91 Co 138/2025 - 100

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] IČO [IČO žalované], [Adresa žalované] o zaplacení 169 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. ledna 2025, č. j. 27 C 156/2024-54, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 45 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 31 346 Kč, k rukám advokáta žalobce, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky 117 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 169 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované původně domáhal zaplacení 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 9. 2024 do zaplacení, jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také „posuzované řízení 1“) a řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také „posuzované řízení 2“), tj. 150 000 Kč za každé řízení. Nárok žalobce u žalované uplatnil dne 5. 3. 2024.

3. Žalobce vzal následně dne 7. 1. 2025 zpět svou žalobu ohledně částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu plnění žalované, která poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 58 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] a ve výši 59 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně proto řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), částečně zastavil co do částky 117 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 13. 12. 2017 žalobou žalobce [právnická osoba] proti žalovaným 1. [jméno FO], 2. [Jméno žalobce], 3. [jméno FO], o zaplacení 432 000 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy způsobené obchodní korporaci, kterou žalovaní způsobili porušením povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře. Dne 19. 12. 2017 zaplacen soudní poplatek, dne 18. 1. 2017 vyzván žalobce, proč poplatek zaplatila jiná osoba, dne 19. 1. 2018 důvod platby jinou osobou vysvětlen. Dne 1. 2. 2018 rozeslána žaloba s výzvou k vyjádření, žalovanému č. 2 doručena dne 12. 2. 2018. Dne 23. 2. a 28. 2. 2018 došlo vyjádření žalovaného č. 1 a č. 3, dne 2. 3. 2018 došlo vyjádření žalovaného č.

2. Dne 5. 3. 2018 vyjádření rozesláno s výzvou k vyjádření se k námitce místní nepříslušnosti a dne 19. 3. 2018 rozesláno vyjádření žalovaných. Dne 5. 4. 2018 žalovaný č. 1 vyzván k doložení plné moci zástupce, dne 16. 4. 2018 doložena plná moc. Dne 11. 6. 2018 zamítnuta námitka místní nepříslušnosti, v právní moci 30. 6. 2018. Dne 15. 6. 2018 rozesláno vyjádření žalovaných. Dne 5. 9. 2018 voláno k jednání na 17. 12. 2018. Při jednání přednášena vyjádření účastníků, dána výzva podle § 118a odst. 1 o. s. ř., poskytnuta 30denní lhůta. Dne 16. 1. 2019 došlo vyjádření žalobce, dne 1. 3. 2019 došlo vyjádření žalovaných č. 1 a č.

3. Dne 13. 3. 2019 došlo podání žalobce, které bylo rozesláno 18. 3. 2019. Dne 22. 3. 2019 došlo vyjádření žalovaného č. 1 a č.

3. Na jednání dne 25. 3. 2019 čtena podání účastníků, jednání odročeno na 27. 6. 2019 za účelem dokazování, zvažováno přerušení řízení s ohledem na probíhající trestní řízení. Jednání zrušeno pro přerušení řízení do skončení prověřování podezření ze spáchání trestného činu vyšetřovaného [orgán] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] z důvodu hospodárnosti, usnesení v právní moci 31. 7. 2019. Dne 27. 11. 2019 učiněn dotaz na stav trestního řízení, [orgán] sděleno, že dne 9. 9. 2019 byla věc odložena, proti rozhodnutí byla podána stížnost. Dne 2. 1. 2020 sděleno, že usnesení o odložení věci bylo zrušeno a ve věci bude nadále jednáno. Dne 9. 4. 2020, 9. 6. 2020, 9. 9. 2020, 21. 12. 2020, 12. 4. 2021, 13. 7. 2021, 17. 12. 2021 sdělováno [orgán] k dotazům soudu, že se věc stále vyšetřuje. Dne 8. 3. 2022 [orgán] sděleno, že věc byla odložena a usnesení nabylo právní moci 1. 3. 2022. Dne 25. 4. 2022 pokračováno v řízení. Dne 18. 5. 2022 voláno k jednání na 29. 9. 2022, proběhla rekapitulace vyjádření účastníků, prováděny jednotky listin a jednání odročeno na 9. 1. 2023 za účelem pokračování v dokazování. Na jednání dne 9. 1. 2023 prováděny další jednotky listin a za účelem pokračování v dokazování jednání odročeno na 30. 3. 2023. Na jednání dne 30. 3. 2023 prováděny jednotky listin, skončeno dokazování, vyhlášen zamítavý rozsudek, lhůta k vypravení rozsudku prodloužena do 7. 6. 2023 z důvodu většího množství vyhlášených věcí a svátků. Soud se zabýval otázkou promlčení vznesenou žalovanými, kterou shledal důvodnou. Dále uvedl, že provedenými důkazy bylo zpochybněno, že předmětné faktury byly žalobcem proplaceny a tím mu vznikla škoda. Současně se soud vypořádal s dalšími námitkami žalobce. Dne 31. 5. 2023 došlo odvolání žalobce do rozsudku, dne 2. 6. 2023 výzva k zaplacení poplatku za odvolání, dne 8. 6. 2023 poplatek zaplacen. Dne 21. 6. 2023 rozesláno odvolání, dne 24. 7. 2023 rozesláno vyjádření k odvolání a dne 17. 8. 2023 věc předložena Vrchnímu soudu v [adresa], který dne 23. 8. 2023 nařídil jednání na 12. 12. 2023, při němž byl vyhlášen potvrzující rozsudek, v právní moci 2. 1. 2024. Vrchní soud v [adresa] se ztotožnil se závěrem o promlčení nároku, námitku rozporu s dobrýmimravy neshledal důvodnou. Dne 1. 3. 2024 došlo dovolání žalobce, dne 7. 3. 2024 dovolání s výzvou k vyjádření doručeno žalovaným, téhož dne žalobce vyzván na soudní poplatek. Dne 15. 3. 2024 soudní poplatek uhrazen a dne 28. 3. 2024 spis předložen Nejvyššímu soudu.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 15. 12. 2017 žalobou žalobce [právnická osoba]., proti žalovaným 1. [jméno FO] a 2. [Jméno žalobce] o zaplacení 33 226 706,94 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností statutárního orgánu žalobce. Dne 16. 1. 2018 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, uhradil 12. 2. 2018. Dne 27. 3. 2018 žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě. Žaloba doručena žalovanému č. 2 dne 11. 4. 2018, žalovaný č. 1 požádal dne 19. 4. 2018 o prodloužení lhůty a vznesl námitku nedostatku pravomoci soudu. Dne 23. 4. 2018 soud vyzval žalobce a žalovaného č. 2 k vyjádření k námitce nedostatku pravomoci soudu. Žalovaný č. 2 sdělil dne 3. 5. 2018, že ponechává na úvaze soudu. Žalobce se vyjádřil dne 14. 5. 2018, žalovaný č. 2 dne 10. 5. 2018, žalovaný č. 1 dne 20. 6. 2018. Usnesením ze dne 19. 11. 2018 soud rozhodl, že vůči žalovanému č. 1 je dána pravomoc českých soudů, v právní moci 7. 12. 2018. Dne 26. 2. 2020 soud vyzval žalobce k doložení listiny. Dne 13. 3. 2020 ustanoven překladatel z jazyka anglického k překladu listin, které byly součástí žaloby. Dne 25. 3. 2020 žalobce sdělil, že nemůže doložit požadovanou listinu, neboť ji už nemá. Dne 1. 5. 2020 tlumočník obdržel listiny k překladu, vyhotovení soud obdržel dne 29. 6. 2020. Dne 27. 7. 2020 rozhodnuto o tlumočném. Dne 27. 7. 2020 nařízeno jednání na den 29. 9. 2020. Žalovaný č. 1 doplnil své vyjádření dne 7. 9. 2020, dne 24. 9. 2020 rozhodnuto o dalším tlumočném. Dne 29. 9. 2020 soud požádal o další překlad. Při jednání dne 29. 9. 2020 odročeno na neurčito za účelem vyčkání dokončení překladu listin. Žalovaný č. 1 se vyjádřil dne 29. 10. 2020. Tlumočnice urgovala proplacení tlumočeného. Dne 18. 1. 2021 rozhodnuto o tlumočném a účastníci vyzváni k zaplacení zálohy na náklady na tlumočníka. Žalovaný č. 2 se vyjádřil dne 15. 1. 2021. Dne 2. 3. 2021 rozhodnuto o tlumočném a soud vyzval účastníky ke sdělení, kdo uhradil část zálohy, neboť bylo učiněno třetím subjektem, který byl již vymazán z obchodního rejstříku. Odpověď od žalovaných obdržena dne 12. 3. 2021. Tlumočnice průběžně předkládala vyhotovené překlady. Dne 7. 9. 2021 soud vyzval tlumočnici k vysvětlení některých položek na fakturách. Dne 9. 9. 2021 rozhodnuto o tlumočném. Dne 25. 5. 2022 nařízeno jednání na 4. 10. 2022, při něm prováděno dokazování listinnými důkazy, účastníci vyzváni podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, odročeno na neurčito. Žalovaný č. 2 se vyjádřil dne 10. 10. 2022, žalovaný č. 1 dne 12. 1. 2023. Další jednání konáno 18. 1. 2023, kdy bylo dokazováno listinami, odročeno na 24. 5. 2023, kdy bylo pokračováno v dokazování a odročeno na 31. 5. 2023 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem ze dne 31. 5. 2023 žaloba zamítnuta, ve věci samé rozhodnutí v právní moci 25. 11. 2023. Podle rozsudku soud prováděl řadu listinných důkazů (nájemní smlouvy, úvěrové smlouvy, smlouvy o převodu dobývacího prostoru, smlouvu o prodeji části podniku, prohlášení žalovaných, výpisy z obchodního rejstříku, smlouvy o prodeji části podniku, smlouvu o užívání dobývacích prostorů, smlouvu o postoupení pohledávky, smlouvu o dohodě o zániku povinnosti hradit úrok z úvěru, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dva znalecké posudky, zprávu auditora [právnická osoba], rozhodnutím valné hromady žalobce, zprávu auditora, rozhodnutí pol. orgánu o odložení trestní věci, výzvami k úhradě pohledávky, projekty, listinami z akvizice), kdy podle soudu žalobcem tvrzená škoda spočívající v tvrzeném navýšení nájemného za vytyčené období nevznikla, u některých nároků uplynula promlčecí doba, u některých nároků bylo dovozeno, že odpovědnost žalovaných z titulu odpovědnosti statutárního orgánu ve vztahu k žalobci nelze dovodit, celkem bylo posuzováno 7 dílčích škod, které tvrdil žalobce. Žalovaný č. 2 podal odvolání dne 15. 8. 2023 proti výroku o nákladech řízení, žalobce podal odvolání proti celému rozsudku dne 16. 8. 2023. Dne 18. 8. 2023 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání a k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 7. 11. 2023 bylo odvolací řízení o odvolání žalobce zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení v právní moci 25. 11. 2023. Dne 7. 12. 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním žalovaného č.

2. Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024 by nákladový výrok vůči žalovanému č. 2 změněn, vráceno soudu I. stupně dne 5. 3. 2024, právní moc dne 7. 3. 2024.

6. Soud I. stupně měl za zjištěné z e-mailové komunikace mezi [e-mail] a [e-mail] ze dne 29. 1. 2018, kde je v příloze připojen PDF soubor označený jako [Označení] a titulní strana z řízení [spisová značka] s razítkem [Anonymizováno] 15. 12. 2017, že se žalobce dozvěděl o podané žalobě v posuzovaném řízení 2 dne 29. 1. 2018.

7. Soud I. stupně provedl k důkazu také spis [orgán], [adresa], [název], sp. zn. [spisová značka], a to za období, kdy bylo posuzované řízení 1 přerušeno. Z něho zjistil, že byly předkládány důkazy a tvrzení, podávána vysvětlení a usnesením ze dne 9. 9. 2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. z., eventuelně porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, 2 písm. b) tr. z., případně jiného zvlášť závažného zločinu hospodářského charakteru, kterého se měli dopustit [jméno FO], [Jméno žalobce], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Proti usnesení podaly stížnost společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba]. (oznamovatelé), usnesením Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 20. 12. 2019 bylo rozhodnutí [orgán] zrušeno. [orgán] pokračoval ve vyšetřování a usnesením ze dne 23. 2. 2022 trestní věc opět odložil, právní moc 1. 3. 2022.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba je částečně důvodná.

9. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že ve vztahu k posuzovanému řízení 1 ([spisová značka]) žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku dne 12. 2. 2018, kdy byla žalobci doručena žaloba. Konec rozhodného období stanovil soud I. stupně na den 7. 1. 2025, kdy vyhlásil svůj rozsudek, neboť řízení 1 dosud neskončilo. Celková doba rozhodného období tedy činí 6 let a 10 měsíců. Ve vztahu k posuzovanému řízení 2 ([spisová značka]) žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku dne 29. 1. 2018, kdy se o zahájení řízení dozvěděl. Konec rozhodného období připadá na den 7. 3. 2024, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období tedy činí 6 let a 1 měsíc.

10. Posuzované řízení 1 bylo podle soudu I. stupně složitější, neboť bylo třeba vyzývat žalovaného č. 1 na doložení plné moci, byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti, byla dána výzva žalobci podle § 118a o. s. ř., řízení bylo přerušeno v důsledku prověřování v trestním řízení od 31. 7. 2019 do 25. 4. 2022, bylo dokazováno listinami, řízení bylo vedeno proti několika žalovaným. V řízení rozhodoval soud I. i II. stupně každý jednou, dovolací řízení není dosud skončeno. V posuzovaném řízení 2 rozhodoval soud I. stupně jednou, odvolací soud pouze přezkoumával nákladový výrok. Rovněž v tomto řízení byl vyšší počet žalovaných, byl ustanoven tlumočník, rozhodováno o tlumočném a o pravomoci soudu, řízení bylo složitější po stránce procesní. V obou posuzovaných řízeních se jednalo o žaloby na náhradu újmy způsobené obchodní korporaci, kterou žalovaní způsobili porušením povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře, což odůvodňuje závěr o složitosti skutkové a právní.

11. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce se na celkové délce posuzovaných řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Z hlediska postupu soudů soud I. stupně neshledal období nedůvodné nečinnosti, a to ani ve vedlejším řízení vedeném u [orgán], [adresa], [název] pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu posuzovaného řízení 1 se soud dotazoval průběžně na stav vedlejšího řízení. V průběhu řízení 2 je dán liknavý postup soudu z důvodu vyčkávání na překlady listin, které zakládali účastníci řízení. Význam posuzovaných řízení soud I. stupně hodnotil jako standardní, když nepřistoupil na argument žalobce, že pokud by byla v řízení shledána jeho odpovědnost za způsobení škody, bylo velmi pravděpodobné, že by mohlo mít nějaké konsekvence i z pohledu trestního práva. Podle soudu I. stupně se jednalo o pouhé hypotetické následky, které mohly ale nemusely nastat, a jako takové nemohou mít význam při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

12. Soud I. stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaných řízení je vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a za způsobenou nemajetkovou újmu je třeba přiznat peněžitou částku, jejíž základní výši soud I. stupně stanovil na 87 500 Kč u posuzovaného řízení 1 a na 76 250 Kč u posuzovaného řízení 2, když vyšel ze sazby 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky ze sazby poloviční. Tyto základní částky pak soud I. stupně modifikoval tak, že je snížil o 20 % z důvodu složitosti obou posuzovaných řízení. Ostatní kritéria nebyla důvodem pro modifikaci základních částek. Soud I. stupně s odkazem na jím citovanou judikaturu Nejvyššího soudu dodal, že zadostiučinění s ohledem na změněnou hospodářskou situaci v České republice nenavýšil, jak požadoval žalobce. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení 1 ve výši 70 000 Kč a za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení 2 ve výši 61 000 Kč, celkově 131 000 Kč. Přihlédl k tomu, že žalovaná přiznala žalobci částku 117 000 Kč, žalobce tak má nárok na zaplacení další částky 14 000 Kč (12 000 Kč za posuzované řízení 1 a 2 000 Kč za posuzované řízení 2).

13. O úroku z prodlení rozhodl soud I. stupně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 14 a 15 OdpŠk a přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, neboť žalobce nároky uplatnil u žalované dne 5. 3. 2024, žalovaná stanovisko vydala dne 30. 8. 2024 a žalobce požadoval příslušenství od 6. 9. 2024.

14. Soud I. stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a ve zbývající části žalobu o zaplacení 169 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobce neposkytl žalované v rámci předběžného projednání nároků doklad o tom, že se o zahájení posuzovaného řízení 2 dozvěděl dříve, než vyplývá z obsahu spisu.

16. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním oba účastníci řízení.

17. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III. a IV. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), f) a g) o. s. ř. Uvedl, že posuzované řízení 1 stále probíhá i po datu vydání napadeného rozsudku, stejně tak pokračují nedůvodné průtahy v něm vyvolané postupem orgánů státu. Soud I. stupně měl zohlednit absenci důvodů pro přerušení posuzovaného řízení 1 a nedůvodnost provádění rozsáhlého dokazování k důvodnosti zjevně promlčených nároků na náhradu škody, kdy tyto okolnosti nejen, že nesvědčí o složitosti řízení, ale naopak je třeba je zohlednit v rámci kritéria (nikoli koncentrovaného) postupu orgánů veřejné moci, a to k tíži žalované, tedy navýšením přiznaného odškodnění. Vytkl dále soudu I. stupně, že nesprávně nezohlednil zvýšený význam obou posuzovaných řízení pro žalobce, a to s ohledem na možné trestněprávní konsekvence (tvrzení tamějších žalobců o úmyslném způsobení škody spravovaných obchodních společností a souběžně podané trestní oznámení a návazné prověřování [orgán]) a předmět posuzovaného řízení 2 (zaplacení pro žalobce zcela likvidační částky více než 33 mil. Kč). Nakonec žalobce namítal, že soud I. stupně při stanovení základní částky ročního zadostiučinění 15 000 Kč nezohlednil extrémní míru inflace v posledních letech, která zpochybňuje adekvátnost částky stanovené judikaturou před 12 lety. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil výroky III. a IV. rozsudku soudu I. stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 169 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 9. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. rozsudku, kterým byla žalované uložena povinnosti zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, a ve výroku IV. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b) a g) o. s. ř. Žalovaná nejprve poukázala na to, že se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 1), přičemž ve smyslu žádosti žalobce o odškodnění u žalované ze dne 5. 3. 2024 žalobce výslovně ohraničil délku řízení do jeho pravomocného skončení. Soud I. stupně však žalobci přiznal náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení i za probíhající dovolací řízení, proto měla žalovaná za to, že na úroky z prodlení od vydání stanoviska žalované ze dne 30. 8. 2024 nemá žalobce nárok, neboť další průběh řízení žalobce neuplatnil u příslušné organizační složky. Kromě toho soud I. stupně nesprávně stanovil konec rozhodné doby řízení na den 7. 1. 2025 (ke dni vyhlášení jeho rozsudku) a rozhodl tak sám z vlastní ingerence o nároku, který nebyl předmětem předběžného projednání ani žaloby.

19. Dále žalovaná namítala, že ohledně řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 2), žalobce až v řízení prokázal, že se o podané žalobě dozvěděl dříve, než vyplývá z provedeného spisu. Je proto neakceptovatelné a v zásadě nespravedlivé, aby žalovanou stíhala povinnost hradit příslušenství za období, o kterém nemohla objektivně vědět ani jej předpokládat. Žalovaná uvedla, že podle ustálené judikatury i srovnávacích rozhodnutí je okamžik, kdy se účastník řízení dozví o existenci nároku, judikován k datu doručení žaloby protistraně. Žalovaná proto nesouhlasila s odůvodněním soudu I. stupně, že žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku již dne 29. 1. 2018, kdy se o zahájení řízení dozvěděl. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

20. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že částečně důvodné je toliko odvolání žalobce.

21. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých učinil správná skutková zjištění o průběhu řízení vedených u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobcem u žalované dne 5. 3. 2024 a o odškodnění nemajetkové újmy žalobce žalovanou částkami 58 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] a ve výši 59 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] na základě jejího stanoviska ze dne 30. 8. 2024. Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu I. stupně, které shrnul pod body 4 až 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí, zcela ztotožňuje.

22. Odvolací námitka žalobce podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. není opodstatněná, když žalobce ani nevysvětlil, k jakým konkrétním nesprávným skutkovým zjištěním měl soud I. stupně dospět na základě provedených důkazů. Ze shodného důvodu není opodstatněná ani odvolací námitka žalované podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., když z odvolání není zřejmé, ke kterým odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům soud I. stupně nepřihlédl, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem.

23. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 větu první a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti /v tomto směru je tak důvodná odvolací námitka podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./ a uvádí následující:

24. Při stanovení celkové doby řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ vyšel soud I. stupně správně z toho, že délka řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 1), které nebylo skončeno, činila ke dni rozhodování soudu I. stupně 6 let a 10 měsíců. Žalobce vystupující v posuzovaném řízení na straně žalovaného se o zahájení řízení dozvěděl dne 12. 2. 2018, kdy mu soud doručil žalobu; do té doby nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka]). Konec neskončeného řízení soud I. stupně správně stanovil na den 7. 1. 2025, kdy o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk rozhodoval, neboť soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

25. Odvolací soud doplnil dokazování postupem podle § 213a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 odst. 2 větou první o. s. ř. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2025, č. j. [spisová značka], který byl potřebný ke zjištění skutkového stavu a vyplynul z obsahu spisu (ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že spis Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] byl dne 28. 3. 2024 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání a žalobce v žalobě označil spisovou značku, pod kterou Nejvyšší soud věc vedl). Odvolací soud tak zjistil, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 7. 5. 2025 částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v [adresa] ze dne 12. 12. 2023, č. j. [spisová značka], jakož i rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 30. 3. 2023, č. j. [spisová značka], a věc v rozsahu zrušení vrátil Městského soudu v [adresa] k dalšímu řízení s tím, že je třeba se znovu zabývat počátkem běhu promlčecí doby u práva na náhradu škody.

26. Odvolací soud, který je též vázán § 154 odst. 1 o. s. ř., proto na základě doplněného dokazování stanovil celkovou dobu dosud neskončeného řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] odlišně od soudu I. stupně na 7 let a 8 měsíců.

27. Při stanovení celkové doby řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 2), vyšel soud I. stupně správně z toho, že délka řízení činila 6 let a 1 měsíc, neboť žalobce se o zahájení řízení dozvěděl dne 29. 1. 2018 od svého právního zástupce, který jej o podané žalobě informoval emailem z téhož dne, a řízení skončilo dne 7. 3. 2024 nabytím právní moci konečného rozhodnutí. Nejvyšší soud se k určení okamžiku, kdy dochází k zahájení řízení, vyjádřil v části III. bodu 1. Stanoviska (zahajuje-li se řízení na návrh, je řízení započato dnem, kdy návrh na zahájení řízení (žaloba) došel orgánu (soudu) – např. § 82 odst. 1 o. s. ř.“). Tento závěr však platní pouze ve vztahu k tomu, kdo řízení žalobou zahájil. Účastník vystupující v řízení na straně žalovaného se o existenci řízení dozví zpravidla až poté, co mu byla soudem doručena žaloba. Okolnosti, za kterých se účastník řízení dozví o probíhajícím řízení, jsou právně nevýznamné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Je tedy neopodstatněná odvolací námitka žalované, že „podle ustálené judikatury i srovnávacích rozhodnutí je okamžik, kdy se účastník řízení dozví o existenci nároku, judikován k datu doručení žaloby protistraně“.

28. Odvolací soud dále nepřisvědčil odvolací námitce žalované, že „vzhledem k tomu, že žalobce až v řízení prokázal, že se o podané žalobě dozvěděl dříve, než vyplývá z provedeného spisu, je neakceptovatelné a nespravedlivé, aby žalovanou stíhala povinnost hradit příslušenství za období, o kterém nemohla objektivně vědět ani jej předpokládat“. V první řadě je třeba konstatovat, že příslušenství (zde zákonný úrok z prodlení) je žalovaná povinna hradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil poškozený žalobce u žalované podle § 14 odst. 1 OdpŠk (srov. část VII. Stanoviska). Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 5. 3. 2024, proto je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení ode dne 6. 9. 2024 (§ 15 odst. 1 OdpŠk a § 1968 věta první a § 1970 o. z.) bez ohledu na to, kdy se žalobce o podané žalobě v posuzovaném řízení 2 dozvěděl.

29. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v části výroku II., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, potvrdil jako věcně správný.

30. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalované, že žalobce uplatnil předběžně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 1), kterou výslovně ohraničil do jeho pravomocného skončení, a že soud I. stupně žalobci nesprávně přiznal náhradu nemajetkové újmy i za probíhající dovolací řízení, kdy nesprávně stanovil konec rozhodné doby řízení na den 7. 1. 2025 a rozhodl tak sám z vlastní ingerence o nároku, který nebyl předmětem předběžného projednání ani žaloby.

31. Odvolací soud konstatuje, že z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ze dne 5. 3. 2024 vyplývá, že žalobce u žalované předběžně uplatnil „nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené 6 let trvajícími řízeními, konkrétně nepřiměřenou délkou těchto řízení“. Žalobce popsal průběh obou řízení ke dni sepisu své žádosti ze dne 5. 3. 2024, kdy řízení skutečně trvala 6 let a žalobce o podaném dovolání v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nemohl vědět. Dovolání totiž bylo podáno druhým účastníkem (společností [právnická osoba]) dne 1. 3. 2024 a žalobci bylo doručeno až dne 7. 3. 2024. V žalobě ze dne 21. 8. 2024 již žalobce popsal průběh řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] tak, že společnost [právnická osoba] podala dne 1. 3. 2024 dovolání k Nejvyššímu soudu, věc je vedena pod sp. zn. [spisová značka], o němž nebylo dosud rozhodnuto. Žalobce pak nikdy v průběhu řízení neuvedl, že náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] omezuje konkrétním datem. Naopak z přednesu žaloby žalobce při jednání soudu I. stupně dne 7. 1. 2025 plyne, že žalobce poukázal na to, že „řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] stále probíhá, což znamená, že celková doba řízení, která by měla být odškodňována, je samozřejmě delší než v době, kdy žaloba byla podána“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého řízení a nikoliv jen za jeho část.

32. Soud I. stupně učinil též správný závěr o tom, že celkovou délku obou řízení je třeba po zhodnocení veškerých kritérií podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk posoudit jako nepřiměřeně dlouhou, že v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, mu vznikla nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích, když žalobce se na délce řízení nijak nepodílel a význam předmětu řízení pro žalobce nebyl pouze nepatrný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011). Při stanovení základní částky odškodnění soud I. stupně správně vyšel z částky 15 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky 1 250 Kč za každý měsíc řízení), když řízení nebyla dlouhá nijak extrémně, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případů očekávat.

33. Co se týká odvolací námitky žalobce, že při stanovení výše náhrady je na místě zohlednit vysokou míru inflace od roku 2010 do současnosti, připomíná odvolací soud úvahy Nejvyššího soudu, které ho v roce 2010 vedly k přijetí závěru o přiměřenosti základní částky, z níž se při určování výše zadostiučinění vychází, tj. v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud jednak vyšel z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“), který považoval za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Nejvyšší soud pak poukázal na rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26, z něhož je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 Eur za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Z uvedeného vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč (tj. 600 až 800 Eur) za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je stále nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Soud I. stupně tedy nepochybil, když základní částku odškodnění nenavyšoval s ohledem na vysokou míru inflace, když zcela správně citoval k této otázce konstantní judikaturu Nejvyššího soudu.

34. Odvolací soud konstatuje, že základní částka odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 1) v trvání 7 let a 8 měsíců tak činí 100 000 Kč, základní částka odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 2) v trvání 6 let a 1 měsíc tak činí 76 250 Kč, přičemž tyto základní částky je třeba upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk.

35. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o nutnosti snížit základní částku odškodnění z důvodu hodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, tj. s ohledem na vyšší složitost obou řízení.

36. Co se týká posuzovaného řízení 1, vyšší složitost řízení je dána již tím, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně též přiléhavě poukázal na to, že řízení o náhradu škody, kterou měly tři žalované osoby (mezi nimiž byl i žalobce), jakožto jednatelé žalující obchodní společnosti způsobit této obchodní společnosti svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 a § 135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou obecně považována za skutkově i právně složitější soudní řízení. Bylo tomu tak i v nyní posuzovaném řízení 1, byť žalobce namítá, že žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení žalobou uplatněného nároku, když tento závěr mohl být učiněn bez provádění jakéhokoliv rozsáhlejšího dokazování. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 30. 3. 2023 vyplývá, že za účelem posouzení námitky promlčení sice nebylo provedeno velké množství listinných důkazů (dvě smlouvy o poradenství, dvě faktury, výpisy z účtů, zápis z jednání řádné valné hromady, schválení účetní závěrky, úplné výpisy z obchodního rejstříku a trestní rozsudek), nicméně právní posouzení věci je obsaženo na více stranách rozsudku, které pak doplnil ještě Vrchní soud v [adresa], jako soud odvolací. Z uvedeného důvodu odvolací soud shledal snížení základní částky odškodnění soudem I. stupně z důvodu vyšší složitosti řízení o 20 % jako přiměřené.

37. Co se týká posuzovaného řízení 2, které probíhalo pouze na dvou stupních soudní soustavy, předmětem řízení byl také nárok na náhradu škody, kterou měly dvě žalované osoby (mezi nimiž byl i žalobce), jakožto jednatelé žalující obchodní společnosti způsobit této obchodní společnosti svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře. V uvedeném řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování (skutková zjištění Městského soudu v [adresa] jsou v jeho rozsudku ze dne 31. 5. 2023 obsažena na 8 stranách), právní složitost spočívala též v tom, že předmětem řízení bylo 7 dílčích škod (právní hodnocení je obsaženo na 6 stranách citovaného rozsudku) a procesní složitost byla způsobena nutností v průběhu celého řízení pořizovat překlady listin do českého jazyka. Odvolací soud tak dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru o nutnosti snížit základní částku odškodnění z důvodu vysoké složitosti řízení o 30 %.

38. Soud I. stupně správně uvedl, že žalobce se na délce obou řízení negativním způsobem nepodílel /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá důvod pro snížení ani navýšení základní částky odškodnění.

39. Odvolací soud shledal pochybení v postupu orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení 1 /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, když řízení bylo po dobu téměř tří let (od 31. 7. 2019 do 25. 4. 2022) bezdůvodně přerušeno podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. do skončení prověřování podezření ze spáchání trestného činu v souvislosti s proplacením faktur. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 30. 3. 2023 totiž nevyplývá, že by pro posouzení námitky promlčení bylo jakkoliv relevantní zjištění, zda proplacené faktury byly fiktivní či nikoliv. Městský soud v [adresa] na usnesení [orgán] o odložení věci ze dne 23. 2. 2022 odkazoval toliko v souvislosti s jeho dalším závěrem, že nemohlo dojít ke vzniku škody na straně žalující obchodní společnosti. Tato otázka však z důvodu shledání důvodnosti námitky promlčení nebyla vůbec posuzována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3110/2014).

40. Soud I. stupně uvedené zjištění nepromítl do výše zadostiučinění, ačkoliv platí, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). Uvedený průtah v trvání téměř tří let se na celkové délce řízení podílel zásadním způsobem, což zakládá důvod pro zvýšení základní částky odškodnění u posuzovaného řízení 1 o 20 %.

41. Stejně tak bylo třeba postupovat u posuzovaného řízení 2, v němž byla shledána liknavost při vyčkávání na překlady listin a rozhodování o tlumočném. Odvolací soud navíc zjistil průtahy v období od prosince 2018 do února 2020 (od rozhodnutí o pravomoci českých soudů do učinění dalšího úkonu soudem) a od září 2021 do května 2022 (od rozhodnutí o tlumočném do nařízení jednání). Uvedené skutečnosti zakládají důvod pro zvýšení základní částky odškodnění u posuzovaného řízení 2 o 10 %.

42. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o běžném významu předmětu posuzovaného řízení 1 pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, neboť se jednalo o případ řízení (žaloba o zaplacení peněžité částky 432 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 12. 2017 do zaplacení, kterou by byli povinni uhradit společně a nerozdílně tři žalovaní), jemuž ustálená judikatura nepřiznává typově vyšší význam /část IV. písm. d) Stanoviska/. Posuzované řízení 1 nemohlo mít žádný vliv na případnou trestněprávní odpovědnost žalobce, neboť prověřování podezření ze spáchání trestného činu probíhalo zcela samostatně vedle posuzovaného řízení 1. Věc byla nakonec [orgán] odložena a jakékoliv rozhodnutí vydané v posuzovaném řízení 1 by na tom nemohlo ničeho změnit. Z uvedeného důvodu je správný závěr soudu I. stupně, že hodnocení uvedeného kritéria nezakládá důvod pro navýšení základní částky odškodnění u posuzovaného řízení 1.

43. Odvolací soud však dospěl k odlišnému závěru u posuzovaného řízení 2, jehož předmětem byla žaloba o zaplacení částky převyšující 33 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 12. 2017 do zaplacení, kterou by byli povinni uhradit společně a nerozdílně dva žalovaní. Je zřejmé, že již výše peněžité částky, kterou by byl žalobce v případě vyhovujícího rozsudku povinen zaplatit, a která se zcela vymykala majetkovým poměrům žalobce (žalovaná nenabídla žádné důkazy prokazující opak), nutně umocňovala intenzitu nemajetkové újmy žalobce. Tato skutečnost podle odvolacího soudu zakládá důvod pro zvýšení základní částky odškodnění u posuzovaného řízení 2 o 20 %. Ani posuzované řízení 2 nemohlo mít žádný vliv na případnou trestněprávní odpovědnost žalobce, když odložení trestní věci se týkalo i tohoto řízení.

44. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní částku odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 1) ve výši 100 000 Kč je po zohlednění procentních modifikací nutné snížit o 20 % (složitost řízení) a zároveň zvýšit o 20 % (postup orgánů veřejné moci během řízení) na výsledných 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila 58 000 Kč a soud I. stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci dalších 12 000 Kč (a žalovaná část výroku II., kterým byla žalované tato povinnost uložena, nenapadla odvoláním), je třeba doplatit částku 30 000 Kč.

45. Základní částku odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení 2) ve výši 76 250 Kč je po zohlednění procentních modifikací nutné snížit o 30 % (složitost řízení) a zároveň zvýšit o 10 % (postup orgánů veřejné moci během řízení) a zvýšit o 20 % (význam předmětu řízení pro žalobce) na výsledných 76 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila 59 000 Kč a soud I. stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci další 2 000 Kč (a žalovaná část výroku II., kterým byla žalované tato povinnost uložena, nenapadla odvoláním), je třeba doplatit částku 15 250 Kč.

46. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v části zamítavého výroku III. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 45 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

47. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

48. Úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši 31 346 Kč. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 4 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 27 346 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 2 účelně vynaložené úkony právní služby do 31. 12. 2024 po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby soudu dne 21. 8. 2024 podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za 4 účelně vynaložené úkony právní služby od 1. 1. 2025 po 3 500 Kč z tarifní hodnoty 59 250 Kč za účast na jednání před soudem I. stupně dne 7. 1. 2025, odvolání proti rozsudku ze dne 14. 2. 2025, vyjádření k odvolání žalované ze dne 21. 3. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 13. 8. 2025 podle § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby provedené do 31. 12. 2024 po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby provedené od 1. 1. 2025 po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 4 746 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.

49. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

50. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně a část výroku II., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 14 000 Kč, nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení