91 Co 6/2025 - 261

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 354 750 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. července 2024, č. j. 12 C 106/2023-218, ve znění usnesení ze dne 24. dubna 2025, č. j. 12 C 106/2023-251, a usnesení ze dne 12. května 2025, č. j. 12 C 106/2023-252, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 18. července 2024, ve znění usnesení ze dne 24. dubna 2025 a ze dne 12. května 2025, se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, ve znění usnesení ze dne 24. 4. 2025 ze dne 12. 5. 2025, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 354 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 17 738 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 354 750 Kč za pozdní dodání 50 000 ks testů - [název] (COVID-19) - žalovanou na základě objednávky žalobkyně č. [číslo] ze dne 30. 3. 2020, když zboží za cenu 9 982 500 Kč včetně DPH mělo být dodáno do 31. 3. 2020 do skladového areálu [právnická osoba] v [adresa] (dále také jen „sklad [právnická osoba]“), avšak 44 000 ks bylo dodáno dne 1. 4. 2020 a zbývajících 6 000 ks bylo dodáno dne 7. 4. 2020. Smluvní strany si v objednávce ujednaly smluvní pokutu za opožděnou dodávku ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a z opatrnosti oproti nároku žalobkyně započetla částku 167 097,37 Kč, kterou byla nucena zaplatit [orgán] za přepravu zboží letadlem typu [Typ] [název] (dále také jen „letadlo [název]“), ačkoliv žalovaná žalobkyni poskytla značnou slevu na přepravované zboží.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 16. 3. 2020 ve 14:02 hod. [funkce] [Odbor] žalobkyně [jméno FO] zaslal jednateli žalované [jméno FO] e-mail, v němž žádal o potvrzení připojené objednávky č. [číslo], podle které měla žalovaná žalobkyni dodat 100 000 ks testů „[název] (COVID-19)“ za jednotkovou cenu 165 Kč do 27. 3. 2020 s místem předání ve skladu [právnická osoba]. [jméno FO] e-mailem ze dne 16. 3. 2020 ve 14:19 hod. potvrdil [jméno FO] přijetí objednávky. Dne 17. 3. 2020 vystavil [orgán] [adresa] pro žalovanou tzv. „letter of intent“. [jméno FO] dne 22. 3. 2020 v 10:25 hod. zaslal [jméno FO] e-mail: „Dobrý den pane inženýre. Naše zboží má přistávat v [adresa] následovně: zítra, tj. v pondělí přiletí 113 000 ks [Označení], v úterý přiletí 87 000 ks [Označení] a 50 000 ks jednorázových testů, ve středu přiletí 200 000 ks [Označení], ve čtvrtek přiletí 50 000 ks jednorázových testů. Na toto máme airwaybills. Doufám tedy že se nic nepokazí, I když se dnes dějí vskutku neskutečné věci. Prosím dejte mi vědět kam máme zboží převést a kdo ho převezme.“. Do textu vytištěného e-mailu jsou rukou učiněny vpisky - tabulka, která zjevně odkazuje na rozdělní zboží z objednávek č. [číslo], [číslo] a [číslo]. Dne 25. 3. 2020 byly společností [právnická osoba] vydány celkem tři letecké nákladní listy, z nichž podle soudu I. stupně nebylo možné seznat druh či množství přepravovaného zboží, toliko jeho hmotnost.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že [jméno FO] e-mailem ze dne 27. 3. 2020 v 11:08 hod. informoval [jméno FO] a [jméno FO] o stavu objednávky č. [číslo], a to že od včerejška má žalovaná pro žalobkyni 50 000 ks rychlotestů v [stát], přičemž dopravce vyhlásil plošné zpoždění z důvodu vyšší moci. Dodávka má přijet do [adresa] v pondělí a současně s tím přijde zbylých 50 000 testů v pondělí vládním speciálem [název] dle dohody s panem [jméno FO]. Dále uvedl k objednávce č. [číslo], že zásilka je v [stát] na jejich skladě již od neděle, dopravce ale ohlásil zpoždění a žalovaná se dohodla s panem [jméno FO] na dopravě vládním speciálem [název] v pondělí spolu s testy.

6. Soud I. stupně měl za zjištěné, že dne 30. 3. 2020 zaslala [jméno FO] kolegovi [jméno FO] e-mail, kde mj. informuje, že původní objednávka č. [číslo] bude rozdělena na dodávku 50 000 ks, kterou sama žalovaná dopraví do skladu [právnická osoba] zítra kolem 18:00 hod., druhá polovina přiletí letadlem [název] nejspíš ve středu. V tomto směru bude opravena objednávka a snížena cena za dopravu. Dne 30. 3. 2020 v 15:21 hod. zaslala [jméno FO], podepsána jako vedoucí obchodního oddělní Nemocnice [právnická osoba], [jméno FO] e-mail, kde ho informuje o rozdělní původní objednávky č. [číslo], kdy tato má být ponížena na 50 000 ks s dodáním do [adresa] dne 31. 3. 2020, a nově vytvořená objednávka má být dodána z letiště [adresa] po odečtení nákladů za dopravu. [jméno FO] žádala [jméno FO] o odsouhlasení změn v objednávkách. Dne 30. 3. 2020 v 15:43 hod. [jméno FO] e-mailem [jméno FO] děkuje a potvrzuje znění objednávek. Dne 30. 3. 2020 v 18:20 hod. zaslal [jméno FO] e-mail [jméno FO], v jehož příloze zasílá dvě upravené objednávky a objednávku č. [číslo] a prosí o jejich potvrzení. Podle upravené objednávky č. [číslo] ze dne 30. 3. 2020 měla žalovaná žalobkyni dodat 50 000 testů za jednotkovou cenu 165 Kč do 27. 3. 2020 s místem předání ve skladu [právnická osoba]. Na druhé straně listiny je obsažena klauzule o smluvní pokutě ve výši 2,5 % při prodlení s dodáním zboží. Podle objednávky č. [číslo] ze dne 30. 3. 2020 měla žalovaná žalobkyni dodat 50 000 testů za jednotkovou cenu 162 Kč do 1. 4. 2020 s místem předání na letišti v [adresa]. Na druhé straně listiny je obsažena klauzule o smluvní pokutě ve výši 2,5 % při prodlení s dodáním zboží. Podle objednávky č. [číslo] ze dne 30. 3. 2020 měla žalovaná žalobkyni dodat 200 000 respirátorů za jednotkovou cenu 110 Kč do 1. 4. 2020 s místem předání na letišti v [adresa]. Na druhé straně listiny je obsažena klauzule o smluvní pokutě ve výši 2,5 % při prodlení s dodáním zboží. Dne 30. 3. 2020 v 18:41 hod. [jméno FO] e-mailem [jméno FO] všechny tři objednávky potvrdil.

7. Soud I. stupně vyšel dále ze zjištění, že dne 1. 4. 2020 bylo ve skladu [právnická osoba] převzato od žalované 44 000 ks testů [název] a dne 7. 4. 2020 bylo od žalované ve skladu [právnická osoba] převzato 6 000 ks testů [název] podle objednávky č. [číslo]. Dne 3. 4. 2020 vystavila žalovaná žalobkyni fakturu č. [číslo], kterou vyúčtovala částku 9 982 000 Kč za dodávku 50 000 ks testů z objednávky č. [číslo]. [jméno FO] zaslal dne 7. 4. 2020 e-mail [jméno FO], v němž se omluvil za zpoždění s tím, že testy bylo dodány ve dvou dodávkách, neboť 6 000 testů zadržovaly [stát] úřady, pomohl až „letter of intent“ od [orgán]. Žalobkyně částku 9 982 000 Kč uhradila dne 14. 4. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 618 750 Kč dopisem ze dne 14. 2. 2023 a následně k úhradě smluvní pokuty ve výši 354 750 Kč dopisem ze dne 14. 3. 2023.

8. Soud I. stupně zjistil, že dne 4. 4. 2020 informoval [jméno FO] ze [právnická osoba] rezerv e-mailem [jméno FO] o stavu naskladnění materiálu z letu letadla [název], a to že od žalované jako dodavatele bylo převzato 100 000 respirátorů z objednávky č. [číslo], 50 000 testů z objednávky č. [číslo] a 139 450 respirátorů z objednávky č. [číslo] (chyběl jeden karton s 550 kusy) a dále že 40 000 kusů bylo vydáno žalované. Žalobkyně informovala dne 12. 8. 2020 [orgán], že nad rámec objednávek žalobkyně bylo letadlem [název] přepraveno dalších 40 000 kusů roušek pro soukromé podnikatelské účely žalované, přičemž žalobkyně nárok za úhradu nákladů této přepravy považuje za vztah toliko mezi [orgán] a žalovanou. Dne 19. 10. 2020 vyzvalo [orgán] žalovanou k úhradě částky 167 097,37 Kč za leteckou dopravu zboží o hmotnosti 381 kg, žalovaná částku zaplatila dne 13. 4. 2021.

9. Soud I. stupně vyslechl svědka [jméno FO], který v letech 2014 a 2022 vykonával [funkce] [Odbor] žalobkyně. Svědek uvedl, že na počátku března 2020 bylo zjištěno, že stát nemá k dispozici dostatek ochranných zdravotnických pomůcek pro nastupující pandemii Covid-19 a žalobkyně byla pověřena, aby od třetích osob prováděla nákupy tohoto zboží. Za tímto účelem byl u žalobkyně zřízen tzv. krizový nákupní tým, jehož členové telefonicky a e-mailem komunikovali s potencionálními dodavateli o nákupech zdravotnického materiálu. Fungování nákupního týmu v prvních 10 až 14 dnech od 9. 3. 2020 popsal svědek jako poměrně živelné, počet členů nákupního týmu se rozšiřoval z původních dvou až na konečných cca 30 osob. Sám svědek ze své pozice objednávky neřešil, ale již dohodnuté kontrakty pouze kontroloval a za žalobkyni podepisoval. [jméno FO] byla členkou nákupního týmu, která komunikovala s potencionálními dodavateli o nákupu materiálu, a v počátcích komunikovala ze své e-mailové schránky Nemocnice [právnická osoba]. Po určité době bylo do objednávek implementováno ujednání o smluvní pokutě, která byla určena v dosti vysoké výši, aby plnila zajišťovací funkci, neboť se v některých případech stávalo, že dohodnutý zdravotnický materiál následně nebyl ze strany dodavatelů dodán.

10. Soud I. stupně vyslechl svědkyni [jméno FO], vedoucí obchodního oddělení Nemocnice [právnická osoba], která byla v období nastupující covidové pandemie žalobkyní požádána, aby se stala členkou tzv. nákupního týmu, v němž figurovala přibližně od 12. 3. 2000 do května 2020. Šéfem týmu byl [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně a další kolegové komunikovali s potencionálními dodavateli zdravotnického materiálu ohledně nabídek, které tito dodavatelé sami aktivně zasílali žalobkyni, a to jak telefonicky, tak e-mailem. Objednávek bylo vyřizováno velké množství, pracovní doba mohla být i 18 nebo 20 hodin denně. Sama svědkyně komunikovala z vlastního mobilního telefonu a přes svůj vlastní pracovní e-mail Nemocnice [právnická osoba], pouze do podpisu e-mailu doplnila informaci, že je členkou nákupního týmu [orgán]. Na případ objednávky č. [číslo] od žalované si vzpomíná, neboť se jednalo o atypický případ, kdy původní objednávka byla rozdělována. Nejprve byla uzavřena původní objednávka č. [číslo] ještě bez ujednání o smluvní pokutě, následně na popud žalované došlo k rozdělení na dvě nové objednávky s novými termíny dodání, kdy polovinu objednávky měla být žalovaná schopna dodat do druhého dne, druhá polovina zboží se nacházela v té době v [stát]. Svědkyně vycházela z informací, které jí poskytla žalovaná, a v tomto směru zpracovala dva nové objednávkové formuláře k daným objednávkám, přičemž se svědkyně opakovaně u žalované ujišťovala, že tato bude schopná zboží skutečně schopna dodat již do druhého dne, přičemž ze strany svědkyně byla žalovaná jednoznačně informována při telefonickém rozhovoru s jednatelem žalované panem [jméno FO] o ujednání o smluvní pokutě. To bylo implementováno do všech smluv přibližně v polovině měsíce března 2020, neboť někteří dodavatelé žalobkyni nedodali nasmlouvané zboží. Rozdělení původní objednávky a znění nových objednávek bylo s jednatelem žalované řešeno telefonicky, následně byla objednávka ze strany žalobkyně i žalované potvrzená e-mailem. Část objednávky byla vedena pod původním č. [číslo], druhá polovina objednávky dostala přiděleno č. [číslo], resp. č. [číslo]. Následná přeprava zboží do České republiky nebyla v gesci svědkyně, je jí pouze známo, že přeprava materiálu letadlem [název] byla zajišťována [orgán].

11. Soud I. stupně vyslechl svědka [jméno FO], zaměstnance žalobkyně, který uvedl, že v období počínající covidové pandemie v roce 2020 bylo [orgán] a [orgán] pověřeno zajistit nákup zdravotnického materiálu. Svědek byl pověřen, aby řídil nákupní tým, který by koordinoval nákup zdravotnického materiálu. Tento tým byl založen 11. 3. 2020 a měl 20 až 30 členů. Situace byl velmi turbulentní a poptávka po zdravotnickém materiálu i cenové podmínky se měnily i několikrát denně. Zásadním faktorem při sjednávání objednávek byla včasnost dodání zakoupeného materiálu, neboť opožděné či neuskutečněné dodání materiálu značně komplikovalo jeho další distribuci. Zpočátku zde panoval značný přetlak nabídky (za předmětné období bylo přijato více než 6 000 nabídek), kdy se však brzy ukázalo, že řadu nabídek nejsou dodavatelé schopní splnit. Proto dne 21. 3. 2020 bylo do nově uzavíraných smluv vloženo ujednání o smluvní pokutě, která byla nastavena v nadstandardně vysoké výši, aby demotivovala nesolidní subjekty a zároveň motivovala dohodnuté dodavatele k včasnému dodání zboží, přičemž potenciální dodavatelé byli na existenci smluvní pokuty členy nákupního týmu jednoznačně upozorňováni. Autorem klauzule o smluvní pokutě byl sám svědek, její výši určil s ohledem na svou obchodní praxi. Sjednávání konkrétních objednávek probíhalo tak, že příslušný člen nákupního týmu s potenciálním dodavatelem telefonicky nebo e-mailem probral náležitosti jeho nabídky, tedy cenu, kvalitu a množství zboží, a především datum jeho možného dodání. Schválená objednávka byla poté finalizována potvrzením zaslaným e-mailem. Nabídka od žalované vzešla záhy po vzniku nákupního týmu, někdy 15. nebo 16. 3. 2020. Objednávka vedená pod č. [číslo] měla poté komplikovaný vývoj, neboť žalovaná žalobkyni sdělila, že závazku na dodávku 100 000 ks zdravotnického matriálu není schopna dostát. Řešením bylo rozdělní na dvě objednávky po 50 000 kusech, jedna část si podržela původní č. [číslo], ovšem nově již obsahovala ujednání o smluvní pokutě. Ohledně části zboží žalovaná opakovaně prezentovala, že je již v Evropě a je schopna ho dodat do druhého dne. Druhá polovina zboží, vedená jako objednávka č. [číslo], resp. [číslo], měla být dodána do [stát] [adresa] a přepravena již v režii žalobkyně, resp. [orgán], letadlem [název].

12. Soud I. stupně vyslechl svědka [jméno FO], bývalého zaměstnance žalobkyně, který v polovině března 2020 nastoupil do tzv. nákupního týmu. Úkolem svědka bylo komunikovat s dodavateli a pomáhat jim s přepravou objednaného zboží do ČR. Nákup zboží zajišťovali jiní kolegové. Svědek s dodavateli komunikoval přes všechny možné kanály: telefonicky, e-mailem, SMS i přes [aplikace], většinou to bylo poté, co se dodavatel dostal do problému s dopravou objednávky. Brzy se totiž ukázalo, že doprava zboží je větším problémem než jeho objednání (neboť tento byl v [stát] v dostatečném množství, ale nebyl kapacity pro jeho přepravu), proto se této agendě následně věnovalo více členů nákupního týmu. Svědek odmítl, že by žalobkyně dodavatele nějak nutila do přepravy zboží letadlem [název] (ani nebylo zdůrazňováno, že se jedná o přepravu tímto typem letadla), naopak kapacita letu byla pro všechny sjednané objednávky nedostatečná.

13. Nakonec soud I. stupně vyslechl [jméno FO], bývalého jednatele žalované. Ten uvedl, že v březnu 2020 z médií zjistil, že žalobkyně poptává dodávky zdravotnického materiálu. Následně byla mezi účastnicemi dohodnuta dodávka 100 000 testů a 400 000 respirátorů, pro které měla žalovaná zajištěné ve spolupráci se společností [právnická osoba] dostatečné přepravní kapacity. Dodávka na testy byla po telefonické žádosti žalobkyně rozdělena na dvě menší, neboť žalobkyně disponovala jistou kapacitou v letadle [název]. Druhá polovina testů byla do ČR přepravena letecky přes [stát], žalovaná měla dostatečnou časovou rezervu, kde však místní úřady zboží bezdůvodně zadržely. Žalovaná k vyzvednutí vypravila kamion, ten se však vrátil nenaložený zpět, zboží bylo vydáno až po intervenci žalobkyně a zaslání „letter of intent“ [stát] straně. Změnu původní objednávky č. [číslo] bral jako formalitu, komunikace probíhala dne 30. 3. 2020 velmi rychle toliko po e-mailu, žádné telefonáty neproběhly a žalovaná nebyla nijak upozorněna na nově vložené ujednání o smluvní pokutě. Změněné objednávky e-mailem dne 30. 3. 2020 potvrdil, přitom však nepřepokládal změnu textu smluv ohledně smluvní pokuty; uzavření nové objednávky by jinak ze strany žalované postrádalo logiku.

14. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 555, § 582, § 1740, § 2079, § 2048 odst. 1 a § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba je důvodná.

15. Soudu I. stupně nejprve uvedl, že byla vyvrácena obrana žalované spočívající v tom, že přestože měla pro původní objednávku č. [číslo] zajištěny dostatečné přepravní kapacity, byla žalobkyní „dotlačena“ do transportu zboží letadlem [název], a že následně byla žalobkyně schopna letadlem [název] přepravit jen část zboží, přičemž smluvní pokuta se týká druhé poloviny dodávky, pro kterou musela žalovaná opětovně zajistit dopravu vlastními silami. Soud I. stupně měl za prokázané zejména z e-mailu ze dne 22. 3. 2020, že již toho dne byla dodávka testů rozdělena na dvě po 50 000 kusech, a to jednoznačně z rozhodnutí žalované, neboť k tomuto dni uvažovala o separátní dopravě obou dodávek vlastními prostředky. Žalovaná se v této době taktéž potýkala s problémy při dopravě ujednaného zboží. Soud I. stupně souhlasil se žalobkyní, že z leteckých nákladních listů neplyne nic konkrétního o údajně sjednané dopravě předmětného zboží. Soud I. stupně dále poukázal na e-mailovou komunikaci ze dne 27. 3. 2020, z níž jednoznačně plyne, že žalovaná se potýkala se zpožděními na straně dopravců, přesto předpokládala dodání objednávky č. [číslo] do 30. 3. 2020.

16. Soud I. stupně měl dále z e-mailové komunikace ze dne 30. 3. 2020 a výslechu svědkyně [jméno FO] za prokázané, že ujednání o smluvní pokutě bylo mezi účastnicemi sjednáno platně a řádně. Jakkoli upozornění na klauzuli o smluvní pokutě mělo proběhnout pouze telefonicky mezi svědkyní [jméno FO] a bývalým jednatelem žalované [jméno FO] (a jedná se tak v zásadě o „tvrzení proti tvrzení“), je z následné e-mailové komunikace zřejmé, že nové znění objednávek bylo žalovanou řádně odsouhlaseno. Soud I. stupně nesouhlasil se žalovanou, že ujednání o smluvní pokutě bylo do objednávky nějak nenápadně vsunuto. Poukázal naopak na to, že předmětná objednávka je velmi stručná v rozsahu pouhých dvou stran a psaná stejně velkým písmem. Nadto žalovaná s předmětnou objednávkou následně opakovaně nakládala, např. ji zasílala spolu s fakturou žalobkyni k proplacení a je tak velmi nepravděpodobně, že by uvedenou klauzuli přehlédla. Soud I. stupně konstatoval, že sjednaná smluvní pokuta měla pouze funkci preventivní, když ze strany státu byly jinak milionové faktury ze strany dodavatelů propláceny v zásadě obratem, jak tomu bylo i v tomto případě. Je tak zřejmé, že jediným zájmem žalované (správně žalobkyně; pozn. odvolacího soudu) v daném období bylo včasné zajištění dostatečného objemu zdravotnického materiálu, kdy žalovanou tvrzená snaha žalobkyně o obohacení se na její úkor pokoutně vsunutou klauzulí o smluvní pokutě by nedávala jakýkoli logický smysl. Nadto si žalobkyně vzhledem k tehdejším těžkostem musela zachovávat korektní vztahy s potencionálními dodavateli, přičemž uvedené pokoutné, ba až podvodné jednání, by dozajista mohlo způsobit značně negativní mediální obraz žalobkyně.

17. Soud I. stupně nepovažoval za důvodnou námitku žalované ohledně absentující aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu, když uvedenou objednávku za žalobkyni vyřizovala [jméno FO] z e-mailové schránky a s e-mailovým podpisem Nemocnice [právnická osoba]. Soud I. stupně poukázal na rozsah a intenzitu komunikace mezi účastnicemi v předmětném období, jakož i objem vzájemných obchodů, proto žalovaná nemohla mít jakoukoli pochybnost, že předmětné smlouvy jsou uzavírány se žalobkyní.

18. Soud I. stupně konstatoval, že samotná výše pokuty skutečně převyšuje míru obvyklou v obdobných typech právních vztahů, opětovně však zdůraznil značnou specifičnost tehdejšího období a nutnost zásadního postihu vůči dodavatelům, aby dostatečně citelně plnila prevenční funkci při zcela výjimečném ohrožení zdraví podstatné části obyvatelstva. V tomto kontextu výše požadovaného nároku obstála jakožto přiměřená a soud I. stupně nehledal důvody k její moderaci. Dodal, že pokud měla žalovaná již dne 30. 3. 2020 informace o zpoždění dodávky, resp. údajnému zadržení zboží [stát] úřady, pak uzavření nové objednávky se smluvní pokutou představovalo podnikatelské riziko, které jde zcela k tíži žalované. Navíc „letter of intent“ byl žalované žalobkyní poskytnut ještě před tvrzeným zadržením zboží v [stát].

19. Soud I. stupně nakonec shledal jako nedůvodnou žalovanou uplatněnou námitku započtení částky 167 097,37 Kč, kterou žalovaná uhradila [orgán]. Jednak soud I. stupně poukázal na to, že daná částka byla uhrazena jinému subjektu než žalobkyni, a jednak bylo prokázáno, že tato částka byla po žalované požadována za transport respirátorů, které žalovaná převážela mimo sjednané objednávky.

20. Na základě veškerých výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč za 14 úkonů po 300 Kč (podání ve věci samé, účast na přípravě jednání dne 5. 9. 2023 a příprava účasti na něm, účasti na jednáních dne 7. 11. 2023, 16. 2024, 5. 3. 2024, 13. 6. 2024, 9. 7. 2024 a 18. 7. 2024 a přípravy na ně, krom jednání, kdy došlo toliko k vyhlášení rozsudku) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

22. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek ve výši 17 738 Kč rozhodl soud I. stupně podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když v dané věci je žalobkyně od placení poplatku ze zákona osvobozena a tato poplatková povinnost přešla na žalovanou.

23. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Žalovaná setrvala na svých tvrzeních, že idea přepravy zboží letadlem [název] vzešla ze strany žalobkyně a že žalovaná nebyla na dopravě zboží tímto letadlem závislá, neboť měla již předjednanou dopravu veškerého zboží z původní objednávky jinými lety. Namítala tedy, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dále žalovaná nesouhlasila se soudem I. stupně, že smluvní pokuta byla sjednána platně, neboť kromě toho, že na klauzuli o smluvní pokutě po rozdělení původní objednávky nebyla ze strany žalobkyně upozorněna, tak žalovaná nové znění objednávky nikdy nepodepsala. Namítala také, že se soud I. stupně nikterak nevypořádal s její námitkou ohledně neoprávněného zadržení zdravotnického materiálu [stát] orgány. Žalovaná uvedla, že pokud by o novém ujednání smluvní pokuty, a navíc v takto nepřiměřené výši, věděla, nezavázala by se k dodání zboží pod hrozbou takové smluvní pokuty, resp. by se žalobkyní jednala o možnosti pozdějšího data dodání zboží. Kromě toho zboží bylo v době akceptace „druhé“ objednávky č. „[číslo]“ již na cestě z [stát] a ke zpoždění dodávky došlo zcela neočekávaně v důsledku svévolného zásahu [stát] úřadů, tedy mimo schopnost toto ze strany žalované jakkoli zvrátit. Žalovaná tak nesouhlasila s tvrzením soudu I. stupně že z předložených leteckých nákladních listů neplyne nic konkrétního o údajně sjednané dopravě předmětného zboží. Podle žalované je nutné takový svévolný a neoprávněný zásah [stát] orgánů posoudit jako liberační důvod zproštění žalované povinnosti k úhradě smluvní pokuty ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z. Nakonec měla žalovaná za to, že se soud I. stupně nedostatečně vypořádal s návrhem žalované na moderaci smluvní pokuty, když sám uznal, že její výše převyšuje míru obvyklou v obdobných typech právních vztahů. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení, nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

24. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Nové ujednání o smluvní pokutě bylo nejprve telefonicky předjednáno s tehdejším jednatelem žalované, následně byl návrh znění objednávky s inkorporovanou smluvní pokutou odeslán žalované e-mailem dne 30. 3. 2020 v 15:21 hod a žalovaná odpověděla téhož dne v 15:43 hod, že se zněním objednávky souhlasí. Stejný den 30. 3. 2020 v 18:20 hod odeslala žalobkyně závaznou objednávku k akceptaci žalované, která téhož dne v 18:41 hod objednávku potvrdila, resp. potvrdila všechny tři objednávky, které jí byly zaslány (vzájemná telefonická a e-mailová komunikace byla zavedenou praxí stran). Argumentace žalované o údajné neexistenci „smluvního konsensu o sjednání smluvní pokuty“ – až poté, co žalovaná z objednávky plnila (a současně na jejím základě vystavila fakturu, která byla ze strany žalobkyně velmi rychle uhrazena), je jednoznačně účelová a nepravdivá. Žalobkyně byla pro žalovanou v tehdejší turbulentní době významným bonitním obchodním partnerem, s nímž žalovaná uzavírala mnohamiliónové obchody. Je proto nanejvýš nevěrohodné, že by žalovaná nevěnovala pozornost e-mailové komunikaci se zástupci žalobkyně a neseznámila se podrobně s (krátkým) zněním předmětné objednávky před její akceptací. Pokud žalovaná (jakožto dodavatel s 20letou obchodní praxí) přesto tvrdí, že si ujednání o smluvní pokutě v objednávce nevšimla, nelze toto pochybení klást k tíži žalobkyně, která vůči žalované vystupovala vždy transparentně a férově. Zadržení zboží [stát] úřady není namístě posoudit jako tzv. „zásah vyšší moci“, jednalo se o podnikatelské riziko. K argumentaci žalované o nutnosti moderovat smluvní pokutu žalobkyně uvedla, že objednané zboží mělo zásadní význam pro diagnostiku onemocnění COVID-19 a na to navazující rozhodování o postupu při prevenci a potírání následků pandemie tohoto onemocnění, proto měla žalobkyně eminentní zájem na tom, aby objednané zboží bylo k dispozici zdravotníkům v České republice ve lhůtě co možná nejbližší. Žalobkyně v rozhodné době nebyla v pozici silnější strany, naopak byla závislá na termínech dodání zboží stanovených jednotlivými dodavateli. Žalobkyně tedy nikdy nediktovala svým dodavatelům termíny dodání zboží, naopak při tvorbě objednávek vždy vycházela z termínů dodání nabízených samotnými dodavateli, a tyto termíny žalobkyně následně inkorporovala do svých objednávek. Žalovaná si během kontraktace objednávky musela být vědoma možných problémů s dopravou objednaného zboží, neboť problémy s mezinárodní přepravou se naplno projevily již předtím. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

26. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4 až 13 svého rozhodnutí, a s nimiž se jako správnými ztotožňuje. Odvolací soud toliko postupem podle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval k důkazu Air Waybill č. [číslo], z něhož navíc zjistil, že 50 000 ks blíže nespecifikovaného zboží (označené pouze jako „konsolidované [číslo]“) pro příjemce [právnická osoba] bylo odesláno dne 25. 3. 2020 z [stát] do [adresa] přes [stát] (žalovaná následně předložila další letecký nákladní list, z něhož vyplynulo, že 50 000 ks rychlotestů bylo odesláno z [stát] do [adresa] dne 20. 3. 2020), že 44 000 ks imunologických výrobků – [název] – bylo kontrolováno [orgán] v [adresa] dne 1. 4. 2020, fakturovaná částka činila 143 316,80 Eur (směnný kurz 27,16) a že 6 000 ks imunologických výrobků – [název] – bylo kontrolováno [orgán] v [adresa] dne 7. 4. 2020, fakturovaná částka činila 19 543,20 Eur (směnný kurz 27,16).

27. Odvolací soud tak má shodně se soudem I. stupně za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že původní objednávka žalobkyně č. [číslo] ze dne 16. 3. 2020 u žalované na dodání 100 000 ks testů „[název] (COVID-19)“ do skladu [právnická osoba] v [adresa] nejpozději do 27. 3. 2020 (cena za 1 kus činila 165 Kč bez DPH) byla na žádost žalované z důvodu její neschopnosti splnit původní termín dodání zboží rozdělena dne 30. 3. 2020 na objednávku č. [číslo] s dodáním 50 000 ks uvedených testů žalovanou do skladu [právnická osoba] do 31. 3. 2020 (cena za 1 kus činila 165 Kč bez DPH) a na objednávku č. [číslo] s dodáním 50 000 ks uvedených testů žalovanou na letiště [adresa] v [stát] do 1. 4. 2020 (cena za 1 kus činila 162 Kč bez DPH). Nová objednávka žalobkyně ze dne 30. 3. 2020 obsahovala oproti dřívější objednávce ze dne 16. 3. 2020 ujednání, že se dodavatel zavazuje uhradit kupujícímu pro případ nedodržení termínu dodání objednaného zboží do odběrného místa sankci ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění. Na tuto skutečnost, tzn. ujednání o smluvní pokutě, žalobkyně žalovanou výslovně před přijetím objednávky upozornila telefonicky [jméno FO], členkou tzv. nákupního týmu žalobkyně, jejíž svědecká výpověď byla soudem I. stupně hodnocena jako věrohodná a pravdivá a ani žalovaná věrohodnost svědkyně nijak nezpochybnila. Proti věrohodné svědecké výpovědi [jméno FO] stála toliko výpověď bývalého jednatele žalované [jméno FO], jehož výpověď má pouze váhu účastnické výpovědi (srov. § 126a o. s. ř.), tedy slabšího důkazního prostředku, přičemž [jméno FO] má evidentní zájem na výsledku tohoto řízení, na rozdíl od jmenované svědkyně, která ani není zaměstnankyní žalobkyně. Sama žalovaná ve svém doplnění odvolání ze dne 9. 9. 2024 připustila, že s ohledem na časový odstup, značně nepřehledné období a rozsah mnohých dodávek zdravotnického materiálu pro žalobkyni či třetí subjekty ze strany žalované si bývalý jednatel žalované [jméno FO] některé konotace dodání posuzované objednávky vybavil možná ne zcela správně. Žalovaná splnila objednávku č. [číslo] ze dne 30. 3. 2020 tak, že dne 1. 4. 2020 dodala do skladu [právnická osoba] 44 000 ks testů a dne 7. 4. 2020 dodala do skladu [právnická osoba] 6 000 ks testů. Za prodej 50 000 ks předmětných testů žalobkyni, které žalovaná pořídila za 4 423 277,60 Kč (162 860 Eur x 27,16 Kč), vyúčtovala žalovaná žalobkyni částku 9 982 000 Kč, která byla žalované žalobkyní uhrazena 14. 4. 2020. Žalovaná si nad rámec objednávek žalobkyně nechala přepravit z [stát] do ČR letadlem [název] 40 000 ks roušek pro soukromé podnikatelské účely. Přepravu letadlem zajišťovalo [orgán], které vyúčtovalo žalované náklady této přepravy ve výši 167 097,37 Kč, které žalovaná [orgán] zaplatila dne 13. 4. 2021.

28. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavě i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) zejména § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když nepřehlédl ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněný pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

29. Podle § 1048 o. z., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2021, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

30. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na své zavinění (objektivizovaná smluvní pokuta bez možnosti liberace), nestanoví-li dohoda dlužníka a věřitele jinak. Podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou proto z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní. Dohoda o smluvní pokutě nemusí být uzavřena písemně. V nyní posuzované věci z objednávky ze dne 30. 3. 2020 neplyne, že by bylo ujednáno, že žalovaná není povinna smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení smluvní povinnosti nezavinila. Je tak nepodstatné, z jakého důvodu žalovaná porušila svou smluvní povinnost dodat objednané zboží ve sjednané době.

31. Odvolací soud pak ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě je platné. Žalovaná byla na ustanovení o smluvní pokutě upozorněna žalobkyní telefonicky před samotným obdržením rozdělené původní objednávky, následně žalobkyně zaslala nové znění objednávek žalované e-mailem, s jejichž obsahem vyslovila žalovaná souhlas a poté, kdy již žalobkyně doručila žalované objednávky k odsouhlasení, je žalovaná všechny e-mailem potvrdila, čímž došlo k uzavření smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 1725 a § 1745 o. z. Takový postup při uzavírání smluv byl mezi účastnicemi v té době běžnou praxí. Odvolací soud považuje za přiléhavou úvahu soudu I. stupně, že je jen těžko uvěřitelné, že by si žalovaná v tak krátké objednávce ustanovení o smluvní pokutě nevšimla, když nové znění objednávky několikrát potvrdila. Podle odvolacího soudu žalovaná o smluvní pokutě zcela jistě věděla a takto upravenou objednávku od žalobkyně přijala, neboť pro ni bylo uzavření smlouvy se žalobkyní velmi výnosným obchodem i v situaci, kdy by se jí termín dodání objednaného zboží nepodařil splnit a musela by zaplatit smluvní pokutu. Odvolací námitka žalované, že objednávka není z její strany podepsána, není relevantní, neboť dohoda o smluvní pokutě nemusí být uzavřena písemně.

32. Žalovaná ve svém odvolání poukazovala na § 2913 odst. 2 o. z. podle něhož se škůdce zprostí povinnosti k náhradě, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 2913 odst. 2 o. z. upravující liberační důvody z povinnosti hradit škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti se na daný příklad nepoužije, neboť předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, a nikoliv náhrady škody, když ujednaná smluvní pokuta ani neplnila paušalizační funkci (tj. neměla sloužit k paušalizované náhradě škody).

33. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

34. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, konstatoval, že pro posouzení (ne)přiměřenosti nároku ze smluvní pokuty si soud musí nejprve ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta plnit. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody, dále též jen „paušalizační smluvní pokuta“), nebo výlučně funkci sankční (dále též jen „sankční smluvní pokuta“). Má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U preventivní smluvní pokuty je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny.

35. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně, že smluvní pokuta měla v daném případě zejména preventivní funkci, když žalobkyně vysvětlila, že na základě veřejné výzvy k podávání nabídek pro dodávky osobních ochranných a zdravotnických prostředků k řešení a prevenci pandemického šíření onemocnění Covid-19 obdržela přes 6 400 e-mailů s nabídkou dodání poptávaného zboží, kdy nejprve prodlení s dodáním zboží nijak neřešila, neboť nepředpokládala, že termíny dodání zboží deklarované dodavateli nebudou plněny. Opožděná plnění však znamenala větří riziko nákazy, proto nové ujednání o smluvní pokutě mělo odradit potenciální dodavatele od uzavírání smluv, které by nebyly schopny řádně plnit. Podle odvolacího soudu se částečně jednalo též o sankční smluvní pokutu, což lze usuzovat z toho, že byla utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozila žalobkyni škoda, kterou by byla žalovaná jinak povinna nahradit. Smluvní pokuta pak měla být dostatečně vysokou sankcí za případný růst onemocnění mezi zdravotnickým personálem v důsledku nedostatku ochranných pomůcek a zdravotnického materiálu, a tedy i možný kolaps zdravotního systému.

36. Pokud soud I. stupně konstatoval, že samotná výše smluvní pokuty převyšuje míru obvyklou v obdobných typech právních vztahů, pak tento svůj názor vyslovil zřejmě ve vztahu k její výši upravené ve smlouvě, tj. 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění. Podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu však soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Bylo proto třeba zkoumat, zda nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 354 750 Kč je či není přiměřený.

37. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na to, že dohoda o smluvní pokutě byla účastnicemi uzavřena dne 30. 3. 2020, tedy v době, kdy již mělo být přepravované zboží dodáno žalobkyni (podle původní objednávky nejpozději do 27. 3. 2020) a kdy bylo podle tvrzení žalované zadrženo v [stát]. Přesto žalovaná souhlasila s termínem dodání zboží do druhého dne (do 31. 3. 2020) do skladu [právnická osoba] v [adresa]. Žalobkyní nárokovaná smluvní pokuta je tak zcela přiměřenou sankcí za to, že žalovaná, vědoma si potíží s dopravou zboží, kdy jí muselo být zřejmé, že zboží, které žalobkyně nezbytně nutně potřebovala pro chod zdravotnictví v době pandemie a pro ochranu zdraví svých obyvatel, nedodá ve sjednaném termínu, přesto smlouvu se žalobkyní uzavřela. Nelze též přehlédnout, že žalovaná předmětné zboží zakoupila za 4 423 277,60 Kč, žalobkyně za něj zaplatila žalované 9 982 000 Kč. Výše smluvní pokuty tak není ani nepřiměřená ve vztahu k zisku žalované, který měla z předmětného obchodu. Pro moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z., na kterou vznikl žalobkyni nárok v důsledku porušení smluvní povinnosti žalovanou, neshledal ani odvolací soud žádné důvody.

38. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

39. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

40. Soud I. stupně tedy správně uzavřel, že žalovanou v průběhu řízení uplatněná námitka započtení částky 167 097,37 Kč, kterou žalovaná uhradila [orgán] za leteckou přepravu respirátorů z [stát] do České republiky, oproti žalobou uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty, není důvodná. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek, kdy věřitel jedné pohledávky musí být zároveň dlužníkem pohledávky druhé a naopak. Tak tomu však v daném případě není, neboť žalovaná pohledávku za žalobkyní ve výši 167 097,37 Kč nemá. Uvedenou částku totiž žalovaná zaplatila [orgán] za leteckou přepravu zboží (respirátorů) pro své soukromé podnikatelské aktivity, nikoliv pro žalobkyni na základě uzavřených smluv.

41. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i správného výroku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu, jehož znění bylo v souladu s § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada hotových výdajů v paušální výši za 3 úkony po 300 Kč, a to za písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne 4. 12. 2024, za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání před odvolacím soudem dne 20. 8. 2025 podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.