9 C 226/2024 - 28

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČ [Anonymizováno], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupené advokátem [Anonymizováno]., sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení částky 122 301,46 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v té části, kde se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 900 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 131 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 270,46 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem 22 802,86 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 121 401,46 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 170,46 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 122 301,46 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy ze dne 16. 12. 2021 umožnila čerpat finanční prostředky prostřednictvím úvěrového rámce 130 000 Kč. Původně byl poskytnut úvěrový rámec 30 000 Kč, k dalším žádostem žalovaného byl postupně navýšen až na 130 000 Kč. Před tímto žalobkyně prověřila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. V rámci posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr si žalobkyně vyžádala výpis z účtu, z nějž byl patrný jeho příjem 23 282 Kč, z porovnání jeho výdajů a příjmů mu měla zbývat částka 3 314 Kč, jeho domácnosti pak 14 244 Kč. Při určení výše výdajů žalobkyně vycházela z veřejných publikovaných statistických dat a žalovaným deklarovaných údajů, případně minimálních nákladů na bydlení a životního minima. Osoba žalovaného byla taktéž prověřena v bankovních a nebankovních registrech, v nichž neměl žalovaný žádný záznam. Částky žalovaný přitom splácel po dobu roku a půl (od ledna 2022 do července 2023). V souladu s judikaturou EU neexistoval privilegovaný způsob ověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně dále odkázala na obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný čerpal prostředky v celkové výši 136 087 Kč, uhradil pouze 57 956 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila k 23. 10. 2023. Dluh žalovaný neuhradil ani na výzvy. Dluh je představován neuhrazenou jistinou 121 401,46 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, kapitalizovaným úrokem 22 802,86 Kč (úrok ve výši 27,88 % ročně od 24. 10. 2023 do 29. 1. 2024), úrokem ve výši 15 % ročně z částky 121 401,46 Kč od 30. 1. 2024, kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 221,92 Kč za dobu od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 301,46 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním došlým soudu dne 5. 8. 2024 vzala žalobkyně žalobu co do částky 900 Kč (nákladů na vymáhání) zpět, neboť jejich výše nebyla uvedena ve smlouvě. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a řízení v této části zastavil.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., když s tímto postupem žalobkyně souhlasila v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Podle listiny „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: [hodnota]“ se žalobkyně dne 16. 12. 2021 zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla 27,88 % ročně. Výše minimální splátky činila 3,29 % ročně z úvěrového rámce, byla splatná vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně byla oprávněna nabídnout zvýšení úvěrového rámce, žalovaný byl oprávněn o toto požádat. Listina obsahovala část „Důsledky nesplácení úvěru“, v níž mělo být uvedeno, co všechno byla žalobkyně oprávněna účtovat. Tato část však byla v listině nevyplněna. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Stranami bylo také ujednáno pojištění úvěru. Dodatkem ze dne 29. 1. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 50 000 Kč, minimální splátka činila 1 647 Kč. Dodatkem ze dne 22. 6. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 80 000 Kč, výše minimální splátky činila 2 634 Kč. Dodatkem ze dne 28. 6. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 90 000 Kč, výše minimální splátky činila 2 964 Kč. Dodatkem ze dne 5. 8. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 100 000 Kč, výše minimální splátky činila 3 293 Kč. Dodatkem ze dne 30. 8. 2022 byl úvěrový rámec navýšen na částku 130 000 Kč, výše minimální splátky činila 4 281 Kč. Ve zbývajících částech nebyl původní závazek uvedenými dodatky dotčen.

6. Z úvěrové zprávy vztahující se až k období do listopadu 2021 vyplynulo, že u žalovaného byla odmítnuta jedna žádost o splátkový kontrakt, 4 další existovaly, 5 jich již bylo ukončeno. Dále měl kreditní karty, z nichž 1 existovala, 2 byly ukončeny. Žalovaný čerpal úvěr 60 000 Kč, k říjnu 2021 mu zbývala uhradit částka 55 385 Kč. Čerpal také osobní úvěr ve výši 30 000 Kč, k říjnu 2021 mu na něm zbývalo uhradit 32 962 Kč. Na další osobní úvěr ve výši 45 000 Kč mu k říjnu 2021 zbývalo uhradit 68 528 Kč. Čerpal revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, kdy s jeho úhradou se dostal do prodlení v listopadu 2021; v tomto měsíci mu zbývalo k úhradě 20 687 Kč.

7. Z úvěrové zprávy vztahující se až k období do června 2022 vyplynulo, že u žalovaného byla odmítnuta jedna žádost o splátkový kontrakt, 4 další existovaly, 3 již byly ukončeny. Dále měl kreditní karty, z nichž 1 byla odvolána, 2 existovaly, 1 byla ukončena. Žalovaný čerpal osobní úvěr ve výši 45 000 Kč, k červnu 2022 mu na něm zbývalo uhradit 61 304 Kč. Čerpal také osobní úvěr ve výši 30 000 Kč, k červnu 2022 mu na něm zbývalo uhradit 28 770 Kč. Na další osobní úvěr 60 000 Kč mu zbývalo v červnu 2022 uhradit 47 593 Kč. Žalovaný měl spotřební úvěr, který čerpal ve výši 580 000 Kč, 3krát se v rámci tohoto úvěru dostal do prodlení s úhradou, a to ve listopadu 2021, březnu 2022, dubnu 2022; k červnu 2022 mu zbývalo uhradit 530 198 Kč. Žalovaný měl ujednán revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, kdy s jeho úhradou se dostal do prodlení v listopadu 2021 a březnu 2022; v červnu 2022 mu zbývalo uhradit 20 699 Kč.

8. Podle listiny „Vše o vaší Flexibilní půjčce“, obsahující mj. „Úvěrové podmínky – revolvingový úvěr“ měl být součástí ujednání také sazebník. Žalobkyně byla oprávněna závazek vypovědět a úvěr zesplatnit mj. v případě, že nebyly uhrazeny 2 a více splátek či že splátka nebyla zaplacena déle než 3 měsíce. V případě prodlení se splátkou úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat částku 500 Kč jako smluvní pokutu, smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků došlo-li k zesplatnění úvěru. V případě opoždění se s úhradou byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat náklady na vymáhání, jejichž výše měla být žalovanému písemně oznámena. Listina „Vše o vaší Flexibilní půjčce“ dále obsahovala podmínky pojištění.

9. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik měla žalobkyně prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, když mu měl být poskytnut revolvingový úvěr 130 000 Kč, žalovaný byl svobodný, žil v podnájmu, měl dvě děti, jeho příjmy činily 22 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti byly 24 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti byly 12 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech JAP_PUJCKA, NRKI, ISIR, CEE, MVCR, CEE. Listina „posouzení úvěruschopnosti klienta“ obsahovala popis interního postupu žalobkyně při ověřování schopnosti klientů úvěr splácet. Dle výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 pobíral žalovaný mzdu cca 24 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 739,18 Kč, konečný zůstatek 0 Kč.

10. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad měla být výše úvěrového rámce 130 000 Kč. Žalovaný celkem čerpal 136 087 Kč, uhradil 57 956 Kč. Žalovanému byly účtovány náklady na vymáhání v celkové výši 2 400 Kč (na jejich hradu započteno 1 500 Kč). Podle této jistiny žalovaný dlužil jistinu 121 401,46 Kč, úrok za hotovostní transakce 12 307,36 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, úrok 1 823,19 Kč, obchodní úrok 8 672,31 Kč, úrok z prodlení 4 221,92 Kč.

11. Dopisem ze dne 23. 10. 2023, podle podacího archu podaným následující den, byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu 136 432,01 Kč z důvodu zesplatnění úvěru, nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.

12. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2023. Dopis byl podle podacího archu podán na poště 10. 11. 2023.

13. Soud následně učinil tento závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně se žalovanému dne 6. 12. 2021 zavázala poskytnout finanční prostředky možností jejich čerpání do částky 30 000 Kč. V tomto případě žalovaná ověřila příjmy žalovaného, a to, zda měl či neměl jiné závazky z obdobných smluv. Žalovaný dále tvrdil příjmy domácnosti, a měsíční výdaje domácnosti.

15. Dne 29. 1. 2022 došlo k navýšení finančních prostředků k čerpání na částku 50 000 Kč, dne 22. 6. 2022 na částku 80 000 Kč, dne 28. 6. 2022 na částku 90 000Kč, dne 5. 8. 2022 na částku 100 000 Kč, dne 30. 8. 2022 na částku 130 000 Kč. Ve vztahu k navýšením v měsíci červnu 2022 a také srpnu bylo ověřeno, zda žalovaný měl či neměl jiné obdobné závazky. Žalovaný celkem čerpal 136 087 Kč, uhradil 57 956 Kč.

16. Soud vycházel při svém rozhodování z následující právní úpravy:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k 6. 12. 2021 (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020, C-679/18, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání 24. Nárok žalobkyně (i s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby) soud shledal důvodným toliko částečně.

25. V daném případě žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela s žalovaným, jako spotřebitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru (2 odst. 1 z.s.ú., § 2395 o. z.). V souladu s § 86 odst. 1 z.s.ú. bylo její povinností před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.

26. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, ve vztahu k listině „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: [hodnota]“, tj. úvěru poskytnutým žalovanému dne 16. 12. 2021, žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, když si vyžádala výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021. Současně si žalovaného lustrovala v dostupných evidencích, jak ostatně vyplývá z úvěrové zprávy vztahující se až k období do listopadu 2021. Žalovaná však žádným způsobem dále neověřila tvrzení žalovaného o jeho výdajích a bydlení. Údaje obsažené v listině potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik nelze podle soudu považovat za ověřené. Jedná se totiž o listinu žalobkyně, v níž uvádí, z jakých skutečností vycházela, avšak samotná výše částek (příjmy ostatních členů domácnosti 24 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 12 000 Kč) nebyla jakkoli doložena. I z v žalobě obsažených tvrzení vyplývám, že žalobkyně ohledně nákladů žalovaného vycházela z normativně daných údajů (např. životní minimum klienta, dvou nezletilých dětí), byť by takto zjištěné výdaje mohly být vyšší než výdaje skutečné. To však nemohla žalobkyně náležitě a řádně zjistit, když výši výdajů žalovaného, např. v souvislosti s bydlením, nijak blíže nezjišťovala a neověřovala, byť i jen vyžádáním si kopie nájemní smlouvy či jiných dokladů. Nelze se v daném případě odvolávat ani na výši poskytnutého úvěrového rámce.

27. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, a včetně povinnosti věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry se uplatní i za současné právní úpravy). Jinými slovy, bylo povinností žalobkyně si za každé okolnosti informace o výdajích žalovaného ověřit. To však neučinila.

28. Žalobkyně měla vynaložit veškeré rozumně požadovatelné úsilí, aby výdaje žalovaného byly zjištěny. K tomu však ze strany žalobkyně nebylo přistoupeno a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného o jeho výdajích.

29. Neověření těchto skutečností je pak porušením povinnosti žalobkyně, jako profesionálního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, řádně ověřit schopnost věřitele spotřebitelské úvěry splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 246/2022). Součástí řádného procesu ověření úvěruschopnosti je nespoléhání se jen na údaje tvrzené spotřebitelem, ale i jejich prověření. Prověření úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů, čemuž žalobkyně nedostála.

30. Na závěru, že žalobkyně nepostupovala řádně, ničeho nemění zjištění ohledně plnění dosavadních dluhů žalovaným. Nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 327/2020). Nemohlo proto být již od počátku postaveno najisto, že žalovaný byl schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

31. Lze konstatovat, že postup žalobkyně při ověření úvěruschopnosti nebyl dostatečný a komplexní; naopak se jednalo o postup povrchní. Z těchto důvodů je nutno smlouvu o spotřebitelském úvěru považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, č. j. 26 ICm 2690/2021, a dále také rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020, C-679/18). Lze souhlasit s žalobkyní, že neexistuje privilegovaný postup při ověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, avšak rezignovaní na plnění zákonných povinností (tj. nevycházet z tvrzení žalovaného ale tyto i ověřit) je zcela racionálním a nezbytným požadavkem proto, aby nerovnost mezi podnikatelem a spotřebitelem byla alespoň nějakým způsobem vyvážena.

32. Vše výše uvedené se přitom vztahuje i k dodatkům ze dne 29. 1. 2022, ze dne 22. 6. 2022, ze dne 28. 6. 2022, ze dne 5. 8. 2022 a ze dne 30. 8. 2022 jimiž docházelo k navyšování úvěrového rámce. V souladu s § 86 odst. 1 z.s.ú. byla žalobkyně povinna před změnou smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 12. 2021, jíž by došlo k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudit znovu schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

33. Byť pojem významného celkového navýšení výše spotřebitelského úvěru není konkrétněji definován, lze mít za to, že minimálně ve vztahu k dodatku ze dne 22. 6. 2022 došlo oproti dřívější změně k výraznému zvýšení částky (z úvěrového rámce dle listiny „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: [hodnota]“ ve výši 30 000 Kč, resp. z úvěrového rámce dle dodatku ze dne 29. 1. 2022 ve výši 50 000 Kč došlo k navýšení na částku 80 000 Kč).

34. Ve vztahu k tomuto navýšení navíc uplynulo, alespoň od poslední změny výše úvěrového rámce, bezmála půl roku. Jedná se tak o delší obdobní, v němž mohlo dojít i k výrazné změně poměrů na straně žalovaného. Žalobkyně si přitom ve vztahu k těmto dalším změnám úvěrového rámce vyžádala pouze údaje vyplývající z úvěrové zprávy vztahující se až k období do června 2022 jak popsány shora. Žádným způsobem nezjišťovala aktuální příjmy žalovaného, zda došlo ke změně poměrů (např. vznik další vyživovací povinnost, zvýšení výdajů za bydlení, změna zdravotního stavu apod.).

35. Byť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dle listiny „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: [hodnota]“ jsou neplatné i její změny shora uvedenými dodatky, ve vztahu k dodatkům ze dne 22. 6. 2022, ze dne 28. 6. 2022, ze dne 5. 8. 2022 a ze dne 30. 8. 2022 se k důvodům absolutní neplatnosti připojil i důvod spočívající v opětovně nedostatečném ověření schopnosti žalovaného poskytnuté úvěrové rámce splácet. Na těchto závěrech nezmění ničeho ani argument žalobkyně, že žalovaný spotřebitelský úvěr splácel až do července 2023.

36. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. § 86 odst. 2 z.s.ú. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním z zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57).

37. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok jen na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.) a případných úroků z prodlení s jeho vrácením (§ 1970 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka 136 087 Kč, z této žalobkyni vrátil 57 956 Kč. Bezdůvodně se tak obohatil o částku 78 131 Kč, přičemž tuto je povinen vrátit žalobkyni (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

38. K vrácení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 23. 10. 2023 a to do 6. 11. 2023. Tento dopis byl podle dokladu odeslané pošty odeslán 24. 10. 2023. V souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání došlo k jeho doručení (tj. dne 27. 10. 2023). Žalovanému byla podle názoru soudu poskytnuta dostatečná lhůta k úhradě dluhu ve smyslu § 87 odst. 1 věta druhá [z.s.ú.]). Do prodlení (§ 1970 o. z.) se tak žalovaný dostala dnem 7. 11. 2023, a proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 131 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení.

39. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok III). Zde soud doplňuje, že žalobkyně v žalobě zákonný úrok z prodlení z částku 122 301,46 Kč za dobu od 7. 11. 2023 do 29. 1. 2024 kapitalizovala částkou 4 221,92 Kč, a od 30. 1. 2024 se jej domáhala ve výši 15 % ročně z částky 122 301,46 Kč až do úplného zaplacení. S ohledem na to, že žalobkyni bylo co do žalobního nároku vyhověno pouze částečně, soud pro přehlednost a přezkoumatelnost výroků vycházel z toho, jako by žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 301,46 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, tj. jako by jej nekapitalizovala.

40. Dále také základem žalobního nároku byla podle žaloby částka 122 301,46 Kč, sestávající se z jistiny 121 401,46 Kč a nákladů na vymáhání 900 Kč. V částce 900 Kč vzala žalobkyně žalobu zcela zpět (nikoli však stran požadovaného příslušenství). Ve výroku o zamítnutí části žaloby soud proto zamítnutou částku určil 43 270,46 Kč [122 301,46 Kč (předmět řízení) – 78 131 Kč (přiznaný nárok) – 900 Kč (zpětvzetí)]; ve vztahu k příslušenství však již vycházel z částky 44 170,46 Kč, neboť částečné zpětvzetí žaloby se příslušenství netýkalo.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Soud dospěl k tomu, že při přihlédnutí k žalobkyní uplatněnému příslušenství a té jeho části, v níž bylo zamítnuto (stran přihlížení k přiznanému příslušenství při posuzování úspěchu a neúspěchu srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 7 Cmo 74/2021 – 474, nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), byl úspěch a neúspěch účastníků téměř shodný. Částečné zastavení řízení přitom zavinila žalobkyně, neboť žalobu vzala částečně zpět z důvodu vyhnutí se neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 78 131 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 11. 2023 do zaplacení. Neúspěšná naopak byla co do částky 44 170,46 Kč (43 270,46 Kč + 900 Kč), do částky 22 802,86 Kč (celkem 66 973,32 Kč), úroku ve výši 15 % ročně z částky 121 401,46 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (tento přitom k 8. 8. 2024 činil 9 579,07 Kč) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 170,46 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení. Z těchto důvodů soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení