9 C 39/2024 - 187

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Theissovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem Hroznatova 773, Mariánské Lázně o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem st. parcely č. [hodnota], jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e., jiná stavba, v katastrálním území a obci [adresa], vedené u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 65 242 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení vlastnictví ke stavební parc. č. [hodnota], jejíž součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního, v katastrálním území a obci [adresa] (dále jen předmětná nemovitost), jedná se o Malou kolonádu, Kolonádu Karolinina a Rudolfova pramene, Karolininu Kolonádu. Žalobce uvedl, že má k tomu naléhavý právní zájem, když se svým návrhem domáhá změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Žalobce doplnil, že Karolínina kolonáda, byla postavena na přelomu osmdesátých a devadesátých let právním předchůdcem žalobkyně. Původní stavba stála na pozemku st. [Anonymizováno], k.ú. a obec Mariánské Lázně, která je stále ve vlastnictví žalobkyně a kde jsou umístěny původní prameniště a jímky. Stavba předmětné nemovitosti (Karolíniny kolonády) byla dostavěna pravděpodobně v roce 1991, kdy bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Zastupitelstvo města [adresa] v říjnu 1991 přijalo usnesení, kterým schválilo bezplatný převod kolonády pavilonu [jméno FO](jiná než předmětná nemovitost, pozemek původní kolonády). Toto usnesení bylo v roce 1992 zrušeno.

2. Dle tvrzení žalobce se v privatizačním projektu podává, že veškerý majetek Státních léčebných lázní kromě zemědělské půdy převádí na nově založené akciové společnosti, a to včetně všech pozemků a staveb, které Státní léčebné Lázně s. p. v době privatizace držel, kromě hotelu Flora, Gorky a Luxor a dále nedořešené uplatněné restituční nároky, které se však Karolíniny kolonády netýkaly. V privatizačním projektu byla předmětná nemovitost Karolíniny kolonády opomenuta. Původní pozemek kolonády (st. 28/1) byl však na žalobce převeden. Stránka privatizačního projektu označená celek SLL projektu obsahuje, že nově vzniklá společnost [právnická osoba]. je nástupcem všech práv a povinností vyplývající z hospodářských, pracovněprávních a občanskoprávních vztahů včetně práv k nehmotným aktivům. Žalobce též tvrdil, že i karty majetku jednoznačně prokazují, že žalobce je právním nástupcem Státních léčebných lázní, s. p.

3. Žalobce připouští, že 14. 1. 1997 byl ohledně žalovaného pozemku ředitelem Státních léčebních lázní s. p. (již privatizovaných) podán návrh na vklad do katastru nemovitostí s tím, že původní vlastník Státní léčebné lázně, s.p. převádí na nového vlastníka [právnická osoba] [adresa] předmětný pozemek (budovu) Karolíniny kolonády a pozemek st. č. [hodnota]. [právnická osoba] zápis provedl, ačkoliv chyběla zápisuschopná listina, kterou je darovací či jiná smlouva. Navíc Ing. [jméno FO] nikdy nebyl statutárním orgánem, jediným statutárním orgánem Státních léčebných lázní, s. p. byl [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Žalobce tvrdil, že žalobce se již od devadesátých let o nemovitost stará, udržuje je a užívá a chová se jako vlastník. Nemovitost nemohla být v privatizačním projektu, neboť kolaudace proběhla až v roce 1991 a zápis do katastru byl proveden až v roce 1993. Stavba je tudíž jednoznačně vydržena. Žalobkyně též vedla svou stavbu ve svém účetnictví. Žalobce obdržel dopis 30. 9. 2004 od [právnická osoba] v [adresa], odboru výstavby a územního plánování, kde bylo žalobkyni sděleno, že je vlastníkem předmětné nemovitosti žalobkyně. Jenom v loňském roce (2023) investoval žalobce do nemovitosti 1 milion korun, proto nemůže jít o nepoctivý úmysl dle paragrafu a 1095 občanského zákoníku.

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalovaný je zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti, vychází z presumpce správnosti zápisu do katastru nemovitostí. Návrh na zápis je projevem vůle převést předmětnou stavbu na žalovaného. Žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce, že by mělo dojít k převodu veškerého majetku Státních léčebných lázní je zavádějící, žádná tvrzení o veškerém majetku se z privatizačního projektu nepodává, privatizační projekt obsahuje jen výčet nemovitostí, které se převádějí bez toho, že se jedná o veškerý majetek. Tento privatizační projekt předmětnou nemovitost neobsahuje, a to jak pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], ani budovu na něm umístěnou. Ani geometrický plán ze dne 7. 2. 1992 neprokazuje vlastnictví pozemku a stavby společnosti Státní léčebné [jméno FO] [adresa], a to proto, že geometrický plán předpokládá realizaci nového stavu, kdy měla být zrušena stavební parcela č. [Anonymizováno] ta je dosud vedena v katastru a k jejímu zrušení nedošlo (poznámka soudu - jedná se o původní umístění Karolíniny kolonády).

6. Žalovaný zcela vylučuje možnost vydržení, neboť pozemek je po celou dobu bez pochybností zapsán ve veřejné evidenci ve vlastnictví žalovaného a nejsou naplněný podmínky řádného vydržení. Dlouhodobé užívání lze kvalifikovat spíše možná jako věcné břemeno žalobce.

7. Dále žalovaný uvedl, že je sice pravda, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti, je však pravda, že na úpravě celého areálu se žalovaný a žalobce domlouvají, žalovaný provádí investice do majetku žalobce.

8. Dále žalovaný poukázal na to, že geometrický plán není nabývacím titulem. Žalovaný sporuje držbu od roku 1996. Žalovaný doplnil skutková tvrzení tak, že i on naopak opravoval nemovitosti ve vlastnictví žalobce, například provedl rekonstrukci schodiště na pozemku č. St. 28/1, který je ve vlastnictví žalobce, dále fasády u malého domku stáčírny, která též náleží žalobci.

9. Stavba Karolíniny kolonády představuje veřejné prostranství, průchozí kolonádu a její vydržení považuje žalovaný za vyloučené, neboť je užívána zejména veřejností. Květinovou výzdobu nelze považovat za držbu. Navíc je v zájmu žalobce, aby místa v blízkosti lázeňských domů zveleboval, udržoval. Oprava a údržba cizího majetku je běžná v užívacích, nájemních a jiných obdobných vztazích. Žalobce mohl spíše vydržet věcné břemeno užívání. Dále žalovaný uvedl, že v rámci posuzování držby je nutné striktně oddělit držbu pozemku a držbu stavby. Žalovaný poukázal, že nemovitost (stavba) byla ve vlastnictví jiného vlastníka, než byl pozemek, v době privatizace. Žalovaný nepoctivý záměr žalobce spatřuje zejména v tom, že užívání Karolíniny kolonády nemělo nikdy charakter držby.

10. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Z výpisu z katastru nemovitostí číslo listu 5 je prokázáno, že žalovaný je zapsán jako vlastník k pozemku parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního (předmětná nemovitost).

11. Soud pro lepší přehlednost očísloval privatizační projekt v přílohové obálce. Z privatizačního projektu jsou prokázány tyto skutečnosti: Z privatizačního projektu č.l. 2 (č.l. 7 spisu) je prokázáno, že privatizační projekt státního podniku Státní léčebné [jméno FO] [adresa] byl schválen ministrem pro správu národního majetku dopisem ze 17. 3. 1992. Obsahem privatizačního projektu je převod nemovitostí (č.l. 12 spisu, č.l.30 privatizačního projektu), které jsou vkládány do akciové společnosti Léčebné [jméno FO] [adresa] (žalobce) s tím, že je vkládána kolonáda p. č. [Anonymizováno]. Obsahem privatizačního projektu není žalovaná nemovitost stavební parc. č. [hodnota], jejíž součástí byla stavba bez čísla popisného a evidenčního. Obsahem privatizačního projektu není ani informace o tom, že veškerý majetek Státních léčebných lázní s. p. kromě zemědělské půdy, kromě hotelu Flora, Gorky a Luxor a nedořešené restituční nároky, se stávají majetkem žalobce. Informace o tom, že by veškerý majetek Státních léčebných lázní s. p. byl převeden s výše uvedenými výjimkami na žalobce není nikde v privatizačním projektu uvedena. Naopak v rámci privatizace byly pozemky přesně oceněny (prokázáno z listiny na čl. 16 a násl. spisu, č.l. 128 a násl. privatizačního projektu) a došlo k ocenění jednotlivých pozemků, které byly převedeny (prokázáno v čl. 17-18 spisu, 129 a 130 privatizačního projektu).

12. Na čísle listu 6 privatizačního projektu je uvedeno, že privatizační projekt řeší majetek celého podniku Státní léčebné lázně. Jsou zde tři nedořešené restituční nároky (Rauer, Premonstráti a Demanova) a jsou ponechány státnímu podniku. Privatizační projekt zahrnuje rozdělení stávajícího státního podniku na dvě akciové společnosti, tři lázeňské domy jsou navrženy do malé privatizace. Dvě akciové společnosti jsou a. s. [adresa] a a. s. Konstatinovy [jméno FO]. Je zde uvedeno slovo řeší majetek, nikoliv převádí majetek. Na čísle listu 10 privatizačního projektu je uvedeno, že privatizační komise nemá námitek k navržené formě privatizace, jak akciové společnosti [adresa], tak [jméno FO]. S projektem privatizace [adresa] komise nesouhlasí, je nutno vyjasnit lázeňský dům Arnika a pět restituovaných objektů. Z číslo listu 132-134 privatizačního projektu je prokázáno, že privatizační projekt byl přepracován na základě jednání ze dne 13. 2. 1992, když údaje jsou k datu 31. prosince. 1991 (poznámka soudu kolaudace na čísle listu 24 je k srpnu 1991, kdy byla právní moci, proto mohla být budova uvedena v privatizačním projektu). Na čísle listu 133 je uvedeno, že předmětem privatizačního projektu [právnická osoba]. je provedení transformace stávajícího majetku do dvou akciových společností, kdy ze stávající organizační struktury jsou vyčleněny objekty stavby, zařízení a pozemky, které podléhají restitučním nárokům, malé privatizaci a jsou ponechány ve vlastnictví státu. To znamená, že ke dni 1. 1. 1992 byla vyčleněna Dětská léčebna [adresa], jsou vyčleněny lázeňské domy Flora, Gorky a Luxor, uplatněné a nedořešené restituční nároky.

13. Na čísle listu 134 privatizačního projektu je schéma rozdělení majetku, kdy [právnická osoba] obdrží Hvězdu, Kavkaz, Pacifik, Svobodu, Kasino, Centrální lázně, polikliniku, ústřední dílny, garáže, bytové hospodářství, rekreační středisko [adresa], ředitelství, léčivé zdroje a kolonády, mateřská školka Soňa a [jméno FO]. Do malé privatizace půjdou lázeňské domy Flora, Gorky a Luxor a neprivatizovaný majetek, nedořešené, uplatněné restituční nároky. Z čísla listu 140 privatizačního projektu je prokázáno, že nedořešené restituční nároky jsou lázeňský dům Silva, dům č.p. 26 Molotovo a lázeňský dům Kriváň.

14. Ze zakladatelského plánu a stanov akciové společnosti Léčebné [jméno FO] [adresa] (č.l. 198 a následující privatizačního projektu) je prokázáno, že [právnická osoba]. se rozhodl založit [právnická osoba]. a vkládají do ní část hmotného a nehmotného majetku státního podniku, kdy tento majetek je hodnotově zachycen v konečné rozvaze a v příloze privatizačního projektu. Společnost je právním nástupcem všech práv a povinností vyplývajících z hospodářsko-právních, pracovněprávních, občanskoprávních vztahů včetně práv k nehmotným aktivům, obchodnímu názvu [právnická osoba].

15. Soud hodnotil privatizační projekt, listinu na čísle listu 30, kde je majetek vkládaný do akciové společnosti (bez žalovaného pozemku st. 1147 k.ú. a obec [adresa]), s listinou na číslo listu 133, kde je uvedeno: Jsou vyčleněny objekty, stavby, zařízení, pozemky, které podléhají restitučním nárokům, malé privatizaci a ponecháním vlastnictví státu. Dále hodnotil soud listinu na čísle listu 134, kde [právnická osoba] (žalobce) nabývají léčebné zdroje a kolonády. Spolu s nimi hodnotil soud zakladatelský plán akciové společnosti žalobce, kde je uvedeno, že společnost je právním nástupcem všech práv a povinností vyplývajících z hospodářských, pracovněprávních, občanskoprávních vztahů včetně práv k nehmotným aktivům, obchodnímu názvu [právnická osoba]. Soud došel k závěru, že pokud by stát chtěl převést žalobci žalovaný pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] jistě by to uvedl výslovně v listině majetek vkládaný do akciové společnosti [právnická osoba]. K tomuto hodnocení vedlo nejenom to, že žalovaný pozemek není v privatizačním projektu uveden, ale také skutečnost, že privatizační projekt byl aktualizován k prosinci 1991 a z pozdějšího výpisu z katastru z dubna a října 1996 (číslo listu 21 spisu číslo listu 23 spisu) vyplývá, že pozemek st. 1147 byl v roce 1996 ve vlastnictví Technických služeb města [adresa], a tudíž nemohl být v roce 1991 (o tři roky dříve) převeden ze [právnická osoba]. na žalobce. Soud má za to, že nebyla převedena ani budova, když v seznamu listin budova uvedena není a na č.l. 133 je část majetku vyčleněna ponecháním vlastnictví státu. Pokud by stát malou (Karolininu) kolonádu na žalobce převést chtěl, měl k tomu možnost, když privatizační projekt byl aktualizován k prosinci 1991 a stavba byla kolaudována už v srpnu 1991. Navíc na některých místech privatizačního projektu se uvádí, že některé nemovitosti budou ponechány státu (např. č.l. 133 privatizačního projektu)

16. Z návrhu na vklad číslo listu 19 je prokázáno, že navrhovatel návrhu na vklad Státní léčebné [jméno FO], s. p., zastoupené ředitelem podniku [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], dne 14. 1. 1997 navrhují katastrálnímu úřadu převést předmětný žalovaný pozemek parc. č. St. [Anonymizováno] [právnická osoba] [adresa]. [tituly před jménem] [jméno FO] návrh na vklad odůvodnil tím, že na základě schváleného privatizačního projektu byly všechny kolonády a prameny převedeny do majetku [právnická osoba] [adresa] podle jednotlivých příloh. Z usnesení o mimořádném zasedání městského zastupitelstva [adresa] ze 14. října. 1991, č.l. 20 je prokázáno, že byl bezúplatně převeden majetek ze [právnická osoba] na žalovaného (město [adresa]), žalovaná nemovitost však není obsahem tohoto usnesení, převeden městu byl pouze původní pavilon č. [Anonymizováno], [adresa] (pozn. soudu st. [Anonymizováno], k.ú. a obec [adresa], pozemek původní stavby [adresa] kolonády). Soud hodnotil usnesení na č.l. 20 tak, že se nejedná o listinu schopnou zápisu. V privatizačním projektu soud nedohledal, že by byly všechny kolonády a prameny převedeny do vlastnictví [adresa] (žalovaného.[Anonymizováno]

17. Z výpisu z katastru nemovitostí číslo listu 21 je prokázáno, že k 5. 4. 1996 byl pozemek [Anonymizováno] (bez uvedení předložky stavební) ve vlastnictví jiného vlastníka a ve vlastnictví ČR Státní léčebné [jméno FO], s. p. byla jen stavba na pozemku. Ze srovnávacího sestavení parcel o šest dní později z 11. 4. 96 je prokázáno, že zde je ovšem evidován jako vlastník nebo jiný oprávněný celého předmětného pozemku ČR Státní léčebné [jméno FO] [adresa], s. p. (nikoliv pouze stavby na pozemku). Soud hodnotil srovnávací sestavení parcel tak, že se nejedná o zápis z katastru nemovitostí, když výpis z katastru má jako veřejná listina přednost. Z výpisu z katastru nemovitosti číslo listu 23 ze dne 23. 10. 1996 je prokázáno, že pozemek, p.č.st. [Anonymizováno] je ve vlastnictví ČR technických služeb města [adresa], stojí na něm stavba jiného vlastníka.

18. Z kolaudačního rozhodnutí č.l. 24 ze dne 1. 8. 1991 je prokázáno, že bylo povoleno užívání stavby - Pavilon [jméno FO] pramen, kolonáda [adresa]. Byla provedena demolice stávajícího pavilonu a stavba stejného objektu na místě blíže Kolonádě. V kolaudačním rozhodnutí není žádné číslo parcelní a není zde ani katastrální území. Jedná se o jedinou kolonádu [jméno FO] pramene, proto jde o kolaudaci nemovitosti bez č. popisného a evidenčního na pozemku p.č.st. [Anonymizováno], k. ú. a obec [adresa]. Nemovitost byla zkolaudována s právní mocí dne 21.8.1991.

19. Z geometrického plánu a výkazu výměr podle evidence nemovitostí č.l. 24,25 (z únoru 1992) je prokázáno, že nabyvatel pozemku p.č. st.[Anonymizováno] je Státní léčebné [jméno FO] [adresa]. Soud i tuto listinu hodnotil tak, že jde o soukromou listinu, která je v rozporu s výpisem z katastru nemovitostí, která je listinou veřejnou.

20. Z listiny na čísle listu 26-27 soud nezjistil rozhodné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o vnitřní počítačové výstupy žalobce, žalobce mohl do listiny uvést, co uznal za vhodné. Ani z inventární karty budovy nebo stavby číslo listu 48–51 nejsou prokázány žádné rozhodné skutečnosti, neboť zde není uvedeno žádné číslo popisné ani orientační. Je zde uvedeno pouze pavilon [jméno FO] pramene, když v [adresa] se nachází další Pavilon v Úšovicích. Navíc Inventární karty je ještě státního podniku, vesměs z roku 1985. Inventární karty neprokazují ani dobrou víru pozemek užívat jako vlastní.

21. Z dopisu Stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa], číslo listu 28 je prokázáno, že Stavební úřad (nikoliv žalovaný), píše žalobci, že žalobce má ve vlastnictví pavilon [jméno FO] pramene v katastrální uzemní [adresa]. Vzhledem k tomu, že jde o jiné katastrální území, nikoli k.ú. [adresa], listina se tohoto řízení netýká.

22. Z dopisu právního zástupce žalobce žalovanému č.l. 29-31 je prokázáno, že strany mezi sebou před podáním žaloby jednaly.

23. Z výpisu z obchodního rejstříku je prokázáno, že žalobce vznikl jako akciová společnost dne 1. května 1992.

24. Z protokolu o předání a převzetí prací č.l. 71 je prokázáno, že žalobce převzal práce opravy omítek a maleb kolonády Karolínina pramene za částku 524 328 Kč, protokol je z července 2023. Z listiny č.l. 70 soud nezjistil rozhodné skutečnosti, je bez razítka a podpisu, totéž platí o listině číslo listu 72. Z faktury č.l. 73 je prokázáno, že byla fakturována oprava omítek a maleb Karolínina pramene za částku 524 328 Kč a z faktury č.l. 75 je prokázáno, že byla fakturována oprava omítek a maleb malé kolonády [adresa], za vícepráce, za částku 76 797 Kč, a to firmou Krak stav s. r. o. žalobci. Žalobce převzal vícepráce za 76 797 Kč od firmy Krak stav, s. r. o., to je prokázáno z protokolu o předání a převzetí č.l.

76. Z faktury č.l. 79 je prokázáno, že firma [právnická osoba] fakturuje žalobci částku 23 550 Kč za výměnu osvětlení středové části malé kolonády v listopadu 2023. Shodná skutečnost je prokázána z objednání práce č.l.78 a soupisu provedených prací č.l. 80.

25. Z výslechu [jméno FO] je prokázáno, že pracoval u [právnická osoba]. K žalobci přišel hned, jak vznikla akciová společnost. Karolíninu kolonádu provozovaly lázně od doby, kdy vznikly, rok neví přesně (poznámka soudu 1. května 1992, prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku). Z výslechu svědka je dále prokázáno, že svědek zajišťoval údržbu, výzdobu, úklid a dále opravy. Opravy se prováděly tak, že on zařídil nabídku, konzultoval ji s technickým ředitelem, s městem [adresa] nic nekonzultoval. Opravy probíhaly každý rok minimálně jednou, například štuky, střecha. V roce 1992 vycházel z kolaudace, byl na ní. Nikdo mu neřekl, není to naše, neopravovat. Svědek se do katastru nemovitostí nepodíval. Jako vedoucí hospodářského střediska měl na starosti všechny prameny, budovy související s prameny. Dle svědka se privatizoval veškerý majetek lázní [adresa] a všichni zaměstnanci státního podniku na akciovou společnost. Soud hodnotil v punktu obsahu privatizačního projektu výslech svědka jako nevěrohodný, když obsah privatizačního projektu (který majetek se privatizoval) soud zjistil ze samotného projektu. Z výslechu svědka je dále prokázáno, že svědek slyšel, že pozemek pod Karolíninou kolonádu je města, avšak nepamatuje si, kdy to bylo, bylo to po roce 2000. Jeho funkce byla nevýznamná, on to nějak neřešil. On sám počítač nemá a do katastru nahlédnout neumí.

26. Z faktury, č.l. 89, a rozpisů prací k ní je prokázáno, že žalovaný provedl renovaci schodišť na kolonádu v [adresa], byly mu fakturovány práce za renovaci schodišť na kolonádu v ceně 1 014 120,18 Kč. Z faktury, č.l. 95, objednávky, č.l. 95, požadavků na nákup č.l. 96, nabídkového listu č.l. 96, faktury č.l. 97, objednávky č.l. 97, požadavku na nákup č.l. 98, nabídkového listu č.l. 98 je prokázáno, že v dubnu 2018 žalobce objednal opravu kolonády [adresa] pramene, a to opravu štuku za 26 550 Kč. Z faktury č.l. 99, objednávky č.l. 99, požadavků na nákup č.l. 100, nabídkového listu č.l. 100, faktury č.l. 101, objednávky č.l. 101, požadavku na nákup č.l. 102 a nabídkového listu č.l. 102 je prokázáno, že i v dubnu 2019 objednal žalobce opravy fasády sloupů [adresa] pramene. Z faktury č.l. 103 je prokázáno, že v listopadu 2019 financoval žalobce opravu zařízení na čerpání pramene Karolina. Totéž je prokázáno ze soupisu provedených prací a objednávky na č.l. 100, 103, 104. Z faktury č.l. 105 je prokázáno, že v květnu 2021 financoval žalobce výměnu výtokových ventilů u pítek malé kolonády. Totéž je prokázáno z požadavků na nákup č.l. 105, 106. Z faktury č.l. 107 a dále listin soupis provedených prací č.l. 107, požadavek na nákup č.l. 108 je prokázáno, že v červenci 2021 financoval žalobce odstranění poruchy na čerpání pramene Karolína. Z faktury č.l. 109 je prokázáno, že v listopadu 2022 žalobce financoval zprovoznění pítek a odpadu pramen Karolína. Totéž je prokázáno z požadavku na nákup. Z faktury, č.l. 110 je prokázáno, že v prosinci 2022 žalobce financoval výměnu kulových uzávěrů a přetěsnění potrubí strojovna studna Karolínin pramen, totéž je prokázáno z objednávky č.l. 110 a požadavků na nákup č.l. 111.

27. Z faktury č.l. 119 je prokázáno, že žalobce financoval výměnu ponorného čerpadla studna Karolína, v prosinci 2023. Totéž je prokázáno z požadavku na nákup č.l.

119. Z faktury, č.l. 120 je prokázáno, že žalobce financoval strojovnu Karolínina pramene, výměnu pojistného ventilu. Totéž je prokázáno z požadavku na nákup č.l. u 121, oprava byla v únoru 2024. Z faktury č.l. 122, přepracování výdeje a požadavku na nákup je prokázáno, že žalobce financoval přepracování výdeje pramenem malá kolonáda.

28. Z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č.l. 124, o povolení k využívání přírodních léčivých zdrojů minerální vody v lázeňském místě [adresa] ze dne 23. května 2023, je prokázáno, že žalobce je správcem a uživatelem zdroje Karolína, zdroj na pozemku st. [Anonymizováno] a podmínkou je umožnit bezplatný odběr minerální vody v pítkách v pavilonu Karolína na stavební parc. č. [hodnota], katastrální území [adresa].

29. Z listin č.l. 133-134, seznam faktur malá kolonáda náklady a přehled faktur malá kolonáda 2010–2017 soud nezjistil rozhodné skutečnosti, neboť se jedná o listiny bez razítka a podpisu. Z výpisu z obchodního rejstříku je prokázáno, že Státní léčebné [jméno FO] [adresa], s. p. byl vymazán 31. května 1997.

30. Z výslechu svědkyně [jméno FO], je prokázáno, že u žalobce pracovala jako ředitelka léčivých zdrojů a správy majetku od roku 2006, když přebírala funkci zápisu, zápisy v katastru u jednotlivých nemovitostí nekontrolovala. Nekontrolovala je, protože neměla příkaz. Ředitelem od roku 1991 nebo 1992 byl [tituly před jménem] [jméno FO], ten je již mrtvý. Pak byl ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] neví, kdo se před ní staral o majetek, přebírala si funkci tak, že si udělala přehled všech pronájmů, zaměstnanci jí provedli po všech budovách. Ona pracovala u žalobce dlouho tak věděla, které budovy jsou žalobce. Od roku 2006 žalobce opravoval malou (Karolininu) kolonádu. V době privatizace byl ředitel Nových lázní [jméno FO] a potom prim. [jméno FO]. V její době byl generální ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO]. Faktury dražší než 20 000 Kč podepisovali generální ředitel a technický ředitel. Měla seznam všech budov, o které se stará, neví, kdo jí je předal. Ví, že se průběžně aktualizovaly (budovy), aktualizaci nedělala, dostávala ji. Na kolonádě jsou pítka, ta jsou veřejná, je to [adresa] pramen. Co se nespotřebuje, jde potom do lázeňských domů na koupele. Prameny se používají pouze pro domy žalobce, nikoliv pro konkurenci vyjma lázeňského domu Royal, tam dostává žalobce úplatu. Neví, kolik to bylo. Oprávnění užívat pramen měli od [právnická osoba] určitě od roku 2006, kdy byla správkyní, určitě to bylo i předtím. [právnická osoba] jim umožňoval čerpat minerálku a zároveň jim dal povinnost starat se o pítka a umožnit, aby mohli pítka využívat všichni.

31. Z výslechu [jméno FO]. Svědek nejdříve pracoval u žalobce, 27 let, od 18 let, vychází to na rok 1992, pak založil stavební firmu. Za těch 30 let to mohlo být tak dvacetkrát, co opravoval prameny, fakturoval vždy žalobci. Schodiště neopravoval, šlo o opravy, nikoliv přístavby. Neví, kdo objednával původní novou stavbu.

32. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] je prokázáno, že je u žalovaného od roku 2003. Město provedlo opravu čtyř schodišť, z toho dvě schodiště byly na pozemku města, dvě schodiště na pozemku žalovaného. Oprava stála milion korun. Svědek odhaduje, že oprava na pozemku žalobce vyšla téměř na polovinu částky. Město (žalovaný) neopravovalo kolonádu [adresa] pramene (Malá kolonáda), svědek neví proč. Existují smlouvy, kdy se provádějí investice do městského majetku, většinou nájemní, tyto smlouvy řeší jiný odbor, ale svědek si nemyslí, že by na Malou kolonádu nějaká byla.

33. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] je prokázáno, že pracovala u žalobce i v době privatizace. U žalobce pracovala do roku 1999. Privatizační plán zpracovávali generální ředitel [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že generální ředitel už není naživu a u pana [adresa] si není jistá. Každý rok probíhala inventarizace, neví podle čeho, ale předpokládá, že podle katastru nemovitostí. Ona sama nevěděla, že Malá kolonáda je zapsána jinému vlastníkovi v katastru. Neví, kdo byl investorem nové kolonády, buď to byl státní podnik nebo akciová společnost, neví nic o tom, že by pozemek pod kolonádou byl tehdy ve vlastnictví technických služeb. Nepamatuje si ani nic k převodu malé kolonády na žalovaného. [tituly před jménem] [jméno FO] byl ředitel akciovky.

34. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] je prokázáno, že byl členem dozorčí rady v době 1992–1997. Dozorčí rada fungovala tak, že listy vlastnictví podle katastrálního území si nevyhotovovala. Vycházely z plánů, které předkládalo vedení. O [adresa] kolonádě ví jenom, že je ve středu města, o době privatizace a jako člen dozorčí rady o ní neví nic. Mluvili pouze o prostoru kolonády, mysleli tím i Malou kolonádu, že ji opravuje žalobce, nikoliv další lázeňští podnikatelé v okolí. Nečetl ani privatizační projekt.

35. Z výslechu účastníka řízení starosty žalovaného [jméno FO] je prokázáno, že on je ve funkci od roku 2022. Kolem roku 2022 zjistil, že žalovaná kolonáda je ve vlastnictví žalovaného. Pozemky, kde jsou prameny, jsou některé ve vlastnictví města a některé ve vlastnictví [jméno FO]. Žalobci jsou správci kolonády [adresa] pramene. Kdo je správce pramenů, má nad nimi moc a je to konkurenční výhoda pro něj. Na žalovaném pozemku udržuje žalovaný čistotu prostřednictvím technických služeb. On jako starosta to začal řešit, když na Karolínině kolonádě bylo lešení a chtěl vědět, proč se to opravuje, když by to mělo být v majetku města. Správci minerálních zdrojů by se měli starat a udržovat ta zařízení.

36. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] je prokázáno, že pracoval jako generální ředitel od roku 1994 do roku 2020 u žalobce. V roce 1991–1993 pracoval v Praze, v předchozí době měl na starosti celý západočeský kraj. V době privatizačního projektu už byl v Praze. Když v roce 1994 přišel dělat ředitele, neprováděl žádný seznam nemovitostí, které žalobce vlastní, řešil pouze problémové věci, kasino a lázeňský dům Arnika, řešilo se vše, kde hrozily pokuty. Žalobce provozoval žalovanou kolonádu tak, že platil elektřinu, osvětlení. Nikdy svědkovi nepřišlo na mysl, že kolonáda není žalobce. V privatizačním projektu měli za úkol provozovat všechny nákladové objekty. Ze zákona o zřídelnictví vyplývá, že když společnost pozemky s prameny užívá, musí je také spravovat. Soud neuvěřil svědkovi, že ze stavby je evidentní, že stavbu provádí státní podnik, když uvedl, že on jenom letmým pohledem, v té době ani v [adresa] nebydlel. Svědek uvedl, že má stavební dokumentaci Karolíniny kolonády, ze které je patrno, že stavba proběhla v roce 1971 a dokončena roku 1986. Stavební dokumentaci soud k důkazu neprovedl, žalobce ji nenavrhnul a k výslechu svědka v tomto punktu nebylo přihlíženo, neboť šlo o nové skutečnosti po koncentraci řízení. Soud má za prokázáno, že stavba vznikla z právního hlediska svojí kolaudací, s právní mocí v srpnu 1991. Z výslechu svědka [jméno FO] je dále prokázáno, že s českým inspektorátem lázní a zřídel nikdy nejednal o Malé kolonádě, byly dané podmínky užívání pramene. Vše bylo před rokem 1994. Vždycky bylo v gesci státní podniku a poté žalobce jímání minerální vody a distribuce do hotelů. My, (pozn. soudu – žalobce) jsme převzali všechny závazky s tím spojené. Tím myslí například opravu kolonády, údržbu zařízení, opravy, když se něco pokazilo na zařízení, úklid. Zařízení na Malé kolonádě bylo poměrně nové, opravovat se nemuselo často. Žalobce prováděl i zazimování. Dle svědka se minerální voda se nachází na pozemku p.č.st. 28/1 a z tohoto pozemku čerpá žalobce minerální vodu pro svoje lázeňské domy (stará Karolínina kolonáda) a na novou Karolíninu kolonádu, (žalovaný pozemek číslo parc. st 1147) je přečerpávána minerální voda, ze starého pozemku do pítek. (na žalovaném pozemku – pozn. soudu)

37. Z výslechu [jméno FO] je prokázáno, že u žalované pracovala do roku 2022 jako vedoucí odboru majetku. Kdyby cizí subjekt chtěl opravit nemovitost, zajde na odbor investic a ten nahlédne do katastru. Svědkyně neví, proč finanční odbor Karolíninu kolonádu neopravoval.

38. Soud zamítnul výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [Anonymizováno], neboť strany tento výslech již nepožadovaly. Soud zamítl výslech [jméno FO], [tituly za jménem], neboť byl navržen po koncentraci řízení. Z dalších důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti.

39. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalovaný pozemek včetně budovy bez č.p. a evidenčního je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaného. Žalobce opravoval stavbu na žalovaném pozemku p.č. st. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], od počátku svého vzniku, ačkoli faktury k opravám doložil pouze od roku 2019. Další opravy od vzniku žalobce byly potvrzeny svědecky). Vzhledem k tomu, že žalobce také užíval minerální vodu, byl dle [právnická osoba] povinen udržovat pítka a opravovat malou kolonádu, osvětlovat ji a uklízet. Proto soud poctivý úmysl k držbě nespatřuje. Kolonáda je veřejně přístupná, neoplocená.

40. V řízení není prokázáno, že privatizačním projektem nabyl žalobce žalovanou nemovitost. Podrobné hodnocení bylo uvedeno v bodě 15, když privatizačním projektu sice je uvedeno, řeší majetek celého podniku, avšak některé nemovitosti ponechává státu. Je zde výslovně uveden majetek vkládaný do akciové společnosti a pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba bez čísla popisného a evidenčního v seznamu majetku schází. Nebylo to ani možné, když pozemek p.č. st. [Anonymizováno] byl ještě v dubnu 1996 dle katastru nemovitostí ve vlastnictví jiného vlastníka než ČR - Státní léčebné [jméno FO] s. p. [adresa] a dle výpisu z katastru nemovitostí za 10/1996 byl vlastníkem stavebního pozemku st. [Anonymizováno] ČR - [právnická osoba] [adresa]. Pokud privatizační projekt nabyl účinnosti svým schválením v březnu 1992, nemohl být předmětný pozemek privatizován, když ještě v roce 1996 byl ve vlastnictví ČR - Technických služeb. Pokud žalobce pozemek od roku 1992 užíval, nelze shledat k tomuto užívání poctivý úmysl k užívání věci jako vlastní.

41. Stavba kolonády na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], k.ú. a obec [adresa] byla kolaudována s právní mocí 21.8.1991. Privatizační projekt státního podniku Státní léčebné [jméno FO] [adresa] byl schválen ministrem pro správu národního majetku dopisem ze 17. 3. 1992, ke stavu k prosinci 1991. Pokud by tedy stát chtěl převést i tuto malou kolonádu (stavbu), měl by k tomu možnost.

42. Pokud u žalobce každý rok probíhala inventarizace (výslech svědkyně [jméno FO], která předpokládala, že podle katastru nemovitostí) a nikdo z vyslechnutých zaměstnanců nezkontroloval katastr nemovitostí, ani při převzetí funkce, ačkoli se o nemovitosti měl starat ( svědkyně [jméno FO] od roku 2006 – finanční ředitelka, svědek [jméno FO] od roku 1994 – generální ředitel, ani jiní), je více než zavádějící a soud poctivý úmysl v takovém jednání spatřovat nemůže. I svědek [jméno FO] připustil, že někdy po roce 2000 (neuvedl přesně) věděl, že kolonáda je ve vlastnictví města.

43. To, že není žalovaný pozemek ve vlastnictví žalobce si zřejmě byl vědom [tituly před jménem] [jméno FO], ředitel [Anonymizováno] když návrhem zápisu do katastru nemovitostí dne 14. 1. 1997 navrhl převod pozemku st. [Anonymizováno] na [právnická osoba] [adresa] (správně město [adresa]). Uvedl, že na základě schváleného privatizačního projektu dne 1. 5. 1992 byly převedeny všechny kolonády a prameny do majetku [právnická osoba] [adresa]. Na základě tohoto návrhu na vklad došlo k zápisu do katastru nemovitosti. Zápisuschopná listina však chybí, když v privatizačním projektu soud nedohledal, že na jeho základě mají být převedeny kolonády do majetku [adresa].

44. Žalobce vznikl v květnu 1992.

45. Soud shledal žalobcův naléhavý právní zájem na určení vlastnictví dle § 80 o.s.ř, neboť pokud by bylo žalobě vyhověno, mohl by žalobce podat návrh na vklad do katastru nemovitostí a žalovaný je jediným vlastníkem zapsaným v katastru.

46. Nejprve se soud zabýval klasickým vydržením žalobce. Použil občanský zákoník 40/1964 Sb. platný k květnu 1992, kdy se žalobce dle svého tvrzení měl ujmout držby v době svého vzniku. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku 1964 s účinností k květnu 1992 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

47. Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku 1964 s účinností k květnu 1992 držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

48. Podle § 130 občanského zákoníku 1964 s účinností k květnu 1992 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

49. Soud nemá za to, že by žalobce nakládal z věcí jako vlastní, tedy byl žalobce oprávněným držitelem. Scházel mu tzv. právní titul, byť neplatný, kdy dle svého tvrzení žalobce převzal předmětnou nemovitost na základě privatizačního projektu, právního titulu, který mu nepříslušel a z privatizačního projektu to jasně vyplývá. Pozemek byl celou dobu užíván veřejností, neboť je na veřejném místě, neoplocen a veřejnost užívala minerální vodu.

50. Žalobce nemovitost na žalovaném pozemku pouze opravoval na základě rozhodnutí [právnická osoba], jak v řízení uvedli svědkové a měl z oprav Karolíniny kolonády majetkový prospěch (užívání minerální vody ze svého pozemku st. [Anonymizováno], k.ú. a obec [adresa], který s kolonádou tvořil jeden celek, minerální voda je státní). Žalobce nenakládal s věcí jako vlastní, nakládal s ní proto, aby mohl čerpat minerální vodu, tedy z jiného důvodu.

51. Ani dobrou víru k užívání soud neshledal. K posuzování dobré víry zaujal Nejvyšší soud názor již v 22 Cdo 1253/99, dle kterého je třeba dobrou víru hodnotit objektivně, nikoli z hlediska osobního přesvědčení. Je nutné přihlížet k normální opatrnosti, zda nemohl mít žalobce důvodné pochybnosti o tom, že mu pozemek patří. Soud připomíná, že nikdo z pracovníků žalobce, ani generální ředitel žalobce při převzetí funkce v roce 1994, to znamená rok po velké privatizaci, ani finanční ředitelka [jméno FO] v roce 2006 ani předchozí statutární orgány nezkontrolovali stav předmětného pozemku dle katastru nemovitostí. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že každý rok probíhala inventarizace, předpokládala, že podle katastru nemovitostí. Žalobce prostě převzal jemu nepatřící pozemek a nemovitost uprostřed města bez právního titulu. Nemovitost žalobce opravoval na základě rozhodnutí [právnická osoba]. (prokázáno svědecky) Na základě těchto oprav žalobce tvrdil, že se ujal držby. Žalobce byl tehdy a je i nyní obrovská společnost, která je vybavena dostatečným aparátem, který byl schopen rozeznat, co z nemovitostí žalobci patří a co nikoli. Je zcela zjevné, že podle starého občanského zákoníku k vydržení nedošlo (§ 134 občanského zákoníku 1964 ), soud neshledal ani řádnou držbu, neboť žalovaný neužíval pozemek jako vlastní. ( § 129, 130 občanského zákoníku 1964). Užíval ho proto, aby mohl čerpat minerální vodu tak, jak mu to bylo [právnická osoba] uloženo.

52. Nejenom, že žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný pozemek není v jeho vlastnictví vzhledem k zápisu do katastru nemovitostí, ale nejedná se ani o část pozemku jako je tomu dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 286/2024 (jakkoli v rozdílných velikostech), ani o oplocený pozemek. Dokonce se nejedná o ani pozemek užívaný výlučně žalobcem, když žalovaný pozemek byl z většiny užívaný veřejností. Žalobce vznikl v květnu 1992 a do května 2002 žalovaný pozemek nevydržel dle § 134 občanského zákoníku 1964.

53. Žalobce namítal, že pokud nedošlo k řádnému vydržení, došlo k vydržení mimořádnému:

54. Soud má pochybnosti i o samotné držbě. Žalobce skutečně užíval předmětný pozemek na základě rozhodnutí [právnická osoba], nemovitosti na předmětném pozemku opravoval z důvodu, že jako proti plnění odebírá minerální vodu pramenů, nikoli jako vlastník. (§ 129 odst. 1 občanského zákoníku 1964, § 989 občanského zákoníku 2012)

55. Soud má pochybnosti i o tom, zda vůbec došlo k držbě pozemku, když stavba byla veřejná, veřejně přístupná, nebyla oplocená a k držbě mělo dojít jenom tím, že žalobce nemovitost na pozemku opravoval a osvětloval, a to za protiplnění užívání minerální vody, nikoli z důvodu, aby ji užíval jako vlastní.

56. Podle § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

57. Podle § 3066 občanského zákoníku 2012 do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Jedná se tedy o období od ledna 2009 do ledna 2019.

58. I pokud by došlo k držbě pozemku a nemovitosti kolonády tím, že žalovaný kolonádu dlouhodobě opravoval a osvětloval, má soud za to, že byl prokázán nepoctivý úmysl, když žádný ze zaměstnanců po dobu od května 1992 nezkontroloval podle katastru nemovitostí, zda je nemovitost ve vlastnictví žalobce či nikoliv, ačkoli disponoval rozsáhlým aparátem. K podrobnému hodnocení výše. Soud připomíná i výslech svědka [jméno FO], který uvedl, že někdy po roce 2000 (neuvedl kdy) věděl, že pozemek je žalovaného. Svědek [jméno FO] byl osoba, která se o prameny starala.

59. Jednoduše a stručně řečeno není možné si začít opravovat nemovitost uprostřed města bez důvodu, aby věc měl jako vlastník, pouze z důvodu, že [právnická osoba] to uložil, aby subjekt mohl čerpat pro své lázeňské domy minerálku, a tím se stát vlastníkem ať již dle řádného či mimořádného vydržení.

60. K námitkám právního zástupce žalobce, že vlastníkem historické budovy Karoliny kolonády byly Československé léčebně [jméno FO] s. p. a tento státní podnik byl i investorem nové Karolíny kolonády postavené v těsné blízkosti kolonády původní, je pouze částečně důvodná. [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno]. p. byly pouze vlastníkem budovy, neboť budovu postavili, jak vyplývá kolaudačního rozhodnutí, vlastníkem pozemku pod budovou byla Česká republika – technické služby, a to až do roku 1996.

61. Právní zástupce žalobce namítal, že v privatizačním projektu je uvedeno, že se veškerý majetek Státních léčebných lázní s. p. nacházející se v [adresa] kromě zemědělské půdy převádí do nově založené akciové společnosti žalobce kromě vyjmenovaných nemovitostí. Toto není pravda, jak již bylo výše hodnoceno, privatizační projekt uvedl pouze, že se řeší veškerý majetek, nikoliv že se převádí veškerý majetek. Navíc jednotlivé budovy a pozemky nejenom, že byly výslovně stanoveny, ale byla výslovně vyčíslena jejich hodnota, se kterou bylo dále pracováno. V neposlední řadě bylo v privatizačním projektu výslovně stanoveno, že některé pozemky zůstanou ve vlastnictví státu (č.l. 133 privatizačního projektu).

62. Dále žalobce namítal, že tvrzení žalované, že nabyla předmětné nemovitosti 14. 1. 1997, kdy byl ředitelem Státních léčebných lázních s. p. [tituly před jménem] [jméno FO] Vrkočem podán návrh do katastru nemovitostí na stavební pozemek č. [hodnota], kdy katastr dle návrhu nemovitost zapsal, ačkoliv chyběla zápisuschopná listina, je částečně důvodná. Je pravdou, že zápisuschopná listina při návrhu na vklad z ledna 1997 skutečně chybí. Pokud však vlastník nemovitosti, kterou Státní léčebné lázně s. p. skutečně byly, projeví vůli převést žalovaný pozemek na město, dle názoru soudu se město (žalovaný) stává poctivým držitelem. Nemovitost byla užívána veřejností, město [adresa] jí nabylo minimálně vydržením dle názoru soudu k 14. lednu 2007, a to podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku 1964. Dále soud připomíná ustanovení §16 obchodního zákoníku, že podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. Toto ustanovení soud užil analogicky pro jednání ředitele Vrkoče, (nebyl statutární orgán státního podniku), je zřejmé že i katastr nemovitostí takové jednání přijal a návrh na vklad zapsal.

63. Žalobkyně namítla, že účastníci byli poučeni o tom, že žalovaná neprokázala nepoctivý úmysl žalobkyně, je to naopak soud poučil žalobce (číslo listu spisu 163), že v opravách poctivý úmysl k držbě nespatřuje, a to včetně poučení o následku. Žalovaný byl pouze poučen o tom, že je prokázáno, že žalobce nemovitosti opravoval od samého počátku). Tvrzení žalobce v tomto punktu pravdivé není a žalobce byl poučen v souladu s výrokem.

64. Žalobce se mýlí i v tom, že nepoctivá držba nevypadá tak, že žalobce se o pozemek staral, čistil, opravoval, investoval, když za toto příslušela žalobci podnikatelská výhoda v tom, že mohl veškerou minerální vodu využívat k potřebě svého podnikání. Jak bylo prokázáno z výslechu několika ze svědků, i s ní obchodovat, z čehož mu příslušela konkurenční výhoda.

65. Naopak námitka žalovaného města, že vydržení je v rozporu s domněkou důvěry zápisu ve veřejném seznamu je důvodná. Podle § 980 odst. 1 občanského zákoníku 2012 je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku 2012 je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Tomu odpovídá výše již uvedené odůvodnění, že nemůže být k tíži žalovaného, pokud žádná osoba z rozsáhlého aparátu žalobce nezkontrolovala, zda žalobce opravuje nemovitost ve svém vlastnictví či ve vlastnictví žalovaného města.

66. Podobně definoval zásadu publicity i §11 zákona 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem : Ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti.

67. Naopak námitka žalovaného, že žalobce je nepoctivý držitel, neboť navrhl žalovanému při předžalobním jednání mezi stranami navrhl ( v roce 2023, č.l. 31), aby žalovaný odkoupil žalovaný pozemek se stavbou kolonády za téměř 9 milionu korun, ačkoli žalovaný byl zapsán v katastru, je nedůvodná, neboť poctivost držitele se hodnotí v době převzetí držby (1992) nebo v době začátku mimořádného vydržení (2009). Dopis z roku 2023 na poctivost držby vliv nemá.

68. Na poctivost či nepoctivost držby nemá vliv ani skutečnost, že naopak žalovaný opravoval některé stavby (schodiště) na pozemku žalobce, a to za vysoké částky.

69. Ze všech těchto důvodů soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. a přiznal je úspěšnému žalovanému.

70. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 9 odstavec 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarif), kdy tarifní hodnota je 50 000 Kč, odměna z této tarifní hodnoty je 3 100 Kč. Soud přiznal 15 úkonů právní pomoci, a to převzetí a příprava, nahlížení do spisu 20. 3. 24 a 19.7.24, písemné vyjádření ze dne 25. 3. 24, ze dne 4. 6. 24, ze dne 27. 6.

24. Dále soud přiznal účast na jednání 30. 5. 24, účast na jednání 13. 8. 24 (kdy jde o tři započaté dvou hodiny), účast na soudním jednání 12. 11. 24,(kdy jde o 2 započaté dvou hodiny). Dále soud přiznal tři porady s klientem dne 20. 3. 24, dne 31. 5. 24 a dne 14. 8. 24.

71. Dále soud přiznal cestovné, tři cesty Mariánské Lázně a zpět, (průměrná spotřeba 6,1 litrů, cena motorové nafty 38,7 Kč, 72 km), tedy celkem 1 719 Kč. Soud ještě přiznal 12 započatých půl hodin dle § 14 odst. 1 písmeno a), odst. 2 tarifu 1 200 Kč, když cesta ze sídla advokátní kanceláře trvá 32 minut. Dále soud přiznal 15 režijních paušálů po 300 Kč.

72. Celkem soud přiznal odměnu advokáta 46 500 Kč, režijní paušály 4 500 Kč, ušlý čas 1200 Kč, DPH 11 323 Kč a cestovné 1719 Kč, tedy celkem 65 242 Kč.

Poučení