9 C 52/2020 - 271

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Lenochovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] advokátem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1.[Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátkou [Anonymizováno] o 761 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 761 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 761 700 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 100 091 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 2. 2020 domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost uhradit mu částku 850 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaní užívají pozemek parc. č [Anonymizováno], na němž je postavena stavba č.p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemky“ nebo „nemovitosti“). Žalovaným do 15. 6. 2002 svědčilo k užívání pozemků právo stavby. Právo stavby bylo zřízeno smlouvou o stavebním právu ze dne [Anonymizováno]. - [datum] uzavřené mezi [Anonymizováno] pro [adresa] (dále jen: „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno] v [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“). Smlouvou o stavebním právu bylo zřízeno ve prospěch [Anonymizováno] právo stavby na části tehdejšího pozemku parc. č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa] za účelem stavby budov. Právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 let, stavební plat byl sjednán ve výši [částka]/ročně (dále jen „smlouva o právu stavby“). Z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí plyne, že část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa] je nyní tvořena pozemky, které užívají žalovaní. [jméno FO] město Prahu na základě zákona č. [Anonymizováno] Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon o přechodu majetku do vlastnictví obcí“), přešlo vlastnické právo k pozemkům, které užívají žalovaní, když k přechodu vlastnického práva byly splněny podmínky § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obci. Vzhledem k tomu, že žalovaní užívají pozemky, ač došlo k zániku práva stavby, užívají pozemky bez právního titulu. Žalovaní žalobci za užívání pozemků ničeho nehradí. Žalobce proto po žalovaných požaduje bezdůvodné obohacení za užívání pozemků ve výši obvyklého nájemného, a to v období 3. 12. 2016 – 2. 12. 2019. Výše obvyklého nájemného byla vyčíslena ve výši 25 000 Kč na měsíc, tj. 900 000 Kč za 36 měsíců užívání. Žalobce žalované vyzval k vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne 30. 12. 2019 doručenou žalovaným téhož dne, avšak bezúspěšně.

2. Z dalších vyjádření žalobce plyne, že má za to, že s pozemky hospodařil, tedy splnil i tuto podmínku k přechodu vlastnického práva k pozemkům dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. Žalobce s pozemky hospodařil v intencích práva vlastníka s pozemky disponovat, a to prostřednictvím uzavřené smlouvy o právu stavby. Toto tvrzení opíral žalobce právní názor, který zaujal Obvodní soud pro [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Jedná se o řízení, v nichž byly řešeny skutkově shodné věci. Ve věci sp. zn. [spisová značka] odvolací soud svým rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, č.j. [spisová značka], sice potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20. 5. 2021, č.j. [spisová značka], ve vztahu ke stavbě, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně je vlastníkem předmětného pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. Shodně pak Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem pod č.j. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2021. Žalobce má tak za to, že zdejší soud by měl závěry Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] převzít při posouzení předběžné otázky vlastnického práva k pozemkům, rozhodnout v intencích tohoto rozhodnutí a požadovanou částku za užívání pozemků žalovanými bez právního důvodu žalobci přiznat.

3. Žalobce dále poukázal na to, že uplynutím doby stavebního práva dle § 9 zákona č. 86/1912 připadá při zániku práva stavby stavba vlastníkovi pozemku, a to za náhradu v ujednané výši. Žalobce též poukazoval na to, že právní předchůdci žalovaných nabyli dne 27. 9. 1926 stavební právo, nikoliv právo vlastnické, pročež právní předchůdkyně ani žalovaní nemohli vydržet vlastnické právo, ač toto tvrdí. Co se týče námitky promlčení, tu žalobce rovněž považuje za nedůvodnou, když právo na vydání bezdůvodného obohacení nebylo promlčeno jako celek (k roku 2002) a žalobce je oprávněn žalovat jednotlivá období, v nichž užívali žalovaní pozemky bez úplaty a bez právního důvodu.

4. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě primárně napadali aktivní legitimaci žalobce. Žalovaní tvrdili, že žalobce není vlastníkem pozemků, když nesplnil kumulativně stanovené podmínky § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. Žalobce nesplnil konkrétně podmínku reálného hospodaření s pozemky a pro nesplnění této podmínky na něj nepřešlo vlastnické právo dle zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. Reálné hospodaření znamená hospodaření se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře, tedy nejen pozemky revidovat, ale i se starat o údržbu, chránit je, využívat a fakticky s nimi nakládat. Žalobce však s péčí řádného hospodáře o pozemky nepečoval, když ani nevybíral pachtovné, ani nevyužil práva stavební činži jednou za 10 let zvýšit o 10 %. Vlastnické právo proto na žalobce nepřešlo. Tento právní závěr zaujaly soudy i v dalších obdobných řízeních iniciovaných žalobkyní (např.: rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) a potvrdila jej i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. č.j. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). [právnická osoba] odkazu žalobce na rozhodovací praxi senátu 36 Co žalovaní citovali usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] z nichž plyne, že poukaz na vadná rozhodnutí v analogických věcech není žádnou účinnou námitkou, když konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná a aprobuje jiné řešení, které již prošlo i kontrolou Ústavního soudu v řízení sp. zn. I. [Anonymizováno]

6. Žalovaní dále uvedli, že pozemky oni nebo jejich právní předchůdkyně vydržely. Dne 27. 9. 1926 došlo k převodu stavebního práva z [Anonymizováno] na právní předchůdkyně žalovaných paní [Anonymizováno] a [jméno FO]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 5. 4. 1928 bylo rozhodnuto o rozpuštění [Anonymizováno] a záměru prodat pozemky jednotlivým členům [Anonymizováno]. Kvůli vypuknuvší II. světové válce však k realizaci usnesení nedošlo. Právní předchůdkyně žalovaných však i přes to začaly mít pozemky v držbě a následně byly pozemky z jejich strany nebo ze strany jejich právních nástupců vydrženy. Žalovaní byli přesvědčeni, že jsou vlastníky pozemků i stavby č.p. [Anonymizováno]; výzva žalobkyně z [Anonymizováno] byla prvním úkonem žalobkyně ve vztahu k žalovaným za [Anonymizováno] let. Žalovaní byli celou tuto dobu v dobré víře, že nemovitosti drží oprávněně.

7. Žalovaní dále uvedli, že vlastnické právo k pozemkům v době, kdy bylo rozhodováno v dědickém řízení o přechodu vlastnického práva na žalované, náleželo [Anonymizováno] státu, nikoliv [Anonymizováno] republice. Z tohoto důvodu nebyla splněna další z kumulativních podmínek § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí.

8. Žalovaní též uplatnili námitku promlčení případného nároku žalobkyně. Z uvedených důvodů žalovaní navrhli zamítnutí žaloby.

9. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2020 bylo řízení přerušeno do doby skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž se řešila otázka vlastnictví stavby č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa]. V řízení bylo pokračováno usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 14. 4. 2023 v návaznosti na to, že v navazujícím řízení byla rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 25. 10. 2022 spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 23. 2. 2023 žaloba o určení vlastnického práva žalobce pravomocně zamítnuta.

10. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 20. 6. 2023 bylo řízení co do částky 88 300 Kč s přísl. zastaveno, když žalobkyně vzala žalobu co do částky 88 300 Kč podáním ze dne 13. 6. 2023 částečně zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 08.07.2023.

11. Mezi stranami je sporné, zda byl žalobce v žalovaném období vlastníkem pozemků.

12. Ze smlouvy o stavebním právu vč. situačního plánku soud zjistil, že dne 26. a [datum] byla uzavřena smlouva mezi „… [Anonymizováno] jménem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako majitelem [Anonymizováno] v [adresa] zapsaného na vložce [Anonymizováno] desek zemských o statcích úřadu [Anonymizováno] podepsanými zákonnými [Anonymizováno] ze strany jedné a [Anonymizováno] zapsaných společenstvem s ručením omezeným v [adresa]…“, kdy v dalším obsahu této smlouvy „… družstvo na částku pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa] zapsaného ve vložce č. [hodnota] desk zemských za účelem postavení plochy bloku, který na situačním plánku na [adresa] dne 20. 4. 1922 č.j. [Anonymizováno] tvořící součást této smlouvy, který jest označen písmeny a, b, c, d a ve výměře [Anonymizováno] … za těchto podmínek: Právo stavební zřizuje se na dobu 80 let. Doba tato počíná dnem, kdy dojde příslušného soudu žádost za vklad stavebního práva … Stavba domků budiž provedena dle stavebních plánů … Bod 13: Družstvo bude platiti počínaje dnem [datum] roční pachtovné (stavební činži) v částce 1 200 Kč splatné vždy každého prvního měsíce čtvrtletního, tedy dne 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu každého roku vždy předem. V případě prodlení s placením bude povinno platiti ode dne splatnosti pachtovného až do dne skutečného zaplacení 5% úroky z prodlení … a vyhrazuje si právo počínaje [Anonymizováno] podrobiti stavební činži každých 10 let 10% zvýšení … stavební právo zanikne, nezaplatí-li družstvo nejméně po 2 po sobě jdoucí roky pachtovného a prohlásí-li zemský správní výbor, že tohoto práva použije … Bod 14: Družstvo vyhrazuje zemskému správnímu výboru ve všech případech prodeje stavebního práva … právo předkupní … Po ukončení stavebního práva uplynutím doby stanovené v článku 2. spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. Ten zaplatí za budovy ty odškodné ve výši plné jich hodnoty v této době přechodu … Bod 15: Družstvo svoluje k tomu, že ve prospěch Zemského správního výboru bude ve vložce stavebního práva vloženo věcné břemeno záležící v závazku placení ročního pachtovného 1 200 Kč s 5 % úroky z prodlení.

13. Z listiny „I. Dodatek z [datum]“ soud zjistil, že Zemský správní výbor vydal usnesení, kterým Družstvu vyslovil ochotu za souhlasu vlády zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. katastru [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v [adresa] a odprodati jednotlivé parcely přímo členům nebo družstvu za cenu [částka] za 1 čtvrt. hektar, při čemž kupující strana bere na sebe veškeré výlohy s tímto odprodejem spojené.

14. Z listiny ze dne [datum] soud zjistil, že Zemský správní výbor Družstvu sdělil, že k žádosti Družstva dne [datum] se Zemský správní výbor usnesl na konání dne [datum] za souhlasu vlády zrušiti stavební právo, vložené na části pozemku čísl. kat. [Anonymizováno] [adresa] (rozděleného na parcely čís. kat. [Anonymizováno] (zahrady)a odprodati jednotlivé parcely přímo členům nebo družstvu za cenu 80 Kč za čtvrthektar …“ 15. Z listiny knihovní vložky č. [hodnota], k.ú. [adresa], soud zjistil, že knihovní vložka byla vedena pro pozemek parc. č. [Anonymizováno] – zahrada. V části „A. Zápis“ je uvedeno, že dne [datum] se podle polohopisného plánu poznamenává rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno] pozemky parc. č. [Anonymizováno] Z části „B. Vklad“ soud zjistil vklad dne [datum] v němž je uvedeno, že podle žádosti Zemského správního výboru ze dne [datum] … je vložena změna jména, že právo vlastnické je vloženo pro Zemi Českou, zastoupenou Zemským správním výborem. Dále je uveden vklad ke dni [datum] … je vloženo vlastnické právo pro [Anonymizováno] stát, správa školská. V části „C. vklad“ je uvedeno, že podle smlouvy o stavebním právu ze dne [datum] vkládá se stavební právo ve prospěch Družstva. Pro stavební právo se zřizuje vložka č. [hodnota] pozemkové knihy.

16. Z kopie knihovní vložky [Anonymizováno], k.ú. [adresa], vložka stavebního práva, soud zjistil, že bylo zapsáno stavební právo na dobu do 15. 6. 2002 ve vložce čís. [Anonymizováno] poz. knihy kat. obce [adresa], pozůstávající z [Anonymizováno] role … dále nečitelné“ - tedy záznam č. [hodnota] dle smlouvy o stavebním právu ze dne [datum] se otevírá tato vložka pro stavební právo zřízené ve vložce č. [hodnota] této pozemkové knihy – dále nečitelné. V části B. je uvedeno, že dne [datum] bylo dle smlouvy ze dne [datum] vloženo stavební právo ve prospěch [Anonymizováno] a [jméno FO]. Dne [datum] byla vložena stavebního práva na [jméno FO]. Dne [datum] byl podle smlouvy trhové ze dne [datum] vloženo stavební právo ve prospěch [Anonymizováno] a [jméno FO], každému . Podle odevzdací listiny došlo dne [datum] k vkladu stavebního práva [jméno FO] a následně dně [datum] byla vložena stavebního práva na [jméno FO]. Dne [datum] došlo ke vkladu stavebního práva dle smlouvy darovací ze dne [datum] na [jméno FO].

17. Z listu vlastnictví č. [hodnota], obec Hostivař, okres Praha 10, soud zjistil, že v části A listu vlastnictví je jako vlastník uveden Československý stát - Národní výbor hl. m. Prahy, v části B listu vlastnictví s nadpisem „právo stavby“ (čl. [Anonymizováno]) jsou ve druhém sloupci, druhý a třetí řádek zapsány pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Ze sdělení katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 11. 5. 2021 soud zjistil, že list vlastnictví č. [hodnota] byl založen [Anonymizováno] zapisovat se do něj začalo v roce 1964 a zápis byl ukončen v roce 2001.

18. Z informace o pozemku parc. č. [hodnota] a č. [hodnota] soud zjistil, že jako vlastník pozemků je zapsán žalobce.

19. Z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa] v dědické věci po paní Věře [jméno FO], č.j. [spisová značka] z 19. 9. 1990, soud zjistil, že byla schválena dohoda, kdy majetek po zůstavitelce ideální domu č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemku československého státu parc. č. [hodnota] s právem stavby o výměře [Anonymizováno] m2 zapsaných v [Anonymizováno] hl. m. Prahy na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] v hodnotě [hodnota] Kčs nabyl závětní dědic [Jméno zainteresované osoby 1/0] a závětní dědička [Jméno zainteresované osoby 0/0] s tím, že každý nabyl ideální podíl .

20. Z výpisu listu vlastnictví č. [hodnota] k.ú. [adresa] k 15. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaní jsou každý vlastníkem id. stavby č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. [hodnota], zapsané na LV [Anonymizováno], zapsáno právo stavby, vznik práva stavby [datum] do [datum], stavba [adresa], povinnost k parcele [Anonymizováno] a [Anonymizováno], předkupní právo vznik práva stavby 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002 pro žalobkyni ke stavbě č.p. [Anonymizováno], pozemková kniha, knihovní vložka [Anonymizováno], dále jakožto nabývací titul žalovaných je uvedeno rozhodnutí o dědictví.

21. Z opětovné výzvy k vypořádání nároku za zaniklého práva stavby ze dne [datum] soud zjistil, že ředitel odboru hospodaření s majetkem hlavního města Prahy, je žalovaným sděleno, že dopisem z [datum] byli žalovaní informováni o tom, že zaniklo právo stavby, pročež na žalobce přešlo vlastnické právo ke stavbě č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa]. Žalovaní jsou vyzvání o zahájení jednání vypořádání vzniklého stavu.

22. Z odpovědi právní zástupkyně žalovaných ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaní namítají vydržení vlastnického práva ke všem nemovitostem.

23. Z odpovědi katastrálního úřadu ze dne 23. 2. 2018 na žádost žalobce soud zjistil, že katastrální úřad uvedl, že zánik práva stavby neznamená, že právo stavby bude z katastru nemovitostí automaticky vymazáno. I v případě zániku práva stavby uplynutím doby se právo stavby vymaže k návrhu.

24. Z výzvy žalovaným ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou [Jméno zainteresované osoby 0/0] o úhradu částky 450 000 a žalovaného [jméno FO] o úhradu částky 450 000 Kč. Částka byla stanovena vypočtena jako náhrada za užívání pozemků po dobu 36 měsíce za obvyklé nájemné ve výši 25 000 Kč.

25. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 12. 2019 vč. doručenky soud zjistil, že žalobce zaslal právní zástupkyni žalovaných předžalobní výzvu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 900 000 Kč.

26. Z dopisu ze dne 3. 1. 2020 vč. odeslánky od právní zástupkyně žalovaných adresované právnímu zástupci žalobce soud zjistil, že žalovaní vznáší dotaz, z jakého titulu žalobce uplatňuje po žalovaných finanční plnění, které je předmětem tohoto řízení.

27. Z dopisu ze dne 5. 2. 2020 vč. potvrzení o odeslání datové zprávy a potvrzení o provedení příkazu k úhradě od právní zástupkyně žalovaných adresované právnímu zástupci žalobce soud zjistil, že žalovaní provedli úhradu smluvního pachtovného dle smlouvy o stavebním právu z 26. a 26. 5. 1922 pro roky 2018, 2019 v částce 14 838,72 Kč … další platby budou hrazeny ve výši , dle dat dle smlouvy. Platby jsou prováděny z opatrnosti. Úhrada byla provedena dne 28. 1. 2020.

28. Z trvalých platebních příkazů ze dne 30. 1. 2020 a ze dne 30.04.2020 soud zjistil, že na účet [Anonymizováno] byly z účtu právní zástupkyně žalovaných zaslány platby 2 x [částka].

29. Z rozhodnutí katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 1. 4. 2020 soud zjistil, že katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva žalobce ke stavbě č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemcích z důvodu zániku práva stavby. Katastrální úřad toto odůvodnil tím, že podle zápisu v katastru nemovitostí nebyla stavba č.p. [Anonymizováno] zapsána jako součást práva stavby, ale je evidována v podílovém spoluvlastnictví žalovaných a je k evidováno svrchováno vlastnické právo žalovaných. I pokud by došlo k výmazu práva stavby, stavba č.p. [Anonymizováno] by se nestala součástí pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa].

30. Ze stanoviska o ceně obvyklého nájmu vypracovaného [právnická osoba] 8/2020 soud zjistil, že obvyklá cena pozemků a stavby byla obvyklá cena zjištěna ve výši 25 000 Kč – 30 000 Kč za měsíc. Jedná se o odborné vyjádření včetně fotografické přílohy zachycující pod bodem 8 pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení.

31. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 21. 4. 2023 soud zjistil, že výše bezdůvodného obohacení za předmětné dva pozemky bez nároku za užívání stavby č.p. [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] k.ú. [adresa] činila za období 3. 2. 2017 – 2. 12. 2019 částku 761 700 Kč.

32. Z čestných prohlášení žalovaných ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, žalovaní stavbu č.p. [Anonymizováno] a pozemky spravují a pečují o ně tím, že sekají trávu, udržují zahradu, pečují o vzrostlé stromy, mají zastřešené posezení, udržují přístavky na pozemku [Anonymizováno] v řádném stavu, starají se o řádné oplocení pozemků, natírají ploty, opravují ploty, v zimních měsících odstraňují sníh, zabezpečují a udržují odtok srážek. Péči vykonávají už od 80. let 20. století pro své právní předchůdce [jméno FO] a [jméno FO], přičemž pro sebe údržbu konají od jejich nabytí v dědickém řízení 19. 9. 1990.

33. Z následujících provedených důkazů: dopis manželů [Anonymizováno] ze dne 13. 6. 2002, dopis [jméno FO] města Prahy ze dne 17. 6. 2002, knihovní vložka č. [hodnota] - nemovitost paní [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno], listina „knihovní vložka č. [hodnota] Statky úřadu nejvyššího purkrabství, žádost žalobkyně katastrálnímu úřadu o poskytnutí údajů ze sbírky listin pro účel majetkoprávního vypořádání v k.ú. [adresa] a související průvodní dopis katastrálního úřadu. Tyto listiny nejsou pro zjištění skutkového stavu podstatného pro vyřešení právní otázky týkající se aktivní legitimace žalobce podstatné, kdy potřebný skutkový stav byl zjištěn jinými provedenými důkazy.

34. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

35. Ve dnech 26. a [datum] byla mezi Zemským správním výborem a Družstvem uzavřena smlouva o stavebním právu, jíž byl pozemek země České č. kat. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa] na dobu 80 let zatížen právem stavby ve prospěch Družstva. Za zřízení stavebního práva byla ve prospěch země České sjednána stavební činže ve výši 1 200 Kč s možností zvýšení každých [Anonymizováno] let o 10 %. Po ukončení stavebního práva uplynutím doby měly veškeré stavby připadnout do vlastnictví [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V případě nehrazení nejméně po 2 po sobě jdoucí roky pachtovného a prohlášení Zemského správního výboru, že tohoto práva použije, smlouva o právu stavby zaniká. [jméno FO] základě této smlouvy bylo ve prospěch Zemského správního výboru ve vložce stavebního práva vloženo věcné břemeno záležící v závazku placení ročního pachtovného 1 200 Kč s 5 % úroky z prodlení. K datu 30. 4. 1926 byly pozemky zapsány na Zemi Českou zastoupenou zemským správním výborem pro [adresa], k datu 24. 6. 1950 došlo k vkladu vlastnického práva na Československý stát, správa školská, k datu 23. 11. 1990 byly v katastru nemovitostí předmětné pozemky evidovány na LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], na československý stát - Národní výbor hl. m. Prahy, a to v oddíle s nápisem „právo stavby“. Pozemky jsou aktuálně vedeny na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] pro žalobce jako vlastníka. Pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] odpovídají části původního pozemku parc. č [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], když z něj byly vyděleny rozdělením.

36. Dne 22. 11. 1926 byl vložen převod stavebního práva z [Anonymizováno] na [jméno FO] a [jméno FO]. Z dalších zápisů na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] plyne, že posledními oprávněnými ze stavebního práva byli [jméno FO] a [jméno FO]. V dědické věci po paní [Anonymizováno] [jméno FO] nabyli žalovaní dle dědické dohody z [datum] každý id. domu č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemku čs. státu parc. č. [hodnota] s právem stavby o výměře 269 m2 zapsaných na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa]. [jméno FO] paní [jméno FO] předemřel. [jméno FO] základě tohoto rozhodnutí jsou žalovaní v katastru nemovitostí zapsáni na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa] jako vlastníci domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku par. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. V katastru nemovitostí č. [hodnota] k.ú. [adresa] je na základě zápisu [Anonymizováno] zapsáno právo stavby pro období od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002 jako oprávnění pro stavbu č. p. [Anonymizováno] a povinnosti k pozemkům a dále předkupní právo pro žalobce dle práva stavby ke stavbě č. p. [Anonymizováno].

37. Žalobce se na žalované poprvé obrátil dopisem ze dne 11. 6. 2019 a na to následně dopisem ze dne 19. 7. 2019, kdy žalobkyně žalované informovala o zániku práva stavby, o tom, že na žalobce přešlo vlastnické právo ke stavbě č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa], a že je třeba vyřešit vzájemné vztahy ke stavbě a k pozemkům. Žalobce po žalovaných nepožadoval do roku 2019 žádnou platbu za užívání stavby ani pozemků, ani stavební plat (stavební činži). O pozemky se od 80. let 20. století starají žalovaní, pozemky spravují a pečují o ně tím, že sekají trávu, udržují zahradu, pečují o vzrostlé stromy, mají zastřešené posezení, udržují přístavky v řádném stavu, starají se o řádné oplocení pozemků, natírají a opravují ploty, v zimních měsících odstraňují sníh, zabezpečují a udržují odtok srážek.

38. Na základě zjištěného skutkového stavu soud žalobu po právní stránce posoudil takto:

39. Na vztah účastníků soud aplikoval zákon o přechodu majetku do vlastnictví obcí, neboť pro posouzení žaloby je podstatná otázka, zda se žalobkyně stala dle zákonných ustanovení vlastníkem pozemků, resp. zda na ni přešlo vlastnické právo k nim zákonem stanoveným způsobem.

40. Dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí: do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

41. Pro přechod věci z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce – Hlavního města Prahy, tedy musely být kumulativně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]) splněny podmínky § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí: (i) muselo jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, (ii) ke dni 23. 11. 1990 měl k tomuto majetku právo hospodaření právní předchůdce obce – národní výbor a (iii) s tímto majetkem obce ke dni 24. 5. 1991 hospodařily.

42. Soud si proto nejprve posoudil otázku, zda je žalobkyně vlastníkem pozemků, za jejichž užívání po žalovaných nárokuje vydání bezdůvodného obohacení, tedy otázku aktivní legitimace žalobce. Nedostatek aktivní věcné legitimace je důvodem pro zamítnutí žaloby (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 11. 2016).

43. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí o tom, že pozemky do vlastnictví žalobce nepřešly, postačí nesplnění i jedné z podmínek uvedených v § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí, zabýval se soud v prvé řadě žalovanými namítaným nedostatkem třetí podmínky, tedy neexistence reálného hospodaření s pozemky ze strany žalobce.

44. V soudem projednávaném případě zjistil soud skutkový stav tak, že pozemky byly v rozhodné době fakticky užívány žalovanými a jejich právními předchůdci v rámci práva stavby, a to od 22. 11. 1926 do současnosti. Veškerou údržbu a správu pozemků i staveb na nich postavených vykonávali od 80. let 20. století žalovaní. Žalobce toto nerozporoval, nicméně tvrdil, že takové hospodaření s pozemky ze strany žalovaných je nutno přičítat žalobci, kdy žalovaní s pozemky hospodařili na základě práva stavby. Současně žalobce poukazoval na to, že sám nebyl reálně schopen s pozemky v dispozici žalovaných disponovat, nicméně kromě výše uvedeného zprostředkovaného užívání pozemků, žalobce s pozemky hospodařil v právním smyslu tím, že pozemky byly ze strany žalobce dány do užívání žalovaným.

45. Taková tvrzení žalobce však neshledal jako dostatečná a na jednání dne 11. 9. 2023 žalobce poučil dle § 118a odst. 1, 3 o. s ř., aby doplnil svá tvrzení a k tvrzením označil důkazy, že na pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc.č. [hodnota], oby v k.ú. [adresa], ke dni 24.05.1991 reálně hospodařil, tj. pečoval o jejich údržbu, chránil je a využíval, jinak neunese břemeno tvrzení a důkazní. Ač byl řádně žalobce soudem poučen o nutnosti tvrzení a prokázání hospodaření s předmětnými pozemky, ničeho relevantního soudu nepředložil.

46. Otázka charakteru faktického/reálného hospodaření byla vyřešena ustálenou rozhodovací praxí; jak je například uvedeno v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 29. 4. 2020: „k otázce výkladu pojmu „hospodaření“ ve smyslu § 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, v níž je ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb. setrvale interpretováno tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu řešících uvedenou problematiku srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka]). … Shodně je ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. interpretováno též v rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle kterého „právo hospodaření“ je pojmem, jenž byl v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 109/1964 Sb.“), a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem (ve znění vyhlášek č. 139/1988 Sb. a č. 103/1990 Sb.), použit v obdobném významu, jako původní pojem „správa“. Proto i pojem „hospodaření“, který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. Pojem „hospodaření“ ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze chápat jako opozici k pojmu „právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že „právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco „hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. [Anonymizováno] publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 116/2013, nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. [Anonymizováno] publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 131/1996, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. [Anonymizováno], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. [Anonymizováno]).“ 47. [jméno FO] tuto rozhodovací praxi navázal Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání žalobkyně ve skutkově obdobné věci, když v usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. [spisová značka] uvedl: „Jestliže tedy odvolací soud vycházeje ze zjištění, že v rozhodné době (ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. – 24. 5. 1991) dovolatel (žalující obec) s předmětným zastavěným pozemkem (parc. č. XY v k. ú. XY) ve vlastnictví státu (k němuž byl ke dni 23. 11. 1990 formálně nadán právem hospodaření Národní výbor hlavního města Prahy) fakticky nikterak nehospodařil – nevyužíval jej k plnění svých úkolů, nikterak o něj nepečoval a neprojevoval se ani jako účastník právního poměru založeného ve vztahu k němu smlouvou o zřízení práva stavby sjednanou dne 26. 5. 1922 (nevymáhal dojednanou stavební činži a neprojevoval ani vůli nabýt následně ke stavbě umístěné na dotčeném pozemku v souladu se smlouvou o zřízení práva stavby vlastnické právo) – uzavřel, že zákonné předpoklady přechodu vlastnického práva k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ze státu na obec (vzdor zápisu vlastnického práva obce do katastru nemovitostí realizovanému na základě ohlášení přechodu vlastnického práva dle zákona č. 172/1991 Sb. podaného katastrálnímu úřadu dne 10. 1. 2002) nebyly naplněny pro nedostatek fakticity obecního hospodaření s ním (§ 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.), nikterak se tím od výše citované judikatury (na níž není důvodu čehokoliv měnit) neodchýlil.“ 48. Z uvedeného tedy plyne, že pojem „reálné hospodaření“ s věcí zahrnuje jak faktické nakládání s věcí a její správu a údržbu, ale také právní hospodaření s věcí s péčí řádného hospodáře.

49. Co se týče faktického hospodaření s pozemky, soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobce neprokázal, že by vykonával faktické hospodaření s pozemky ve smyslu jejich správy a údržby. Žalovaní údržbu a správu pozemků nevykonávali pro žalobce (jako by tomu bylo například na základě příkazní smlouvy), ale vykonávali svá práva na základě smlouvy o stavebním právu pro sebe a následně i bez existence této smlouvy, rovněž pro sebe. [právnická osoba] ze strany žalovaných tak nemůže být přičitatelná žalobci.

50. Co se týče reálného hospodaření v právním smyslu, ani v tomto ohledu žalobce neprokázal, že by s pozemky aktivně a s péčí řádného hospodáře hospodařil. Ze smlouvy o stavebním právu ze dne 26. a 27. května 1922 je zřejmé, že smlouva byla sjednána jako úplatná, kdy navíc bylo možno stavební činži zvýšit každých 10 let o 10 %. Vůli stran k tomu, že smluvní vztah je skutečně úplatný lze dovodit též z toho, že nezaplacení dvou po sobě jdoucích plateb stavební činže Družstvem bylo spojeno se zánikem smlouvy o právu stavby, přičemž zánik smlouvy o právu stavby byl podmíněn uplatněním práva ze strany Zemskému správnímu výboru. Povinnost platit pachtovné včetně 5 % úroku z prodlení byla navíc sjednána jako věcné břemeno stavebního práva. Aby tedy žalobce s pozemky hospodařil s péčí řádného hospodáře, musel by vybírat stavební činži dle smlouvy o stavebním právu, zajímat se o zvyšování stavební činže, případně řešit neplacení stavební činže ze strany žalovaných. Žalobce však netvrdil a neoznačil důkazy k tomu, že by tyto činnosti v rozhodném období (tj. ke dni 25. 4. 1991) vykonával.

51. Soud k tomu podotýká, že z ostatních provedených důkazů naopak vyplývalo, že žalobce žalované v souvislosti s jejich užíváním pozemků (a stavby č.p. [Anonymizováno]) oslovil poprvé v červnu 2019, kdy do té doby zůstal ve vztahu k žalovaným zcela pasivní a spokojil se toliko s evidencí jeho vlastnického práva k pozemkům. Ze zjištěného skutkového stavu proto plyne, že žalobce vlastnické právo k pozemkům toliko „evidoval“, nicméně nebylo prokázáno, že by žalobce vykonával čehokoliv nad rámec pouhé evidence, co by bylo možno podřadit pod pojem hospodaření s pozemky, jak je vykládán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

52. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, že v rozhodném období s pozemky reálně hospodařil, tedy že byla splněna třetí podmínka § 1odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. V řízení proto nebylo prokázáno, že by došlo ke splnění třetí podmínky uvedené v ust. § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí. Jelikož musí být všechny podmínky splněny kumulativně, soud shrnul, že k přechodu vlastnického práva na žalobce nedošlo.

53. K argumentaci žalobkyně a jejímu odkazu na odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, č.j. [spisová značka] a rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2021, soud uvádí, že plně respektuje názor tohoto senátu odvolacího soudu, avšak zdůrazňuje, že většinová rozhodovací praxe odvolacího soudu a sjednocená praxe Nejvyššího soudu, představená např. rozhodnutími sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], zastává právní názor, který vyjádřil podepsaný soud v tomto rozsudku. Nejvyšší soud sám k nejednotné praxi odvolacího soudu a argumentem této nejednotné praxe v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 1. 2023 uvedl: „Relevantní není ani argumentace dovolatele údajně odlišnou (nejednotnou) rozhodovací praxí některých senátů odvolacího soudu při posuzování obdobných sporů, jež není měřítkem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a oproti které lze poukázat na konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu aprobující jiné řešení, jež následně obstálo i v rovině ústavněprávního přezkumu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. [spisová značka] – ústavní stížnost proti němu podaná byla usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2022, sp. zn. [Anonymizováno], odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka]; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn.[spisová značka]).“ 54. Dále soud akcentuje zásadu legitimního očekávání zakotvenou v § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle níž ten, kdo se domáhá práva u soudu, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Vzhledem k tomu, že žalobce vede množství sporů s jinými uživateli pozemků, jejichž užívací právo je historicky odvozeno od smlouvy o právu stavby, je dán kategorický příkaz, aby soudy rozhodovaly v těchto případech obdobně. Soud se i z tohoto důvodu přiklonil k řešení věci, které zastává Nejvyšší soud, jako soudní orgán zajišťující mimo jiné sjednocování rozhodovací praxe nalézacích a odvolacích soudů.

55. Z výše uvedených skutkových zjištění a s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů k otázce faktického (ne)užívání pozemků žalobce v dané lokalitě, soud žalobu výrokem I. zamítl, neboť žalobce není ve věci aktivně legitimován, když na něj vlastnické právo k pozemkům dle příslušného zákona nepřešlo. Ohledně naplnění dalších dvou podmínek dle § 1 odst. 1 zákona o přechodu majetku do vlastnictví obcí dospěl soud k závěru, že předmětné pozemky byly ve vlastnictví České republiky (nestaly se vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky, když žádným způsobem nesouvisely s plněním úkolů zahraniční politiky a uzavírání mezinárodních smluv) a právo hospodaření příslušelo Národnímu výboru hl. m. Prahy (LV č. [právnická osoba] ohledem na nedostatek aktivní legitimace žalobce, což vedlo k zamítnutí žaloby, se soud proto nezabýval výší uplatněného nároku, a ani se nevyjadřuje k uplatněné námitce promlčení nároku žalobce vznesené žalovanými.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, právo na náhradu nákladů řízení v částce 100 091 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) počítaná z tarifní hodnoty ve výši 850 000 Kč za úkony učiněné do 8. 7. 2023 sestávající z částky 11 700 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k žalobě ze dne 20. 5. 2020, 17. 2. 2021, 19. 3. 2021), tj. celkem 35 100 Kč, a odměna počítaná z tarifní hodnoty ve výši 761 700 Kč za úkony učiněné do rozhodnutí soudu, sestávající z částky 11 380 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne 28. 8. 2023, jednání dne 11. 9. 2023 přesahující 2 hodiny, jednání dne 19. 10. 2023) tj. celkem 45 520 Kč, dále 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 2 100 Kč, a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 82 720 Kč ve výši 17 371,20 Kč. Daň z přidané hodnoty je advokát žalovaných povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

57. Soud žalovaným za vyjádření ze dne 22. 1. 2021 odměnu za zastoupení advokátem nepřiznal, neboť se jednalo o vyjádření, které se obsahově opakovalo a žalovaní v něm neuváděli žádné nové skutečnosti či úvahy; jednalo se tak o neúčelné podání. Stejně soud posoudil i písemný závěrečný návrh žalovaných ze dne 18. 10. 2023, kdy dne 19. 10. 2023 bylo ve věci jednáno a právnímu zástupci žalovaných byl poskytnut prostor pro přednes závěrečného návrhu; jednalo se tedy rovněž o neúčelné podání.

58. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalovaných a lhůtu k plnění povinností z výroku II. stanovil v souladu ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení