9 C 215/2019-582

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudce Mgr. Františkem Strouhou ve věci žalobci: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], SRN zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o vydání náhradního pozemku takto:

Výrok

I. Řízení se v části týkající se pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Černá v [anonymizováno], okres [okres]; parc. [číslo] v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] v katastrálním území Vyšší Brod, okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres] zastavuje.

II. Soud nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemku s žalobci, v tomto znění: Převodce: [země] - Státní pozemkový úřad, se sídlem [adresa žalované], PSČ: [PSČ] a Nabyvatel [číslo]: [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce] [příjmení] republika [země] Nabyvatel [číslo]: [celé jméno žalobce], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa] [obec a číslo] - [část obce] (Nabyvatel [číslo] Nabyvatel [číslo] dále společně jako„ Nabyvatelé") (Nabyvatelé a Převodce dále také jako„ Smluvní strana" nebo společně jako„ Smluvní strany") uzavírají tuto Smlouvu o převodu pozemku I. [anonymizována dvě slova] úřad, jednající jménem [země] jako převodce, spravuje ve smyslu zákona [číslo] Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ zákon o půdě"), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví České republiky: parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres] parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] - [obec], okres [příjmení] Krumlov; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] v [anonymizováno], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v katastrálním území Horní Planá, okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] - [anonymizováno], okres [okres]; pare. [číslo] nacházející se v katastrálním území [anonymizováno], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [příjmení] Krumlov; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] [část obce], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres]; (dále jen jako„ pozemky").

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11 a zákona o půdě. Pozemky uvedené v článku l. této smlouvy pod písmenem mají hodnotu celkem [částka] (slovy: dva miliony sto osmdesát tisíc čtyři sta padesát sedm korun českých sedmdesát devět haléřů). Nárok Nabyvatelů vůči Převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě vyplývá z následujících rozhodnutí: pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

III. Převodce převádí na Nabyvatele nemovitosti - pozemky specifikované v článku l. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a Nabyvatelé je do svého spoluvlastnictví přijímají. Vlastnické právo k pozemkům přechází na Nabyvatele vkladem do katastru nemovitosti na základě této smlouvy.

IV. Nabyvatelé nabývají pozemky specifikované v či. l. této smlouvy do spoluvlastnictví následovně: Nabyvatel [číslo] nabývá spoluvlastnický podíl k pozemkům specifikovaným v čl. 1 této smlouvy ve výši jedné čtvrtiny (1/4) k celku, a Nabyvatel [číslo] nabývá spoluvlastnický podíl k pozemkům specifikovaným v čl. 1 této smlouvy ve výši tři čtvrtin (3/4) k celku.

V. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelé dále prohlašují, že jim je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají tak, jak je uvedeno v článku lil. a IV. této smlouvy. VI. 1) Smluvní strany se dohodly, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody Smluvních stran. 2) Tato smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu této smlouvy Smluvními stranami. Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašuji, že s jejím obsahem souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy. V [obec] dne ČR - [anonymizována tři slova] V ……. dne [celé jméno žalobce] V ……. dne [celé jméno žalobce]

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci jsou oprávněnými osobami dle ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě"), když jejich nárok na vydání náhradních pozemků nebyl ke dni podání žaloby v celém rozsahu ze strany žalovaného uspokojen, a to z důvodu, že žalovaný odmítá žalobcům přiznat správnou výši ocenění jejich nároků na vydání náhradních pozemků, a to o zhruba 6,5 milionu korun českých. Žalobci se tedy touto žalobou, jako jediným prostředkem, který mají k dispozici, domáhají vydání rozsudku, kterým by nadepsaný soud nahradil projev vůle žalovaného, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků ve vlastnictví žalovaného s tím, že žalobci do žaloby začlenili text navrhované smlouvy o převodu pozemků a tyto zde označují.

2. Žalobce a) a žalobce b) jsou potomky a dědici oprávněné osoby pana [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelého dne [datum], kterému Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Praha podle zákona o půdě přiznal níže popsaným rozhodnutím nárok na náhrady dle zákona o půdě, resp. jehož dědicům [příjmení] pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu přiznal níže popsaným rozhodnutím nárok na náhradu dle zákona o půdě. Na žalobce b) byly následně postoupeny i nároky, které náležely jeho matce, paní [příjmení] [příjmení] a to na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobci a) tak náleží celkem jedna čtvrtina (1/4) z níže popsaných nároků a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny (3/4) z níže popsaných nároků. Tuto skutečnost žalobci zohledňují v rámci textu navrhované smlouvy o převodu pozemků.

3. Žalobkyně a) [celé jméno původní účastnice] zemřela dne [datum] a jedinou dědičkou po ní je [jméno] – [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnul soud tak, že podle § 107 odst. 1 o. s. ř. v řízení pokračuje soud s jedinou dědičkou žalobkyně [celé jméno původní účastnice], narozené [datum], kterou je [jméno] – [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození].

4. Jak je uvedeno výše, žalobci jsou potomky a dědicové oprávněné osoby pana [jméno] [celé jméno žalobce]. V této žalobě uvedené nároky byly žalovaným oceněny na celkovou částku ve výši [částka]. Uvedená pohledávka pak byla žalovaným ve výši [částka] uhrazena a žalobci tuto skutečnost zohledňují při stanovení výše příslušných nároků, která by jim měla nyní náležet při správném ocenění protiprávně odejmutých pozemků. 5. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přiznána náhrada za následující pozemky v kat. území [obec]: 1/2 zbytku parcely. [číslo] (role), o výměře 24 679 m2, a 1/2 zbytku parcely. [číslo] (role), o výměře 19 230,50 m2. Dle výše popsaného rozhodnutí byl původním spoluvlastníkem jedné poloviny pozemků č. kat. 84 a 89, zapsaných ve vložce. [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hrdlořezy podle smlouvy z [datum] pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice], zemřelý dne [datum]. Z protokolu Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že v rámci dědického řízení po zemřelém [celé jméno původní účastnice] jeho dědicové na základě zákona - manželka zemřelého [jméno] [příjmení], syn zemřelého JUDr. [obec] [celé jméno žalobce] syn zemřelého [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) dědictví odmítli, a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, tedy pod nátlakem. Nabytí dědictví bylo následně usnesením Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] potvrzeno státu, přičemž v jeho rámci přešlo na stát i spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům.

6. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) pak jako jediná žijící oprávněná osoba uplatnil v zákonné lhůtě nárok na vydání předmětných nemovitostí, když paní [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a JUDr. [obec] [celé jméno původní účastnice] zemřel dne [datum]. Jediným dědicem na základě zákona po JUDr. [celé jméno původní účastnice] byl dle potvrzení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců). Pozemkový úřad pak ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] konstatoval, že pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě, když byly splněny podmínky ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, jelikož předmětné nevydané pozemky přešly na stát odmítnutím dědictví učiněným pod nátlakem spočívajícím v omezení vlastnictví oprávněných dědiců a jejich politickou a ekonomickou perzekucí.

7. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) zemřel dne [datum] a dle usnesení Obvodního soudu v [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se dědicem předmětného nároku stala jeho manželka [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (k jedné polovině nároku), žalobce a) (k jedné čtvrtině nároku) a žalobce b) (k jedné čtvrtině nároku). Paní [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení] následně převedla svůj nárok smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobce b). Ke dni podání této žaloby tak žalobci a) náleží celkem jedna čtvrtina výše popsaného nároku a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny tohoto nároku.

8. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nabylo právní moci dne [datum]. Tento okamžik však neznamenal vyřízení celé věci, neboť bylo stanoveno pouze to, že panu [jméno] [celé jméno žalobce] (právnímu předchůdci žalobců) nebudou vydány pozemky uvedené shora a bude mu coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu §11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle § 16 zákona o půdě. Důvodem nevydání pozemků je jejich zastavěnost stavebními objekty, inženýrskými sítěmi a sportovními zařízeními pořízenými mezi lety 1968 a 1972 při výstavbě areálu SOU PSO. Pozemkový úřad ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] konstatuje, že předmětné pozemky se nacházejí uprostřed areálu středního odborného učiliště zastavěného objekty bydlení a občanské vybavenosti, sportovním zařízením a ostatní plochou se stavbami bezprostředně souvisejícími a nezbytně nutnými k jejich provozu a dále zasahují do komunikací.

9. K uspokojení těchto nároků žalobců, resp. jejich právního předchůdce přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobcům byla toliko Pozemkovým fondem České republiky (právním předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle §16 odst. l zákona o půdě, avšak pouze ve výši [částka], přičemž tato částka neodpovídá ani jedné polovině ocenění nevydaných pozemků, které učinil dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] Pozemkový fond České republiky. Pozemkový fond České republiky tímto svým oceněním stanovil cenu nevydaných pozemků na celkem [částka]. Žalobci však s takovým oceněním nevydaných pozemků nesouhlasí, což také žalovanému sdělili a domáhali se jejich přecenění, neboť mají za to, že předmětné pozemky již byly v době jejich přechodu na stát územním plánem z roku 1964 určeny jako plochy občanské vybavenosti a tedy stavebními pozemky a tyto se nacházely na území hlavního města Prahy. Z tohoto důvodu tak měly být tyto pozemky oceněny jako stavební, tj. cenou [osobní údaje žalobce] [číslo] podle § 14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz § 28a zákona o půdě). Výše nároku žalobců by tak měla ke dni podání žaloby činit [částka], jak vyplývá ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] zpracovaného [právnická osoba], s.r.o., znaleckým ústavem v oboru ekonomika (po odečtení peněžité náhrady žalobcům již vyplacené). Znalec v tomto posudku na straně 4 až 5 konstatuje, že v době přechodu vlastnického práva na stát se jednalo o pozemky, které byly dle územního plánu z roku 1964 plochy občanské vybavenosti a tedy stavebními pozemky, ačkoli byly vedeny jako pozemky orné půdy, nebyly určeny pro zemědělskou výrobu, jejich využití bylo plánováno pro objekty občanské vybavenosti. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemky ocenil jako stavební.

10. Žalobcům byla rozhodnutím Státního pozemkového úřadu- Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přiznána náhrada za následující pozemky v kat. území [část obce]: 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 86 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (louka) o výměře 148 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 221 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 8 452 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře l 383 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 583 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. c [číslo] (zastavěná plocha) o výměře 647 m, 5/8 pozemku dle PK parc. c [číslo] (zahrada) o výměře 2 127 m2, 5/8 pozemku dle a PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 6 352 m2.

11. Podle výše popsaného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu byla původním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí paní [jméno] [příjmení] (roz. [anonymizováno]), zem. dne [datum] bez zanechání závěti. Dědici povolaní na základě zákona v první dědické třídě dědictví po paní [příjmení] odmítli. Dědicem druhé třídy se stal pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice], který zemřel dne [datum], dříve, než se stačil vyjádřit, zda dědictví po paní [příjmení] rovněž odmítá. Z usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum], sp. zn. l n [spisová značka] vyplývá, že pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice] se stal jediným dědicem po paní [příjmení]. Spoluvlastníkem výše popsaných pozemků se tak stal okamžikem smrti paní [příjmení] pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice].

12. Z protokolu Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že v rámci dědického řízení po zemřelém [celé jméno původní účastnice] jeho dědicové na základě zákona - manželka zemřelého [jméno] [příjmení], syn zemřelého JUDr. [obec] [celé jméno žalobce] syn zemřelého [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) dědictví odmítli, a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, tedy pod nátlakem. Nabytí dědictví bylo následně usnesením Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] potvrzeno státu, přičemž v jeho rámci přešlo na stát i spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům.

13. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) pak jako jediná žijící oprávněná osoba uplatnil v zákonné lhůtě nárok na vydání předmětných nemovitostí, když paní [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a JUDr. [obec] [celé jméno původní účastnice] zemřel dne l l.dubna 1976. Jediným dědicem na základě zákona po JUDr. [celé jméno původní účastnice] byl dle potvrzení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců). Státní pozemkový úřad pak ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] konstatoval, že pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) byl oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě, když byly splněny podmínky ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, jelikož předmětné nevydané pozemky přešly na stát odmítnutím dědictví učiněným pod nátlakem spočívajícím v omezení vlastnictví oprávněných dědiců a jejich politickou a ekonomickou perzekucí.

14. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) zemřel dne [datum] a dle usnesení Obvodního soudu v [obec a číslo] č. j. [spisová značka] se dědicem předmětného nároku stala jeho manželka [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (k jedné polovině nároku), žalobce a) (k jedné čtvrtině nároku) a žalobce [číslo] (k jedné čtvrtině nároku). Paní [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení] následně smlouvou o postoupení pohledávky převedla svůj nárok smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobce b). Ke dni podání této žaloby tak žalobci a) náleží celkem jedna čtvrtina výše popsaného nároku a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny tohoto nároku.

15. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy] ze dne [datum] nedošlo k vyřízení celé věci, neboť bylo ustanoveno pouze to, že žalobcům nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 13 tohoto podání a bude jim coby oprávněným osobám poskytnut náhradní pozemek ve smyslu §11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle § 16 zákona o půdě. Důvodem nevydání předmětných pozemků je, že byly po přechodu na stát zatopeny a stavba domu [adresa] s mlýnem na stavební parcele [číslo] byla zbourána v souvislosti s výstavbou vodohospodářského díla [anonymizováno] přehrady. Rozhodnutí o udělení vodohospodářského povolení k zahájení napouštění údolní přehrady na Botiči bylo vydáno dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [číslo] a stavba vodního díla [část obce] byla schválena rozhodnutím Odboru vodního hospodářství a energetiky NV hlavního města Prahy dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Pozemky tak není možné v souladu s ustanovením §11 odst. l písm. c) zákona o půdě vydat, jelikož jsou tyto zastavěné stavbami.

16. K uspokojení těchto nároků žalobců přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobcům byla toliko poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. l zákona o půdě, avšak pouze ve výši [částka], kterou Státní pozemkový úřad stanovil na základě znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo]. Státní pozemkový úřad tímto svým oceněním stanovil cenu nevydaných pozemků na celkem [částka]. Žalobci však s takovým oceněním nevydaných pozemků nesouhlasí, což také žalovanému sdělili a domáhali se jejich přecenění, neboť mají za to, že předmětné pozemky je nutné ocenit jako pozemky na území hlavního města Prahy bez použití koeficientu snižujícího jejich základní cenu, jelikož v době jejich přechodu na stát bylo [katastrální uzemí] již s hlavním městem Prahou stavebně srostlé a nelze tak v jejich případě při ocenění tento koeficient použít. Z tohoto důvodu tak měly být pozemky, které mají být oceněny jako pozemky stavební, oceněny cenou 250 [spisová značka] dle § 14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz § 28a zákona o půdě2). Výše nároku žalobců by tak měla ke dni podání žaloby činit [částka], jak vyplývá ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znalcem [jméno] [příjmení], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí (po odečtení peněžité náhrady žalobcům již vyplacené). Znalec v tomto posudku na straně 3 konstatuje, že v době předcházející přechodu vlastnického práva na stát probíhala intenzivní výstavba infrastruktury i bytových a rodinných domů, přičemž došlo k tomu, že katastrální území Hostivař stavebně srostlo s územím hlavního města Prahy. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemky ocenil jako pozemky nacházející se na území hlavního města Prahy bez požití koeficientu snižujícího základní cenu pozemků.

17. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, žalovaný protiprávně odmítá správně ocenit nároky žalobců. Celková výše rozdílu, mezi žalobcům poskytnutým plněním za nevydané pozemky a skutečnou hodnotou jejich nároků, která doposud nebyla žalovaným uspokojena, pak činí [částka]. Žalobci a) náleží celkem jedna čtvrtina (1/4) celkové hodnoty nároku a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny (3/4) celkové hodnoty nároku. Žalobcům nezbývá, než se obrátit se svojí žalobou na nadepsaný soud, jelikož žalovaný odmítá předmětné nároky správně ocenit. Žalobci tak podávají tuto žalobu jako poslední možný prostředek ochrany svých práv.

18. Státní pozemkový úřad byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, a to s účinností ke dni l. ledna 2013. Státní pozemkový úřad nemá právní subjektivitu, ale je správním úřadem, tj. organizační složkou státu (viz § l odst. l a 2 zákona č. 503/2012 Sb.). Podle § 3 zákona č. 503/2012 Sb. Státní pozemkový úřad vykonává působnost podle zákona [číslo] Sb., podle zákona o půdě, podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 22 odst. l zákona č. 503/2012 Sb. dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vstupuje Česká republika do všech práv a povinností Pozemkového fondu České republiky, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a ze správních nebo soudních řízení, jejichž účastníkem byl Pozemkový fond České republiky, a včetně postavení Pozemkového fondu České republiky jako povinné osoby podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). K výkonu těchto práv a povinností je příslušný Státní pozemkový úřad.

19. Žalobci s oceněním výše popsaných nároků provedeným žalovaným nesouhlasí, neboť mají za to, že výše popsané pozemky, které jim nebyly vydány, mají být oceněny jako pozemky stavební, resp. jako pozemky v hlavním městě [obec] bez užití koeficientu snižujícího základní cenu. S touto žádostí o přecenění se pak žalobci (případně jejich právní předchůdce) obrátili na žalovaného. Právnímu zástupci žalobců je ovšem z jeho dlouholeté praxe (restitučním sporům se právní zástupce žalobců věnuje již od roku 2013) známo, že žalovaný takovým žádostem v zásadě nevyhovuje a to ani za situace, kdy mu žalobci za tímto účelem poskytnou podklady, které si opatřili vlastním úsilím na vlastní náklady. Žalobci však mají za to, že žalovaného úloha není se v prvé řadě snažit o to, aby oprávněné osoby získaly co možná nejnižší náhradu, ale naopak jeho úlohou je napravovat křivdy způsobené zvůli předchozího režimu, k čemuž má odpovídající odborný aparát - má to být tedy právě žalovaný, kdo vyvine veškeré úsilí k tomu, aby zjistil objektivní stav věci v rozhodné době (tj. v době přechodu předmětných pozemků na čs. stát). Pokud zde existuje důvodná pochybnost o tom, že oprávněné osobě bylo upřeno to, na co má nárok, měl by to být právě žalovaný, kdo se toto pokusí napravit. [obec] toho žalovaný pouze klade další a další požadavky na podklady, kterými má oprávněná osoba prokazovat, že jí bylo postupem žalovaného ukřivděno, přičemž žalovaný má pro opatření příslušných podkladů mnohem lepší předpoklady. Lze tedy shrnout, že žalobce žalovanému předložil všechny jemu dostupné podklady týkající se charakteru pozemků, které byly jeho předkům protiprávně a bez náhrady zabaveny, z nichž i dle žalobci předložených znaleckých posudků vyplývá, že předmětné pozemky měly v době jejich přechodu na stát charakter stavební, resp. že měly být tyto oceněny jako pozemky na území hlavního města Prahy bez užití koeficientu snižujícího základní cenu pozemků. Žalobcům tak nezbývá, než se obrátit se svou žalobou na nadepsaný soud, jelikož žalovaný sám zásadně odmítá nároky oprávněných osob přeceňovat. Přitom je to právě stát, kdo disponuje odpovídajícím aparátem k tomu, aby zjistil skutečný stav věcí, avšak i přesto přesouvá tuto svou povinnost zcela nepřípustně na oprávněné osoby, které se musí spolehnout na to, co jim příslušné orgány státu sdělí, a to bez jakékoli možnosti ověření těchto informací. To vše navíc za situace, kdy podklady, které se vztahují k rozhodnému dni, jsou již padesát let staré a tedy velmi obtížně dohledatelné. Žalobci tak mají velmi složité postavení, kdy žalovaný, ač má k podkladům mnohem snadnější přístup a zároveň disponuje příslušným odborným aparátem, odmítá vyvinout jakékoli úsilí k tomu, aby byl naplněn smysl a účel poskytnutí náhrady oprávněným osobám. Žalobci, popřípadě jejich právní předchůdce, tak vyvinuli veškeré úsilí, které po nich lze spravedlivě požadovat, aby jejich nároky byly oceněny řádně a v souladu se zákonem o půdě. V této souvislosti žalobci odkázali na závěr Nejvyššího soudu ČR uvedený v odůvodnění jeho usnesení ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], cit:„ ... za pozemek, který nebylo možno pro zákonem stanovenou překážku vydat oprávněné osobě, je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemek určený pro stavbu (§14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byl v době převodu na stát v evidenci nemovitostí veden jako zemědělský, byl-li určen ke stavbě (vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby, připadne v době prodeje existující územně plánovací dokumentace); ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jakož i v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve věci totožných žalob vedených proti dalším oprávněným osobám". K interpretaci restitučních zákonů ve vztahu k posouzení povahy nevydaných pozemků se taktéž Nejvyšší soud ČR mimo jiné vyjádřil ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], cit.:„ Současně však není vyloučeno, aby byla povaha pozemků pro ony dva účely (ve snaze o maximální nápravu historických majetkových křivd) hodnocena poněkud odlišně, tj. aby nemovitost k určitému okamžiku byla vnímána jako zemědělská z pohledu zákona č. 229/1991 Sb. a současně byla při určování výše náhrady podle § 14 odst. l a § 28a zákona č. 229/1991 Sb. k témuž momentu posuzována coby pozemek určený k zastavění (existovala-li kupříkladu schválená územně plánovací dokumentace determinující budoucí využití pozemku nebo byla-li nemovitost vykupována za účelem následné realizované výstavby, srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne 6. l. 2016, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) ". Žalobci dále poukázali např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] vydané v jiné restituční věci, která je však skutkově velmi podobná věci žalobců. V dané věci bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že: restituční nárok oprávněné osoby na vydání náhradních pozemků byl žalovaným evidován v částce zcela nepřiměřeně nízké; nebyly ze strany žalovaného akceptovány podklady oprávněné osoby (zejm. znalecky posudek, jehož přílohami bylo mimo jiné souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy, rozhodnutí o umístění stavby sídliště, směrný územní plán); nebyly učiněny žádné kroky ze strany žalovaného k odstranění spornosti o ocenění nároku oprávněné osoby, i když se odlišný názor žalovaného na výši nároku ukázal později jako evidentně nesprávný; byly žalovaným upřednostňovány převody pozemků na třetí osoby podle zvláštních právních předpisů před uspokojením nároků oprávněných osob. Za takto zjištěného skutkového stavu, který se od skutkového stavu předmětné věci žalobců nijak neodlišuje Nejvyšší soud shledal, že, cit.:„ ... nevybočuje právní závěr odvolacího soudu v otázce uspokojení restitučních nároků žalobce převodem náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalované z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když žalovaná (Pozemkový fond ČR) uvedeným svévolným postupem, který je v rozporu se zákonem o půdě, fakticky ztížila (ztížil), ne-li znemožnila (znemožnil) žalobci uspokojení jeho restitučního nároku, pakliže neuznala (neuznal) správnou výši těchto nároků. Na svém názoru, že nevydané pozemky je třeba ohodnotit nikoli jako stavební, přitom žalovaná setrvává nadále, navzdory výsledkům tohoto řízení-srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K podobnému závěru ve skutkově velmi podobných věcech, kdy žalovaný dlouhodobě odpírá oprávněné osobě stanovení správné a zákonné výše nároku, dospěl Nejvyšší soud také např. v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Právnímu zástupci žalobců je z dlouhodobé praxe známo, že žalovaný zcela odmítá přeceňovat nároky oprávněných osob, a to vždy s odkazem na své interní metodické pokyny platné od l. srpna 2015, které však zcela zjevně nerespektují aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, čehož šije žalovaný vědom a na což je také ze strany oprávněných osob dlouhodobě upozorňován. Nadto je právnímu zástupci žalobců známo, že žalovaný uplatňuje tento svůj postoj k přeceňování jednotlivých nároků selektivně, kdy některým oprávněným osobám vyhoví a jejich nároky přecení, zatímco v jiných, skutkově zcela totožných případech takový postup zatvrzele odmítá. Dochází tak k situaci, kdy žalovaný zcela o své vlastní libovůli uplatňuje různý přístup k jednotlivým oprávněným osobám, kdy některým vyhoví a přecení dobrovolně jejich nárok, jiné přitom zcela evidentně diskriminuje a nutí je domáhat se jejich práva nákladnou a zdlouhavou soudní cestou. Tyto osoby jsou pak oproti jiným oprávněným osobám, které se nemusely svého nároku domáhat soudně, značně znevýhodněny, navíc za situace, kdy žalovaný těmto osobám zcela kategoricky odmítá vyjít vstříc. Jakákoli další snaha žalobců o přecenění mimo soudní řízení by tak nebyla úspěšná. Žalobci pak na podporu svého tvrzení přikládají nadepsanému soudu jako důkaz dopis Státního pozemkového úřadu adresovaný oprávněné osobě, panu [příjmení] [jméno] [příjmení], ve kterém žalovaný dobrovolně provedl přecenění nároku na žádost pana [příjmení] [příjmení]. Žalovaný tak učinil v případě, který je skutkově velmi podobný případu žalobců a je tak zjevné, že žalovaný uplatňuje vůči oprávněným osobám selektivní přístup, diskriminuje ty oprávněné osoby, kterým s jejich žádostí o přecenění nevydaných pozemků bez jakéhokoli relevantního důvodu nevyhoví. Rozdíl mezi částkou, která byla žalobcům žalovaným jako náhrada zvýše popsaných rozhodnutí přiznána ([částka]) a výší náhrady, která by měla žalobcům dle výše popsaných rozhodnutí náležet ([částka]) tak činí částku [částka]. Žalovaný tedy odmítá nároky žalobců ve výši rozdílu uvedeného v tomto odstavci této žaloby uspokojit. Žalobci se tak ani nemohou co do této části svého nároku účastnit veřejných nabídek a domáhat se vydání náhradních pozemků. Žalobci jsou přesvědčeni, že žalovaný nesprávně stanovil hodnotu ocenění jejich nároku na vydání náhradních pozemků, když nevzal v úvahu, že v době přechodu vlastnického práva na stát k předmětným nemovitostem v [katastrální uzemí] byly tyto určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací, tedy že pozemky měly v době přechodu na čs. stát charakter pozemků stavebních ve smyslu ustanovení § l la odst. 13 zákona o půdě. Ustanovení § 11 a odst. 13 zákona o půdě přitom stanoví, cit.:„ Cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11“. Nelze proto než uzavřít, že již ke dni, kdy výše popsané pozemky přešly na čs. stát, je třeba na předmětné pozemky hledět jako na pozemky určené pro stavbu, za které náleží žalobci jako oprávněné osobě náhrada ve výši [osobní údaje žalobce] [číslo] za l m2 (ve smyslu § 16 odst. l a § 28a zákona o půdě) jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14odst. l vyhlášky [číslo]), a to z důvodů výše podrobně popsaných. Je přitom irelevantní, že nevydané pozemky byly stále vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, neboť za ně náleží náhrada jako za pozemky určený pro stavbu. Lze tedy shrnout, že výše uvedené závěry žalobců (ve vztahu k poskytnutí náhrady za nevydané pozemky) se přitom opírají o závěry Nejvyššího soudu ČR, který se ve své rozhodovací praxi (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a z poslední doby také např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí] zn. [spisová značka] či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) zcela přidržel výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. US [číslo], publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] svazek 69, sír.

397. Poslední uváděné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo navíc v relevantní části potvrzeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. US [číslo] ze dne [datum], který byl reflektován ve sdělovacích prostředcích a je považován za klíčový, pokud jde o výši náhrad poskytovaných oprávněným osobám dle zákona o půdě - sám Ústavní soud totiž v tomto nálezu konstatuje, že mnohdy jsou náhrady poskytované oprávněným osobám za odejmuté pozemky nemalých výměr symbolické - stejně jako v případě žalobců, jimž žalovaný odpírá správné ocenění jejich nároků. Podle této judikatury považuje Nejvyšší soud za potřebné za odejmuté pozemky poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud tyto byly v době jejich přechodu na stát územně plánovací dokumentací určeny pro stavbu, či pokud byly odejmuty za účelem výstavby či pokud byla výstavba bezprostředně po jejich odejmutí skutečně realizována nebo pokud v době jejich přechodu již byly zastavěny. Nejvyšší soud tak např. v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uvádí, cit.:„ Pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle § 28a zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem kupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle ustanovení §14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb.. Obdobný závěr Nejvyšší soud vyslovil rovněž ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobci tak mají vzhledem k výše uvedenému za to, že jsou v jejich případě splněny předpoklady pro stanovení výše jejich nároků vůči žalovanému tak, jak výše popisují, což dokládají především znaleckými posudky uvedenými u jednotlivých nároků výše.

20. Žalobci činí ocenění náhradních pozemků tak, jak jej ocenil žalovaným pověřený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] svým znaleckým posudkem [číslo] nespornými, vyjma dvou náhradních pozemků. První z nich je pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [příjmení], u něhož znalec udělal pravděpodobně chybu při výpočtu jeho ceny. Většina pozemků (o výměře [číslo] m z [číslo] m) má BPEJ hodnotě [číslo], přičemž této hodnotě odpovídá podle vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb. o cenách staveb pozemků trvalých porostů, náhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jako oceňovací vyhláška) částka ve výši [částka] za 1 m. Tuto částku také znalec správně aplikoval např. u pozemků parc. [číslo] či [číslo]. V [katastrální uzemí], když i hodnota BPEJ těchto pozemků je [číslo]. Znalec však místo toho patrně nedopatřením aplikoval cenu za 1 m ve výši [částka]. Při aplikaci správné ceny (tj. [částka] za 1 m) a při ocenění zbylé části pozemku a porostu na něm podle znalce [příjmení] činí hodnota pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [příjmení] částku [částka] a na této ceně žalobci trvají. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] byl znalcem oceněn správně a žalobci činí cenu [částka] nespornou. Nicméně z procesní opatrnosti poukázali na rekapitulaci cen v závěru znaleckého posudku, kde je u tohoto pozemku patrně rovněž nedopatřením uvedena cena [částka]. Žalobci jsou tak přesvědčeni, že se jedná o pouhou chybu v psaní a mají za to, že stranami cena nesporná tohoto pozemku činí [částka].

21. K reviznímu znaleckému posudku vypracovanému pro Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou [číslo] znaleckým ústavem [právnická osoba] žalobci uvedli, že ve znaleckém posudku jsou pozemky v k. ú. [část obce] uvedené v rozhodnutí Státní pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu č. j. [spisová značka] oceněný částečně jako plochy stavební, částečně jako plochy zeleně a částečně jako plochy náhonu. Ve znaleckém posudku je dále konstatováno, že v současné době jsou předmětné pozemky zastavěny vodní nádrží [část obce], přičemž jako podklady pro posouzení charakteru pozemků v době přechodu na stát, jsou ve znaleckém posudku uvedeny územní plán z roku 1964 a rozhodnutí o umístění stavby [číslo] ze dne [datum]. Žalobci nerozporují znalecký posudek, pokud jde o ocenění pozemků parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], které byly znaleckým posudkem oceněny jako stavební. Žalobci však nesouhlasí s oceněním pozemku parc. č. PK [číslo] a [číslo] jako plocha zeleně a parc. č. PK [číslo] jako plocha náhonu, neboť ze znaleckého posudku není ani patrné, z jakých konkrétních podkladů znalec vycházel při oceňování těchto pozemků a proč právě tyto tři pozemky ocenil odlišně od těch, které ocenil jako stavební, když všechny tyto pozemky bez rozdílu jsou uvedeny v rozhodnutí o umístění stavby. Žalobci jsou přesvědčeni, že všechny pozemky nacházející se v k. ú. [část obce], měly být oceněny jako pozemky stavební a to především proto, že všechny jsou zahrnuty v Rozhodnutí o umístění stavby, přičemž pouze na základě této skutečnosti nelze dojít k jinému závěru, než k tomu, že všechny předmětné pozemky měly ke dni jejich odnětí, tedy ke dni [datum] stavební charakter ve smyslu žaloby a následujících vyjádření žalobců uváděné ustálené judikatury, když byly prokazatelně určeny pro stavbu přehrady. K realizaci stavby uvedené v rozhodnutí o umístění stavby, tedy k realizaci údolní přehrady nakonec skutečně došlo, přičemž takto využity jsou předmětné pozemky dodnes. Žalobci v podpoře svého právního názoru odkázali na dnes již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, na základě které by se neměly odňaté pozemky oceňovat podle jejich evidence v době přechodu na stát, ale podle jejich skutečného charakteru, který je možný určit podle dobově územně plánovací dokumentace, vykoupením či vyvlastněním za účelem stavby, bezprostřední realizací stavby či v neposlední řadě podle rozhodnutí o umístění stavby (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], příp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobci dále odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém je jasně konstatováno, že výše zmíněné podmínky pro posouzení původních pozemků jako stavebních mohou být splněny alternativně, přičemž je vždy nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu. Žalobci dále odkázali na další rozhodnutí z poslední doby, ve kterých Nejvyšší soud potvrdil a zopakoval tyto své závěry, např. v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobci jsou přesvědčeni, že pozemky určené před přechodem na stát k zastavění na základě rozhodnutí o umístění stavby, je třeba s ohledem na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ocenit jako pozemky stavební a tím spíše za situace, kdy k realizaci stavby následně skutečně došlo. Výstavba vodní nádrže [část obce], která na pozemcích stojí dodnes, byla povolena dne [datum], zahájena v říjnu 1959 a dokončena v červnu 1961, tedy ještě před přechodem předmětných pozemků na stát, ke kterému došlo [datum] Tyto skutečnosti vyplývají ze zprávy o výsledku TBP vodního díla [část obce] v [obec a číslo], konané 10. – [datum]. Žalobci dále předložili rozhodnutí o vyčlenění pozemků ze zemědělského užívání, mimo jiné i pozemku PK parc. [číslo] právě za účelem realizace stavby [anonymizováno] přehrady. Ostatní pozemky v předmětném rozhodnutí nejsou, jelikož tak vyplývá z rozhodnutí č. j. [spisová značka]. Tyto pozemky byly již v době přechodu na stát vedeny jako zahrada, příp. pozemku PK parc. [číslo] dokonce jako zastavěná plocha. Proto už ze samotného rozhodnutí č. j. [spisová značka] vyplývá, že většina pozemků nebyla vedena jako zemědělská půda a pozemek, který takto veden byl, tj. PK parc. [číslo] byl za účelem jeho plánovaného zastavění vyňat ze zemědělského půdního fondu. Žalobci k podpoře svého názoru předložili situační matu Vodního díla [část obce], která tvořila přílohu stavebního povolení k této stavbě. V této mapě jsou všechny předmětné pozemky zahrnuty do plánované stavby Vodního díla [část obce]. Žalobci současně předložili katastrální mapu pozemku podle PK pro porovnání pozemků s předloženou situační mapou Vodního díla [část obce], z nichž je evidentní, že všechny pozemky podle rozhodnutí č. j. [spisová značka] byly zastavěny a to takřka čtyři roky předtím, než přešly na stát. Současný stav znaleckého posudku, který nebyl zahrnut do posudku je pozemek parc. č. PK [číslo] o výměře 86 m v k. ú. [část obce], který byl také součástí [anonymizováno] č. j. [spisová značka]. Žalovaný původní pozemky podle rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj hlavního města Prahy č. j. [spisová značka] nacházející se v k. ú. [část obce] sice ocenil jako stavební, nicméně při ocenění aplikoval srážku podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb., jelikož podle žalovaného tyto pozemky nebyly srostlé stavebně s hlavním městem Prahou. Žalobci však v tomto ohledu trvají na ocenění původních pozemků tak, jak jej provedl znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a souhlasí se znalcovým konstatováním, že [katastrální uzemí] bylo v předmětné době stavebně propojené s Horními [obec], [příjmení] a Spořilovem. Tedy, že [část obce] byla stavebně srostlá s hlavním městem Prahou. V tomto ohledu žalobci konstatovali, že žalovaný nepředložil žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že by měly být dány podmínky pro aplikaci příslušné srážky a toto tvrzení žalovaného je tak nutno považovat ze spekulativní a ničím nepodložené. Žalobci dále podotýkají, že původní pozemky se oceňují ve stavu ke dni [datum], když je nade vší pochybnost jasné, že původní pozemky, stejně jako celé [katastrální uzemí], byly stavebně srostlé s hlavním městem Prahou. Prokázání svého názoru žalobci předložili opatření útvaru hlavního architekta, hlavního města Prahy (UHA), k aplikaci § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. na území hlavního města Prahy. K této vyhlášce jsou taxativně vyjmenovány jednotlivé městské části, které nejsou s hlavním městem Prahou stavebně srostlé, ačkoliv se nachází ve správním území hlavního města Prahy. Jedná se tedy o metodiku aplikace srážek za stavební nesrostlost podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. Proto se mění a doplňuje právě vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ve výčtu opatření UHA městských částí, jež nejsou stavebně srostlé s hlavním městem Prahou, pak právě chybí [část obce], ohledně které žalovaný tvrdí, že stavebně srostlá s hlavním městem Prahou nebyla. Přílohou opatření UHA tvoří mapa hlavního města Prahy, ze které je patrné jednak ohraničení hlavního města Prahy, jakožto správního území hlavního města Prahy a dále pak ohraničení stavebně srostlé části hlavního města Prahy. Z této mapy i ze samotného opatření UHA je tak evidentní, na které městské části je třeba aplikovat při stanovení jejich ceny podle vyhlášky č. 316/1990 Sb. srážku z ceny podle přílohy [číslo] této vyhlášky. Z absence [část obce] ve výčtu městských částí v opatření UHA a i ze znázornění [část obce] v mapě, která tvoří přílohu opatření UHA pak jasně vyplývá, že při stanovování ceny odňatých pozemků v k. ú. [část obce], není na místě aplikovat srážku za stavební nesrostlost podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. a naopak je třeba tyto pozemky ocenit jako pozemky na území hlavního města Prahy s hlavním městem Prahou srostlé. Nad to žalobci dodali, že již v době přechodu původních pozemků na stát byly tyto součástí hlavního města Prahy. Původní území města Prahy se dne [datum] rozšířilo o 37 přilehlých obcí. Stalo se tak na základě zákona č. 114/1920 Sb., kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou. Podle § 1 tohoto zákona se součástí [obec] stala [územní celek], zanikly tedy dosavadní samosprávné celky, které se staly součástí tzv. [příjmení] [jméno]. Tato skutečnost je patrná i z mapy stavebních obvodů z let 1947 – 1958, tedy z doby před přechodem původních pozemků na stát. Z této mapy stavebních obvodů jasně vyplývá, že [část obce], tedy i původní pozemky se nacházela na území hlavního města Prahy. Z toho plyne, že původní pozemky v k. ú. [část obce] byly součástí tzv. [příjmení] [jméno], a tedy byly s hlavním městem Prahou stavebně srostlé již v době před jejich přechodem na stát. Podle opatření UHA, podle kterého se mají aplikovat srážky za stavební nesrostlost, byla [část obce] rovněž součástí hlavního města Prahy, a proto by také měly být oceněny, tedy bez aplikace srážek podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. Tato tvrzení jsou prokázána výřezy z územního plánu z roku 1964 včetně legendy z regulačního plánu [anonymizováno] včetně legendy a [anonymizováno]. Dále opatřením útvaru hlavního architekta hlavního měst prahy a aplikaci ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky š. 182/1988 Sb. na území hlavního města Prahy zákonem č. 114/2020 Sb. a výřezem z mapy stavebních obvodů hlavního města Prahy z roku 1958.

22. Změna judikatury soudů při ukládání povinností vydat náhradní pozemky. Až do roku 2009 byla soudní praxe nejednotná. Ústavní soud se klonil k názoru, že lze vyhovět žalobám oprávněných osob a že předchůdce žalovaného (Pozemkový fond České republiky - dále jako„ PF ČR") nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona č. 95/1999 Sb. před uspokojováním závazků státu podle §11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal. Tuto právní větu obsahuje nález Ústavního soudu sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum], který však nebyl do roku 2009 plně akceptován judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která tak byla v rozporu s tímto nálezem Ústavního soudu ČR. Uvedený nález tak např. mj. konstatoval, že, cit.:„ ...že pokud nárok podle žák. [číslo] Sb. nebyl dlouhodobé uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního náhradního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. ". Ve stejném nálezu Ústavní soud ČR dále uvedl, že účelem ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě je, cit.:„ ... zajistit co nejsnadnější uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo veřejný zájem zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav... ", a dále, že Pozemkový fond ČR„ ...má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob...", a že„ ...Fond se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemku, nemu.ie zbavit. Zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch, před převody bezúplatnými. Nesmí ani upřednostňovat mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Ke změně konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR dochází až v roce 2009, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovanému [příjmení] [jméno]. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR přiklání k judikatuře Ústavního soudu a jednoznačně připouští možnost, aby se oprávněné osoby cestou soudní žaloby domáhaly po PF ČR nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, a to jako náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ČR vychází mimo jiné z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], III. US [číslo], [webová adresa], ve kterém Ústavní soud připustil možnost oprávněné osoby, aby se domáhala vydání konkrétních náhradních pozemků. Tento nález Ústavního soudu výslovně uvádí, že převod náhradních pozemků není rozhodováním ve správním řízení a že vztah mezi PF ČR, resp. nyní Státním pozemkovým úřadem a oprávněnou osobou není vztahem mocenským. Ústavní soud tento vztah charakterizuje rovností obou subjektů v rovině soukromoprávní s důrazem na to, že se jedná o vztah dlužníka a věřitele. Zákon o půdě stanoví Státnímu pozemkovému úřadu povinnost uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, avšak nestanoví prostředky, jimiž se má věřitel jejího uzavření domoci. Z tohoto důvodu platí obecný režim, kdy podle §161 odst. 3. o. s. ř. je možno projev vůle nahradit pravomocným rozsudkem soudu. Ústavní soud uvedl mj.: Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku může představovat jediný prostředek obrany proti libovůli. Ustavní soud rovněž připomíná, že z ústavního zákazu odepření spravedlnosti vyplývá povinnost obecných soudu vyplňovat mezery v zákonech tam, kde by opak vedl k faktické nevymahatelnosti nároku. Ostatně i jiný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] ukazuje, že i Nejvyšší soud si je vědom povinnosti zajistit vynutitelnost nároku podle §11 odst. 2 zákona o půdě. " Tento výklad Ústavní soud potvrdil v nálezu ze dne [datum], Pl. US [číslo]. Z toho nálezu také vyplývá, že na originální nároky restituentů (jako je nárok žalobce) se nevztahuje tzv. restituční tečka. Žalobci pro úplnost odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. II. US [číslo] ze dne [datum], kde mj. konstatoval, cit:„ Lze jen dodat, že stav, kdy Státní pozemkový úřad (dříve [příjmení] fond České republiky (dále jen„ pozemkový fond")) dlouhodobě nevyhlašuje veřejné nabídky nebo tak činí v nedostatečném množství, není již řadu let nijak výjimečný. Ústavní soud v reakci na něj připustil možnost, aby si oprávněná osoba v případech svévolného postupu ze strany pozemkového fondu sama vybrala pozemek mimo cestu veřejné nabídky podle § 11 a zákona o půdě a svůj nárok k němu uplatnila žalobou (především nález ze dne [datum] sp. zn. III. US [číslo] ([spisová značka])) ." V intencích těchto nálezů Ústavního soudu dnes již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud ČR (např. usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a mnohé další), když výslovně připouští vydávání pozemků i mimo rámec veřejných nabídek Státního pozemkového úřadu, a to opět v kontextu individuálního přístupu k jednotlivým případům, když takový postup vyžaduje, aby postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce byl liknavý. Jak vyšší soudní autority opakovaně konstatovaly, pokud stát nebyl schopen uspokojit restituční nárok původní oprávněné osoby (která se uspokojení svých práv ani nedožila) a nárok není po mnoha letech uspokojen dodnes, je hodnocení takového postupu státu jako„ liknavého" ještě značně zdrženlivé. V prvé řadě však je žalobcům upírána možnost jejich nárok náležitě uplatnit v odpovídající výši, a tedy se ani nemohou veřejných nabídek účastnit. Žalobci tak nemají zájem se ani veřejných nabídek účastnit, neboť mají za to, že žalovaný vůči nim dlouhodobě postupuje liknavě a svévolně, když jim upírá náhradu ve výši dle zákonné úpravy, a proto se obrací s návrhem na vydání náhradních pozemků na nadepsaný soud. Ostatně žalovanému trvalo dlouhých 25 let, než vůbec žalobcům přiznal nárok týkající se nevydaných pozemků v [katastrální uzemí], přičemž tento nárok navíc nesprávně ocenil. Lze tak shrnout, že v kontextu dnes již ustálené judikatury Nejvyššího soudu citované žalobci výše, týkající se této problematiky, se jedná o postup žalovaného, který je dle mínění žalobců v rozporu s dobrými mravy a poškozuje žalobce na jejich právech, neboť jim bylo zcela znemožněno domáhat se náhrady za nevydané pozemky v odpovídající výši. Žalobci se tak ani nemohli domáhat vydání náhradního pozemku v hodnotě, která by odpovídala skutečné výši jejich nároků a byli tak ve vztahu k dalším oprávněným osobám, který tento problém řešit nemusely, značně znevýhodněni. Již od okamžiku, kdy právní předchůdce žalobců uplatnil své nároky, tak nebylo jemu, ani posléze žalobcům, umožněno získat odpovídající kompenzaci za křivdy, které jim (respektive jejich rodině) byly v minulosti českým státem způsobeny. Tím samým státem, který se nyní již více jak 25 let zdráhal přiznat žalobcům, resp. jejich právnímu předchůdci to, co jim po právu náleží. Takový postup žalovaného lze tedy zcela nepochybně označit za liknavý a svévolný ve vztahu k žalobcům, což ostatně vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný dobrovolně a dlouhodobě odmítá uspokojit nároky žalobců v částce [částka] vydáním náhradních pozemků podle zákona o půdě, žalobci se jejich vydání domáhají touto žalobou, a to v souladu s judikaturou uvedenou shora.

24. K převoditelnosti náhradních pozemků žalobci uvedli, že u pozemků parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], sám žalovaný uvedl, že žádost obce o nárokový převod není u těchto pozemků evidována a u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] uvedl, že spor s obcí [obec] byl již pravomocně ukončen. Žalobci tak předpokládají, že tyto pozemky jsou převoditelné.

25. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný uvádí, že se na tomto nachází přepad z obecní čističky odpadních vod (dále ČOV) ústící do Drážního rybníku, z čehož patrně dovozuje překážku převoditelnosti tohoto pozemku. Žalobci upozornili, že z územního plánu předloženého žalovaným nevyplývá, že by tento pozemek byl jakkoliv dotčen přepadem z obecního ČOV. I kdyby tomu tak bylo, nejednalo by se o překážku převoditelnosti stanovenou zákonem č. 503/2013 Sb. o státním pozemkovém úřadu, ani podle judikatury. Pozemek je tedy bez dalšího převoditelný. Podle veřejného registru půdy LPIS je v současné době z převážné většiny zemědělsky tento pozemek obhospodařován i přes žalovaným tvrzenou existenci přepadu ČOV, a proto jsou žalobci přesvědčeni, že převodu pozemku nebrání žádná překážka, přičemž tento pozemek je vhodný k zemědělské činnosti. Sám žalovaný přitom do svých veřejných nabídek běžně zařazuje pozemky, na kterých se nachází podobná zařízení jako přepad obecní ČOV, jako např. u veřejné nabídky z [datum], v níž byl nabízen pozemek, na kterém se nacházel svod předčištěných odpadních vod.

26. K pozemku [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný namítá, že je nepřevoditelný, jelikož byly ohledně něj podány dvě žádosti o převod. Ani jedna z těchto žádostí nepředstavuje překážku převoditelnosti. Žádost [číslo] byla podána [anonymizováno] lesy a statky ČR, s. p., tedy státními podnikem zřízeným na základě zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku. Nejedná se tedy o žádost územně samosprávního celku, jak předpokládá § 7 zákona o státním pozemkovém úřadu, která by za splnění určitých předpokladů skutečně mohla představovat překážku převoditelnosti. V tomto případě se ale jedná o žádost jedné organizační složky státu vůči druhé. Vyhověním takové žádosti by pozemek zůstal stále ve vlastnictví státu a pouze by se změnil subjekt příslušný s tímto pozemkem hospodařit. Takový přesun majetku státu však nemůže představovat překážku převoditelnosti. Pozemek je tedy převoditelný. V tomto směru žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který konstatoval, že žádost organizační složky státu konkrétně Lesů ČR o realizaci změny nakládání majetkem státu nepředstavuje překážku převoditelnosti (č. l. 427). Žádost [územní celek] rovněž nepředstavuje překážku převoditelnosti, jak se snaží žalovaný tvrdit. Nejvyšší soud totiž dovodil, že ne každá žádost obce či kraje představuje překážku převoditelnosti, jelikož je třeba zkoumat její důvodnost, tedy zda je jí možné vyhovět a dokonce zda není promlčená. Tento názor vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (je nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, resp. bude moci být vyhověno). Předmětná žádost [územní celek] byla podána podle § 7 odst. 2 zákona o státním pozemkovém úřadu, tedy z důvodu, že se na pozemku má nacházet silnice či ochranné pásmo silnice. Z územního plánu dopravní infrastruktury [územní celek] však nevyplývá, že by na předmětném pozemku byla jakákoliv stavba dopravní infrastruktury či její ochranné pásmo. Žádost [územní celek] je tedy nedůvodná a žalovaný by jí neměl vyhovět. V tomto případě tak žádost nemůže představovat překážku převoditelnosti.

27. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný namítá, že tento je dotčen územní rezervou plynovodu VTL. Plynovod, stejně jako např. vodovod, kanalizace, apod., nepředstavuje překážku převoditelnosti, k čemuž se vyjádřila i judikatura např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Navíc sám žalovaný pozemky, na kterých se nachází plynovody, vodovody či pozemky, které jsou dotčeny smlouvou o zřízení těchto staveb, běžně zařazuje do veřejných nabídek pro oprávněné osoby. Tím, že nyní tuto překážku namítá, žalovaný pouze potvrzuje svůj dlouholetý liknavý a svévolný přístup k žalobcům. K tvrzení žalovaného, že pozemek parc. [číslo] je dotčen koridorem železnice není pravdivé a nepředstavuje ani překážku převoditelnosti. Podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu jsou mimo jiné nepřevoditelné pozemky, jež jsou na základě územního či regulačního plánu, popř. územního rozhodnutí určeny k zastavění, stavbou dopravní infrastruktury. Na předmětném pozemku však není vymezen koridor železnice, ale pouze územní rezerva koridoru železnice a v takovém případě není tento pozemek určen k zastavění stavbou dopravní infrastruktury, jak žalovaný tvrdí. Územní rezerva představuje pouze plochu, u níž se má teprve v budoucnu prověřit možnost jejího budoucího využití. Nejedná se proto o pozemek určený k zastavený stavbou dopravní infrastruktury, což by skutečně znamenalo nepřevoditelnost pozemku, ale pouze dočasné opatření, na základě kterého má být vymezená plocha v budoucnu prověřena. To ostatně konstatoval o Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]. Vymezení územní rezervy ani automaticky nepředstavuje omezení vlastnického práva, které by zakládalo nárok na náhradu za jeho omezení, což konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. [spisová značka]. Vymezení územní rezervy na pozemku parc. [číslo] tak nepředstavuje překážku převoditelnosti, jelikož je žádným způsobem neomezuje v budoucím využívání pozemků k zemědělské činnosti. Když tento pozemek je v současné době zemědělsky využíván, což vyplývá z veřejného registru půdy LPIS.

28. U pozemku parc. [číslo] se jedná o stejnou situaci jako u pozemku parc. [číslo] s tím rozdílem, že na pozemku je vymezena územní rezerva trasy silnice. I tento pozemek je tedy převoditelný.

29. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. Mladoňov žalovaný namítá, že tento pozemek je nepřevoditelný, neboť je dotčen stavbou třetí osoby. Nachází se na něm rybník a dále tvoří funkční celek se stavbou třetí osoby. Tato tvrzení však nejsou nijak prokázána. Ortofotomapa k tomuto pozemku prokazuje, že pozemek zastavěn není a nelze ani dovodit, že by tento pozemek byl součástí jakéhokoliv areálu. K tvrzení žalovaného, že pozemek je kvůli rybníku nepřevoditelný, žalobci odkázali na judikaturu, podle níž nepředstavuje rybník na pozemku překážku převoditelnosti. Žalovaný navíc v rámci veřejných nabídek nabízí pozemky tvořené vodní plochou, i pozemky, na kterých se nachází rybníky. Pozemek je proto převoditelný, neboť se na něm nenachází žádná stavba, není součástí žádného areálu a rybník nepředstavuje překážku ani podle žalovaného, který podobné pozemky zařazuje do svých veřejných nabídek.

30. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný namítá, že tento je na základě územního plánu zařazen do ploch technické infrastruktury a byl k němu zpracován projekt na umístění sběrného dvora. Označení pozemku jako ploch technické infrastruktury nepředstavuje podle zákona nebo judikatury překážku převoditelnosti. Projekt sběrného dvora není územním plánem, regulačním plánem ani územním rozhodnutím. Nejedná se tedy o žádný podklad územně plánovací dokumentace, který by tvořil překážku převoditelnosti podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu. Jedná se pouze o nezávislou studii na využití pozemku, která nemůže založit žádnou překážku převoditelnosti. K pozemku dále žalovaný namítá, že o jeho bezúplatný převod požádal [datum] [územní celek] a to na základě § 7 odst. 1 písm. a), b) a c). Žalobci proti tomu namítají, že ne každá žádost obce představuje překážku převoditelnosti, protože ne každé žádosti lze vyhovět, a proto je třeba zkoumat, zda je žádost důvodná či zda je jí možné vyhovět. [územní celek] o pozemek požádala proto, že pozemek je v zastavěném území a určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou; pozemek je v zastavěné ploše a je určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou a pozemek je na základě rozhodnutí o umístění stavby určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Žádný z výše uvedených důvodu však není v tomto případě dán, protože pozemek není určen k zastavění žádnou veřejně prospěšnou stavbou, jak vyplývá z územního plánu předloženého samotným žalovaným. Žalovaný ani nepředložil žádné rozhodnutí o umístění stavby, a proto žalobci uzavírají, že pozemek je převoditelný, protože žádost obce Černá v Pošumaví není důvodná, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný jí ani po více než pěti letech nevyhověl.

31. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný tvrdí, že na pozemku je naplánovaná trasa elektrického vedení a k tomu žalovaný uvádí jasná stanoviska shora uvedená, že i v tomto případě se jedná o liniovou stavbu, jejíž existence nepředstavuje překážku převoditelnosti, když sám žalovaný takto dotčené pozemky běžně zařazuje do svých veřejných nabídek pro oprávněné osoby. Pokud žalovaný tvrdí, že pozemek tvoří funkční celek se stavbou [číslo] není toto tvrzení ničím prokázáno, protože ortofotomapa, kterou žalovaný předložil, neprokazuje, že pozemek je součástí nějakého širšího areálu. Z ortofotomapy pouze vyplývá, že pozemek sousedí s jinými pozemky, přičemž na některých sousedních pozemcích se nachází stavby. Proto je i tento pozemek převoditelný.

32. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný namítá, že pozemek je blokován pro pozemkové úpravy, přičemž jako důkaz navrhuje předložit rozhodnutí MŽP-USES [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] [obec] toho však žalovaný předložil rozhodnutí MŽP-USES [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], ze kterého navíc nevyplývá, že by předmětný pozemek byl blokován pro pozemkové úpravy. Tato skutečnost nevyplývá ani z katastru nemovitostí, a proto žalobci uzavírají, že pozemek je převoditelný, jelikož není prokázáno, že by byl pozemek pro pozemkové úpravy blokován. Navíc sám žalovaný běžně zařazuje pozemky blokované pro různé pozemkové úpravy do svých veřejných nabídek pro oprávněné osoby.

33. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] žalovaný namítá, že je využíván jako sad (což je ostatně zemědělský pozemek) a je využíván společně se stavbou, přičemž je navíc oplocen a zastavěn stavbou [adresa]. Žalovaný ani v tomto případě netvrdí, jakým způsobem je pozemek užíván se sousední stavbou, tedy v čem spočívá onen areál, a protože žalobci uzavírají, že pozemek je převoditelný. K existenci sadu a oplocení žalobci dodali, že sám žalovaný do svých veřejných nabídek zařazuje pozemky, na kterých se nachází ovocné stromy a které jsou navíc i oploceny. Příkladem je veřejná nabídka z [datum], v níž byl nabízen pozemek, na kterém se nacházelo betonové oplocení jiného vlastníka a i přesto se podle žalovaného nejednalo o překážku převoditelnosti. I v tomto případě je pozemek převoditelný. Lze k tomu ještě připomenout, že výřez z ortofotomapy prokazuje, že pozemek není zastavěn žádnou stavbou.

34. U pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] žalovaný namítá, že se částečně nachází na území přírodní památky. Žalobci však mají za to, že pozemky nacházející se na území přírodních památek lze převést, pokud k tomu dá souhlas Ministerstvo životního prostřední. Žalovaný však zjevně odmítá podat tuto žádost a pouze opakuje své tvrzení, že pozemek je nepřevoditelný. Žalobci jsou však přesvědčeni, že tento pozemek je vhodný k převodu, protože je z převážné části zemědělsky obhospodařován, což vyplývá z veřejného registru půdy LPIS.

35. Obecná cena pozemků, jejichž vydání se žalobci domáhají touto žalobou je nižší, než je částka [částka] Cena pozemků je tedy nižší, než žalovaným neoprávněně neuznaná hodnota nároku na vydání náhradního pozemku podle § l la zákona o půdě. Cena jednotlivých pozemků byla stanovena žalobcem na základě jednotlivých znaleckých posudků, které žalobce dokládá společně s touto žalobou, 36. Žalovaný navrhnul žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou.

37. Žalobce učinil nespornou skutečnost, že žalobci jsou oprávněnou osobou dle příslušných rozhodnutí Pozemkových úřadu.

38. Podle názoru žalovaného ke dni [datum] činí aktuální výše restitučních nároků žalobců, která činí u oprávněné osoby paní [celé jméno původní účastnice] částku [částka] a u pana [jméno] [celé jméno původní účastnice] částku [částka]. Žalobci jako oprávněné osoby se nezúčastnili v žádné nabídce pozemků podle z.č. 229/1991 Sb., z.č. 95/1999 Sb. ani z.č. 503/2012 Sb. Lze proto uvést, že právní předchůdci žalobců, a to paní [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení], pan [jméno] [celé jméno žalobce] ani paní [celé jméno původní účastnice] se neúčastnily v žádné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb., z. [číslo] nebo zákona č. 503/2012 Sb., tudíž dle názoru žalovaného jako oprávněné osoby neprojevily dostatečný zájem o zisk náhradního pozemku zákonnou cestou. U žalobce pana [celé jméno žalobce] lze konstatovat, že většinu restitučního nároku získal postoupením, a v případě, pokud se nabídky zúčastnil, tak byl úspěšný. Podle názoru žalovaného nelze v daném případě usuzovat v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky na liknavost a svévoli žalovaného vůči žalobcům v tom smyslu, že žalovanému lze uložit povinnost uzavřít smlouvu s oprávněnými osobami o převodu vlastnického práva k náhradním pozemkům. O takový postup by se jednalo pouze v případě, pokud by se žalobcům nedostalo nabídky odpovídajících pozemků, které by byly způsobilé uspokojit jejich restituční nárok. Žalobci dovozovaná liknavost na základě délky trvání správního řízení sama o sobě nenaplňuje požadovaný stupeň výjimečnosti, na základě kterého pak vzniká na straně oprávněných osob právo domáhat se vydání pozemku nezařazeného do veřejné nabídky žalované, neboť:„ Delší doba, po niž její nárok nebyl uspokojen, byť jinak jistě nežádoucí, nedokládá přitom sama o sobě, že by postup vůči žalobkyni byl nekorektní a bránící úspěšnému uplatnění jejích nároků...“ (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Dále žalovaný odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] a novější rozhodnutí např. sp.zn [spisová značka] a v nich citovanou judikaturu. Rozhodující je pak ta skutečnost, zda žalovaný jednal ve vztahu k žalobcům liknavě či svévolně. Znaky liknavosti a svévole na straně žalovaného je možno spatřovat v takovém postupu žalovaného, který by bezdůvodně a protizákonně oddaloval uspokojení restitučních nároků žalobců. Takové skutečnosti nebyly ze strany žalobců dosud prokázány.

39. Žalovaný uvedl k jednotlivým pozemkům, na jejichž vydání uplatnili žalobci nárok důvody pro jejich nevydání podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen„ z.č. 503/2012 Sb.“) dle § 6 odst. 1), který vymezuje, jaké pozemky jsou z převodu podle zákona [číslo] Sb. (dále jen„ zákon o půdě“) vyloučeny. Pozemky byly prověřeny dle § 6 odst. 1) z.č. 503/2012 Sb. Žalovaný odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, a to nově např. na usnesení sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde Nejvyšší soud dovodil, že vhodnými náhradními pozemky jsou především pozemky, které mohly být zařazeny do veřejné nabídky, cituji:„ ..srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dále při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je současně nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).“ Žalovaný se domnívá, že ze strany žalobců nebyla dosud prokázána dlouhodobá aktivní, leč marná snaha oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a dále kvalifikovaný nezákonný postup žalovaného vůči žalobcům jako oprávněným osobám při tomto jejím jednání, tj. liknavost či svévoli na straně žalovaného při uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě.

40. K důvodům nevydatelnosti jednotlivých pozemků žalovaný uvedl následující. Ohledně parcela [číslo] v k. ú. [obec] - v katastrálním území dosud neproběhla (a neprobíhá) pozemková úprava. Na části k. ú. byla zpracována JPÚ, ale ta se netýká území, ve kterém se nachází předmětná parcela. Skutečnost, že přes pozemek vede odtok – přepad z obecní ČOV do Drážního rybníku, byla doložena ve sdělení obce ze dne [datum]. Odtok z ČOV je taktéž zachycen v územním plánu. K parcele [parcelní číslo] v k.ú [obec] žalovaný předložil žádosti o převod [číslo] [osobní údaje žalobce] [číslo]. K parcele [parcelní číslo] v k. ú. [obec] žalovaný uvedl, že podle územního plánu je přes pozemek vede koridor územní rezervy pro VTL plynovod a koridor železnice DI [číslo]. K parcele p. [číslo] žalovaný uvedl, že dle územního plánu je přes pozemek vede trasa silnice III. třídy. K parcele [parcelní číslo] [obec] Údolí žalovaný uvedl, že část parcely je využívána jako sad u KN st. [anonymizováno], část je oplocena a užívána spolu se stavbou. K pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [anonymizováno] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] žalovaný uvedl, že žádost obce o nárokový převod není u předmětných pozemků evidována. U pracely parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] je pozemek dotčen stavbou ve vlastnictví třetí osoby, což je důvodem nepřevoditelnosti. K pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] žalovaný uvedl, že pozemek je dle územního plánu zařazen do ploch technické infrastruktury a byl pro něj zpracován projekt na umístění sběrného dvora. O tento pozemek požádala obec Černá v Pošumaví o bezúplatný převod [číslo] z [datum] podle § 7 odst. 1 písm. a),b),c) zákona č. 503/2012 Sb.). K pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] žalovaný uvedl, že přes pozemek je naplánováno umístění el. vedení VN 22 kV. Parcela tvoří funkční celek se stavbou umístěnou na parcele parc. č. st. [číslo]. K parcele [parcelní číslo] v k.ú. [obec] žalovaný uvedl, že je na něj blokace pro pozemkové úpravy vkládána do systému na základě [příjmení] Jihočeského kraje, dle kterých parcela spadá do RBC 596. Účelem bylo zachování stabilnějších složek krajiny. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] žalovaný uvedl, že na pozemek dopadá důvod nepřevoditelnosti pozemku s ohledem na výlukový důvod podle § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb. s tím, že parcela částečně zasahuje do ochranného pásma [ulice] Malše pouze velmi malou částí.

41. K reviznímu znaleckému posudku [číslo] (dále také„ předložený ZP“), který vypracoval znalecký ústav [právnická osoba] (dále jen„ znalecký ústav“), a to na základě ustanovení Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalovaný uvedl, že trvá na ocenění všech pozemků v k.ú. [část obce] podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, a to na základě doložení Rozhodnutí o umístění stavby [číslo] vodního díla – údolní přehrady na potoku Botiči v [obec] – [část obce] č.j. [spisová značka] 1959 ze dne [datum rozhodnutí]. V předloženém ZP jsou jako stavební pozemky nebo pozemky určené k zastavění oceněny pouze některé pozemky v k.ú. [část obce] (parc. č. PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo]). Pozemky parc. č. PK [číslo] a PK [číslo] jsou oceněny dle § 14 odst. 4 a pozemek parc. č. PK [číslo] je oceněn dle § 14 odst. 5 vyhlášky. Žalovaný trvá nadále u pozemků v k.ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1) oceňovací vyhlášky použití srážky 60 % dle položky [číslo] tabulky č. I. přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Znalecký posudek [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] nesprávný, a proto tedy sporný. Ocenění pozemků v k.ú. [obec] lze akceptovat podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky bez použití srážek dle přílohy [číslo]. Žalovaný má za to, že znalecký ústav pro výpočet výše restitučního nároku za tyto nevydané pozemky použil nesprávné výměry nevydaných částí původních pozemků parc. č. PK [anonymizováno] (28.497 m2) a PK [anonymizováno] (19.896 m2). Žalovaný se proto domnívá, že oceněním nesprávné výměry nelze správně určit cenu pozemků. Žalovaný k ocenění pozemků v k.ú. [část obce] uvádí, že toto oceněni je zcela sporné. Znalecký ústav nesprávně posoudil možnost aplikace srážky 60 % dle položky [číslo] tabulky č. I. přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky u pozemků oceněných dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, a nesprávně tuto srážku v ZP při ocenění těchto pozemků nepoužil. Důvodem tohoto názoru je, že s ohledem na dodatečné předložení Rozhodnutí o umístění stavby vodního díla v k.ú. [část obce] a s ohledem na dosavadní vyjádření žalovaného lze všechny pozemky v k.ú. [část obce] ocenit dle § 14 odst. 1) oceňovací vyhlášky. Části pozemků v k.ú. [obec] byly oceněny v souladu s ÚPD jako pozemky určené k zastavění podle § 14 odst. 1) oceňovací vyhlášky, a části pozemků byly oceněny jako nestavební (zemědělské) podle § 14 odst. 4) oceňovací vyhlášky. Lze učinit nesporným, že při ocenění pozemků v k.ú. [obec] dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky nebudou použity srážky podle přílohy [číslo]. Znalecký ústav však pro výpočet výše restitučního nároku za tyto nevydané pozemky použil nesprávné výměry nevydaných částí původních pozemků parc. č. PK [anonymizováno] (28.497 m2) a PK [anonymizováno] (19.896 m2). Tyto výměry nevydaných částí původních pozemků PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] jsou sice uvedeny na rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Následně však byly z takto nevydaných pozemků na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 zn.: [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze zn.: [spisová značka] vydány oprávněným osobám další části o výměře 8.324 m2 z pozemku parc. č. PK [anonymizováno] a 643 m2 z pozemku parc. č. PK [anonymizováno]. Celková výměra nevydaných pozemků tedy činí 20.173 m2 v případě pozemku parc. č. PK [anonymizováno] a 19.253 m2 v případě pozemku parc. č. PK [anonymizováno]. Tuto skutečnost znalecký ústav v ZP vůbec nezohlednil. Znaleckým ústavem byla tedy oceněna nesprávná výměra nevydaných pozemků, a jejich cena tak nebyla určena správně. Již z tohoto důvodu nelze ZP a v něm určenou cenu pozemků učinit mezi stranami nespornou. U částí pozemků parc. č. PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] v k.ú. [obec], které znalecký ústav nepovažuje za pozemky určené pro stavby, ale za pozemky zemědělské o výměře 12.333 m2, znalecký ústav nesprávně ocenil tyto části pozemků podle § 14 odst. 4) oceňovací vyhlášky (75 % ceny orné půdy). Celková cena těchto částí pozemků dle ZP činí [číslo] Kčs. Tyto pozemky byly podle rozhodnutí o jejich nevydání evidovány jako role (tj. dnes orná půda). Ocenění zemědělské části těchto pozemků mělo být provedeno podle § 14 odst. 3 oceňovací vyhlášky. Takto určená cena by při výměře 12.333 m2 činila [číslo] Kčs. Znalecký ústav ocenil nesprávnou výměru nevydaných pozemků. Oceněním nesprávné výměry pozemku nelze správně určit cenu pozemku. K ocenění pozemků v k.ú. [část obce] žalovaný uvedl, že ocenění nelze mezi stranami učinit nesporným. Dle právního názoru žalovaného by u pozemků v k.ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1 měla být uplatněna srážka 60 % podle položky [číslo] tabulky č. I. přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky. Podle položky [číslo] tabulky č. I. přílohy [číslo] se sníží cena pozemku, jde-li o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé. Podle výkladu předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb., která předcházela vyhlášce [číslo] Sb. (principy oceňování se nezměnily, výklad tak lze použít i pro tuto vyhlášku), jde o části obcí (zpravidla dříve samostatné obce nebo samoty), které nejsou spojeny s kmenovou obcí souvislou zástavbou, tj. není jeden souvislý intravilán. Podle dostupných ortofotosnímků a územně plánovací dokumentace z 50. – 70. let nebyla [část obce] stavebně srostlá s [část Prahy] se sousedními katastrálními územími hlavního města Prahy. Kromě toho se oceňované pozemky nacházely také na samotě mimo souvisle zastavěné území [část obce] (mimo souvislý intravilán). [ulice] nesrostlost oceňovaných pozemků je tak splněna hned dvakrát (mlýn se nacházel na samotě mimo intravilán [část obce] a zároveň [část obce] nebyla stavebně srostlá s [příjmení]). To prokazují letecké snímky. U pozemků v k.ú. [část obce] oceňovaných podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky měla být provedena úprava ceny dle položky [číslo] tabulky č. I. přílohy [číslo]. Žalovaný se proto domnívá, že cena pozemků proto nebyla znaleckým ústavem v ZP určena správně a proto ji nelze ze strany žalovaného akceptovat, tj. učinit nespornou. Znalecký ústav v předloženém ZP provedl posouzení„ stavební nesrostlosti“ a tedy i ocenění stavebních pozemků v k.ú. [část obce] nesprávně.

42. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle ustanovení § 4 zákona o půdě, učinili účastníci nesporným. Podrobnosti jsou uvedeny v odstavcích 1 až 16 odůvodnění tohoto rozsudku.

43. Původní žalobkyně a) [celé jméno původní účastnice] žalobce b) jsou potomky a dědici oprávněné osoby pana [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], zemřelého dne [datum], kterému Ministerstvo zemědělství - Pozemkový úřad Praha podle zákona o půdě přiznal níže popsaným rozhodnutím nárok na náhrady dle zákona o půdě, resp. jehož dědicům [příjmení] pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu přiznal níže popsaným rozhodnutím nárok na náhradu dle zákona o půdě. Na žalobce b) byly následně postoupeny i nároky, které náležely jeho matce, paní [příjmení] [příjmení] a to na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalobci a) tak náleží celkem jedna čtvrtina (1/4) z níže popsaných nároků a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny (3/4) z níže popsaných nároků. Tato tvrzení žalobců prokazují Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu — Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ze dne [datum].

44. Žalobkyně a) [celé jméno původní účastnice] zemřela dne [datum] a jedinou dědičkou po ní je [jméno] – [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnul soud tak, že podle § 107 odst. 1 o. s. ř. v řízení pokračuje soud s jedinou dědičkou žalobkyně [celé jméno původní účastnice], narozené [datum], kterou je [jméno] – [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození].

45. Žalobci jsou potomky a dědicové oprávněné osoby pana [jméno] [celé jméno žalobce]. V této žalobě uvedené nároky byly žalovaným oceněny na celkovou částku ve výši [částka]. Uvedená pohledávka pak byla žalovaným ve výši [částka]. 46. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přiznána náhrada za následující pozemky v kat. území [obec]: 1/2 zbytku parcely. [číslo] (role), o výměře 24 679 m2, a 1/2 zbytku parcely. [číslo] (role), o výměře 19 230,50 m2. Podle výše popsaného rozhodnutí byl původním spoluvlastníkem jedné poloviny pozemků č. kat. [anonymizováno] a [anonymizováno], zapsaných ve vložce. [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hrdlořezy podle smlouvy z [datum] pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice], zemřelý dne [datum]. Z protokolu Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že v rámci dědického řízení po zemřelém [celé jméno původní účastnice] jeho dědicové na základě zákona - manželka zemřelého [jméno] [příjmení], syn zemřelého JUDr. [obec] [celé jméno žalobce] syn zemřelého [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) dědictví odmítli, a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, tedy pod nátlakem. Nabytí dědictví bylo následně usnesením Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] potvrzeno státu, přičemž v jeho rámci přešlo na stát i spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům. Tato tvrzení žalobců jsou prokázána Rozhodnutím Ministerstva zemědělství — Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Toto rozhodnutí dále prokazuje, že Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) pak jako jediná žijící oprávněná osoba uplatnil v zákonné lhůtě nárok na vydání předmětných nemovitostí, když paní [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a JUDr. [obec] [celé jméno původní účastnice] zemřel dne [datum]. Jediným dědicem na základě zákona po JUDr. [celé jméno původní účastnice] byl dle potvrzení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců). Pozemkový úřad pak ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] konstatoval, že pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě, když byly splněny podmínky ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, jelikož předmětné nevydané pozemky přešly na stát odmítnutím dědictví učiněným pod nátlakem spočívajícím v omezení vlastnictví oprávněných dědiců a jejich politickou a ekonomickou perzekucí.

47. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) zemřel dne [datum] a usnesení Obvodního soudu v [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] prokazuje, že se dědicem předmětného nároku stala jeho manželka [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (k jedné polovině nároku), žalobce a) (k jedné čtvrtině nároku) a žalobce b) (k jedné čtvrtině nároku). Paní [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení] následně převedla svůj nárok, což je prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobce b). Ke dni podání této žaloby tak žalobci a) náleží celkem jedna čtvrtina výše popsaného nároku a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny tohoto nároku.

48. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nabylo právní moci dne [datum]. Tímto rozhodnutím bylo stanoveno, že panu [jméno] [celé jméno žalobce] (právnímu předchůdci žalobců) nebudou vydány pozemky uvedené shora a bude mu coby oprávněné osobě poskytnut náhradní pozemek ve smyslu §11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle § 16 zákona o půdě. Důvodem nevydání pozemků je jejich zastavěnost stavebními objekty, inženýrskými sítěmi a sportovními zařízeními pořízenými mezi lety 1968 a 1972 při výstavbě areálu SOU PSO. Důvodem je skutečnost, že předmětné pozemky se nacházejí uprostřed areálu středního odborného učiliště zastavěného objekty bydlení a občanské vybavenosti, sportovním zařízením a ostatní plochou se stavbami bezprostředně souvisejícími a nezbytně nutnými k jejich provozu a dále zasahují do komunikací. Žalobcům byla Pozemkovým fondem České republiky (právním předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle §16 odst. l zákona o půdě, avšak pouze ve výši [částka], přičemž tato částka neodpovídá ani jedné polovině ocenění nevydaných pozemků, které učinil dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] Pozemkový fond České republiky. Pozemkový fond České republiky tímto svým oceněním stanovil cenu nevydaných pozemků na celkem [částka]. Žalobci však s takovým oceněním nevydaných pozemků nesouhlasí, což také žalovanému sdělili a domáhali se jejich přecenění, neboť mají za to, že předmětné pozemky již byly v době jejich přechodu na stát územním plánem z roku 1964 určeny jako plochy občanské vybavenosti a tedy stavebními pozemky a tyto se nacházely na území hlavního města Prahy.

49. K uspokojení těchto nároků žalobců, resp. jejich právního předchůdce přitom ještě v plném rozsahu nedošlo. Žalobcům byla toliko Pozemkovým fondem České republiky (právním předchůdcem žalovaného) poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. l zákona o půdě, avšak pouze ve výši [částka], přičemž tato částka neodpovídá ani jedné polovině ocenění nevydaných pozemků, které učinil dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] Pozemkový fond České republiky. Pozemkový fond České republiky tímto svým oceněním stanovil cenu nevydaných pozemků na celkem [částka].

50. Žalobcům byla rozhodnutím Státního pozemkového úřadu- Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přiznána náhrada za následující pozemky v kat. území [část obce]: 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 86 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (louka) o výměře 148 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 221 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 8 452 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře l 383 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 583 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. c [číslo] (zastavěná plocha) o výměře 647 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. c [číslo] (zahrada) o výměře 2 127 m2, 5/8 pozemku dle a PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 6 352 m2. To je prokázáno rozhodnutím Státního pozemkového úřadu- Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Toto rozhodnutí prokazuje rovněž skutečnost, že původním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí byla paní [jméno] [příjmení] (roz. [anonymizováno]), zem. dne [datum] bez zanechání závěti. Dědici povolaní na základě zákona v první dědické třídě dědictví po paní [příjmení] odmítli. Dědicem druhé třídy se stal pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice], který zemřel dne [datum], dříve, než se stačil vyjádřit, zda dědictví po paní [příjmení] rovněž odmítá. Z usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum], sp. zn. l n [spisová značka] vyplývá, že pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice] se stal jediným dědicem po paní [příjmení]. Spoluvlastníkem výše popsaných pozemků se tak stal okamžikem smrti paní [příjmení] pan [příjmení] [celé jméno původní účastnice].

51. Z protokolu Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že v rámci dědického řízení po zemřelém [celé jméno původní účastnice] jeho dědicové na základě zákona - manželka zemřelého [jméno] [příjmení], syn zemřelého JUDr. [obec] [celé jméno žalobce] syn zemřelého [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) dědictví odmítli, a to ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, tedy pod nátlakem. Skutečnost, že nabytí dědictví bylo následně potvrzeno státu, přičemž v jeho rámci přešlo na stát i spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům prokazuje usnesení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]

52. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) pak jako jediná žijící oprávněná osoba uplatnil v zákonné lhůtě nárok na vydání předmětných nemovitostí, když paní [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a JUDr. [obec] [celé jméno původní účastnice] zemřel dne [datum]. Jediným dědicem na základě zákona po JUDr. [celé jméno původní účastnice] byl dle potvrzení Státního notářství pro [část Prahy] dne [datum] pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců). Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] prokazuje, že pan [jméno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) byl oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě, když byly splněny podmínky ustanovení § 6 odst. l písm. l) zákona o půdě, jelikož předmětné nevydané pozemky přešly na stát odmítnutím dědictví učiněným pod nátlakem spočívajícím v omezení vlastnictví oprávněných dědiců a jejich politickou a ekonomickou perzekucí.

53. Pan [anonymizováno] [celé jméno původní účastnice] (právní předchůdce žalobců) zemřel dne [datum] a Usnesení Obvodního soudu v [obec a číslo] č. j. [spisová značka] prokazuje, že se dědicem předmětného nároku stala jeho manželka [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (k jedné polovině nároku), žalobce a) (k jedné čtvrtině nároku) a žalobce [číslo] (k jedné čtvrtině nároku). Paní [osobní údaje žalobce] 2013 [příjmení] následně smlouvou o postoupení pohledávky převedla svůj nárok, což je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobce b). Ke dni podání této žaloby tak žalobci a) náleží celkem jedna čtvrtina výše popsaného nároku a žalobci b) náleží celkem tři čtvrtiny tohoto nároku.

54. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy] ze dne [datum] nedošlo k vyřízení celé věci, neboť bylo ustanoveno pouze to, že žalobcům nebudou vydány pozemky uvedené v odstavci 13 tohoto podání a bude jim coby oprávněným osobám poskytnut náhradní pozemek ve smyslu §11 odst. 2 zákona o půdě v tehdejším znění, případně náhrada dle § 16 zákona o půdě. Důvodem nevydání předmětných pozemků je, že byly po přechodu na stát zatopeny a stavba domu [adresa] s mlýnem na stavební parcele [číslo] byla zbourána v souvislosti s výstavbou vodohospodářského díla Hostivařské přehrady. Rozhodnutí o udělení vodohospodářského povolení k zahájení napouštění údolní přehrady na Botiči bylo vydáno dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [číslo] a stavba vodního díla [část obce] byla schválena rozhodnutím Odboru vodního hospodářství a energetiky NV hlavního města Prahy dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Pozemky tak není možné v souladu s ustanovením §11 odst. l písm. c) zákona o půdě vydat, jelikož jsou tyto zastavěné stavbami.

55. K převoditelnosti pozemků žalovaný předložil tabulky k prověření jednotlivých pozemků, ve kterých se vyjadřuje k jednotlivým důvodům vylučujícím převod podle § 6 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), g) zákona [číslo] k tomu, zda pozemek je dotčen privatizačním projektem podle zákona č. 92/91 Sb., zda bylo třetí osobou uplatněno právo na nárokový převod či je pozemek zařazen do probíhající veřejné nabídky, je zastavěn nebo jeho část stavbou ve vlastnictví třetí osoby, resp. je s touto stavbou funkčně spojen nebo dochází k souběhu s jiným soudním řízením či je nařízeno předběžné opatření blokující dispozici. Z těchto přehledů žalovaný dovodil konkrétní důvody nepřevoditelnosti, které vyplývají z jeho shora uvedeného vyjádření. Výpisy z katastru nemovitostí a list vlastnictví [číslo] prokazuje, že pozemky, jejichž vydání žalobce požaduje, jsou ve vlastnictví státu České republiky s příslušností hospodařit s majetkem státu pro žalovaného. Žádostí [územní celek] z [datum] je prokázáno, že k pozemku v k. ú. [obec], parc. [číslo] obec sděluje, že obec má schválenou územně plánovací dokumentaci, ale zároveň uvádí, že pozemek není vyloučen z převodu podle písmene b), nenachází se v ZSÚ nebo ZÚ, nenachází se v zastavitelném území obce, není určen k zastavění stavbou, není určen k realizaci zeleně veřejně prospěšných opatření nebo již k těmto účelům využitý a není ani dotčen předkupním právem obce nebo tím, že by obec uplatnila vlastnické právo podle § 8 zákona [číslo]. Sdělením odboru výstavby městy [obec] z [datum] se prokazuje, že [stát. instituce] sděluje, že pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec], jsou vyloučeny z převodu, neboť jsou určeny k zastavění stavbou. Sdělením odboru výstavby [stát. instituce] je prokázáno, že k. ú. [anonymizováno], [územní celek], parcely [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] nejsou vyloučeny z převodu a nejsou určeny k zastavění stavbou. Žádostí [anonymizováno] lesů a statků ČR ze [datum] je prokázáno, že tento státní podnik žádá o bezúplatný převod pozemků uvedených v příloze. Přílohou k žádosti ze dne [datum] je prokázáno, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] není vyloučen z převodu. Příloha je opatřena razítkem Ministerstva životního prostředí s rukou psaným dovětkem, že pozemek leží PP [anonymizováno] vltavíny I, USOP [číslo]. Sdělením Městského úřadu v Horním Dvořišti z [datum] s přílohou je prokázáno, že pozemek [číslo] v k. ú. [obec], je zčásti vyloučen z převodu, neboť je určen k realizaci zeleně veřejně prospěšných opatření nebo jinému témuž využití. Pozemek [číslo] není vyloučen z převodu, ale je určen k realizaci zeleně veřejně prospěšných opatření nebo již je k tomuto účelu využitý. [anonymizováno] starosty k pozemku [číslo] je takový, že přes pozemek vede odtok, přepad z obecní ČOV do drenážního rybníku a přes pozemek [číslo] vede vysoké napětí elektřiny. Sdělením Odboru výstavy městyse [obec] z [datum] je prokázáno, že pozemky [číslo] a [číslo] nejsou vyloučeny z převodu a nejsou určeny k zastavění stavbou.

56. Ke dni rozhodnutí soudu nedošlo k uspokojení nároků žalobců v plném rozsahu. Žalobcům byla toliko poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. l zákona o půdě, avšak pouze ve výši [částka], kterou Státní pozemkový úřad stanovil na základě znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo]. Státní pozemkový úřad tímto svým oceněním stanovil cenu nevydaných pozemků na celkem [částka].

57. Předmětné pozemky je nutné ocenit jako pozemky na území hlavního města Prahy bez použití koeficientu snižujícího jejich základní cenu, jelikož v době jejich přechodu na stát bylo [katastrální uzemí] již s hlavním městem Prahou stavebně srostlé a nelze tak v jejich případě při ocenění tento koeficient použít. Z tohoto důvodu musí být pozemky, které mají být oceněny jako pozemky stavební, oceněny cenou 250 [spisová značka] dle § 14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb. (viz § 28a zákona o půdě2). Výše nároku žalobců tak ke dni podání žaloby činí [částka], jak vyplývá ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znalcem [jméno] [příjmení], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí (po odečtení peněžité náhrady žalobcům již vyplacené). Znalec v tomto posudku na straně 3 správně konstatuje, že v době předcházející přechodu vlastnického práva na stát probíhala intenzivní výstavba infrastruktury i bytových a rodinných domů, přičemž došlo k tomu, že [katastrální uzemí] stavebně srostlo s územím hlavního města Prahy. Z tohoto důvodu také znalec v předmětném posudku pozemky ocenil jako pozemky nacházející se na území hlavního města Prahy bez požití koeficientu snižujícího základní cenu pozemků. Tyto skutečnosti jsou prokázány Znaleckým posudkem [číslo] zpracovaným [jméno] [příjmení], znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí.

58. Žalovaný nesprávně stanovil hodnotu ocenění jejich nároku na vydání náhradních pozemků, když nevzal v úvahu, že v době přechodu vlastnického práva na stát k předmětným nemovitostem v [katastrální uzemí] byly tyto určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací, tedy že pozemky měly v době přechodu na čs. stát charakter pozemků stavebních ve smyslu ustanovení § l la odst. 13 zákona o půdě. Ustanovení § 11 a odst. 13 zákona o půdě přitom stanoví, cit.:„ Cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11“. Ke dni, kdy výše popsané pozemky přešly na čs. stát, je třeba na předmětné pozemky hledět jako na pozemky určené pro stavbu, za které náleží žalobci jako oprávněné osobě náhrada ve výši [osobní údaje žalobce] [číslo] za l m2 (ve smyslu § 16 odst. l a § 28a zákona o půdě) jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14odst. l vyhlášky [číslo]), a to z důvodů výše podrobně popsaných. Je přitom irelevantní, že nevydané pozemky byly stále vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, neboť za ně náleží náhrada jako za pozemky určený pro stavbu. Tyto závěry žalobců (ve vztahu k poskytnutí náhrady za nevydané pozemky) se přitom správně opírají o závěry Nejvyššího soudu ČR, který se ve své rozhodovací praxi (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a z poslední doby také např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí] zn. [spisová značka] či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) zcela přidržel výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. US [číslo], publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] svazek 69, sír.

397. Poslední uváděné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo navíc v relevantní části potvrzeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. US [číslo] ze dne [datum], který byl reflektován ve sdělovacích prostředcích a je považován za klíčový, pokud jde o výši náhrad poskytovaných oprávněným osobám dle zákona o půdě - sám Ústavní soud totiž v tomto nálezu konstatuje, že mnohdy jsou náhrady poskytované oprávněným osobám za odejmuté pozemky nemalých výměr symbolické - stejně jako v případě žalobců, jimž žalovaný odpírá správné ocenění jejich nároků. Podle této judikatury považuje Nejvyšší soud za potřebné za odejmuté pozemky poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud tyto byly v době jejich přechodu na stát územně plánovací dokumentací určeny pro stavbu, či pokud byly odejmuty za účelem výstavby či pokud byla výstavba bezprostředně po jejich odejmutí skutečně realizována nebo pokud v době jejich přechodu již byly zastavěny. Nejvyšší soud tak např. v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uvádí, cit.:„ Pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle § 28a zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem kupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle ustanovení §14 odst. l vyhlášky č. 182/1988 Sb.. Obdobný závěr Nejvyšší soud vyslovil rovněž ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobci tak mají vzhledem k výše uvedenému za to, že jsou v jejich případě splněny předpoklady pro stanovení výše jejich nároků vůči žalovanému tak, jak výše popisují, což dokládají především znaleckými posudky uvedenými u jednotlivých nároků výše.

59. Znaleckému posudek vypracovaný pro Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou [číslo] znaleckým ústavem [právnická osoba] všechny pozemky v k. ú. [část obce] uvedené v rozhodnutí Státní pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu č. j. [spisová značka] ocenil částečně jako plochy stavební, částečně jako plochy zeleně a částečně jako plochy náhonu. Ve znaleckém posudku je dále konstatováno, že v současné době jsou předmětné pozemky zastavěny vodní nádrží [část obce], přičemž jako podklady pro posouzení charakteru pozemků v době přechodu na stát, jsou ve znaleckém posudku uvedeny územní plán z roku 1964 a rozhodnutí o umístění stavby [číslo] ze dne [datum]. Pozemky parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly znaleckým posudkem oceněny jako stavební. Nelze však souhlasit s oceněním pozemku parc. č. PK [číslo] a [číslo] jako plocha zeleně a parc. č. PK [číslo] jako plocha náhonu, neboť ze znaleckého posudku není patrné, z jakých konkrétních podkladů znalec vycházel při oceňování těchto pozemků a proč právě tyto tři pozemky ocenil odlišně od těch, které ocenil jako stavební, když všechny tyto pozemky bez rozdílu jsou uvedeny v rozhodnutí o umístění stavby. Podle názoru soudu musí být všechny pozemky nacházející se v k. ú. [část obce] oceněny jako pozemky stavební a to především proto, že všechny jsou zahrnuty v Rozhodnutí o umístění stavby, přičemž pouze na základě této skutečnosti je třeba dojít k závěru, že všechny předmětné pozemky měly ke dni jejich odnětí, tedy ke dni [datum] stavební charakter, když byly prokazatelně určeny pro stavbu přehrady. K realizaci stavby uvedené v rozhodnutí o umístění stavby, tedy k realizaci údolní přehrady nakonec skutečně došlo, přičemž takto využity jsou předmětné pozemky dodnes. Tento názor je podpořen též judikaturou Nejvyššího soudu, na základě které by se neměly odňaté pozemky oceňovat podle jejich evidence v době přechodu na stát, ale podle jejich skutečného charakteru, který je možný určit podle dobově územně plánovací dokumentace, vykoupením či vyvlastněním za účelem stavby, bezprostřední realizací stavby či v neposlední řadě podle rozhodnutí o umístění stavby (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], příp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] jasně konstatuje, že výše zmíněné podmínky pro posouzení původních pozemků jako stavebních mohou být splněny alternativně, přičemž je vždy nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu. Nejvyšší soud potvrdil a zopakoval tyto své závěry, např. v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Pozemky určené před přechodem na stát k zastavění na základě rozhodnutí o umístění stavby, je třeba s ohledem na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ocenit jako pozemky stavební a tím spíše za situace, kdy k realizaci stavby následně skutečně došlo. Výstavba vodní nádrže [část obce], která na pozemcích stojí dodnes, byla povolena dne [datum], zahájena v říjnu 1959 a dokončena v červnu 1961, tedy ještě před přechodem předmětných pozemků na stát, ke kterému došlo [datum] Tyto skutečnosti vyplývají ze zprávy o výsledku TBP vodního díla [část obce] v [obec a číslo], konané 10. – [datum]. Žalobci dále předložili rozhodnutí o vyčlenění pozemků ze zemědělského užívání, mimo jiné i pozemku PK parc. [číslo] právě za účelem realizace stavby Hostivařské přehrady. Ostatní pozemky v předmětném rozhodnutí nejsou, jelikož tak vyplývá z rozhodnutí č. j. [spisová značka]. Tyto pozemky byly již v době přechodu na stát vedeny jako zahrada, příp. pozemku PK parc. [číslo] dokonce jako zastavěná plocha. Proto už ze samotného rozhodnutí č. j. [spisová značka] vyplývá, že většina pozemků nebyla vedena jako zemědělská půda a pozemek, který takto veden byl, tj. PK parc. [číslo] byl za účelem jeho plánovaného zastavění vyňat ze zemědělského půdního fondu. Žalobci svůj názoru prokázali rovněž situační mapou Vodního díla [část obce], která tvořila přílohu stavebního povolení k této stavbě. V této mapě jsou všechny předmětné pozemky zahrnuty do plánované stavby Vodního díla [část obce], katastrální mapou pozemku podle PK pro porovnání pozemků s předloženou situační mapou Vodního díla [část obce], z nichž je zřejmé, že všechny pozemky podle rozhodnutí č. j. [spisová značka] byly zastavěny a to takřka čtyři roky předtím, než přešly na stát. Současný stav znaleckého posudku, který nebyl zahrnut do posudku je pozemek parc. č. PK [číslo] o výměře 86 m v k. ú. [část obce], který byl také součástí rozhodnutí č. j. [spisová značka]. Žalovaný nesprávně při ocenění aplikoval srážku podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb., jelikož podle žalovaného tyto pozemky nebyly srostlé stavebně s hlavním městem Prahou. Tento názor soud nesdílí, neboť je třeba vycházet z ocenění původních pozemků tak, jak jej provedl znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a souhlasí se znalcovým konstatováním, že [katastrální uzemí] bylo v předmětné době stavebně propojené s [anonymizováno] [obec], [příjmení] a Spořilovem. Tedy, že [část obce] byla stavebně srostlá s hlavním městem Prahou. Původní pozemky se oceňují ve stavu ke dni [datum], když je nade vší pochybnost jasné, že původní pozemky, stejně jako celé [katastrální uzemí], byly stavebně srostlé s hlavním městem Prahou. Tento názor je prokázán též Opatření útvaru hlavního architekta, hlavního města Prahy (UHA), k aplikaci § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. na území hlavního města Prahy. K této vyhlášce jsou taxativně vyjmenovány jednotlivé městské části, které nejsou s hlavním městem Prahou stavebně srostlé, ačkoliv se nachází ve správním území hlavního města Prahy. Jedná se tedy o metodiku aplikace srážek za stavební nesrostlost podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. Proto se mění a doplňuje právě vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ve výčtu opatření UHA městských částí, jež nejsou stavebně srostlé s hlavním městem Prahou, pak právě chybí [část obce], ohledně které žalovaný tvrdí, že stavebně srostlá s hlavním městem Prahou nebyla. Přílohou opatření UHA tvoří mapa hlavního města Prahy, ze které je patrné jednak ohraničení hlavního města Prahy, jakožto správního území hlavního města Prahy a dále pak ohraničení stavebně srostlé části hlavního města Prahy. Z této mapy i ze samotného opatření UHA je tak evidentní, na které městské části je třeba aplikovat při stanovení jejich ceny podle vyhlášky č. 316/1990 Sb. srážku z ceny podle přílohy [číslo] této vyhlášky. Z absence [část obce] ve výčtu městských částí v opatření UHA a i ze znázornění [část obce] v mapě, která tvoří přílohu opatření UHA vyplývá, že při stanovování ceny odňatých pozemků v k. ú. [část obce], není na místě aplikovat srážku za stavební nesrostlost podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. a naopak je třeba tyto pozemky ocenit jako pozemky na území hlavního města Prahy s hlavním městem Prahou srostlé. Již v době přechodu původních pozemků na stát byly tyto součástí hlavního města Prahy. Původní území města Prahy se dne [datum] rozšířilo o 37 přilehlých obcí. Stalo se tak na základě zákona č. 114/1920 Sb., kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou. Podle § 1 tohoto zákona se součástí [obec] stala obec Hostivař, zanikly tedy dosavadní samosprávné celky, které se staly součástí tzv. [příjmení] [jméno]. Tato skutečnost je patrná i z mapy stavebních obvodů z let 1947 – 1958, tedy z doby před přechodem původních pozemků na stát. Z této mapy stavebních obvodů jasně vyplývá, že [část obce], tedy i původní pozemky se nacházela na území hlavního města Prahy. Z toho plyne, že původní pozemky v k. ú. [část obce] byly součástí tzv. [příjmení] [jméno], a tedy byly s hlavním městem Prahou stavebně srostlé již v době před jejich přechodem na stát. Podle opatření UHA, podle kterého se mají aplikovat srážky za stavební nesrostlost, byla [část obce] rovněž součástí hlavního města Prahy, a proto by také měly být oceněny, tedy bez aplikace srážek podle přílohy [číslo] vyhlášky č. 316/1990 Sb. Tato tvrzení jsou prokázána výřezy z územního plánu z roku 1964 včetně legendy z regulačního plánu [anonymizováno] včetně legendy a [anonymizováno]. Dále opatřením útvaru hlavního architekta hlavního měst prahy a aplikaci ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky š. 182/1988 Sb. na území hlavního města Prahy zákonem č. 114/2020 Sb. a výřezem z mapy stavebních obvodů hlavního města Prahy z roku 1958.

60. Shora uvedené závěry nebylo možné vyvrátit důkazy, které předložil žalovaný a které jeho názor na srostlost s hlavním městem Prahou neprokazují, přičemž jde o letecký snímek z roku 1953 (celé k.ú.), letecký snímek z roku 1953 (detail lokality [anonymizováno] mlýna), letecký snímek z roku 1966 (celé k.ú.), letecký snímek z roku 1966 (detail lokality [anonymizováno] mlýna) ,letecký snímek z roku 1966, výřez ÚPD z roku 1964 (detail lokality [anonymizováno] mlýna) a výřez ÚPD z roku 1971 (detail lokality [anonymizováno] přehrady).

61. Účastníci učinili nespornou vydatelnost následujících pozemků. Jde o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno], v k. ú. [příjmení] [jméno] – [obec] pozemky parc. [číslo]. V k. ú. [obec] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [příjmení] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] pozemky parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemky v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] – [anonymizováno] pozemky parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v k. ú. [obec] pozemky parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec].

62. Soud má za převoditelné i následující pozemky, s jejichž vydáním žalovaný nesouhlasil.

63. U pozemků parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], sám žalovaný uvedl, že žádost obce o nárokový převod není u těchto pozemků evidována a u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] uvedl, že spor s obcí [obec] byl již pravomocně ukončen.

64. Je způsobilý k převodu pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], protože z územního plánu předloženého žalovaným nevyplývá, že by tento pozemek byl jakkoliv dotčen přepadem z obecního ČOV. I kdyby tomu tak bylo, nejednalo by se o překážku převoditelnosti stanovenou zákonem č. 503/2013 Sb. o státním pozemkovém úřadu, ani podle judikatury. Pozemek je tedy bez dalšího převoditelný. Podle veřejného registru půdy LPIS je v současné době z převážné většiny zemědělsky tento pozemek obhospodařován i přes žalovaným tvrzenou existenci přepadu ČOV, a proto jsou žalobci přesvědčeni, že převodu pozemku nebrání žádná překážka, přičemž tento pozemek je vhodný k zemědělské činnosti. Sám žalovaný přitom do svých veřejných nabídek běžně zařazuje pozemky, na kterých se nachází podobná zařízení jako přepad obecní ČOV, jako např. u veřejné nabídky z [datum], v níž byl nabízen pozemek, na kterém se nacházel svod předčištěných odpadních vod.

65. Pozemek [číslo] v k. ú. [obec] je způsobilý k převodu. Ani jedna z těchto žádostí o převod, které byly žalovanému podány, nepředstavuje překážku převoditelnosti. Žádost [číslo] byla podána Vojenskými lesy a statky ČR, s. p., tedy státními podnikem zřízeným na základě zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku. Nejedná se tedy o žádost územně samosprávního celku, jak předpokládá § 7 zákona o státním pozemkovém úřadu, která by za splnění určitých předpokladů skutečně mohla představovat překážku převoditelnosti. V tomto případě se ale jedná o žádost jedné organizační složky státu vůči druhé. Vyhověním takové žádosti by pozemek zůstal stále ve vlastnictví státu a pouze by se změnil subjekt příslušný s tímto pozemkem hospodařit. Takový přesun majetku státu však nemůže představovat překážku převoditelnosti. Pozemek je tedy převoditelný. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který konstatoval, že žádost organizační složky státu konkrétně Lesů ČR o realizaci změny nakládání majetkem státu nepředstavuje překážku převoditelnosti. Žádost [územní celek] rovněž nepředstavuje překážku převoditelnosti, jak se snaží žalovaný tvrdit. Nejvyšší soud totiž dovodil, že ne každá žádost obce či kraje představuje překážku převoditelnosti, jelikož je třeba zkoumat její důvodnost, tedy zda je jí možné vyhovět a dokonce zda není promlčená. Tento názor vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (je nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, resp. bude moci být vyhověno). Předmětná žádost [územní celek] byla podána podle § 7 odst. 2 zákona o státním pozemkovém úřadu, tedy z důvodu, že se na pozemku má nacházet silnice či ochranné pásmo silnice. Z územního plánu dopravní infrastruktury [územní celek] však nevyplývá, že by na předmětném pozemku byla jakákoliv stavba dopravní infrastruktury či její ochranné pásmo. V tomto případě tak žádost nepředstavuje překážku převoditelnosti.

66. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je způsobilý k převodu. Plynovod, který má být důvodem nepřevoditelosti, stejně jako např. vodovod, kanalizace, apod., nepředstavuje překážku převoditelnosti, jak se již vyjádřila i judikatura např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Sám žalovaný pozemky, na kterých se nachází plynovody, vodovody či pozemky, které jsou dotčeny smlouvou o zřízení těchto staveb, běžně zařazuje do veřejných nabídek pro oprávněné osoby. Tím, že nyní tuto překážku namítá, žalovaný pouze potvrzuje svůj dlouholetý liknavý a svévolný přístup k žalobcům. Tvrzení žalovaného, že pozemek parc. [číslo] je dotčen koridorem železnice není prokázáno a nepředstavuje ani překážku převoditelnosti. Podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu jsou mimo jiné nepřevoditelné pozemky, jež jsou na základě územního či regulačního plánu, popř. územního rozhodnutí určeny k zastavění, stavbou dopravní infrastruktury. Na předmětném pozemku však není vymezen koridor železnice, ale pouze územní rezerva koridoru železnice a v takovém případě není tento pozemek určen k zastavění stavbou dopravní infrastruktury, jak žalovaný tvrdí. Územní rezerva představuje pouze plochu, u níž se má teprve v budoucnu prověřit možnost jejího budoucího využití. Nejedná se proto o pozemek určený k zastavění stavbou dopravní infrastruktury, což by skutečně znamenalo nepřevoditelnost pozemku, ale pouze dočasné opatření, na základě kterého má být vymezená plocha v budoucnu prověřena. To ostatně konstatoval o Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]. Vymezení územní rezervy ani automaticky nepředstavuje omezení vlastnického práva, které by zakládalo nárok na náhradu za jeho omezení, což konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. [spisová značka]. Vymezení územní rezervy na pozemku parc. [číslo] tak nepředstavuje překážku převoditelnosti, jelikož je žádným způsobem neomezuje v budoucím využívání pozemků k zemědělské činnosti. Když tento pozemek je v současné době zemědělsky využíván, což vyplývá z veřejného registru půdy LPIS. To platí i pro pozemek parc. [číslo] s tím rozdílem, že na pozemku je vymezena územní rezerva trasy silnice. I tento pozemek je tedy převoditelný.

67. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] je převoditelný. Tvrzení, že se na něm nachází rybník a dále tvoří funkční celek se stavbou třetí osoby však nejsou nijak prokázána. Ortofotomapa k tomuto pozemku prokazuje, že pozemek zastavěn není a nelze ani dovodit, že by tento pozemek byl součástí jakéhokoliv areálu. Judikatura dovodila, že rybník na pozemku nepředstavuje překážku převoditelnosti. Žalovaný navíc v rámci veřejných nabídek nabízí pozemky tvořené vodní plochou, i pozemky, na kterých se nachází rybníky. Pozemek je proto převoditelný, neboť se na něm nenachází žádná stavba, není součástí žádného areálu a rybník nepředstavuje překážku ani podle žalovaného, který podobné pozemky zařazuje do svých veřejných nabídek.

68. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je převoditelný, protože označení pozemku jako plocha technické infrastruktury nepředstavuje podle zákona nebo judikatury překážku převoditelnosti. Projekt sběrného dvora není územním plánem, regulačním plánem ani územním rozhodnutím. Nejedná se tedy o žádný podklad územně plánovací dokumentace, který by tvořil překážku převoditelnosti podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu. Jedná se pouze o nezávislou studii na využití pozemku, která nemůže založit žádnou překážku převoditelnosti. K pozemku dále žalovaný namítá, že o jeho bezúplatný převod požádal [datum] [územní celek] a to na základě § 7 odst. 1 písm. a), b) a c). Ne každá žádost obce představuje překážku převoditelnosti, protože ne každé žádosti lze vyhovět, a proto je třeba zkoumat, zda je žádost důvodná či zda je jí možné vyhovět. [územní celek] o pozemek požádala proto, že pozemek je v zastavěném území a určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou; pozemek je v zastavěné ploše a je určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou a pozemek je na základě rozhodnutí o umístění stavby určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Žádný z výše uvedených důvodu však není v tomto případě dán, protože pozemek není určen k zastavění žádnou veřejně prospěšnou stavbou, jak vyplývá z územního plánu předloženého samotným žalovaným.

69. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je převoditelný. Pokud žalovaný tvrdí, že na pozemku je naplánovaná trasa elektrického vedení, pak i v tomto případě se jedná o liniovou stavbu, jejíž existence nepředstavuje překážku převoditelnosti, když sám žalovaný takto dotčené pozemky běžně zařazuje do svých veřejných nabídek pro oprávněné osoby. Pokud žalovaný tvrdí, že pozemek tvoří funkční celek se stavbou [číslo] není toto tvrzení ničím prokázáno, protože ortofotomapa, kterou žalovaný předložil, neprokazuje, že pozemek je součástí nějakého širšího areálu. Z ortofotomapy pouze vyplývá, že pozemek sousedí s jinými pozemky, přičemž na některých sousedních pozemcích se nachází stavby. Proto je i tento pozemek převoditelný.

70. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je převoditelný, neboť nebylo prokázáno, že by pozemek byl blokován pro pozemkové úpravy. Tato skutečnost nevyplývá ani z katastru nemovitostí. Navíc sám žalovaný běžně zařazuje pozemky blokované pro různé pozemkové úpravy do svých veřejných nabídek pro oprávněné osoby.

71. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] je převoditelný. Nebylo prokázáno, že je tento využíván společně se sousední stavbou, tedy že by šlo o areál. Výřez z ortofotomapy prokazuje, že pozemek není zastavěn žádnou stavbou.

72. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] je převoditelný. Pozemky nacházející se na území přírodních památek lze převést, pokud k tomu dá souhlas Ministerstvo životního prostřední. Žalovaný však zjevně odmítá podat tuto žádost a pouze opakuje své tvrzení, že pozemek je nepřevoditelný. Tento pozemek je vhodný k převodu, protože je z převážné části zemědělsky obhospodařován, což vyplývá z veřejného registru půdy LPIS.

73. Účastníci učinili ocenění náhradních pozemků tak, jak je ocenil žalovaným pověřený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] svým znaleckým posudkem [číslo] nespornými, vyjma dvou náhradních pozemků.

74. Soud oceňuje pozemek parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [příjmení] shodně jako žalobci, neboť u tohoto pozemku znalec udělal pravděpodobně chybu při výpočtu jeho ceny. Většina pozemků (o výměře [číslo] m z [číslo] m) má BPEJ hodnotě [číslo], přičemž této hodnotě odpovídá podle vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb. o cenách staveb pozemků trvalých porostů, náhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jako oceňovací vyhláška) částka ve výši [částka] za 1 m. Tuto částku také znalec správně aplikoval např. u pozemků parc. [číslo] či [číslo]. V [katastrální uzemí], když i hodnota BPEJ těchto pozemků je [číslo]. Znalec však místo toho patrně nedopatřením aplikoval cenu za 1 m ve výši [částka]. Při aplikaci správné ceny (tj. [částka] za 1 m) a při ocenění zbylé části pozemku a porostu na něm podle znalce [příjmení] činí hodnota pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [příjmení] částku [částka]. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] byl znalcem oceněn správně a žalobci učinili cenu [částka] nespornou. Nicméně z procesní opatrnosti poukázali na rekapitulaci cen v závěru znaleckého posudku, kde je u tohoto pozemku patrně rovněž nedopatřením uvedena cena [částka]. Soud, stejně jako žalobci, je přesvědčen, že se jedná o pouhou chybu v psaní a mají za to, že stranami cena nesporná tohoto pozemku činí [částka].

75. Žaloba je důvodná. Žalobci jsou na základě rozhodnutí žalované, resp. jejích právních předchůdců, oprávněnou osobou podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Na základě Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu bylo dle zákona o půdě rozhodnuto o restitučních nárocích žalobců na vydání pozemků specifikovaných v uvedených rozhodnutích. Žalovaná, resp. její právní předchůdci, rozhodli tak, že žalobce neurčili vlastníkem v rozhodnutí specifikovaných pozemků. Majetek v rozsahu restitučních nároků nabyli žalobci způsobem uvedeným shora.

76. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám, kterým nelze vydat pozemek odňatý způsobem podle § 6 odst. 1 a 2 zákona, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Za oprávněnou osobu se považuje také osoba, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, tedy i žalobce c). Podle § 11 odst. 2 veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce, nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce, nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územní plánované dokumentace. Dle odst. 7 poslední věta je neplatná žádost o pozemky, jestliže celkový nárok v ní uplatněný je nižší než součet cen žádaných pozemků. Dle odst. 13 se cena pozemku uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhl. č. 85/1976 Sb. se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odst. 11.

77. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, nelze podle tohoto zákona, nebo zákona o půdě, či horního zákona převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem, nebo regulačním plánem, nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, nebo stavbami dopravní infrastruktury, nebo těmito stavbami již zastavěné; v případě pochybností vydá na základě žádosti státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

78. Podle § 7 uvedeného zákona státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušen hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejichž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky v zastavěném území či zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, nebo stavbou pro bydlení, pozemky určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, veřejně prospěšnou stavbou, nebo stavbou pro bydlení, nebo určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně a k realizaci veřejně prospěšných opatření, nebo již k těmto účelům využité.

79. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu postupně dospěla k závěru, že lze uspokojovat nároky oprávněných osob i mimo veřejné nabídky pozemků podle § 11a zákona o půdě, a to i když se domáhají pozemků nenabízených ve veřejné nabídce, které jsou k převodu vhodné, a to za prokázání liknavého či svévolného postupu žalované. Jedná se např. o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce rozhodnutí NS pod [číslo] 2009, jakož i o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02, dle něhož nároky oprávněných osob mají podle zákona o půdě přednost před prodejem pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., přičemž pokud nárok podle zákona o půdě nebyl dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalované o libovůli nebo svévoli, když žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek nápravy. Stejně tak i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] bylo uvedeno, že ani postup podle § 11a zákona o půdě, jež v zásadě předpokládá převod pozemků na základě veřejných nabídek, nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností PF ČR, když poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem PF ČR, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době, co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je na místě tehdy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

80. Ustálenou soudní praxí je úspěšné podání posuzované žaloby pojímáno jako výjimečná eventualita, která přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li se oprávněná osoba navzdory aktivnímu přístupu domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem předvídatelným postupem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení téhož soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud proto v této souvislosti logicky uvádí, že délka řízení sama o sobě nenaplňuje požadovaný stupeň výjimečnosti, na základě kterého vzniká na straně oprávněné osoby právo domáhat se vydání pozemku nezařazeného do veřejné nabídky žalované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K výjimečnému postupu proto žalobci musí prokázat jiné konkrétní okolnosti svědčící o liknavém a svévolném přístupu žalované vůči nim, svědčící o vlastní aktivní snaze o vypořádání restituce, obecně o tom, že žalobci vynakládali dostatečné trvalé úsilí k uspokojení svého restitučního nároku, vyhledávali aktivně pozemky začleněné ve veřejné nabídce žalované a pokoušeli se průběžně o spolupráci s žalovanou (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

81. Je povinností soudu zkoumat jednání žalovaného vůči oprávněným osobám, zda naplňuje znaky liknavosti, svévolného přístupu a zároveň sledovat, zda žalobci (jejich předchůdci) vyvíjeli aktivní snahu o vypořádání svých nároků, tj. že dostatečně a trvale usilovali o uspokojení restitučních nároků, aktivně vyhledávali pozemky začleněné ve veřejné nabídce žalované a průběžně se pokoušeli o spolupráci se žalovanou.

82. Soud shledal liknavý a svévolný postup žalované vůči žalobcům odmítání správného ocenění restitučního nároku. Žalovaný tvrdí, že ke dni [datum] činí aktuální výše restitučních nároků žalobkyně a) částku [částka] a žalobce b) částku [částka]. Žalobci naproti tomu prokázali, že hodnota jejich nároků, která dosud nebyla žalovaným uspokojena činí [částka], přičemž žalobkyni a) náleží jedna čtvrtina a žalobci b) tři čtvrtiny této částky. Navzdory žádostem žalobců odmítal žalovaný tento nárok přecenit. Žalovaný tak žalobce přinutil vynaložit značné úsilí a náklady na zjištění a doložení skutečné výše jejich restitučního nároku. Na projednávanou věc lze přiléhavě použít na rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud považoval za projev svévole žalovaného skutečnost, že odmítal přecenit výši restitučního nároku žalobkyně, oprávněné osoby. Nejvyšší soud konstatoval, že v takovém případě ani nedávalo smysl, aby se oprávněná osoba účastnila veřejných nabídek žalované (když se účastnila pouze jednou) a rovnou ji přiznal právo uplatnit svůj restituční nárok u soudu. Nejvyšší soud konkrétně uvedl:„ O poskytnutí náhradních pozemků žalobkyně usiluje od r. 2005 (kdy jedinkrát projevila zájem o převod pozemků z veřejné nabídky Pozemkového fondu ČR) … Jestliže žalovaný setrvale zpochybňuje výši nároku žalobkyně, pak by žalobkyně nejspíše ani v budoucnu nemohla svůj nárok uplatnit regulérním způsobem podle § 11a zákona o půdě, načež by jí nezbylo, než se znovu obrátit na soud…“. Stejné závěry o liknavosti žalované v důsledku zpochybňování skutečné hodnoty restitučního nároku vyslovil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ …v důsledku zpochybňování hodnoty restitučního nároku žalobce byl a je fakticky vyloučen z možné účasti ve veřejných nabídkách pořádaných žalovanou … Odvolací soud se tedy ustálené judikatuře řešící pro případ prokázané liknavosti a svévole ze strany státu možnost vydání konkrétních pozemků zcela zjevně nezpronevěřil a jeho právní posouzení věci je s ohledem na zjištěnou liknavost a svévoli žalované zcela v souladu s ustálenou judikaturou, jakož i s rozhodnutími dovolacím soudem dříve vydanými…“. Pro projednávanou věc lze použít i závěry dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech se sp.zn. [spisová značka]„ …postup žalovaného ve vztahu k žalobci důvodně vznášeným nárokům lze kvalifikovat přinejmenším jako liknavý (ba až svévolný či diskriminační) viz zjištění o aktivním přístupu žalobců při uplatňování práv, v kontrastu s jednáním žalované (jejího právního předchůdce), jež bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojování nároku žalobců zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků…“, nebo dále sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]:„ …žalovaný (Pozemkový fond ČR) uvedeným (svévolným) postupem, který je v rozporu se zákonem o půdě, fakticky ztížila (ztížil), ne-li znemožnila (znemožnil) žalobcům uspokojení jejich restitučních nároků, pakliže neuznala (neuznal) správnou výši těchto nároků. Na svém názoru, že nevydané pozemky je třeba ohodnotit nikoliv jako stavební, přitom žalovaná setrvává nadále, navzdory výsledkům tohoto řízení…“. Liknavostí je skutečnost, že žalovaný rozhoduje o vydání odňatých pozemků 25 let.

83. Soud proto ze všech shora uvedených důvodů žalobě vyhověl a uložil žalovanému uzavřít s žalobci dohodu o vydání konkrétních pozemků, jejichž vydání není v rozporu se zákonem [číslo] 2016, přičemž celková cena vydávaných pozemků činí [částka].

84. Protože jsou žalobci ve věci úspěšný, když za úspěch je považováno vyhovění žalobě o nahrazení projevu vůle jako celku, byť žalobci vzali v části některých pozemků žalobu zpět, náleží jim podle § 142 ost. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení. Tyto činí celkem částku [částka] a sestávají z částky [částka] představující odměnu za úkony právní služby dle § 7 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., vězněm vyhlášky č. 276/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jako,,AT“) za těchto 22 úkonů dle ustanovení § 11 odst. 1 AT v částce [částka] za úkon za každého ze žalobců po snížení o 20 % za každého ze žalobců dle § 12 odst. 4 AT (z částky [částka], což je hodnota pozemků, které byly předmětem řízení při nezohlednění pozemků, ohledně nichž brali žalobci žalobu částečně zpět): 2x převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT); 2x sepsání návrhu na zahájení řízení ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 2x návrh na vydání předběžného opatření ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. j) AT); 2x vyjádření k námitce místní nepříslušnosti ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 2x vyjádření žalobců k převoditelnosti náhradních pozemků ze dne 26. října (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 2x doplnění skutkových tvrzení žalobců ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 2x replika žalobců k vyjádření žalovaného ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 2x replika k vyjádření žalovaného ze dne [datum] (§ 11. odst. 1 písm. d) AT); 6x účast na jednání konaném před soudem dne [datum], dne 8. února a dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT). Žalobcům dále náleží částka [částka], představující odměnu za půl úkony právní služby dle § 7 odst. 1 AT za těchto 6 půl úkony dle ustanovení § 11 odst. 2 AT v celkové částce [částka] za půl úkon za každého ze žalobců po snížení o 20 % za každého ze žalobců dle § 12 odst. 4 AT (z punkta [částka]): 2x návrh na vydání opravného usnesení ze dne [datum] (§ 11. odst. 2 písm. b) AT); 2x sdělení o úmrtí žalobkyně [číslo] ze dne [datum] (§ 11. odst. 2 písm. b) AT) 2x sdělení k výzvě soudu ze dne [datum] (§ 11. odst. 2 písm. b) AT); [částka] představující náhradu hotových výdajů za 22 úkonů právní služby a 6 půl úkony právní služby po [částka] ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 AT; [částka] představující náhradu cestovních výdajů za cestu ze dne [datum] osobním automobilem tov. zn. BMW ze sídla advokáta [obec]) do místa soudu a zpět ([obec]) v celkové délce 354 km (průměrná spotřeba paliva motorové nafty činí dle údajů TP 6,57 [číslo] km, cena paliva za 1 litr činí [částka] a sazba základní náhrady za 1 km činí [částka]) dle ustanovení § 13 odst. 5 AT, ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a ustanovením § 158 odst. 3 in fine téhož zákona ve spojení; [částka] představující náhradu cestovních výdajů za cestu ze dne [datum] osobním automobilem tov. zn. BMW ze sídla advokáta ([obec]) do místa soudu a zpět ([obec]) v celkové délce 354 km (průměrná spotřeba paliva motorové nafty činí dle údajů TP 6, [číslo] km, cena paliva za 1 litr činí [částka] a sazba základní náhrady za 1 km činí [částka]) dle ustanovení § 13 odst. 5 AT, ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a ustanovením § 158 odst. 3 in fine téhož zákona ve spojení; [částka] představující náhradu cestovních výdajů za cestu ze dne [datum] osobním automobilem tov. zn. BMW ze sídla advokáta ([obec]) do místa soudu a zpět ([obec]) v celkové délce 354 km (průměrná spotřeba paliva motorové nafty činí dle údajů TP 6,4 [číslo] km, cena paliva za 1 litr činí [částka] a sazba základní náhrady za 1 km činí [částka]) dle ustanovení § 13 odst. 5 AT, ve spojení s § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a ustanovením § 158 odst. 3 in fine téhož zákona ve spojení a parkovné ve výši [částka]; [částka] představující náhradu za 30 půlhodin promeškaných za dvě cesty ze sídla advokáta ([obec]) do místa soudu a zpět vždy po [částka] ve smyslu ustanovení § 14 odst. 3 AT za účelem zastupování žalobců při soudních jednáních konaných dne [datum] a [datum]. Dále žalobcům náleží [částka] představující DPH ve výši 21%, jehož je zástupkyně žalobců plátcem. Žalobcům tedy na nákladech soudního řízení náleží částka v celkové výši [částka].

Poučení