95 Co 104/2023 - 545

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A]., [IČO žalované A] [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované B]., [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a omluvu, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 13 C 125/2020-491, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce b) do výroků I. a IV. rozsudku se odmítá.

II. Odvolání žalobkyně a) do výroku II. rozsudku se odmítá.

III. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výrocích I. až IV. potvrzuje, b) ve výroku V. mění potud, že náhradu nákladů řízení je žalované povinna zaplatit žalobkyně a), vůči žalobci b) se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává; jinak se v tomto výroku potvrzuje, c) ve výroku VI. mění potud, že náhradu nákladů řízení je vedlejší účastnici na straně žalované povinna zaplatit žalobkyně a), vůči žalobci b) se vedlejší účastnici na straně žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B]

V. Žalobkyně a) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl návrh žalobkyně a) [Jméno žalobce A] (dále také jako „žalobkyně“) na zaplacení částky 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl návrh žalobce b) [Jméno žalobce B] (dále také jako „žalobce“) na zaplacení částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl návrh žalobců a), b) na uložení povinnosti žalované zaslat písemně žalobcům a současně zveřejnit na svých internetových stránkách omluvu v následujícím znění „Omluva [právnická osoba]. [podezřelý výraz], kterým bylo bráněno v nepřetržitém kontaktu: Tímto se omlouváme [podezřelý výraz], kterým při hospitalizaci [podezřelý výraz] na jednotce intenzivní a resuscitační péče (JIRP) [právnická osoba]. v [Anonymizováno] bylo naším personálem bráněno v nepřetržitém kontaktu, na který měli právo dle zákona i dle vnitřních předpisů [právnická osoba] v [adresa]. Podle § 28 odst. 3 písm. e), bodu 1 zákon o zdravotních službách má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. Nepřetržitý kontakt byl v souladu s vnitřním předpisem, podle kterého měli zákonní zástupci ([podezřelý výraz]) neomezený přístup na všechna oddělení. Přítomnost matky nenarušovala poskytnutí zdravotních služeb a naše předchozí stanovisko obsahovalo nepravdivé informace, za což se také omlouváme. V reakci na tento případ jsme přijali následující opatření: xxxx Smyslem těchto patření je zabránit opakování této situace a zajištění respektu k právu nezletilých pacientů a ke kojení jako nejlepšímu způsobu výživy kojenců.“ (výrok III.), zamítl návrh žalobkyně a) [Jméno žalobce A] na uložení povinnosti žalované písemně se omluvit a omluvu zaslat do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na adresu [adresa] ve znění: „Vážená paní [jméno FO], omlouváme se Vám tímto za neetické a hrubé jednání našeho zaměstnance, který Vás vykazoval od lůžka Vašeho syna. Odkazoval Vás na nocování s bezdomovci a nevyvinul jakoukoliv snahu o pochopení chovat se k Vám v životní těžké a stresující situaci s dostatečným respektem a důstojností. Za toto jednání se Vám ještě jednou omlouváme“ (výrok IV.) a uložil žalobcům a), b) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na nákladech řízení částku 103 756 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.) a společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.).

2. Okresní soud o skutkovém stavu věci uzavřel tak, že žalobce b) byl dne [datum] ([podezřelý výraz] žalovanou přijat na jednotku intenzivní a resuscitační péče dětské kliniky [podezřelý výraz] v [adresa] (dále jen „JIRP“) z důvodu mimořádně závažného zdravotního stavu ([Anonymizováno]) - [Anonymizováno]. K žalobkyní tvrzenému porušení rodičovských práv spočívajícímu v tom, že po dobu vymezenou časovým úsekem od [Anonymizováno] dne [datum] jí nebyla umožněna nepřetržitá přítomnost u nezletilého, okresní soud uzavřel, že JIRP žalované není svým vybavením uzpůsobena k přespávání osob (vyjma pacientů). Žalobkyní požadované přespání by nutně vedlo k porušení požárních předpisů (toto vyplývá z požárního řádu žalované, konkr. části týkající se únikových cest v případě požáru) a vyhlášky č. 92/2012 Sb. vymezující v příloze č. 4 povinný prostor mezi jednotlivými lůžky, prostor pro činnost personálu, pro pohyb pacienta a manipulaci s přístroji, materiálem a lůžky (jak okresní soud zjistil mimo jiné místním ohledáním dne [datum]). Okresní soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobkyně a) chtěla realizovat přespání na hygienicky neošetřené karimatce, ačkoliv JIRP je prostorem se zvýšeným hygienickým režimem. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaná žalobou popsaným jednáním neporušila povinnost umožnit nepřetržitou přítomnost žalobkyně a) u hospitalizovaného žalobce b). Z hlediska prokázání nároků žalobců shledal okresní soud irelevantními žalobci označené důkazy (čestná prohlášení rodičů o tom, že v jiných nemocnicích jim byl umožněn nepřetržitý pobyt, články zpracované odborníky z různých profesů, např. [tituly před jménem] [jméno FO], [podezřelý výraz], psycholožka [tituly před jménem] [jméno FO], př. další v tomto řízení předložené), neboť nereflektují konkrétní situaci předmětného zdravotnického zařízení a není z nich zřejmá konkrétní situace technického vybavení tam označených [podezřelý výraz], popř. se týkají jiného časového období (např. čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] k roku [Anonymizováno] – dne [datum], čestné prohlášení [Anonymizováno]). Dle okresního soudu by případným umožněním pobytu žalobkyně a) v pokoji, na němž byl umístěn žalobce b), resp. před tímto pokojem bylo narušeno poskytování zdravotních služeb, a to s ohledem na přítomnost dalších pacientů na JIRP v závažném zdravotním stavu, potřebu prostoru mezi jednotlivými lůžky, přístupu zdravotnického personálu k monitorovacím zařízením, prostoru pro pohyb pacienta s materiálem a lůžky a pro činnost personálu.

3. Okresní soud uzavřel, že nebyl porušen čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, pakliže omezení přítomnosti žalobkyně a) bylo v souladu se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách ve spojení s vyhláškou č. 92/2012 Sb. a vnitřním sdělením vydaným žalovanou pro [podezřelý výraz] v [adresa], které bylo umístěno ve [Anonymizováno] na nástěnce, dle jehož bodu 5 je přespávání rodičů na JIRP zakázané v reakci na to, že vybavení jednotky neumožňuje přespávání. Okresní soud neshledal vnitřní sdělení v rozporu se zákonem o zdravotních službách, když omezení je odůvodněno specializovanou povahou JIRP a je v zájmu všech dětských pacientů. Okresní soud rovněž zohlednil skutečnost, že konflikt ohledně formy setrvání žalobkyně a) u žalobce b) byl zřejmě vyvolán z iniciativy [jméno FO], která incident nahrávala a publikovala na sociálních sítích, když stejným způsobem, tj. nahráváním bez vědomí dotčených osob a soudu, [jméno FO] postupovala i při jednání soudu dne [datum], a to, jak sdělila, od okamžiku, kdy vstoupila do jednací síně. Okresní soud rovněž hodnotil vzniklý konflikt z hlediska situace ošetřujícího lékaře, který měl v péči na JIRP v rozhodné době 5 pacientů v závažném zdravotním stavu, ale musel se opakovaně věnovat žalobkyni a), které opakovaně vysvětloval situaci a stanovisko žalované. Ač okresní soud uvedl, že věc je třeba hodnotit i z tohoto hlediska, konkrétní způsob hodnocení ani jeho závěry nevyjádřil. Hodnotil ale okolnosti, že k zásahu do práv žalobkyně a) mělo dojít toliko mezi [Anonymizováno] dne [datum], kdy žalobkyně tvrdila, že v předcházejícím i následném časovém období k žádnému zásahu k jejich práv nedošlo. S tím, že je otázkou, zda v tomto vymezeném časovém období by případně (pokud by bylo shledáno porušení právní povinnosti ze strany žalované) mohla být újma způsobena, případně v jakém rozsahu. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyni byl umožněn kontakt s nezletilým [Anonymizováno], byly jí poskytovány informace o jeho zdravotním stavu a není, jak žalobci zdůraznili, posuzována v tomto řízení kvalita poskytované lékařské péče, ani není zpochybňována kvalifikovanost či odbornost lékaře a nebyl naplněn předpoklad odpovědnosti za vzniklou újmu, a to porušení právní povinnosti. Není proto dána odpovědnost žalované za tvrzenou újmu, nebyly-li kumulativně splněny všechny předpoklady odpovědnosti za vzniklou újmu.

4. Ve vztahu k žalobkyní a) nárokované omluvě za porušení právní povinnosti [Anonymizováno] žalované vyplývající z Etického kodexu okresní soud uzavřel, že nárok na písemnou omluvu není důvodný. Na základě provedených důkazů uzavřel, že ač verbální konflikt mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] byl emočně vypjatý, je zřejmé, že ze strany [jméno FO] byla dále vyhrocována, např. nahráváním a s tím spojenou prezentací nahrávky na sociálních sítích a ve veřejných sdělovacích prostředcích (toto vyplývá z článků předložených účastníky), kdy eskalace konfliktu byla motivací [jméno FO] jako osoby vystupující za [právnická osoba]. Naproti tomu ošetřující lékař [tituly před jménem] [jméno FO] byl vystaven tlaku, když musel hájit zájmy všech pacientů JIRP a zajišťovat jim řádnou zdravotní péči odpovídající jejich závažnému zdravotnímu stavu, a na druhou stranu opakovaně řešit uplatňování požadavků žalobkyně na nepřetržitý kontakt s žalobcem b), a to ve formě přespání u nezletilého na přinesené karimatce (svědkyně [jméno FO] potvrdila, že karimatku k tomuto přinesla a svědkyně [jméno FO] (zdravotní sestra) potvrdila, že žalobkyně a) trvala na tom, že bude spát přímo u lůžku svého syna). Ač lékař hovořil zvýšeným hlasem, reagoval na situaci (současně na něj hovořily obě), když na dříve provedené vysvětlení žalobkyně odpovídajícím způsobem nereagovala. Dle okresního soudu emočně vypjatá situace nevybočila z mezí lékařské etiky definované v Etickém kodexu [jméno FO], když jeho jednání vůči žalobkyni a) bylo v rámci nastalé situace korektní, trpělivé a nedošlo k hrubému či nemravnému jednání (§ 3 odst. 2 Etického kodexu), resp. k jednání vykazujícímu znaky nelidskosti či nedůstojnosti (§ 1 odst. 1 Etického kodexu), kdy takovým jednáním není ani jeho vyjádření, resp. informace určená žalobkyni a) o tom, že může přespat v atriu [podezřelý výraz], a že tam přespávají bezdomovci, aniž však lékař žalobkyni a) k osobám bez domova přirovnával. [tituly před jménem] [jméno FO] dle okresního soudu v silně emočně vypjaté a konfliktní situaci zachoval profesionalitu, rozhodl nezávisle a v dané situaci odpovědně, opakovaně vysvětloval důvody, které brání žalobkyni v přespání na JIRP, byl si vědom předpisů zdravotnického zařízení i závazných předpisů pro výkon povolání a tyto dodržoval (§ 1 odst. 3 Etického kodexu). Okresní soud proto žalobkyni nepřisvědčil, ani v části omluvy, kterou zákon v případě vyhovujícího žalobního nároku připouští (§ 82 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. o. z.).

5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení plně úspěšné žalované i vedlejší účastnici právo na jejich náhradu v celém rozsahu. K možné aplikaci § 150 o. s. ř. okresní soud uvedl, že k použití v dané věci neshledal podmínky, a to ani v případě nezletilého žalobce b), když žalobci uzavřeli smlouvu se [právnická osoba] o náhradě nákladů řízení v případě neúspěchu ve sporu. Účelně vynaložené náklady žalované okresní soud zjistil tak, že jde o odměnu advokáta podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., počítané z tarifní hodnoty [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a)) ve výši [částka] za každý z dvaceti dvou úkonů právní služby [příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a účast na jednání dne [datum], dne [datum] (2 úkony), dne [datum] (2 úkony), dne [datum], dne [datum] (2 úkony), dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d), g) citované vyhlášky)], náhradu hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za celkem [hodnota] úkonů právní služby po [částka], náhradu za ztrátu času v celkové výši [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky stráveného [Anonymizováno] cestami k jednání soudu ([adresa]), jedna cesta [Anonymizováno], celkově [Anonymizováno] započatých půlhodin po [částka], tedy [částka], cestovného za použití osobního automobilu na trase [adresa] k jednání dne [datum] ve výši [částka] (ujetých [Anonymizováno] km, průměrná spotřeba [částka]/1 l), k jednání dne [datum] ve výši [částka] (za ujetých [Anonymizováno] km, průměrná spotřeba [částka]/1 l), k jednání dne [datum] ve výši [částka], k jednání dne [datum] ve výši [částka] (za ujetých [Anonymizováno] km, průměrná spotřeba [částka] za litr, ujeté kilometry částka [částka], za spotřebované pohonné hmoty [částka]) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % ve výši [částka]. Celkovou náhradu nákladů žalované okresní soud určil ve výši [částka].

6. Vedlejší účastnici okresní soud přiznal náklady řízení podle § 11 odst. 1, § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za každý ze sedmi úkonů spočívajících v účasti na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dvou písemných podání ve věci samé (ze dne [datum] a [datum]), celkem [částka].

7. Žalobci podali včasné odvolání, kterým napadali rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. a navrhli, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobcům přizná náhradu nákladů řízení, případně navrhovali, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci namítali, že okresní soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav a tento rovněž nesprávně posoudil po právní stránce. Zejména okresní soud nesprávně posoudil otázku, že žalobce měl právo na nepřetržitou přítomnost žalobkyně po celou dobu své hospitalizace, jak vyplývá z ustanovení § 28 a § 45 zákona o zdravotních službách, z nichž vyplývá, že ač nejde o právo absolutní, lze je omezit pouze ve zcela výjimečných případech. Žalobci zejména vytýkali okresnímu soudu, že nesprávně vycházel z předpokladu, že se žalobkyně dožadovala spaní vedle lůžka žalobce, a to na přinesené podložce. V této souvislosti rovněž žalobci nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že předmětná podložka nevyhovovala hygienickým poměrům jednotky intenzivní péče a zejména namítali, že žalobkyně netrvala na tom, aby jí bylo umožněno spát na podložce vedle žalobce, když jak, uvedla, byla připravena zůstat i na židli vedle lůžka žalobce, na kterém jí bylo umožněno přetrvávat během dne, což však žalovaná, resp. její personál odmítal s odkazem na údajné porušení vnitřních předpisů, ačkoliv při stejném počínání žalobkyně během dne nikdo porušování vnitřních předpisů nenamítal. Žalobci poukazovali na to, že okresní soud prakticky převzal argumentaci žalované, aniž tuto vyhodnotil jako účelovou a poukázali na to, že protiprávnost jednání žalobkyně neshledala ani přivolaná hlídka PČR, která proti ní nijak nezakročila. V předmětném případě nebyly splněny podmínky pro omezení nepřetržité přítomnosti žalobkyně, když tato nenarušovala poskytování zdravotních služeb ani její pobyt nevylučoval právní předpis. Okresní soud vůbec nepřihlédl k tomu, že žalobkyně navrhovala, že zůstane přes noc na židli vedle lůžka žalobce ani k tomu, že její přítomnost byla objektivně zcela nezbytná k zajištění dodržování její opakovaně daného výslovného nesouhlasu s podáním umělého mléka žalobci, když je přesvědčena, že mateřské mléko je pro dítě zcela nenahraditelné a tento její požadavek nebyl personálem žalované respektován. Její přítomnost rovněž byla dána potřebou vyloučit možnost podání sedativ žalobci (k jejichž podání byl dle zdravotní dokumentace dán pokyn v případě neklidu), potřebou nepřetržitého „hlídání“ žalobce b) a k zajištění možnosti podat informovaný souhlas s případnými zdravotnickými úkony. Žalobci zdůraznili, že okresní soud nerespektoval nejlepší zájem dítěte a postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, neboť z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by se nejlepším zájmem dítěte vůbec zabýval. Okresní soud, dle žalobců, účelově hodnotil důkazy v jejich neprospěch, když učinil závěr, že přinesená podložka nevyhovovala hygienickým standardům, neboť k tomuto nebylo činěno dokazování a poukazovali na nedodržování těchto standardů žalovanou, která nevyžadovala, aby žalobkyně na oddělení JIRP nosila ochranný plášť a ústenku. Dle žalobců okresní soud zaujatě hodnotil i relevanci navržených důkazních prostředků, když čestným prohlášením předloženým žalobci nepřisuzoval vypovídací hodnotu, naproti tomu čestná prohlášení předložená žalovanou relevantními shledal. Žalobci rovněž nesouhlasili s přiznáním náhrady nákladů řízení žalované ani s jejich výší, kterou považují za nepřiměřenou. Namítali, že se okresní soud nezabýval dostatečně majetkovými poměry účastníků a povahou věci, resp. že nesprávně neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., ačkoliv je zřejmé, že žalobci jsou ve vztahu k žalované v zásadně slabší (zranitelnější) pozici, neboť žalobce je [Anonymizováno], které nemá žádné příjmy. Žalobkyně je [Anonymizováno] a její příjmy jsou ve srovnání s příjmy žalované zanedbatelné. Přiznání náhrady nákladů nebude mít na majetkové poměry žalované prakticky žádný vliv, naproti tomu pro oba žalobce jde o částku „neúnosnou“. Argumentoval-li okresní soud uzavřením smlouvy mezi žalobci a [právnická osoba]. o náhradě nákladů řízení v případě neúspěchu, jde o argumentaci zcela lichou, když není postaveno najisto, že částku přesahující [částka] bude [právnická osoba] schopen uhradit, neboť jeho činnost je financována především z darů. Okresní soud nevzal v úvahu, že pokud [právnická osoba] náhradu nákladů neuhradí a tyto budou vymáhány od žalobců, tito se ocitnou v mimořádně nepříznivé situaci.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení, když okresní soud správně a úplně zjistil skutkový stav a na jeho základě dospěl ke správnému právnímu posouzení. Poukázala na to, že v předmětné věci byla činěna obsáhlá písemná vyjádření účastníků, konalo se devět ústních jednání, při kterých byly provedeny výslechy žalobkyně a šesti svědků, provedena celá řada listinných důkazů a konalo se místní ohledání na oddělení jednotky intenzivní a resuscitační péče v [podezřelý výraz] v [adresa] (dále jen „JIRP“). Zejména žalovaná poukázala na to, že žalobkyně a) byla v noci z [datum] na [datum] prakticky po celou dobu přítomna na oddělení JIRP, kdy teoreticky mohlo dojít k tvrzenému zásahu do výkonu práv žalobců max. mezi [Anonymizováno] hod. dne [datum]. Před tím, ani po tomto časovém úseku ani žalobci žádný zásah do svých práv netvrdili, ani k němu dojít nemohlo, neboť v tomto čase žalovaná vyhověla požadavkům žalobkyně a), a to nad rámec svých povinností, když jí umožnila pobyt v průběhu nočního provozu nemocnice na oddělení JIRP a přítomnost u žalobce v jakýkoliv čas. Žalovaná poukazovala opakovaně na to, že žalobkyně a zejména [jméno FO] (zakladatelka a předsedkyně [právnická osoba]., který se zabývá aktivitami proti [podezřelý výraz], sestavuje stížnosti a poskytuje financování pro vedení soudních řízení pacientů/příbuzných proti [podezřelý výraz]), kterou si žalobkyně dne [datum] přizvala, aktivně eskalovaly vzniklý konflikt, zejména pořizováním zvukového záznamu bez souhlasu účastníků. Trvala na tom, že nad rámec své povinnosti vycházela žalobkyni vstříc a reálně ji poskytla to, čeho se při naprosté absenci ohledů k potřebám dalších zúčastněných osob domáhala. Řešení, na které žalovaná přistoupila, aby předešla dalšímu konfliktu se zjevně konfliktními osobami, bylo zcela mimo stanovená pravidla a de facto v rozporu s právními předpisy, bylo spojeno se zvýšením rizika pro personál i všechny hospitalizované pacienty, včetně nezletilého žalobce. Žalovaná zdůraznila, že právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je podle § 28 odst. 3 písm. e) bodu 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách výlučným právem hospitalizovaného pacienta, tj. žalobce b) a je podřízeno jiným právním předpisům, vnitřnímu řádu poskytovatele zdravotních služeb a nerušenému poskytování zdravotních služeb. Dle žalované okresní soud v bodu 78 rozsudku správně jako zásadní vyhodnotil otázku, zda vybavení zdravotnického zařízení, konkrétně JIRP umožňovalo pobyt zákonného zástupce s nezletilým pacientem, resp. zda by v daném případě nebylo tímto narušeno poskytování zdravotních služeb a provedeným dokazováním zjistil, že posuzované zdravotnické zařízení nebylo vybaveno k umožnění pobytu zákonného zástupce s nezletilým pacientem, a tudíž zákonná povinnost pobyt umožnit podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. v rozhodné době nevznikla. Žalovaná poukázala na to, že požadavku žalobkyně a) na přítomnost u žalobce nevyhověla jen v krátkém časovém úseku a zdůraznila, že zdravotní personál tímto postupem toliko důsledně prosazoval ochranu zájmů nezletilého žalobce a ostatních hospitalizovaných pacientů, kdy naproti tomu žalobkyně prosazovala necitlivým způsobem toliko svůj zájem na osobní přítomnosti u žalobce b), kdy zcela ignorovala právo všech pacientů na nerušeném poskytování zdravotní péče na odpovídající úrovni. Žalovaná rovněž s odkazem na § 858 o. z., připomněla povinnost rodiče pečovat o zdraví nezletilého dítěte a okolnost, že nezletilý žalobce byl přijat do zdravotnického zařízení v [podezřelý výraz], kdy tyto zdravotní potíže byly pravidelným ošetřováním zlepšeny. Ve vztahu k výtkám žalobkyně ke kvalitě poskytované zdravotní péče žalovaná uvedla, že hygienická péče a krmení není poskytováním zdravotní péče a tvrzení o nedostatečném zajištění péče o nezletilé pacienty odmítla. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobců, že okresní soud převzal bez dalšího zdůvodnění závěr o kontaminaci přinesené podložky na spaní a zdůraznila, že míra sterility podložky je zcela nepodstatná, když v podstatě jakákoliv věc přinesená z venku musí být s ohledem na povahu předmětného oddělení považována za kontaminovanou a podmínky na JIRP vylučovaly, aby na ní žalobkyně přespávala. Ve vztahu k námitkám provedení důkazů čestnými prohlášeními rodičů z jiných [podezřelý výraz] žalovaná přisvědčila okresnímu soudu v tom, že jejich význam v této věci je pouze okrajový, což okresní soud srozumitelně a přiléhavě odůvodnil. Ve vztahu k námitkám žalobců proti uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovaná poukázala na to, že žalobci do řízení vstoupili s tvrzením o uzavření smlouvy o financování sporu dne [datum] se [právnická osoba]., kterou rovněž předložili jako listinný důkaz. Z této vyplynulo, že se [právnická osoba] zavázal financovat soudní řízení o nároku vzniklém v souvislosti s hospitalizací žalobce b). Zdůraznila, že z této smlouvy vycházel rovněž okresní soud v řízení u něho vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl udělen souhlas k právnímu jednání za nezletilého – podání žaloby, a to právě na základě závěru, že vedení sporu nepředstavuje pro žalobkyni a), ani pro žalobce b) žádnou finanční zátěž s ohledem na uzavřenou smlouvu. Žalovaná tak poukázala na protichůdnost nově uplatněných tvrzení oproti těm, která žalobkyně uváděla v řízení o udělení souhlasu k právnímu jednání za nezletilého žalobce b). Námitku, že [právnická osoba] není podnikající právnickou osobou a nemá dostatek finančních prostředků, označila žalovaná za zcela novou, odporující předchozím tvrzením žalobkyně. Dle žalované nelze okresnímu soudu vytýkat, že se nezabýval potenciálním zhoršením situace žalobců, nebude-li [právnická osoba]. náhrada nákladů řízení zaplacena, když tohoto rizika si musela být vědoma zejména žalobkyně, která právě na základě smlouvy se [právnická osoba] získala souhlas soudu pro vedení sporu i za nezletilého žalobce. Vycházel-li okresní soud v předmětné věci z uzavřené smlouvy, byl jeho postup správným i v tom smyslu, že s ohledem na zajištění finančních zdrojů na náhradu nákladů řízení od třetí osoby ve věci neaplikoval § 150 o. s. ř., tj. neodepřel náhradu nákladů v řízení úspěšné žalované.

9. Vedlejší účastnice ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když okresní soud přihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, řádně a úplně zjistil skutkový stav věci a provedl všechny navržené důkazy. Připomněla, že žalobce b) byl hospitalizován ve stavu ohrožujícím život na vysoce specializovaném oddělení JIRP. V daném případě nebyly splněny základní předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za vznik újmy žalobcům, když s obsáhlého dokazování v řízení provedeného vyplynulo, že žalovaná neporušila jí zákonem stanovenou povinnost umožnit nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nezletilého pacienta, neboť vybavení zdravotnického zařízení žalované neumožňovalo požadovaný nepřetržitý pobyt, či dokonce přespávání zákonného zástupce s hospitalizovaným nezletilým, kdy naopak případným umožněním takového pobytu by došlo k narušení poskytování zdravotních služeb ostatním pacientům v závažném zdravotním stavu, a to omezením stanoveného prostoru mezi jednotlivými lůžky, omezením přístupu zdravotnického personálu k monitorovacím zařízením, omezením prostoru pro pohyb s materiálem a lůžky a pro činnost personálu a k porušení požárních předpisů. Vedlejší účastnice poukázala na to, že žalobkyni a) byl v předmětné věci umožněn široký kontakt s nezletilým žalobcem a byly jí řádně poskytovány informace o jeho zdravotním stavu. Zdůraznila, že ochraně práva na rodinný život a práv rodičů a dětí je vždy nadřazeno právo na život a zdraví, přičemž umožnění pobytu žalobkyně by ohrožovalo práva ostatních hospitalizovaných pacientů. Okresní soud, dle vedlejší účastnice, rovněž správně uzavřel, že námitka porušení právní povinnosti zaměstnancem žalované ve vztahu k žalobkyni a) vyplývající z etického kodexu, není důvodná a poukázala na to, že touto otázkou se zabýval [jméno FO] a [Anonymizováno]. Okresní soud tak správně uzavřel, že ač v předmětné věci došlo k emočně vypjaté situaci mezi ošetřujícím lékařem a žalobkyní, jednání lékaře nepřekročilo hranice lékařské etiky. Ve vztahu k žalobnímu tvrzení o porušení právní povinnosti ze strany žalované, vedlejší účastnice konstatovala, že toto nebylo prokázáno, stejně jako nebyl prokázán vznik újmy, pročež nemohla vzniknout ani povinnost k náhradě újmy a okresní soud správně žalobu zamítl. Vedlejší účastnice žádala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve formě paušální náhrady výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

10. Odvolací soud odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku, k jehož podání není žalobkyně subjektivně legitimována, pakliže tímto výrokem nebylo nijak zasaženo do jejích práv. Výrokem II. rozsudku okresní soud rozhodl o výlučném nároku nezletilého žalobce a proto, bylo-li odvolání podáno oběma žalobci (v postavení samostatných procesních společníků) tak, že z tohoto vyplývá, že oba žalobci napadají všechny výroky rozsudku okresního soudu, odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání žalobkyně v rozsahu, v němž směřovalo do výroku, kterým nebylo zasaženo do jejích práv, odmítnout. Totéž platí o odvolání žalobce b) proti výrokům I. a IV., kterými byly zamítnuty výlučné nároky žalobkyně, a kterými nebylo nijak zasaženo do jeho práv (nezletilý žalobce není subjektivně legitimován k podání odvolání do těchto výroků).

11. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě [§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)], že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal v rámci nařízeného jednání napadený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř. v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí a dospěl k následujícím závěrům.

12. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, které by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Okresní soud v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci provedl dokazování, vyložil, z kterých důkazů při zjištění skutkového stavu vycházel a z kterých nikoliv a proč, z důkazů, z nichž vycházel, učinil zjištění, jež odpovídají jejich obsahu. Odvolací soud proto ze zjištění okresního soudu shora uvedených vycházel.

13. Okresní soud přes nepřehlednost skutkových tvrzení, které žalobci opakovaně doplňovali v průběhu celého řízení, správně vycházel z časového vymezení a popisu jednání žalované, v němž žalobci shledávali porušení svých práv, kdy tímto bylo jednání žalované dne [datum] v čase mezi cca [Anonymizováno] hodin. V tomto období měl být žalobkyni a) – matce nezletilého žalobce b) znemožněn nepřetržitý kontakt s jejím nezletilým synem – žalobcem b).

14. Okresní soud skutkový stav zjistil správně tak, že žalobce b) byl dne [datum] ([Anonymizováno]) žalovanou přijat na jednotku intenzivní a resuscitační péče [podezřelý výraz] v [adresa] (dále jen „JIRP“), a to v mimořádně závažném zdravotním stavu – [Anonymizováno]). Při příjmu, u kterého byla žalobkyně a) přítomna, byl [Anonymizováno]. Od [datum] byl žalovanou žalobci b) zajišťován [Anonymizováno] (stejně tomu bylo dne [datum]). Z provedených důkazů vyplývá, že dne [datum] byla žalobkyně seznámena s denním režimem a návštěvním řádem lůžkových oddělení a byly jí vysvětleny odlišnosti režimu JIRP (viz žalobkyní podepsaný souhlas s hospitalizací na č. l. 405 spisu, v němž mimo jiné prohlásila, že byla seznámena s domácím řádem oddělení, na kterém byl žalobce hospitalizován a bude se jím řídit a označila jako osobu, která může být informována o zdravotním stavu žalobce, [jméno FO]). Bylo prokázáno, že žalobkyni byla vysvětlena (a to i právníkem žalované) odlišnost režimu JIRP, spočívající zejména v tom, že na tomto oddělení není možný celodenní pobyt doprovodu nezletilého pacienta, na rozdíl od standardního lůžkového oddělení dětské kliniky. Ze shodných vyjádření účastníků vyplývá, žalobkyně byla informována o tom, že z kapacitních důvodů jí nebylo možno přijmout jako doprovod nezletilého žalobce ani na oddělení kojenců a batolat, stejně jako o možnosti ubytování na ubytovně v areálu nemocnice, kterou žalobkyně odmítla. Žalobkyně potvrdila, že na základě jí podaného vysvětlení odešla [Anonymizováno]. hodině dne [datum] z oddělení JIRP a vrátila se v dopoledních hodinách dne [datum] s kufrem osobních věcí, který umístila u lůžka nezletilého žalobce. Z provedených listinných důkazů a vyjádření svědků okresní soud rovněž správně zjistil, že dne [datum] byl zdravotní stav nezletilého vážný, byl [Anonymizováno]), žalobkyně byla informována o zdravotním stavu žalobce, možném vývoji a léčbě, rovněž byla informována o použití [Anonymizováno] k výživě žalobce jednou během předchozí noci pro nedostatek odstříkaného mateřského mléka (s tímto vyslovila nesouhlas) a bylo jí umožněno setrvat u lůžka žalobce, kde měla přistavenou židli. Z provedených důkazů (výpověď žalobkyně, svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]) vyplývá, že kolem [Anonymizováno]. k dotazu sestry [jméno FO], která nastoupila noční směnu, žalobkyně sdělila, že neodejde domů a bude spát na oddělení. Vzhledem k tomu, že sestra byla informována denní směnou jinak, zavolala službu konajícího lékaře. Z dekurzu dne [datum] vyplývá, že s časem [Anonymizováno]. provedl [tituly před jménem] [jméno FO] zápis, v němž je pod popisem zdravotního stavu žalobce záznam o „vyhroceném konfliktu s matkou a druhým rodičem“ ohledně pobytu matky u dítěte, byla přivolána PČR a dosaženo domluvy s matkou, že stráví noc „u stolku na chodbě oddělení, sestry jí budou volat na krmení a při neklidu“, toto potvrzuje i zpráva o konfliktu ze dne [datum], [Anonymizováno] hodin (č. l. 407 spisu), podepsaná [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyněmi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], z níž rovněž vyplývá, že žalobkyně, po příchodu osoby blízké, „s koncem návštěvních hodin“ vytáhla podložku na spaní a dožadovala se místa na oddělení, kde si lehne. Opakovaně ji bylo vysvětlováno, že pobyt doprovodu na JIP je v nočních hodinách vyloučen z hygienických, bezpečnostních, etických, evakuačních, požární a provozních důvodů. Po emocionální diskusi ohledně práv dítěte, charty základních lidských práv, pro nedosažení dohody přivolána PČR. Ze zprávy vyplývá, že „pověřená osoba, zastupující otce“ pořizovala mobilním telefonem videozáznam, a že po 30 minutách, po domluvě s PČR došlo mezi účastníky ke shodě na tom, že matka zůstane přes noc na chodbě před oddělením. Žalobkyně rovněž potvrdila, že mobilním telefonem (kdy neopustila pokoj) přivolala [jméno FO], která se dostavila kolem [Anonymizováno] hodin a aktivně se účastnila konfliktu s [tituly před jménem] [jméno FO], během kterého žalobkyně požadovala umožnit přespání na oddělení JIRP a to buď přímo na pokoji u žalobce b) nebo před tímto pokojem, a to na podložce (kterou ji za tímto účelem donesla [jméno FO], toto svědkyně potvrdila), což ošetřující lékař kategoricky vyloučil. Pro nemožnost dosáhnout shody o dalším setrvání žalobkyně na JIRP, rozhodl ošetřující lékař o přivolání hlídky [Anonymizováno] a vyzval žalobkyni a [jméno FO], aby jejího příjezdu vyčkaly mimo pokoj pacientů. Jednání s policií proběhlo před pokojem, došlo k uklidnění konfliktu a dohodě ošetřujícího lékaře s žalobkyní, že jí nebude bráněno v přespání v chodbě před JIRP. Okresní soud rovněž správně zjistil, že [jméno FO], bez vědomí účastníků natáčela zvukový záznam konfliktu s ošetřujícím lékařem a obrazový záznam jednání s hlídkou PČR, který bezprostředně po konfliktu umístila na [Anonymizováno] stránkách (nejpozději [datum]). Rovněž okresní soud správně zjistil, že na tento příspěvek reagovaly příspěvky další osoby a hromadné sdělovací prostředky, a to již [datum] články (viz spis č. l. 45-46 článek ze dne [datum] na [Anonymizováno] která zveřejnila dvě videa, č. l. 47 článek z tisku (neidentifikován) s názvem „[Anonymizováno], č. l. 47 pv – 48 článek ze dne [datum] z [podezřelý výraz]“, článek z tisku „[Anonymizováno]“ a „[podezřelý výraz] který uvádí jméno lékaře, matky i jméno dítěte i matky dalšího hospitalizovaného pacienta a upozorňuje na rozsah diskuse na [Anonymizováno] a kolování nahrávek incidentu a zmiňuje příspěvky kritizující péči žalobkyně o dítě, č. l. 49 článek ze dne [datum] [adresa]“, v němž je žalobkyně uvedena plným jménem a příjmením, cituje „[Anonymizováno]“, článek z [datum] z [Anonymizováno]“, č. l. 50 článek ze dne [datum] z [Anonymizováno]“, č. l. 51 článek z [datum] [adresa], žalobkyně je v tomto uvedena jménem a příjmením, a vyplývá z něho, že aktivně komunikovala s médii, a citoval vyjádření matky pacienta hospitalizovaného na JIRP ve stejnou dobu, která kritizovala chování žalobkyně, která telefonováním narušuje klid pacientů a „zatěžuje personál nesmysly“), kdy sama žalobkyně potvrdila, že v průběhu hospitalizace nezletilého žalobce sama dala nejméně dvě vyjádření pro sdělovací prostředky. Žalovaná se k uvedené události vyjádřila jednou, a to dne [datum], kdy na webových stránkách uveřejnila tiskovou zprávu se svým stanoviskem (toto neobsahuje žádné identifikační údaje žalobců, ani zachycení jejich podoby). Okresní soud rovněž správně zjistil, že žalobkyně podala dne [datum] stížnost žalované, následně stížnost [Anonymizováno] a dále podala stížnost na [tituly před jménem] [jméno FO] lékařské komoře (stejně jako [právnická osoba] a [právnická osoba] a [právnická osoba]. podal stížnost [právnická osoba] na postup [právnická osoba] při vyřizování stížnosti na postup žalované. Stejně tak okresní soud správně zjistil způsob vyřízení jednotlivých stížností, kdy tato skutková zjištění považuje odvolací soud ve vztahu k předmětu řízení za nepodstatná, stejně jako vyjádření týkající se přítomnosti rodičů u nezletilého hospitalizovaného dítěte v jiných zdravotnických zařízeních v jiném čase, když podmínky poskytování zdravotních služeb a možnosti jednotlivých poskytovatelů zásadně nejsou totožné.

15. Okresní soud místním ohledáním dne [datum] zjistil prostorové uspořádání JIRP, technické vybavení oddělení a konkrétního pokoje, kdy ověřil vzdálenosti mezi jednotlivými lůžky, umístění přístrojů u lůžek, jakož i uspořádání prostoru před pokoji a dospěl k závěru, že tyto neumožnují umístění lůžka, či matrace (podložky), a že používání hygienicky neošetřené karimatky bylo v rozporu s hygienickými pravidly JIRP.

16. Podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, ve znění účinném k [datum], musí být prostory lůžkových oddělení včetně chodeb řešeny tak, aby byla možná manipulace s lehátkem nebo křeslem, případně pojízdným lůžkem pacienta. Pokoj pro pacienty musí mít minimální plochu na 1 lůžko 5 m2, minimální plocha pokoje musí být 8 m2. U každého lůžka musí být zdroj elektrické energie a lokální osvětlení; v pokoji musí být komunikační zařízení mezi pacientem a sestrou. Mezi lůžky musí být dostatečný prostor pro činnost personálu, pohyb pacienta a manipulaci s přístroji, materiálem a lůžky. Pokud je lůžková péče poskytována dětem, musí být přizpůsobena velikost lůžek těmto pacientům. Pokoje pro novorozence, kojence a děti do 3 let věku musí být technicky upraveny tak, aby byla zajištěna vizuální kontrola pacienta z pracoviště sestry, pokud se nejedná o hospitalizaci pacienta s průvodcem na jednom pokoji. Mezi povinné vybavení pokoje patří přebalovací stůl, dětská vanička a váha. U lůžka na oddělení intenzivní péče pro děti musí být umístěno vybavení (dle stupně intenzívní péče) sestávající z a) dávkovače stříkačkového (až 3 kusy dle stupně), b) infuzní pumpy (až 3 kusy dle stupně), c) monitoru vitálních funkcí (EKG/RESP, NIBP, SpO2, Temp,), d) zařízení pro zvlhčování dýchacích cest, e) ventilátorem pro umělou plicní ventilaci pokrývající všechny věkové skupiny pacientů. Pokud je poskytována intenzívní péče pacientům s kardiologickým onemocněním, doplňuje se vybavení u lůžka o externí kardiostimulátor, jícnový stimulátor a sonograf (viz příloha č. 4 vyhlášky).

17. Z vyhlášky č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, vyplývají zvýšené požadavky na hygienu pracovišť akutní lůžkové péče intenzivní, kdy vyhláška stanoví pro tato pracoviště např. zvýšenou frekvenci provádění úklidu, specifikuje k tomu používané úklidové prostředky, zvýšenou frekvenci malování, odlišný režim ukládání oděvů a obuvi umístěných fyzických osob a zákaz umisťování květin a jiných rostlin. Vyhláška rovněž stanoví metody sterilizace, stupně dezinfekce a její metody, jakož i způsoby a postupy při jejich vykonávání včetně jejich kontroly.

18. Odvolací soud přisvědčil okresnímu soudu potud, že z pořízené fotodokumentace z místního ohledání vyplývá, že oddělení JIRP dětské kliniky není vybaveno pro pobyt zákonných zástupců (doprovodu) nezletilých pacientů přímo na pokoji, resp. v prostorách oddělení, když oddělení nemá samostatný pokoj pro doprovod a prostorové uspořádání pokojů neumožňuje umístění lůžka, či jemu odpovídající alternativy. Důvodem je velikost a uspořádání prostor JIRP, které sestávají z úzké a krátké chodby za vstupními dveřmi, oddělené dalšími dveřmi od hlavního prostoru s pracovním místem pro lékaře (místo s počítačem) a vstupními dveřmi do koupelny, pokojů a pracovny sester) a bezpečnostní a hygienické požadavky na provoz, např. potřeba nepřetržité vizuální kontroly pacientů do 3 let (výhled do pokoje), povinný prostor mezi jednotlivými lůžky, prostor pro činnost personálu, pro pohyb pacienta a manipulaci s přístroji, materiálem a lůžky, kdy k lůžku pacienta musí být zajištěn přístup ze tří stran. Z požárního řádu pro zdravotnická pracoviště umístěná v [právnická osoba] v [adresa], okresní soud správně zjistil, že chodby v objektu jsou chráněné únikové cesty, které musí být neustále volné, nesmí na nich být skladovány nebo odkládány žádné předměty, volné musí být udržovány východy z únikových cest, výstupy do výtahů, volný přístup musí být k vypínačům elektrické energie, uzávěru vody, uzávěru medicinálních plynů, hasícím přístrojům a nástěnným hydrantům. Z vyjádření účastníků rovněž plyne, že oddělení není vybaveno ani zvláštním hygienickým zařízením pro doprovod, toliko WC pro veřejnost (jak uváděla sama žalobkyně).

19. Odvolací soud doplnil skutková zjištění okresního soudu (z odůvodnění rozsudku okresního soudu nevyplývá, jaká skutková zjištění okresní soud z tohoto důkazu učinil) podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakováním důkazu – zvukového záznamu konfliktu s [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] (viz bod 45 odůvodnění) při jednání dne [datum]. Přehráním zvukového záznamu odvolací soud zjistil, že tento zachycuje část konverzace žalobkyně a), [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy samotný počátek není zaznamenán, popř. není slyšitelný. Z tohoto odvolací soud zjistil, že slovní projev lékaře je hlasitý, vyplývá z něho, že opakovaně informoval žalobkyni o tom, že na JIRP není možno z hygienických, požárních a bezpečnostních důvodů umožnit přespávání rodičům nezletilých pacientů, a že žalobkyně toto opakovaně vyžadovala. To, že se komunikace týkala „nocování“, resp. možnosti uložit se na přinesenou podložku a spát, jednoznačně z vyjádření lékaře vyplývá. Z nahrávky vyplývají slovní vstupy [jméno FO], která zjevně označovala jednotlivá místa v pokoji (jednalo se o místo u lůžka žalobce a v jiné části pokoje), kde by se mohla žalobkyně uložit, což lékař striktně odmítl. Žalobkyně argumentovala potřebou své nepřetržité přítomnosti, konkr. tím, že nezletilému žalobci zajišťuje mateřské mléko a uváděla informace o doporučení [právnická osoba] týkajícího se výživy kojenců, dle kterého je mateřské mléko pro dítě nevhodnější. Lékař k doporučení [právnická osoba] poukázal na to, že doporučení o striktním kojení se týká [adresa]. Následně se lékař pokouší diskusi ukončit („dost“), a současně opakovaně vyjadřuje nesouhlas („nemáte pravdu“). Z kontextu není zřejmé, zda se nesouhlas týká matkou prezentovaného doporučení [právnická osoba], či zda jde o reakci na postoj žalobkyně, která přes opakované vysvětlení důvodů, pro které nebylo možno umožnit jí přenocovat na JIRP, opakovaně toto vyžadovala a svůj nátlak zesilovala přinesením podložky na spaní a verbální podporou [jméno FO], kterou přivolala. Ze zvukového záznamu naopak nevyplývá, že by během rozhovoru s lékařem některá z přítomných (žalobkyně nebo [jméno FO]) žádali o umožnění přítomnosti žalobkyně u žalobce v bdělém stavu, např. na židli u jeho lůžka, naopak z něho vyplývá, že navrhovaly, že místo v pokoji bude žalobkyně ležet bezprostředně před vstupem do pokoje. Lékař uvedl, že žalobkyni nemůže zajistit místo na spaní a vyloučil, že by mohla ležet na zemi kdekoliv v prostorách oddělení JIRP. Uvedl, nemůže žalobkyni zabránit, aby ležela ve [Anonymizováno], ale varoval ji, že proti ní může být postupováno ochrankou, která již dříve zasáhla proti „bezdomovci“, který místo ke spaní využil. Lékař navrhl v situaci, kdy nebylo dosaženo žádné dohody a žalobkyně i [jméno FO] zůstávaly v pokoji pacientů, přivolání Policie ČR (resp. sdělil, že nemá jinou možnost) a žalobkyně, resp. [jméno FO] s tímto souhlasila. Lékař na záznamu hovoří hlasitě, vzrušeným hlasem, [jméno FO] mluví rovněž hlasitě, vměšuje se do řeči lékaři, naproti tomu žalobkyně mluví méně hlasitě.

20. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, každý má právo, aby byla zachovávána jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

21. Podle čl. 32 odst. 4 Listiny je péče o děti a jejich výchova právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

22. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv.

23. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

24. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

25. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozené zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

26. Podle § 2951 odst. 2 o. z. platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

27. Podle § 2956 o. z. platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními 1. části tohoto zákona nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

28. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

29. Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

30. Podle § 858 o. z. rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

31. Podle § 875 odstavec 1 o. z. rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte.

32. Podle § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, má pacient při poskytování zdravotních služeb právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, je-li nezletilou osobou, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb, tím není dotčen § 47 odst. 1 písm. b).

33. Podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., je poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče povinen umožnit pobyt zákonného zástupce společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen.

34. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

35. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 546 o. z. lze právně jednat konáním nebo opomenutím, může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Nevyžaduje-li tedy zákon písemnou formu informovaného souhlasu pacienta s poskytnutím zdravotních služeb, může být tento souhlas dán buď výslovně, nebo konkludentně, tedy tak, že z chování pacienta není pochyb o tom, že s příslušným poskytnutím zdravotní služby souhlasí.

36. Nezletilí pacienti, jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení zákona o zdravotních službách, mají právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, nenaruší-li současně přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. Z uvedeného vyplývá, že se nejedná o právo absolutní. Konkrétní důvody, pro které by mohla přítomnost zákonného zástupce narušit poskytování zdravotních služeb, mohou být nejrůznější povahy a mohou vyplývat např. z hygienických předpisů, z práva na ochranu soukromí pacientů, a v chování zákonného zástupce. Pakliže zákon stanoví podmínku nenarušení poskytnutí zdravotních služeb, je zřejmé, že tato podmínka se netýká výlučně služeb poskytovaných pacientovi, který uplatňuje právo na přítomnost třetí osoby, ale i jiných momentálně přítomných pacientů. Zákonným zástupcům není v souvislosti s umožněním nepřetržité přítomnosti poskytována zdravotní péče ani zdravotní služby a nelze je považovat za pacienty. Ze shora citovaného ustanovení rovněž vyplývá, že zákonný zástupce – rodič není návštěvou, ale má právo být přítomen u svého nezletilého dítěte po celou dobu poskytování zdravotní péče. Toto ostatně vyplývalo i z vnitřního řádu žalované ([Anonymizováno]). Žalobce tak měl právo na přítomnost žalobkyně – své matky po celou dobu své hospitalizace.

37. Ze znění zákona, pakliže tento v § 47 odst. 1 písm. b) ukládá poskytovateli zdravotní péče umožnit pobyt zákonného zástupce společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem, vyplývá, že právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a právo na umožnění pobytu zákonného zástupce nejsou kvalitativně totožná, když pobyt zákonného zástupce je navíc podmíněn podmínkou vybavenosti zdravotnického zařízení. Obsah pojmu pobyt zákonného zástupce přesahuje rámec práva dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, když tento zásadně znamená ubytování zákonného zástupce, které se v praxi realizuje formou ubytování na pokoji společně s dítětem (např. na vyhrazeném pokoji pro děti a jejich průvodce nebo umístěním rozkládacího křesla na standardním pokoji), nebo ubytováním na pokoji určeném výlučně pro průvodce dětských pacientů na oddělení, na kterém je hospitalizováno dítě, popř. umožnění zákonnému zástupci přespávat na ubytovně, příp. v hotelu nacházejícími se v areálu nemocnice. Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že zákonodárce stanovením podmínky existence vybavení zdravotnického zařízení reflektoval situaci zdravotnických zařízení, která s ohledem na dobu výstavby objektů, jich stavební charakter a možnosti vybavení, nemohou v požadovaném rozsahu z objektivních důvodů pobyt (ubytování) zákonných zástupců nezletilých pacientů zajistit. Zákonodárce tak upřednostnil poskytování zdravotní péče před zajištěním komfortu doprovázejících rodičů vyžadujícím např. omezení lůžkové kapacity oddělení, či snížení rozsahu poskytovaných zdravotních služeb. Rovněž z žalobkyní předložených listinných důkazů (příspěvky uživatelů sociální sítě) vyplývá, že v rozhodné době, ani jiná zdravotnická zařízení neumožňovala plnohodnotné ubytování zákonných zástupců na oddělení JIP, kdy i v těchto platila omezení pro rodiče nezletilých dětí, např. použití ochranných prostředků, i vymezení místa a formy jejich přítomnosti, např. ve formě určení místa pouze k sezení (např. přistavením židle) odpovídající konkrétním podmínkám (obsazenosti, prostorovému uspořádání a vybavení).

38. Pro předmětnou věc ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná, která žalobkyni při plné obsazenosti standardních lůžek [Anonymizováno] dne [datum] při hospitalizaci nezletilého žalobce nabídla možnost ubytování na ubytovně v areálu [podezřelý výraz], této byla připravena umožnit pobyt, což však žalobkyně odmítla. Z uvedeného rovněž vyplývá, že žalobkyni zásadně při absenci odpovídajícího vybavení pokojů na jednotce JIRP nesvědčil nárok na přespávání přímo na pokoji pacientů JIRP či jiných, k tomuto neuzpůsobených prostorách uvedeného oddělení.

39. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že k žalobci vytýkanému jednání žalované došlo ve večerních hodinách dne [datum] (druhý den hospitalizace nezletilého žalobce), tedy poté, co žalobkyně byla prokazatelně seznámena s podmínkami oddělení JIRP. Ačkoliv žalobkyně opakovala, že jí při příjmu byly předány jen listiny „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“, z nichž vyplývalo právo dětí na neustálý kontakt s rodiči a sourozenci a to, že zákonní zástupci mají neomezený vstup na všechna oddělení, a nikoliv vnitřní sdělení pro rodiče hospitalizovaných dětí na JIRP a [Anonymizováno] ze dne [datum] (umístěné na [podezřelý výraz] na oddělení JIRP) stanovící podmínky vstupu a pobytu rodičů na tomto pracovišti, z něhož vyplývalo mimo jiné, že vstup na oddělení je možný pouze se souhlasem ošetřujícího lékaře a po domluvě s ošetřující sestrou a je zakázáno přespávání rodičů, nemohl odvolací soud pominout, že součástí souhlasu s hospitalizací, který žalobkyně podepsala, bylo i prohlášení o tom, že byla seznámena s domácím řádem oddělení, na kterém byl žalobce hospitalizován a bude se jím řídit. Žalobkyně, stejně jako žalovaná, potvrdila, že již [datum] s ní byla projednávána omezení pobytu rodičů na JIRP, resp. nemožnost přespávání rodičů na tomto oddělení včetně důvodů tohoto opatření, a že v tomto smyslu byla poučena i právničkou žalované. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně dne [datum] chtěla přespat (ve smyslu lehnout si a spát) v blízkosti nezletilého žalobce, a to buď přímo na pokoji, nebo před ním, když toto vyplynulo z výpovědí svědků i ze zvukového záznamu pořízeného [jméno FO]. Žalobkyně toto sdělila nejprve [jméno FO] (po [Anonymizováno]. hodině) a posléze i službu konajícímu lékaři, kdy o jejím záměru přespat na oddělení svědčila i přinesená podložka (karimatka) a návrhy žalobkyně a [jméno FO] na její umístění v pokoji, či na jiném místě na oddělení, které vyplývají ze zvukového záznamu. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že v době kolem [Anonymizováno]. hodiny dne [datum], ošetřující lékař tím, že žalobkyni podporované [jméno FO], nedal souhlas s přenocováním na donesené podložce na podlaze vedle lůžka nezletilého žalobce ani na jiném místě JIRP a vyzval žalobkyni a [jméno FO] k opuštění pokoje pacientů (vyčkání příjezdu PČR před pokojem), neporušil právo žalobce na nepřetržitou přítomnost jeho zákonné zástupkyně ani rodičovská práva žalobkyně.

40. Ačkoliv se objektivně jednalo o zásah do práva žalobce na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce (resp. do práva žalobkyně na osobní péči o nezletilého žalobce), byl tento proporcionálním zásahem do práv žalobců ve smyslu judikatury Ústavního soudu, pakliže tímto bylo dosaženo sledovaného cíle (princip vhodnosti), kterým bylo zajištění nerušeného poskytování zdravotní péče žalobci a ostatním pacientům JIRP (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 31/13 bod 14, nález sp. zn. Pl. 31/11 bod 59, sp. zn. Pl. ÚS 24/10 bod 37) a nebylo možné sledovaného cíle dosáhnout jinými prostředky, které by do dotčeného práva zasahovaly méně. Na tomto místě se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalovaná mohla žalobkyni nabídnout jinou alternativu, resp. umožnit přítomnost u lůžka žalobce na židli, či zda jí měl službu konající lékař obstarat přespání na jiném oddělení. V této souvislosti odvolací soud nemohl pominout, že žalobkyně během dne [datum] až do nástupu noční směny žalované neavizovala zájem o zajištění ubytování, a naopak předchozího dne odmítla možnost ubytování na ubytovně v areálu [podezřelý výraz], dne [datum] výslovně vyžadovala přespání v pokoji žalobce, nebo před jeho pokojem, jak uvedla „na doslech“ žalobci. Odvolací soud dospěl k závěru, že v konkrétním případě žalobkyně objektivně nebyla schopna zůstat na židli u lůžka žalobce během noci v bdělém stavu. Ačkoliv z vyjádření žalované potvrzeného výpovědí svědkyně [jméno FO] vyplývá, že při splnění této podmínky žalovaná přítomnost rodičům na oddělení JIRP umožňuje, neboť je zachována schopnost rodičů okamžitě reagovat na pokyny personálu, což je nezbytné zejména v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu pacienta (které u žalobce stále hrozilo) a potřeby případného napojení na [Anonymizováno], konkrétní situace žalobkyně a její zdravotní stav (na tento poukazovala sama žalobkyně - [Anonymizováno], komplikace spojené s jejím [podezřelý výraz] a velký emocionální a psychický tlak, pod kterým s ohledem na závažnost zdravotního stavu žalobce byla) prakticky vylučovaly, že by podmínku bdělosti byla schopna splnit. Ošetřující lékař přitom byl zjevně schopen reálně zvažovat situaci žalobkyně v širších souvislostech a správně vyhodnotit její fyzický a psychický stav ([podezřelý výraz]) a s ním spojená rizika (včetně nebezpečí pádu žalobkyně ze židle ve spánku, či v případě nevolnosti apod. a jejího zranění).

41. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalovaná, resp. službu konající lékař vzhledem ke konkrétním podmínkám dané věci (vybavení oddělení, vážnost zdravotního stavu žalobce, zdravotní a psychický stav žalobkyně) postupoval přiměřeně, když ukončil diskusi o požadavcích žalobkyně probíhající na pokoji dětských pacientů a trval na opuštění pokoje. Rovněž v přivolání Policie ČR odvolací soud neshledal zásah do osobnostních práv žalobců, resp. žalobkyně, když přivolání Policie ČR je legitimním (zákonným) postupem řešení konfliktů, k nimž dochází v občanské společnosti, a to bez ohledu na předpoklad úspěchu ve věci. Z předloženého zvukového záznamu vyplývá, že na tomto postupu se navíc lékař s [jméno FO] a žalobkyní shodli. Označila-li následně žalobkyně oznámení lékaře, že přivolá k řešení konfliktu policii za vyhrožování, jde o projev sociálního stereotypu vnímání Police ČR jako hrozby, ačkoliv si musela být vědoma toho, že řešení i verbálních konfliktů je běžnou činností Policie ČR, stejně jako poskytování potřebných informací občanům, nebo usměrňování jejich chování dle příslušných norem. Nelze rovněž pominout, že ošetřující lékař žalobkyni nehrozil konkrétním opatřením police (zásahem vůči žalobkyni), a že přivolaná hlídka PČR skutečně, nejenže odvrátila další eskalaci konfliktu, ale významně přispěla ke zklidnění emocí a k jeho ukončení dohodou o tom, že žalobkyně stráví noc na sedačce u stolku na chodbě oddělení a sestry zajistí její přítomnost při krmení a při neklidu žalobce. Skutečnost (toto žalobkyně potvrdila), že se žalobkyně v rozporu s dohodou následně na chodbě uložila ke spánku na donesené podložce a požádala, aby nebyla sestrou buzena na krmení nezletilého žalobce v době od [Anonymizováno] hodin dne [datum] do cca [Anonymizováno] hodin, prokazuje, že žalobkyně svou přítomností u žalobce během noci mínila přespání, tj. usilovala o umožnění spánku v leže, a jiné řešení, byť jej sama iniciovala a přijala, nebyla schopna (sestra potvrdila, že žalobkyně spala velmi tvrdě a bylo obtížné ji probudit) či ochotna fakticky uskutečnit. V této souvislosti není bez významu, že žalobkyně nerespektovala pokyny zdravotnického personálu i v jiných případech, když např. omezila přístup zdravotníků k lůžku žalobce tím, že do prostoru mezi lůžky na pokoji JIRP umístila velký kufr, používala mobilní telefon přímo na pokoji pacientů (přes zákaz používání mobilních telefonů na oddělení), opakovaně nedodržela pokyn k zajištění (uzavření) lůžka žalobce při odchodu.

42. Ze shora uvedených důvodů se jeví shora popsaný zásah žalované (spočívající konkrétně v dotazu, zda žalobkyně odchází domů, opakovaném sdělení o tom, že na oddělení nelze přespávat, zákazu přespání na podložce na podlaze na oddělení a přivolání PČR) představující omezení (nikoliv vyloučení) přítomnosti žalobkyně v průběhu několika hodin (ještě po [Anonymizováno] hodin byla žalobkyně v pokoji u žalobce a po [Anonymizováno] hodin byla přítomna jeho krmení) do práv žalobců jako přiměřený, a to s ohledem na jeho sníženou intenzitu (délku trvání a rozsah omezení), která byla vyvážena významem cíle sledovaným přijatým opatřením, kterým bylo zajištění podmínek pro řádné poskytování zdravotní péče nezletilému žalobci nezbytné k obnovení jeho zdraví a dalších pacientů ve velmi vážném zdravotním stavu hospitalizovaných s ním, vyloučení rizika úrazu zdravotnického personálu a samotné žalobkyně, kdy proti shora zmíněným právům žalobců stojí právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod, které představují legitimní důvod pro zásah do rodičovských práv, když jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že psychické následky žalované přičitatelného jednání u nezletilého žalobce v podobě úzkosti či zvýšené fixace na matku, žalobci toliko předpokládají, když z provedených důkazů nevyplývá, že jednání žalované mezi [Anonymizováno] dne [datum] mohlo vést k těmto důsledkům, resp. že tyto nebyly důsledkem stresu způsobeného nepříznivým zdravotním stavem žalobce ([Anonymizováno]) a léčebných opatření ([Anonymizováno].).

43. Z uvedených důvodů shledal odvolací soud správným závěr okresního soudu o absenci předpokladu odpovědnosti žalované za žalobci tvrzenou újmu, spočívajícím v protiprávním jednání žalované a podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil rozsudek okresního soudu v zamítavých výrocích I. až III.

44. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud uvádí, že s ohledem na povahu tvrzeného zásahu, jeho okolnosti a zejména s ohledem na to, že přítomnost žalobkyně u nezletilého žalobce mezi [Anonymizováno] hodin dne [datum] byla fakticky omezena pouze minimálně, by ani při splnění dalších podmínek odpovědnosti žalované, nebyly dány podmínky pro přiznání relutární náhrady nemajetkové újmy, když v daném případě by odčinění újmy způsobené zásahem dostatečně účinně zajišťovala morální satisfakce v podobě omluvy. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že i v podmínkách zákona č. 289/2012 Sb., občanský zákoník platí (jak vyplývá i z důvodové zprávy), že peněžitá náhrada se uplatní jen tehdy, nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak.

45. Ve vztahu k žalobci navrhovanému znění omluvy: „Omluva [právnická osoba]. matce a nezletilému pacientovi, kterým bylo bráněno v nepřetržitém kontaktu: Tímto se omlouváme našemu nezletilému pacientovi a jeho matce, kterým při hospitalizaci nezletilého na jednotce intenzivní a resuscitační péče (JIRP) [právnická osoba]. – [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [adresa]. Podle § 28 odst. 3 písm. e), bodu 1 zákon o zdravotních službách má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. Nepřetržitý kontakt byl v souladu s vnitřním předpisem, podle kterého měli zákonní zástupci ([Anonymizováno]) neomezený přístup na všechna oddělení. Přítomnost matky nenarušovala poskytnutí zdravotních služeb a naše předchozí stanovisko obsahovalo nepravdivé informace, za což se také omlouváme. V reakci na tento případ jsme přijali následující opatření: xxxx. Smyslem těchto opatření je zabránit opakování této situace a zajištění respektu k právu nezletilých pacientů a ke kojení jako nejlepšímu způsobu výživy kojenců.“, však odvolací soud shledal, že žalobě v tomto rozsahu nemohlo být vyhověno, ani v případě shledání podmínek odpovědnosti žalované, neboť je formulována příliš obecně, a proto není s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená a ani účinná. Z textu žalobci formulované omluvy nevyplývá, jakým konkrétním jednáním bylo zasaženo do práv žalobců, kdy z toho lze vyvozovat, že k závadnému jednání žalované docházelo po [Anonymizováno]. Text omluvy pak je ve zřejmém rozporu s vylíčením rozhodných skutečností obsažených v žalobě a v rozpory s vyjádřením žalobkyně, kdy žalovaná vymezila protiprávní jednání konkrétně obdobím dne [datum] od cca [Anonymizováno] hodin, tj. netvrdili protiprávní jednání žalované, resp. že forma přítomnosti žalobkyně uskutečňovaná před a po tomto čase byla v rozporu s právem nezletilého pacienta – žalobce, resp. právy žalobkyně, jeho zákonné zástupkyně. Závěr odvolacího soudu je v souladu se závěry vyplývajícími z judikatury Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že text omluvy musí být objektivně dostatečně určitý a konkrétní, když text omluvy, který je zpravidla zveřejněn širší nezúčastněné veřejnosti, musí být dostatečně konkrétní i pro tyto další osoby (nikoliv jen pro škůdce a poškozeného), k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020). Pro úplnost odvolací soud dodává, že Nejvyšší soud v této souvislosti uzavřel, že v situaci, kdy žalobcem požadovaná forma (či obsah) zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, respektive postačující a tím i účinná, není důvod, když žalobní nárok vyhovuje procesním požadavkům z hlediska jeho projednatelnosti, ale nelze mu vyhovět z důvodu nenaplnění požadavků hmotněprávní normy, aby soud vyzýval žalobce k doplnění či opravě textu omluvy. K tomu Nejvyšší soud dodal, že je-li v soudním řízení požadována omluva za více zásahů do osobnostních práv člověka, musí z jejího textu vyplývat, za která konkrétní jednání žalovaného je omluva poskytována, a to nejen z důvodu naplnění satisfakční role omluvy, ale i pro případ, že by žaloba byla shledána důvodnou jen zčásti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3384/2020). Nelze vyzývat žalobce, aby dostál se svým nárokem požadavkům hmotného práva, aby soud následně mohl žalobě vyhovět, neboť tím by došlo k porušení principu nestrannosti soudu.

46. Ve vztahu k nároku žalobkyně na omluvu za nekorektní a neetické chování žalované, spočívající v tom, že se k ní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve večerních hodinách choval hrubě, zvyšoval hlas, vykazoval ji od jejího syna, choval se arogantně, odmítal jakoukoli diskusi a posílal žalobkyni nocovat s bezdomovci a vyhrožoval jí přivoláním policie odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění okresního soudu, které doplnil provedeným důkazu zvukovým záznamem. Odvolací soud, shodně jako okresní soud, ze zvukového záznamu zjistil, že zde zachycený slovní projev lékaře je emočně ovlivněný, vzrušený, o čemž svědčí jeho zvýšený hlas i způsob projevu. Způsob řeči, modulace hlasu ani použité výrazy však, dle odvolacího soudu, nesvědčí o aroganci (lékař nedává najevo přehnané sebevědomí), jako spíše frustrace ze situace, v níž se aktuálně nachází a pro níž nebylo objektivně v jeho možnostech (s ohledem na okolnosti věci) najít uspokojivé řešení, je zřejmé, že se v konfliktu cítí nekomfortně. Toto lékař rovněž potvrdil při výslechu u okresního soudu, kdy uvedl, že měl pocit, že místo požadavků žalobkyně by se měl on i sestry soustředit na zdravotní péči o dětské pacienty ve velmi vážném zdravotním stavu, kdy nelze pominout okolnost, že v předmětnou dobu byl jediným lékařem noční služby a vedle pacientů dětské JIP měl na starosti rovněž pacienty oddělení intermediární péče. Vzrušený, důrazný tón jeho hlasu, zjevně nesvědčí o snaze o zastrašení žalobkyně, ale o zcela normálním rozčilení, které bylo s ohledem na situaci zcela přirozenou lidskou rekcí na situaci, v které se nacházela. Odvolací soud přisvědčil důvodnosti námitek lékaře proti umožnění nocování žalobkyni na přinesené podložce, a to na zemi, kdy v této souvislosti lékař uváděl důvody tohoto nesouhlasu. Ze záznamu nevyplývá, že by lékař ve vztahu k žalobkyni použil hrubých výrazů, či vulgarit, nebo žalobkyni verbálně jinak napadl. Pakliže k žalobkyni uvedl, že vedle práv rodiče musí přijmout i povinnosti, zjevně tímto nemínil zpochybňování její rodičovské odpovědnosti, resp. způsobilosti, ale jednalo se spíš o apel na to, aby si uvědomila rozsah své odpovědnosti a připomenutí toho, že společným zájmem zdravotníků a žalované, jakož i smyslem činěných opatření je zejména zajištění standardu poskytování zdravotních služeb nezletilému žalobci, jehož zdravotní stav ještě nebyl stabilizován a hrozilo jeho zhoršení. Je zřejmé, že lékař byl frustrován z toho, že opakovaně musí proti žalobkyni, obtížnosti jejíž situace si byl, jak uvedl, vědom (když s ohledem na délku jeho praxe, nešlo o první matku takto vážně nemocného dítěte, s níž jednal) prosazovat zájmy dětských pacientů (včetně jejího syna) a zdravotního personálu, kdy současně si byl vědom žalobkyní opakovaně projevovanou nedůvěrou k žalované a jejím postupům a zjevně rozdílným vnímáním vlastních potřeb a požadavků (zajištění místa ke spánku, prosazení jí požadovaného způsobu péče o tělo a kůži žalobce) a potřeb a postojů jiných (potřeby personálu žalované a potřeb dalších hospitalizovaných pacientů). Nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně obdobný postoj zaujala i v rámci soudního řízení, kdy v podáních opakovaně zdůrazňovala význam vlastní osoby v souvislosti s potřebou ochrany žalobce před možným ohrožením ze strany žalované spočívajícím např. v nedodržování jejích pokynů týkajících se hygieny žalobce (ač nelze přehlédnout, že při příjmu žalobce trpěl [Anonymizováno], které si vyžádaly zdravotní péči žalované, která prokazatelně vedla k jejich zlepšení), nezajištěním dostatečného dohledu nad žalobcem v postýlce a ojedinělým podáním umělé výživy žalobci při nedostatku odstříkaného mateřského mléka v době, kdy byl krmen sondou, v němž žalobkyně spatřovala snahu o narušení kojení a výživy žalobce mateřským mlékem.

47. Odvolací soud stejně jako okresní soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že by jí lékař přirovnával k osobám bez domova, když ji poslal spát do [Anonymizováno]. Ze zvukového záznamu vyplývá, že žalovaná vyjádření lékaře vytrhává z kontextu a významově jej posunuje, když je zřejmé, že lékař toto vyjádření učinil v souvislosti s vymezením jeho pravomoci potud, že v rámci oddělení JIRP neumožní přespání žalobkyně na podlaze na přinesené podložce, ale současně deklaroval, že v jiném prostoru zdravotnického zařízení nemůže a nebude takovému jednání žalobkyně bránit. Současně ji upozornil, že prostory neurčené k poskytování zdravotních služeb jsou pod dohledem ochranky a zásadně zde není přespávání na zemi umožňováno, kdy toto demonstroval na příkladu vyvedeného bezdomovce. Jak odvolací soud podrobně rozvedl výše, pakliže [tituly před jménem] [jméno FO] informoval žalobkyni a [jméno FO], v situaci, kdy bylo zřejmé s ohledem na fázi verbálního konfliktu, jeho intenzitu, a postoje účastníků, že nevidí jiné řešení než přivolání Policie ČR, nešlo z jeho strany o pohrůžku, pakliže nemohl předpokládat výsledek zásahu police, jak by tomu např. bylo v případě přivolání bezpečnostní služby (ochranky). Je zřejmé, že ani žalobkyně s [jméno FO] v tomto bezprostředně pohrůžku nespatřovaly, když s tímto postupem výslovně souhlasily. S ohledem na uvedené odvolací soud stejně jako okresní soud neshledal v předmětné věci, že lékař porušením povinností mu vyplývajícím z Etického kodexu [jméno FO], porušil právní povinnosti žalované vyplývající z hmotného práva. V dané věci je třeba si uvědomit, že i od žalobkyně, jako od každého jiného člověka žijícího v podmínkách současné společnosti lze požadovat, aby snesla jistou míru zásahu do svých osobnostních práv ve smyslu běžných verbálních konfliktů a běžných projevů nesouhlasu, kdy toliko v případě zásahů vyšší intenzity lze tyto hodnotit jako jednání protiprávní, resp. jako nepřiměřený zásah, jenž je třeba odčinit morální satisfakcí. V daném případě však jednání [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] zásahem do osobnostních práv žalobkyně není, jak správně zhodnotil okresní soud, který rovněž správně nepominul vliv [jméno FO] na vyhrocení konfliktu, která verbálně do konfliktu zasahovala a pořizovala zvukové a obrazové záznamy na mobilní telefon, ačkoliv jejich používání v prostorách JIRP bylo rodičům a návštěvám pacientů zakázáno.

48. Ze shora uvedených důvodů shledal odvolací soud správným rozhodnutí okresního soudu, který výrokem IV. zamítl žalobu žalobkyně a) na písemnou omluvu ve znění: „Vážená paní [jméno FO], omlouváme se Vám tímto za neetické a hrubé jednání našeho zaměstnance, který Vás vykazoval od lůžka Vašeho syna. Odkazoval Vás na nocování s bezdomovci a nevyvinul jakoukoliv snahu o pochopení chovat se k Vám v životní těžké a stresující situaci s dostatečným respektem a důstojností. Za toto jednání se Vám ještě jednou omlouváme“, a napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výroku IV. potvrdil.

49. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud shledal, že okresní soud nepochybil, postupoval-li podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a v souladu se zásadou úspěchu ve věci přiznal v řízení úspěšné žalované a vedlejší účastnici na její straně náhradu nákladů řízení. Odvolací soud, stejně jako před ním okresní soud, neshledal v případě žalobkyně a) splnění podmínek pro aplikaci § 150 o. s. ř., když toto ustanovení je určeno toliko k zohlednění mimořádných, zvláštního zřetele hodných okolností za účelem dosažení tzv. individuální spravedlnosti tam, kde by pravidla vedla k neakceptovatelným výsledkům (srov. např. usnesení ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2860/2017), jak tomu však v předmětném případě není. Rovněž odvolací soud musel přihlédnout k tomu, že žalobkyně uzavřela smlouvu se [právnická osoba]., který se zavázal k náhradě nákladů řízení v případě neúspěchu žalobkyně. Poukazovala-li žalobkyně v odvolacím řízení na rizika spojená s případným nesplněním závazku jmenovaným [právnická osoba], je třeba zdůraznit, že tohoto rizika si musela být vědoma od počátku. Současně žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že nesplnění závazku [právnická osoba] reálně hrozí. K tvrzení žalobkyně na to, že případné zaplacení nákladů řízení žalované by vzhledem k jejich výši pro ni bylo likvidačním, je třeba poukázat na to, že žalobkyně konkrétně netvrdila ani neprokázala své osobní a majetkové poměry, kdy toliko poukázala na disproporci mezi svými příjmy [Anonymizováno] a příjmy žalované. V takové situaci odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky odepřít v řízení úspěšné žalované náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni.

50. Naproti tomu odlišný závěr odvolací soud učinil ve vztahu k nezletilému žalobci, kdy v okolnostech předmětné věci a v osobě nezletilého žalobce shledal zvláštního zřetele hodné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. Zejména žalobce ke vzniku sporu nijak osobně nepřispěl, ani tento nemohl ovlivnit, žaloba byla fakticky podána za něho jeho matkou – žalobkyní, kdy tento úkon byl schválen opatrovnickým soudem. Žalobce sám je tak nízkého věku, že není schopen vyjádřit vlastní názor na předmět sporu, ani chápat smysl a význam tohoto řízení a důsledky s tím spojené. Současně je zřejmé, že nárok žalované a vedlejší účastnice na náhradu nákladů řízení bude v plném rozsahu zajištěn uložením povinnosti k náhradě výlučně žalobkyni, která má pravidelný příjem, naproti tomu žalobce je nezletilé dítě bez vlastních příjmů a majetku, jenž by mohl být k náhradě nákladů použit. Pakliže okresní soud správně určil druh účelných nákladů řízení žalobkyně a vedlejší účastnice v souladu s jimi provedeným vyúčtování a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), resp. podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v případě vedlejší účastnice, kdy v tomto směru z důvodu hospodárnosti lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení (ve výrocích V. a VI. rozsudku) pouze v tom rozsahu, že k jejich náhradě jak žalované, tak vedlejší účastnici, zavázal výlučně žalobkyni a) a vůči žalobci b) žalobkyni ani vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení nepřiznal, jinak nákladové výroky potvrdil.

51. Výroky o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil náhradu nákladů řízení úspěšné žalované a vedlejší účastnici na její straně zaplatit žalobkyni a), pakliže na straně nezletilého žalobce i v podmínkách odvolacího řízení shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta ve výši [částka] za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a. t., náhrady paušálních výdajů ve výši [částka] za dva úkony po [částka] dle § 13 odst. 1, 3 a. t., náhrady za promeškaný čas ve výši [částka] za cestu ze sídla advokátní kanceláře ([adresa]) k jednání odvolacího soudu ([adresa]) a zpět (tj. [Anonymizováno] půlhodin po [částka], zdroj: [Anonymizováno]) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. a cestovních výdajů ve výši [částka] dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za cestu [adresa], celkem [hodnota] (2 x [Anonymizováno]) km (zdroj: [Anonymizováno] za použití osobního automobilu [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou [Anonymizováno] a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., rovnající se 21 % z uvedených částek, tj. [částka]. Celkem tak odvolací soud žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení [částka], které je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta B], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

52. Při stanovení výše náhrady nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnice na straně žalované odvolací soud postupoval podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Vedlejší účastnici v souladu se shora uvedenou vyhláškou náleží paušální náhrada výdajů ve výši [částka] – dvě paušální náhrady výdajů po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů podle § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. [vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]]. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.