91 Co 326/2025 - 132

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 719 240,88 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. července 2025, č. j. 42 C 120/2024-94, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 28 144,60 Kč k rukám advokáta žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 719 240,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z této částky od 26. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78 904,90 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 719 240,88 Kč s příslušenstvím jakožto finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy o úvěru č. [číslo] ze dne 6. 12. 2021, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru ve výši 712 699,99 Kč k financování vozidla [název].

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný podepsali dne 6. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které žalobce dne 15. 12. 2021 přenechal žalovanému vozidlo zn. [název], VIN: [VIN kód], v pořizovací ceně 772 066,11 Kč bez DPH, za což se žalovaný zavázal platit měsíční splátky ve výši 15 353,86 Kč po dobu 72 měsíců (od 15. 1. 2022 do 15. 12. 2027), v nichž bylo zahrnuto havarijní pojištění, povinné pojištění a pojištění skla. V případě prodlení žalovaného se zaplacením jakékoliv platby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, protokol o předání vozidla, splátkový kalendář a ceník administrativních úkonů. Podle čl. 5.1. obchodních podmínek byla výše a splatnost každé splátky stanovena ve splátkovém kalendáři. Podle čl. 6.1. obchodních podmínek bylo důvodem pro předčasné ukončení smlouvy odstoupení od smlouvy ze strany společnosti. Podle čl. 5.7. obchodních podmínek měl žalobce právo odstoupit od smlouvy v případě, že byl žalovaný v prodlení delším než 1 měsíc s kteroukoli platbou (případně její částí). Podle čl. 7.1. obchodních podmínek měl žalobce nárok na vrácení dosud nesplacené části úvěru včetně nezaplacených úroků sjednaných na dobu řádného trvání smlouvy, dále na vrácení dosud nesplacené části úvěru včetně zaplacených úroků přirostlých do doby předčasného ukončení smlouvy. Podle čl. 7.2. obchodních podmínek v případě předčasného ukončení smlouvy mj. z důvodu odstoupení od smlouvy ze strany žalobce, měl žalobce nárok na úhradu veškerých nákladů spojených s převzetím, oceněním, pojištěním předmětu financování a zajištěním jeho následného prodeje, dále nárok na náklady, které jednorázově vynaložil na uzavření smlouvy, které by byly žalovaným uhrazeny prostřednictvím splátek příslušné finanční služby.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že z důvodu porušení smlouvy žalovaným spočívajícím v prodlení s hrazením plateb vyplývajících ze smlouvy delším než 1 měsíc žalobce dne 17. 8. 2022 odstoupil od smlouvy a upozornil žalovaného, že v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva se vlastnické právo k vozidlu stalo nepodmíněným, tj. trvale přešlo na žalobce. Následně žalobce ve sdělení ze dne 15. 10. 2024 informoval žalovaného, že s účinností ke dni 15. 9. 2022 došlo k předčasnému ukončení smlouvy a v souladu se sjednanými podmínkami smlouvy je zasíláno finanční vypořádání s přehledem vzájemných dluhů a pohledávek, kdy pohledávky žalobce za žalovaným jsou ve výši 719 240,88 Kč a skládají se z nesplacené části úvěru ve výši 638 650,71 Kč, z neuhrazené pohledávky k datu finančního vypořádání ve výši 65 995,14 Kč, z náhrady újmy/nákladů podle čl. 7.2 [sml.] sestávající z pojištění do doby zajištění vozidla/ukončení pojistné smlouvy ve výši 5 908,90 Kč a z nákladů na uzavření smlouvy ve výši 8 686,13 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení částky 719 240,88 Kč do 25. 10. 2024.

5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že jednatel žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] podal dne 3. 11. 2022 trestní oznámení na [jméno FO], který měl odcizit klíče od předmětného vozidla ze stolu v sídle žalovaného, přičemž vozidlo má mít [jméno FO], který je na [stát]. [orgán] bylo zjištěno, že vozidlo se mělo nacházet na parkovišti [orgán] v městě [adresa]. Trestní věc byla usnesením ze dne 26. 10. 2023 odložena, neboť ve věci nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. [orgán] v odůvodnění usnesení uvedl, že opatřil mj. vysvětlení od [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a šetření v dostupných evidencí k pohybu vozidla, a dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] neuvedl všechny údaje o proběhlých událostech tak, jak se staly. Vozidlo zjevně nebylo a pravděpodobně ani nemělo být užíváno pro potřeby žalovaného, vozidla se pan [jméno FO] nezmocnil neoprávněně, s největší pravděpodobností se jej v označené době nezmocnil vůbec, neboť v místě údajné krádeže již dlouhodobě nebylo a nebylo již ani na území České republiky, a [tituly před jménem] [jméno FO] o této skutečnosti věděl. Též nebylo pravdou, že k osobě [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] nic neví, neboť s ním spolupracoval od roku 2009.

6. Soud I. stupně dále zjistil, že jednatel žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Od prosince 2016 byl invalidním v I. stupni, v únoru 2020 byla stanovena invalidita III. stupně. Od 25. 1. 2021 je invalidním v I. stupni, jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %, je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. [tituly před jménem] [jméno FO] trpí středně těžkou poruchou, jedná se o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1970, § 2048 odst. 1, § 2051, § 2395 a § 2913 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Zároveň měl za prokázané, že žalovaný porušil smlouvu tím, že byl v prodlení déle než 1 měsíc s úhradou splátky úvěru, proto byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit. Žalobci tak v souladu se smlouvou vzniklo právo na vrácení nesplacené části úvěru ve výši 638 650,71 Kč, na zaplacení neuhrazené pohledávky k datu finančního vypořádání ve výši 65 995,14 Kč a na náhradu újmy/nákladů na uzavření smlouvy ve výši 8 686,13 Kč (které by byly jinak žalovaným uhrazeny prostřednictvím splátek) a pojištění do doby zajištění vozidla/ukončení pojistné smlouvy ve výši 5 908,90 Kč.

9. Soud I. stupně měl za zřejmou příčinnou souvislost mezi jednáním (porušením povinnosti) a vznikem škody, když žalobci dosud nebylo vozidlo vráceno a nebyl mu vrácen ani poskytnutý úvěr. Vznikem povinnosti nahradit škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti zároveň nezaniká povinnost dlužníka (tj. žalovaného) k plnění ze smlouvy.

10. Soud I. stupně se tak zabýval tvrzenými liberačními důvody a dospěl k závěru, že § 2913 odst. 2 o. z. nelze v dané věci aplikovat. Soud I. stupně měl za prokázané, že zdravotní stav jednatele žalovaného byl v době uzavření smlouvy, údajného odcizení vozidla a podaného trestního oznámení prakticky neměnný. Pokud byl jednatel žalovaného schopen uzavřít smlouvu, tak jistě mohl být i schopen v inkriminované době zjistit, že bylo vozidlo odcizeno. Zdravotní stav jednatele žalovaného navíc snižoval jeho pracovní schopnost o 40 %, ve zbylém rozsahu byla zachována. Liberační důvod nepředstavuje ani překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů, např. nepříznivá finanční situace škůdce a jeho hospodářské poměry, jeho rodinné poměry, zranění či nepříznivý zdravotní stav. Žalovaný tak odpovídá za porušení smlouvy, které vzniklo jeho prodlením a nevrácením vozidla. Zdravotní stav jednatele žalovaného nelze považovat ani za liberační důvod pro porušení povinnosti hradit řádně a včas splátky.

11. Soud I. stupně dále uvedl, že ve smlouvě bylo zahrnuto i havarijní pojištění vozidla, které žalovaný měsíčně hradil. S ohledem na skutečnost, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že by bylo vozidlo odcizeno, a žalovaný pojistnou událost nenahlásil, není uspokojení žalobce z titulu pojistné smlouvy namístě.

12. Soud I. stupně nakonec dospěl k závěru, že výše sjednaného úroku z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky neodporuje zákonu, ani nenarušuje veřejný pořádek, a s ohledem na hodnotu zajištěné povinnosti a konkrétní okolnosti závazku není ani v rozporu s dobrými mravy. Výše smluvního úroku z prodlení je rovněž zcela adekvátní a běžná pro obdobné závazky, když se jednalo o zajištění závazku mezi podnikateli, jehož předmětem bylo vozidlo o pořizovací hodnotě 772 066,11 Kč bez DPH. Z důvodu prodlení žalovaného má tak žalobce nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši 0,1 % denně ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, kterou měl uhradit do 25. 10. 2024. Soud I. stupně proto ze všech výše uvedených důvodů žalobě v celém rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 78 904,90 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 35 962 Kč, z náhrady dvou paušálních odměn nezastoupeného účastníka po 300 Kč (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. po 11 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, replika a účast na jednání), 3 paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. a 21 % DPH ve výši 7 452,90 Kč.

14. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Soud I. stupně dospěl podle žalovaného k nesprávnému skutkovému zjištění, že se předmětné vozidlo nacházelo v dispozici žalovaného, ačkoliv se podle sdělení [orgán] mělo nacházet na [stát] ve městě [adresa]. Vozidlo tedy stále existuje a je v majetku žalobce, přičemž není zřejmé, zda žalobce podnikl právní a faktické kroky, aby se vozidlo dostalo zpět do sféry jeho dispozice. Pokud by se tak stalo, mohl by žalobce vozidlo následně zpeněžit (prodat), čímž by došlo k částečnému uspokojení jeho pohledávky, jejíž úhrady se po žalovaném domáhá. Žalovaný dále poukázal na to, že [orgán] se zabýval pouze tím, zda vozidlo bylo dne 1. 3. 2022 odcizeno či nikoliv, ale již ne jeho dalším osudem. Žalovaný uvedl, že nebylo jeho vůlí, aby vozidlo zůstalo na [stát] nebo na jakémkoliv jiném neznámém místě. Soud I. stupně se nezabýval časovým okamžikem, kdy se vozidlo proti vůli žalovaného dostalo trvale ze sféry jeho dispozice. Podle žalovaného došlo ke spáchání trestného činu neznámým pachatelem, neboť je vyloučeno, aby se vozidlo dostalo trvale ze sféry dispozice žalovaného s jeho souhlasem.

15. Žalovaný měl dále za to, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku liberačního důvodu podle § 2913 odst. 2 o. z., když žalovaný její existenci dostatečně tvrdil i prokázal. Soud I. stupně se však nedostatečně vypořádal s prokázanými zdravotními komplikacemi jednatele žalovaného a jejich vlivem na jeho schopnost jednat a žalovaného zastupovat. Soud I. stupně také nesprávně vyhodnotil význam havarijního pojištění, které bylo na vozidle sjednáno. Soud I. stupně se měl zabývat alespoň potenciálním nárokem žalobce na pojistné plnění z havarijního pojištění, resp. otázkou, z jakého důvodu nedošlo k alespoň částečnému uspokojení nároku žalobce z havarijního pojištění vozidla. Soud I. stupně uvedl, že výše pohledávky žalobce nebyla sporná, ale vůbec se nezabýval jejím možným snížením o hodnotu vozidla, a to přesto, že bylo dohledáno a je ve vlastnictví žalobce. Soud I. stupně se též nesprávně vypořádal s otázkou přiměřenosti smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně, když takovouto výši (36,5 % ročně) považuje žalovaný za zcela nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy (z žalované částky 719 240,88 Kč se jedná na úroku z prodlení o částku 262 523 Kč ročně). Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

16. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že jednání žalovaného bylo nepoctivé a nelze přičítat k tíži žalobce, že se vozidlo v době, kdy s ním disponoval žalovaný, ocitlo na [stát]. Stejně tak nelze připustit, aby žalovaný těžil z této skutečnosti, když sám porušil své smluvní povinnosti tím, že neposkytl žádnou součinnost při zajištění vozidla, ačkoliv měl o jeho aktuálním umístění nepochybně lepší informace než žalobce. Žalobce odkázal na závěry [orgán] šetření, podle nichž se vozidlo nachází na [stát], bylo převedeno na třetí osobu a došlo ke změně jeho registrační značky. Žalobce má zájem na zpeněžení vozidla a tím i na snížení pohledávky vůči žalovanému, avšak z objektivních důvodů mu to není umožněno. S ohledem na aktuální situaci v dané zemi, kde probíhají ozbrojené konflikty, nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby předmětné vozidlo zajistil. Navíc podle článku 3.4.7. obchodních podmínek smlouvy je žalovaný povinen poskytnout potřebnou součinnost při zpeněžení vozidla. Aplikace liberačního důvodu podle § 2913 odst. 2 první věty o. z. není podle žalobce v tomto případě na místě, protože zdravotní stav jednatele žalovaného nelze považovat za liberační důvod ve vztahu k povinnosti žalovaného nahradit škodu. Vzhledem k tomu, že podle [orgán] k odcizení vozidla dne 1. 3. 2022 nedošlo, je tvrzení žalovaného ohledně havarijního pojištění irelevantní. Žalobce na rozdíl od žalovaného ani nemohl pojistnou událost nahlásit, neboť o ní neměl žádné informace. Tuto povinnost měl žalovaný, který však pojistnou událost neoznámil a situaci s pojišťovnou nijak neřešil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 5. až 12. odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 3. až 6. svého rozhodnutí a s nimiž se jako správnými ztotožňuje.

19. Žalobce uplatnil odvolací námitku podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění o tom, že se předmětné vozidlo nacházelo v dispozici žalovaného, ačkoliv se podle sdělení [orgán] mělo nacházet na [stát]. Odvolací soud k tomu uvádí, že předmětné vozidlo se po určitou dobu v dispozici žalovaného skutečně nacházelo, a to od 15. 12. 2021, kdy žalobce žalovanému vozidlo přenechal k užívání na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2021, jak vyplývá z protokolu o převzetí předmětu financování. Přesný okamžik, kdy se vozidlo dostalo z dispozice žalovaného a bylo převezeno na [stát], nebyl v řízení pro nedostatek důkazů zjištěn, avšak takové zjištění není pro posouzení věci podstatné.

20. Rozhodnutí soudu I. stupně totiž spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud I. stupně podřadil nárok žalobce pod ustanovení § 2913 o. z. a § 2048 odst. 1 o. z. Žalobce se však nedomáhal po žalovaném zaplacení peněžité částky z titulu náhrady škody, ani z titulu smluvní pokuty. Soud I. stupně se tak nadbytečně zabýval předpoklady vzniku nároku žalobce na náhradu škody, jakož i případnými liberačními důvody na straně žalovaného. Tím byl naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

23. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Podle § 2004 odst. 2 o. z. plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Podle § 2004 odst. 3 o. z. zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

24. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Podle § 2005 odst. 2 o. z. odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

25. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

26. Podle § 1970 o. z., ve znění účinném do 31. 12. 2025, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Soud I. stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla dne 6. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo] podle § 2935 o. z. Správně též soud I. stupně zjistil, že žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil dopisem ze dne 17. 8. 2022, který byl žalovanému doručen dne 24. 8. 2022, a to s účinky k datu 15. 9. 2022. Důvodem pro odstoupení žalobce od smlouvy o úvěru bylo porušení povinnosti žalovaného ze smlouvy spočívající v prodlení s hrazením plateb delším než 1 měsíc. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobce byl z uvedeného důvodu oprávněn od smlouvy odstoupit ve smyslu čl. 5.7. a čl. 6.1. obchodních podmínek smlouvy o úvěru č. [číslo], které byly nedílnou součástí smlouvy. Odstoupení od smlouvy bylo možné, neboť si to smluvní strany ujednaly (§ 2001 o. z.).

28. Odvolací soud připomíná, že účinkem odstoupení od smlouvy je zánik (zrušení) závazku (§ 2004 odst. 1 o. z.), nikoliv smlouvy samotné. Předmětná smlouva o úvěru zavazovala žalovaného (dlužníka) k postupnému dílčímu plnění podle předepsaného splátkového kalendáře, žalobce tak mohl od smlouvy o úvěru odstoupit jen s účinky do budoucna ve smyslu § 2004 odst. 3 věty první o. z. Žalobce takto postupoval, když žalovanému oznámil dopisem ze dne 17. 8. 2022 odstoupení od smlouvy k datu 15. 9. 2022.

29. Odvolací soud dále uvádí, že odstoupení od smlouvy nemá za následek zánik úplně všech práv a povinností smluvních stran. Některé součásti obsahu závazku přetrvávají i po odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy se tak zejména nedotýká práv vyjmenovaných v § 2005 odst. 2 o. z. Jedná se však o dispozitivní ustanovení s demonstrativním výčtem, z čehož plyne, že rozsah účinků odstoupení od smlouvy mohou být mezi stranami sjednány odlišně od podmínek zákonných. Smluvní strany si tak mohou sjednat, s jakými účinky na jejich dosavadní práva a povinnosti odstoupení od smlouvy dopadne (tj. jaká práva a povinnosti zaniknou a jaká i nadále přetrvají) a jakým způsobem závazek po odstoupení od smlouvy vzájemně vypořádají, případně též jaká práva a povinnosti jim odstoupením od smlouvy nově vzniknou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020).

30. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na čl. 7.1. a čl. 7.2. obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z nichž plyne v případě předčasného ukončení smlouvy podle čl. 6 (tzn. mimo jiné v důsledku odstoupení od smlouvy) nárok žalobce vůči žalovanému na vrácení dosud nesplacené části úvěru včetně nezaplacených úroků sjednaných na dobu řádného trvání smlouvy (čl. 7.1.), jakož i nárok na úhradu veškerých nákladů spojených s pojištěním předmětu financování (tj. předmětného vozidla) a nákladů jednorázově vynaložených na uzavření smlouvy, které by byly uhrazeny prostřednictvím splátek příslušné finanční služby (čl. 7.2.). Jde tak o ujednání smluvních stran o tom, jakým způsobem závazek po odstoupení od smlouvy vzájemně vypořádají.

31. Nárok žalobce vůči žalovanému na vrácení dosud nesplacené části úvěru ve výši 638 650,71 Kč a na úhradu nezaplacených úroků sjednaných na dobu řádného trvání smlouvy ve výši 65 995,14 Kč tak vyplývá z čl. 7.1. obchodních podmínek smlouvu o úvěru, nárok žalobce na zaplacení pojištění do doby ukončení pojistné smlouvy ve výši 5 908,90 Kč a na úhradu nákladů na uzavření smlouvy ve výši 8 686,13 Kč vyplývá z čl. 7.2. obchodních podmínek smlouvu o úvěru. Žalovaný žalobcem provedené finanční vypořádání ukončené smlouvy o úvěru v celkové výši 719 240,88 Kč nijak nesporoval a žalobci dosud ničeho neuhradil. Závěr soudu I. stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 719 240,88 Kč byl proto správný.

32. Odvolací soud dodává, že snížení výše finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy by bylo možné v případě, že by žalobce předmětné vozidlo zpeněžil (čl. 7.9. obchodních podmínek). K tomu však nedošlo, když žalovaný žalobci potřebnou součinnost při zpeněžení vozidla neposkytl (čl. 3.4.7. obchodních podmínek). Co se týká pojištění předmětného vozidla a případného pojistného plnění, tak žalovaný byl povinen bez zbytečného odkladu informovat žalobce a pojišťovnu o tom, že došlo k odcizení, zničení nebo znehodnocení vozidla (čl. 4.14.). Žalovaný uvedl, že k odcizení vozidla mělo dojít dne 1. 3. 2022, přesto tuto skutečnost žalobci ani pojišťovně neoznámil, pojišťovna tak ani nemohla šetřit žádnou pojistnou událost a případně vyplatit pojistné plnění, o které by mohla být snížena částka finančního vypořádání.

33. Soud I. stupně nepochybil, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné částky i požadovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 26. 10. 2024 do zaplacení, jak si to smluvní strany ujednaly (čl. 7.5. obchodních podmínek).

34. Následkem prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu je vznik oprávnění věřitele požadovat úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že sjednaná výše úroku z prodlení dobrým mravům neodporuje. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, úvěr byl poskytnut za účelem financování pořízení motorového vozidla v hodnotě 940 000 Kč. Výše smluvního úroku 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) nijak nevybočuje ze závazkových vztahů obdobného charakteru mezi podnikateli, měla plnit motivační funkci pro vynucení včasného plnění platebních závazků žalovaného a je zcela přiměřenou částečnou kompenzací žalobcem utrpěné újmy, která mu opožděnými platbami vzniká. Celková výše dlužných úroků z prodlení je pak v první řadě důsledkem doby neplnění závazků ze strany žalovaného, který poskytnutý úvěr přestal po několika měsících od uzavření smlouvy splácet.

35. Odvolací soud proto s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši 28 144,60 Kč, které sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 11 180 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 22. 9. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 11. 2. 2026) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a k) a. t., paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 4 884,60 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení