91 Co 70/2025 - 340

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], b) [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B], c) nezl. [Jméno žalobce C], nar. [Datum narození žalobce C], všichni bytem [adresa], všichni zastoupeni [Jméno advokáta], advokátkou, se sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného], se sídlem [Adresa žalovaného], zastoupen [Jméno advokáta], advokátem, se sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 32 900 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. listopadu 2024, č. j. 12 C 225/2022-309, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 122 163 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců.

III. Ve výrocích V. a VI. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na nákladech řízení částku 6 250,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 6 167 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně částečně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci a) zaplatil částku 11 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 450 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně zamítl žalobu co do částky 11 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 450 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.). Dále soud I. stupně uložil žalovanému povinnost, aby žalobkyni b) zaplatil částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně zamítl žalobu co do částky 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení (výrok II.). Soud I. stupně uložil dále žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni c) částku 1 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 250 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a žalobu vůči této účastnici zamítl co do částky 3 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 750 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení (výrok III.). O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá na jejichž náhradu právo (výrok IV.). O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně tak, že žalobcům a), b) a c) uložil povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili České republice částku 3 115,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok V.) a zároveň uložil žalovanému, aby České republice zaplatil na nákladech státu částku 3 115,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok VI. rozsudku).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobci domáhali zaplacení slevy z ceny zájezdu v rozsahu 50 % a současně požadovali po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč pro každého z žalobců. V této souvislosti tvrdili, že žalobce a) uzavřel se žalovaným dne 5. 8. 2021 smlouvu o zájezdu, ve které se žalovaný coby pořadatel zájezdu zavázal obstarat pro žalobce a), b) a c) zájezd do [stát] na [adresa] v termínu od 24. 8. 2021 do 31. 8. 2021. Na základě této smlouvy o zájezdu měla být žalobcům poskytnuta letecká doprava na trase [adresa] – [adresa] a zpět, dále pobyt ve dvoulůžkovém pokoji s přistýlkou ve čtyřhvězdičkovém hotelu se stravováním „all inclusive.“ Přestože žalobce a) za obstarání zájezdu zaplatil dohodnutou cenu ve výši 35 800 Kč, kvalita ubytování neodpovídala smluvně deklarované úrovni hotelu se čtyřmi hvězdičkami. Hotelový pokoj č. [číslo], který byl žalobcům poskytnut po příjezdu, nebyl podle tvrzení žalobců způsobilý k ubytování, když vykazoval vady – zejména nepříjemně zapáchal (pravděpodobně v důsledku plísně), koupelna byla viditelně zasažena plísní na podlaze ve spárách i v rozích, na podlaze pokoje se dále nacházely zbytky ostrých skleněných střepů a ze zdi pokoje visela zásuvka s odkrytými elektrickými dráty. Po upozornění delegátky poskytl žalovaný žalobcům jiný pokoj pod označením č. [číslo]. Nově poskytnutý pokoj však opět trpěl podobnými vadami jako pokoj předchozí, navíc nebyl řádně uklizen. Žalobci také zjistili, že v hotelu špatně funguje výtah (často nejezdil nebo fungoval nesprávně). V novém pokoji č. [číslo] došlo též k poštípání žalobkyně b) zřejmě od štěnic. Všechny výše popsané vady vytkl žalobce a) žalovanému již v době trvání zájezdu, přičemž žalovaný zajistil pouze výměnu pokojů (pokoj č. [číslo] za pokoj č. [číslo]). Výměnou pokoje však byly odstraněny pouze některé vady. Zbylé vady, konkrétně plíseň, zápach, nefunkční výtah a také hmyz přetrvávaly podle žalobců po celou dobu zájezdu. Z tohoto důvodu požadovali žalobci po žalovaném jednak poskytnutí slevy z ceny zájezdu ve výši 50 % (17 900 Kč) a dále požadovali zaplacení náhrady nemajetkové újmy, a to v částce 5 000 Kč pro každého ze žalobců (15 000 Kč celkem).

3. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne 27. 12. 2023, č. j. [spisová značka], k odvolání žalobců zrušen usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 26. 6. 2024, č. j. [spisová značka] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že v předchozím řízení došlo k vadě spočívající v nesprávném procesním postupu soudu I. stupně, neboť složení senátu se při jednotlivých ústních jednáních opakovaně měnilo, přičemž z obsahu spisu nebylo zřejmé, co bylo důvodem změn v obsazení senátu [číslo]. Po opakované změně v obsazení senátu navíc při ústních jednáních nebyl dodržen řádný procesní postup, předpokládaný ustanovením § 119 odst. 3. o. s. ř. Novým předsedou senátu totiž nebyl přítomným účastníkům sdělen obsah přednesů a provedených důkazů, což založilo vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto uzavřel, že původní řízení před soudem I. stupně bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tím byl naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 27. 12. 2023 proto odvolací soud zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro [adresa] k dalšímu řízení.

4. V napadeném rozsudku vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalobce a) uzavřel se žalovaným dne 5. 8. 2021 smlouvu o zájezdu, přičemž účastníky tohoto zájezdu byli: žalobce a) spolu se žalobkyní b) rovněž nezletilá žalobkyně c). Zájezd se uskutečnil v termínu od 24. 8. do 31. 8. 2021, jeho cílovou destinací byl hotel [název] na [adresa] v [stát]. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný obstará ve čtyřhvězdičkovém hotelu dvoulůžkový pokoj s přistýlkou a stravování „all inclusive.“ Nesporné bylo, že žalobce ad a) za tento zájezd zaplatil žalovanému částku 35 800 Kč. Soud I. stupně vzal dále za prokázané, že tvrzené vady vytkl žalobce a) pořadateli zájezdu již na místě, a to prostřednictvím přítomné delegátky. Žalovaný ještě v tem samý den po prvé reklamaci přidělil žalovaným náhradní pokoj č. [číslo]. Jelikož žalobci nebyli spokojeni ani s tímto pokojem, nabídl jim žalovaný prostřednictvím delegátky následujícího dne možnost přestěhování do dalších pokojů, které však žalobci odmítli s odůvodněním, že nabízené pokoje mají stejné nedostatky jako náhradní pokoj č. [číslo] a navíc se nacházejí ve vyšším patře budovy. Po zbytek pobytu tak žalobci setrvali v pokoji č. [číslo]. Po návratu z dovolené dne 1. 9. 2021 učinil žalobce a) u žalovaného podrobnou písemnou reklamaci zájezdu.

5. Dále se soud I. stupně věnoval jednotlivým vadám, které byly ze strany žalobců postupně vytýkány, a to jak u pokoje č. [číslo], tak posléze u náhradního pokoje č. [číslo]. V případě pokoje č. [číslo] se jednalo o následující vady: trčící zásuvka ze zdi na drátech s přímou možností dotyku drátů pod napětím, špatně vysátá podlaha se zbytky skleněných střepů, značné množství plísně na podlaze v koupelně a ve spárách (ve všech rozích koupelny) a zápach v pokoji (pravděpodobně též od plísně). V případě pokoje č. [číslo] pak žalobci žalovanému vytkli tyto vady: všudypřítomný pach plísně, značná plíseň v koupelně, prach a špína, značně proleželá matrace. Současně vytkli žalovanému, že v pokoji č. [číslo] mají podezření na výskyt štěnic s tím, že dne [datum] zde nalezli jednoho brouka pod postelí. V případě obou výše uvedených hotelových pokojů vytýkali žalobci žalovanému též špatně fungující výtah, který podle jejich vyjádření jezdil „jen silou vůle“ a nezastavoval v jednotlivých patrech v rovině s podlahou, nýbrž cca 20-30 dm nad její úrovní.

6. Pokud se týká vad, které byly ze strany žalobců vytčeny u pokoje č. [číslo], soud I. stupně shledal, že tyto nedostatky žalovaný zhojil tím, že žalobcům obratem přidělil jiný pokoj (pokoj číslo [číslo]). K přidělení náhradního pokoje došlo ještě v tentýž den, kdy žalobci do hotelu přijeli. Z tohoto důvodu se soud I. stupně vadami pokoje č. [číslo] již nezabýval.

7. Dále se soud I. stupně soustředil na konkrétní vady, které žalobci uplatnili v souvislosti se pokojem č. [číslo]. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že u pokoje č. [číslo] byla prokázána vada spočívající v zápachu na pokoji – zřejmě od zatuchliny či plísně. Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že zápach na pokoji zcela jistě není běžný ubytovací standard, který by odpovídal kvalitě hotelu označenému čtyřmi hvězdičkami. Podle závěru soudu I. stupně se tedy jednalo o prokázanou vadu zájezdu, která byla k důvodná. Za prokázanou měl též vadu spočívající ve výskytu plísně v koupelně. K existenci této vady uvedl, že účastník zájezdu zcela jistě nepředpokládal, že dovolenou bude trávit v pokoji, ve kterém se nachází plíseň, byť tato byla pouze v místnosti, jako koupelna a sociální zařízení.

8. Za prokázanou vadu zájezdu u pokoje č. [číslo] pak soud I. stupně považoval též prach a špínu. Výtku žalobců měl za důvodnou, neboť ve čtyřhvězdičkovém hotelu by měl být úklid pokojů prováděn denně a pokud by takto úklid prováděn byl, nemohla by se dle závěru soudu I. stupně v pokoji na předmětech vyskytovat vrstva prachu a dokonce pavučina. Za prokázanou vadu zájezdu u náhradního pokoje pak soud I. stupně považoval též značně proleženou matraci na posteli žalobců a) a b). Soud uvěřil tvrzení žalobce a), že spolu se žalobkyní b) nemohli na takové matraci spát a probouzeli se rozlámání, když tomuto stavu by odpovídal stav matrace tak, jak byla účastníky zachycena na fotografii.

9. Naproti tomu soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by se na pokoji žalobců vyskytovaly štěnice. Ačkoliv žalobci tvrdili, že po návratu z dovolené museli navštívit lékaře, aby se prokázalo, že štípance na jejich tělech pocházejí od štěnic, žalobce a) ve svém účastnickém výslechu uvedl, že žalobkyně b) lékaře vůbec nenavštívila. Kromě tohoto rozporu ve výpovědích soud I. stupně zároveň konstatoval, že na fotografiích založených do spisu nacházejí škvoři, nikoliv štěnice, a to v mizivém množství. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že se sice na pokoji č. [číslo] hmyz vyskytoval, nikoliv ovšem v nadměrném množství. Opatření hotelu, který po ohlášení přítomnosti hmyzu na pokoji prováděl očistu, tak bylo dle soudu dostačující, když bylo třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že v srpnu bývá v [stát] teplo a předmětný hotel byl situován u moře a u lesa, tudíž v prostředí, kde se hmyz obvykle vyskytuje, zejména pak, pokud se večer v pokojích svítí.

10. Za prokázanou vadu měl soud I. stupně též špatně fungující výtah v hotelu. V této souvislosti uzavřel, že vada byla prokázána fotografiemi kabiny výtahu, kde bylo ve stěně výtahu možnost spatřit díru a chybělo ovládací tlačítko. [adresa] něj se v prostoru nacházely volné dráty. Špatně fungující či nefungující výtah navíc uváděli i slyšení svědci. Soud I. stupně proto shledal, že vada spočívající v nefunkčním, respektive velmi špatně fungujícím výtahu, byla v řízení též prokázána.

11. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2521 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), ve znění účinném v den uzavření smlouvy o zájezdu (5. 8. 2021), ve spojení s § 2537 odst. 1 a 2 věta prvá a § 2540 a násl. téhož zákona, za použití § 2951 odst. 2 o. z. Poté uzavřel, že žalobci všechny jimi tvrzené vady vytkli žalovanému bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2540 o. z.

12. Dále soud I. stupně shledal, že žalobce a) může nárokovat slevu za vady zájezdu spočívající v nefunkčním, respektive ve velmi špatně fungujícím výtahu. Ačkoliv žalobci měli pokoj ve druhém patře hotelu, když tento byl vícepatrový, soud žalobcům nárok na slevu z ceny zájezdu z tohoto důvodu přiznal, neboť konstatoval, že žalobci a) a b) museli vozit [věk] měsíční dceru (žalobkyně c/ ) v kočárku a byli tak na použití výtahu nepochybně odkázáni. Při stanovení výše slevy vyšel soud I. stupně z tzv. frankfurtské tabulky slev, podle které náleží zákazníkovi za nefunkční výtah sleva v rozsahu 5-10 % podle podlaží. Podle obsahu odůvodnění pak soud I. stupně v tomto konkrétním přiznal žalobci a), který cenu zájezdu uhradil, slevu v rozsahu 5 %.

13. V případě další vady zájezdu, související s nedostatečným úklidem na pokoji, vyšel soud I. stupně rovněž z tzv. frankfurtské tabulky slev, podle níž náleží za nedostatečný úklid zákazníkovi sleva v rozsahu 10-20 %. Podle textu odůvodnění pak soud I. stupně přiznal v dané věci žalobci a) z tohoto důvodu slevu v rozsahu 10 %, když přihlédl ke skutečnosti, že v pokoji se dvěma dospělými žalobci byla ubytována i jejich nezletilá dcera, které bylo v době konání zájezdu pouhých [věk] měsíců. Žalobce a) pak dle závěru soudu I. stupně může nárokovat slevu též na plíseň v místnosti, kde se nacházela koupelna a sociální zařízení. Podle textu odůvodnění náleží žalobci a) za tuto vadu sleva v rozsahu 10 %.

14. Ze všech výše uvedených důvodů přiznal soud I. stupně žalobci a) jakožto zákazníkovi, který cenu zájezdu zaplatil, slevu z ceny zájezdu ve výši 8 950 Kč (25 % z celkové ceny zájezdu 35 800 Kč). Co do zbývající části, ve které žalobce a) požadoval poskytnutí slevy z ceny zájezdu, soud I. stupně žalobu zamítl jako nedůvodnou.

15. Dále se soud I. stupně zabýval nárokem žalobců na náhradu nemajetkové újmy. Každý ze žalobců požadoval po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy v rozsahu 5 000 Kč. Soud I. stupně poukázal na ustanovení § 2894 o. z., z něhož plyne, že nemajetková újma se hradí jen v případě, kdy je to ujednáno nebo stanoví-li tak zákon. Zákonný důvod pro náhradu újmy za narušení dovolené je přitom výslovně uveden v § 2543 odst. 1 o. z. Podstatou újmy za narušení dovolené je zklamání, strádání, podráždění, rozrušení, rozčarování nebo zmar z vadně poskytnutých služeb zahrnutých v ceně zájezdu nebo utrpěné duševní útrapy.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že za situace, kterou popsal v bodech 73. a 74. odůvodnění svého rozhodnutí, došlo u žalobců a), b) i c) k narušení radosti z dovolené, přičemž z tohoto titulu svědčí všem žalobcům právo na náhradu nemajetkové újmy. Soud I. stupně uzavřel, že i přesto, že žalobci přiznal právo na slevu z ceny zájezdu v rozsahu 25 %, náleží všem žalobcům také náhrada nemajetkové újmy z toho důvodu, že měli zkažený pobyt z důvodu nespokojenosti s náhradním pokojem, respektive s jeho úklidem, zařízením a čistotou. Žalobcům byly sice nabídnuty po pokoji č. [číslo] ještě další dva náhradní pokoje, které postupně odmítli, neboť tyto pokoje se nacházely ve vyšším patře než pokoj č. [číslo]. Subjektivně negativní zážitky měly u žalobců intenzitu, která měla podle názoru soudu I. stupně za následek ztrátu jejích požitků z dovolené. Tento závěr soud I. stupně vztáhl ke každému ze žalobců a doplnil, že situace, kterou žalobci v žalobním návrhu popsali (zápach a plíseň na pokoji) byla zřejmě u tohoto hotelu obvyklým standardem, jak zjistil i z negativních recenzí hotelů [název] na stránce [www].

17. S tímto podstatným odůvodněním přiznal soud I. stupně žalobci a) a žalobkyni b) nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 2 500 Kč a v případě žalobkyně c) tento nárok krátil na částku 1 250 Kč, když dovodil, že uvedené částky představují přiměřenou náhradu nemajetkové újmy z narušené dovolené ve smyslu § 2543 o. z. Poloviční výše nemajetkové újmy u žalobkyně c) odůvodnil tím, že nezletilá žalobkyně c) sdílí újmu jejích rodičů, nicméně zásah k nízkému věku žalobkyně nemohl dosáhnout takové intenzity, jako tomu bylo u dospělých žalobců. Navíc to byli právě dospělí žalobci, kteří určitou část dovolené vyřizovali reklamace a zabývali se vadami, a proto nemohli trávit čas své rodinné dovolené tak, jak předpokládali při uzavírání smlouvy o zájezdu. Ve zbylé části pak soud I. stupně návrh žalobců na náhradu nemajetkové újmy zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že každý z účastníků měl v řízení úspěch pouze částečný. Proto soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

19. Výroky o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu byly tvořeny svědečným, jež bylo vyplaceno svědkyni [jméno FO] a [jméno FO] v celkové výši 6 230,35 Kč. Tyto náklady uložil soud I. stupně účastníkům řízení k úhradě „v poměru 50 : 50 %.“ 20. Proti tomuto rozsudku podali žalobci dne 14. 1. 2025 včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti výrokům I., II. a III. o věci samé a rovněž proti výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok IV.). Napadeny tím byly i související výroky o nákladech státu (výrok V. a VI. rozsudku).

21. Žalobci zejména namítli, že rozhodnutí soudu I. stupně je částečně nepřezkoumatelné pokud jde o uvážení soudu. Dále dovodili že soud I. stupně dospěl ke svému závěru na podkladě nesprávných skutkových zjištění a věc nesprávně posoudil i po stránce právní.

22. Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřovali žalobci v absenci úvah soudu (podrobném vysvětlení soudního uvážení), které by vysvětlovalo, proč soud přiznal žalobci a) slevu za jednotlivé vady zřejmě vždy na spodní hranici slevy, doporučované frankfurtskou tabulkou slev. Odůvodnění úvahy soudu ohledně konkrétní výše přiznané nemateriální újmy jednotlivým žalobcům pak v napadeném rozsudku podle názoru žalobců absentuje úplně.

23. Odvolatelé nesouhlasili s tím, že v jejich případě se soudem přiznaná sleva pohybuje vždy na spodní hranici rozmezí, uváděného ve frankfurtské tabulce slev. Absentující úvaha soudu I. stupně je pak dle jejich názoru absolutně stěžejní nejen ve vztahu k nárokované slevě zájezdu, ale zároveň přeneseně i ve vztahu k materiální újmě a v neposlední řadě i k otázce náhrady nákladů řízení. Dovodili přitom, že se jednotlivé procentuální sazby u dílčích vad zájezdu vzájemně neabsorbují, ale sčítají. Délku trvání a následky jednotlivých dílčích vad je nutno posoudit a zohlednit tak, aby byly odstraněny veškeré pochybnosti, že nebyly naplněny předpoklady řádného soudcovského uvážení. Nárok žalobce a) na slevu z celé ceny zájezdu pak nikterak neabsorbuje nárok žalobců z újmy nemateriální a nárok z v této nemajetkové újmy není nijak zahrnut v již přiznaném nároku žalobce a) na slevu z ceny zájezdu.

24. Žalobci zdůraznili, že žalobce a) se hodlal po zájezdu vrátit do zaměstnání odpočatý a pokračovat v náročné rekonstrukci svého domu. Negativní zážitek z celého zájezdu všechny žalobce silně ovlivnil a tito si tak pamatují celý zájezd pouze ve spojení s podstatnými problémy (vadami zájezdu), které ovlivnily jeho průběh. Náhrada nemateriální újmy ve výši 5 000 Kč za každého ze žalobců je tak v kontextu prokázaných zjevných vad zájezdu minimální částkou, která by byla schopna nemateriální újmu žalobců alespoň zčásti nahradit.

25. Žalobci dále namítli, že soud I. stupně měl při určení výše nemateriální újmy zohlednit všechny relevantní skutečnosti, zejména pak to, že žalobci absolvovali relativně krátkou a finančně nákladnou dovolenou, při níž byla porušena podstatná část sjednaných podmínek smlouvy o zájezdu a také to, že zjištěné vady se nedaly v průběhu dovolené odstranit. Dále je pak nutné vzít v potaz, že z důvodu nízkého věku žalobkyně c) hodlali žalobci značnou část dovolené trávit na pokoji, což v důsledku shora popsaných vad ani nemohli. Žalobkyně c) byla limitována ve volném pohybu po pokoji a všechny těžkosti prožívala spolu se žalobci a) a b). Odkaz soudu na to, že zásah do práv nezletilé c) nemohl být takový jako u rodičů, označili žalobci za nepřiléhavý. Současně žalobci nesouhlasili ani s tím, jak soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Podrobně rozebrali ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a dovodili, že toto ustanovení soud I. stupně neaplikoval správně. Podle názoru žalobců, měla být v jejich případě aplikována zásada upravená v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu.

26. S tímto podstatným odůvodněním žalobci navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobcům přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

27. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobců ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Současně požadoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení odvolacího.

28. V dané věci souhlasí účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobců rozhodl, aniž by odvolací jednání nařizoval. Rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně dne 23. 7. 2025. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobců proti rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé není důvodné. Opodstatněným však shledal odvolání žalobců v té části, ve které směřovalo proti rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení.

29. Žalobci uplatnili odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když namítli částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo b) o.s.ř. Uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků či dalších nedostatků v činnosti soudu I. stupně, ke kterým došlo v průběhu řízení, anebo v souvislosti s rozhodováním soudu. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v soudním rozhodnutí, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů soudu. Uvedené, tzv. jiné vady řízení, nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez dalšího, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci.

30. Odvolací soud poté, kdy přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, shledal, že soud I. stupně postupoval v dalším řízení (po zrušení prvého rozsudku odvolacím soudem) v souladu s procesními předpisy. Odůvodnění napadeného rozsudku z 27. 11. 2024 je srozumitelné a má veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně zde přehledně vyložil, které vady zájezdu měl za prokázané a které nikoliv, přičemž doplnil, o které důkazy opřel při rozhodování svá skutková zjištění a také to, jakými úvahami se při hodnocení intenzity té které závady řídil. Soud I. stupně zároveň dostatečným způsobem vysvětlil, jaký závěr učinil o skutkovém stavu věci i to, jak nárok žalobců posoudil po stránce právní, přičemž neopomněl připojit odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud soud I. stupně v bodě 64. - 66. odůvodnění vysvětlil, jak postupoval při stanovením výše slevy zájezdu, jedná se o úvahu přezkoumatelnou, byť soud I. stupně výslovně neuvedl, že se jím přiznaná sleva u všech zde vypočtených vad pohybuje na dolní hranici rozpětí, které uvádí tzv. frankfurtská tabulky slev. Z kontextu odůvodnění rozhodnutí je však tato okolnost zcela zřejmá a odpovídá tomu rovněž výsledná sleva v rozsahu 25 % celkové ceny zájezdu, která se skládá ze součtu jím uváděných slev 5 % +10 % +10 %.

31. Odvolací soud tak uzavřel, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je přezkoumatelné a prvostupňový soud se v řízení nedopustil žádného procesního pochybení, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto nebyl založen.

32. Žalobci v odvolání uplatnili též odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

33. V dané věci si soud I. stupně opatřil dostatek důkazů pro konečné rozhodnutí, z nichž čerpal též správná skutková zjištění (body 9. až 52. odůvodnění napadeného rozsudku). Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu I. stupně (které shrnul v bodech 64 až 65 odůvodnění tohoto rozhodnutí) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

34. V řízení před soudem I. stupně tak bylo správně zjištěno, že žalobce a) uzavřel se žalovaným dne 5. 8. 2021 platnou smlouvu o zájezdu, jehož účastníky byli žalobce a), žalobkyně b) a nezletilá žalobkyně c). Zájezd se uskutečnil v termínu od 24. 8. do 31. 8. 2021 v hotelu [název] na [adresa] v [stát]. Již v průběhu dovolené žalobci ústně reklamovali u žalovaného přidělený dvoulůžkový pokoj. Reklamaci vyřizovali s delegátkou zájezdu. Po návratu z dovolené pak reklamoval žalobce a) tytéž závady písemně dne 1. 9. 2021. Byl proto správný i závěr soudu I. stupně, že žalobci vytkli vady zájezdu pořadateli bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2540 o. z.

35. Rovněž odvolací soud se domnívá, že se žalobcům v řízení před soudem I. stupně podařilo prokázat pouze některé z jimi vytčených vad zájezdu. V případě náhradního pokoje č. [číslo] byl pak správný závěr soudu I. stupně, že žalobci prokázali existenci následujících vad zájezdu – zápach na pokoji (zatuchlina), plíseň v koupelně, nedostatek úklidu (prach a špína na pokoji) a dále proleželou matraci v posteli rodičů /žalobců a) a b)/. Ve shodě se soudem I. stupně se rovněž odvolací soud domnívá, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že se na tomto náhradním pokoji vyskytovaly štěnice. Na fotografiích založených do spisu byl zdokumentován jiný lezoucí hmyz a matrace samotná nevykazovala známky přítomnosti štěnic. Ani z lékařské zprávy ze dne 6. 9. 2021 není možno bez dalšího učinit jednoznačný závěr o tom, že žalobkyně byla pokousána štěnicemi na pokoji č. [číslo] během předmětného zájezdu, lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] konstatovala již nesvědící hyperpygmentaci na zádech pacientky se závěrem, že mohlo jít o poštípání štěnicemi, přičemž při formulaci tohoto závěru vycházela z informací žalobkyně b).

36. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud I. stupně učinil ve sporné věci správná a úplná skutková zjištění. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto nebyl založen.

37. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil i po stránce právní, a to jak v otázce předběžné (zda se v tomto konkrétním případě jednalo o vady zájezdu a zda byly uplatněny včas), tak ve věci samotné, kdy přiléhavě a zcela logicky odůvodnil rozsah přiznané slevy z ceny zájezdu žalobci a) i náhradu nemajetkové újmy u jednotlivých žalobců.

38. Smlouvu o zájezdu upravuje § 2521 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Vady zájezdu jsou pak blíže upraveny v § 2537 a násl. o. z.

39. Podle § 2537 odst. 1 o. z. má zájezd vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou.

40. Podle § 2537 odst. 3 o. z. pořadatel odstraní vadu zájezdu, ledaže to není možné anebo odstranění vady zájezdu vyžaduje nepřiměřené náklady s ohledem na rozsah vady a hodnotu dotčených služeb cestovního ruchu.

41. Podle § 2540 odst. 1. o. z. má-li zájezd vadu a vytkl-li ji zákazník bez zbytečného odkladu v souladu § 2537 odst. 2 o. z., má zákazník právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady. Soudní rozhodovací praxe se ustálila v závěru, že pořadatel zájezdu má povinnost plnit tak, aby zájezd měl ty vlastnosti, o nichž zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával. Nedostatky či závady, jež zakládají rozpor poskytnutého plnění s těmi vlastnostmi zájezdu, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, jsou pak vadou zájezdu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované pod sp. zn. 33 Cdo 115/2021).

42. Žalobci v dané věci vytkli pořadateli zájezdu všechny vady ještě během pobytu v [stát] ústně, později pak znovu písemně dne 1. 9. 2021 po návratu do České republiky. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobci vytkli žalovanému všechny vady včas v souladu s ustanovením § 2537 odst. 2 o. z.

43. Správný byl též navazující závěr soudu I. stupně, podle něhož vzniklo žalobci a) právo na slevu z ceny zájezdu u níže vyjmenovaných vad, a to ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady (§ 2540 odst. 1 o. z.). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že prokázané vady zájezdu přetrvávaly po celou dobu jeho konání (24. 8. – 31. 8. 2021). Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s rozsahem slev z ceny zájezdu, který byl žalobci a) soudem I. stupně přiznán za jednotlivé vytčené vady. Soud I. stupně nepochybil, pokud při stanovení výše slevy aplikoval tzv. frankfurtskou tabulku slev, kterou v roce 1985 vydala 24. komora Zemského soudu ve Frankfurtu. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 747/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2017 vyložil, že při stanovení výše slev z ceny zájezdu lze zmíněný dokument podpůrně využít, byť má tato tabulka pro tuzemskou justici pouze nezávazný charakter. Tzv. frankfurtská tabulka slev označuje nejčastější nedostatky při plnění závazků pořadatelů vyplývajících z cestovní smlouvy. Tabulka je k dispozici na webových stránkách Evropského spotřebitelského centra při ČOI. Judikatura Nejvyššího soudu připouští použití jak frankfurtské tabulky slev, tak tabulky nazvané ITQ kodex, ale pouze jednotlivě, nikoliv obou dokumentů zároveň. Pokud tedy soud I. stupně v dané věci zvolil použití tzv. frankfurtské tabulky slev, činil tak nepochybně z důvodu větší přiléhavosti na posuzovaný případ. Soud I. stupně své úvahy při výpočtu slevy v dané věci logicky a srozumitelně vysvětlil a odvolací soud se s tímto výpočtem slevy z ceny zájezdu plně ztotožňuje.

44. Jako odpovídající tedy hodnotí odvolací soud slevu v rozsahu 5 % z ceny zájezdu, která byla přiznána za vadu spočívající v nefunkčním, respektive špatně fungujícím výtahu. Žalobci a) za tuto vadu náleží v tomto konkrétním případě sleva na dolní hranici rozmezí určeného podle frankfurtské tabulky slev (5-10 % ceny), když žalobcům přidělený náhradní pokoj, do kterého se dopravovali, se nacházel ve druhém podlaží vícepatrového hotelu. Současně je třeba přihlédnout k tomu, že se nejednalo o případ, kdy by byl výtah nefunkční po celou dobu pobytu, jeho závady byly nahodilé, nikoliv trvalé. Tomu odpovídá sleva v rozsahu 5 % ceny zájezdu.

45. Za přiměřenou považuje odvolací soud též slevu ve výši 10 % z ceny zájezdu za nedostatečně prováděný úklid pokoje. Soud I. stupně přiléhavě vysvětlil, že slevu v rozsahu 10 % v tomto případě přiznal proto, že spolu s dospělými žalobci a) a b) byla ubytována i nezletilá žalobkyně c), u níž se předpokládá vyšší nárok na hygienu prostředí. V této slevě je podle názoru odvolacího soudu již zahrnuta sleva za nevyhovující zařízení pokoje, v tomto případě za proleželou matraci na manželské posteli žalobců.

46. Za adekvátní považuje odvolací soud rovněž 10 % slevu za vadu zájezdu spočívající v přítomnosti plísní v náhradním pokoj číslo [číslo]. S ohledem na skutečnost, že plíseň byla prokázána pouze v koupelně, považuje i odvolací soud za odpovídající slevu na dolní hranici rozmezí podle frankfurtské tabulky slev.

47. Celková sleva z ceny zájezdu tak dosáhla výše 25 %. Jak správně vypočetl soud I. stupně, v případě zaplacené ceny zájezdu 35 800 Kč, činí tato sleva 8 950 Kč.

48. Za správné považuje odvolací soud rovněž právní posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Podle ustanovení § 2543 o. z. při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi bez zbytečného odkladu vedle škody také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. Podle § 2951 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

49. Za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.) v českém právu absentovala výslovná úprava nároku účastníka zájezdu na imateriální újmu a její absenci řešila výkladem § 852i obč. zák. judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 3661/2013, nebo sp. zn. 33 Cdo 747/2015). Nová právní úprava tento nárok reflektuje shora citovaným ustanovením § 2543 odst. 1 o.z. a stávající judikatura Nejvyššího soudu zároveň konstatovala, že doposud prezentovaný právní rozbor pojmu „imateriální újma“ je plně využitelný i v podmínkách nové právní úpravy občanského zákoníku podle § 2543 o.z. (viz rozsudky sp. zn. 33 Cdo 1959/2017 nebo sp. zn. 33 Cdo 2263/2019). Již v rozsudku pod sp. zn. 33 Cdo 747/2015, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2017, zaujal Nejvyšší soud právní názor, podle něhož právo (ať již nazývané jako právo na náhradu za ztrátu radosti z dovolené, právo na náhradu škody za pokaženou dovolenou, popřípadě právo z titulu narušené dovolené) nevzniká jako důsledek jakékoliv nepříjemnosti, která se v průběhu dovolené stane, ale porušení povinnosti cestovní kanceláře musí dosáhnout takové intenzity, že je způsobilé objektivně znepříjemnit pobyt. Ustanovení § 2543 o.z. potom vymezuje jako příčinu narušení dovolené zejména zmaření nebo podstatné zkrácení zájezdu. Z toho vyplývá, že touto příčinou může být i jiná okolnost, avšak zároveň jen taková, která zasáhne do průběhu zájezdu obdobnou intenzitou s důsledkem ztráty požitku, tzv. radosti z dovolené. Funkcí náhrady nemajetkové újmy je pak primárně satisfakce, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu – a tím i účinně – vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, neboť nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá „odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy není možné ani exaktně kvantifikovat a lze za ni jen poskytnout zadostiučinění – satisfakci (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85/2019).

50. V dané věci dospěl soud I. stupně na podkladě provedených důkazů ke správnému závěru, že všem žalobcům náhrada nemajetkové újmy v této věci přísluší, neboť měli zkažený pobyt z důvodu své nespokojenosti s náhradním pokojem, respektive s nedostatečným úklidem pokoje a nevyhovujícím zařízením pokoje i hotelu. Správně pak přihlédl k okolnosti, že některé vady nebyly prokázány, respektive v případě přítomnosti hmyzu se jedná o jev v této lokalitě obvyklý. Při stanovení intenzity, která byla objektivně způsobilá zájezd žalobcům znepříjemnit, pak soud I. stupně správně odkázal na okolnost, že nedošlo ke zmaření ani zkrácení zájezdu, byť zjištěné nedostatky již dosáhly intenzity, která měla objektivně způsobilost pobyt žalobcům znepříjemnit. Odvolací soud k tomu uvádí, že se na druhé straně nejednalo o intenzitu v takové výši, kterou žalobci před soudem tvrdili, neboť pobyt žalobců u moře nebyl zmařen, žalovaný jejich výtky průběžně řešil a v řízení před soudem nebyly prokázány ani žádné následky na zdraví žalobců. Odvolací soud souhlasí i s názorem soudu I. stupně, podle něhož bylo třeba při stanovení přiměřeného zadostiučinění odlišit výši nemajetkové újmy u dospělého žalobce a u malého dítěte. Nezletilá žalobkyně c) nepochybně sdílela újmu svých rodičů, nicméně vzhledem k jejímu nízkému věku ([věk] měsíců) nemohla její újma dosáhnout stejné intenzity jako újma rodičů. V případě obou rodičů pak soud I. stupně přiléhavě vysvětlil, že při stanovení výše nemajetkové újmy v částce 2 500 Kč přihlédl k okolnosti, že se v případě žalobce a) jednalo o pracovně vytíženého člověka, který předpokládal, že stráví klidnou dovolenou spolu se svou rodinou. U žalobkyně b) tak přihlédl k tomu, že v důsledku opakovaných reklamací pokoje byl narušen její partnerský vztah, když přinejmenším po dobu dvou dnů dovolené řešila vady pokoje a měla s tím související starosti. Rovněž podle názoru odvolacího soudu odpovídá výše imateriální újmy v tomto případě částce 2 500 Kč pro každého ze žalobců a) a b). Naproti tomu u žalobkyně c) pak s ohledem na její věk a na újmu sdílenou odpovídá částka poloviční, tedy 1 250 Kč.

51. Z výše uvedeného plyne závěr, že rovněž právní posouzení soudu I. stupně bylo správné. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. proto nebyl dán.

52. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výrocích I., II. a III. jako věcně správný (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

53. Jiná situace nastala v případě té části napadeného rozhodnutí, kterým soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů státu. Je třeba přisvědčit námitce žalobců, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když náhradu nákladů řízení mezi účastníky poměrně rozdělil. V dané věci měli sice žalobci pouze částečný procesní úspěch, náleží jim však plná náhrada nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu I. stupně (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

54. Za první řízení před soudem I. stupně tedy žalobcům správně náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek (1 316 Kč), dále odměna advokátky za 7 úkonů právní služby po 5 808 Kč, stanovených podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téhož předpisu za 7 úkonů po 300 Kč a dále doložené cestovné ve výši 16 659,75 Kč. Vedle toho náleží žalobcům též náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 téhož předpisu v částce 2 400 Kč, přičemž všechny výše uvedené položky s výjimkou soudního poplatku byly navýšeny o 21 % DPH (12 981,31 Kč). Celkem 76 113,06 Kč.

55. Za první odvolací řízení náleží žalobcům náhrada nákladů, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny advokátky za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 5 808 Kč, náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téhož předpisu ve výši 300 Kč a 21 % DPH v částce 1 282,68 Kč. Celkem 8 390,68 Kč.

56. Za další řízení před soudem I. stupně náleží žalobcům náhrada advokáta za 3 úkony právní služby po 5 808 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, doložené jízdné v celkové částce 11 199,16 Kč a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 600 Kč, přičemž všechny tyto položky byly navýšeny od 21 % DPH (6 535,87 Kč). Celkem 37 659,02 Kč.

57. Po zaokrouhlení na celé koruny tak činí náhrada nákladů na straně žalobců do vyhlášení napadeného rozsudku částku 122 163 Kč (76 113,06 + 8 390,68 + 37 659,02).

58. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku IV. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 122 163 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců (výrok II. rozsudku odvol. soudu).

59. Soud I. stupně pochybil také při rozhodování o nákladech státu. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. je třeba na žalobce nahlížet jako na plně procesně úspěšné. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené rozhodnutí změnil rovněž ve výrocích V. a VI. tak, že žalovaný je povinen zaplatit ČR na nákladech řízení částku 6 250,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok III. rozsudku odvol. soudu).

60. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř., neboť žalobci byli v řízení před odvolacím soudem plně úspěšní. Náhrada nákladů za druhé odvolací řízení byla již vypočtená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady odvolacího řízení na straně žalobců jsou tvořeny náhradou za jeden úkon právní služby ve výši 4 647 Kč podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 novely advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a 21 % DPH v částce 1 070,37 Kč. Celkem 6 167 Kč (zaokrouhleno na celé koruny). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., o povinnosti žalovaného zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokátky žalobců bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.