91 Co 504/2024 - 362

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyni Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], zastoupen [Jméno Zástupce A], advokátem, sídlem [adresa], proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného], se sídlem [Adresa žalovaného], zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem, sídlem [adresa] o zaplacení částky 111 550 Kč k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. září 2024, č. j. 21 C 136/2021-331, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve znění, že žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta žalobce.

III. Ve výrocích IV. a V. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve znění, že žalobce a žalovaná jsou povinni náklady státu zaplatit na účet Obvodního soudu pro [adresa].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22 151,23 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně částečně žalobnímu návrhu a žalované uložil povinnost, aby žalobci zaplatila částku 111 550 Kč oproti povinnosti žalobce vrátit žalované osobní automobil tov. zn. [nazev], r. v. 2003, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Současně zamítl žalobní návrh co do částky 3 450 Kč (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně tak, že žalované uložil povinnost, aby žalobci zaplatila částku 254 739,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Povinnost k úhradě nákladů státu rozdělil soud mezi účastníky tak, že žalobci uložil povinnost, aby České republice na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 702 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalované současně uložil, aby České republice na nákladech řízení zaplatila částku 22 690 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a V. rozsudku).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalované domáhal vrácení kupní ceny ve výši 115 000 Kč za osobní automobil tov. zn. [nazev], registrační značky [SPZ], a to oproti povinnosti žalobce vrátit tento předmět koupě žalované. Původně byl předmětem řízení ještě návrh žalobce na uložení povinnosti žalobce vrátit žalované i sadu zapůjčených kol specifikovaných v žalobním petitu. Oba uvedené žalobní návrhy podal žalobce s tím podstatným tvrzením, že při sjednání kupní smlouvy dne 1. 2. 2021 došlo ze strany žalované k neúměrnému zkrácení práv žalobce coby kupujícího spotřebitele. Z tohoto důvodu žalobce od kupní smlouvy, písemně odstoupil již dne 8. 2. 2021 a po žalované požadoval vrácení kupní ceny vozidla.

3. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 10. 5. 2021 pod č. j. [spisová značka] a věc mu byla v rozsahu zaplacení částky 115 000 Kč vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení vytkl soudu I. stupně částečnou nepřezkoumatelnost (nesrozumitelnost) napadeného rozhodnutí, a to v té části odůvodnění, ve kterém soud I. stupně dovodil, že žalobce byl jednáním žalované uveden v omyl a dále v části, ve které uložil žalobci povinnost, aby žalované vrátil sadu ALU kol [nazev]. Současně odvolací soud vytkl soudu I. stupně procesní vadu, která spočívala v absenci procesního poučení účastníků před vyhlášením konečného rozhodnutí. Přisvědčil přitom námitce žalované, že soud I. stupně pochybil, pokud účastníkům neposkytl procesní poučení o svém odlišném právním názoru ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalobce totiž v žalobním návrhu netvrdil a ani neprokazoval, že by se v případě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2021 jednalo o právní jednání neplatné, když neplatnost této kupní smlouvy dovodil sám nalézací soud až poté, kdy ve věci provedl obsáhlé dokazování a nepřisvědčil žalobním tvrzením o neúměrném krácení kupujícího (žalobce) a o podstatném porušení smlouvy ze strany prodávajícího (žalovaného). Soud I. stupně v prvém rozhodnutí uzavřel, že kupní smlouva byla neplatná z důvodu uvedení žalobce v omyl, přičemž si učinil odlišný právní názor na projednávanou věc, který však s účastníky nesdílel. Tím zkrátil právo žalovaného, neboť mu takovým postupem neumožnil formulaci jeho procesní obrany. Podle závěru soudu odvolacího tak bylo řízení před soudem I. stupně hned z několika důvodů zatíženo procesní vadou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Předmětem dalšího řízení před soudem I. stupně zůstal návrh žalobce na zaplacení částky 115 000 Kč oproti povinnosti žalobce vrátit žalované osobní automobil. Návrh o povinnosti žalobce vrátit žalované zapůjčenou sadu kol [nazev] nebyl předmětem dalšího řízení, neboť zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu.

5. V dalším řízení se soud I. stupně řídil instrukcí soudu odvolacího řízení a při jednání poskytl účastníkům odpovídající poučení o svém odlišném právním názoru na vztah mezi účastníky a současně je postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění vylíčení rozhodných skutečností ohledně rozporu jednání žalované s dobrými mravy. Na podkladě jejich důkazních návrhu řízení následně doplnil, když zopakoval výslech žalobce i výpověď svědka [jméno FO].

6. V napadeném rozhodnutí vyšel soud I. stupně ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2021 uzavřena kupní smlouva, předmětem, které byl prodej automobilu tov. zn. [nazev], r. v. 2003, registrační značky [SPZ] (dále jen předmětné vozidlo). Jako kupující ve smlouvě vystupoval žalobce, na straně prodávající vystupovala žalovaná. Ke dni sjednání kupní smlouvy mělo předmětné vozidlo podle tachometru najeto 239 042 Kč. Kupní cena byla ujednána na částku 115 000 Kč, přičemž žalovaná poskytla žalobci slevu ve výši 14 900 Kč na nutné opravy a zároveň mu na vozidlo zapůjčila sadu ALU kol [nazev] Mezi stranami bylo ujednáno, že žalobce kupuje vozidlo tak jak „stojí a leží“ a nevztahuje se na něj žádná záruka. V článku 3 odst. II. a III. smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že žalobce byl seznámen s technickým stavem vozidla, kdy žalovaná neměla odpovídat za vady odpovídající míře používání vozidla, vzniklé po zakoupení, ani za ty, na které žalobce upozornila. Žalobce se pak podpisem smlouvy vzdal nároku na vrácení vozidla a na jakoukoliv finanční kompenzaci, v případě náhlé zkázy, poruchy či zhoršení předmětu koupě. Žalovaná ve smlouvě uvedla následující vady vozidla: vadný motor, vadná převodovka, hloubková koroze karoserie, prahů a podvozku, nefunkční klima, zvýšení spotřeba oleje, vadné turbo, kouřivost motoru, špatné starty, vadné vstřikovače. Vozidlo nesplňovalo podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Žalobce uhradil žalované dne 1. 2. 2021 částku 115 000 Kč. Prodej vozidla byl realizován v rámci krizových opatření bez vstupu do provozovny žalované, avšak smlouva byla uzavřena v prodejním venkovním prostoru žalované, na tzv. ploše autobazaru.

7. Soudem I. stupně bylo dále zjištěno, že se žalobce o vozidlo začal zajímat na základě inzerce žalované a byl to žalobce, kdo jako první žalovanou kontaktoval. Vozidlo žalobce kupoval za účelem provozování ho, což sdělil žalované. Prodej žalobce na místě konzultoval se synem, který ho doprovázel. Žalobce se s předmětným vozidlem před zakoupením pouze krátce projel na rovné ploše autobazaru tam a zpátky. Žalobci byla poskytnuta výše uvedená sleva na nutné opravy, nebyl však upozorněn na chybějící katalyzátor. Smlouvu žalobce před podpisem nečetl. Po zakoupení předmětného vozidla do něj žalobce se synem nasedli a odjeli domů do [adresa], přičemž při cestě zjistili, že automobil není schopen vyvinout vyšší rychlost, což žalobce obratem telefonicky sdělil žalované. Dne 3. 2. 2021 zavezl žalobce vůz do servisu, kde byl mimo jiné zjištěn chybějící katalyzátor motoru a konstatována nerentabilita opravy originálními díly. Vady vozidla spadají pod vady uvedené v kupní smlouvě (kromě vad xenonového světlometu a nefunkčního rádia), přičemž se jedná o vady lehké (na udělení STK bez vlivu), vážné (nutno opravit k získání STK) a nebezpečné (vozidlo nesmí vyjet na komunikaci). Vady nebezpečné jsou dle znalce nedosahování předepsaného brzdného účinku a chybějící katalyzátor. Chybějící katalyzátor není vadou běžně seznatelnou při prohlídce průměrnou osobou. Kouřivost motoru může znamenat více typů vad. Další nebezpečná vada - nedosahování předepsaného brzdného účinku byla dle znalce způsobena odstavením vozidla žalobcem a přestavuje 3 % z ceny automobilu. Zároveň bylo znaleckým posudkem prokázáno, že vozidlo lze opravit náhradními díly například z autovrakoviště, avšak ani takováto oprava nebude v ceně do 15 000 Kč, když pouze cena chybějícího katalyzátoru činí 50 000 Kč (u této součástky se nepoužívá v praxi součástka z vrakoviště, z důvodu neznalosti jeho funkčnosti a stáří.

8. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce od kupní smlouvy se žalovanou odstoupil dopisem ze dne 8. 2. 2021, a to z důvodu zjištěných vad vozidla, neodpovídající kupní ceně stavu vozidla, neupozornění na bouranost vozidla, nemožnost přečíst si smlouvu ze strany žalobce, rozpor jednotlivých částí smlouvy se spotřebitelskou právní úpravou.

9. Na podkladě těchto skutkových zjištění se soud I. stupně jako předběžnou otázkou zabýval tím, zda žalobci vzniklo právo od kupní smlouvy se žalovanou odstoupit v souladu s ustanovením § 1829 o. z. či ustanovením § 2002 o. z. V obou výše uvedených případech uzavřel, že žalobci právo na odstoupení od smlouvy nevzniklo, neboť kupní smlouva mezi účastníky byla sjednána v provozovně žalované a současně nebylo zjištěno, že by žalovaná a svým jednáním podstatně porušila kupní smlouvu, když ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že vozidlo nesplňuje podmínky provozu na pozemních komunikacích a též jsou zde taxativně vymezeny vady předmětného vozidla, byť minimálně v jednom případě vágně. Vady jsou uvedeny písmem totožné velikosti, jako je uveden ostatní text smlouvy a podle názoru soudu I. stupně tak bylo pouze chybou žalobce, pokud smlouvu podepsal, aniž jí předtím četl.

10. Dále soud I. stupně shledal, že se v případě ujednání obsažených v kupní smlouvě, podle nichž je prodej vozidla prováděn, tak jak „stojí a leží,“, jednalo o ujednání nepřiměřená ve smyslu § 1815 o. z., neboť žalovaná se vzdala své odpovědnosti za vady na vozidle a žalobci podle těchto ujednání neměla náležet žádná kompenzace. Nepřiměřenost těchto ujednání má podle soudu I. stupně za následek pouze jejich neplatnost, avšak nikoliv neplatnost kupní smlouvy jako celku.

11. Soud I. stupně zároveň dovodil, že kupní smlouva ze dne 1.2. 2021 se stala neplatnou jako celek z důvodu uvedení žalobce v omyl žalovanou ve smyslu § 583 o. z. V této souvislosti vysvětlil, že žalovaná měla žalobce uvést v omyl, když mu poskytla slevu na nutné opravy ve výši 14 900 Kč, neboť v řízení bylo znalecky prokázáno, že cena oprav vážných a nebezpečných vad byla v tomto případě podstatně vyšší (jen oprava chybějícího katalyzátorů vozidla čítala náklady v rozsahu 50 000 Kč). Zároveň žalovaná podle závěru soudu I. stupně porušila svou informační povinnost ve smyslu § 1811 o. z., následkem čehož lze její jednání kvalifikovat jako jednání rozporné s dobrými mravy podle § 588 o. z. Soud I. stupně dovodil, že informační povinnost žalované jako podnikatelky byla navíc v tomto případě zesílena s ohledem na panující nouzový stav v době sjednání kupní smlouvy. Vlivem tohoto nouzového stavu totiž nebylo možné s předmětným vozidlem provést delší zkušební jízdu a nebylo možné, aby tak žalobce lépe zhodnotil jízdní vlastnosti vozidla, například v dopravě do kopce či z kopce či při předjíždění. V řízení bylo prokázáno, že ohledně vady specifikované jako kouřivost nesdělila žalovaná žalobci příčiny této vady, když příčina vady nebyla v době prodeje svědkovi [jméno FO] (jednajícího za žalovanou) ani známa. Jako nejpodstatnější vadu vozidla a pak soud I. stupně hodnotil chybějící katalyzátor, což je sice vada podřaditelná pod kouřivost z motorů, když ovšem pod kouřivost motorů je podřaditelných více druhů vad, jak bylo v řízení prokázáno výslechem znalce i svědka [jméno FO]. Prodejce žalované [jméno FO] však nemohl této informační povinnosti dostát, když si sám nebyl vědom toho, že vozidlu katalyzátor chybí. Následkem porušení popsané informační povinnosti je tak vznik povinnosti žalované nahradit žalobci újmu. V případě spotřebitele pak může podle závěru soudu I. stupně dojít k omylu v souladu s § 583 o. z. anebo k rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.

12. Soud I. stupně proto uzavřel, že v případě této smlouvy k rozporu s dobrými mravy došlo, neboť žalovaná jakožto podnikatel a odborník v oboru si měla být minimálně vědoma nemožnosti bližší specifikace vady označené jako kouřivost motoru při běžné prohlídce vozidla spotřebitelem, přičemž chybějící katalyzátor je vadou podstatnou a nebezpečnou, nesoucí za následek nemožnost provozovat vozidla na pozemních komunikacích a nesoucí s sebou vysokou finanční zátěž na opravu vozidla. Postup žalované (jednání v rozporu s dobrými mravy) nemůže dle soudu I. stupně zhojit ani ve smlouvě uvedená formulace, že vozidlo není způsobilé provozu na pozemních komunikacích, když takovým vozidlem je i vozidlo bez vad, pouze s propadlou STK (§ 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb.).

13. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně ve věci shledal, že kupní smlouva ze dne 1.2. 2021 je neplatná, a to s odkazem na § 583 o. z. a na § 588 o. z. Jestliže byla smlouva, na základě, které bylo žalobcem plněno, neplatnou, vzniká podle závěru soudu I. stupně v souladu s § 2993 o. z. povinnost stran vydat si to, oč se vzájemně obohatili.

14. S tímto podstatným odůvodněním uložil soud I. stupně žalované povinnost, aby žalobci zaplatila částku 111 500 Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalované předmětné vozidlo (a zapůjčená ALU kola). Žalobu současně zamítl co do částky, představující podle znalce hodnotu vady získané po dobu, kdy toto vozidlo držel sám žalobce, a to v rozsahu 3 % z ceny vozidla (3 450 Kč).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když jeho procesní neúspěch v rozsahu tří procent považoval za zanedbatelný. Výši nákladů řízení na straně procesně úspěšného žalobce pak vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na souhrnných 254 739,27 Kč.

16. Výroky o náklady státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž povinnost k zaplacení nákladů státu poměrně rozdělil mezi účastníky podle jejich úspěchu ve věci. Rozhodl proto, že 97 % nákladů státu hradí žalovaná a 3 % nákladů státu hradí žalobce. Náklady řízení státu dosáhly celkové částky 23 392 Kč. Žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, soud I. stupně uložil povinnost k náhradě nákladů v částce 702 Kč, tj. v rozsahu 3 % jejich reálné výše. Zbylou část nákladů státu pak nese žalovaný (97 % reálné výše nákladů státu).

17. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 31. 10. 2024 včasné a přípustné odvolání. Odvolání žalované směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku ad I. a proti nákladovým výrokům ad III. a V. rozsudku.

18. Žalovaná v odvolání znovu namítla procesní vadu, když upozornila, že soud I. stupně v dalším řízení postupoval v rozporu se závazným názorem odvolacího soudu a nevypořádal se s námitkami žalované. Především se nevypořádal s tím, jak má být vyložen projev vůle týkající se ujednání slevy ve výši 15 000 Kč. Podle žalované je zcela zřejmé, že účastníci kupní smlouvy rozhodně v rámci dohody nemínili, že sleva 15 000 Kč pokryje veškeré nutné opravy, uvedení vozidla do stavu, kdy bude splňovat podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Ostatně i omyl musí být takzvaně způsobilý. Rozhodně nebylo možné, aby žalobce očekával, že motorové vozidlo tov. zn. [nazev] se soupisem vad uvedených v kupní smlouvě (vadný motor vadná převodovka atd.) a s řádně deklarovaným stářím, bude možné opravit za částku 15 000 Kč. Současně žalovaná namítla, že soud I. stupně desinterpretoval výpověď svědka [jméno FO]. Ten sice uvedl, že si myslí, že by bylo možné zprovoznit vozidlo za částku 15 000 Kč, ale jen za použití náhradních dílů neoriginálních, tedy z autovrakoviště. Uvedené neznamená, že by žalovaná prohlásila, slíbila či jinak se zavázala, že za částku 15 000 Kč se vozidlo dá uvést do provozuschopného stavu bez vad.

19. Žalovaná dále namítla, že soud I. stupně věc nesprávně hodnotil i po stránce právní, pokud uzavřel, že kupní smlouva byla absolutně neplatná podle ustanovení § 583 o. z. a § 588 o. z. V této souvislosti zdůraznila, že absolutní neplatnost je nyní vyhrazena jen nejzásadnějším právním vadám. Soud I. stupně měl za to, že jednání žalované bylo rozporné s dobrými mravy. Argumentem pro takový závěr však nemůže být to, že žalovaná je podnikatelem a odborníkem v oboru. Soud I. stupně zde totiž zaměňuje autobazar s autoservisem. Žalovaná je totiž pouze autobazarem, který má kupujícího upozornit na vady vozidla, nikoliv mu dát postup, jak tyto vady odstranit nebo dokonce rozpočet, za jakou finanční částku se vady podaří odstranit. Požadavek soudu I. stupně na jednání žalované jde tedy nad rámec povinností žalovaného coby autobazaru. Pokud poukazoval soud I. stupně na panující nouzový stav v době prodeje vozidla a nemožnost provést podrobnou zkušební jízdu, tak to podle názoru žalované nemělo žádného vlivu. Vozidlo totiž bylo prodáváno jako nezpůsobilé pro provoz na pozemních komunikacích, tj. i mimo nouzový stav by jakákoliv delší zkušební jízda byla nemožná a nejedná se tak o porušení informační povinnosti.

20. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zcela zamítá. Současně požadovala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Doplnil, že soud I. stupně se v rámci odůvodnění svého druhého rozsudku vypořádal s názory odvolacího soudu a jím zjištěný rozpor jednání žalované s dobrými mravy správně a podrobně odůvodnil. Podle názoru žalobce je zřejmé, že v tomto případě nedošlo k omylu v tom smyslu, že by se žalobce domníval, že oprava veškerých vad bude uhrazena z poskytnuté slevy, ale jde o to, že některé vady vůbec nebyly žalobci před koupí vozu sděleny. Je přitom zřejmé, že kdyby žalobce o těchto závažných vadách věděl, smlouvu by nikdy neuzavřel.

22. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil a žalobci přiznal také náhradu nákladů odvolacího řízení.

23. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. odvolací soud zopakoval a částečně doplnil dokazování kupní smlouvou ze dne 1. 2. 2021, listinou nazvanou informace o vozidle (nedatována), výstupní zprávou o stavu vozu od [jméno FO], listinou nazvanou odstoupení od kupní smlouvy ze dne 8. 2. 2021 a listinou nazvanou reakce prodávajícího na odstoupení od smlouvy ze dne 17. 2.

202. Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

24. Z obsahu odvolání se podává, že žalovaná ve věci uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně řízení znovu zatížil procesní vadou a dále, že soud I. stupně na podkladě nesprávných skutkových zjištění spornou věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Procesní pochybení soudu I. stupně spatřovala žalovaná v tom, že nerespektoval závazný právní názor soudu odvolacího, když ignoroval pasáž v usnesení odvolacího soudu, ve které mu bylo uloženo, aby podrobněji vysvětlil závěr o rozporu jednání žalované s dobrými mravy. Dále žalovaná namítla, že se soud I. stupně v opakovaném rozhodnutí zase nevypořádal se všemi námitkami, které žalovaná vznesla, především nevysvětlil, jak má být správně vyložen projev vůle účastníků týkající se ujednané slevy z kupní ceny ve výši 15 000 Kč a také desinterpretoval výpověď svědka [jméno FO].

25. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně v dalším řízení (po zrušení prvého rozhodnutí soudem odvolacím) postupoval procesně korektním způsobem. V souladu se závazným pokynem odvolacího soudu poskytl účastníkům při jednání dne 26. 7. 2024 procesní poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že nesdílí právní názor žalobce o podmínkách odstoupení od kupní smlouvy a naopak tuto kupní smlouvu považuje za neplatnou s ohledem na ustanovení § 583 o. z. s tím, že podle názoru soudu I. stupně byl žalobce uveden v omyl a dále s ohledem na § 588 o. z. s tím, že žalovaná nedodržela svou informační povinnost vůči spotřebiteli. Následně vyzval soud I. stupně žalovanou, aby označila důkazy na prokázání svých obranných tvrzení o platnosti smlouvy a poskytl jí lhůtu v délce trvání 30 dnů. Žalovanou označené důkazy (opakované výpovědí žalobce i svědka [jméno FO]) pak soud I. stupně provedl při odročeném jednání dne 18. 9. 2024. Opakovaný výslech žalobce byl proveden v souladu s ustanovením § 131 o. s. ř. a opakovaný výslech svědka proběhl v souladu s § 126 o. s. ř. U téhož ústního jednání pak soud I. stupně dokazování doplnil ještě důkazy listinnými, přičemž přítomným účastníkům (jejich zástupcům) poskytl poučení o důkazním břemeni a o procesních následcích pro případ, že nebudou důkazy označeny. Před vyhlášením napadeného rozhodnutí pak soud I. stupně poskytl přítomným účastníkům konečné poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a vyhlášený rozsudek řádně odůvodnil. Písemné odůvodnění napadeného rozsudku splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak hodnotí doplněné důkazy – výpověď žalobce i výpověď svědka [jméno FO]. Soud I. stupně v odůvodnění přehledně vymezil, jaká skutková zjištění učinil, jaký je jeho skutkový závěr a jaký právní závěr zaujal v otázkách předběžných i ve věci samotné. Řádně se též vypořádal s námitkami žalované. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto ve věci nebyl založen.

26. Žalovaná v odvolání dále uplatnila i odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně a nesprávné právní posouzení věci. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. tehdy, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

27. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Mezi účastníky byla dne 1. 2. 2021 sjednána kupní smlouva, předmětem které byl prodej výše specifikovaného automobilu zn. [nazev] za kupní cenu 115 000 Kč. Žalovaná poskytla dle textu smlouvy žalobci na koupi vozidla slevu ve výši 14 900 Kč „na nutné opravy.“ Zároveň žalobci zapůjčila druhou sadu ALU kol pro toto vozidlo. Ve smlouvě byly uvedeny následující vady vozidla: vadný motor, vadná převodovka, hloubková koroze karosérie, prahů a podvozku, nefunkční klima, zvýšená spotřeba oleje, vadné turbo, kouřivost motoru, špatné starty a vadné vstřikovače. Zároveň bylo ve smlouvě poznamenáno, že vozidlo nesplňuje podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Dále bylo zjištěno, že žalobce si vozidlo vyhlédl na základě inzerce, za účelem jeho pořízení přijel do pražské provozovny žalované, kde si vozidlo prohlédl a krátce vyzkoušel na ploše autobazaru. Smlouvu poté podepsal na ploše autobazaru, nikoli v kanceláři žalované. Důvodem byla protipandemická opatření, vyhlášená na území České republiky v únoru roku 2021. Následně žalobce spolu se synem [jméno FO] odjel nově zakoupeným vozidlem z provozovny žalovaného do místa svého bydliště. Jelikož se vozidlo po cestě chovalo nestandardně (nebylo schopno vyvinout vyšší rychlost), žalobce jej dne 3. 2. 2021 zavezl do servisu a hned 8. 1. 2021 od kupní smlouvy odstoupil. Při odvolacím jednání učinili účastníci nesporným, že odstoupení od kupní smlouvy bylo doručeno žalované elektronicky dne 11. 2. 2021.

28. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil správná a úplná skutková zjištění, která měla oporu v provedeném dokazování. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto nebyl dán.

29. Správný byl též právní závěr, který soud I. stupně přijal v předběžné otázce - ohledně podmínek pro odstoupení od kupní smlouvy podle ustanovení § 1829 o. z. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, podle něhož lze areál provozovny žalované (autobazaru) považovat za obchodní prostor žalované podnikatelky ve smyslu § 1828 o. z. Podle zjištění soudu I. stupně byla kupní smlouva podepsána v místě sídla žalované, a to na ploše autobazaru. Z důvodu protipandemických opatření sice účastníci smlouvy nezašli do kanceláře v budově, která se na ploše autobazaru rovněž nacházela, nicméně k podpisu smlouvy došlo v oploceném areálu prodejny autobazaru poté, kdy si žalobce vozidlo prohlédl a krátce se projel (popojel po ploše autobazaru). S ohledem na okolnost, že to byl právě žalobce, který si obchodní schůzku vyžádal a panující stav, kdy protipandemická opatření neumožňovala použít vnitřní prostory žalovaného, byl správný závěr soudu I. stupně, podle něhož lze i venkovní areál autobazaru za obchodní prostory žalovaného považovat. V předběžné otázce je proto možné uzavřít, že kupní smlouva mezi účastníky byla sjednána v provozovně žalované. Žalobci tak nemohlo vzniknout právo na odstoupení od této smlouvy podle ustanovení § 1829 o. z.

30. Na rozdíl od soudu I. stupně se však odvolací soud domnívá, že ve sporné věci byly jednoznačně založeny podmínky pro odstoupení žalobce coby spotřebitele od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 1 o. z., neboť žalovaná v tomto případě porušila své povinnosti podstatným způsobem.

31. Podle § 2002 odst. 1 věta prvá o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je přitom takové porušení povinností, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

32. Podle § 2002 odst. 2 o. z. může strana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

33. Soudní rozhodovací praxe se ustálila v závěru, že právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti vznikne, není-li ujednáno jinak, jakmile je povinnost porušena (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2013, publikován pod sp. zn. 32 Cdo 2640/2011). Současně je zřejmé, že porušení smlouvy, které je důvodem zrušení závazku odstoupením, nemůže být bagatelní. Naopak, musí se jednat o natolik podstatné porušení smluvních povinností, že by druhá strana smlouvu vůbec neuzavřela, kdyby takové porušení smluvní povinnosti předpokládala. Podstatnost porušení smlouvy může vyplývat jak z významu porušené povinnosti, tak si intenzity tohoto porušení, a to v kontextu celého závazku. Zavinění toho, kdo smlouvu porušil ve vztahu k porušení smluvní povinnosti se nevyžaduje. Důležité je, že strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla (anebo vědět musela), že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by takové porušení předvídala. Z toho plyne relevance hospodářských osobních či jiných zájmů, které sleduje odstupující strana uzavřením porušené smlouvy a které vyplývají z obsahu smlouvy nebo z okolností, za niž byla uzavřena. Na platnost odstoupení od smlouvy přitom nemá vliv skutečný důvod odstoupení (srov. stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2006, publikované pod sp. zn. 32 Odo 616/2005).

34. V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že žalovaná zamlčela při sjednání kupní smlouvy žalobci skutečnost, že z předmětného vozidla byl předtím demontován katalyzátor. Jakožto profesionál (podnikající v oboru prodeje vozidel) si přitom žalovaná absence katalyzátoru měla být vědoma. Současně bylo prokázáno, že cena nového katalyzátoru pro tento vůz se pohybuje kolem 50 000 Kč. Žalobce od počátku tvrdil, že v případě, že by měl informaci o absenci katalyzátoru, vozidlo v této cenové relaci by si nepořizoval. Odvolací soud nemá důvod uvedenému tvrzení žalobce nevěřit, neboť cena nového katalyzátoru dosahuje podle znalce téměř poloviny výše ceny žalobcem pořízeného vozidla. Přestože v kupní smlouvě žalovaná některé jiné vady vozidla vypsala, podstatnou vadu předmětu koupě v podobě chybějícího katalyzátoru vozidla neuvedla. Učinila tak přesto, že již v době uzavření kupní smlouvy musela vědět, že by žalobce tuto smlouvu neuzavřel, pokud by absenci katalyzátoru předvídal. Takovéto jednání žalované považuje odvolací soud za podstatné porušení kupní smlouvy podle ustanovení § 2002 odst. 1 věta prvá o. z.

35. Žalobce od sjednané kupní smlouvy odstoupil dne 8. 2. 2021. Odstoupení bylo žalované doručeno dne 11. 2. 2021. Žalobce tedy jednal bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. Za situace, kdy žalobce od kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2021 platně odstoupil, závazek mezi účastníky se v důsledku tohoto jednání ruší od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). Žalobce má proto právo na vrácení jím zaplacené kupní ceny oproti vydání vozidla, neboť účastníci zrušené smlouvy jsou povinni se vypořádat podle úpravy o bezdůvodném obohacení (§ 2993 o. z.).

36. Z výše uvedeného plyne, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo věcně správné (byť odvolací soud přijal jiné závěry za v otázce odstoupení žalobce od kupní smlouvy). Z tohoto důvodu postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

37. Jako věcně správný byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen rovněž ve výroku III., neboť rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky bylo v souladu se zásadou upravenou v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud proto prvostupňové rozhodnutí v tomto výroku potvrdil ve znění, které odpovídá ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o platebním místě.

38. Odvolací soud zároveň jako věcně správné potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně i ve výrocích ad IV. a ad V. o nákladech státu s tím, že účastníci jsou povinni tyto náklady zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro [adresa].

39. Výrok ad II. rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.

40. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny: odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 5 700 Kč podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téhož předpisu za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč a za další úkon právní služby ve výši 450 Kč (poskytnut po 1. 1. 2025), náhradou za ztrátu času podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 12 půlhodin po 150 Kč (1 800 Kč), dále cestovným na trase [adresa] a zpět (560 km), které při průměrné spotřebě použitého vozidla 7,78 l na 100 km, vykázané ceně pohonných hmot a po započtení paušální náhrady činí 4 356,80 Kč, přičemž všechny výše uvedené položky byly zvýšeny o 21 % DPH (3 844,44 Kč). Celkem 22 151,23 Kč.

41. Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř.).

Poučení