně podél garáží, kterou žalobkyně dne [datum] v odpoledních hodinách využila pro odchod z nádraží a na níž se jí stal úraz. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dána objektivní odpovědnost žalovaného za újmu způsobenou žalobkyni závadou ve schůdnosti, přichází v úvahu aplikace občanského zákoníku, tzn. zkoumání porušení obecné prevenční povinnosti žalovaným, porušením povinnosti při péči o stav komunikace, ale i podílu žalobkyně na vzniklé škodě (spoluzaviněním).

10. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví, nebo na vlastnictví jiného. (§ 2900 o.z.)

11. Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozí. ( § 2901 o.z. )

12. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil, povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. (§ 2910 o.z.)

13. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. (§ 2911 o.z.)

14. Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. (§ 2958 o.z.)

15. Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. (§ 2960 o.z.)

16. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci, úrazu nebo jiného právního předpisu. (§ 2962 odst. 1 o.z.[Anonymizováno]

17. Soud po doplněném dokazování spisem Magistrátu města [adresa], Odborem dopravy, a projektovou dokumentací k akci „Cyklistická stezka [adresa] – [adresa],“ [spisová značka] upravil dříve učiněná skutková zjištění o závěr, že komunikace, na které se stal žalobkyni úraz, nepředstavovala závadu ve schůdnosti, jak je vymezena speciálním zákonem o pozemních komunikacích v § 26 odst. 7, neboť na daný případ se tento zákon nevztahuje. Není tak naplněna podmínka vzniku objektivní odpovědnosti žalovaného dle silničního zákona. Mezi účastníky nebylo sporu, že k úrazu žalobkyně došlo dne [datum] na cestě ve směru od vlakového nádraží v úseku poblíž garáží, která se používá k příchodu ke garážím, ale i k provozovně [právnická osoba] a v letních měsících k restauraci [název]. Cesta se nachází na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [obec], který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Údržbu komunikací provádí [právnická osoba], zimní údržba je prováděna v souladu s plánem zimní údržby. Výpovědi svědků, kteří poskytovali žalobkyni první pomoc, se shodují v tom, že na cestě, na níž žalobkyně upadla, byla souvislá sněhová pokrývka, pod níž se místy nacházely ledové zmrazky. Charakter cesty vedoucí z vlakového nádraží v [obec] přes kolejiště a následně podél garáží, kterou žalobkyně v odpoledních hodinách dne [datum] využila pro odchod z nádraží, na níž se jí stal úraz je součástí projektu cyklostezky [adresa], nachází se na pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [obec], který je ve vlastnictví žalovaného. S ohledem na zjištěný stavu bylo na místě posoudit, zda žalovaný neodpovídá za újmu vzniklou žalobkyni podle obecné úpravy v občanském zákoníku, tzn., zda zanedbání pravidelné zimní údržbu či jiné péče o stav komunikace, či vadně provedená údržba měla vliv na zhoršený stav komunikace. Tvrzení žalovaného, že se jedná o cyklostezku, která je dle dokumentace označena značkou [hodnota] a je tedy účelovou komunikaci pro smíšený provoz motorové a cyklistické dopravy kopírující stávající účelovou komunikaci pro příjezd vozidel ke garážím a zámečnické dílně s povoleným provozem motorových vozidel neodporuje zjištěním soudu v souvislosti s doplněným dokazováním k charakteru cesty. Za absurdní však soud považuje závěry žalovaného, že to není cesta určená pro pěší, protože slouží-li cesta k přístupu ke garážím, je logické, že se jedná o cestu, která musí sloužit i pěším. Pokud se žalovaný rozhodl neudržovat předmětnou místní komunikaci a nevykonávat na ní zimní údržbu z důvodu dopravní bezvýznamnosti, měl povinnost upozornit na tuto skutečnost uživatele způsobem v místě obvyklém. K naplnění prevenční povinnosti bylo na žalovaném, aby zajistil komunikaci takovým způsobem, aby na ní nedocházelo k vytékání dešťové vody ze svodů garáží ( ty neodpovídaly povinnostem uloženým v kolaudačním rozhodnutí pro povolení provozu na cyklostezce) a tím zabránil, aby v zimních měsících na komunikaci docházelo k tvorbě ledovky. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že svody z garáží ústily v době úrazu žalobkyně přímo na komunikaci. Poté co byla provedena nová povrchová úprava, což má souvislost s budování cyklostezky a došlo ke změně povrch na asfalt s obrubníky, docházelo při srážkách k tvorbě kaluží, které při mrazech způsobovaly na vozovce zmrazky. Právě v důsledku odtoku dešťové vody na komunikaci, za situace, kdy nebyla vybudována kanalizace pro dešťové vody, vznikla situaci, která vedla k tomu, že v inkriminovaný den [datum], kdy teplota se pohybovala těsně pod nulou, došlo k zamrznutí kaluží dešťové vody na vozovce. V průběhu dne kdy došlo ke škodné události a žalobkyni se stal úraz byla komunikace zasněžena tak, že vrstva sněhu byla dle výpovědi svědků nejméně 10 až 15 cm a vytvořivší se ledovka nebyla po zapadnutí sněhem seznatelná. Žalovaný porušil svou povinnost udržovat cestu v takovém stavu, aby byla provozuschopná, a to nejen sjízdná, ale také schůdná. Mezi úrazem, který žalobkyně utrpěla, a porušením povinností žalovaného existuje příčinná souvislost, neboť žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [obec] měl povinnost chovat se tak, aby nedocházeno ke škodám. Tuto povinnost žalovaný nesplnil, odpovídá proto za újmu vzniklou žalobkyni podle obecné úpravy občanského zákoníku, zejména ustanovení § 2900 o.z., § 2901 o.z.,, neboť při nesplnění povinnosti uložené v kolaudačním rozhodnutí a povolení užívání cyklostezky ve spojení se zanedbáním údržby a péči o stav komunikace došlo v souvislosti s náhlou změnou počasí k výraznému zhoršení stavu komunikace. K naplnění prevenční povinnost bylo na žalovaném, aby zajistil komunikaci takovým způsobem, aby na ní nedocházelo k vytékání dešťové vody ze svodů garáží a tím zabránil, aby v zimních měsících na komunikaci nedocházelo k tvorbě ledovky. Pokud se žalovaný bránil tím, že žalobkyně použila cestu, která k odchodu z nádraží není určena, má soud za prokázané, že v daném případě k žádnému porušení povinnosti žalobkyně nedošlo. Žalobkyni se stal úraz až na komunikaci kolem garáží. Žalobkyně komunikaci použila jako držitelka speciálního průkazu opravňujícího ji ke vstupu do kolejiště z nádraží [adresa] poté, co přijela vlakem a splnila svou pracovní povinnost. Pokračovala k cyklostezce a dál na výše uvedenou komunikaci kolem garáží kde upadla.

18. Soud posoudil všechny zjištěné skutečnosti ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žalobkyně se pohybovala na cestě, která nebyla zakázaná, byla běžně užívaná a nebyla opatřena žádným značením. Na komunikaci kolem garáží, kde upadla se pohybovala ve vhodném ustrojení. Pod vysokou vrstvou sněhu byl led, v důsledku toho uklouzla a způsobila si závažné zranění, které si vyžádalo operaci a následnou pracovní neschopnost. Pokud by žalovaný udržoval dešťovou kanalizaci a svody v adekvátním stavu, resp. pokud by v daném místě a v danou dobu byla dešťová kanalizace vybudována (jak bylo uloženo v kolaudačním rozhodnutí pro cyklostezku), nevytvářely by se kaluže, které by při nízkých teplotách zamrzaly, a v místě pádu žalobkyně by se nevytvořila ledovka. Pokud by žalovaný odstranil z této komunikace sníh, bylo by zjevné, že je na komunikaci v místě pádu žalobkyně ledovka. Žalovaný však na svou povinnost udržovat pozemek parc. č. [hodnota] v takovém stavu, aby nevznikala škoda rezignoval a povinnost nesplnil. V daném místě nebyla v době úrazu žalobkyně vybudována dešťová kanalizace, svody ústily přímo na vozovku, kam vytékala dešťová voda, která zamrzla a vytvořila místy ledovku. Žalovaný měl povinnost udržovat komunikaci schůdnou, nejen sjízdnou, neboť se dá nepochybně předpokládat, že pokud vlastníci užívají garáže, do těchto garáží musí přijít a z garáží odejít. Žalovaný si byl své povinnosti vědom, neboť krátce po úrazu žalobkyně začal konat, svolal vlastníky garáží a po jejich odmítnutí odpovědnosti za stav svodů z garáží rozhodl o vybudování dešťové kanalizace, kterou v následujícím roce vybudoval, čímž závady na komunikaci mající za následek úraz žalobkyně odstranil. Komunikace nebyla a není určena pouze pro jízdu, ale také pro chůzi, protože v daném místě nebyl a není vybudovány chodník.

19. Žalobkyně prokázala, že jako zaměstnankyně [právnická osoba] disponuje speciálním oprávněním pro pohyb v kolejišti a vstup do zařízení a prostor [právnická osoba], [právnická osoba], a do provozoven [právnická osoba] bez časového omezení. Žalobkyně se pohybovala na cestě, která nebyla zakázaná, byla běžně užívaná a nebyla opatřena žádným dopravním značením a žalobkyně měla vhodnou zimní obuv. Přesto soud shledal spoluzavinění žalobkyně na jí vzniklé škodě spočívající v tom, že žalobkyně měla možnost po ukončení práce a odchodu z kanceláří nádraží, které se nachází v budově, která je umístěna na straně kolejí, odejít cestou na [adresa] a pokračovat směrem domů. Žalobkyně však situaci chybně vyhodnotila a poté, co ukončila své pracovní povinnosti v kancelářích nádraží zvolila druhou, nebezpečnější cestu. Na jí zvolené cestě se však nacházely zmrazky, jako důsledek nezajištěného odvodu vody ze střech garáží, což bylo prokázáno výslechy svědků a zprávou Českého hydrometeorologického ústavu. Žalobkyně by při patřičné obezřetnosti, s ohledem na změnu povětrnostních podmínek a respektujíc nastalou nepředvídatelnou změnu, mohla účinně reagovat tím, že by použila cestu běžně určenou k odchodu z nádraží vedoucí na [adresa], to však neučinila. Pod souvislou vrstvou sněhu se nachází led, na němž žalobkyně uklouzla a způsobila si závažné zranění, které si vyžádalo operaci s následnou pracovní neschopností. Žalobkyně měla pro odchod z nádraží možnost použít dvě cesty, zvolila méně bezpečnou, pro ni však nezakázanou cestu vedoucí z nádraží přes kolejiště, pokračující kolem garáží po cyklostezce. Její zavinění spočívá v použití méně vhodné cesty a soud proto vyhodnotil podíl žalobkyně na vzniklé škodě jako 50 %.

20. Soud poté posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a rozhodl jak uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Na souzenou věc nelze aplikovat úpravu odpovědnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, soud proto věc posoudil podle ust. § 2900 o.z., § 2901 o.z., a dospěl k závěru, že žalovaný porušil své povinnosti při zajištění odtoku vody, resp. srážek ze střech garáží na komunikaci, přestože mu to bylo uloženo při povolení užívání cyklostezky v kolaudačním rozhodnutí jako podmínka a nezajistil ani řádnou údržbu cesty na které došlo ke škodné události. V důsledku toho došlo k úrazu žalobkyně a škodě, která jí vznikla a kterou žalobkyně prokázala. Žalobkyně se nevhodnou volbou cesty na škodné události a vzniku škodě podílela. Soud dospěl k závěru, že zavinění účastníků je rovné.

21. Úraz žalobkyně si vyžádal dne [datum] operaci a pracovní neschopnost s nutností rehabilitací a měsíce trvajícími omezeními. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 1. 2. 2017 do 5. 3. 2017. Poslední čtvrtletí před utrpěným úrazem měla průměrný měsíční příjem 30.172 Kč, na nemocenských dávkách jí však bylo vyplaceno pouze 9.120 Kč. Zaměstnavatel ji na náhradě mzdy v době nemoci vyplatil 5.268 Kč, rozdíl mezi příjmem, který by měla, pokud by úraz neutrpěla, a příjmem, který fakticky inkasovala je 18.810 Kč. Protože žalovaný svou nečinností zavinil úraz žalobkyně a následnou pracovní neschopnost a tím i ztrátu na výdělku, rozhodl soud o povinnosti žalovaného, tuto ztrátu žalobkyni nahradit v rozsahu jeho podílu na vzniklé škodě, tedy 50 %. Žalobkyně poté, co utrpěla úraz, a vrátila se zpět do pracovního procesu, nebyla v důsledku léčení (nutnost použití berlí) schopna využívat hromadné dopravy a používala proto svůj osobní vůz. Na pohonných hmotách vynaložila za dobu od 6. 3. 2017 do 30. 4. 2017, kdy bylo lékařem konstatováno, že je již schopna pohybovat bez berlí celkem 2.700 Kč. Žalobkyně chtěla věc řešit mimosoudně, nechala si zpracovat odborné vyjádření, za které zaplatila znalci [tituly před jménem] [jméno FO] částku 2.700 Kč, soud poroto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyně 50 % nákladů, vynaložených žalobkyní na marný pokus o mimosoudní vyřízení věci. Všechny výše uvedené částky žalobkyně vynaložila v souvislosti s utrpěným úrazem důvodně a soud jí proto přiznal 50 % náhrady na mzdě, tak i nákladů na pohonné hmotách. V souvislosti s úrazem utrpěla žalobkyně bolest a došlo k dlouhodobému až trvalému omezení jejího osobního života. Znalec určil bolestné žalobkyně, důsledky anestezie, operačního výkonu a dalšími potencionálními riziky 450 body. V době, kdy žalobkyně úraz utrpěla, byla hodnota bodu 275,89 Kč a celkové bolestné vyčíslená znalcem činila částkou 124.181 Kč. Soud žalobkyni s ohledem na určení míry zavinění přiznal 50% z této částky. Následkem úrazu došlo ke snížení společenského uplatnění žalobkyně, které znalec vypočetl podle standardní metodiky Nejvyššího soudu ČR a určil celkovou částku 358.302 Kč. Výše odškodného v souhrnu činila 482.453 Kč a součet bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů v souvislosti s utrpěným úrazem při poměru zavinění 50 % představuje žalobkyni přiznanou částku. Žalobkyně požadovala přiznání částky se zákonným úrokem z prodlení ode dne ukončení léčení (16.8.2017) z původně žalované částky 188.296 Kč a z částky po rozšíření žaloby 506.663 Kč od posledního jednání ve věci ( [datum]) a soud jí vyhověl při zachování poměru zavinění shora uvedeného.

22. Od výroku I. a II. tohoto rozsudku se odvíjí výrok o nákladech řízení. Žalobkyně byla úspěšná a soud jí proto přiznal náhradu vynaložených nákladů dle § 142 a 142 a o.s.ř. ve výši 50% přiznané náhrady škody, za právní zastoupení celkem 17 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/96 Sb. v aktuálním znění po 8.660 Kč, 17 režijních paušálů po 300 Kč, za ztrátu času v souvislosti s odvolacím řízením celkem ve výši 1.200 Kč,´, vše dle vyhl. č. 177/96 Sb. v aktuálním znění a cestovné dle zákona o cestovních náhradách za cesty k odvolacímu soudu ve výši 2 x 886 Kč , celkem bylo žalobkyni z vynaložených nákladů ve výši 150.192,20 Kč přiznáno 756.096 Kč.

23. Žalovaný byl zavázán k zaplacení soudního poplatku ve výši 25.332 Kč jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku dle § 149 o.s.ř. v souladu se zákonem o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je dle zákona od soudních poplatků v tomto řízení osvobozena.

24. V řízení byl proveden znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], náklady znaleckého posudku činily 8.400 Kč a znalci byly přiznány usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne 5. 12. 2020. Znalečné bylo hrazeno ze zálohy, kterou složila [jméno žalovaného] ve výši 5.000 Kč a částka 3.400 Kč byla vyplacena ze státních prostředků. Žalovanému byla v souladu s ust. § 148 o.s.ř. uložena povinnost zaplatit náklady státu představující uhrazené znalečné ve výši 3.400 Kč, neboť žalobkyně je dle zákona o soudních poplatcích v tomto řízení osvobozena.

Poučení