91 Co 97/2025 - 144

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. prosince 2024, č. j. 15 C 308/2023-96, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že vyživovací povinnost žalobce k žalované, stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2008, č. j. [spisová značka], ve výši 11 000 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 10. 2023 zrušuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 95 770 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby byla zrušena vyživovací povinnost žalobce k žalované s účinností od 1. 10. 2023 a tím změněn rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka] (výrok I.). Současně žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 108 803,20 Kč k rukám advokáta žalované (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobce (došlém soudu dne [datum]) na zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalované (jako zletilému dítěti žalobce) s účinností od 1. 10. 2023. Žalobce tento svůj nárok odůvodňoval významnou změnou poměrů na straně žalované s tím, že v jejím případě nejsou dány ani objektivní, ani subjektivní překážky, pro které by se nemohla sama živit. Rovněž namítl, že další trvání vyživovací povinnosti žalobce k žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy a s odkazem na zákaz zneužití práva na výživné uvedl, že žalovaná není se žalobcem v žádném kontaktu, nesdělila mu výsledky svého studia, je společníkem obchodní společnosti a zjevně bez objektivních důvodů a účelově bez odpovídajícího protiplnění se zbavuje majetku, který nabyla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že je v současné době i nadále studentkou [právnická osoba] (dále i jen „[Škola]“), i přes své dočasné zdravotní potíže v tomto studiu řádně pokračuje, tudíž institut výživného nijak nezneužívá a vyživovací povinnost žalobce k ní je tak nadále naprosto opodstatněná. Dle žalované pak samotná skutečnost, že žalobce nemá informace o studiu žalované, jejích příjmech, zájmech či jiných okolnostech, je pro trvání vyživovací povinnosti zcela irelevantní.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka], byla nezletilá [jméno FO] (žalovaná) svěřena do péče matky a otci (žalobci) bylo stanoveno výživné. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka], bylo výživné žalobce vůči nezletilé [jméno FO] zvýšeno počínaje dnem 1. 12. 2008 na částku 11 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 1. 2016, č. j. [spisová značka], pak byla nezletilé [jméno FO] přiznána plná svéprávnost. Posledně uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 29. 2. 2016. Soud I. stupně dále zjistil, že žalovaná byla studentkou bakalářského programu v prezenční formě na [právnická osoba]., od 1. 9. 2018; k ukončení bakalářského studijního programu došlo v letním semestru 2021. V období od 26. 9. 2022 do 31. 8. 2024 byla žalovaná studentkou [Škola] v prezenční formě navazujícího magisterského studia. Závěrečné zkoušky žalovaná vykonala dne 18. 9. 2024, kdy absolvovala s vyznamenáním v magisterském studijním programu – [obor] a získala titul magistr ([tituly před jménem]). Lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] vyhotovila dne 19. 12. 2023 potvrzení, dle kterého byla žalovaná vystavena dlouhodobému stresu, což jí znemožňovalo kvalitní přípravu ke studiu na vysoké škole.

5. K poměrům žalované soud I. stupně z účastnické výpovědi žalované dále zjistil, že ihned po střední škole navázala studiem na vysoké škole, kde v průběhu pěti let ukončila řádně všechny předměty (v červnu 2023). Z důvodu tragické ztráty jednoho ze svých [zvíře] (přesněji [zvíře] partnera žalované) byla nucena požádat o prodloužení studia, kdy této žádosti bylo studijním oddělením vyhověno. K uhynutí [zvíře] došlo [datum]. Od září 2023 se tak žalovaná věnovala zpracování diplomové práce a přípravě na státní závěrečnou zkoušku. Do školy žalovaná nedocházela, protože to nebylo potřeba. S konzultantem diplomové práce komunikovala e-mailem nebo online. Diplomovou práci a státní závěrečné zkoušky žalovaná vykonala v jeden den v září 2024 a v listopadu 2024 si pak založila volnou živnost.

6. Dle zjištění soudu I. stupně podala žalovaná proti žalobci návrh na zahájení exekuce (datovaný dnem 23. 8. 2024), a to pro dlužné výživné ve výši 132 000 Kč s odůvodněním, že žalobce zcela přestal plnit svou vyživovací povinnost v září 2023, neboť poslední platbu výživného za měsíc září 2023 provedl v srpnu 2023. Soudem I. stupně bylo rovněž zjištěno, že žalovaná je jedním ze zapsaných společníků obchodní firmy [právnická osoba]. Jmenovaná společnost soudu dne 1. 11. 2024 sdělila, že žalovaná obdržela od této společnosti za dobu do 1. 10. 2023 pouze částku 85 000 Kč představující podíl na zisku za rok 2021. [orgán] dosud neeviduje (k datu 4. 11. 2024) k osobě žalované žádný pojistný vztah u zaměstnavatele. K majetkovým poměrům žalované bylo soudem I. stupně dále zjištěno, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 12. 2013, č. j. [spisová značka], byly schváleny za nezletilou [jméno FO], narozenou [Datum narození žalované], právní úkony, a to darovací smlouva, kterou [jméno FO] daruje nezletilé [jméno FO] nemovitosti uvedené v článku I. předmětné darovací smlouvy ze dne 18. 10. 2013, tvořící nedílnou přílohu tohoto rozsudku (tj. pozemků a stavby č.p. [číslo] – rod. dům, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] – pozn. odvolacího soudu), a dále darovací smlouva, kterou nezletilá [jméno FO] daruje [jméno FO] nemovitosti uvedené v článku I. darovací smlouvy ze dne 18. 10. 2013, tvořící nedílnou přílohu tohoto rozsudku (tj. pozemků zapsaných v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] – pozn. odvolacího soudu). Dle výpisu z katastru nemovitostí k datu 23. 9. 2024, LV [číslo], k. ú [adresa], bylo zjištěno, že vlastnické právo ke všem posledně uvedeným nemovitostem svědčí [jméno FO] (matce žalované)

7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 910 odst. 1, § 911, § 913 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), poukázal též na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1967, sp. zn. 5 Cz 19/67, nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14 či nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 3113/10). Dospěl k závěru, že žalobci jako otci žalované byla naposledy stanovena vyživovací povinnost rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka], ve výši 11 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 12. 2008. Podanou žalobu na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované ke dni 1. 10. 2023, kdy k tomuto datu měla mít žalovaná ukončené vysokoškolské studium a měla tak být schopna se sama živit, však neshledal důvodnou.

8. Soud I. stupně s odkazem na jím citovanou judikaturu uvedl, že vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Dále konstatoval, že základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. „neschopnost sám se živit“. Důležitým pak je, aby se obecné soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností studia dítěte. Rozhraničujícím kritériem pro plnění vyživovací povinnosti rodiče k dítěti není dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilost sám se živit.

9. Soud I. stupně v daném případě při posouzení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři žalobce a s odkazem na provedené dokazování dospěl k závěru, že žalovaná v červnu 2018 vykonala maturitní zkoušku na střední škole, zabývající se [činnost] Evropské unie a od září 2018 studovala v prezenční formě bakalářský program na [právnická osoba]., kde v roce 2021 získala bakalářský titul. Následně studovala na [právnická osoba] magisterský program [obor] který úspěšně absolvovala s vyznamenáním dne 18. 9. 2024. Žalovaná si zřídila živnostenské oprávnění v listopadu roku 2024, což soud I. stupně hodnotil pozitivně – jako určitý krok za budováním další kariéry v tomto oboru. Soud I. stupně uzavřel, že i když k datu 1. 10. 2023 měla mít žalovaná studium ukončeno, k prodloužení studia, resp. k odložení zpracování bakalářské práce a složení státních závěrečných zkoušek došlo z důvodu psychického zhroucení žalované kvůli uhynutí [zvíře], k němuž měla žalovaná blízký vztah, nikoli s cílem prodloužit si mládí či snad poškodit žalobce.

10. V neposlední řadě soud I. stupně neshledal, že by plnění vyživovací povinnosti žalobce k žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Vzal za prokázané, že vztahy mezi účastníky dlouhodobě nejsou dobré, přičemž nulové vztahy mezi žalobcem a žalovanou nezapříčinila žalovaná sama, nýbrž se jedná o kulminaci veškerých neshod jak mezi žalobcem a matkou žalované, tak mezi dalšími rodinnými příslušníky. Současně uzavřel, že v řízení nebyl prokázán žádný rozsáhlý majetek žalované ani pravidelné příjmy, které by umožňovaly učinit závěr soudu o tom, že by trvání vyživovací povinnosti žalobce bylo v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že žalovaná obdržela od žalobce dům, který následně společně s matkou znovu vystavěly, nemůže dle soudu I. stupně nahradit pravidelný zdroj příjmů a saturovat výživné. Žalované pak nemůže být k tíži, že v daném domě bydlí se svou sestrou a matkou; navíc žalovaná dům nepronajímá a nemá z něj žádné příjmy.

11. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl, když vzal za prokázané, že žalovaná své studium ukončila až ke dni 18. 9. 2024.

12. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla ve věci plný úspěch. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2108/21, vyšel soud I. stupně z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a přiznal procesně úspěšné žalované náklady právního zastoupení v rozsahu 8 úkonů právní služby po 10 940 Kč podle § 7 bod 6. AT, dále 8x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH v částce 18 883,20 Kč, tedy celkem 108 803,20 Kč. Současně soud I. stupně neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř., ani pro jakoukoliv moderaci výše nákladů řízení.

13. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce. Soudu I. stupně vytkl, že napadené rozhodnutí je nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné, dále zcela neobjektivní, vycházející z nedoložených tvrzení, ryze spekulativní a nereflektující skutkový stav věci. Namítl, že většina odůvodnění napadeného rozsudku je tvořena rekapitulací provedených důkazů, z nichž není seznatelné, co jimi mělo být prokázáno. Dle žalobce žalovaná kromě svých vlastních tvrzení a potvrzení o prodloužení studia nepředložila žádnou relevantní a objektivní lékařskou zprávu o svých psychických problémech či problémech se stresem. Soud I. stupně pak v daném konkrétním případě sice odkázal na přiléhavou judikaturu vyšších soudů, včetně soudu ústavního, avšak zcela nesprávně tuto judikaturu pak aplikoval na daný konkrétní projednávaný případ. Žalobce dále namítl, že žalovaná studovala obor [obor], po ukončení studia se však (alespoň to netvrdí) neucházela o žádné místo v oboru svého studia, když namísto toho si založila tzv. volnou živnost a u soudu sama nevěděla, resp. neuměla popsat, co bude dělat, respektive čemu se chce ve svém pracovním životě věnovat. Vyjádřil přesvědčení, že žalovaná se nejen po dobu celého řádného studia, ale i studia prodlouženého, nesnažila zajistit si alespoň částečně své potřeby. Soudu I. stupně rovněž vytkl, že zcela bagatelizoval (dle žalobce) jednoznačně prokázanou skutečnost, že obě jeho dcery ze vztahu s jejich matkou [jméno FO] zabezpečil, a to za účelem budoucí výživy a bydlení mnohamiliónovým majetkem, který jim daroval ze svého či pořídil výlučně ze svých prostředků.

14. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a rozhodl tak, že žalobě na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované vyhoví a vyživovací povinnost žalobce k žalované s účinností od 1. 10. 2023 zruší a přizná žalobci náhradu nákladů řízení; případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. K osobě soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že žalobcem namítaná podjatost jmenované soudkyně byla vypořádána usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2024, č. j. [spisová značka], přičemž nebyla shledána důvodnou. Zdůraznila, že soud I. stupně v odstavcích 5. až 38. přehledně a strukturovaně uvádí seznam provedených důkazů a skutková zjištění, k nimž na jejich základě dospěl. Své rozhodnutí pak opřel i o řadu dalších důkazů. Prodloužení svého studia žalovaná považuje za naprosto adekvátní její životní situaci a nelze jej v žádném případě považovat za „účelné protahování studia“ či „prodlužování mládí“. Přivýdělek části studentů při studiu na vysoké škole formou brigád považuje žalovaná za zcela subjektivní záležitost, kterou nelze generalizovat. Vysvětlila, že ona si stanovila školu jako svou prioritu, a nelze po ní rozumně požadovat, aby omezila své studijní povinnosti a riskovala nedokončení studia jen proto, aby trávila svůj čas tzv. „na brigádách“. Jako irelevantní považuje žalovaná argument žalobce, že žalovaná musí po ukončení svého studia započít svou pracovní činnost v oboru, který vystudovala. Skutečnost, že si žalovaná založila tzv. volnou živnost žádným způsobem nesnižuje důležitost jejího studia a jakákoli argumentace tím, že nepracuje v oboru, který vystudovala, je dle jejího názoru zcela irelevantní. Odvolání žalobce má za nedůvodné a neopodstatněné, zcela založené na nepodložených domněnkách.

16. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Rozhodl tak poté, kdy nejprve postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř., zopakoval některé soudem I. stupně provedené důkazy, když měl za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než učinil soud I. stupně.

18. Odvolací soud tak zjistil, že praktická lékařka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], vystavila dne 19. 12. 2023 žalované potvrzení, v němž potvrzuje, že pacientka [Jméno žalované] byla vystavena dlouhodobému stresu, což jí znemožňovalo kvalitní přípravu ke studiu na VŠ (potvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 19. 12. 2023). 19. [právnická osoba] potvrdila, že žalovaná studuje na této škole v prezenční formě navazujícího magisterského studia ve 4. semestru studijního programu [obor]. Potvrzení bylo vydáno pro období od 26. 9. 2022 do 31. 1. 2024 (potvrzení o studiu ze dne 31. 10. 2023). Obsahově stejné potvrzení žalovaná předložila rovněž pro období od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024 (potvrzení o studiu ze dne 11. 1. 2024). Z přehledu kreditů a studijních výsledků žalované z jednotlivých semestrů bylo odvolacím soudem zjištěno – pokud jde o letní semestr 2023, že žalovaná úspěšně složila zkoušky ze všech šesti předmětů s hodnocením stupněm A (tj. výborný), kdy první zkoušku absolvovala dne 4. 4. 2023 a další v termínech 15. 5. 2023, 16. 5. 2023, 27. 5. 2023, 30. 5. 2023 a 20. 6. 2023. Za diplomovou práci hodnocení neobdržela (přehled kreditů a studijních výsledků žalované).

20. Zástupce generálního ředitele jménem [právnická osoba] dne 25. 1. 2024 písemně potvrdil, že žalovaná jako studentka během svého pětiletého studia na vysoké škole splnila zkoušky vždy v požadovaných termínech a dosahovala nadprůměrných studijních výsledků. S ohledem na to lze konstatovat, že v případě odložení státních závěrečných zkoušek se jedná o výjimečnou situaci (potvrzení ze dne 25. 1. 2024). Ze studijního a zkušebního řádu Vysoké školy [název] v [adresa] odvolací soud zjistil – konkrétně z článku 17, odst. 6., věta čtvrtá až šestá, že u státní závěrečné zkoušky navazujícího magisterského studijního programu zkušební komise hodnotí každý ze dvou okruhů z předmětů profilujícího základu studijního programu předmětů samostatně. Samostatně je klasifikována také obhajoba diplomové práce. Průměrem těchto tří známek se stanoví výsledná známka státní závěrečné zkoušky (studijní a zkušební řád). Z diplomu s vyznamenáním bylo zjištěno, že žalovaná získala vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu [obor] (diplom ze dne 18. 9. 2024).

21. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

22. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

23. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. II. ÚS 2155/09, vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, je třeba v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání.

24. Předně je třeba uvést k námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí (uplatněné žalobcem), že sice napadený rozsudek soud I. stupně odůvodnil nikoli zcela v souladu s požadavky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., když v rozporu s tímto ustanovením mechanicky popsal prakticky všechna konkrétní zjištění učiněná z každého jednotlivého provedeného důkazu, přičemž své skutkové závěry poté opřel o několik málo provedených důkazů a další provedené důkazy již v kontextu předmětu řízení blíže nehodnotil; nicméně z obsahu rozhodnutí lze dovodit, jaký skutkový závěr soud I. stupně učinil a jak spornou věc hodnotil po stránce právní.

25. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhal svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Přitom dle platné judikatury, i kdyby rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011), což v případě odvolání žalobce odvolacím soudem shledáno nebylo.

26. Odvolací soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů a v podstatě splňuje obsahově podmínky ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

27. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na spornou věc aplikoval správná ustanovení občanského zákoníku. Jeho skutkové závěry ve vztahu k datu ukončení vyživovací povinnosti žalobce k žalované však odvolací soud nesdílí.

28. O výživném pro tehdy nezletilou [jméno FO], narozenou [Datum narození žalované], bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 11. 2008, č. j. [spisová značka], kterým bylo výživné otci na nezletilou [jméno FO] zvýšeno počínaje dnem 1. 12. 2008 na částku 11 000 Kč měsíčně. [jméno FO] byla tehdy ve věku [věk] let a byla žákyní 4. třídy soukromé základní školy. V současné době je již žalovaná [Jméno žalované] zletilá, k datu 1. 10. 2023 dosáhla věku [věk] let.

29. Odvolací soud oproti soudu I. stupně dospěl k závěru, že v porovnání s předchozím obdobím roku 2008, kdy bylo naposledy o výživném pro tehdy nezletilou žalovanou výše uvedeným rozsudkem rozhodováno, došlo na straně žalované k podstatné změně poměrů, která zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované s účinností od 1. 10. 2023 odůvodňuje. Odvolací soud nezpochybňuje, že žalovaná byla v období od 1. 10. 2023 (do 18. 9. 2024) i nadále studentkou magisterského studia [právnická osoba], její magisterské studium navazovalo na předchozí studium bakalářské a v průběhu uvedeného studia dosahovala žalovaná výborných studijních výsledků. Nicméně má za to, že od data 1. 10. 2023 bylo již v možnostech a schopnostech žalované samostatně se živit.

30. V řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že žalovaná k datu 30. 6. 2023 složila na výbornou všech šest zkoušek letního semestru 2023 a studium jí bylo ze strany vysoké školy prodlouženo pouze za účelem vypracování a obhajoby diplomové práce a složení státní závěrečné zkoušky ze dvou okruhů (předmětů). Žalovaná ve své účastnické výpovědi potvrdila, že od září 2023 se věnovala (pouze) zpracování diplomové práce a přípravě na státní závěrečnou zkoušku. Do školy žalovaná nedocházela, protože to nebylo potřeba. S konzultantem své diplomové práce komunikovala e-mailem nebo online. Obhajobu diplomové práce a státní závěrečnou zkoušku pak absolvovala v jednom dni, konkrétně dne 18. 9. 2024. Odvolací soud tak v této souvislosti uzavírá, že zpracování diplomové práce a příprava na státní závěrečnou zkoušku rozložené do období více než dvanácti měsíců (počítáno od data 1. 7. 2023 do 18. 9. 2024) nijak velké časové nároky na zletilou žalovanou nekladly, a tedy umožňovaly v tomto období žalované, s vynaložením přiměřeného úsilí – např. prostřednictvím volné živnosti (založené žalovanou po ukončení studia v listopadu 2024) samostatně se živit.

31. Odvolací soud v této souvislosti akcentuje, že pokud si žalovaná založila po obhajobě diplomové práce a složení státní závěrečné zkoušky volnou živnost, a tedy nezačala pracovat ve vystudovaném oboru, nic jí nebránilo si stejnou živnost založit již na podzim roku 2023. Dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, totiž volnou živnost může provozovat každý, kdo splní všeobecné podmínky pro provozování živnosti a ohlásí živnost na živnostenském úřadě. Všeobecnými podmínkami pak dle citovaného zákona jsou: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost. Do skupiny živností volných spadají činnosti, pro jejichž provozování není nutno prokázat odbornou ani jinou způsobilost (viz § 25 odst. 1 a § 6 odst. 1 cit. zákona).

32. Odvolací soud současně nijak nezpochybňuje, že žalovaná mohla trpět zármutkem ze ztráty [zvíře] jejího přítele. Na druhou stranu ale nelze přehlédnout (v souvislosti s důvodem, pro který žalovaná o prodloužení studia požádala), že po datu 20. 4. 2023 (kdy k uhynutí [zvíře] mělo dojít) žalovaná jako studentka řádně fungovala a v období od 15. 5. 2023 do 20. 6. 2023 absolvovala všech šest zkoušek letního semestru v obvyklém termínu a na výbornou. Z faktického průběhu studia žalované se tedy nepodává, že by žalovaná i přes uvedený zármutek a vyrovnávání se se ztrátou oblíbeného [zvíře] nebyla kvalitní přípravy ke studiu na vysoké škole schopna.

33. Pouze pro úplnost odvolací soud podotýká, že při obvyklém běhu událostí (tedy pokud by žalovaná o prodloužení studia k uvedenému účelu nepožádala), by obhajobu diplomové práce a státní závěrečnou zkoušku absolvovala v obvyklém čase – tj. v září resp. na podzim roku 2023.

34. Odvolací soud tak vzhledem ke skutečnostem výše uvedeným uzavírá, že k datu 1. 10. 2023 již vyživovací povinnost žalobce k žalované dána nebyla, když k uvedenému datu bylo v možnostech a schopnostech žalované samostatně se živit a výživné pobírané po datu 1. 10. 2023 by tak již nesloužilo k přípravě žalované na budoucí povolání.

35. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak ve výroku ad I. tohoto rozsudku shora uvedeno.

36. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný, proto má nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány účelně vynaloženými náklady právního zastoupení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

37. Náklady řízení před soudem I. stupně jsou představovány sazbou odměny ve výši 10 940 Kč, z tarifní hodnoty 660 000 Kč za každý z celkem osmi úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast u jednání dne 24. 9. 2024, doplňující vyjádření ze dne 11. 10. 2024, účast u jednání dne 17. 10. 2024, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 1. 12. 2024, účast u jednání dne 12. 12. 2024 – 2 úkony) podle § 8 odst. 2 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) a dále 8x režijním paušálem po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Celkem 89 920 Kč. Při stanovení tarifní hodnoty za zastoupení žalobce v řízení před soudem I. stupně vycházel odvolací soud z ustanovení § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 385/22.

38. Za řízení před odvolacím soudem pak procesně úspěšnému žalobci náleží náhrada sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč, vypočtené podle § 7 bod 4., ve spojení s § 9 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT), ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada hotových výdajů (režijní paušál) za tři úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem 5 850 Kč.

39. V souhrnu tak náhrada nákladů na straně procesně úspěšného žalobce dosáhla částky 95 770 Kč (89 920 + 5 850). Zástupce žalobce nebyl plátcem DPH, náhrada podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. mu proto nenáleží.

40. Další účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce ze strany odvolacího soudu shledány nebyly. Odvolací soud rovněž neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., přičemž takový postup nebyl ani ze strany účastníků řízení v odvolacím řízení navrhován.

Poučení