91 Co 165/2022- 60

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 134/2021-43, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené době.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení u Krajského soudu v Brně vedené pod sp. zn. 32 K 1/2003 bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka Stavmont spol. s r. o. Dle zprávy auditora ze dne [datum] byl dlužník ke dni [datum] ve ztrátě [částka]. Majetek dlužníka sestával ze strojů, přístrojů, zařízení, dopravních prostředků, softwaru a inventáře, dlužník vlastnil budovy, sklady, garáže, dílny, komíny, dlažby a další stavební materiály, kontejnery a buňky, stavební vybavení, desítky vozidel, přívěsy, vybavení kanceláře, vlastnil dvě ochranné známky. Usnesením ze dne [datum] s právní mocí [datum] byl prohlášen konkurs a byla svolána schůze konkursních věřitelů na [datum]. Přihlásilo se více než 100 věřitelů, celkem bylo podáno 219 přihlášek. Žalobce přihlásil do konkursního řízení nevykonatelnou pohledávku ve výši [částka] z titulu provedeného díla broušení a napuštění dlažby dne [datum]. Správce konkursní podstaty podával konkursnímu soudu zprávy o své činnosti, konaly se schůze věřitelů a byl prováděn soupis konkursní podstaty úpadce. Správce zpeněžoval majetek úpadce jak v dražbě, tak mimo dražbu a dne [datum] navrhl ukončení provozování podniku úpadce. Průběžně byli uspokojováni oddělení věřitelé z výtěžků zpeněžení věcí. Soud udělil v červnu [rok] správci pokyn k podání 26 vylučovacích žalob. Byl doplňován soupis konkursní podstaty o další majetek. Dne [datum] žádal správce konkursní podstaty o prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy do [datum] z důvodu neukončení řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty či o určení pravosti a výši pohledávek. Žádosti byly opakovány v pravidelných intervalech ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), dne [datum] byl správcem konkursní podstaty předložen návrh na částečný rozvrh. Soud prodloužil správci lhůtu k předložení konečné zprávy do [datum]. Dne [datum] předložil správce upravený seznam věřitelů, žalobce měl být uspokojen v rozsahu 8,64 %. Na základě usnesení o částečném rozvrhu, které nabylo právní moci dne [datum], byla žalobci zaplacena dne [datum] částka [částka]. Dne [datum] se konalo zvláštní přezkumné jednání, lhůta k podání konečné zprávy byla prodloužena do [datum]. K dalším žádostem správce soud prodlužoval tuto lhůtu s ohledem na neskončené související soudní spory do [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] byla předložena končená zpráva, dle které bylo na jaře roku 2018 odmítnuto dovolání správce ve věci vyloučení nemovitosti žalobce [příjmení]. Jednalo se o druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu, který původně příznivé rozhodnutí ve prospěch správce zrušil se závazným právním názorem, že nemovitosti mají být vydány. Předmětné řízení bylo jedinou překážkou ukončení konkursu. Celkem činily příjmy konkursní podstaty [částka], po odečtení výdajů včetně vyplacení oddělených věřitelů a částečného rozvrhu bylo k dalšímu rozvrhu určeno [částka]. Dne [datum] byl správce vyzván k doplnění konečné zprávy, která byla doplněna dne [datum]. Jednání k projednání konečné zprávy bylo nařízeno na den [datum]. Dne [datum] byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku. Dne [datum] byl dán pokyn správci konkursní podstaty k doplnění návrhu na konečný rozvrh. Návrhy byly upraveny dne [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto o dalším rozvrhu, kdy žalobci připadlo k uspokojení3, 632268 %, tedy [částka]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal správce zprávu o splnění rozvrhového usnesení s transakční historií, žalobci bylo plněno dne [datum]. Dne [datum] byla další plnění složena do úschovy soudu. Dne [datum] byl konkurs na majetek úpadce zrušen po splnění rozvrhového usnesení s právní mocí [datum].

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy předběžně u žalované dne [datum], žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že konkursní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za přiměřenou satisfakci shledala konstatování porušení práva žalobce.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba je důvodná.

6. Soud I. stupně uvedl, že konkursní řízení trvalo ve vztahu k žalobci 16 let a 3 měsíce, tj. od podání přihlášky dne [datum] do [datum], kdy mu byla vyplacena zbývající částka dle rozvrhového usnesení, čímž skončila nejistota žalobce, kdy a v jakém rozsahu bude uspokojen. Takovou délku řízení nelze podle soudu I. stupně ospravedlnit ani kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, tedy ani složitostí konkursního řízení, která je sice vyšší, zejména s ohledem na rozsáhlost majetku a počet věřitelů či vedené incidenční spory, ani chováním žalobce, který se na celkové délce řízení nepodílel, ani postupem orgánů veřejné moci, kdy o vylučovací žalobě v rámci incidenčního sporu žalobce [příjmení] bylo rozhodováno v letech [rok] až [rok] (viz konečná zpráva správce ze dne [datum]). K závěru o nepřiměřené délce řízení vedlo soud I. stupně zjištění, že tento incidenční spor trval nepřiměřenou dobu, když Nejvyšší soud původní rozhodnutí soudu zrušil z důvodu nesprávného právního posouzení. Soud I. stupně zároveň konstatoval, že v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou lze ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (NS 30 Cdo 2531/2016) odškodnit pouze poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Soud I. stupně měl totiž za to, že význam řízení nelze v daném případě považovat za nepatrný (žalobce měl do konkursu přihlášenou částku [částka] a k rozvrhu na něj připadla částka [částka], kterou rovněž nelze považovat za bagatelní).

7. Soudu I. stupně se jako přiměřená základní sazba jevila částka [částka] za rok řízení, když neshledal důvodu pro použití vyšší částky s ohledem na typ řízení, u kterého se delší doba trvání bez dalšího předpokládá. Za období 16 let a 3 měsíců proto stanovil základní částku ve výši [částka]. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že pokud jde o výši zadostiučinění, které se žalobci dostane za nejistotu, to by v zásadě nemělo přesáhnout tu částku, kterou se mu dostalo v rámci rozvrhového usnesení (viz NS 29 Cdo 2012/2010 či NS 30 Cdo 3412/2011). Soud I. stupně uvedl, že žalobce si byl evidentně této judikatury vědom a omezil své žádání na tuto částku, kterou lze podle soudu I. stupně s ohledem na již delší délku konkursního řízení považovat za dostatečnou.

8. Soud I. stupně poukázal na závěr obsažený v rozsudku Městského soudu v Praze pod č. j. 55 Co 395/2021-54, dle něhož„ jsou zbytečné úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem (vyjádřeným kritériem„ co v sázce“)“. Přesto soud I. stupně shrnul, že řízení bylo složité zejména po procesní stránce, neboť do řízení byli přihlášeni konkursní věřitelé již ve vyšším počtu (nejvyšší číslo přihlášky [číslo]), bylo zapotřebí zpeněžit rozsáhlý majetek v řádu desítek milionů a byly řešeny incidenční spory o vyloučení rozestavěných jednotek z konkursní podstaty. Soud I. stupně by proto z důvodu procesní složitosti věci základní částku zadostiučinění snížil o 30 %, když neshledal právní či skutkovou složitost věci. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce se na délce řízení nepodílel a postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky. Význam řízení pro žalobce snižovala podle soudu I. stupně skutečnost, že si musel být vědom, že v rámci konkursu bude uspokojena mezi vyšším počtem věřitelů pouze malá část jeho celkové pohledávky, kdy již v roce [rok] mu bylo vyplaceno 80 % poměrné částky určené k rozvrhu a od roku 2013 pak byl v nejistotě pouze o zbývající části. Konkursní řízení není řazeno mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky. Z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro žalobce by soud I. stupně snížil základní částku zadostiučinění o 30 %. Soud I. stupně konstatoval, že by tak dospěl k částce [částka], která je však zjevně nepřiměřená k tomu, co bylo v konkursu v sázce. Podle soudu I. stupně je při významu řízení hlavní limitace předmětem řízení ve výši [částka], čemuž požadované zadostiučinění vyhovuje.

9. Soud I. stupně zároveň uvedl, že žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne [datum], která se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců dne [datum]. Žalobci tak náleží dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení ve výši [částka]. Jedná se o odměnu advokáta podle § 7 odst. 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), za 2 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, a paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 AT. Za předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk).

11. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Uvedla, že při hodnocení přiměřenosti délky konkursního řízení, je třeba vzít na zřetel specifikum tohoto řízení, které nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. [ulice] roli nemá soudce, ale správce konkursní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Pouze na první fázi konkursního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkursu do vydání usnesení o prohlášení konkursu, v tomto řízení dne [datum]) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, resp. nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V daném případě trvala tato první fáze 6 měsíců, což je vzhledem ke všem okolnostem délka přiměřená. Druhá fáze konkursu, vlastní konkursní řízení, byla ovlivněna vedením 55 incidenčních sporů, z nichž poslední skončil dne [datum], bylo přihlášeno 219 věřitelů, správce zpeněžoval rozsáhlý majetek. Nelze ani přeceňovat význam konkursního řízení pro žalobce. Nejistota žalobce skončila již v roce 2013, kdy mu bylo dne [datum] vyplaceno uspokojení odpovídající 80 % poměrné částky určené k rozvrhu ([částka]), a od roku 2013 do [datum], kdy obdržel zbývající plnění z rozvrhu, pak byl v nejistotě pouze o zbývající části [částka]. Žalovaná shodně se soudem I. stupně považovala délku předmětného řízení za nepřiměřenou, za dostatečnou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu však považovala konstatování, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá.

12. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

13. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, a to o průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], o uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení u žalované dne [datum] a o konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v uvedeném řízení v přiměřené lhůtě stanoviskem ze dne [datum]. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými a vesměs i právními) jako správnými (s výhradami uvedenými dále) ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

16. Soud I. stupně správně určil celkovou délku konkursního řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ v trvání 16 let a 3 měsíce, a to od podání přihlášky dne [datum] do splnění rozvrhového usnesení vůči žalobci dne [datum] (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále i jen„ R 132/2012“). Odvolací dále souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že takovou délku řízení nelze ospravedlnit ani kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména vysokou procesní složitostí řízení. Nakonec je správný i závěr soudu I. stupně o tom, že nemajetkovou újmu, jejíž presumovaný vznik žalovaná nevyvracela, je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal.

17. Odvolací soud nesdílí názor žalované, že význam předmětu řízení byl pro žalobce toliko nepatrný, což by mělo odůvodnit nepeněžitou formu kompenzace nemajetkové újmy. Žalované lze přisvědčit, že konkursní řízení nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam. Žalobce však zvýšený význam předmětu řízení pro něj netvrdí a k takovému závěru nedospěl ani soud I. stupně. Soud I. stupně naopak (k námitce žalované) správně uzavřel, že předmět řízení byl s ohledem na částku, jaké se žalobci v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky, snížený (R 132/2012).

18. Odvolací soud nepovažuje za přiléhavý odkaz soudu I. stupně na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 55 Co 395/2021-54, v němž je vyjádřen názor, že„ jsou zbytečné úvahy soudu o tom, jaká by byla výše zadostiučinění nebýt limitace významem (vyjádřeným kritériem„ co v sázce“)“. Nejvyšší soud sice ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, vyslovil, že„ zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) z. č. 82/1998 Sb.“. To však neznamená, že by měl soud rezignovat na hodnocení kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk, která slouží nejen při stanovení výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění, ale jsou i východiskem při hodnocení, zda délka soudního řízení byla přiměřená. Pokud by měla být jediným vodítkem pro určení výše peněžitého zadostiučinění výhradně částka, která byla předmětem soudního řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk), pak by zároveň nebylo bez hodnocení jednotlivých kritérií možné dospět k závěru, že poškozenému náleží zadostiučinění v nižší částce. Taková úvaha je ovšem nesprávná.

19. Soud I. stupně proto postupoval správně, když základní částku zadostiučinění ve výši [částka] za 16 let a 3 měsíce trvající řízení následně modifikoval v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o velmi vysoké procesní složitosti věci /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/. Odvolací soud poukazuje na to, že bylo třeba přezkoumat 219 přihlášených pohledávek, jejichž pravost, výši i pořadí mohl popírat jak úpadce, tak všichni konkursní věřitelé. Správce konkursní podstaty musel provést soupis majetku a závazků úpadce, který byl v posuzované věci velmi rozsáhlý a byl postupně (i v závislosti na výsledku incidenčních sporů) doplňován. Úpadce vlastnil pozemky a průmyslové objekty v katastrálních územích [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec], dále budovy, sklady, garáže, dílny, komíny, dlažby a další stavební materiály, kontejnery, buňky, stavební vybavení, desítky vozidel, přívěsy, vybavení kanceláře, bytové domy ve [obec] a dvě ochranné známky. Majetek ze soupisu byl dlouhodobě zpeněžován, zejména formou mnoha veřejných dražeb, které bylo třeba opakovat (pro bezvýslednost nebo neuhrazení ceny vydražitelem). Konkursní soud nesčetněkrát rozhodoval o žádostech správce konkursní podstaty k udělení souhlasu se zpeněžením částí majetku úpadce prodejem mimo dražbu, několikrát rozhodoval o udělení souhlasu správci k vydání výtěžku zpeněžení majetku zajištěným věřitelům, vyzval cca 50 osob k podání vylučovacích žalob, rozhodoval o prodloužení lhůty správci k předložení konečné zprávy, přezkoumával návrhy správce na částečný rozvrh, několikrát byla přezkoumávána konečná zpráva a vydáno rozvrhové usnesení. Z důvodu vysoké procesní složitosti dospěl odvolací soud k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit o 30 %.

21. Odvolací soud má dále za to, že řízení bylo složité i po právní stránce, když bylo třeba posoudit, zda lze do konkursní podstaty sepsat určitý majetek (např. rozestavěné bytové jednotky), zda uzavřené leasingové smlouvy úpadcem ukončit nebo postoupit, byly narovnány vzájemné vztahy o pronájmu velkoskladů, uzavřeny dohody o vyloučení nemovitostí s konkursní podstaty, probíhaly soudní spory o určení pravosti a výše přihlášených pohledávek a spory o vyloučení majetku z konkursní podstaty, v nichž rozhodoval i Nejvyšší soud. Z důvodu vyšší právní složitosti dospěl odvolací soud k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit o 15 %.

22. Soud I. stupně správně posoudil kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, když uvedl, že žalobce se svým chováním na délce řízení nijak podílel. Hodnocení uvedeného kritéria tak nezakládá důvod ani pro snížení, ale ani pro zvýšení základní částky odškodnění.

23. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že právě postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ vede k závěru o nepřiměřené délce konkursního řízení. Soud I. stupně správně přihlédl k délce řízení o vylučovací žalobě žalobce [příjmení], které trvalo od roku 2004 do roku 2018, a jeho nepřiměřená délka vedla k tomu, že posuzované konkursní řízení nemohlo být skončeno v přiměřené době. Teprve po skončení tohoto incidenčního sporu mohl správce konkursní podstaty předložit konkursnímu soudu konečnou zprávu a návrh na vydání rozvrhového usnesení. Nepřiměřená délka řízení o vylučovací žalobě nutně vede k závěru o tom, že i délka samotného konkursního řízení (a to i přes velmi vysokou složitost) byla nepřiměřená. Odvolací soud má však ve shodně se soudem I. stupně za to, že postup orgánů veřejné moci během (incidenčního) řízení byl již dostatečně zohledněn ve formě a výši zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tak nezakládá důvod ani pro snížení, ani pro zvýšení základní částky odškodnění.

24. Soud I. stupně též správně hodnotil kritérium významu předmětu řízení pro žalobce /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, když dospěl k závěru, že posuzované konkursní řízení mělo pro žalobce snížený význam. Jak již bylo uvedeno výše je z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele co do výše peněžitého nároku zásadně určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Žalobci připadla k uspokojení částka [částka], což není částka nikterak vysoká. V řízení pak nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobce mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Z důvodu nízkého významu předmětu řízení pro žalobce dospěl odvolací soud k závěru, že základní částku zadostiučinění je třeba snížit o 40 %.

25. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši [částka] je po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 85 % na výsledných [částka]. Žalobce se domáhal odškodnění v částce nižší ([částka]), proto soud I. stupně rozhodl správně, když žalobě v celém rozsahu vyhověl.

26. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.