9 C 290/2020-502

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Kavalcem ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všechny zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít s žalobkyněmi a) b) a c) smlouvu o převodu pozemků: Česká republika - Státní pozemkový úřad [IČO] sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a 1) [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo] bytem [adresa žalobkyně] a 2) [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo] bytem [adresa žalobkyně] a 3) [celé jméno žalobkyně] [rodné číslo] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztah k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“) tuto: Smlouvu o převodu pozemků: Česká republika – Státní pozemkový úřad jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen„ pozemky“) -) [parcelní číslo], orná půda, zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] nad [anonymizováno], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [obec], -) část pozemku [parcelní číslo], orná půda, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] nad [anonymizováno], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], a to část o výměře [výměra] oddělenou geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], dne [datum], kdy tato část bude podle nového stavu vedena pod p. [číslo] přičemž uvedený geometrický plán tvoří nedílnou součást této smlouvy.

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 444/91/3, ze dne 11. 4. 2005.

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to každý z nabyvatelů v podílu id. [anonymizováno] k celku.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: Nabyvatelé: Česká republika – Státní pozemkový úřad [celé jméno žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] [celé jméno žalobkyně]

II. Žalovaný je povinen zaplatit každé z žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovanému se vrací záloha na náklady důkazu výslechem znalce [celé jméno znalce] ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného, směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku s žalobkyněmi. Svůj žalobní nárok odůvodňují tím, že jsou právními nástupci původních oprávněných osob ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení]), a náleží jim jako oprávněným osobám náhrada podle § 11 a 11a cit. zákona. Původní oprávněné uplatnily v zákonem stanovených lhůtách u Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu Praha nárok na vrácení nemovitostí (restituční nárok), o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne [datum], čj. PÚ [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], tak, že [jméno] [příjmení], rč. [číslo], není vlastníkem k id. [anonymizováno], paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], rč. [číslo], není vlastníkem k id. [anonymizováno] a paní [jméno] [příjmení], rč. [číslo], není vlastníkem k id. [anonymizováno] těchto nemovitostí: dle PK část p [číslo] role ([číslo] role, [číslo] zahrada, [číslo] závodiště a [číslo] cesta) o výměře [výměra] v kú. [část obce], dle PK část p [číslo] role ([číslo] role, [číslo] závodiště, [číslo] role, [číslo] zahrada) o výměře [výměra] v kú. [část obce]. Žalobkyně a) získala restituční nárok od své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], která zdědila i restituční nárok po své matce [jméno] [příjmení], žalobkyně b) a c) získaly své nároky od své matky [jméno] [příjmení]. Restituční nárok plynoucí z výše uvedeného rozhodnutí byl žalovaným vyčíslen na částku [částka], přičemž žalobkyni a) náleží id. [anonymizováno], každé z žalobkyň b) a c) pak id. [anonymizováno]. Zákonem [číslo] Sb., o Státním pozemkovému úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se žalovaný stal právním nástupcem zrušeného Pozemkového fondu ČR příslušného k výkonu jeho práv a povinností. Vzhledem k tomu je třeba všechny skutečnosti a závěry judikatury vztahující se k Pozemkovému fondu uplatnit i ve vztahu k žalovanému. Protože právní předchůdce žalovaného postupoval při uspokojování restitučního nároku žalobkyň svévolně a liknavě tak, že ani po více jak [anonymizováno] letech (v době podání žaloby) nebyl restituční nárok žalobkyň plně vypořádán, domáhají se jeho vypořádání soudní cestou a žádají vydání náhradních pozemků pč. [číslo], p [číslo] a p [číslo] v kú. [obec] nad [anonymizováno]. Žalobkyně jsou přesvědčeny, že výše nároku evidovaná žalovaným je nesprávná a jejich restituční nárok by měl být oceněn v mnohonásobně vyšší výši. Žalobkyně vyhledaly podklady, které dokazují, že předmětné nevydané pozemky byly v době převodu na stát součástí areálu [anonymizováno] závodiště [obec] – [část obce], případně se nacházely v jeho bezprostřední blízkosti a tvořily s ním funkční celek (tj. jednalo se o stavební pozemek). Žalobkyně disponují znaleckým posudkem, který oceňuje nevydané pozemky dle jejich stavu ke dni přechodu na stát (k roku [rok]). Jde o znalecký posudek [číslo] [rok] – dodatek [číslo] ze dne [datum] vypracovaný znalkyní [celé jméno znalkyně]. Na základě tohoto posudku se žalobkyně obrátily na žalovaného s žádostí o přecenění nároku. Podle posudku restituční nárok žalobkyň činí celkem [částka], což u žalobkyně a) činí [částka] a u každé z žalobkyň b) a c) částku [částka]. Žalovaný přitom ocenil nárok v případě žalobkyně a) na částku [částka] a v případě žalobkyň b) a c) částku [částka]. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný při ocenění restitučního nároku žalobkyň pochybil, když jako státní orgán disponoval a disponuje značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše nároku žalobkyň a k určení povahy odňatých pozemků ke dni jejich přechodu na stát, nikterak se nepodílel na vyhledání podkladů pro správné ocenění restitučního nároku a svévolně tak přenesl svoji zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání restitučního nároku na žalobkyně. Žalobkyně tento postup žalovaného považují za projev svévole. Při uspokojování restitučního nároku postupoval žalovaný také naprosto liknavě a v době podání žaloby nebyl nárok žalobkyň ani po téměř [anonymizováno] letech od jeho uplatnění vypořádán (nárok byl uplatněn v roce [rok]). Jedná se o zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu, která sama o sobě svědčí o liknavosti žalovaného bez dalšího. I když zákon o půdě nestanoví lhůtu, ve které má stát svou povinnost splnit, je třeba konstatovat, že se tak má stát s ohledem na princip právní jistoty bez zbytečného odkladu. Sám žalovaný ve svém sdělení Odboru řízení restitucí sp. zn. SPU [číslo], [číslo] ze dne [datum] uvádí, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou podle zákona o půdě do úplného vypořádání jejího nároku činí [anonymizováno] měsíců, tedy více jak [anonymizováno] let. V případě žalobkyň však jde o téměř [anonymizováno] let. V této souvislosti odkazují žalobkyně na závěry Nejvyššího soudu ČR obsažené v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, že za situace, kdy žalovaný setrvale rozporuje výši restitučního nároku oprávněných osoby, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněných osob, reálně tak ztěžuje, ba znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Další skutečností, ze které plyne liknavý a svévolný přístup žalovaného, je upřednostňování převodů pozemků dle zákona č. 503/2012 Sb. (dříve zákona č. 95/1999 Sb.) před uspokojováním nároků oprávněných osob dle zákona č. 229/1991 Sb., kdy tato skutečnost plyne z kontroly provedené u žalovaného Nejvyšším kontrolním úřadem. Takový přístup je zcela v rozporu s povinnostmi žalovaného, což konstatoval i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3767/2009. Vzhledem k tomu, že restituční nárok nebyl plně vypořádán, žalovaný postupuje svévolně a liknavě, domáhají se žalobkyně vypořádání svého nároku soudní cestou, což je jednoznačně i v souladu s bohatou judikaturou takovou situaci upravující (například rozhodnutí 31 Cdo 3767/2009-204, č.j. I US 3169/07, III US 495/05, sp.zn. 28 Cdo 4265/2007, 28 Cdo 1781/2003, 28 Cdo 2281/2012 a řada dalších).

2. V průběhu řízení bylo s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 15. 10. 2021, čj. 9 C 290/2020-339, řízení ve vztahu k pozemku pč. [číslo] v kú. [obec] nad [anonymizováno] zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žaloba není důvodná, neboť a) žalovaný nevydané pozemky správně ocenil na částku [částka], b) pokud by nevydané pozemky měly být oceněny jako stavební dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, pak je nutno vycházet z ocenění provedeného posudkem znalce [celé jméno znalce], který při ocenění správně aplikoval srážky dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, c) žalobkyně nesplňují výjimečné judikaturou dovozené podmínky, za kterých se lze domáhat uspokojení nároku prostřednictvím žaloby o nahrazení projevu vůle, d) restituční nárok žalobkyň je promlčen, a to minimálně v té výši, která přesahuje jeho ocenění provedené žalovaným, e) žalobkyněmi vybrané pozemky nelze převést z důvodu existence zákonných překážek. Pokud jde o nesprávné ocenění, žalovaný uvádí, že předmětné nevydané pozemky byly převzaty státem dle zákona č. 46/1948 Sb., a byly tak odňaty původnímu vlastníku dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. Nacházely se v prostoru označovaném jako [anonymizováno] závodiště, které bylo provozováno od r. [rok]. Pozemky byly pro uvedený účel užívány na základě pachtovních smluv. Pozemky tak byly pro uvedený účel užívány již v době jejich převzetí státem. Jak vyplývá z rozhodnutí z let [rok] – [rok], došlo sice ke stanovení stavebních obvodů pro rozšíření závodiště, ale až v době po převzetí pozemků státem. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by pozemky před převzetím státem dne [datum] byly určeny pro stavbu. Takový charakter pozemků nelze dovodit ani z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro [příjmení] [jméno] z roku [rok], který obsahuje vyznačení dostihové dráhy, pozemky určuje jako zeleň a jen nepatrné části v severní části území byly navrhovány pro stavbu. Proto žalovaný trvá na tom, že předmětné pozemky ocenil správně. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nevydané pozemky mají být oceněny dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., navrhuje, aby soud postupoval podle znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], který je opatřený doložkou ve smyslu § 127a OSŘ. Tímto posudkem byly nevydané pozemky PK [anonymizováno] o výměře [výměra] a PK [anonymizováno] o výměře [výměra], byly oceněny na částku [částka]. Žalobkyni a) by tek náležel nárok ve výši [částka] ([anonymizováno] z [částka] – [částka] - plnění, kterého se dostalo [jméno] [celé jméno žalobkyně] na základě Smlouvy o převodu pozemků č. [číslo]. Žalobkyni b) by svědčil nárok ve výši [částka] ([anonymizováno] z [částka] – [částka] - [anonymizováno] z částky [částka], která byla na uspokojení restitučního nároku započtena předchůdkyni žalobkyň b) a c) paní [jméno] [příjmení]. Pokud jde o tvrzenou liknavost a svévoli žalovaného, podle judikatury je podmínkou pro závěr, že žalovaný jedná svévolně a liknavě třeba aktivní přístup žalobců, přes který se jim nedaří domoci se uspokojení svých nároků. Žalobkyně podle žalovaného v řízení neuvedly žádné konkrétní skutečnosti, které by dokládaly liknavost žalovaného a současně netvrdí ani nedokládají judikaturou vyžadovanou aktivní snahu žalobkyň a jejich předchůdců o uspokojení svého nároku ani v rozsahu přiznaném žalovaným, natož pak v rozsahu tvrzeném žalobkyněmi. Argumentace žalobkyň o nekvalitních nabídkách ze strany žalovaného již není aktuální. V první veřejné nabídce z roku [rok] bylo nabídnuto [číslo] pozemků, kdy průměrná hodnota pozemků činila [částka], ve druhé bylo nabídnuto [anonymizováno] pozemků, kdy průměrná hodnota pozemků činila [částka], ve třetí veřejné nabídce bylo nabídnuto [anonymizováno] pozemků, kdy průměrná hodnota pozemků činila [částka], ve čtvrté pak bylo nabídnuto [anonymizováno] pozemků, kdy průměrná hodnota pozemků činila [částka]. Dále žalovaný k námitce promlčení nároku uvádí, že restituční nároky mají soukromoprávní povahu, přičemž nárok žalobkyň byl žalovaným oceněn již [datum]. Od uvedeného data mohly žalobkyně, resp. jejich předchůdci, vykonat své právo ve smyslu § 101 zákona č. 40/1964 Sb., což však neučinily a žalovaným provedené ocenění nevydaných pozemků nikdy nezpochybnily. Podle žalovaného nejpozději od roku [rok] začala plynout obecná tříletá promlčení lhůta nejen k uplatnění restitučního nároku, ale i k případnému rozporování jeho výše (přecenění). Pokud žalobkyně, resp. jejich právní předchůdci, nerozporovaly ocenění restitučního nároku z rozhodnutí PÚ [číslo] ve znění rozsudku MS v [obec], došlo k promlčení restitučního nároku žalobkyň přesahující tuto částku. Žalobkyně začaly rozporovat ocenění až koncem roku [rok], přičemž nic jim nebránilo v tom, aby tak učinili ve tříleté promlčení době. K vhodnosti náhradních pozemků žalovaný uvedl, že oba předmětné pozemky jsou z převodu vyloučeny z důvodu existence zákonné překážky dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Proto nemohou být vydány žalobkyním.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., kdy podíly žalobkyň jsou, jak je uvedeno ve výroku. Nesporná byla mezi stranami také hodnota pozemků, které zůstaly předmětem řízení, jak bude uvedena níže.

5. Sporné tedy zůstalo to, jaká je hodnota restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí žalovaného PÚ [číslo], zda se žalovaný dopustil při uspokojování nároků žalobkyň liknavosti a svévole a zda žalobkyně vyvíjely judikaturou požadovanou aktivitu, a dále zda u pozemků, které zůstaly předmětem řízení, jsou překážky bránící vydání. Konečně je zde také spor o to, zda nárok žalobkyň je (z části) promlčen. K ocenění nároku plynoucího z rozhodnutí PÚ [číslo]

6. V řízení bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Prahy, čj. PÚ [číslo], ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], a bylo nahrazeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. 24 Co 232/2010-263, který nabyl právní moci dne [datum], prokázáno, že o restitučním nároku právních předchůdců žalobkyň bylo rozhodnuto mimo jiné tak, že nejsou vlastníky pozemků dle KN pč. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] (dle PK část p [číslo] - role) a pozemků dle KN pč. [číslo], [číslo], a [číslo] (dle PK část p [číslo] - role) vše v kú. [část obce] Tyto skutečnosti byly mezi stranami nesporné. Sporné bylo ocenění nároku. Žalovaný nevydané pozemky ocenil na částku [částka], o čemž informoval zástupce předchůdců žalobkyň dopisem ze dne [datum] (zjištěno z dopisu adresovaného JUDr. [jméno] [příjmení]). Žalobkyně, resp. jejich předchůdci, se na žalovaného obrátily dopisem ze dne [datum], ve kterém uvádějí, že ocenění provedené žalovaným považují za nesprávné, neboť dle jejich názoru byly nevydané pozemky k datu převodu na stát [datum] součástí [anonymizováno] závodiště [obec] - [část obce], a proto mají být oceněny dle § 14 odst. 1 vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jako pozemky stavební. K tomu předložily znalecký posudek [číslo] [rok] - dodatek [číslo] ze dne [datum] vypracovaný [celé jméno znalkyně]. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalkyně pozemek PK [anonymizováno] o výměře [výměra] ocenila na částku [částka] a pozemek PK [anonymizováno] o výměře [výměra] na částku [částka]. Z popisu nemovitostí vyplývá, že znalkyně považuje všechny pozemky, jako za pozemky stavební ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesení ze dne [datum rozhodnutí], čj. 28 Cdo 595/2015-757, ve kterém se dovolací soud mimo jiné zabýval otázkou ocenění pozemků tvořících areál [anonymizováno] závodiště ve [část obce]. Dovolací soud v odůvodnění uvádí:“ Založil-li tudíž odvolací soud svůj závěr o tom, že odňaté pozemky, jež nebylo možné oprávněné osobě vydat pro zákonnou překážku a jež v době přechodu na stát byly evidovány jako zemědělské, je třeba ocenit jako stavební, na skutkovém zjištění, že tyto přešly na stát za účelem výstavby (pozemky byly v době přechodu na stát zařazeny do stavebních obvodů, účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření závodního [anonymizováno] areálu [obec] – [část obce]), jež byla následně též realizována, nijak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Z judikatury vážící se k restitučnímu zákonodárství je současně zřejmé i to, že za zastavěné nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010 a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012 a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014 Z charakteru pozemků, tak jak jsou popsány v posudku znalkyně, vyplývá, že i tyto (vyjma pozemků pč. [číslo], [číslo] a pozemku pč. [číslo]) zcela zjevně se závodištěm tvoří areál (jde o vzájemně provázaný soubor staveb a pozemků). Proto je tyto pozemky ve světle zmiňované judikatury třeba ocenit jako pozemky stavební. Žalovaný pro případ, že soud bude posuzovat nevydané pozemky jako pozemky stavební, předložil znalecký posudek [celé jméno znalce]. Znalec objednaný žalovaným ve svém posudku uzavřel, že předmětné pozemky leží z velké části přímo pod závodní dráhou [anonymizováno] areálu. K datu ocenění se jedná o pozemky stavební ve smyslu výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. 28 Cdo 595/2019-757. Celková výměra předmětných pozemků PK p [číslo] a [anonymizováno] činí [částka], kdy pozemek PK p [číslo] měl výměru [výměra] a pozemek PK p [číslo] výměru [výměra]. Základní cenu [anonymizováno] Kčs/m2 znalec ponížil o 60 % z důvodu nesrostlosti s [anonymizováno] [obec]. Výsledná cena pak činila [částka]. Pokud jde o povahu pozemků, z obou znaleckých posudků vyplynulo, že předmětné pozemky je třeba posuzovat jako pozemky stavební. Rozdílný názor účastníků, potažmo znalců, zůstal ohledně aplikace srážky 60 % za nesrostlost s [anonymizováno] [obec]. V této souvislosti soud odkazuje na ustálenou judikaturu týkající se (ne) aplikace srážky 60 % pro stavební nesrostlost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 1888/2018, sp. zn. 28 Cdo 1278/2019 či 28 Cdo 35/2020), kdy Nejvyšší soud ČR akceptoval postup soudů nižšího stupně, které v případech, kdy nevydané pozemky měly určité specifické vlastnosti, pro které byly právě odňaty. Stejně jako v případě pozemků odňatých za účelem rozšíření letiště, tak i pozemky odňaté za účelem zastavění dostihovým areálem, kdy zvláštními požadavky byla např. rovinatost pozemku a nesrostlost s okolní zástavbou, kdy právě tyto zvláštní kvality pozemků nelze považovat za nevýhodu, která by měla být pozemku k tíži při jeho ocenění. Soud tedy s ohledem na výše uvedené uzavírá, že pro aplikaci srážky dle pol. 1 tabulky I. přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky neshledal důvody, a pokud jde o určení ceny nevydaných pozemků, zcela se ztotožňuje se závěry znalkyně Ing. [celé jméno znalkyně], kdy její posudek považuje za správný, logicky odůvodněný a souladný s ostatními provedenými důkazy i konstantní judikaturou dovolacího soudu. Výslednou cenu pozemků však soud musel korigovat s ohledem na skutečnost, že znalkyně nebyla informována o tom, že pozemky pč. [číslo] o výměře [výměra], [číslo] o výměře [výměra] a [číslo] o výměře [výměra] (všechny z PK [anonymizováno]) a dále pozemek [číslo] o výměře [výměra] (z PK [anonymizováno]) byly na základě výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. 24 Co 232/2010-263, oprávněným osobám vydány. Výměra zbývajících nevydaných pozemků zjištěná z katastru nemovitostí (informace o pozemcích jsou součástí posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně]) činí u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], celkem tedy výměra u pozemků z PK [anonymizováno] činí [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], u pozemku pč. [číslo] – [výměra], celkem tedy výměra pozemků z PK [anonymizováno] činí [výměra] Celkem jde tedy o výměru [výměra]. Při jednotkové ceně za [anonymizováno] Kč/m2 dle znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalkyně] činí hodnota nevydaných pozemků částku [částka]. K nároku žalobkyň a liknavosti a svévoli žalovaného 7. V řízení bylo prokázáno ve výroku uvedeným rozhodnutím (ve spise na [číslo listu]), že nárok žalobkyň, který je předmětem tohoto řízení, vznikl v dubnu [rok], resp. s ohledem na výše uvedené měnící rozhodnutí Městského soudu v Praze v květnu [rok]. K ocenění nároku ze strany žalovaného došlo [datum]. Žalobkyně a) nabyla restituční nárok od své předchůdkyně smlouvou ze dne [datum] (ve spise na [číslo listu]), kdy převáděný podíl na nároku činil [anonymizováno], přičemž k částečnému uspokojení tohoto nároku předchůdkyně žalobkyně došlo v důsledku uzavření smlouvy [číslo], kdy na předmětný nárok byla započtena částka [částka] (viz smlouva [číslo listu] – [anonymizováno] a přehled nároků na [číslo listu]). Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Aktuální výše nároku žalobkyně a) tak činí [anonymizováno] restitučního nároku tj. [částka] – [částka] = [částka]. Žalobkyně b) a c) nabyly restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] smlouvou o bezúplatném převodu – darování – restitučního nároku osob blízkých ze dne [datum] (ve spise na [číslo listu]), kdy převáděný podíl na nároku činil [anonymizováno], přičemž na tento nárok bylo započteno„ přečerpání“ nároku předchůdkyně žalobkyň plynoucího z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu [okres] ze dne [datum], čj. PÚ [číslo] v rozsahu [částka] (viz přehled nároků [číslo listu], [anonymizována dvě slova]). Také tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Aktuální výše nároku žalobkyň b) a c) tak v případě každé činí [anonymizováno] restitučního nároku tj. [částka] – [částka] ([číslo], [číslo]) = [částka]. Žalovaný však nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] ocenil dne [datum] na částku [částka] (viz ocenění čl. 127 a dopis žalobce ze dne [datum] [číslo listu]), když vycházel z ceny pozemků [anonymizováno] Kč/m2, přičemž u žalobkyň do současné doby eviduje (po zohlednění shora uvedených částečných plnění, která nejsou mezi stranami sporná) nárok u žalobkyně a) ve výši [částka]. Žalobkyně, resp. jejich předchůdkyně poprvé s tímto oceněním nesouhlasily a vyzvaly žalovaného k přecenění nároků, které jsou předmětem tohoto řízení, dopisem ze dne [datum] ([číslo listu]). V tomto dopise předchůdkyně žalobkyně argumentuje, že nároky se týkají nevydaných pozemků, které byly k rozhodnému datu převodu na stát dne [datum] součástí areálu [anonymizováno] závodiště [obec] – [část obce], a je zřejmé, že již v době přechodu na stát měly předmětné pozemky charakter pozemků stavebních. Tento charakter pozemků nebyl při oceňování žalovaným zohledněn, proto je třeba nevydané pozemky ocenit jako pozemky stavební. K dopisu byl připojen znalecký posudek [číslo] [rok] – dodatek [číslo] ze dne [datum] zpracovaný [celé jméno znalkyně], který nevydané pozemky oceňuje. Na tuto výzvu žalovaný reagoval nejprve dne [datum] pouze sdělením ([číslo listu]), že žádost o přecenění obdržel, následně dopisem ze dne [datum] ([číslo listu]), ocenění předmětných pozemků jako pozemků určených pro stavbu odmítl a zároveň poukázal na skutečnost, že žalobkyněmi předložený posudek znalkyně Ing. [celé jméno znalkyně] nezohlednil skutečnost, že rozhodnutí PÚ [číslo] bylo změněno výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze. Ocenění pozemků, jako pozemků stavebních, žalovaný odmítá doposud i když v tomto řízení předložil posudek znalce [celé jméno znalce] ze dne [datum], jehož zpracování sám zadal, ve kterém znalec uvádí, že pozemky je třeba v souladu rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2019, čj. 28 Cdo 595/2019-757, považovat za pozemky stavební. Povahou pozemků, které jsou součástí shora uvedeného areálu [anonymizováno] závodiště, se soudy opakovaně zabývaly, a opakovaně uzavřely, že pozemky je třeba považovat za pozemky stavební. V této souvislosti soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3134/2020, ve kterém soud uvádí, že dovolací soud se otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků nacházejících se uvnitř tohoto areálu ([anonymizováno] závodiště [obec] – [část obce]) již opakovaně zabýval s tím, že aproboval závěry soudů nižších stupňů, dle nichž jest tyto pozemky ve smyslu § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ocenit jako stavební (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2514/2019, ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, nebo ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1428/2019). Jak je patrné z uvedeného, žalovaný i přes zmiňovanou judikaturu a oba zmiňované znalecké posudky odmítal a dosud odmítá nevydané pozemky ocenit v souladu s touto judikaturou. Pokud jde o šetření ohledně povahy předmětných nevydaných pozemků, provést řádné šetření za účelem správného ocenění restitučních nároků bylo zcela jednoznačně na žalovaném. Navíc žalované minimálně výše uvedeným dopisem žalovaného na problém s oceněním pozemků upozorňovaly. Ze shora pospaných důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný v tomto konkrétním případě postupoval a dosud postupuje vůči žalobkyním svévolně (neocenil správně nevydané pozemky a to přes upozornění žalobkyň a známé skutečnosti z řízení vedených ohledně nároků týkajících se pozemků nacházejících se v tomtéž areálu) a liknavě (k přecenění dosud nepřistoupil). Součástí svévolného postupu žalovaného je podle přesvědčení soudu i postup v tomto řízení, kdy žalovaný opakovaně uplatňuje argumenty, jejichž důvodnost byla soudy opakovaně odmítnuta (viz např. níže uvedená argumentace ohledně promlčení uplatněného nároku). V této souvislosti soud odkazuje na usnesení Nejvyššího sudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3041/2019, ve kterém soud zopakoval závěr, že„ soudní praxe je ustálena i v tom, že jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).“ Je zřejmé, že za situace, kdy žalovaný nesprávně ocenil odňaté a nevydané pozemky, kdy rozdíl mezi jím provedeným oceněním a oceněním správným je výrazný, nemohlo dojít k uspokojení nároku žalobkyň prostřednictvím veřejných nabídek. Proto se žalobkyně mohou domáhat vydání konkrétních pozemků touto žalobou. Soud se tedy nezabýval argumentací stran ohledně kvality nabídek žalovaného a aktivity žalobkyň, resp. jejich předchůdců, spočívající v účasti ve veřejných nabídkách žalovaného. K vhodnosti pozemků pro vydání 8. Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž [anonymizována dvě slova] (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu); takto jí nelze přiřknout ani pozemky, jejichž převodu brání nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3773/2017). V rozsudku ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí. Soud veden těmito zákonnými a judikatorními východisky dospěl ohledně jednotlivých pozemků k níže uvedeným závěrům.

9. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že oba pozemky, které žalobkyně učinily předmětem řízení, jsou zapsány na LV [číslo] kdy vlastníkem těchto pozemků je [země] příslušnost hospodařit s majetkem státu má [anonymizována tři slova].

10. Ve vztahu k oběma žalobkyněmi požadovaným pozemkům (v kú. [obec] nad [anonymizováno] p [číslo] a p [číslo]) žalovaný namítal, že podle sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] jsou oba pozemky vyloučeny z převodu podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Provedeným dokazováním soud zjistil, že [stát. instituce] dne [datum] žalovanému sdělil, že [územní celek] má schválený územní plán, část obou pozemků je vyloučena z převodu z důvodu plánované veřejně prospěšné stavby – veřejné dopravní infrastruktury. Z rozhodnutí [stát. instituce], odboru územního plánování a stavebního úřadu ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], o vydání informace ([číslo listu]) soud mimo jiné zjistil, že pozemek v kú. [obec] nad [anonymizováno] p [číslo] není dotčen veřejně prospěšnou stavbou. Vzhledem k tomu, že odbor územního plánování a stavebního úřadu je správní orgán oprávněný se vyjadřovat k otázkám územního plánování, vycházel soud z vyjádření tohoto správního orgánu. Z vyjádření [stát. instituce], odboru územního plánování a stavebního úřadu, ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], (na [číslo listu]) soud zjistil, že rozsah potřebného zásahu plochy [anonymizována čtyři slova]) do pozemku p [číslo] v kú. [obec] nad [anonymizováno], při porovnání výkresu veřejně prospěšných staveb s návrhem geometrického plánu na rozdělení pozemku (na [číslo listu]), plně odpovídá oddělované severní části předmětného pozemku. Z hlediska zájmů hájených orgánem územního plánování není k navrženému oddělení severní části pozemku p [číslo] v kú. [obec] nad [anonymizováno] žádných námitek. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] soud zjistil, že odpovídá výše uvedenému návrhu a byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm [obec]. Tento geometrický plán odděluje část pozemku p [číslo] v kú. [obec] nad [anonymizováno], která je dotčena výše uvedenou veřejně prospěšnou stavbou (tato je v geometrickém plánu označena nově p [číslo]), od nedotčené části pozemku (nově označené p [číslo]). Z uvedeného je pak zřejmé, že jak u pozemku p [číslo] tak u nově vzniklého pozemku p [číslo] není dána překážka pro jejich vydání tvrzená žalovaným, neboť tyto pozemky nejsou dotčeny plánovanou veřejně prospěšnou stavbou – veřejné dopravní infrastruktury, proto je možné tyto pozemky žalobkyním vydat. Pokud jde o možnost v rámci tohoto řízení rozdělit náhradní pozemek, soud uvádí, že v minulosti byla tato otázka sporná, když Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR zastávali rozdílná stanoviska, avšak v současné době je již judikatura ustálena na závěru, že rozdělení náhradního pozemku na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu je možné (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo]). Pokud jde o cenu těchto pozemků, tato nebyla mezi stranami sporná, když obě strany souhlasily, že jejich cena je taková, jak je určeno ve znaleckém posudku ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] (na [číslo listu]). V případě pozemku p [číslo] činí [částka], v případě pozemku p [číslo] činí [částka]. Vzhledem k tomu, že je žalobkyním vydáván nový pozemek vzniklý rozdělením pozemku p [číslo] (o výměře [výměra]), kdy vydávaný pozemek p [číslo] má výměru [výměra], bylo třeba určit cenu tohoto nového pozemku. Při určení ceny soud vycházel z ceny zjištěné znalcem ing. [příjmení], kdy znalec určil základní cenu v případě obou pozemků na částku [anonymizováno] Kč/m2. S ohledem na výměru vydávaného pozemku p [číslo] – [výměra] tak činí cena tohoto pozemku [částka]. Celková cena vydávaných pozemků činí [částka]. S ohledem na skutečnost, že každá z žalobkyň nabývá podíl na těchto pozemcích o velikosti [anonymizováno] odpovídá podílu každé z žalobkyň hodnota [částka]. S ohledem na výše uvedené vyčíslení hodnoty neuspokojeného nároku každé z žalobkyň je zřejmé, že hodnota podílu, kterou nabude na základě tohoto rozsudku každá z žalobkyň, je nižší, než hodnota jejich nevypořádaného nároku. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. K námitce promlčení restitučního nároku žalobkyň 11. Žalovaný svoji argumentaci ohledně promlčení restitučního nároku opírá o obecná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. a jejich aplikovatelnost na projednávanou věc dovozuje z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to konkrétně rozsudku ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1659/2003 a usnesení ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 442/2011. Námitku promlčení soud považuje za nedůvodnou. Žalovaný ji uplatňuje opakovaně, přestože mu opakovaně i Nejvyšším soudem ČR bylo vysvětleno, že odkazy na výše uvedená rozhodnutí jsou nepřípadné. Soud proto žalovanému opakuje argumentaci obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3041/2019, kde dovolací soud uvedl:“ Rozhodovací praxi dovolacího soudu se odvolací soud nezpronevěřil ani tím, že nepřisvědčil dovolatelkou vznesené námitce promlčení„ práva žalobce na přecenění“ uplatněného restitučního nároku. Rozhodovací praxe je ustálena i v tom, že závěry o výši restitučního nároku, vyslovené v pravomocných rozhodnutích o jednotlivých žalobách na vydání náhradních pozemků týkajících se týchž účastníků, nejsou pro účastníky ani soudy v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, resp. jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Řízení o žalobách na vydání náhradního pozemku totiž představují řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva k náhradním pozemkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, nebo ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4559/2018), ve kterých výše dosud neuspokojeného restitučního nároku jest toliko jednou z rozhodných skutkových okolností (a nikoliv samostatným majetkovým právem, jež by bylo takto uplatňováno), jež odůvodňují vyhovění žalobě na vydání požadovaného náhradního pozemku (opodstatňuje-li výše neuspokojeného restitučního nároku vydání zvolené pozemkové náhrady) a které musí být žalobcem tvrzeny a prokazovány. Z uvedeného důvodu také rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že samotný požadavek na„ přecenění“ hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, nebo usnesení ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2285/2019). Nadto soudní praxe reflektuje i nejasnosti, které provázely uplatňování nároků a způsob jejich vypořádání, jakož i to, že právní vztahy vzniklé podle restitučních předpisů nejsou obvyklými a ustálenými právními vztahy, známými z klasických forem občanského práva hmotného; vypořádání nároků z nich plynoucích se realizovalo nesnadno a v dlouhých časových termínech. To platí obzvláště pro nároky na převod jiných (náhradních) pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, při jejichž uspokojování jsou osoby oprávněné zásadně odkázány na veřejné nabídky pozemků realizované Pozemkovým fondem České republiky, resp. Státním pozemkovým úřadem, jejichž struktura neměla vždy takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhradní pozemky mohly být poskytnuty v době co možná nejkratší a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srov. též závěry formulované Ústavním soudem v jeho nálezech ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] či ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]), přičemž zákon ani nepředpokládá uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku u soudu (s výjimkou judikaturou připuštěných žalob na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu konkrétního žalobcem zvoleného pozemku – srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nepovažoval-li tedy odvolací soud námitku promlčení„ práva žalobce na přecenění“ uplatněného restitučního nároku, vznesenou v průběhu řízení dovolatelkou, za důvodnou, nikterak se tím od rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž není důvod čehokoliv měnit, neodchýlil. Zjevně nepřípadný je v dané souvislosti odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1659/2003, jež se zabýval otázkou počátku promlčecí doby na úhradu za zhodnocení nemovitostí podle ustanovení § 10 odst. 3 a § 19a odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, což je případ očividně jiný než nyní projednávaná věc. Uvedené platí i pro žalovanou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 442/2011, v němž dovolací soud řešil zcela odlišnou situaci, v níž byla oprávněné osobě poskytnuta za odňaté a nevydané pozemky finanční náhrada (ve formě směnky), kterou oprávněná osoba přijala, přičemž až pět let poté u soudu podanou žalobou požadovala doplatek finanční náhrady za odňaté a nevydané pozemky s odůvodněním, že již vyplacená finanční náhrada nebyla adekvátní hodnotě odňatých pozemků.” Uvedené závěry se uplatní i v projednané věci. Nárok žalobkyň tedy není promlčen a námitka žalovaného není důvodná 12. Řízení o uspokojení nároku převodem náhradních pozemků oprávněným osobám je svojí povahou řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 OSŘ. Nárok oprávněných osob tu lze uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem vázán (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3250/2008). Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnými osobami vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku, především z nabídky Pozemkového fondu ČR, za předpokladu, že s takovým plněním oprávněné osoby souhlasí. Soud tedy na žalobkyně v tomto řízení pohlíží jako na plně úspěšné účastníky ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, a proto žalobkyním náleží náhrada nákladů řízení.

13. Náklady žalobkyň potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“). Zástupce žalobkyň poskytoval právní služby společně třem žalobkyním. Zástupci žalobkyň náleží odměna za jedenáct úkonů právní služby (převzetí zastoupení ze dne [datum], [datum] a [datum], návrh ve věci samé, podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a [datum]). Pokud jde o tarifní hodnotu vycházel soud ze skutečnosti, že cena náhradních pozemků, tedy těch, jejichž vydání se žalobkyně domohly, činí [částka] (cena pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] nad [anonymizováno] činí dle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] částku [částka], pozemek parc [číslo] v k.ú. [obec] nad [anonymizováno], oddělený geometrickým plánem pro rozdělení pozemku [číslo] vedený podle nového stavu pod parc. [číslo] má výměru [výměra], základní cena pozemku podle uvedeného znalce činí [anonymizováno] Kč/m2, hodnota nově vzniklého pozemku činí [částka], přičemž ceny předmětných pozemků uvedené v posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] jsou mezi stranami nesporné). Vzhledem k tomu, že každá z žalobkyň nabývá pouze spoluvlastnický podíl o velikosti id. [anonymizováno] na vydávaných pozemcích, činí tarifní hodnota u každé z žalobkyň [anonymizována dvě slova] z celkové ceny pozemků, tedy částku [částka] Tomu pak podle § 7 bodu 6 a.t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby [částka], ponížená o 20 % s ohledem na společné zastupování více účastníků podle § 12 odst. 4 a.t. na částku [částka]. K ní přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů [částka] (§13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) a. t., což činí [částka] za každý úkon ve prospěch každé z žalobkyň, přičemž za účast u jednání dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny náleží advokátovi odměna ve dvojnásobné výši § 11 odst. 1 písm. g) a.t., což činí celkem [částka]. Dále advokát žalobkyň požaduje jízdné za cesty na jednání ke zdejšímu soudu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět uskutečněné osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], ujeto tam i zpět celkem [číslo] km (cesta z [obec] do [obec] a zpět má [anonymizováno] km) při průměrné spotřebě 4,1 litrů na 100 km, v ceně pohonných hmot motorové nafty ve výši [částka] za jeden litr a sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za jeden km jízdy (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od [datum]), jízdné činí celkem [částka], což činí [anonymizována dvě slova] [částka] ve vztahu ke každé z žalobkyň. Dále je důvodným nákladem v tomto řízení náhrada za promeškaný čas zástupce žalobkyň za cestu na jednání k soudu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět, celkem za dvacet půlhodin, tj. ve výši [částka], což činí [anonymizována dvě slova] [částka] ve vztahu ke každé z žalobkyň. Celkem náklady každé z žalobkyň v tomto řízení tedy činí [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), čemuž přísluší advokátovi žalobkyň náhrada DPH, jíž je plátcem (§137 odst. 3 písm. a) OSŘ) ve výši [částka]. Dále je nákladem žalobkyň záloha složená na náklady znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalkyně], kdy každá z žalobkyň složila částku [částka]. Žalovaný je tedy povinen zaplatit každé z žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku [částka], která je splatná k rukám zástupce žalobkyň (§ 149 odst. 1 OSŘ).

14. Soud zástupci žalobkyň nepřiznal odměnu za podání ze dne [datum], týkající se návrhu na přistoupení dalších žalobců do tohoto řízení a ze dne [datum] ve věci částečného zpětvzetí žaloby, neboť za uvedená podání zástupce žalobkyň odměnu nepožadoval.

15. Pokud jde o výrok o nákladech řízení státu, tyto jsou představovány částkou [částka], která byla vyplacena z rozpočtových prostředků soudu znalkyni [celé jméno znalkyně]. Znalkyni bylo usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] přiznáno znalečné v celkové výši [částka], které jí bylo také vyplaceno. V rozsahu [částka] bylo kryto zálohou žalobkyň na náklady důkazu, ve zbývajícím rozsahu tvoří náklady státu. Protože žalovaný byl v řízení neúspěšný, uložil mu soud povinnost náklady státu uhradit.

16. Pokud jde o výrok o vrácení zálohy žalovanému, tato byla složena na náklady výslechu znalce [příjmení] [celé jméno znalce], který v řízení nakonec vyslechnut nebyl. Tento důkaz nebyl proveden z důvodu nadbytečnosti, neboť znalec poskytl soudu své vyjádření, ve kterém setrval na svých závěrech obsažených ve výše zmiňovaném posudku. Soud dospěl k závěru, že znalec nezohlednil aktuální judikaturu týkající se pozemků v předmětném areálu, a jeho výslech na tomto závěru soudu nemůže nic změnit. Proto znalec nebyl soudem vyslechnut a záloha na náklady tohoto důkazu byla vrácena žalovanému.

Poučení