9 C 45/2020-381

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 9. 2022, č. j. 9 C 45/2020-331, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I., II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV., V. a VI. se rozsudek okresního soudu mění takto: „ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalované. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.816,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Přerově na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.816,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k jednotce [číslo] umístěné v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] podílu o ideální velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podílu o ideální velikosti [číslo] k pozemku [parcelní číslo] vše zapsáno pro katastrální území a obec Přerov (výrok I.). Soud přikázal spoluvlastnický podíl výše uvedených nemovitých věcí do vlastnictví žalobce (výrok II.). Žalobci uložil povinnost do šesti měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků částku 1.625.000 Kč (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku v řízení o vzájemném návrhu žalované před soudy obou stupňů náhradu nákladů řízení ve výši 35.071 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] advokáta (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků před soudy obou stupňů částku 289.915,50 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] advokátky (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 11.633 Kč (výrok VI.).

2. Proti tomuto rozsudku, výroku ve věci samé a souvisejícím výrokům o nákladech řízení účastníků v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, podala odvolání žalovaná. Žalovaná v úvodu podaného odvolání vytkla okresnímu soudu, že neprovedl důkazy, které navrhla ve svém podání ze dne [datum] označeném jako sdělení k výzvě soudu – Doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Jelikož soud navržené důkazy neprovedl, učinil skutková zjištění, která jsou důkazy, navrženými žalovanou vyvráceny a aplikoval zákonná ustanovení, na jejichž nepoužitelnost žalovaná výslovně upozornila zejména ustanovení § 2011 o. z., § 1977 a § 1979 o. z. Naopak se soud nevyjádřil k aplikaci ustanovení, jichž se žalovaná dovolávala, a to ustanovení 1968 o. z. a § 1975 o. z. Naopak přijal tvrzení žalobce, která se neopírají o žádné důkazy a jsou nepravdivá, například že žalovaná od září 2018 bytovou jednotku pronajímala, když v té době sám žalobce v bytě navštívil syna účastníků a žalovaná jej v říjnu 2018 upozorňovala prostřednictvím mailu na potřebu odstranit zástavu a komplikace s tím spojené. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího. Skutečnou vůlí je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (§ 556 o. z., rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 61/2017, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019 a sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Úkolem soudu v řízení bylo zjistit skutečnou vůli účastníků jako stran dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ze skutečné vůli účastníků soud sotva provedl výslech jednoho svědka [jméno] [příjmení] a neprovedl listinné důkazy, které žalovaná navrhla. Soud neprovedl důkazy pro zjištění skutečné vůle účastníků při uzavírání dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, třebaže jde o rozhodnou skutečnost. Skutkové závěry učiněné soudem z mála důkazů, které provedl, se neprojevily v právním posouzení. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjistil, že záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat úvěr a čerpat z něho finanční prostředky. Přesto učinil závěr o tom, že žalovaná při nesplnění povinnosti žalobce zajistit výmaz zástavního práva a při nedostatku informací o zůstatku zajištěného dluhu byla v prodlení se svou povinností zaplatit vypořádací podíl a že žalobce na tomto podkladě oprávněně od dohody o vypořádání spoluvlastnictví odstoupil. Pokud záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat a čerpat úvěr a získat tak finanční prostředky, ale žalobce porušení své povinnosti naplněním tohoto záměru dlouhodobě mařil, stěží mohla žalovaná být v prodlení se splněním své povinnosti hradit vypořádací podíl (§ 1968 věta druhá o. z. a § 1975 o. z.). Žalovaná nebyla v prodlení a žalobce nemohl platně odstoupit. Žalobce a žalovaná uzavírají dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] za situace, kdy měli za jistou součinnost paní [jméno] [příjmení] matky žalobce s výmazem zástavního práva z jednotky a„ s převedením“ zástavního práva na nemovité věci darované žalobci darovací smlouvou ze dne [datum]. I výslechem Ing. [příjmení] bylo potvrzeno, že žalovaná podala žádost o převedení zástavního práva. Tento příslib součinnosti s výmazem zástavního práva měli účastníci dlouhodobě. Dohodu uzavírali s pevným přesvědčením, že zástavní právo bude ve lhůtě šesti měsíců vymazáno. Poté bude moci na vypořádanou nemovitou věc žalovaná čerpat nový úvěr ze stavebního spoření a z něj uhradit vypořádací podíl žalobci. Následkem nepředvídatelné nesoučinnosti matky žalobce došlo k tomu, že by žalovaná měla plnit na vypořádací podíl napře. Žalovaná měla právo plnění odepřít do poskytnutí plnění ze strany žalobce, dokud žalobce nezajistil výmaz zástavního práva. V bodě 29 napadeného rozsudku soud s odkazem na informační povinnost věřitele dle § 2011 o. z. soud dovozuje, že žalovaná objektivně mohla mít informace o výši dluhu na rozdíl od žalobce, který zajistit výmaz zástavního práva mohl jen stěží. Nelze aplikovat § 2011 o. z. s ohledem na § 3073 o. z., které je přechodným ustanovením a užití nového ustanovení občanského zákoníku [číslo] Sb. vylučuje. Žalovaná v každém případě objektivně informace o výši dluhu neměla, ač si je snažila získat. Žalovaná se trvale snažila dosáhnout výmazu zástavního práva získáním potvrzení o jeho zániku, aby mohla podat příslušný návrh, avšak byla opakovaně věřitelem odmítnuta. Navíc hrozilo dočerpání úvěru matkou žalobce ve výši rovné téměř vypořádacího podílu 480.000 Kč. Tato skutečnost byla žalované potvrzena i ze strany banky, v jejíž prospěch bylo zástavní právo zřízeno. Naopak informace o výši dluhu měl k dispozici žalobce, neboť jednal ve věci úvěru ve shodě s matkou. Sděloval soudu údaje o výši dluhu, který sám splácel, což by nemohl bez znalosti příslušných platebních údajů. Soud odmítl námitku žalované, že ze strany žalobce se jedná o zneužití práva. Závěry soudu však nejsou opřeny prakticky o žádné přezkoumatelné úvahy, neodrážejí skutečnosti tvrzené a prokazované v řízení žalovanou a nemohou obstát. Před uzavřením dohody o vypořádání spoluvlastnictví žalobce opustil žalovanou jako svoji družku a jejich společného nezletilého syna, kteří neměli, kde bydlet. Následně oznámil žalobce žalované, že vztah ukončuje. Později vyplynulo, v tu dobu měl poměr se svou současnou ženou. Žalobce se tou dobou ani nepodílel na výchově nezletilého syna a finančně přispíval nepravidelně v různých částkách. Účastníci se vypořádali dohodou. Žalobce žalovanou po celou dobu uváděl v omyl, když ji tvrdil, že se celou věc snaží řešit s matkou aktivně. U soudu vypověděl, že zástavu neodstranil, jelikož se mu to pak finančně nevyplatilo. Jednání žalobce nelze vyhodnotit jinak, než záměrné, podvodné a poškozující žalovanou a jejich společného syna. Žalovaná jako matka samoživitelka byla na mateřské dovolené a neměla téměř žádné volné finanční prostředky. Neměla jinou možnost (a žalobce to věděl) než na zaplacení vypořádacího podílu čerpat úvěr, který bylo možné pořídit pouze po odstranění zástavního práva. Žalobce se zavázal nejpozději do [datum] zajistit výmaz zástavního práva váznoucího na bytu a účastníci sjednali pro případ nesplnění tohoto závazku ponížení částky vypořádacího podílu ve výši 500.000 Kč o zůstatek dluhu vůči bance. Žalobce svou povinnost nesplnil a zároveň žalovaná neměla informace o výši zůstatku. Proto musela vycházet z maximální výše zajištěných pohledávek 800.000 Kč a 480.000 Kč, které částku 500.000 Kč převyšují. Žalobce zahájil i řízení před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 124/2020, v němž se domáhal zaplacení částky 500.000 Kč z titulu vypořádacího podílu dle dohody. Žalobce porušil svou povinnost postupovat v souladu s dohodou stran a zajistit výmaz zástavního práva a umožnit tak žalované vzít si na vyplacení vypořádacího podílu úvěr a oproti tomu proti žalované zahájil dvě soudní řízení, v němž v každém z nich tvrdil něco jiného. Žalobce těží z protiprávního stavu, který vyvolal a jednal tak v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná v rámci komplexního vyrovnání jejich vztahu prominula žalobci povinnost poskytnout ji významné nároky, včetně výživného neprovdané matky, jehož se nyní domáhat nemůže. Žalovaná žalobci uhradila vypořádací podíl ve výši 500.000 Kč na základě čestného prohlášení ze dne [datum], výslovně odkazujícího na dohodu o vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] ověřeným podpisem žalobce, podle nějž žalobce požadoval jeho úhradu do [datum] Částku [datum] skutečně obdržel a do dnešního dne ji drží. Je nemravné, aby žalobce vůči žalované trval na dohodě o vypořádání, dal ji lhůtu k úhradě vypořádacího podílu, tento ve sjednané výši obdržel a následně se domáhal opětovného vypořádání spoluvlastnictví, ovšem přikázáním do svého výlučného vlastnictví. Žalobce vypořádací podíl dosud drží a tím poškozuje žalovanou, která splácí úroky bance, zároveň se dostal do pozice podvodného jednání vůči úvěrující bance, když provedla vyplacení sjednané výše vypořádacího podílu na základě dohody o vypořádání spoluvlastnictví dle čestného prohlášení žalobce. Žalovaná se výslovně odvolala i proti výroku V. rozsudku, v němž uvedla, že rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by mělo být negativně s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/2022. Domáhala se, aby krajský soud změnil napadený rozsudek okresního soudu a žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku, výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem IV. rozsudku, podal žalobce, jímž byl zavázán zaplatit žalované částku 35.071 Kč v řízení o vzájemném návrhu žalované. Dle názoru žalobce měl soud o těchto nákladech rozhodnout tak, že měly být přiznány žalobci v plném rozsahu na základě vyúčtování ze dne [datum]. Žalobce, aby zamezil dalšímu prodlužování řízení a zcela neadekvátnímu postupu žalované navrhl v rámci vypořádání vypracování znaleckého posudku a také dodatečného znaleckého posudku, i když to pro něj v konečném důsledku znamená povinnost k úhradě vyššího vypořádacího podílu pro žalovanou. Žalobce v této věci již od počátku postupoval zcela spravedlivě a bez postranních úmyslů. Žalobce ze svého výlučného majetku vynaložil minimálně 200.000 Kč, které vložil do předmětné nemovité věci. Žalovaná z předmětné nemovité věci získala minimálně 200.000 Kč z pronájmu. Žalobce musel pro ochranu svých práv vynaložit nemalé finanční prostředky, když byl nucen podat nejen tuto žalobu, ale i žalobu o peněžité plnění, když u tohoto nároku hrozilo promlčení. Žalobce musel strpět dlouhodobé bránění jeho práva na vypořádání společné věci ze strany žalované, která svým jednáním před zahájením soudního řízení i v celém průběhu řízení přímo zavinila náklady vzniklé v tomto řízení. Žalovaná činila v tomto řízení obstrukce, neměla zájem o konstruktivní vyřešení věci, proto žalobce navrhl, aby krajský soud změnil výrok IV. a přiznal mu náklady o vzájemném návrhu žalované.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku týkající se věci samé I., II. a III. potvrzen a odmítl námitky žalované uvedené v jejím odvolání. Žalovaná se snažila odstranit zástavní právo váznoucí na nemovitosti, toto řešila v roce 2020 s otcem žalobce, který je od počátku, tedy od [datum] veden jako účastník [číslo] žádosti o poskytnutí meziúvěru. To znamená. že veškeré informace měl otec žalobce k dispozici či na vyžádání. Otec žalobce měl k dispozici také informace o tom, že zbývající nárok čerpání byl v souladu se smlouvou o poskytnutí meziúvěru takzvaně odúčtován, což prakticky znamená, že bylo vyhověno žádosti dlužnice [jméno] [příjmení], která žádala již [datum] o to, že zbývající částku 446.000 Kč čerpat nebude. Žalovaná měla k informacím o výši dluhu přístup a jako vlastník to byla ona, kdo mohl provést výmaz zástavního práva na předmětné nemovité věci, kdy k výmazu zástavního práva došlo výhradně na základě žádosti žalované, neboť zástavní věřitel považoval právě a jedině žalovanou za oprávněnou k výmazu předmětné zástavy.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila a uvedla, že žalobce po celou dobu záměrně uváděl žalovanou v omyl, jelikož se zavázal ústně i písemně k odstranění zástavy a žalovanou takto přiměl mimo jiné k prominutí výživy neprovdané matky, což na straně žalované představovalo nárok ve výši 162.000 Kč. Pokud žalobce věděl, že své povinnosti vyplývající ze smlouvy o vypořádání spoluvlastnictví nedostojí, pak tímto žalovanou vědomě poškodil. K výmazu zástavního práva došlo proto, že žalobce doplatil pohledávky zajištěné zástavním právem. Do té doby odmítala banka s žalovanou jednat. Žalovaná žádala banku opakovaně o vydání kvitance a následně hradila veškeré poplatky, ačkoliv se k nim zavázal žalobce. Dlužníkem zajištěného dluhu byla matka žalobce a byl to žalobce, kdo dluh splácel. Žalobci byla známa dlužná částka a měl tak možnost věc řešit. V průběhu řízení žalobce podepsal čestné prohlášení k vyplacení sjednaného vypořádacího podílu. [příjmení] souhlasila s vyplacením podílu, protože byla odstraněna zástava z nemovitosti v souladu s předloženou dohodou. Žalobce se značným prodlením, nikoliv v úplnosti, splnil předpoklad pro výmaz zástavního práva, které bytovou jednotku zatěžovalo. Vzájemný návrh byl vzat zpět pro chování žalobce. Je tedy plně spravedlivé, aby žalobce hradil náklady řízení o návrhu žalované na uložení povinnosti, která žalobci vyplývala z dohody o vypořádání spoluvlastnictví, kterou odmítal plnit. K zajištění výmazu zástavního práva se žalovaná maximálně angažovala a nemůže to jít k její tíži. Co se chování stran v průběhu sporu týká, pak obsah spisu dokládá, že to byl žalobce, kdo zahájil řízení u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a Okresního soudu v Přerově, rezignoval na své povinnosti z dohody vypořádání spoluvlastnictví a zapříčinil stav, kdy žalovaná po celou dobu nebyla schopna získat úvěr na vyplacení vypořádacího podílu a na žalobě setrval i ve chvíli, kdy mu byl vypořádací podíl ve lhůtě jím požadovaném vyplacen.

6. Odvolání žalobce i žalované je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jak byl podaným odvoláním otevřen k přezkumu podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalované do věci samé není důvodné, důvodná jsou odvolání obou účastníků do výroků o nákladech řízení.

7. Odvolací soud v této věci již jednou rozhodoval usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. 69 Co 26/2021-148, jímž rozsudek okresního soudu o zamítnutí návrhu žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně se závěrem o tom, že odstoupení žalobce ze dne [datum] od smlouvy o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníky uzavřené dne [datum] je platné. Tento závěr platí i po doplnění dokazování, které provedl jednak okresní soud a dále i odvolací soud v nynějším stadiu odvolacího řízení o důkazy, které žalovaná navrhla, avšak okresním soudem provedeny nebyly.

8. Ze skutkových zjištění soudu, která odvoláním zpochybněna nebyla, je zřejmé, že účastníci v postavení rovnodílných podílových spoluvlastníků předmětné nemovité věci (bytové jednotky [číslo] spolu s odpovídajícím podílem na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v kat. území a obci [obec]) uzavřeli [datum] dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle návrhu vypracovaného žalovanou. V čl. IV. dohody se žalovaná zavázala zaplatit žalobci na úplné vypořádání jeho podílu 500.000 Kč do 6 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, ne však dříve, než bude zrušen trvalý pobyt žalobce na adrese [adresa žalobce a žalované]. Podle čl. V. této smlouvy se žalobce zavázal zajistit výmaz zástavního práva ve prospěch [právnická osoba], jak je specifikován v bodu II. smlouvy, nejpozději do [datum] s tím, že pokud výmaz zástavního práva nebude proveden nejpozději do [datum], poníží se částka 500.000 Kč vypořádacího podílu žalobce uvedený v bodě IV. smlouvy o zůstatek dluhu vůči [právnická osoba] ze Smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] k jehož zajištění je zástavní právo sjednáno a o případné další platby ČMSS za zrušení zástavního práva. Trvalý pobyt žalobce byl zrušen k [datum] a šestiměsíční lhůta sjednaná v čl. IV dohody účastníků uplynula dne [datum]. Žalobce od uzavřené smlouvy odstoupil a učinil tak podáním ze dne [datum], jehož doručení do sféry dispozice žalovaná nezpochybnila. Odstoupení žalobce učinil s odůvodněním, že žalovaná vypořádací podíl 500.000 Kč do [datum] nezaplatila a jako druhá strana smlouvy porušila smlouvu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] podstatným způsobem tím, že nezaplatila ujednanou cenu za vypořádání podílu žalobce na nemovitých věcech řádně a včas.

9. Odvolací soud v předchozím kasačním usnesení ze dne 20. 5. 2021, č. j. 69 Co 26/2021-148 důvod odstoupení posoudil tak, že se tak stalo hlavně pro prodlení žalované se zaplacením vypořádacího podílu. Odvolací soud pak aplikoval závěry, které učinil Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 21 ICdo 81/2019, v němž uvedl, že i v poměrech právní úpravy odstoupení od smlouvy účinné od 1. 1. 2014 se uplatní závěry judikatury Nejvyššího soudu formulované při výkladu ustanovení § 345, § 346 a § 350 obchodního zákoníku. Z těchto závěrů vyplývá, že případné nedodržení lhůty„ bez zbytečného odkladu“ pro odstoupení z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti (§ 345 odst. 1 obch. zák.) a absence určení dodatečné přiměřené lhůty k plnění pro odstoupení z důvodu nepodstatného porušení smluvní povinnosti, má za následek jen to, že prodlení lze hodnotit (jen) jako nepodstatné porušení smluvní povinnosti a že účinky odstoupení od smlouvy nastávají teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být poskytnuta k plnění povinnosti.

10. S ohledem na závěry výše uvedeného rozsudku NS ČR sp. zn. 29 ICdo 81/2019 odstoupení od smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví po marném uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“, co se o prodlení žalované žalobce dozvěděl (§ 1977 o. z.) při trvajícím prodlení žalované se zaplacením vypořádacího podílu, je způsobilé vyvolat právní následky předvídané ustanovením § 2004 o. z.

11. Žalobce od smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví odstoupil písemně podáním ze dne [datum], jehož doručení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná vypořádací podíl 500.000 Kč žalobci zaplatila [datum]. Pakliže jednostranné odstoupení bylo způsobilé vyvolat sledované právní účinky předvídané ustanovením § 2004 o. z., pak skutečnost, že žalobce následně, po odstoupení od smlouvy, [datum] učinil písemné čestné prohlášení jako podklad pro čerpání úvěru žalovanou, v němž uvedl, že mu do toho dne nebyl dle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků uzavřené dne [datum] vyplacen vypořádací podíl a že platbu požaduje zaslat na účet číselně označený do [datum], je již bez právního významu.

12. Žalovaná v rámci podaného odvolání namítá, že skutečnou vůlí účastníků bylo dohodnout se na výplatě vypořádacího podílu žalovanou žalobci teprve poté, co jednotka – byt bude prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat a čerpat úvěr a získat tak prostředky na výplatu vypořádacího podílu žalobci.

13. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

14. Ustanovení § 556 o. z. formuluje základní pravidlo výkladu právních jednání a v případě vícestranných právních jednání (smlouva) soud zjišťuje společný úmysl jednajících stran.

15. Nicméně v této posuzované věci způsob vyjádření účastníků v dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, co se týká zaplacení vypořádacího podílu žalovanou žalobci a interpretace, kterou tomuto ujednání obsaženému v dohodě účastníků žalovaná přisuzuje, není možná. Nesplnění závazku žalobce zajistit výmaz zástavního práva do [datum] mělo podle společně vyjádřeného úmyslu jednajících stran za následek, že žalovaná byla povinna vypořádací podíl žalobci i tak zaplatit, avšak ponížený o částku odpovídající zůstatku dluhu zajištěného zástavou vůči [právnická osoba] a o případné další platby ČMSS za zrušení zástavního práva.

16. Otázka zásadní, kterou opětovně v odvolacím řízení odvolací soud k námitkám žalované řešil, zda žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením vypořádacího podílu žalobci. Žalovaná tvrdila, že se v prodlení ocitnout nemohla pro neposkytnutí součinnosti žalobce, který nesplnil povinnost zajistit výmaz zástavního práva ve prospěch ČMSS nejpozději do 15. 4. [číslo], jak podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví učinit měl. Při nedostatku informací o aktuální výši dluhu, musela dle svého tvrzení žalovaná vycházet z maximální výše zajištěných pohledávek dle smlouvy o zřízení zástavních práv k nemovitým věcem z [datum] a dle výpisu z katastru nemovitostí ve výši 800.000 Kč a 480.000 Kč, které v součtu převýšily uplatněnou částku 500.000 Kč.

17. Odvolací soud v rámci předchozího kasačního usnesení ze dne 20. 5. 202,1 č. j. 69 Co 26/2021-148 s odvoláním na ustanovení § 2011 o. z. o informační povinnosti věřitele uvedl, že zástavní věřitel [právnická osoba] byl povinen sdělit žalované informaci o výši nesplaceného dluhu zajištěného zástavou váznoucí na nemovité věci ve vlastnictví žalované (zástavního dlužníka).

18. Žalovaná v novém řízení, po zrušení rozsudku okresního soudu ze dne 13. 10. 2020, č. j. 9 C 45/2020-86, poukázala na skutečnost, že uvedené ustanovení zákona 89/2012 Sb. s účinností od [datum] nelze aplikovat s ohledem na přechodná ustanovení § 3028 a § 3073 o. z., neboť zástavní smlouva byla uzavřena [datum].

19. To, že zástavní právo k nemovité věci, která je předmětem tohoto vypořádání, vzniklo [datum], je mezi účastníky nesporné.

20. Podle § 3073 o. z. platí, že práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinností zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byť byla zřízena jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů.

21. Odvolací soud při respektování znění přechodného ustanovení § 3073 o. z., na které se žalovaná odvolala, má zato, informační povinnost věřitele uvedená v ustanovení § 2011 o. z. není ustanovením § [číslo] či ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. vyloučena.

22. Ustanovení § 2011 o. z. s účinností od [datum] normativně zakotvilo informační povinnost věřitele, která je významná především ve vztahu k třetí osobě, která poskytla jistotu (zde zástavu). Jistě je pochopitelné, že osoba, která svým majetkem zajišťuje povinnost splnit dluh na místo dlužníka-strpět uspokojení pohledávky věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy, musí mít přístup k informacím o výši zajištěného dluhu, třebaže zástavní právo vzniklo za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. To zvláště v situaci, kdy žalovaná účastníkem zástavní smlouvy nebyla, spoluvlastnický podíl nemovité věci již zatížené zástavou nabyla kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky vkladu [datum] a měla nepochybně právo znát skutečnou výši dluhu, nejenom podle stavu zápisu v katastru nemovitostí dle údajů převzatých z obsahu zástavní smlouvy. Ostatně tato povinnost zástavního věřitele existovala i za dřívější právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. podle ustanovení § 569 obč. zák., podle kterého zástavního věřitele tíží povinnost vydat zástavnímu dlužníku na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4232/2019 a sp. zn. 29 Cdo 168/2019).

23. Žalovaná předložila soudu důkazy, že zástavního věřitele ČMSS bezvýsledně žádala o informaci o výši nesplaceného dluhu zjištěného zástavou. Relevantní jsou ty žádosti o informaci o výši nesplaceného dluhu, které předcházely doručení odstoupení od smlouvy ze dne [datum].

24. Odvolací soud z provedených důkazů zjistil: -) z podání právní zástupkyně žalované ze dne [datum] adresovaného [název společnosti] stavební spořitelně, že obsahuje oznámení o tom, že se žalovaná stala [datum] výlučným vlastníkem bytu [číslo] v budově [adresa] v části obce Přerov I – Město na pozemku p. [číslo] podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy a pozemku. Na uvedeném bytě vázne zástavní právo ve prospěch ČMSS zřízené zástavní smlouvou ze dne [datum] se zástavním dlužníkem [jméno] [příjmení] k zajištění pohledávky ze smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření [číslo]. Zástupkyně za žalovanou žádala o sdělení podmínek ČMSS pro zánik zástavního práva a vyčíslení zůstatku dluhu s tím, že žalovaná je připravena zůstatek dluhu [jméno] [příjmení] neprodleně vyplatit, -) z emailu adresovaného JUDr. [jméno] [příjmení] od Ing. [jméno] [email], že o splacení pohledávky může požádat pouze dlužník – majitel účtu. Dlužník byl o podání žalované informován, -) z podání právního zástupce žalované ze dne [datum], že žalovaná znovu požádala ČMSS o sdělení aktuální výše dluhu ze smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření [číslo] sdělení podmínek pro zánik zástavního práva s tím, že je výlučným vlastníkem bytu zatíženým zástavním právem, které bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavních práv k nemovitým věcem že dne [datum] a bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Dále žádala o sdělení podmínek, za kterých zástavní právo zanikne a spořitelna vystaví žalované potvrzení o zániku zástavního práva podle čl. IV odst. 3 smlouvy o zřízení zástavních práv [číslo]. Žalovaná dále uvedla, že se jí jedná o podmínky, k jejichž splnění není nutná součinnost [jméno] [příjmení] jako úvěrového dlužníka, například možnost dosáhnout zániku zástavního práva úplným splacením úvěru podle § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. č. 40/1964 Sb., nebo složením obvyklé ceny zástavy, -) z podání ze dne [datum] adresované ČMSS, že právní zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] žádá o potvrzení zániku zástavního práva s tím, že zástavní právo zajišťovalo pohledávky ČMSS ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené paní [jméno] [příjmení]. Dle informací žalované byla zajišťovaná pohledávka plně splacena včetně příslušenství, je smluvní povinností vydat potvrzení o zániku zástavního práva s odkazem na čl. IV. odst. 3 smlouvy [číslo]. Žalovaná je výlučným vlastníkem bytu zatíženého zástavním právem a má tak postavení zástavního dlužníka, vůči kterému má ČMSS povinnost vydat výše požadované potvrzení o zániku zástavního práva, -) z emailové korespondence ze dne [datum] od [příjmení] [jméno] [email] zástupci žalované [email], že příslušným zástavním právem je zajištěn dluh z úvěrové smlouvy, u které existuje dlužníkův nárok na čerpání úvěru. Pokud by se ČMSS vzdala v tomto okamžiku zástavního práva, podstoupila by neakceptovatelné riziko nezajištěného úvěru. Je nutné, aby se dlužník z úvěrové smlouvy vzdal uvedeného nároku na čerpání úvěru a úvěrová smlouva mohla zaniknout, případně, aby poskytl jiné zajištění, -) z emailu [email] ([jméno] [příjmení]) zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že žalovaná není účastníkem úvěrového případu, a proto nemůžeme poskytnout žádné informace, -) z informací o vkladovém řízení č. V [číslo] Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov s datem přijetí [datum], že předmětem vkladového řízení bylo zástavní právo, žalovaná byla účastníkem řízení v postavení navrhovatele a zástavce, ČMSS v postavení navrhovatele a zástavního věřitele, řízení bylo založeno [datum] a ukončeno [datum] s že vklad byl proveden [datum], -) z oznámení o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků, které bylo [datum] odesláno žalované [příjmení] stavební spořitelnou, že prostředky ve výši 500.000 Kč byly zaslány příjemci [celé jméno žalobce] na číslo účtu [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], -) z žádosti o poskytnutí meziúvěru od ČMSS, že tuto žádost podala [datum] [jméno] [příjmení] a druhým účastníkem je uveden [obec] [celé jméno žalobce]. Účel žádosti je koupě staršího domu s celkovou částkou investice 800.000 Kč, -) z písemného podání ze dne [datum] [jméno] [příjmení] adresovaného [právnická osoba], ve vztahu k meziúvěrovému účtu [číslo] [variabilní symbol] 1 01, jímž žádá o vyjádření a potvrzení jejího sdělení, že částku 446.000 Kč již dále čerpat nebude, -) z písemného podání [právnická osoba] adresovaného [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vztahující se k číslu úvěrového případu [číslo], že na základě její písemné žádosti ze dne [datum] sdělují, že zbývající nárok k čerpání byl v souladu se smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru odúčtován.

25. Zástavní věřitel [právnická osoba] nevyhověl výzvě žalované učiněné prostřednictvím právních zástupců ze dne [datum] a [datum] o sdělení aktuální výše nesplaceného dluhu zajištěného zástavou váznoucí na předmětu zajištění, v té době ve výlučném vlastnictví žalované. V takovém případě bylo na místě domáhat se vydání potvrzení soudní cestou. Žalovaná měla též reálnou možnost dotázat se obligační dlužnice [jméno] [příjmení].

26. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

28. Podle § 1975 o. z., věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

29. Žalovaná byla v prodlení, neboť svůj dluh řádně a včas nesplnila. Neobstojí námitka žalované, že jí žalobce neposkytl potřebnou součinnost, že nezajistil výmaz zástavního práva vůči ČMSS, neboť žalobce tuto povinnost splnit nemohl. S účinky vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí dle dohody účastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci ([datum]), zatížené zástavním právem, pozbyl žalobce postavení zástavního dlužníka, jemuž vedle zástavního věřitele svědčí za podmínek stanovených zákonem (§ 1379 o. z.) právo požádat o výmaz zástavního práva. Proto se ze strany žalobce nemůže jednat o zneužití práva, jak namítá žalovaná (§ 6 o. z.). Žalovaná si dle obsahu dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví musela být vědoma povinnosti zaplatit žalobci vypořádací podíl i v případě, že žalobce nezajistí odstranění zástavy, v tom případě ponížený o částku odpovídající nezaplacené části dluhu zajištěného zástavou.

30. Žalobce odstoupil pro prodlení žalované se zaplacením vypořádacího podílu a učinil tak, aniž žalované poskytl dodatečnou lhůtu k plnění. Přesto účinky odstoupení mohly nastat, avšak s odkládací podmínkou, že marně uplynula objektivně přiměřená lhůta, která bývala měla být žalované poskytnuta (§ 1979 o. z.). Ta nepochybně uplynula, jestliže odstoupení se stalo právním jednáním žalobce z [datum] a žalovaná 500.000 Kč na vypořádací podíl uhradila až v průběhu zahájeného odvolacího řízení [datum], tj. více jak jeden rok po odstoupení. Odstoupení tak bylo způsobilé vyvolat sledované právní účinky zrušením smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a účastníci jsou v důsledku odstoupení rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětné nemovité věci – bytu.

31. Okresní soud za daného stavu správně rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.). Protože rozdělení nemovité věci – jednotky – byt není možné, přichází v úvahu, jen přikázání jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu (§ 1147 o. z.) Okresní soud správně přikázal předmětnou nemovitou věc do výlučného vlastnictví žalobce, který o přikázání této věci projevil zájem. Žalovaná přikázání do svého vlastnictví nežádala, způsob vypořádání nemovité věci není na její újmu, neboť byt neslouží k uspokojení její potřeby bydlení. Okresní soud zjistil obvyklou cenu nemovitosti znaleckým posudkem, který k důkazu provedl, v částce 3.250.000 Kč. Žalobce soud správně zavázal zaplatit žalované 1.625.000 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku, což je lhůta přiměřená vzhledem k výši vypořádacího podílu. Soud se správně zabýval i schopností žalobce zaplatit vypořádací podíl v určené částce s ohledem na jeho majetkové poměry, přičemž své správné závěry odůvodnil v bodu 34 napadeného rozsudku. Na důvody zde uvedené odvolací soud odkazuje.

32. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I., II. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. Výroky o nákladech řízení účastníků a státu krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil.

34. Výrok o nákladech řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví změnil s odkazem na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/2022. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že rušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.

35. Výrok o nákladech řízení účastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je negativní, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

36. Odvolací soud změnil i výrok o nákladech řízení o vzájemném návrhu žalované tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Ke zpětvzetí vzájemného návrhu, podle kterého se žalovaná domáhala uložení povinnosti žalobci zajistit výmaz zástavního práva ke specifikované jednotce bytu zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Důvodem zpětvzetí vzájemného návrhu žalované bylo, že zástavní právo bylo vymazáno. Stalo se tak na základě návrhu žalované a [právnická osoba] Nelze určit procesní zavinění žalobce na zastavení řízení, když jisté je, že vzájemnému návrhu žalované v této podobě nemohlo být vyhověno. Žalobci povinnost zajistit výmaz zástavního práva nemohla být uložena, neboť prokazatelně není v právním postavení osoby, které by podle zákona svědčilo právo žádat výmaz zástavního práva. O nákladech vzájemného návrhu bylo proto rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

37. Vzhledem k výsledku řízení bylo o nákladech státu § 148 o. s. ř. rozhodnuto tak, že částka vynaložená na dokazování byla rovným dílem rozdělena mezi oba účastníky a každému z účastníků svědčí povinnost zaplatit státu částku 5.816,50 Kč. Tuto povinnost je každý z účastníků povinen splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž negativně, neboť i v tomto stadiu řízení se vzhledem k charakteru sporu uplatní zásady uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/2022.