9 C 361/2021 - 142

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. Danem Dvořáčkem sídlem Opletalova 1284/37, 110 00 Praha 1 proti žalovaným: 1. [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2. [Anonymizováno] 3. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. Janem Hynštem sídlem Vrázova 7, 150 00 Praha 5 o určení vlastnictví a o určení neexistence zástavního práva takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovaným 1., 2. domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí, pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [hodnota], vše v kat. území [adresa], a dále vůči žalovaným 1., 3. určení, že na nemovitostech, pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [Anonymizováno] pozemek parc. č. [hodnota], vše v kat. území [adresa], neexistuje zástavní právo ve prospěch žalovaného 3. dle Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč.z. ze dne 11. 2. 2019, právní účinky zápisu k okamžiku 26. 2. 2019 k zajištění dluhu ze Smlouvy o zápůjčce, podle které zástavní věřitel půjčil/půjčí zástavci částku 1 500 000 Kč a zástavce se zavázal, že zápůjčku vrátí zástavnímu věřiteli nejpozději do 11. 8. 2019, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3. náhradu nákladů řízení v částce 21 817,32 Kč k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Jana Hynšta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 8. 2021 domáhá vůči žalovaným 1, 2 určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, a to parcely parc. č. [hodnota] o výměře 320 m2, jejíž součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního – zemědělská stavba, parcely parc. č. [Anonymizováno] o výměře 221 m2, parcely parc. č. [Anonymizováno] o výměře 2 298 m2, parcely parc. č. [Anonymizováno] o výměře 30 m2, parcely parc. č. [Anonymizováno] o výměře 640 m2, parcely parc. č. [hodnota] o výměře 1 646 m2, vše zapsáno na LV č. [hodnota], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa] (dále jen „předmětné nemovité věci“), a to namísto osoby zapsané coby zdánlivý vlastník v katastru nemovitostí. Žalobkyně se podanou žalobou dále vůči žalovaným 1., 3. domáhá určení, že na předmětných nemovitých věcech nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného 3. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že kupní smlouvou ze dne 4. 1. 2018 (datum bylo žalobkyní upřesněno v rámci přednesu žaloby) zdánlivě uzavřenou mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným 1 jako kupujícím prodala žalobkyně žalovanému 1 předmětné nemovité věci; žalovaný 1 pak jako domnělý vlastník zdánlivě uzavřel dne 11. 2. 2019 zástavní smlouvu, jíž zastavil předmětné nemovité věci ve prospěch žalovaného 3. k zajištění svého dluhu ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 11. 8. 2019 a znějící na částku 1 500 000 Kč, splatnou do 11. 8. 2019. Žalobkyně má za to, že všechny tři smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť žalovaný 1. není nadán právní subjektivitou, je absolutně nezpůsobilý vystupovat v právních vztazích a nebyl tak objektivně způsobilý žádnou z uvedených smluv uzavřít. Dále žalobkyně odůvodňuje žalobu tím, že [jméno FO] a žalovaný 3. svých práv z dotčených smluv nikdy nenabyli, protože nikdy nedošlo k realizaci tzv. modu – vkladu věcného práva v jejich prospěch do katastru nemovitostí, když došlo pouze k nicotnému úřednímu aktu zápisu vlastnictví ve prospěch non-subjektu – [jméno FO] Ze stejných důvodů je pak neplatná taktéž smlouva o zápůjčce, kterou má zástavní práva zajišťovat; jestliže neexistuje závazek ze smlouvy o zápůjčce, neexistuje ani zástavní právo jej zajišťující. Konečně žalobkyně namítá, že [jméno FO] [Anonymizováno] (a ani nikdo jiný s ním jakkoli spojený) nikdy nezaplatil žalobkyni kupní cenu za předmětné nemovité věci, pročež žalobkyně od kupní smlouvy dne 8. 7. 2020 odstoupila. Vzhledem k tomu, že žaloba směřuje k rozhodnutí, které se má stát podkladem pro uvedení katastrálního zápisu do souladu se skutečným právním stavem, je u žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení, vůči žalovanému 2. je pak naléhavý právní zájem dán v tom, že u něj teoreticky připadá v úvahu myšlenka, že by mohl nabýt vlastnické právo k nemovitostem „náhradně“ namísto žalovaného 1. a žalobkyni se jeví racionálním určit vlastnictví též vůči jemu. K výzvě soudu, učiněné při jednání dne 28. 6. 2023, žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že vyrozumění o provedeném vkladu bylo protistraně doručeno v únoru 2018 s tím, že fakticky byla listina doručena svěřenskému správci fondu [jméno FO] [Anonymizováno]; kupující byl tak v prodlení od 16. dne od doručení této listiny, tedy přibližně od první dekády měsíce března 2018. Odstoupení od smlouvy bylo oznámeno žalobkyní dne 22. 7. 2020, a to tehdejšímu svěřenskému správci fondu panu [Anonymizováno] Ve vztahu k tomu, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že jí kupující nezaplatil kupní cenu, pak doplnila, že to bylo žalobkyni známo od uplynutí splatnosti, od března 2018, dozvěděla se to tak, že jí nepřišly ty peníze, nicméně o té úhradě bylo se svěřenským správcem fondu opakovaně dlouhodobě jednáno.

2. Žalovaný 1. se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný 2. navrhl zamítnutí žaloby s tím, že již nemá žádnou funkci u žalované 1., v České republice nemá soukromé bydliště ani kancelář, české soudy tak nemají dostatečnou jurisdikci a žaloba musí být zamítnuta.

4. Žalovaný 3. s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť se cítí být řádným nabyvatelem práva, které mu svědčí podle pravomocného zápisu v katastru nemovitostí, a to i pro případ, že by se právní jednání žalobkyně, směřující ke zrušení smlouvy kupní odstoupením, prokázalo platným. Navrhuje, aby žaloba proti němu byla zamítnuta a má za to, že je vyloučeno, aby s ohledem na majetkové poměry žalovaného 1 nebyla zaplacena vyrovnávací ekvita dle kupní smlouvy, současně napadá pravost soukromé listiny, o kterou žalobkyně opírá své právní jednání, tedy jak odstoupení od smlouvy, tak zprávu o doručení odstoupení od smlouvy. Dále uvádí, že žalobkyně jednala ve zločinném spolčení se svým synem, který ovládá [jméno FO] [Anonymizováno], vytvořili nezákonný stav, ze kterého se snaží těžit, takovémuto jednání nemůže být poskytována ochrana soudy. Ve vztahu k neexistenci zástavního práva má pak za to, že žalobkyně na tomto nemá naléhavý právní zájem, když tato otázka má být posuzována jako předběžná v exekučních řízení.

5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný 1., 2. jsou subjekty cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů k projednání této věci je dána podle § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Rozhodným právem je právo české, a to podle § 69 odst. 1 citovaného zákona, když předmětné nemovité věci se nacházejí v obvodu Okresního soudu v Kutné Hoře.

6. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z výpisu z obchodního rejstříku [Anonymizováno] ke dni 6. 5. 2021 a jeho překladu (č. l. 47) se podává, že [Anonymizováno] je zapsán v obchodním rejstříku Lichnštejnského knížectví jako Treuunternehmen, má dva členy svěřenské rady, a to [tituly za jménem] [jméno FO] a [tituly za jménem] [jméno FO].

8. Z výpisu z obchodního rejstříku [jméno FO] [Anonymizováno] (č. l. 6, 48) se podává, že [jméno FO] [Anonymizováno] je zapsán v obchodním rejstříku Lichnštejnského knížectví jako Eingetragene Treuhänderschaft, jeho správcem byl v období od 24. 3. 2017 do 7. 7. 2020 [Anonymizováno] v období od 7. 7. 2020 do 19. 7. 2021 [Anonymizováno] a v období od 19. 7. 2021 pak [Anonymizováno]; [jméno FO] [Anonymizováno] byl opětovně zapsán podle usnesení Knížecího Zemského soudu ze 4. 10. 2021, datum zřízení [jméno FO] [Anonymizováno] je 27. 3. 2016.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] (č. l. 7 – 8) se podává, že žalobkyně byla ke dni 25. 1. 2018 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] (č. l. 9 – 10) se podává, že [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] je ke dni 29. 7. 2021 zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí na základě kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2018, právní účinky zápisu k okamžiku 25. 1. 2018 ([Anonymizováno]). Rovněž je jako věcné právo zapsáno mj. smluvní zástavní právo ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], smlouva o zápůjčce, dle které zástavní věřitel půjčil/půjčí zástavci částku 1 500 000 Kč, zástavce se zavázal, že zápůjčku vrátí zástavnímu věřiteli do 11. 8. 2019; listina smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 11. 2. 2019.

11. Ze seznamu nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] (č. l. 115) se podává, že k datu 27. 6. 2023 je v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí zapsán [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno]

12. Z kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2018 (č. l. 107 – 110) se podává, že [Jméno žalobkyně] jako prodávající a [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] jejímž jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající panem [jméno FO] jako kupujícím, sjednali kupní smlouvu, jejímž předmětem byly předmětné nemovité věci a na základě které se prodávající zavázala převést na kupující vlastnické právo a kupující se zavázal uhradit kupní cenu v celkové výši 2 000 000 Kč s tím, že vyplatí kupní cenu převodem na bankovní účet prodávající č. [č. účtu] do 15 pracovních dní ode dne, kdy kupující obdrží originál kupní smlouvy opatřený razítkem [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [právnická osoba] povolení vkladu práva k nemovitostem a originál výpisu z příslušného listu vlastnictví, který se bude týkat kupní smlouvou převáděných nemovitostí, u kterých bude jako výlučný vlastník zapsán kupující (čl. 3.3.2. kupní smlouvy); dále se strany dohodly, že část kupní ceny může být uhrazena započtením v případě, že by takové případné započtení bylo výhodné pro kupující a pokud by kupující s takovým započtením kupující písemně souhlasila (čl. 3.3.2. kupní smlouvy).

13. Z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí pod sp. zn. [Anonymizováno] (č. l. 111) se podává, že dne 25. 1. 2018 byl podán návrh vklad vlastnického práva pro [jméno FO] [Anonymizováno] k předmětným nemovitým věcem dle kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2018.

14. Ze sdělení [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, KP [adresa] ze dne 27. 6. 2023, včetně příloh (č. l. 112 – 114) se podává, že vkladová listina, kterou je odůvodněn návrh na vklad, se katastrálnímu úřadu podává pouze v jednom vyhotovení, které se v případě provedení vkladu zakládá do sbírky listin. Účastníkům řízení není tudíž, kromě vyrozumění co doručovat; [jméno FO] bylo vyrozumění o provedeném vkladu doručeno dne 20. 2. 2018 a [jméno FO] [Anonymizováno] dle razítka pošty dne 22. 2. 2018.

15. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 2. 2019 (z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 299/2020, č. l. 30 – 33) bylo zjištěno, že [Jméno žalované], jako zapůjčitel a [jméno FO] [Anonymizováno], registrační číslo: [hodnota], sídlem [Anonymizováno] jehož jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající [jméno FO], jako vydlužitel sjednali smlouvu o zápůjčce, kterou zapůjčitel zapůjčil vydlužiteli částku 1 500 000 Kč. Zápůjčka byla splatná do 11. 8. 2019. Pokud by zástavní dlužník nezaplatil řádně a včas, dohodli si účastníci smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý byť započatý měsíc prodlení do úplného zaplacení zápůjčky a smluvního úroku. Pro případ, že půjčka nebude splacena včas, dohodli si smluvní úrok z prodlení 30% ze zápůjčky.

16. Ze smlouvy zástavní ze dne 11. 2. 2019 (z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 5 C 299/2020, č. l. 34 – 36) bylo zjištěno, že zástavní věřitel [Jméno žalované] a zástavní dlužník [jméno FO] [Anonymizováno], registrační číslo: [hodnota], sídlem [Anonymizováno] jehož jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající [jméno FO], sjednali zástavní smlouvu, kterou zajistili pohledávku ze smlouvy o zápůjčce, a to zapůjčenou částku 1 500 000 Kč, a případné smluvní pokuty a smluvní úrok z prodlení zástavou na předmětných nemovitých věcech.

17. Z odstoupení od smlouvy ze dne 8. 7. 2020 (č. l. 17) se podává, že [Jméno žalobkyně] k rukám [Anonymizováno] svěřenský správce [jméno FO] [Anonymizováno] adresovala dopis pod názvem „Odstoupení od kupní smlouvy“, v rámci kterého uvádí, že je neplatná kupní smlouva, uzavřená dne 4. 1. 2018, neboť nebyla uzavřena svěřenským správcem, nýbrž svěřenským fondem; dále uvádí, že do dnešního dne jí nebyla uhrazena kupní cena a tímto od kupní smlouvy odstupuje.

18. Z usnesení ze dne 11. 10. 2021, č. j. 095 EX 439/21-048, vydaného soudní exekutorem JUDr. Janou Tvrdíkovou (č. l. 119), se podává, že pověřený soudní exekutor na základě exekučního titulu, a to usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23. 3. 2020, č. j. 5 C 80/2020-20 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č. j. 20 Co 16/2021-98 a usnesení krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 20 Co 56/2021-129 a usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 11. 2020, č. j. 5 C 80/2020-77, ve věci oprávněného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], proti povinnému [jméno FO] [Anonymizováno], vyzval [jméno FO] [tituly za jménem], aby své podání ze dne 7. 10. 2021, které je podle svého obsahu návrhem na zastavení exekuce odvolání povinného proti usnesením soudního exekutora, doplnil, a to předložením listiny, ze které bude zřejmé, že navrhovatel má oprávnění pro zastupování svěřenského správce povinného.

19. Z vyjádření [jméno FO] ze dne 19. 10. 2021 (č. l. 116 - 118) se mj. podává, že [jméno FO] [tituly za jménem] jako obecný zmocněnec [Anonymizováno] a správce dědictví po zůstaviteli [jméno FO] jako navrhovatel učinil dne 7. 10. 2021 návrh na zastavení exekuce a odvolání do usnesení č. l. 27, 23 za povinného a poskytuje soudnímu exekutorovi exkurs; mj. se uvádí, že výmaz [jméno FO] [Anonymizováno] na základě rozhodnutí Zemského osudu ve Vaduzu ze dne 15. 6. 2021 byl vadný, neboť [jméno FO] [Anonymizováno] pro existenci majetku fakticky nikdy nezanikl a zaniknout ani nemohl. Tedy „opravným“ usnesením Zemského soudu ve Vaduzu ze dne 4. 10. 2021 se nejen [jméno FO] [Anonymizováno] obnovil, došlo i k potvrzení přechodu tohoto správcovského práva z [Anonymizováno] na [Anonymizováno]

20. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 19. 8. 2021 (č. l. 120) se podává, že [jméno FO] čestně prohlásil, že byl v prvním čtvrtletí roku 2020, v rámci telefonického rozhovoru s [jméno FO], kterého znal ze své předchozí obchodní činnosti, mimo jiné informován, že „vytáhl“ společně s rodinou a přes své společnosti „protočil“ od advokáta [jméno FO] finanční prostředky. Také sdělil, že mu peníze nehodlá vrátit. Dokonce se kasal, že část finančních prostředků, které má advokát [Jméno žalované] zajištěné ve formě zástavního práva na nemovitostech v [Anonymizováno] které byly vloženy do jejich rodinného lichnštejnského fondu [jméno FO] [Anonymizováno], uchrání tím, že společně se svou matkou [tituly před jménem] [jméno FO] zpochybní právní subjektivitu [jméno FO] [Anonymizováno]. Tím pak docílí převodu nemovitostí z [jméno FO] [Anonymizováno] zpět na matku a výmazu zástavního práva. Tímto advokáta [jméno FO] okradou o zapůjčené finanční prostředky, ani mu neuhradí žádnou jeho odměnu za právní služby. Na výše uvedené byl velmi pyšný a sděloval to [jméno FO] snad z důvodu získání si jakého si obdivu z jeho strany. [jméno FO] vždy zcela nepokrytě ve všech jednáních vystupoval jako majitel a ovládací osoba [jméno FO] [Anonymizováno]. Výše uvedené informace sdělil následně v roce 2020 advokátovi [jméno FO], aby jej upozornil na skutečnosti, které se od pana [jméno FO] dozvěděl a varoval advokáta [jméno FO] před chystanými kroky [jméno FO] a jeho rodiny.“ 21. Z výpisu z obchodního rejstříku ke dni 28. 6. 2023 na společnost [právnická osoba]. (č. l. 121) se podává, že společnost [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, zapsána dne 14. 11. 2016, jejím jednatelem je [Jméno žalobkyně] s tím, že společnost má jediného společníka, a to [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno]

22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

23. Žalobkyně jako prodávající a [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] jejímž jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající panem [jméno FO] jako kupujícím, uzavřeli dne 4. 1. 2018 kupní smlouvu na předmětné nemovité věci, na základě které se prodávající zavázala převést na kupující vlastnické právo a kupující se zavázal uhradit kupní cenu v celkové výši 2 000 000 Kč s tím, že ji uhradí převodem na bankovní účet prodávající č. [č. účtu] do 15 pracovních dní ode dne, kdy obdrží originál kupní smlouvy opatřený razítkem [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [Anonymizováno] o povolení vkladu práva k nemovitostem a originál výpisu z příslušného listu vlastnictví, který se bude týkat kupní smlouvou převáděných nemovitostí, u kterých bude jako výlučný vlastník zapsán kupující (čl. 3.3.2. kupní smlouvy); dále se strany dohodly, že část kupní ceny může být uhrazena započtením v případě, že by takové případné započtení bylo výhodné pro kupující a pokud by kupující s takovým započtením kupující písemně souhlasila (čl. 3.3.2. kupní smlouvy). Žalobkyně byla ke dni 25. 1. 2018 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí a téhož dne byl podán návrh vklad vlastnického práva pro [jméno FO] [Anonymizováno] k předmětným nemovitým věcem dle kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2018; [jméno FO] bylo vyrozumění o provedeném vkladu doručeno dne 20. 2. 2018 a [jméno FO] [Anonymizováno] dne 22. 2. 2018.

24. Dne 11. 2. 2019 uzavřel žalovaný 3. jako zapůjčitel a [jméno FO] [Anonymizováno], registrační číslo: [hodnota], sídlem [Anonymizováno] jehož jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající [jméno FO], jako vydlužitel smlouvu o zápůjčce, kterou zapůjčitel zapůjčil vydlužiteli částku 1 500 000 Kč. Zápůjčka byla splatná do 11. 8. 2019. Téhož dne žalovaný 3. jako zástavní věřitel a zástavní dlužník [jméno FO] [Anonymizováno], registrační číslo: [hodnota], sídlem [Anonymizováno] jehož jménem jedná poručník [Anonymizováno] jednající [jméno FO], uzavřeli zástavní smlouvu, kterou zajistili pohledávku ze smlouvy o zápůjčce, a to zapůjčenou částku 1 500 000 Kč, a případné smluvní pokuty a smluvní úrok z prodlení zástavou na předmětných nemovitých věcech.

25. Žalobkyně s datem 8. 7. 2020 vyhotovila dopis k rukám [Anonymizováno] svěřenský správce [jméno FO] [Anonymizováno] pod názvem „Odstoupení od kupní smlouvy“, v rámci kterého uvádí, že je neplatná kupní smlouva, uzavřená dne 4. 1. 2018, neboť nebyla uzavřena svěřenským správcem, nýbrž svěřenským fondem; dále uvádí, že do dnešního dne jí nebyla uhrazena kupní cena a tímto od kupní smlouvy odstupuje.

26. Ke dni 6. 5. 2021 je [Anonymizováno] zapsán v obchodním rejstříku Lichnštejnského knížectví jako Treuunternehmen, má dva členy svěřenské rady, a to [tituly za jménem] [jméno FO] a [tituly za jménem] [jméno FO]. [jméno FO] [Anonymizováno] je zapsán v obchodním rejstříku Lichnštejnského knížectví jako Eingetragene Treuhänderschaft, jeho správcem byl v období od 24. 3. 2017 do 7. 7. 2020 [Anonymizováno] v období od 7. 7. 2020 do 19. 7. 2021 [Anonymizováno] a v období od 19. 7. 2021 pak [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] byl opětovně zapsán podle usnesení Knížecího Zemského soudu ze 4. 10. 2021, datum zřízení [jméno FO] [Anonymizováno] je 27. 3. 2016.

27. Dne 11. 10. 2021 vyzval soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] k předložení listiny, ze které bude zřejmé, že má oprávnění pro zastupování svěřenského správce [jméno FO] [Anonymizováno], na což [jméno FO] reagoval přípisem ze dne 19. 10. 2021, kde se označil jako obecný zmocněnec [Anonymizováno] a správce dědictví po zůstaviteli [jméno FO]. Společnost [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, zapsána dne 14. 11. 2016, jejím jednatelem je [Jméno žalobkyně] s tím, že společnost má jediného společníka, a to [jméno FO] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno]

28. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v závěru, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat přímo o splnění povinnosti (srov. 2 Cz 8/71). Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. 25 Cdo 732/2008). Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (22 Cdo 795/2012).

30. Jelikož se žalobkyně domáhá podanou žalobou v prvé řadě určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobkyní tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by zanikly všechny účinky kupní smlouvy a žalobkyně by byla od počátku vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015). Za takové situace tedy žalobkyni na určení jejího vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem.

31. Soud byl dále také povinen zkoumat naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neexistence zástavního práva. V této souvislosti vyšel soud z toho, že pokud by žalobkyně prokázala řádné odstoupení od kupní smlouvy, zrušila by se to smlouva od počátku, zanikly by její účinky a žalobkyně by byla nadále vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Pokud pak došlo k uzavření zástavní smlouvy, znamenalo by to, že předmětné nemovité věci dal do zástavy někdo, kdo nebyl jejich vlastníkem a dal by tak do zástavy cizí věc, přičemž zástavní smlouvu je oprávněn uzavřít jako zástavce jen ten, kdo je vlastníkem zástav, případně se souhlasem této osoby. V takovém případě by věc nebyla zatížena zástavním právem (srov. 21 Cdo 5061/2008). S ohledem na shora uvedené, kdy by kladné rozhodnutí o takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na postavení žalobkyně, za situace, kdy jsou účastníky řízení současně všichni účastníci předmětných smluv, byl shledán naléhavý právní zájem žalobkyně i na tomto určení, když prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí.

32. Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (21 Cdo 679/2001). Ve vztahu k žalovanému 2. se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, byť na tomto určení má žalobkyně naléhavý právní zájem, je žaloba ve vztahu k žalovanému 2. soudem zamítnuta pro nedostatek věcně legitimace na straně žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě žalovaného 2. označila jako fyzickou osobu a jako taková nebyl žalovaný 2. účastníkem předmětné kupní smlouvy. Svěřenským správcem v době uzavření kupní smlouvy byl [Anonymizováno] jednající panem [jméno FO], v okamžiku rozhodování soudu pak již [Anonymizováno] Měla-li žalobkyně v úmyslu žalovat v dané chvíli aktuálního svěřenského správce [jméno FO] [Anonymizováno], pak tak učinila po odstranění vad žaloby podáním ze dne 8. 6. 2022, nadále označeným jako žalovaný 1., ve vztahu k [Anonymizováno] jako fyzické osobě soud žalobu zamítl, neboť svěřený majetek není součástí osobního majetku správce, nýbrž představuje oddělený majetek, který je oddělen od osobního majetku (jmění) jak správce, tak zakladatele (srov. například SCHURR, F. A. Lichtenštejnské Treuhänderschaft jako příklad fungujícího režimu trustu v oblasti občanského práva. In: TICHÝ, L., RONOVSKÁ, K., KOCÍ, M. Trust a srovnatelné instituty v Evropě, Praha: Centrum právní komparistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, s. 153).

33. S ohledem na datum uzavření kupní smlouvy i zástavní smlouvy je nutné posuzovat danou věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „ZMPS“).

34. Podle § 69 odst. 1 ZMPS se věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá.

35. Podle § 73 odst. 1 ZMPS svěřenský fond nebo obdobné zařízení (dále jen „fond“) se řídí právem určeným zakladatelem, pokud určené právo fond upravuje nebo jinak lze ustanovení tohoto práva pro něj použít.

36. Podle § 73 odst. 2 ZMPS není-li určeno právo podle odstavce 1 nebo nelze-li je použít, řídí se fond právem státu, s nímž nejúžeji souvisí. Při určení tohoto práva je třeba přihlédnout zejména k a) místu, z něhož je fond spravován, b) místu, v němž je převážně umístěn majetek jej vytvářející, c) místu sídla nebo obvyklého pobytu svěřenského správce, d) účelům sledovaným vytvořením fondu a místům, kde těchto účelů má být dosaženo.

37. Podle § 17 odst. 2 o. z. zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží.

38. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

39. Podle § 579 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

40. Ve vztahu k argumentaci žalobkyně založené na zpochybňování právní subjektivity [jméno FO] [Anonymizováno], je na místě v obecné rovině konstatovat, vycházejíc přitom z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 21 Cdo 1007/2022-231 (č. l. 71 – 74), že podle čl. 897 lichtenštejnského Personen- und Gesellschaftsrecht (PGR) ze dne 20. 1. 1926 (veřejnosti dostupné např. na https://www.gesetze.li/konso/1926.004) je správcem (Treuhänder) fyzická osoba, společnost nebo spolek, jemuž jiný (Treugeber) svěří svěřenský majetek (Treugut) s povinností samostatného právního subjektu jej vlastním jménem spravovat nebo užívat ve prospěch jedné nebo více oprávněných osob (Begünstiger). Svěřenský vztah tak vzniká mezi správcem (Treuhänder, Trustee) a zakladatelem (Treugeber, Settlor). Treuhänderschaft nemá právní osobnost. Správce spravuje a používá svěřený majetek vlastním jménem ve prospěch oprávněného (Begünstiger, Beneficiary). Práva vztahující se k tomuto majetku znějí na jméno správce, který musí při správě majetku dodržovat ujednání se zakladatelem (obsažené v tzv. Treuhandurkunde, Trust deed) a ustanovení zákona. Správce vykonává správu majetku s účinky erga omnes. Při změně správců přirůstají automaticky práva a povinnosti novému správci (srov. GASSER, J. Liechtensteinisches Trustrecht, Bern: Stämpfli Verlag, 2020, s. 23, 25, 36, 91 a 416). Svěřený majetek není součástí osobního majetku správce, nýbrž představuje oddělený majetek, který je oddělen od osobního majetku (jmění) jak správce, tak zakladatele (srov. například SCHURR, F. A. Lichtenštejnské Treuhänderschaft jako příklad fungujícího režimu trustu v oblasti občanského práva. In: TICHÝ, L., RONOVSKÁ, K., KOCÍ, M. Trust a srovnatelné instituty v Evropě, Praha: Centrum právní komparistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, s. 153).

41. V dané věci je na základě shora uvedeného zřejmé, že Treuhänderschaft [jméno FO] [Anonymizováno] nemá právní osobnost a je tedy třeba jednat ve věci s tím, kdo je správcem [jméno FO] [Anonymizováno] v rozhodné době. Byť bylo ve věci prokázáno, že kupní smlouva, stejně tak návrh na vklad práva vlastnického dle této kupní smlouvy (a tomu i odpovídající následný zápis vlastnictví v katastru nemovitostí), obsahují vždy na jedné straně účastníka svěřenský fond [jméno FO] [Anonymizováno], a nikoli svěřenský správce tohoto fondu, dospěl soud k závěru, že takové jednání má být přiřazeno subjektu, do jehož působnosti nejpřirozeněji spadají a tedy dle § 17 odst. 2 o. z. lze jej přičíst správci v rozhodném období. Tedy, že na základě ustanovení § 17 odst. 2 o. z. je lhostejné, zda v právních vztazích vystupuje jmenovitě samotný svěřenský fond nebo jeho svěřenský správce, neboť v obou případech je třeba toto právní jednání přičíst svěřenskému správci. Pokud tak v konkrétní smlouvě vystupuje jako účastník samotný svěřenský fond, nezakládá tato skutečnost neplatnost takové smlouvy. Takové právní jednání je nutné přičíst svěřenskému správci, tedy na právní jednání nahlížíme tak, jako by bylo učiněno svěřenským správcem.

42. Jak již bylo konstatováno Nejvyšším soudem a následně i Ústavním soudem, byť v jiné věci mezi týmiž účastníky, dospěl soud i v této věci k závěru, že se námitka žalobkyně týkající se absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2018 a v návaznosti na to také zástavní smlouvy ze dne 11. 2. 2019 se jeví jako ryze účelová, neboť uvedené smlouvy uzavírala žalobkyně s [jméno FO] [Anonymizováno], a v řízení bylo prokázáno, že nejenže při uzavírání smluv znala obsah daných smluv i označení jejich účastníků, ale současně jí byla známa právní povaha svěřenského fondu dle lichtenštejnského práva a jako smluvní strana těchto smluv se nemusela spoléhat na rozdíl od třetích osob na obsah záznamu v katastru nemovitostí (srov. 21 Cdo 1007/2022, II. ÚS 502/23). Tento závěr se uplatní tím spíše, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zná [jméno FO] [Anonymizováno] a jeho právní povahu, když je ve společnosti [právnická osoba]. jedinou jednatelkou a jediným společníkem je právě [jméno FO] [Anonymizováno]; za takové situace se žalobkyně nemůže dle § 579 o. z. dovolávat neplatnosti předmětných smluv.

43. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

44. Podle § § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala, v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

45. Podle § 2079 odst. 1 o. z kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

46. Ve vztahu k námitce žalobkyně, že platně odstoupila od kupní smlouvy, neboť jí nebyla zaplacena kupní cena, pak dospěl soud k závěru, že i tato argumentace není důvodná. Byť je v obecné rovině nutné konstatovat, že lze za podstatné porušení kupní smlouvy považovat bezesporu nezaplacení kupní ceny kupujícím, neboť se jedná o pojmovou náležitost vlastní kupní smlouvy, má soud v této věci především za to, že žalobkyně, byť k tomu byla soudem vyzvána, v řízení neprokázala vlastní odstoupení od kupní smlouvy. Listina, které se v této souvislosti žalobkyně dovolává, založená na č. l. 17, prokazuje toliko, že žalobkyně vyhotovila a pravděpodobně podepsala dopis nazvaný Odstoupení od smlouvy s datem ke dni 8. 7. 2020, nijak nebylo prokazováno jeho odeslání, či doručení tehdejšímu svěřenskému správci. Fotokopie tohoto s datem 22. 7. 2020 s větou uvedenou níže v jiném než českém jazyce zásadně neprokazuje ničeho. Především je nutné zdůraznit, že dovolává-li se účastník listiny v cizím jazyce, je nutné, aby současně s touto listinou předložil i úřední překlad do českého jazyka, což se v dané věci nestalo. Současně však soud konstatuje, že tato fotokopie neprokazuje ničeho, neobsahuje žádné ověřitelné údaje (například telefonní čísla účastníků aj.) a vytvořena tak mohla být prakticky kýmkoliv a kdykoliv. Navzdory tomuto, pokud by soud shledal doručení odstoupení žalobkyně od předmětné kupní smlouvy žalovanému 1. za prokázané, pak má za to, že tak žalobkyně měla učinit bez zbytečného odkladu po té, co se o podstatném porušení smlouvy, tedy o nezaplacení kupní ceny dozvěděla. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně byla katastrálním úřadem vyrozuměna o provedení vkladu dne 20. 2. 2018 a dne 22. 2. 2018 pak [jméno FO] [Anonymizováno], dle kupní smlouvy tak mělo dojít k zaplacení kupní ceny převodem na bankovní účet, uvedený ve smlouvě do 15 pracovních dní, v řízení nebylo tvrzeno a tedy ani prokazováno, že by se účastníci dohodli na započtení. Jestliže žalobkyně odstoupila od kupní smlouv tak, jak tvrdí až dnem 22. 7. 2020 (datem, kdy odstoupení mělo být dle žalobkyně doručeno svěřenskému správci), nemůže soud takové odstoupení shledat jako právní jednání učiněné zbytečného odkladu. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, dle kterého „lhůtu „bez zbytečného odkladu“ používá zákonodárce často nejen v obchodním zákoníku, ale i v dalších předpisech soukromého práva a ve veřejném právu, přičemž většinou je tato lhůta určena ke splnění povinnosti nebo k uskutečnění právního úkonu či jiného projevu vůle. Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Z uvedeného je třeba dovodit, že pokud osoba, jíž je taková lhůta určena, bez zbytečného odkladu nejedná, bude mít zbytečný odklad (nedůvodná nečinnost) při přípravě splnění povinnosti či učinění právního úkonu, které jsou na tuto lhůtu vázány, ten důsledek, že právní účinky spojené s dodržením lhůty nenastanou.“ I v takovém případě by tedy jednání žalobkyně nepožívalo právní ochrany a bylo by bez právních účinků.

47. Žalobkyně byla při jednání dne 28. 6. 2023 vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení důkazních návrhů dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., lhůta jí soudem za tímto účelem nebyla poskytnuta, když žaloba ve věci byla podána u soudu dne 13. 8. 2021 a první jednání se konalo po bezmála dvou letech. Žalobkyně navrhla účastnické výpovědi žalobkyně a žalovaného 2 a výslech svědka [jméno FO]. Tyto důkazy soud neprovedl právě s ohledem na vzájemnou provázanost žalobkyně, [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno], kdy je třeba zdůraznit absenci jakékoli obrany ze strany současného svěřenského správce [jméno FO] [Anonymizováno] či žalované 2., který v minulosti byl také svěřenským správcem tohoto fondu; dále byla navržena elektronická komunikace bez jakékoli bližší specifikace.

48. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, není po právu a v takovém případě bylo nutné žalobu zamítnout i co do určení neexistence zástavního práva na předmětných nemovitých věcech (výrok I.).

49. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1. rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému 1. žádné náklady nevznikly (výrok II.).

50. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 2. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému 2. náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč, která sestává z paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k žalobě ze dne 15. 11. 2021) ve výši 300 Kč, učiněný nezastoupeným účastníkem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok III.).

51. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 3. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému 3. náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 817,32 Kč (výrok IV.), která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty 100 000 Kč stanovené dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 12 odst. 3 a dle § 9 odst. 3, písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu po 5 100 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 2. 12. 2022, účast na jednání soudu dne 28. 6. 2023), z částky 900 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 citované úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 430,84 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z Prahy do Kutné Hory a zpět (při ujetých 170 km osobním automobilem zn. Mercedes Benz, při průměrné spotřebě 7,3 l na 100 km, ceně paliva 44,10 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. (cesta zástupce žalovaného 3. k jednání u soudu) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 18 030,84 Kč částkou 3 786,48 Kč, neboť zástupce žalovaného 3. je plátcem DPH.

52. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení dle výroku IV. k rukám zástupce žalovaného 3. soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.