9 C 216/2020-174

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený zákonnou zástupkyní [jméno] [celé jméno žalobkyně] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro určení dědického práva takto:

Výrok

I. Návrh na určení, že [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], a [role v řízení] [celé jméno žalobce], narozen dne [datum], jsou dědici ze zákona po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], a že [celé jméno žalovaného], narozen dne [datum] není dědicem ze závěti ze dne [datum], se zamítá.

II. Určuje se, že [celé jméno žalovaného], narozen dne [datum] není dědicem ze zákona, ani nepominutelným dědicem po [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum].

III. Určuje se, že [celé jméno žalovaného], narozen dne [datum] není dědicem ze zákona po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum]. Ve zbytku, pokud se týče určení, že není nepominutelným dědicem po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], se žaloba zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit na nákladech řízení prvému žalovanému částku [částka] na účet [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a druhému žalovanému částku [částka] na účet [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobu o určení dědického práva podali žalobci dne [datum] k Okresnímu soudu v Klatovech. Uvedli v ní, že dne [datum] zemřela zůstavitelka paní [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], posledně bytem [adresa žalovaného a žalobkyně]. Dědické řízení probíhá pod sp. zn. [spisová značka], přičemž usnesením č.j. [číslo jednací] byli žalobci odkázáni k podání žaloby o určení, že jsou dědici ze zákona a žalovaný [celé jméno žalovaného] není dědicem ze závěti ze dne [datum], ani dědicem ze zákona a ani nepominutelným dědicem po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V dědickém řízení byl žalobci předložen originál listiny o závěti a vydědění syna zůstavitelky [celé jméno žalovaného], [datum narození] a všech jeho potomků, kterou zůstavitelka sepsala dne [datum] před dvěma svědky, a to [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Dále byla zjištěna existence závěti zůstavitelky, kterou pořídila dne [datum] ve formě notářského zápisu [titul] [jméno] [příjmení], v níž ustanovila jediným dědicem svého majetku vnuka [celé jméno žalovaného], syna [celé jméno žalovaného] a v tomto řízení prvého žalovaného. Pořízením pozdější závěti se ruší závěť předchozí, avšak listina o vydědění nebyla odvolána a tudíž prohlášení o vydědění zůstává v platnosti. Pozůstalý vnuk [celé jméno žalovaného] uznal závěť ze dne [datum] za platnou, své dědické právo uplatnil a dědictví neodmítl. Naproti tomu pozůstalá vnučka [celé jméno žalobkyně] a pozůstalý [anonymizováno] vnuk [celé jméno žalobce] neuznali závěť z [datum] [datum] [rok] za platnou a uplatnili své dědické právo ze zákonné dědické posloupnosti a napadli tak platnost závěti z [datum]. Vztah mezi zůstavitelkou a synem [celé jméno žalovaného] byl dlouhodobě vážně narušen z důvodu způsobu jeho života, proto byla sepsána závěť a současně listina o vydědění syna [celé jméno žalovaného] dne [datum] před podepsanými [svědky.] [jméno] [příjmení] byla dlouholetou kamarádkou zůstavitelky a obě měly [anonymizována dvě slova] v objektu v [obec], [ulice a číslo], [titul] [jméno] [příjmení] byla sestřenicí zůstavitelky. V uvedené listině jednak ustanovila jediným dědicem syna [celé jméno žalobce], [datum narození], který bydlel se svou rodinou ve stejném domě jako zůstavitelka a současně vydědila syna [celé jméno žalovaného], který byl v té době hlášen na [stát. instituce], [PSČ] [obec], kam [obec] spadaly. Syn o matku neprojevoval zájem, telefonoval jí pouze, když potřeboval peníze. Zůstavitelce také vadilo, že syn [jméno] řádně nepracuje, neplatí výživné a má exekuce. Důsledky vydědění stanovila i na všechny potomky syna [jméno], což jsou - žalovaný [celé jméno žalovaného] a další děti, [jméno], [jméno] a [jméno]. Uvedenou listinu zůstavitelka předala svému druhému synovi [jméno], po jehož smrti až do současné doby byla tato listina v držení matky obou [žalobců.] [jméno] [příjmení] zemřela a dědické řízení probíhá t.č. v [obec]. V r. [rok] bylo zahájeno u [název soudu] insolvenční řízení ve věci [celé jméno žalovaného], bylo zde podáno 32 přihlášek věřitelů pro pohledávky v celkové výši [částka]. Po skončení aktivní pracovní kariéry se zdravotní stav zůstavitelky zhoršoval, byla jen částečně soběstačná v běžných životních úkonech. V průběhu roku [rok] došlo k dalšímu výraznému zhoršení zdravotního stavu, podrobila se [anonymizováno] operaci, její zdravotní potíže se projevovaly i v oblasti psychické, což se zhoršovalo zejména od [měsíc] [rok]. V [měsíc] roku [rok] jí syn [jméno] nechal hospitalizovat v [název] centru [název] v [obec], vánoce strávila u sestry v [země]. V [měsíc] a [měsíc] [rok] až do své smrti byla hospitalizovaná v [příjmení] nemocnici. Teprve poslední rok [rok] byla přítomnost [celé jméno žalovaného] v [obec] častější, občas matce nosil jídlo z restaurace, které si platila. Závěť z [datum] byla sepsána v době, kdy zdravotní stav zůstavitelky byl velmi špatný, a proto jsou žalobci přesvědčeni, že v době jejího sepisu jí zmanipuloval syn [jméno]. Dědicem byl ustanoven jeho syn [jméno], protože [celé jméno žalovaného] nemohl být dědicem, neboť by o nabyté dědictví ihned přišel v exekučních řízeních. Zůstavitelka nikdy nedala najevo, že by chtěla právě [jméno] ustanovit univerzálním dědicem, protože ten za ní nikdy nepřijel na dobu delší než pár minut, max. hodinu a cílem jeho návštěv bylo vždy získání peněz od zůstavitelky, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Z těchto důvodů považují žalobci tuto závěť za zcela neplatnou a neúčinnou.

2. Dalším podáním žalobců, které došlo soudu [datum], byla rozšířena žaloba o druhého žalovaného [celé jméno žalovaného], se kterým souvisí i žalobní petit na určení, že druhý žalovaný není dědicem ze zákona ani nepominutelným dědicem po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V tomto řízení původně vystupoval [celé jméno žalovaného] jako vedlejší účastník na straně žalované. Podle usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum] bylo rozhodnuto podle § 92 odst. 1 o. s. ř. o připuštění rozšíření návrhu proti žalovanému [celé jméno žalovaného], který se stává druhým žalovaným. Protože sdělil, že uplatňuje právo na vyplacení povinného dílu z dědictví ve smyslu § 1643 NOZ, když má za to, že závěť a listina o vydědění ze dne [datum] byla zrušena novější závětí z [datum] a navíc nebyly dány důvody vydědění v době pořízení závěti ze dne [datum], tedy důvody dle § 469a zák. č. 40/1964 Sb., pak byl upraven i žalobní petit tak, že žalobci požadují, aby bylo určeno, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce], [datum narození] jsou dědici ze zákona po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a že [celé jméno žalovaného], [datum narození], není dědicem ze závěti ze dne [datum], ani dědicem ze zákona a ani nepominutelným dědicem po [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dále se žalobci domáhali určení, že [celé jméno žalovaného], [datum narození], není dědicem ze zákona ani nepominutelným dědicem po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození]. Skutkově bylo odkázáno na tvrzení v žalobním návrhu. Bylo to právě chování [celé jméno žalovaného], které vedlo zůstavitelku k sepsání závěti a listiny o vydědění [celé jméno žalovaného] a všech jeho potomků a jelikož se na jeho chování nic podstatného nezměnilo, neměla zůstavitelka žádný rozumný důvod k tomu, aby svobodně a s rozmyslem v rozporu s původní listinou o vydědění ustanovila výlučným dědicem svého majetku vnuka [celé jméno žalovaného]. Důvody vydědění byly dány po celou dobu od sepisu listiny o vydědění až do smrti zůstavitelky. Žalobci jsou přesvědčeni, že [celé jméno žalovaného] využil své manipulátorské metody a dosáhl sepisu závěti ve prospěch [celé jméno žalovaného]. Jeho jediným cílem je získat jednak podíl z dědictví po zůstavitelce [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně] v [obec] a jednak podíl z dědictví po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení] v [obec], aby se tak zbavil alespoň části dluhů. [Stanovisko prvého žalovaného k žalobě, který navrhl zamítnutí žaloby, a popis vztahů v rodině] [Stanovisko druhého žalovaného k žalobě, který rovněž navrhl zamítnutí žaloby, jeho vyjádření a popis vývoje situace a vztahů v rodině]

5. Žalobci jsou, pokud se týče prvého žalovaného, odkázaní dědici k podané žalobě dle § 170 odst. 1 z. ř. s., neboť mezi nimi vznikl spor o dědické právo po zůstavitelce [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], posledně bytem [adresa]. Dědické právo se proto bude posuzovat dle občanského zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014. Prvý žalovaný byl účastníkem řízení od podání žaloby, zatímco druhý žalovaný až poté, co proti němu byla rozšířena žaloba vzhledem k tomu, že druhý žalovaný změnil svůj počáteční odmítavý postoj v dědickém řízení (neuvědomil si, [anonymizováno 5 slov]) a své dědické právo podáním ze dne [datum] uplatnil. Soud připustil proto rozšíření žalobního návrhu i proti druhému žalovanému při jednání dne [datum]. V této části žalobního návrhu se ohledně druhého žalovaného nejedná o spor o dědické právo, ale o spor o nárok nepominutelného dědice, který napadá důvody vydědění. U této části žaloby musí žalobci prokazovat naléhavý právní zájem na tomto určení (postavení nepominutelného dědice), což žalobci prokázali tím, že se změnil postoj druhého žalovaného v dědickém řízení, což má vazbu i na okruh účastníků dědického řízení i ve vztahu k listině o vydědění z r. [rok]. Vztahy mezi žalobci a žalovanými jsou napjaté a soud zastává shodné procesní stanovisko jako žalobci, že za dané situace je žádoucí, aby bylo najisto postaveno, jaký nárok druhému žalovanému náleží, když tento je v insolvenci a svůj původní postoj v dědickém řízení následně změnil. Dle časové souslednosti napadených úkonů se soud počátečně věnuje listině o vydědění druhého žalovaného i jeho potomků, jejíž platnost se posuzuje jako otázka předběžná.

6. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný byl vyděděn listinou pořízenou před účinností zákona č. 89/2012 Sb., a to listinou ze dne [datum], postupoval soud při posuzování platnosti tohoto úkonu dle § 3028 o. z., § 3070 o. z. a zejména § 3072 o. z. Základním pravidlem dle § 3028 odst. 2 a 3 o. z., vztahujících se na tento případ je, že vznik práv osobních, rodinných, věcných i jiných právních poměrů, jakož i práv a povinností z nich vzniklých přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, tedy občanským zákonem platným do 1. 1. 2014. Výjimky jsou v ustanovení § 3070 a v § 3072 o. z., podle kterých se považují za platná i pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění, která by podle právních předpisů, platných v době jejich pořízení, platná nebyla, vyhovují-li tomuto zákonu, tedy nyní platnému o. z. po 1. 1. 2014. Z toho vyplývá, že pokud se týče listiny o vydědění pořízené v r. [rok], pak se soud musel zabývat skutkovými okolnostmi splňujícími důvody k vydědění nejen před [datum], ale i po tomto datu do smrti zůstavitelky, neboť § 1646 a násl. o. z. neobsahuje žádné časové omezení, k němuž by měly být zjišťovány zákonné důvody pro vydědění, na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 873 obč. zák.) je projevem vůle zůstavitele, kterým odnímá dědici zákonné dědické právo, jež by mu dle zákona jinak náleželo. Nenastává ze zákona, ale až v důsledku právního úkonu zůstavitele. Důvody, pro které lze vydědit, jsou dány jejich taxativním výčtem v ust. § 469a odst. 1 obč. zák., platného ke dni úkonu tohoto vydědění. (Obecně vzato, by však nemělo být podporováno). Přesto dle § 469a odst. 1 obč. zák., zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. V závěti a v listině o vydědění ze dne [datum] zůstavitelka jako důvod vydědění uvedla, že jí syn [celé jméno žalovaného] neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci, při poslední návštěvě požadoval, aby mu zůstavitelka vařila, ačkoliv věděl, že má chřipku, dále, že se nezajímá o její zdravotní stav, neprojevuje o ni opravdový zájem, telefonuje a navštěvuje jí pouze v případě, že potřebuje peníze a také vede nezřízený život, půjčuje si velké sumy peněz, tyto nevrací, řádně nepracuje, neplatí výživné svým dětem. Pro platnost prvého důvodu vydědění je rozhodné, aby se zůstavitel ocitl v takové situaci, kdy pro svůj zdravotní stav (onemocnění, věk, atd.) nebo jinou tíživou situaci, kdy potřebuje pomoci a není schopen obstarat své základní životní potřeby a současně o potřeby zůstavitele není postaráno jinak. Přitom neposkytnutí pomoci zůstaviteli potomkem musí odporovat dobrým mravům (za dobré mravy lze považovat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních). Dalším udávaným důvodem pro vydědění je skutečnost, že potomek o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Opravdový zájem je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, stejně jako vedení tvrzeného nezřízeného života druhého [role v řízení]. Veškeré tvrzené důvody vydědění soud v tomto řízení prověřoval, a to i důvody neuvedené v žalobním návrhu, ale jako možné dle § 1646 a násl. o. z. Vycházel nejen z výpovědi žalovaných a žalobců, ale i z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], která se zná se zůstavitelkou od dětství a byla do smrti zůstavitelky její přítelkyně, dále z výpovědi zákonné zástupkyně [anonymizováno] [celé jméno žalobce] - [jméno] [celé jméno žalobkyně], z výpovědi druhé žalobkyně, rovněž z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], z čestného prohlášení [jméno] [příjmení]. Skutkově soud dospěl k následujícím zjištěným závěrům: Listinu o vydědění psala zůstavitelka za přítomnosti své sestřenice [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] jí přišla podepsat, až když listina byla vyhotovena. Zůstavitelka listinu o vydědění psala proto, aby nepřišla o svůj majetek, o dům, šlo zůstavitelce o to, jak svědkyně vypověděla, aby nemusela ručit za dluhy syna [jméno]. V té době tento syn – druhý žalovaný - hrál [anonymizováno] a měl dluhy (sv. [titul] [příjmení]). V té době zůstavitelka ještě [anonymizováno], byla schopná. Sám druhý žalovaný ve své výpovědi přiznal, že v r. [rok] – [rok] propadl [anonymizováno], dostal se do finančních potíží a několikráte žádal matku o půjčky, které jí ne všechny vrátil. Druhý žalovaný listinu o vydědění spatřil až v současném dědickém řízení, nevěděl o ní. Druhý žalovaný popřel, že by své matce neposkytl pomoc, a že by se o její zdravotní stav nezajímal. V tomto směru soud této výpovědi uvěřil, neboť z okolností tohoto případu a z provedených svědeckých výpovědí vyplývá, že zůstavitelka učinila listinu o vydědění pouze z obavy o svůj majetek. Druhý žalovaný svým chováním následně prokázal, že se o svoji matku dokázal postarat v době, kdy se její zdravotní stav zhoršil a zejména v době po smrti jejího druhého syna [jméno] v r. [rok]. Po tomto roce druhého žalovaného matka požádala, aby se z [anonymizováno] vrátil (výpověď druhého žalovaného), matka se cítila osamocena, neboť vztahy s [jméno] [celé jméno žalobkyně] byly špatné. Zpočátku druhý žalovaný u matky bydlel, pak se odstěhoval, ale matku navštěvoval a zajišťoval jí jídlo a její potřeby, včetně hospitalizace (potvrzeno sv. [titul] [příjmení], dále sv. [titul] [příjmení], bývalou manželkou druhého žalovaného, která stále zůstavitelku i po rozvodu s druhým žalovaným po r. [rok] navštěvovala). Soud z provedeného dokazování v tomto směru uzavřel, že listina o vydědění, která byla sepsána v r. [rok] a vztahující se i na potomky druhého žalovaného, byla sepsána z obavy zůstavitelky o svůj majetek, nikoliv proto, že by se o ni její syn [jméno] nezajímal či jí neposkytl potřebnou pomoc, což prokázalo i jeho chování po r. [rok]. Stejně tak nebylo prokázáno, že by trvale vedl nezřízený život, což by mohla sice závislost na [anonymizováno] druhého žalovaného naplňovat, nicméně v daném případě se u druhého žalovaného jednalo o přechodnou etapu jeho života a podstatný vliv na emoční vazby mezi ním a jeho matkou, to však nemělo. V neposlední řadě je třeba zmínit i to, že zůstavitelka učinila novou závěť v r. [rok] formou notářského zápisu a domnívala se, že listina z r. [rok] tak již přestává platit. Viz výpověď sv. [titul] [příjmení], která uvedla, že jí zůstavitelka řekla, že„ starou závěť může roztrhat, že to má vyřešené jinak“ a rovněž i z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že si zůstavitelka myslela, že její nová poslední vůle ruší vůli z roku [rok] v plném rozsahu, včetně vydědění [jméno] a jeho dětí a zřejmě si zůstavitelka neuvědomila, že tomu tak ohledně vydědění není. Za tohoto skutkového stavu soud uzavřel, že zde nebyly naplněny předpoklady pro vydědění druhého žalovaného dle § 469a obč. zák., včetně jeho potomků, spočívající v důvodech, uvedených v listině ze dne [datum] a nejsou zde ani dle současně platného ust. § 1646 a násl. o. z. Soud má za prokázáno zejména z výpovědi sv. [titul] [příjmení], že tímto pravým důvodem byla obava zůstavitelky o svůj majetek. Žalobci neprokázali druhému žalovanému ani žádný jiný zákonný důvod vydědění, který by existoval ke dni smrti zůstavitelky. Soudem se poznamenává, že důvody vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. a), b) a d) o. z. se v podstatě nezměnily a jsou shodné jako v § 469a odst. 1 písm. a), b) a d) obč. zák. O důsledcích vydědění pro potomky vyděděného potomka a jeho rozdíly oproti předchozí právní úpravě, s ohledem na výsledek posouzení předmětné listiny o vydědění, je nadbytečné se zmiňovat. Druhý žalovaný se tak stává neplatně vyděděným nepominutelným dědicem, který má právo na povinný díl dle § 1650 o. z. (nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl, byl-li zkrácen na hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění). Proto byla žaloba v části, kde se žalobci domáhali výroku o tom, že druhý žalovaný není nepominutelným dědicem po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], zamítnuta (druhý žalovaný není dědicem ze zákona). To nemění nic na tom, že dle § 1654 odst. 1 o. z. má právo druhý žalovaný jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného podílu, což ale nebrání tomu, aby se nepominutelný dědic dohodl s dědici i jinak – viz ust. § 1654 odst. 2 o. z.

7. Pokud se týče žalobního petitu vyplývajícího z usnesení soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení] a týkajícího se žaloby na určení, že [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], a nezletilý [celé jméno žalobce], narozen dne [datum], jsou dědici ze zákona po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], a že prvý žalovaný není dědicem ze závěti ze dne [datum], zde právní zájem na této určovací žalobě vyplývá ze zákona a tedy z usnesení j. č. [číslo jednací]. Žaloba byla podána ve 2 měsíční lhůtě stanovené soudní komisařkou od [datum] (právní moci usnesení). Jedná se o typický spor o dědické právo, jehož výsledkem je posouzení skutkových okolností, které jsou mezi dědici sporné. Otázka platnosti závěti sepsané notářským zápisem sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] dne [datum] [titul] [jméno] [jméno] je posuzována jako otázka předběžná a je předpokladem k rozhodnutí o tom, zda jsou žalobci dědici ze zákona, či nikoliv. Soud se proto především zabýval okolnostmi sepisu notářského zápisu [titul] [jméno] [jméno], který byl v tomto řízení také vyslechnut jako svědek. Pokud se týče samotné formy sepisu závěti notářským zápisem, tato je obecně nanejvýše doporučující právě s ohledem na možné námitky ostatních účastníků dědického řízení. Notářský zápis je ve znění ust. § 567 a § 568 o. z. veřejnou listinou, která jednak zakládá důkaz o jejím původu, o době pořízení a především také zakládá vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle, který je v notářském zápisu projeven (§ 568 odst. 2 o. z.). Pořizuje-li se závěť touto formou, ust. §1538 o. z. preventivně stanoví povinnost toho, kdo sepisuje listinu o závěti, se přesvědčit, zda se toto jednostranné právní jednání fyzické osoby, která svoji vůli tímto způsobem projevuje, děje s rozvahou, vážně a bez donucení. I když závěť tuto skutečnost v písemné podobě potvrzuje, [titul] [jméno] [jméno] dotvrdil, že neměl pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky pořídit závěť, neboť kdyby ji měl, tak by tyto pochybnosti do záznamu [zaznamenal.] [jméno] poskytl soudu i tento záznam (protokol) ze dne [datum], ze kterého je zřejmé, že se k němu dostavila zůstavitelka se žádostí o sepsání své závěti, a že byla poučena o právu ji kdykoliv změnit či [titul] [jméno] také dosvědčil, že zůstavitelka byla rozhodnutá a věděla, co chce. Tento důkaz (závěť jako projev vůle sepsaná notářským zápisem) soud považoval za rozhodující v tomto řízení a pokud žalobci namítali jeho neplatnost, pak na nich leželo důkazní břemeno, aby toto prokázali. Žalobci namítali v zásadě to, že zdravotní stav zůstavitelky v době pořízení závěti jí nedovoloval rozhodovat o takto závažné věci, dále, že byla zmanipulována synem [jméno] – druhým žalovaným k tomuto úkonu, který se k ní nevhodně choval a zařídil jí umístění v [název] centru [název], a že zůstavitelka nedala nikdy najevo, že by chtěla prvého žalovaného ustanovit univerzálním dědicem svého majetku. Nejzávažnější námitka se týkala zdravotního stavu zůstavitelky, zda tedy byla způsobilá v době pořízení závěti uvědomit si dosah svého jednání. Za tímto účelem byla vyžádána zdravotní dokumentace zůstavitelky od ošetřujícího lékaře, [titul] [jméno] [příjmení], praktické lékařky. Z této dokumentace však nevyplývá a nejsou zde žádné záznamy o tom, že by trpěla nějakým psychickým onemocněním, podrobila se [anonymizována dvě slova] operaci v [obec] dne [datum]. Pokud se týče zprávy, kterou předložil právní zástupce žalobců od [titul] [jméno] [příjmení], vypracovanou dne [datum] (tedy po smrti zůstavitelky), pak se jedná o výpis pasáží z dostupné lékařské dokumentace. Především se jedná o její hospitalizaci od [datum] do [datum], kdy byla přijata na dop. prim. [příjmení] pro„ [popis stavu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova]“, dále:„ [citace ze zprávy] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Obj.„ [citace ze zprávy] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]“. Ani tato zpráva však není časově orientována na dobu pořízení závěti a není z ní patrno, že by zůstavitelka měla psychické problémy trvalého rázu, které by mohly způsobit její nezpůsobilost k pořízení závěti. Tyto důkazy je však třeba také hodnotit ve vzájemné souvislosti s ostatními, a to s výpověďmi svědků. Zatímco matka [anonymizováno] [jméno], [jméno] [celé jméno žalobkyně] vypověděla, že se s tchyní – zůstavitelkou navštěvovala denně, děti ji navštěvovaly jako babičku a tento vztah hodnotila jako„ úplně normální“, tak sv. [titul] [příjmení] vypověděla, že si zůstavitelka stěžovala na to, že jí paní [jméno] nezdraví, ani jí nepůjčuje malého [jméno] a její hlavní zájem byl, aby dům nedostala rodina paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], protože již polovinu od ní měli. Cit.:„ ony spolu nekomunikovaly.“ Na podzim r. [rok] jí zůstavitelka sdělila, že tu záležitost s domem má již vyřešenou a ohledně listiny o vydědění, kterou měla [titul] [příjmení] schovanou, jí řekla, že jí může roztrhat, protože to překrývá nová závěť. Pokud se týče psychického stavu zůstavitelky, tak [titul] [příjmení], sama odborností [anonymizováno] sdělila, že byla psychicky„ přiměřená“, byla s ní tato svědkyně v kontaktu i v době, kdy byla zůstavitelka umístěna v [obec] v [název] centru. [titul] [jméno] [příjmení], matka prvého žalovaného, jako svědkyně potvrdila, že zejména po smrti syna zůstavitelky [jméno], že se k ní její snacha [jméno] [celé jméno žalobkyně] nechovala hezky, vnoučata z této strany nevídala a především nechtěla, aby dům dostali„ cizí“ – tedy oni. O tom, že zůstavitelka pořídila závěť v r. [rok] ve prospěch jejího syna, věděla, jednak od něj a jednak jí to zůstavitelka sama řekla. Tato svědkyně také potvrdila, že se o svoji matku druhý žalovaný před její hospitalizací staral, vozil jí obědy každé 1 – 2 dny, což také věděla od zůstavitelky. O současném stavu věcí byla informována i přítelkyně druhého žalovaného, [jméno] [příjmení], která ve svém prohlášení ze dne [datum] uvedla, že se se zůstavitelkou setkávala do posledních chvil jejího života a od ní věděla, jakého příkoří se jí dostávala od [jméno] [celé jméno žalobkyně] a přála si, aby v domě mohl dožít její syn [jméno] – druhý žalovaný, který se na stavbě domu podílel a staral se o zůstavitelku a byl jí oporou. O její poslední vůli věděla, rozhodně si zůstavitelka nepřála, aby druhý žalovaný a jeho potomci byli vyděděni. Pokud se týče výpovědi vnučky zůstavitelky, druhé žalobkyně, tato intenzivně popisovala vztah ke své babičce – zůstavitelce i to, co zůstavitelku zajímalo, co měla ráda a dále uvedla„ chodili jsme za ní často, když jsme měli čas…“ Tato výpověď však nemohla ovlivnit výsledek skutkových závěrů a tedy tohoto řízení, stejně tak jako případné svědecké výpovědi sv. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] či dalších osob, které byly zamítnuty, neboť laické dojmy týkající se zdravotního stavu zůstavitelky nemohou zvrátit platnost učiněné závěti zůstavitelkou sepsané [titul] [jméno], který se zůstavitelkou v dané době hovořil a potvrdil, že se jednalo o její pravou vůli učiněnou bez donucení. Zmíněné svědecké výpovědi nasvědčují naopak tomu, že vztahy mezi [jméno] [příjmení] a zůstavitelkou nebyly harmonické a jejím výsledkem bylo i pořízení závěti v neprospěch žalobců. Ostatně ani tvrzená manipulace stran druhého žalovaného vztažmo k jeho matce nebyla prokázána, zůstala pouze v rovině domněnek žalobců, kteří tím, že se zůstavitelkou nebyli v úzkém kontaktu, tak se ani nemohli dozvědět o tom, jaké starosti zůstavitelka se svojí poslední vůlí má a co je jejím skutečným přáním pro případ její smrti. Závěť je především klasickým projevem autonomie vůle zůstavitele, který je sám oprávněn rozhodovat o způsobu vypořádání svého majetku pro případ smrti. Zde nehrají roli ani přání, domněnky či vědomost třetích osob o tom, co chce zůstavitel se svým majetkem udělat pro případ své smrti. Zůstavitelka byla v době jejího pořízení právně způsobilá, nebyla omezena ve svéprávnosti a byla tedy plně způsobilá projevit svoji vůli. Zde není důležitá ani předchozí tvrzená neshoda žalobci mezi zůstavitelkou a prvým žalovaným ohledně finančních prostředků z r. [rok], o které prvý žalovaný uvedl, že se jednalo o nedorozumění, jež se ukazuje jako pravdivé tvrzení, s ohledem na obsah následné závěti. Protože žalobci neprokázali neplatnost úkonu o pořízení závěti zůstavitelkou ze dne [datum], soud vycházel z této platně projevené poslední vůle a na základě tohoto skutkového zjištění rozhodl tak, že návrh na určení, že [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], a [role v řízení] [celé jméno žalobce], narozen dne [datum], že jsou dědici ze zákona po zemřelé [titul] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], a že [celé jméno žalovaného], narozen dne [datum] není dědicem ze závěti ze dne [datum], byl zamítnut. [celé jméno žalovaného] se tak stává dědicem ze závěti ze dne [datum], [celé jméno žalobkyně] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jsou nepominutelnými dědici, kteří mají právo na svůj povinný díl dle následujících ustanovení: Dle § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu (§ 1643 odst. 2 o. z.). Takto bude postupováno až v pozůstalostním řízení.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Vzhledem k tomu, že měli ve věci plný úspěch žalovaní, náleží jim právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jim uhradí oba žalobci společně a nerozdílně. Právní zástupce prvého žalovaného účtoval na nákladech řízení celkem částku [částka], včetně DPH. Soud určil odměnu právního zastoupení prvého žalovaného dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7, § 9 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 8 úkonů (příprava a převzetí věci, účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, tedy úkon 2 x, účast u jednání dne [datum] a dne [datum]. Dalším přiznaným úkonem je vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum]. Nebyla přiznána odměna za poučení klienta ze dne [datum] a porada přes hodinu dne [datum], když tyto úkony jednak nebyly doloženy a jednak jejich nutnost neplyne ani ze spisu, proto je soud nemá ani za prokázané, přičemž poučení klienta lze podřadit i pod úkon přípravy a převzetí věci k zastoupení. Vyjádření ze dne [datum], které reagovalo na důkazní návrhy žalobců, soud jako úkon hodný odměny rovněž nepřiznal, neboť toto vyjádření nebylo vyžadováno a neobsahuje právní rozbor věci. Dále bylo přiznáno cestovné celkem v rozsahu [číslo] km, vypočtené dle programu Justtarif dle předloženého velkého technického průkazu, což činí celkem [částka]. Ztráta času byla přiznána tak, jak byla účtována ve výši [částka] (jedna cesta á [částka] z [obec a číslo] k procesnímu soudu, po [částka] za každou započatou půlhodinu). Dále náleží k odměně zástupce prvého žalovaného dle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, ve výši [částka] na jeden úkon. U 8 úkonů se jedná o částku [částka] x 8 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. V daném případě činí DPH z částky [částka] částku [částka], tj. zaokrouhleno [částka] Náklady právního zastoupení u prvého žalovaného dosahují výše celkem [částka] a u druhého žalovaného jsou ve výši [částka], které byly přiznány následovně: Pokud se týče právního zastoupení druhého žalovaného, byly účtovány částkou [částka], celkem za 6 hlavních úkonů po [částka]. Jedná se o přípravu a převzetí věci, účast u jednání dne [datum] přes 2 hodiny, [datum] a [datum] + 1 x vyjádření ze dne [datum] Celkem [částka] + 6 x RP po [částka], tj. [částka] + DPH [částka]. Vše uhradí žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.