9 C 45/2020-331

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitých věcí takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k podílovému spoluvlastnictví jednotky [číslo] umístěné v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] podílu o ideální velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podílu o ideální velikosti [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše zapsáno pro katastrální území a obec Přerov.

II. Soud přikazuje do vlastnictví žalobce jednotku [číslo] umístěnou v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] podíl o ideální velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podíl o ideální velikosti [číslo] k pozemku parc. [číslo] vše zapsáno pro katastrální území a obec Přerov.

III. Žalobce je povinen do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků částku 1 625 000 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v řízení o vzájemném návrhu žalované jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím náhradu nákladů řízení ve výši 35 071 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím náhradu nákladů řízení 289 915,50 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 11 633 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jednotce [číslo] vymezené v budově [adresa] na parcele [číslo] zapsané pro katastrální území a obec Přerov, část obce Přerov I-Město (dále jen„ byt“ či„ jednotka“). Navrhl, aby po zrušení spoluvlastnictví byl byt přikázán do jeho výlučného vlastnictví za vypořádací podíl 400 000 Kč. Žalobce tvrdil, že odstoupil od dohody o vypořádání spoluvlastnictví, která byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne [datum] (dále jen„ dohoda“). Tím se mělo obnovit vlastnické právo žalobce ke spoluvlastnickému podílu na bytu ve výši jedné poloviny. Dále uvedl, že žalovaná měla požádat o předčasné splacení úvěru poskytnutého matce žalobce [jméno] [příjmení], na základě úvěrové smlouvy [číslo] který je zajištěn zástavním právem na bytu ve prospěch úvěrující [právnická osoba] Domnívá se, že žalovaná chce dosáhnout výmazu zástavního práva a převést tak byt na třetí osobu. Následně se žalobce vyjádřil k okolnostem, za nichž byla dohoda uzavřena, a k okolnostem, které svědčí ve prospěch přikázání bytu do jeho výlučného vlastnictví. Těmito okolnostmi má být zajištění bytové potřeby žalované, její údajný nezájem o byt a nedostatek finančních prostředků žalované k zaplacení vypořádacího podílu žalobce.

2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Odstoupení žalobce od dohody je podle žalované neplatné a žalovaná je proto nadále výlučnou vlastnicí bytu. Nelze vyhovět žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, pokud vztah spoluvlastnictví mezi účastníky není dán a byl již vypořádán. Žalobce dopisem ze dne [datum] odstoupil od dohody o vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum], přičemž žalovaná dopisem ze dne [datum] namítla neplatnost tohoto odstoupení s odůvodněním, že odstoupení žalobce ze dne [datum] od dohody nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Naopak bylo provedeno s bezdůvodným odkladem po více než 14 měsících od vzniku tvrzeného podstatného porušení smlouvy. Žalovaná zpochybňuje tvrzení žalobce, že měla požádat o předčasné splacení úvěru zajištěného zástavním právem na bytu a že chce byt poté převést na třetí osobu. Svým dopisem ze dne [datum] žalovaná požádala [právnická osoba], aby sdělila aktuální výši dluhu ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] stejně jako podmínky pro zánik zástavního práva. Pokud by přesto soud dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, nechť se tak stane přikázáním bytu do výlučného vlastnictví žalované za vypořádací podíl ve výši 500 000 Kč splatný do šesti měsíců od zániku zástavního práva zatěžujícího byt.

3. Žalovaná současně podala vzájemný návrh směřující vůči žalobci, neboť ten se v článku V. dohody zavázal zajistit výmaz zástavního práva zatěžujícího byt ve prospěch [právnická osoba], nejpozději do [datum]. Tuto povinnost žalobce doposud nesplnil, přestože [právnická osoba], měla již vypracovanou smluvní dokumentaci pro výmaz zástavního práva zatěžujícího byt a pro zřízení nového zástavního práva na nemovitostech v místě bydliště žalobce. Žalovaná se proto vzájemným návrhem domáhá, aby soud uložil žalobci povinnost zajistit výmaz zástavního práva zatěžujícího předmětnou jednotku ve prospěch [právnická osoba], zapsaného v řízení vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj pod č. V [číslo], do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

4. Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č.j. 9 C 45/2020-86, tak, že žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítl (výrok I.), uložil žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku zajistit výmaz zástavního práva k předmětné jednotce (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok III.).

5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 5. 2021, č.j. 69 Co 26/2021-148, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. bylo zrušeno a řízení zastaveno z toho důvodu, že žalovaná podáním ze dne [datum] vzala svůj vzájemný návrh zpět, neboť žalovaný splnil jeden z předpokladů pro výmaz zástavního práva a žalovaná tak mohla na základě návrh vymazat zástavní právo k předmětné jednotce. Žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil.

6. Předmětem řízení zůstala pouze žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Podepsaný soud doplnil dokazování a opětovně rozhodl.

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žili v minulosti v družském poměru, přičemž společně užívali předmětný byt. Z tohoto poměru se narodil dne [datum] syn [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne [datum] uzavřeli dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné jednotce (dále opět jen„ dohoda“). V této dohodě se – mimo jiné – smluvní strany v čl. IV. dohodly, že se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci na úplné vypořádání jeho podílu na bytu částku 500 000 Kč, a to do šesti měsíců ode dne doručení rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva k předmětnému bytu do katastru nemovitostí, ne však dříve než bude zrušen trvalý pobyt žalobce na adrese [adresa žalobce a žalované]. Podle čl. V. dohody se žalobce zavázal zajistit výmaz zástavního práva zatěžujícího předmětnou jednotku ve prospěch [právnická osoba], a to nejpozději do [datum]. Pokud nebude výmaz zástavního práva proveden nejpozději do [datum], poníží se částka 500 000 Kč uvedená v čl. IV. dohody o zůstatek dluhu vůči [právnická osoba], ze smlouvy o úvěru [číslo]. Podle čl. VI. dohody se žalobce zavázal zrušit trvalý pobyt na shora uvedené adrese do [datum]. Úvěrovanou osobou u zmiňovaného úvěru je matka žalobce [jméno] [příjmení]. Trvalý pobyt žalobce byl zrušen ke dni [datum]. S hledem na to, že rozhodnutí o povolení vkladu bylo vydáno v řízení vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj pod č. V [číslo] 2018 [číslo] dne [datum] a poslední doručenka je katastrálním úřadem evidována ke dni [datum], uplynula výše uvedená šestiměsíční lhůta (sjednaná v čl. IV. dohody) nejpozději dne [datum]. Žalovaný odstoupil od shora uvedeného dohody o zrušení a vypořádání společného jmění dopisem ze dne [datum], jehož doručení do své sféry dispozice žalovaná nezpochybňuje. Zástavní právo nebylo ke dni rozhodnutí doposud z katastru nemovitostí vymazáno. Žalovaná ke dni rozhodnutí na vypořádání doposud nevyplatila ničeho. Žalovaná je nadále v katastru nemovitostí vedena jako výlučný vlastník jednotky. U jednotky je evidováno věcné právo zatěžující tuto nemovitou věc, a to zástavní právo smluvní pohledávku ve výši 800 000 Kč a 480 000 Kč, které je zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] ve prospěch [právnická osoba]

8. Z výslechu žalobce soud zjistil, že zmiňovaný úvěr začal splácet od května 2018 částkou 3 000 Kč měsíčně tak, abych zajistil (po splnění dluhu z úvěru) výmaz zástavního práva. Matka žalobce [jméno] [příjmení] se ihned po uzavření smlouvy zajímala o možnost výmazu a poskytnutí dalšího úvěru, ale z důvodu nevýhodnosti úvěrové nabídky, nepřistoupila na sjednání úvěru. Přibližně od září 2018 začali účastníci celou situaci řešit, většinou telefonicky, e-mailem či osobně, neboť žalobce zjistil, že se žalovaná odstěhovala do [název obce ] a od září 2018 je byt pronajímán. Žalobce tudíž trval na vyplacení částky 500 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení. Ujednání IV. a V. smlouvy byla začleněna do smlouvy právě na iniciativu žalované. V prosinci 2019 nakonec žalobci žalovaná sdělila, že nebude uvedenou částku vyplácet, dokud nebude zajištěn výmaz zástavního práva. Žalobce poté přistoupil k odstoupení od smlouvy a předání věci svému zástupci z řad advokátů.

9. Ke svým současným poměrům žalobce uvedl, že je dlouholetým zaměstnancem [právnická osoba], s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 42 000 Kč. Sdílí společnou domácnost se svou manželkou [jméno] [příjmení] a má krom ní ještě vyživovací povinnost ke společnému dítěti účastníků, na jeho výživu hradí měsíčně částku 5 000 Kč. Manželka má příjem ze zaměstnání u téhož zaměstnavatele jako žalobce ve výši 35 000 Kč. Výdaje na bydlení jsou ve výši 19 000 Kč. Za účelem vyplacení vypořádacího podílu mu byl již předjednán úvěrový rámec u banky ČSOB se s měsíční splátkou úvěru 11 000 Kč. Jako zástava by byla vložena předmětná jednotka.

10. Z výslechu žalované má soud za prokázané, že v době uzavírání dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví čerpala rodičovskou dovolenou a byla tak odkázána pouze na dávky státní sociální podpory – rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalobce měl vědomost o této okolnosti, a proto bylo dohodnuto, že jakmile bude vymazáno zástavní právo k bytu, žalovaná bude moci byt zastavit za účelem sjednání úvěru k vyplacení částky 500 000 Kč žalobci. Matka žalobce ostatně přislíbila součinnost při výmazu zástavního práva. Od listopadu 2018 kontaktovala žalovaná i zmiňovanou banku, ta jí ovšem potřebné údaje o zůstatku úvěru nesdělila, neboť žalovaná není smluvní stranou úvěrové smlouvy. Žalovaná se přestěhovala v prosinci 2018. Návrhy dohod o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání jak z února 2018, tak března 2018, vypracovala žalovaná.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl v úzkém kontaktu zejména s žalovanou a matkou žalobce ohledně způsobu výmazu zástavního práva k předmětné jednotce. Záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat úvěr a čerpat z něho finanční prostředky.

12. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného ke dni [datum] soudním znalcem [celé jméno znalce] ve spojení s jeho výslechem soud zjistil, že cena obvyklá předmětné jednotky ke dni zpracování znaleckého posudku činí 3 250 000 Kč.

13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci žili v minulosti v družském poměru, přičemž společně užívali předmětný byt. Z tohoto družského poměru se narodil dne [datum] syn [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalovaná čerpala rodičovskou dovolenou a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč měsíčně. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné jednotce. Návrh dohody vypracovala žalovaná. V této dohodě se – mimo jiné – v čl. IV. smluvní strany dohodly, že se žalovaná zavazuje zaplatit žalobci na úplné vypořádání jeho podílu na bytu částku 500 000 Kč, a to do šesti měsíců ode dne doručení rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva k předmětnému bytu do katastru nemovitostí, ne však dříve než bude zrušen trvalý pobyt žalobce na adrese [adresa žalobce a žalované]. Podle čl. V. dohody se žalobce zavázal zajistit výmaz zástavního práva zatěžujícího předmětnou jednotku ve prospěch [právnická osoba], a to nejpozději do [datum]. Pokud nebude výmaz zástavního práva proveden nejpozději do [datum], poníží se částka 500 000 Kč uvedená v čl. IV. dohody o zůstatek dluhu vůči [právnická osoba], ze smlouvy o úvěru [číslo]. Podle čl. VI. dohody se žalobce zavázal zrušit trvalý pobyt na shora uvedené adrese do [datum]. Úvěrovanou osobou u zmiňovaného úvěru je matka žalobce [jméno] [příjmení]. Záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat úvěr a čerpat z něho finanční prostředky. Trvalý pobyt žalobce byl zrušen ke dni [datum]. Výše uvedená šestiměsíční lhůta (sjednaná v čl. IV. dohody) uplynula dne [datum]. Matka žalobce [jméno] [příjmení] ihned po uzavření smlouvy vyvíjela činnosti směřující k možnosti výmazu zástavního práva, a to poskytnutím dalšího úvěru. Z důvodu nevýhodnosti úvěrové nabídky ovšem matka žalobce tuto novou úvěrovou smlouvu neuzavřela. Přibližně od září 2018 začali účastníci situaci ohledně vyplacení vypořádacího podílu řešit, a to většinou telefonicky, e-mailem či osobně, neboť žalobce zjistil, že se žalovaná odstěhovala do [obec] a byt je pronajímán. Žalobce trval na vyplacení částky 500 000 Kč. Žalovaná sdělila žalobci, že za této situace nemá dostatek finančních prostředků k vyplacení vypořádacího podílu. Od listopadu 2018 kontaktovala žalovaná i zmiňovanou společnost, pro níž bylo zřízeno zástavní právo, ta jí ovšem potřebné údaje o zůstatku úvěru nesdělila, neboť žalovaná není smluvní stranou úvěrové smlouvy. V prosinci 2019 žalovaná sdělila žalobci, že uvedenou částku nevyplatí, dokud nebude zajištěn výmaz zástavního práva. Žalovaný odstoupil od shora uvedeného dohody o zrušení a vypořádání společného jmění dopisem ze dne [datum], jehož doručení do své sféry dispozice žalovaná nezpochybnila. Zástavní právo nebylo ke dni rozhodnutí doposud z katastru nemovitostí vymazáno, neboť úvěr je žalovaným za jeho matku nadále (i ke dni rozhodnutí) splácen a není tak doplacen. Jako vlastník předmětné jednotky je nadále v katastru nemovitostí vedena žalovaná. Žalovaný má zájem o přikázání jednotky do svého vlastnictví. Je dlouholetým zaměstnancem [právnická osoba], s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 42 000 Kč. Sdílí společnou domácnost se svou manželkou [jméno] [příjmení] a má krom ní ještě vyživovací povinnost ke společnému dítěti účastníků, na jeho výživu hradí měsíčně částku 5 000 Kč. Manželka má příjem ze zaměstnání u téhož zaměstnavatele jako žalobce ve výši 35 000 Kč. Výdaje na bydlení má ve výši 19 000 Kč. Za účelem vyplacení vypořádacího podílu mu byl již předjednán úvěrový rámec u banky ČSOB se s měsíční splátkou úvěru 11 000 Kč. Jako zástava by byla vložena předmětná jednotka.

14. Soud ostatní – účastníky navržené – důkazy již neprovedl, neboť s ohledem na hmotněprávní posouzení věci a zjištěný skutkový stav věci považuje soud další dokazování za nadbytečné. Důkaz výslechem matky žalobce [jméno] [příjmení] a darovací smlouvou ze dne [datum] soud považuje za zbytečné, neboť s ohledem na tvrzení, která měla být prokázána, se jeví pro danou věc nerelevantními a popisující průběh soužití účastníků před uzavřením smlouvy, což ale nemá přesah do samotné skutkového děje, tak jak byl zjištěn soudem. Stejně tak důkaz korespondencí týkající se průběhu„ odstoupení“ žalobce od smlouvy, ať už v listinné či e-mailové formě, která byla navržena k důkazu žalovanou, se jeví nadbytečný, neboť skutková zjištění ohledně tohoto skutkového děje má již soud za prokázaný z výpovědí účastníků samotných, případně i svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Ostatně i z jeho výpovědi soud měl za prokázané pouze obecný mechanismus uzavření dohody a snahu žalované o výmaz zástavního práva k jednotce, tak aby mohla čerpat úvěr zajištěný„ novým“ zástavním právem k jednotce. Soud i z hlediska hmotněprávního posouzení věci nesměřoval dokazování k okolnostem tzv. širšího vypořádání za situace, kdy v souvislosti se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví k bytu vzala žalovaná zpět žalobu o stanovení výživného neprovdané matky, záměr stěhování z bytu a jeho pronájmu, či otázka zajištění bytových potřeb žalované a jejího syna, neboť pro posouzení věci bylo dostačující již učiněná skutková zjištění týkající se okolností uzavření smlouvy jako takové a výkonu práva žalobce na odstoupení od smlouvy.

15. Žalobce v rámci podání ze dne [datum] a [datum] uplatnil nárok z titulu investic podle § [číslo], na kterých ovšem netrval a s ohledem na neúplnost tvrzení je ostatně ani řádně neuplatnil (viz procesní vyjádření na čl. 273 verte spisu). Tím, že by žalobce uplatnil nárok z titulu investic, uplatnil by v řízení samostatný nárok, o němž by bylo třeba samostatně rozhodnout a ohledně něhož by byl soud vázán návrhem, který by nemohl překročit. Vypořádání podílového spoluvlastnictví lze sice provést jako tzv. vypořádání v širším slova smyslu (srov. rozhodnutí 4 Cz 11/69 ze dne 28. 2. 1969, uveřejněné pod R 40/1970 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) ale jen na základě návrhu účastníka (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) nebo vzájemného návrhu (§ 97 odst. 1 a § 98 o. s. ř.) – viz R 37/82 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v sešitu [číslo]. V dané věci ovšem s ohledem na obsah svého projevu žalobce neuplatnil řádně v rámci zahájeného řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví i nárok z titulu investic, a to ani samostatným žalobním petitem. Soud proto s přihlédnutím k procesnímu stanovisku žalobce, které vyjevil při jednání dne [datum], jej proto k doplnění žaloby postupem podle § 43 o. s. ř. nevyzýval.

16. Soud se předně zabýval před samotným posouzením otázky zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví námitkou žalované, že odstoupení od dohody nebylo učiněno žalovaným včas, a proto toto odstoupení nemá účinky, které žalobce zamýšlel. Vyřešení této otázky je totiž zásadní podmínkou pro další posouzení věci.

17. Podle § 2001 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

18. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

19. Podstatné porušení smlouvy podle § 2002 o. z. je jeden ze zákonných důvodů, pro které lze od smlouvy odstoupit. Ve vztahu k důvodům pro odstoupení od smlouvy je třeba rozlišit jednotlivé režimy porušení smlouvy, které obsahují vlastní právní úpravu. Některé případy porušení smlouvy jsou upraveny speciálně – pak se uplatní jejich úprava. Až teprve v případech, na které žádná zvláštní úprava nedopadá, lze aplikovat § 2002, která je vůči nim úpravou obecnou. Jedním ze zvláštních případů porušení smlouvy, který je upraven speciálně, je porušení smlouvy prodlením a zde se uplatní úprava uvedená v ustanovení § 1977 a § 1978 o. z., podle které lze odstoupit, jak v případě podstatného, tak nepodstatného porušení smlouvy prodlením.

20. V posuzované věci je najisto postaveno, že žalobce odstoupil z důvodů prodlení žalované se zaplacením ceny vypořádacího podílu. V takovém případě je na místě, aby odstoupení a jeho účinky posuzovat podle speciální úpravy.

21. Podle ustanovení § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Podle ustanovení § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

24. Podle ustanovení § 1978 o. z., zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky (odstavec 1). Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

25. Podle § 1979 o. z., poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

26. Žalobce v písemném odstoupení od smlouvy ze dne [datum] uvedl, že tak činí z důvodu porušení dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum] podstatným způsobem, že žalovaná nezaplatila ujednanou cenu za vypořádání podílu žalobce na nemovitých věcech.

27. Ustanovení § 1977 o. z. – odstoupení při podstatném prodlení stanoví lhůtu bez zbytečného odkladu. Z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Zde konkrétní okolnosti prodlévání žalobce přesvědčivě vylíčil rodinně právními poměry účastníků, že jsou rodiči nezletilého syna, aby byl v rodině klid a při respektování faktu, že žalovaná nějakou dobu po splatnosti vypořádacího podílu byla nadále na mateřské dovolené, bez finančních prostředků k výplatě podílu. Ve skutečnosti otázka, zda lhůta k odstoupení bez zbytečného odkladu byla dodržena, není významné, neboť případně nedodržení této lhůty pro odstoupení z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti a absence určení dodatečné přiměřené lhůty k plnění pro odstoupení z důvodu nepodstatného porušení smluvní povinnosti, má za následek jen to, že prodlení lze hodnotit (jen) jako nepodstatné porušení smluvní povinnosti a že účinky odstoupení od smlouvy nastávají teprve po marném uplynuti lhůty, jež měla být poskytnuta (srov. rozsudek NS ČR ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 ICdo 81/2019). Žalobce odstoupil především pro prodlení žalované se zaplacením vypořádacího podílu, které lze hodnotit jako nepodstatné porušení povinnosti žalovanou a učinil tak, aniž žalované poskytl dodatečnou lhůtu k plnění. Přesto účinky odstoupení mohly nastat, avšak s odkládací podmínkou, že marně uplynula objektivně přiměřená lhůta, která bývala měla být žalované poskytnuta (§ 1979 o. z.). Ta nepochybně uplynula, jestliže odstoupení se stalo právním jednáním žalobce z [datum] a žalovaná 500 000 Kč na vypořádací podíl uhradila až v průběhu zahájeného odvolacího řízení [datum], více jak jeden rok po odstoupení. Odstoupení tak bylo způsobilé vyvolat sledované právní účinky zrušením smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Právní kvalifikace důvodu odstoupení uvedená žalobcem v jeho podání není – jak ostatně dovozuje právní teorie - podstatná, rozhodné je to, co žalobce uvedl jako skutkový důvod odstoupení, jímž jednoznačně je prodlení. Uvedeným skutkovým důvodem se právní kvalifikace odstoupení a jeho právních účinků řídí.

28. Nesplnění závazku žalobce zajistit výmaz zástavního práva nejpozději do [datum] se pak promítlo pouze v tom, že se o zůstatek výše dluhu zajištěného zástavou ve prospěch [právnická osoba], ponížila částka 500 000 Kč vypořádacího podílu žalobce. Námitka žalované, že překážkou výplaty vypořádacího podílu žalobci byla skutečnost, že neznala a nemohla zjistit, jaký je zůstatek výše dluhu zajištěného zástavním právem, neboť nebyla účastníkem zástavní smlouvy a mohla vycházet pouze z výpisu z katastru nemovitostí, kde byla uvedena zástavním právem zajištěná výše dluhu přesahující výši vypořádacího podílu, není důvodná. Žalovaná na základě dohody účastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nabyla vlastnictví bytu (zástavy k zajištění pohledávky [právnická osoba]) podle zápisu vkladu vlastnického práva, který byl proveden [datum] s právními účinky ke dni [datum].

29. Podle § 2011 o. z., věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoli a bez zbytečného odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu. V uvedeném ustanovení zákona je zakotvena informační povinnost věřitele odpovídající tomu, že třetí osoba, která je z titulu postavení zástavního dlužníka povinna strpět uspokojení z věcné jistoty na místo dlužníka, musí mít přístup k informacím o výši zajištěného dluhu. Z toho vyplývá, že informaci o výši dluhu byl zástavní věřitel, [právnická osoba], povinen žalované sdělit a žalovaná si tuto informaci s odkazem na uvedené ustanovení zákona mohla jistě zjistit.

30. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že odstoupení žalobce od dohody je zneužitím práva (§ 6 o. z.), jestliže argumentem ze strany žalované je, že žalobce nezajistil výmaz zástavního práva a žalovaná neměla informace o výši zůstatku dluhu, k jehož zajištění byla zástava sjednána. Nepochybně, jak výše odůvodněno, informace o výši dluhu žalovaná objektivně mít mohla, na rozdíl o žalobce, který zajistit výmaz zástavního práva mohl jen stěží, jestliže nebyl účastníkem zástavní smlouvy ani obligačním dlužníkem.

31. Odstoupení žalobce od dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tudíž platné a účinné.

32. Podle § 1143 „o. z.“ nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

33. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 cit. ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

34. V posuzované věci, pokud soud dospěl k závěru, že předmětná nemovitá věc je nadále ve spoluvlastnictví účastníků, je nepochybné, že jsou dány předpoklady pro zrušení tohoto podílového spoluvlastnictví. S ohledem na provedené dokazování a zjištěný skutkový stav věci se jedná soudu spravedlivé a logické uspořádání věci, které není zjevně v rozporu s veřejným pořádkem a nejedná se o zjevné zneužití práva některým z účastníků, tím způsobem, že jednotka a s ní související nemovité věci budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, který o nabytí do této formy projevil zájem. V jeho schopnostech, možnostech a majetkových poměrech je možné, aby v přiměřené lhůtě, kterou soud určil délkou šestí měsíců od právní moci rozsudku, vyplatil na vypořádání částku 1 625 000 Kč. Ta představuje jednu polovinu obvyklé ceny určené znalcem a soud považuje tuto cenu za objektivní a nevybočující z cenového rámce v daném místě a čase vypořádání. Soud proto takto rozhodl ve smyslu výroku I. a II. tohoto rozhodnutí.

35. O náhradě nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, jehož předmětem sporu byl vymezen vzájemným návrhem žalované, soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve spojení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná vzala vzájemný návrh zpět v odvolacím řízení, a to pro chování žalobce. Ten totiž teprve po podání vzájemného návrhu a vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž vzájemnému návrhu vyhověl, zajistil výmaz zástavního práva. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v řízení o vzájemném návrhu ve výši 2 000 Kč. Při určení odměny advokátovi v řízení o vzájemném návrhu, jímž se domáhala žalovaná po žalobci uložení povinnosti zajištění výmazu zástavního práva, soud v tomto řízení postupoval obdobně jako shora, kdy předmětem řízení byla smluvní povinnost žalobce, které ale není ocenitelná. Soud proto aplikoval v tomto případě § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že předmětem právní služby bylo uložení povinnosti žalobci zajistit výmaz zástavního práva, nikoliv ovšem zřízení či zrušení takového práva (viz § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky). Soud proto vycházel z obsahu návrhu a vzal jako tarifní hodnotu částku 10 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 1 500 Kč.

36. V řízení před soudem zástupce žalované z řad advokátů učinil celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání ze dne [datum] – vzájemného návrhu a vyjádření k žalobě, podání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], podání ze dne [datum] – zpětvzetí vzájemného návrhu a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], u něhož žalobce souhlasil se zpětvzetím), tedy 7 x 1 500 Kč a podání odvolání, které směřovala proti výroku o náhradě nákladů řízení ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 750 Kč. Zástupci žalované náleží odměna celkem ve výši 11 250 Kč. K této odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč k osmi úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 2 400 Kč. Zástupce má dále nárok na náhradu za ztrátu času za 28 započatých půlhodiny po 100 Kč cestou ze sídla advokáta ([obec]) do [obec] a zpět ke dvěma jednáním soudu podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 2 800 Kč, a náhradu za promeškaný za ztrátu času za 12 započatých půlhodiny po 100 Kč k jednání odvolacího dne [datum], tj. 1 200 Kč, tzn. celkem 3 600 Kč. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné v celkové výši 6 039 Kč, tj. k jednání u Okresního soudu v Přerově dne [datum] vlakem v prokázané výši jízdného 285 Kč a 517 Kč, cestovné v celkové výši 3 841 Kč osobním vozidlem tovární značky Volvo, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] - celkem 2 x 291 km, tj. 582 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,20 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 7,5 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzinu 95 ve výši 32 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky) a jízdné k jednání odvolacího soudu dne [datum] vlakem v prokázané výši jízdného 349 Kč + 349 Kč + 698 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 4 891 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 35 071 Kč.

37. Žalobce byl naopak úspěšný ve smyslu 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a proto mu náleží náhrada nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř.). Jeho náklady – krom jiného – tvoří zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 9 000 Kč, soudní poplatek z odvolání ve výši 9 000 K a zbytek zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 1 042,50 Kč za situace, kdy žalobcem zaplacená záloha ve výši 7 000 Kč byla zčásti vrácena ve výši 5 957,50 Kč. Jde-li o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudní cestou, určí se tarifní hodnota nikoliv podle rozhodnutí soudu, ale podle žalobního návrhu, příp. vyjádření k žalobě či dalších procesních návrhů. Např. i Ústavní soud v rozhodnutí dovodil, že z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jednoznačně vyplývá, že částka 10 000 Kč (podle tehdejší právní úpravy, nyní § 9 odst. 1 vyhlášky – poznámka soudce) se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení neplatnosti právního úkonu, jen pokud předmětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Lze tedy dovodit, že pokud je věc nebo plnění, které je předmětem daného právního úkonu, penězi ocenitelné, pak se tato částka 10 000 Kč za tarifní hodnotu nepovažuje. S ohledem na skutečnost, že citovaný právní předpis rozlišuje situace, kdy je předmět právního úkonu, o jehož platnosti je vedeno řízení, penězi ocenitelný, a kdy nikoliv, pak není možné vycházet z názoru, že vždy, když je předmětem řízení určení neplatnosti smlouvy, nelze tento předmět penězi ocenit. Je tedy třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět právního úkonu (tj. plnění) ocenit, a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů. Při určení odměny advokátovi v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud v projednávané věci soud tedy postupoval podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že předmětem právní služby bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž se žalobce domáhal žalobou zrušení spoluvlastnictví k jednotce, její přikázání do vlastnictví žalobce s tím, že tomu byla uložena podle rozsudku soudu povinnost vyplatit k rukám žalované částku 1 625 000 Kč. Hodnota celé věci činila 3 250 000 Kč. Po odečtení ceny žalobce ve výši 1 625 000 Kč, tak činí tarifní hodnota částku 1 625 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 7 činí v daném případě 14 820 Kč. V řízení před soudem zástupkyně žalobce učinila celkem 15 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis písemného podání – žaloby, podání ze dne [datum] – vyjádření ke vzájemnému návrhu, účast u jednání soudu [datum], účast u jednání soudu dne [datum], odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum]), tedy 14 x 14 820 Kč a ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast u jednání dne [datum] ve výši 7 410 Kč. Ostatní úkony právní služby soud nepovažuje za účelně vynaložené. Zástupkyni náleží odměna celkem ve výši 214 890 Kč. K této odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke 15 úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 4 500 Kč. Zástupkyně z řad advokátů má dále nárok na náhradu za ztrátu času za 14 započatých půlhodin po 100 Kč cestou ze sídla advokátky ([obec]) do [obec] a zpět k sedmi jednáním soudu prvního stupně (viz shora) podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 1 400 Kč. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné ve výši 387 Kč k jednání dne [datum] vozidlem tovární značky Audi, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,20 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 31,80 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky), cestovné ve výši 387 Kč k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,20 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 31,80 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky, cestovné ve výši 371 Kč k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,40 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 27,20 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky, cestovné ve výši 436 Kč k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 36,10 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky, cestovné ve výši 497 Kč k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2022 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 47,10 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky, cestovné ve výši 497 Kč k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 47,10 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky a cestovné ve výši 497 Kč a k jednání dne [datum] stejným vozidlem z [obec] do [obec] a zpět - 2 x 25 km, tj. 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 4,70 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě vozidla ve výši 11,13 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru nafty ve výši 47,10 Kč (§ 4 písm. a) cit. vyhlášky. Cestovné tak celkem činí 3 072 Kč. Zástupkyni náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 47 011 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 289 915,50 Kč.

38. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci rozhodnutí. Soud neshledal žádné důvody pro povolení delší lhůty nebo plnění ve splátkách, neboť žalobce si musel být při podání žaloby vědom i případného neúspěchu ve věci, na což mohl být i svým zástupce z řad advokátů poučen.

39. V projednávané věci soud vynaložil náklady řízení související se znaleckým posudkem. Znalečné bylo přiznáno a vyplaceno ve výši 13 718 Kč a zálohově bylo kryto částkou 2 085 Kč. Doposud tak zbývá na nákladech řízení, které vynaložil stát, k úhradě částka 11 633 Kč. Soud proto s ohledem na výsledek řízení, kdy znalecký posudek byl relevantní pro posouzení otázky zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodl tak, že žalované s ohledem na procesní neúspěch v tomto řízení je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 11 633 Kč. Splatnost soud stanovil standardně ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Přerově.

Poučení