27 C 156/2024 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 117 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 117 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 169 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 169 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení zamítá.

IV. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky coby náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také „posuzované řízení 1“) a řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také „posuzované řízení 2“, společně také jako „posuzovaná řízení“). Požadoval zadostiučinění v penězích ve výši 150 000 Kč za každé řízení. Nároky byly uplatněny u žalované dne 5. 3. 2024 a ke dni podání žaloby žalovaná nároky neprojednala. Posuzované řízení 1 proběhlo pouze před dvěma instancemi soudní soustavy, trvalo 6 let od podání žaloby dne 13. 12. 2017 do 2. 1. 2024. Stran složitosti dosahovala věc ve srovnání s jinými řízení standardní složitosti. Posuzované řízení 2 probíhalo pouze před jednou instancí a probíhalo od podání žaloby dne 14. 12. 2017 do 25. 11. 2023. Po skutkové, právní ani procesní stránce věc nevykazovala vyšší než standardní stupeň složitosti. V obou řízeních žalobce vystupoval jako žalovaný. Žalobce nepostupoval obstrukčně ani nijak neztěžoval efektivní průběh řízení. Příčinou celkové délky řízení v obou případech byly zejména velké časové prodlevy mezi jednotlivými jednáními. Uvedl, že je dán zvýšený význam řízení pro žalobce s ohledem na vyšší hodnotu předmětu sporu, která v posuzovaném řízení 2 dosahovala částky více než 33 000 000 Kč. Žalobce požadoval částku 30 000 Kč za jeden rok každého z výše uvedených řízení. Při jednání žalobce doplnil, že v posuzovaných řízení soudy shledaly nároky promlčené, tudíž nebylo třeba obsáhlé dokazování. Význam řízení byl zvýšený i proto, že posuzovaná řízení souvisela s podaným trestním oznámením. Základní částku navrhl zvýšit o míru inflace. Dále doplnil, že u posuzovaného řízení 2 se domáhá odškodnění až do právní moci usnesení [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto o odvolání směřujícímu proti nákladovému výroku. Současně zmínil, že se nemůže domáhat odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení, ve kterém nebylo zahájeno trestní stíhání.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní přípisem doručeným žalované dne 5. 3. 2024 uplatnil nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které vyčíslil celkově na 300 000 Kč. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání uzavřela, že celková délka obou posuzovaných řízení nebyla přiměřená. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 58 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] a ve výši 59 000 Kč za řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]. Posuzované řízení 1 označila za složitější jak z hlediska právního, tak skutkového. Jeho délka činila 5 let a 10 měsíců pro žalobce, který dne 5. 3. 2018 doručil soudu vyjádření k žalobě. Rozhodováno bylo na dvou stupních soudní soustavy s tím, že každý soud rozhodoval jedenkrát. Dále uvedla, že posuzované řízení 1 bylo přerušeno 3 roky kvůli probíhajícímu trestnímu řízení. Posuzované řízení 2 trvalo 5 let a 11 měsíců pro žalobce, kterému byla doručena žaloba 11. 4. 2018. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž odvolací soud rozhodoval o odvolání do nákladového výroku. Řízení označila za složitější. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. S řízeními, jejichž předmětem je zaplacení peněžité pohledávky, není spojen presumovaný zvýšený význam pro jejich účastníky. V daném případě nebyly shledány žádné okolnosti, které by měly vést k závěru o potřebě navýšení základní částky zadostiučinění. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Na jednání dne 7. 1. 2025 vzal žalobce zpět svou žalobu ohledně částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení z důvodu plnění žalované. Soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Předmětem řízení zůstala částka 183 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení.

4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že dne 5. 3. 2024 bylo žalované doručeno předběžné uplatnění nároku žalobce týkající se předmětných nároků.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 30. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění celkem ve výši 117 000 Kč, a to za posuzované řízení 1 ve výši 58 000 Kč a za posuzované řízení 2 ve výši 59 000 Kč.

7. Z e-mailová komunikace mezi [e-mail] a [e-mail] z 29. 1. 2018, kde je v příloze připojen PDF soubor označený jako [Anonymizováno] a je připojena titulní strana z řízení [Anonymizováno] s razítkem lustrum 15. 12. 2017 soud zjistil, že se žalobce dozvěděl o podané žalobě v posuzovaném řízení 2 dne 29. 1. 2018.

8. Ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 13. 12. 2017 došla [Anonymizováno] žaloba o zaplacení 432 000 Kč s příslušenstvím žalobce [právnická osoba] proti žalovanému 1. [jméno FO], 2. [Jméno žalobce], 3. [jméno FO] coby náhrady újmy způsobené obchodní korporaci, kterou žalovaní způsobili porušením povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře. Dne 19. 12. 2017 vybrán soudní poplatek. Dne 29. 12. 2017 soudní poplatek zaplacen. Dne 18. 1. 2017 vyzván žalobce, proč za něj zaplatila poplatek jiná osoba. Dne 19. 1. 2018 důvod platby jinou osobou vysvětlen. Dne 1. 2. 2018 rozeslána žaloba s výzvou k vyjádření. Dne 23. 2. a 28. 2. 2018 došlo vyjádření žalovaného 1 a 3, dne 12. 2. 2018 byla žaloba doručena žalovanému 2, tedy žalobci. Dne 2. 3. 2018 došlo vyjádření žalovaného 2. Dne 5. 3. 2018 vyjádření rozesláno s výzvou k vyjádření se k námitce místní nepříslušnosti. Dne 19. 3. 2018 rozesláno vyjádření žalovaných. Dne 5. 4. 2018 žalovaný 1 vyzván k doložení plné moci zástupce. Dne 16. 4. 2018 doložena plná moc. Dne 11. 6. 2018 zamítnuta námitka místní nepříslušnosti, v právní moci 30. 6. 2018. Dne 15. 6. 2018 rozesláno vyjádření žalovaných. Dne 5. 9. 2018 voláno k jednání na 17. 12. 2018. Při jednání přednášena vyjádření účastníků, dána výzva dle § 118a odst. 1 o. s. ř., poskytnuta 30denní lhůta. Dne 16. 1. 2019 došlo vyjádření žalobce. Dne 1. 3. 2019 došlo vyjádření žalovaných 1 a 3. Dne 7. 3. 2019 dotaz na kancelář na podání ohledně doplnění žaloby. Dne 13. 3. 2019 došlo podání žalobce, které bylo rozesláno 18. 3. 2019. Dne 22. 3. 2019 došlo vyjádření žalovaného 1 a 3 k podání žalobce. Na jednání dne 25. 3. 2019 odročené na 27. 6. 2019 čtena podání účastníků, jednání odročeno za účelem dokazování, zvažováno přerušení řízení s ohledem na probíhající trestní řízení, jednání zrušeno pro přerušení řízení do skončení prověřování podezření ze spáchání trestného činu vyšetřovaného [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] z důvodu hospodárnosti, usnesení v právní moci 31. 7. 2019. Dne 27. 11. 2019 učiněn dotaz na stav trestního řízení. Dne 11. 12. 2019 [právnická osoba] sděleno, že dne 9. 9. 2019 byla věc odložena, přičemž proti tomuto rozhodnutí byla podána stížnost. Dne 2. 1. 2020 sděleno, že usnesení o odložení věci bylo zrušeno a ve věci bude nadále jednáno. Dne 9. 4. 2020 policií sděleno, že se věc stále vyšetřuje. Dne 9. 6. 2020, 9. 9. 2020, 21. 12. 2020, 12. 4. 2021, 13. 7. 2021, 17. 12. 2021 sděleno soudu, že věc je stále ve stádiu prověřování. Dne 8. 3. 2022, že věc byla odložena a usnesení nabylo právní moci 1. 3. 2022. Dne 17. 3. 2022 zasláno s doložkou právní moci. Dne 25. 4. 2022 pokračováno v řízení. Dne 18. 5. 2022 voláno k jednání na 29. 9. 2022, na něm bylo jednání odročeno na 9. 1. 2023, proběhla při něm rekapitulace vyjádření účastníků, prováděny jednotky listin za účelem pokračování v dokazování jednání odročeno. Na jednání dne 9. 1. 2023 prováděny další jednotky listin za účelem pokračování v dokazování odročeno na 30. 3. 2023. Na jednání dne 30. 3. 2023 prováděny další jednotky listin, skončeno dokazování, vyhlášen zamítavý rozsudek, na němž je doložka právní moci 2. 1. 2024, lhůta k vypravení rozsudku prodloužena do 7. 6. 2023 z důvodu většího množství vyhlášených věcí a svátků. Soud se zabýval předně otázkou promlčení vznesenou žalovanými, a uzavřel, že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody je promlčen, což postačuje k zamítnutí žaloby, současně zmiňuje, že provedenými důkazy bylo zpochybněno, že předmětné faktury navíc byly žalobcem proplaceny a tím mu vznikla škoda, a to v návaznosti na důkaz provedený výpisem z účtu ohledně provedení úhrad těchto částek, ze kterého nebylo dostatečně zřejmé, že se jedná o účet žalobce, a důkaz nabízený žalobcem k tomu byl navržena až po nastalé koncentraci, současně se soud vypořádal s dalšími námitkami žalobce a tedy žalobu zcela zamítl. Dále z rozsudku [Anonymizováno], který přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, ve věci [Anonymizováno], plyne, že se odvolací soud ztotožnil, že je potřeba uplatnit ustanovení § 398 obch. z. a tedy po doplněném dokazování má za to, že lhůta promlčecí je čtyřletá v případě obou dílčích nároků a žaloba tedy byla podána po uplynutí promlčecí lhůty, námitku rozporu s dobrými mravy neshledal za důvodnou. Dne 31. 5. 2023 došlo odvolání do rozsudku. Dne 2. 6. 2023 vyzván žalobce na poplatek za odvolání. Dne 8. 6. 2023 poplatek složen. Dne 21. 6. 2023 odvolání rozesláno. Dne 24. 7. 2023 vyjádření k odvolání rozesláno. Dne 17. 8. 2023 věc předložena [Anonymizováno]. Dne 23. 8. 2023 voláno k jednání na 12. 12. 2023. Na jednání dne 12. 12. 2023 vyhlášen potvrzující rozsudek, v právní moci 2. 1. 2024. Dne 1. 3. 2024 došlo dovolání žalobce. Dne 7. 3. 2024 dovolání s výzvou k vyjádření doručeno žalovaným, téhož dne žalobce vyzván na soudní poplatek. Dne 15. 3. 2024 soudní poplatek za dovolání uhrazen. Dne 28. 3. 2024 spis předložen [Anonymizováno]. Na č. l. 427 je úřední záznam, že na podatelnu [Anonymizováno] dne 14. 11. 2024 bylo doručeno podání bez průvodního dopisu, následně žádal [adresa] o zapůjčení spisu.

9. Ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 15. 12. 2017 byla doručena soudu žaloba [právnická osoba]., proti žalobci [Jméno žalobce] a [jméno FO] o zaplacení 33 226 706,94 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností statutárního orgánu žalobce. Dne 16. 1. 2018 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, uhradil 12. 2. 2018. Dne 27. 3. 2018 žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě. Žaloba doručena žalobci dne 11. 4. 2018. Žalovaný [jméno FO] požádal dne 19. 4. 2018 o prodloužení lhůty, vznesl námitku nedostatku pravomoci soudu. Dne 23. 4. 2018 soud vyzval žalobce a žalovaného 2, tedy [Jméno žalobce], k vyjádření k námitce nedostatku pravomoci soudu. Žalovaný 2 sdělil dne 3. 5. 2018, že ponechává na úvaze soudu. Žalobce se vyjádřil dne 14. 5. 2018, žalovaný 2 dne 10. 5. 2018, žalovaný 1 dne 20. 6. 2018. Usnesením ze dne 19. 11. 2018 soud rozhodl, že vůči žalovanému 1 je dána pravomoc českých soudů, v právní moci 7. 12. 2018. Dne 26. 2. 2020 soud vyzval žalobce k doložení listiny. Dne 13. 3. 2020 ustanoven překladatel z jazyka anglického k překladu listin, které byly součástí žaloby. Dne 25. 3. 2020 žalobce sdělil, že nemůže doložit požadovanou listinu, neboť ji už nemá. Dne 1. 5. 2020 tlumočník obdržel listiny k překladu, vyhotovení soud obdržel dne 29. 6. 2020. Dne 27. 7. 2020 rozhodnuto o tlumočném. K pokynu z 27. 7. 2020 volána k ústnímu jednání na den 29. 9. 2020. Žalovaný 1 doplnil své vyjádření dne 7. 9. 2020. Dne 24. 9. 2020 rozhodnuto o dalším tlumočném. Dne 29. 9. 2020 soud požádal tlumočníka o další překlad. Při jednání dne 29. 9. 2020 odročeno na neurčito za účelem vyčkání dokončení překladu listin. Žalovaný se vyjádřil dne 29. 10. 2020. Tlumočnice urgovala proplacení tlumočeného. Dne 18. 1. 2021 rozhodnuto o tlumočném a účastníci vyzváni k zaplacení zálohy na náklady na tlumočníka. Žalovaný 2 se vyjádřil dne 15. 1. 2021. Dne 2. 3. 2021 rozhodnuto o tlumočném a soud vyzval účastníky ke sdělení, kdo uhradil část zálohy na provedení podkladů, neboť bylo učiněno třetím subjektem, který byl již vymazán z obchodního rejstříku. Odpověď obdržena od žalovaných dne 12. 3. 2021. Průběžně tlumočnice soudu předkládala vyhotovené překlady. Dne 7. 9. 2021 soud vyzval tlumočnici k vysvětlení některých položen na fakturách. Dne 9. 9. 2021 rozhodnuto o tlumočném. K pokynu z 25. 5. 2022 nařízeno ústní jednání na 4. 10. 2022, při něm prováděno dokazování listinnými důkazy, účastníci vyzváni dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, odročeno na neurčito. Žalovaný 2 se vyjádřil dne 10. 10. 2022, žalovaný 1 dne 12. 1. 2023. Další jednání konáno 18. 1. 2023, kdy bylo pokračováno v dokazování listinami, odročeno na 24. 5. 2023. Pokračováno v dokazování, odročena na 31. 5. 2023 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem ze dne 31. 5. 2023 žaloba zamítnuta, ve věci samé rozhodnutí v právní moci 25. 11. 2023. Dle rozsudku soud prováděl v řízení řadu listinných důkazů, a to listiny představující nájemní smlouvy, úvěrové smlouvy, smlouvy o převodu dobývacího prostoru, smlouvu o prodeji části podniku, prohlášení žalovaných, výpisy z obchodního rejstříku, smlouvy o prodeji části podniku, smlouvu o užívání dobývacích prostorů, smlouvu o postoupení pohledávky, smlouvu o dohodě o zániku povinnosti hradit úrok z úvěru, rozhodnutí [Anonymizováno], dva znalecké posudky, zprávu auditora [právnická osoba], rozhodnutím valné hromady žalobce, zprávu auditora, rozhodnutí pol. orgánu o odložení trestní věci, výzvami k úhradě pohledávky, projekty, listinami z akvizice, kdy dle právním závěrů soudu žalobcem tvrzená škoda spočívající v tvrzeném navýšení nájemného za vytyčené období nevznikla, u některých nároků uplynula promlčecí doba, u některých nároků bylo dovozeno, že odpovědnost žalovaných z titulu odpovědnosti statutárního orgánu ve vztahu k žalobci nelze dovodit, celkem bylo posuzováno 7 dílčích škod, které tvrdil žalobce. Žalovaný 2 podal odvolání dne 15. 8. 2023 proti nákladovému výroku. Žalobce podal odvolání proti všem výroků. dne 16. 8. 2023. Dne 18. 8. 2023 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání a na zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 7. 11. 2023 odvolací řízení o odvolání žalobce zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, usnesení v právní moci 25. 11. 2023. Dne 7. 12. 2023 spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním žalovaného 2. Rozhodnuto dne 26. 2. 2024, vráceno soudu prvního stupně dne 5. 3. 2024, na usnesení právní moc 7. 3. 2024 tedy co do nákladového výroku vůči žalovanému 2, tento byl rozhodnutím odvolacího soudu změněn.

10. Ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], a to za období, kdy bylo posuzované řízení 1 přerušeno, soud zjistil, že dne 10. 7. 2019 soud obdržel doplňující důkazy a tvrzení od spol. [právnická osoba], a [právnická osoba]. Dne 18. 7. 2019 bylo na úřední záznam provedeno doplnění podaného vysvětlení od pana [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Dne 30. 7. 2019 podána vysvětlení u pol. orgánu [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze dne 5. 9. 2019 je ve spisu úřední záznam, dle kterého [jméno FO] zaslal pol. orgánu vyjádření k žalobám vedeným u [Anonymizováno] na základě žalob spol. [Anonymizováno] a [právnická osoba], přílohy byly uložen na CD, to je založeno ve spise. Dne 29. 8. 2019 pol. orgán pořizoval výpisy z obchodního rejstříku a současně jsou založeny listiny, které obdržel pol. orgán od [jméno FO]. Dne 25. 7. 2019 podal doplnění vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením ze dne 9. 9. 2019 pol. orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. z., eventuelně porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst, 1, 2 písm. b) tr. z., případně jiného zvlášť závažného zločinu hospodářského charakteru, kterého se měli dopustit [jméno FO], [Jméno žalobce], [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Proti usnesení podal dne 13. 9. 32019, doručeno pol. orgánu 18. 9. 2019 stížnost oznamovatel, tedy spol. [právnická osoba], a [právnická osoba]., kterou doplnil 4. 10. 2019. [Anonymizováno] usnesením ze dne 20. 12. 2019 stížnost vyhodnotilo tak, že k této stížnosti usnesení ze dne 9. 9. 2019 pol. orgánu zrušilo a uložilo pol. orgánu, aby o věci znovu rozhodl. Dne 5. 3. 2020 podal doplňující vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 18. 2. 2020 k žádosti pol. orgánu sdělil oznamovatel, tedy [právnická osoba], a [právnická osoba]., kontaktní údaje osob, které si pol. orgán žádal a bude si je zvát k podání vysvětlení. V mezidobí 31. 1. 2020 byl oznamovatel nahlížet do spisu. Opatřením ze dne 7. 5. 2020 byl přibrán znalecký ústav [právnická osoba]. k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví oceňování podniků. Ze dne 21. 4. 2020 je ve spise úřední záznam s tím, že vrchní komisařka sice měla k dispozici znalecké posudky předložené protistranami sporu ve věci civilní žaloby spol. [Anonymizováno] [právnická osoba]., a [právnická osoba]., které vyhotovili znalci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa] a znalecký ústav, komisařka zaznamenala komunikaci, kdy poptávala zpracovatele revizního znaleckého posudku. Dne 15. 5. 2020 znalecký ústav sdělil, že se cítí ve věci podjatý, z tohoto důvodu 25. 5. 2020 pol. orgán zrušil opatření o přibrání znalce. Dne 19. 5. 2021 podal doplňující vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Dne 15. 6. 2021 rovněž. Dne 1. 6. 2021 podal doplňující vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 22. 6. 2021 podal doplňující vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 1. 7. 2021 podal doplňují vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Dne 20. 2. 2020 pol. orgán navrhl [Anonymizováno] postup dle § 8 odst. 2 tr. ř., tedy aby vyžádal informace podléhající bankovnímu tajemství u níže uvedených bank k následujícím účtům, jsou to účty u celkem 7 bank, současně požádal pol. orgán [Anonymizováno], aby vyžádalo informace podléhající bankovnímu tajemství u účtů, které měl vlastnit konkrétně pan [jméno FO], následně státní zástupce dne 27. 2. 2020 provedl vyžádání požadovaných informací pol. orgánem a následně na to mu docházely průběžně odpovědi na jeho žádosti. Vyhodnocení informací, které měl pol. orgán k dispozici, bylo provedeno 21. 1. 2021. Dne 27. 10. 2020 oznamovatel sdělil pol. orgánu informace, které u něj pol. orgán dne 18. 2. 2020 obdržel, tedy doplnil svá tvrzení. Usnesením ze dne 23. 2. 2022 pol. orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 tr. z. a zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. z., kterých se měli dopustit [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Jméno žalobce], na usnesení je doložka právní moci dne 1. 3. 2022.

11. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. Ve vztahu k posuzovanému řízení 1 ([Anonymizováno]) žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku dne 12. 2. 2018, kdy byla žalobci doručena žaloba. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 7. 1. 2025, neboť posuzované řízení 1 dosud neskončilo. nebylo skončeno, tedy soud určil konec období k datu vyhlášení rozsudku. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 6 let a 10 měsíců.

22. Ve vztahu k posuzovanému řízení 2 ([Anonymizováno]) žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku dne 29. 1. 2018, kdy se o zahájení řízení žalobce dozvěděl. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum 7. 3. 2024, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 6 let a 1 měsíc.

23. Z hlediska složitosti věci bylo posuzované řízení 1 složitější, neboť bylo třeba vyzývat žalovaného 1. na doložení plné moci, byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti, dále byla dána výzva dle § 118a o. s. ř. žalobci. Řízení bylo přerušeno v důsledku prověřování v trestním řízení, a to od 31. 7. 2019 do 25. 4. 2022. V průběhu posuzovaného řízení 1 bylo dokazování provedeno listinami. Nadto už z okolnosti, že je řízení vedeno proti několika žalovaným je třeba učinit závěr, že je řízení procesně složitější. V posuzovaném řízení 1 rozhodoval soud I. i II. stupně každý jednou. Nyní probíhá dovolací řízení, které není dosud skončeno. V posuzovaném řízení 2 rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, odvolací řízení do rozsudku bylo zastaveno, odvolací soud pouze přezkoumával nákladový výrok ve vztahu k žalobci ve zdejším řízení. Rovněž v tomto řízení byl dán vyšší počet žalovaných, což svědčí o procesní složitosti. V posuzovaném řízení soud ustanovil tlumočníka k překladu listin a rozhodoval o tlumočném a rozhodoval o pravomoci soudu. Soud na základě uvedeného hodnotí i posuzované řízení 2 jako složitější po stránce procesní. V obou posuzovaných řízeních se jednalo o žaloby na náhradu újmy způsobené obchodní korporaci, kterou žalovaní způsobili porušením povinnosti při výkonu funkce statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře, což bezpochyby odůvodňuje závěr o složitosti skutkové a právní. Nelze souhlasit s žalobcem, že pokud soud rozhodně o zamítnutí žaloby pro promlčení, jedná se o věc jednoduchou.

24. K tomu soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu nepřísluší, aby hodnotil rozsah dokazování soudem, případně zda soud měl či neměl v přerušeném řízení pokračovat.

25. Soud se zabýval i průběhem vedlejšího trestního řízení vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] Řízení bylo zahájeno na základě trestního oznámení společnosti, která podávala žaloby v posuzovaných řízeních 1 a 2 mj. proti žalobci. V jeho průběhu bylo opakovaně žádáno o poskytnutí součinnosti, opatřením přibrán znalecký ústav, což bylo následně zrušeno a vysvětlení podala řada osob. V jeho průběhu byla věc odložena, což následně zrušil státní zástupce, a poté opětovně došlo k odložení věci. V průběhu vedlejšího řízení soud neshledal období nečinnosti.

26. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaných řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

27. Z hlediska postupu soudů soud neshledal období nedůvodné nečinnosti. V průběhu posuzovaného řízení 1 se soud dotazoval průběžně na stav vedlejšího řízení. V průběhu řízení 2 je dán liknavý postup soudu z důvodu vyčkávání na překlady listin, které zakládali účastníci řízení.

28. Pokud jde o význam posuzovaných řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní, neboť předmětem posuzovaných řízení nebyla věc, u níž se standartní význam řízení presumuje (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Nelze přistoupit na argument žalobce, že pokud by byla v řízení shledána jeho odpovědnost za způsobení škody, bylo velmi pravděpodobné, že by mohlo mít nějaké konsekvence i z pohledu trestního práva. Jedná se o pouhé hypotetické následky, které mohly ale nemusely nastat, a jako takové nemohou mít význam při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem posuzovaných řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaných řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

30. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

31. Soud shledal celkovou dobu původních řízení jako nikoli extrémně dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na 15 000 Kč, přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na 7 500 Kč. Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení posuzovaných řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat. Ve vztahu k posuzovanému řízení 1 tak základní částka činí 87 500 Kč a ve vztahu k posuzovanému řízení 2 činí základní částka 76 250 Kč.

32. Základní částky 87 500 Kč a 76 250 Kč soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částky o 20 % u obou posuzovaných řízení. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení soud základní částku nikterak nemodifikoval, stejně tak z pohledu významu řízení. Za postup soudu soud základní částku již taktéž neupravoval, neboť prodlevy soudu se projevily již v závěru, že délka řízení byla nepřiměřená. Ve výsledku tedy náleží žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení 1 částka 70 000 Kč a za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení 2 částka 61 000 Kč, celkově 131 000 Kč.

33. Soud dodává, že nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněné hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadovala žalobkyně. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 či sp. zn. 30 Cdo 2184/2020). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021 či sp. zn. 30 Cdo 3673/2021), a k témuž závěru se přihlásil i Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21).

34. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná přiznala stanoviskem ze dne 30. 8. 2024 žalobci částku 117 000 Kč. Soud tak uzavřel, že žalobce má kromě výše uvedeného nárok na zaplacení částky 14 000 Kč (12 000 Kč za posuzované řízení 1 a 2 000 Kč za posuzované řízení 2).

35. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 14 a 15 OdpŠk tak, že přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, neboť od tohoto data se žalovaná nacházela v prodlení s vyplacením částky 14 000 Kč (žalobce nároky uplatnil u žalované dne 5. 3. 2024, stanovisko vydala v zákonné šestiměsíční lhůtě dne 30. 8. 2024 a žalobce požadoval příslušenství od 6. 9. 2024).

36. Na základě výše uvedeného tak soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí. Ve zbytku, tedy co do částky 169 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 169 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

37. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce sice byl úspěšný v rámci posuzování nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku ve vztahu k obou posuzovaným řízením, nicméně nárok ohledně posuzovaného řízení 2, respektive doplatek náhrady újmy za toto posuzované řízení závisel na faktu, že žalovaná nesprávně posoudila počátek období, za které náleží žalobci újma. Učinila tak však vinou žalobce, neboť ten prokázal dřívější počátek uvedeného období až v rámci soudního řízení, i když měl tyto důkazy k dispozici již v rámci předběžného projednávání nároku u žalované. Jinými slovy tyto důkazy mohl a měl poskytnout žalované už v předsoudním řízení, případně i do soudního jednání dne 7. 1. 2025. S ohledem na uvedené soud rozhodl, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, neboť úspěch obou účastníků v řízení byl 50 : 50 (úspěch žalobce u posuzovaného řízení 1 a neúspěch u posuzovaného řízení 2).

38. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku II. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení