91 CO 77/2022 - 286

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o popření pravosti pohledávky, eventuálně o vyloučení pohledávky z rozvrhu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 71/2020-233, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5242/99, není po právu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o určení, že pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka] z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] ve znění pozdějších dodatků a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5242/99, není po právu, ad eventum aby soud vyloučil pohledávku žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [číslo] z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] ve znění pozdějších dodatků a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5242/99 z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti prováděného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě podle § 267a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kterou žalobkyně podala na základě výzvy JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka], neboť žalobkyně jakožto povinná popřela do exekuce přihlášenou pohledávku žalované co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na částku [částka], kterou se žalobkyně zavázala splatit do [datum]. Pohledávka věřitele za žalobkyní z této smlouvy byla zajištěna zástavním právem k pozemkům parc. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (dále i jen„ předmětné nemovitosti“ nebo„ nemovitosti“) na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne [datum]. Pohledávka z úvěrové smlouvy přešla na žalovanou z [obec] konsolidační agentury, které byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou s [právnická osoba], na kterou pohledávka přešla ze zákona na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] Na základě návrhu oprávněné [právnická osoba] železniční dopravní cesty, státní organizace byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nařízena exekuce na majetek žalobkyně, která je vedena JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] vydal soudní exekutor exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] prodejem předmětných nemovitostí. Dne [datum rozhodnutí] rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] o provedení elektronické dražby nemovitosti; její zahájení bylo stanoveno na den [datum]. Dne [datum] se do dražby přihlásila žalovaná se svou pohledávkou ve výši [částka] ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Dne [datum] se konala elektronická dražba, při níž byly nemovitosti vydraženy za [částka] Soudní exekutor vyzval žalobkyni (povinnou) k podání odporové žaloby, neboť ta popřela pohledávku žalované co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že [ulice] konsolidační agentura podala dne [datum] (správně [datum]; pozn. odvolacího soudu) k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 proti žalobkyni žalobu o zaplacení [částka] mimo jiné z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Řízení je vedeno pod sp. zn. 17 C 247/2002, ke dni rozhodování soudu I. stupně nebylo pravomocně skončeno. Soud I. stupně měl též za zjištěné, že žalobkyně ve vztahu k právní předchůdkyni žalované učinila dne [datum] úkon – započtení pohledávek, a to své pohledávky ve výši [částka] z titulu náhrady škody za technologické zařízení na výrobu ovocných šťáv včetně plnící a balící linky oproti pohledávce právní předchůdkyně žalované ve výši [částka] z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Nárok žalobkyně na náhradu škody byl předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 9/2003. Žaloba žalobkyně proti žalované byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 9/2003-432, s odůvodněním, že žalobkyně neměla vůči [právnická osoba] žádnou pohledávku z titulu náhrady škody, kterou by mohla započíst. Nakonec soud I. stupně zjistil, že usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 39 C 149/2016, byl k návrhu žalované ze dne [datum] nařízen soudní prodej zástavy – předmětných nemovitostí k uspokojení pohledávky žalované z titulu předmětné úvěrové smlouvy.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel odkazem na § 358, § 387 odst. 1 a 2, § 388, § 392 odst. 1, § 397, § 402, § 408 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen„ obch. zák.“), § 100 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen„ obč. zák.“), že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že existenci předmětné pohledávky má za prokázanou, a to zejména ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dále ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], z dopisů ze dne [datum] a [datum], jakož i z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 149/2016-258, z něhož vyplývá, že sjednaný úvěr ve výši [částka] byl čerpán v období od [datum] do [datum]. Soud I. stupně měl také za prokázaný vznik zástavního práva zajišťujícího předmětnou pohledávku, a to smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], návrhem na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne [datum] a usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 149/2016-258. Soud I. stupně dále uzavřel, že pohledávka žalované nezanikla započtením, neboť žalobkyně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 9/2003 neprokázala, že vůči [právnická osoba] disponovala pohledávku způsobilou k započtení.

7. Soud I. stupně se poté zabýval žalobkyní vznesenou námitkou promlčení pohledávky žalované a zástavního práva k nemovitostem zajišťujícího předmětnou pohledávku. Vyšel z toho, že čtyřletá promlčecí doba ve vztahu ke sporné pohledávce počala běžet dne [datum], když pohledávka byla splatná dne [datum] (§ 392 odst. 1 ve spojení s § 397 obch. zák.), a přestala běžet dne [datum] podáním žaloby právním předchůdcem žalované k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, kterou se domáhá též zaplacení sporné pohledávky (§ 402 obch. zák.). Řízení je vedeno pod sp. zn. 17 C 247/2002 a nebylo dosud pravomocně skončeno.

8. Soud I. stupně uvedl, že si je sice vědom § 408 odst. 1 obch. zák. a skutečnosti, že během řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002 uplynula desetiletá lhůta, avšak i přesto nelze dle jeho názoru námitku promlčení v tomto řízení s úspěchem vznést. Jestliže není řízení sp. zn. 17 C 247/2002 pravomocně ukončeno, nezačala dosud běžet v souladu s § 408 odst. 2 obch. zák. ani tříměsíční lhůta pro zahájení řízení o výkon rozhodnutí z označeného nalézacího řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2911/2004). Soud I. stupně konstatoval, že za situace, kdy byla sporná pohledávka uplatněna v soudním řízení před uplynutím desetileté promlčecí doby, přičemž bylo prokázáno, že tato platně vznikla a existovala ke dni vydání usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o rozvrhu výtěžku minimálně ve výši jistiny [částka], nelze podle soudu I. stupně dospět k jinému závěru, než že k námitce promlčení pohledávky a zástavního práva zajišťujícího předmětnou pohledávku vznesené žalobkyní v rámci popěrného úkonu a v rámci navazujícího návrhu podle § 267a odst. 1 o. s. ř. nelze přihlížet.

9. Pro úplnost soud I. stupně dodal, že pohledávka buď promlčena je, nebo není, a pokud není promlčena v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 17 C 247/2002, které není dosud ukončeno, bylo by nelogické a nespravedlivé, aby došlo k promlčení této pohledávky v rámci exekučního řízení.

10. S ohledem na veškeré uvedené důvody, dospěl soud I. stupně k závěru, že nejsou dány důvody pro popření pohledávky žalované z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí, a proto žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka] sestávající ze 3 úkonů po [částka] (vyjádření ve věci samé, příprava ne jednání a účast na jednání) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

12. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila zejména se závěrem soudu I. stupně o tom, že není důvodná námitka promlčení zástavního práva, resp. i předmětné pohledávky, vznesená žalobkyní. Vytkla soudu I. stupně, že ten sice konstatoval uplynutí objektivní desetileté promlčecí lhůty v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002, ale odmítl k námitkám promlčení přihlédnout s tím, že je lze uplatnit pouze v nalézacím řízení. Žalobkyně uvedla, že též zástavní právo podléhá promlčení, že promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru či jiného obchodního závazkového vztahu, že se uvedené právo promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák.; nepromlčí se však dříve, než zajištěná pohledávka (§ 100 odst. 2 obč. zák.). Z uvedeného důvodu namítala žalobkyně promlčení samotné pohledávky, k němuž dle žalobkyně došlo dne [datum]. K tomuto datu se tak nejpozději promlčelo i zástavní právo zajišťující předmětnou pohledávku. Přihláška pohledávky byla v rámci exekučního řízení uplatněna až dne [datum], tedy opožděně. Žalobkyně měla za to, že soud I. stupně aplikoval § 408 obch. zák. nesprávně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 884/2011 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 4091/2010 nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 308/2008 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo]). Závěr soudu I. stupně o tom, že námitka promlčení zástavního práva i předmětné pohledávky vznesená žalobkyní v exekučním řízení není přípustná, je proto nesprávný. Žalobkyně nakonec trvala na tom, že ke vzniku pohledávky ani zástavního práva nedošlo, popřípadě pohledávka zanikla započtením, když odkázala na svou předchozí argumentaci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Plně se ztotožnila s názorem soudu I. stupně o tom, že námitka promlčení vznesená žalobkyní není přípustná jak v nalézacím řízení sp. zn. 17 C 247/2002, tak v exekučním řízení směřujícím k vymožení totožné pohledávky. Žalovaná též souhlasila se závěry soudu I. stupně, že dostatečně prokázala jak vznik pohledávky přihlášené do exekučního řízení, tak vznik zástavního práva, a že pohledávka nezanikla započtením. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Odvolací soud nejprve postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř., za použití § 213a odst. 2 o. s. ř., doplnil dokazování o žalobkyní v řízení před soudem I. stupně předložené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ačkoliv je to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Z nich odvolací soud zjistil, že žalobkyně podáním ze dne [datum] popřela v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, předmětnou pohledávku žalované podle § 337b odst. 3 o. s. ř., kdy namítala neurčitost a nepřezkoumatelnost přihlášky pokud jde o vyčíslení pohledávky, nepřipojení listin prokazujících, že jde o pohledávku zajištěnou zástavním právem a že je žalovaná věřitelem žalobkyně. Žalobkyně tvrdila neexistenci zástavního práva a namítla jeho promlčení, včetně promlčení pohledávky. Popřela pravost pohledávky, která dle žalobkyně nikdy nevznikla, neboť nikdy nedošlo k čerpání úvěru. Pokud by snad pohledávka vznikla, pak zanikla započtením (popření pohledávky přihlášeného věřitele ze dne [datum]). Rozvrhovým usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla žalobkyně, jakožto povinná, vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení podala návrh podle § 267a odst. 1 o. s. ř. vůči žalované, jejíž pohledávka byla popřena co do pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí (usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

16. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002 byl vydán dne [datum rozhodnutí] soudem I. stupně rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání. Věc je u odvolacího soudu vedena pod sp. zn. 16 Co 333/2022, odvolací jednání je nařízeno na den [datum]. Uvedené řízení tak stále není ke dni rozhodování odvolacího soudu skončeno.

17. Odvolací soud po doplnění dokazování konstatuje, že žalobkyně podala odporovou žalobu podle § 267a odst. 1 o. s. ř. dne [datum], tedy ve stanovené lhůtě 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moc dne [datum]). Při podání odporové žaloby se uplatňuje tzv. koncentrace řízení, což zejména znamená, že v žalobě lze při vylíčení rozhodujících skutečností uvést jen takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání, a že při projednání odporové žaloby a při rozhodnutí o ní se k jiným skutečnostem nepřihlíží, i kdyby byly za řízení o žalobě (v rozporu se zákonem) uplatněny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 927/2013). V nyní projednávané věci se z výše provedených důkazů podává, že žalobkyně v odporové žalobě uplatnila jen takové skutečnosti, které uvedla před zahájením rozvrhového jednání ve svém podání ze dne [datum], proto bylo možné se veškerými námitkami žalobkyně ve vztahu k předmětné pohledávce žalované zabývat.

18. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul v odůvodnění tohoto rozsudku v odst. 3 a 4. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku a občanského zákoníku (oba ve znění účinném do 31. 12. 2013) upravující institut promlčení, jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud nesdílí.

19. Odvolací soud se neztotožňuje se závěry soudu I. stupně v otázce promlčení pohledávky a zástavního práva. V tomto směru odvolací soud ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), zcela vychází ze závěrů přijatých Městským soudem v Praze v rozsudcích ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 53 Co 42/2022-584, a ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 58 Co 153/2022-566, tj. v řízeních vedených mezi týmiž účastníky řešícími obdobnou skutkovou i právní situaci, jako je řešena v projednávané věci. Jde tedy o případ, který se s projednávanou věcí shoduje v podstatných znacích, přičemž odvolací soud nemá důvodu se od závěrů tam přijatých v projednávané věci odchylovat. Odvolací soud naopak nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze obsaženém v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 22 Co 93/2022-518, neboť neodpovídá závěrům judikatury Nejvyššího soudu ČR, která bude citována dále.

20. V rozhodnutích pod sp. zn. 53 Co 42/2022 a sp. zn. 58 Co 153/2022 Městský soud v Praze přisvědčil námitce promlčení vznesené žalobkyní, když v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že není-li pohledávka pravomocně přiznána, nelze uplatnit zákaz vznesení námitky promlčení v exekučním řízení; zástavní právo i pohledávka jsou již promlčeny a zákaz uplatnění námitky promlčení uvedený v § 408 obch. zák. se v projednávané věci neuplatní, neboť pohledávka žalované není pravomocně přiznaná a žalovaná uplatnila své zástavní právo vůči žalobkyni až po uplynutí objektivní desetileté promlčecí lhůty.

21. V projednávané věci (stejně jako v poukazovaných řízeních) není po skutkové stránce ve vztahu k posouzení otázky promlčení pochyb o tom, že pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] byla podle smlouvy splatná do [datum]. Pohledávka věřitele z úvěrové smlouvy se tak začala promlčovat dne [datum] (§ 387 odst. 1 a 2 obch. zák. ve spojení s § 392 odst. 1 obch. zák.), a to bez ohledu na změny v osobě věřitele (§ 400 obch. zák.). Při nerušeném běhu událostí by k promlčení pohledávky došlo uplynutím čtyřleté promlčecí doby ke dni [datum] (§ 397 obch. zák.).

22. Dne [datum], tedy před promlčením práva, podala právní předchůdkyně žalované proti žalobkyni žalobu o zaplacení pohledávky z úvěru ve výši [částka] (věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002), čímž by došlo ke stavení běhu promlčecí doby (§ 402 obch. zák.), pokud by v průběhu uvedeného řízení, které není dosud pravomocně skončeno, nedošlo k uplynutí desetileté promlčecí doby (§ 405 odst. 1 a 2 obch. zák. za použití § 408 odst. 1 obch. zák.).

23. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle § 408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

24. Odvolací soud konstatuje, že § 408 odst. 1 obch. zák. zaručuje, že v obchodněprávních vztazích žádná ze základních promlčecích dob nepřesáhne desetiletou dobu. Všechny případy posouvající konec promlčecí doby (např. §§ 401, 404, 405 obch. zák.) jsou bez jakékoliv výjimky omezeny dobou deseti let, která počíná běžet od okamžiku, kdy počalo promlčení konkrétního závazku poprvé běžet. Tato hranice je neprolomitelná, uplynutím této doby je právo definitivně promlčeno. Navíc tato desetiletá doba má povahu promlčecí doby všeobecné a v jejím rámci musí být zahájeno případně i řízení o výkon rozhodnutí, kterým bylo právo přiznáno. Tento důsledek je změkčen ve dvou směrech, ale ani v jednom případě se nejedná ani o prodloužení promlčecí doby, ani o novou promlčecí dobu. Především se může z mnoha důvodů přihodit, že právo bylo uplatněno v určitém řízení soudním nebo rozhodčím včas, ale během řízení uplynula tato limitní desetiletá lhůta. Potom sice k promlčení dochází, námitka promlčení je však nepřípustná. Skončením tohoto řízení je ovšem také právo promlčeno s konečnou platností.

25. Ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák. míří na situaci, která na předchozí navazuje. Promlčecí doba ohledně práva, které bylo uplatněno v rozhodčím nebo soudním řízení, během tohoto řízení uplynula anebo po skončení řízení, ve kterém bylo právo přiznáno, zbývá z ní jen část, která je kratší tří měsíců. Potom se dopřává oprávněnému ještě zvláštní lhůta tří měsíců, která slouží výlučně k tomu, aby v této lhůtě zahájil řízení o výkon daného rozhodnutí, aniž by bylo možné promlčení namítat, a to až do konce řízení o výkon daného rozhodnutí. V jakémkoliv jiném řízení je tato námitka přípustná. Nejde tedy o žádnou dodatečnou promlčecí dobu, ale o lhůtu zvláštního určení. Jde o předpis kogentní povahy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu řízení o výkon rozhodnutí vydaného v nalézacím (ať již soudním či rozhodčím) řízení přiznávající určité právo, musí být zahájeno v desetileté lhůtě počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitém případě v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 3778/2010, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1579/2016. Dovolací soud rovněž uzavřel, že podle § 408 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 31. 8. 2012) bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet; námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 703/2013).

26. Pro běh speciální tříměsíční lhůty, výjimečně prodlužující desetiletou promlčecí dobu podle § 408 odst. 1 obch. zák., je rozhodný okamžik možnosti zahájení exekučního (vykonávajícího) řízení (§ 408 odst. 2 obch. zák.), tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce, patří-li mezi tyto náležitosti návrhu především existence oprávněnému svědčícího – formálně a materiálně vykonatelného – exekučního titulu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1579/2016, uzavřel, že přihlášení pohledávky zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném ve prospěch jiného oprávněného má pro posouzení promlčecí doby podle § 408 obch. zák. stejné účinky jako podání exekučního návrhu.

27. Z výše citovaných ustanovení pro projednávanou věc plyne, že jak v době rozhodování soudu I. stupně, tak v době rozhodování soudu odvolacího (ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř.) nebylo namístě zvažovat účinky § 408 odst. 2 obch. zák., když žalovaná nedisponovala a dosud nedisponuje pravomocným rozhodnutím, které by jí právo na plnění z předmětné úvěrové smlouvy přiznávalo. Není tedy naplněn základní předpoklad, který by svědčil pro možné využití tříměsíční lhůty zvláštního určení pro výkon takového rozhodnutí; zároveň je najisto postaveno, že maximálně přípustná desetiletá promlčecí doba v průběhu nalézacího řízení marně uplynula. Úvaha soudu I. stupně o tom, že není najisto postaveno, zda uvedená tříměsíční lhůta počne běžet, sice není zcela nepřípadná, když není vyloučeno, že žalované bude právo na plnění přiznáno, zároveň však není vyloučeno, že jí toto právo přiznáno nebude. Z citovaného § 408 odst. 2 obch. zák. i ustálené judikatury zároveň plyne, že námitka promlčení je zapovězena jen a pouze v onom nalézacím řízení, jehož skončení je s možným následným uplatněním tříměsíční lhůty spojeno. V jakémkoli dalším řízení dlužník promlčení namítat smí.

28. Žalovaná přihlásila do exekučního řízení svou pohledávku z titulu zástavního práva váznoucího na nemovitostech postižených předmětnou exekucí. Podle ustálené judikatury soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 681, [číslo]) se promlčení zástavního práva řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Protože podle § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky. Obchodním zákoníkem se řídí pouze promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo jiného obchodního závazkového vztahu.

29. Není tedy správný závěr soudu I. stupně, že námitka promlčení uplatněná v rámci exekučního řízení není přípustná s ohledem na § 408 odst. 2 obch. zák. [jméno] uvedené předpoklady nejsou splněny, neboť žalovaná nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí přiznávající jí nárok na plnění z předmětné úvěrové smlouvy a svůj nárok v postavení zástavního věřitele odvíjí pouze od existence zástavního práva. Pohledávka žalované se však promlčela nejpozději [datum] a k tomuto datu se také nejpozději promlčelo zástavní právo, které ji zajišťovalo. Žalovaná neuplatnila své právo včas, když v rámci exekučního řízení je uplatnila až dne [datum] (v rámci řízení o nařízení prodeje zástavy ho uplatnila až dne [datum]).

30. Žalobkyně se promlčení práva ve věci dovolala důvodně, je proto třeba uzavřít, že pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo], uzavřené dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5242/99, není po právu.

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě v primárním petitu (o popření pravosti pohledávky) v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že bylo zcela vyhověno primárnímu petitu, nebylo třeba se již zabývat eventuálním petitem (o vyloučení pohledávky z rozvrhu), tzn. jakkoliv o něm rozhodovat.

32. Odvolací soud poté, kdy shledal důvodnou námitku promlčení, se již pro nadbytečnost nezabýval přezkumem právních závěrů soudu I. stupně ohledně vzniku, existence předmětné pohledávky a její výše, vzniku zástavního práva k nemovitostem či zániku předmětné pohledávky v důsledku započtení.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.) a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků za žalobu ve výši [částka] a za odvolání ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem ve výši [částka], kterému náleží odměna za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] včetně jeho doplnění ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů v paušální výši za 5 úkonů právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Povinnost k jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalované ve lhůtě podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobkyně (§ 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Jako neúčelné úkony právní služby shledal odvolací soud písemnou repliku ze dne [datum], neboť k takovému úkonu nebyla žalobkyně soudem vyzvána a obsah písemného podání mohla přednést ústně při následném jednání soudu I. stupně dne [datum], a písemné podání ze dne [datum], neboť ani k tomuto úkonu nebyla žalobkyně soudem vyzvána a obsah uvedeného podání mohl být přednesen ústně při následném jednání odvolacího soudu dne [datum]. Co se týká popření pohledávky žalované ze dne [datum] a účast na rozvrhovém jednání dne [datum], pak náhrada za tyto úkony může být žalobkyni přiznána v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka]. Náhradu za uvedené úkony právní služby proto odvolací soud žalobkyni nepřiznal.

Poučení