95 Co 302/2025 - 425

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., [IČO žalobce] [Adresa žalobce] proti žalovanému: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] o zaplacení 2 176 119 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného a žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. dubna 2025 č. j. 13 C 248/2016-396; takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výrocích I. a III. potvrzuje; b) ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2 176 119 Kč do tří dnů od právní rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný roční úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 176 119 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Děčíně na nákladech řízení státu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě podané [datum], kterou se žalobce domáhal náhrady škody s odůvodněním, že žalovaný v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] vykácel některé lesní porosty nacházející se na pozemcích žalobce parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Škoda byla vyčíslena na základě zjištěného pokáceného množství dříví a dle v té době platného ceníku smluvního partnera žalobce. Jedná se o ceník, dle kterého smluvní partner žalobce nakupoval v té době veškeré dříví určené k těžbě. Vyčíslení škody bylo žalovanému předáno [datum] a žalovaný byl též písemně vyzván k úhradě náhrady škody, což neučinil. V průběhu řízení žalobce upřesnil výši škody dle výpočtu na základě podkladů Ministerstva [Anonymizováno], které každoročně vyhlašuje průměrnou cenu dřeva k výpočtu poplatků za odnětí lesních pozemků. Jedná se o čistou cenu sníženou o průměrné náklady na těžbu a přibližování, přičemž žalovaná částka činí [částka].

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, namítl, že před podáním žaloby účastníci osobně jednali, uplatňovaná pohledávka je mezi nimi sporná, uzavřeli [Anonymizováno] jehož výsledkem je shoda účastníků, že pokud dojde mezi nimi k soudnímu sporu o předmětnou pohledávku nebude žalobce požadovat žádné příslušenství pohledávky a náklady řízení. Žalovaný dále odkázal na Dohodu evidenční č. [hodnota] ze dne [datum] a na lesní hospodářský plán města [adresa] pro roky [Anonymizováno] – [Anonymizováno] jimiž mělo být založeno právo žalovaného k těžbě na pozemcích. Žalovaný nabýval práva k předmětným porostům žalobce (finančních prostředků z nich plynoucích) v dobré víře, popřel, že by těžil dřevo na pozemcích ve vlastnictví třetí osoby. V průběhu řízení žalovaný namítl promlčení nároku.

4. Okresní soud zjistil, že žalobce je vlastníkem (kromě jiného) pozemků parc č. [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa], dále parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], dále parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Uvedené pozemky byly předmětem dohody č. [hodnota] z roku [Anonymizováno] a jejího dodatku z roku [Anonymizováno] a předpokládalo se u nich, že budou jako historický majetek žalovaného na něj převedeny. K převodu však ani do [datum] (rozhodný den podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb.) nedošlo, neboť historicky [Anonymizováno] (žalovanému) nepatřily. Žalovaný však s nimi i nadále hospodařil. Jde o pozemky, které byly obklopeny majetkem žalovaného a v rozhodné době se na tyto pozemky vztahoval lesní hospodářský plán žalovaného z roku [Anonymizováno]. Revírník žalobce [jméno FO] se dozvěděl o těžbě žalovaného na pozemcích žalobce při prováděné inventarizace lesů žalobce, k níž docházelo od roku [Anonymizováno] a v roce [Anonymizováno], po tomto zjištění jednal osobně se žalovaným, konkrétně v [adresa], [právnická osoba] [adresa]. Ten mu potvrdil, že těžba dřeva žalovaným probíhá na pozemcích žalobce. Od tohoto rozhovoru již těžba na pozemcích žalobce neprobíhala. Revírník žalobce [jméno FO] zjistil rozsah neoprávněné těžby na základě podkladů od [jméno FO], odborného lesního hospodáře žalovaného, který mu sdělil, v kterých porostech ([Anonymizováno]), v jakých letech a jakým objemem vytěžené lesní hmoty (v m3) žalovaný na úkor žalobce dřevo těžil. Výpočet ceny neoprávněně vytěženého dřeva byl proveden dle ceníku, který byl platný k příslušnému datu. [jméno FO], odborný lesní hospodář žalovaného, upřesnil, že cena byla zjištěna jako průměrná cena, za kolik se to prodalo v daném období a od částky se odečetly výrobní náklady a že vyčíslení zpracovával [jméno FO] písemně, neboť tehdejší vedení žalovaného si to vyžádalo. Vyčíslení bylo předáno starostovi žalovaného. Tehdejší starosta žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil, že v roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] došlo ze strany žalovaného na předmětných pozemcích žalobce k neoprávněné těžbě, ale i k výsadbě, přičemž se nejednalo o úmyslnou nelegální těžbu. Neoprávněnou těžbu žalovaným potvrdil i [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [právnická osoba].

5. Vyčíslení tržeb za vytěžené dřevo provedené [jméno FO], odborným lesním hospodářem žalovaného, žalovaný v průběhu řízení popřel. Při nezjištění konkrétních realizovaných cen za prodej neoprávněně vytěženého dřeva soudem ustanovený znalec i okresní soud vycházeli z průměrných cen dřeva vyhlášených Ministerstvem [Anonymizováno] k výpočtu poplatku za odnětí lesních pozemků, přičemž pro rok [Anonymizováno] byla stanovena částka [částka] za metr krychlový, za rok [Anonymizováno] pak [částka] za metr krychlový a za rok [Anonymizováno] jde o částku [částka] za metr krychlový. Podle znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] cena v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] vytěženého dříví v místě a čase obvyklá činila celkem [částka] (za rok [Anonymizováno] – [částka], za rok [Anonymizováno] – [částka], za rok [Anonymizováno] – [částka]). Žalovaný sám odmítl sdělit, kolik dřevní hmoty žalovaný v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] na lesních pozemcích žalobce vytěžil a za jaké částky tuto dřevní hmotu prodal.

6. Mezi účastníky bylo uzavřeno [Anonymizováno], deklarující, že mezi těmito vznikl spor ohledně pravosti a výše pohledávky, kterou vznesl žalobce vůči žalovanému na základě dokumentu označeného jako „Uznání dluhu a dohoda o splátkách“ ze dne [datum] s tím, že je na soudu, aby rozhodl o pravosti a výši pohledávky. Oba účastníci se vzdali jakéhokoliv práva na náhradu nákladů (hotových výdajů, nákladů za právní zastoupení apod.), úroku z prodlení, či jiného příslušenství, které by mělo základ v pohledávce žalobce, vyjma nákladů žalobce na uhrazený soudní poplatek. Žalovaný se vzdal práva na náhradu nákladů právního zastoupení, vč. hotových výdajů.

7. Okresní soud se rovněž zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným, přičemž ji neshledal důvodnou. Podle okresního soudu je bez významu, pokud žalobce nejprve v žalobě vymezil uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody za neoprávněnou těžbu dřeva stran konkrétních lesních pozemků žalobce a následně svůj nárok nesprávně právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení. Okresní soud uvedl, že není vázán nesprávnou právní kvalifikací. Dílčí změna způsobu kalkulace nároku přitom nepředstavuje sama o sobě skutečnost, dle které by mohl žalovaný uplatnit důvodně námitku promlčení, tedy jen z toho důvodu, že je žalobcem žádáno vyčíslení náhrady škody jiným způsobem (okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1825/2020 – II. z 13. 4. 2021 a sp. zn. 25 Cdo 2911/2013 z 12. 2. 2014).

8. Ohledně konkrétně namítaného promlčení nároku za období od [datum] do [datum] okresní soud uvádí, že to byl žalovaný, který reagoval na předžalobní upomínku žalobce dopisem ze dne [datum] (č. l. 8), v němž požádal lhůtu do [datum] k podání stanoviska žalovaného s ubezpečením, že nemá zájem řešit věc soudní cestou. Žalovaný žádal o delší lhůtu s odůvodněním, že žalovaný musí zajistit podklady a řádně zjistit skutkový stav, aby mohla být věc mimosoudně vyřešena. Okresní soud připomněl, že dle právní úpravy účinné do [datum] je třeba případ důvěry poškozeného v postup škůdce, který nepovede k soudnímu sporu posoudit z hlediska dobrých mravů, dle § 3 odst. 1 obč. zák. Pokud žalovaný nedostál svému slibu napravit pochybení a na místo toho v soudním sporu k jehož podkladu významně přispěl nesplněným příslibem mimosoudního vyrovnání, a vznesl námitku promlčení nároku pro zdrženlivost žalobce (nikoliv liknavostí, či nedbalostí) vůči žalovanému, je možno hodnotit uplatnění námitky promlčení, jako právní úkon, který je ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy a kterému se nepřiznává právní ochrana (okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3319/2013 ze dne 24. 9. 2015). Rovněž nová právní úprava považuje případy důvěry poškozeného v postup škůdce, který nepovede k soudnímu sporu za okolnost mající význam pro běh promlčecí lhůty a jak vyplývá z § 647 o. z., může být právním důsledkem takovéhoto jednání stavení nebo odložení počátku běhu promlčecí lhůty. Námitku promlčení proto posoudil okresní soud jako účelovou a v rozporu s dobrými mravy.

9. Po právní stránce okresní soud věc posoudil tak, že se uplatněnou žalobou žalobce domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu vlastníka proti žalovanému jako neoprávněnému držiteli lesních pozemků, na kterých prováděl neoprávněnou těžbu, a kterou měl žalovaný způsobit žalobci porušením právní povinnosti škodu dle § 420 a násl. obč. zák. a dle § 1000 o. z. a § 2894 a násl. o. z.

10. Pokud žalovaný odkazuje na dohodu č. [hodnota] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, včetně zápisu o faktickém předání nemovitostí tam specifikovaných, a to, že dohoda nebyla nikdy ukončena a tedy, že žalovaný je oprávněn předmětné pozemky užívat na dobu neurčitou, tak k tomu okresní soud uvádí, že takto nelze vykládat dohodu s ohledem na její obsah. Cílem dohody nebylo přenechání předmětných pozemků žalovanému na neurčito, ale pouze do doby, kdy bude mít žalovaný najisto postaveno, že je vlastníkem předmětných nemovitostí a následně v příslušné lhůtě učiní další kroky potřebné k určení vlastnického práva, což však žalovaný, stran sporných pozemků, neučinil. V dané věci je rozhodující, že vlastník lesů je povinen na pozemcích uvedených v dohodě hospodařit v souladu se zákonem o lesích a platným hospodářským plánem, když dle § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, pokud vlastnické právo, které na obec přešlo, dle § 1, 2a, nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do [datum] uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den [datum] za den přechodu vlastnického práva na stát.

11. Podle okresního soudu je nepochybné, že žalovaný těžil dřevní hmotu na pozemcích, které mu nepatřily a byly ve vlastnictví žalobce. Pokud jde o lesní hospodářský plán, ten pouze upravuje povinnosti v rámci hospodaření s lesem a nemůže v žádném případě založit vlastnické právo k pozemkům či k vytěženému dřevu. Žalovaný nemohl být ani v dobré víře, protože věděl, že některé pozemky do jeho vlastnictví na základě restitučního zákona o přechodu majetku do vlastnictví obce nepřešly. Žalobce předložil soudu strukturovaný přehled vytěženého množství dřeva, dle jednotlivých porostů, které zaměstnanec žalobce, revírník [jméno FO], obdržel od odborného lesního hospodáře žalovaného [jméno FO], který konkrétně zjišťoval rozsah neoprávněného kácení, počet vykácených kubíků, což bylo určeno podle porostu (jednalo celkem o čtyři porosty). Cena byla zjištěna jako průměrná cena, za kolik se dřevo prodalo v daném období, a od částky se odečetly výrobní náklady. Žalovaný byl s vyčíslením seznámen. Okresní soud ohledně výše nároku vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno]. Okresní soud neshledal na základě provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu podmínky pro snížení výše vzniklé škody, tedy že jde o případ, kdy žalobce měl porušit svou prevenční povinnost, tzn. povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Okresní soud proto žalobě ve vztahu k nároku na náhradu škody vyhověl. Žaloba byla zamítnuta pouze ve vztahu k příslušenství.

12. Žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, protože účastníci sporu mezi sebou uzavřeli [Anonymizováno], v němž se vzdali jakéhokoliv příslušenství, či jiných nároků vyjma jistiny, tedy i práva na náhradu nákladů řízení. Okresní soud proto respektoval v tomto směru vůli stran vyplývající z tohoto [Anonymizováno].

13. Proti rozsudku, a to konkrétně proti výrokům I. a III. podal žalovaný odvolání. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že dříve byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a okresní soud novým rozsudkem žalobě vyhověl, aniž doplnil dokazování. Na výzvu soudu žalobce svá tvrzení relevantním způsobem nedoplnil. Dle žalovaného žalobce neprokázal, že by žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobce, tedy že k těžbě dříví v roce [Anonymizováno], žalovaným skutečně došlo, v jakém rozsahu k tomu došlo, tj. netvrdil, že dřevní hmotu prodával, případně komu a za kolik, tedy jaký zisk z toho měl mít. Podle žalovaného je mezi účastníky sporné, zda na pozemcích, které jsou ve vlastnictví žalobce, došlo k těžbě dříví, zda tato těžba dříví - pokud byla vůbec provedena – byla provedena žalovaným, zda by se jednalo o neoprávněnou těžbu dříví, zda by takovou neoprávněnou těžbu dříví prováděl žalovaný, a pokud by tomu tak bylo, v jakém časovém období k tomu mělo dojít a v jakém rozsahu k neoprávněné těžbě dříví mělo docházet, resp. jaká škoda by v takovém případě byla způsobena. Bez důsledného zjištění těchto otázek nelze dospět ke správným a úplným skutkovým závěrům a ve věci spravedlivě a podle práva rozhodnout. Žalovaný trvá na tom, že nebyl neoprávněným držitelem předmětných pozemků a v důsledku tohoto žalovaný nemohl provést neoprávněnou držbu a nemohl žalobci způsobit škodu. Z napadeného rozsudku však nevyplývá, jakou právní povinnost měl žalovaný porušit. Nebylo prokázáno, že by dle lesního hospodářského plánu měl v relevantním období právo na předmětných pozemcích hospodařit žalobce. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že lesní hospodářský plán na relevantní pozemky byl účinný od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] a předmětné pozemky spadaly dle tohoto lesního hospodářského plánu žalovaného – tedy ani v tomto směru nemohl žalovaný porušit svou právní povinnost, když lesní hospodářský plán rovněž nebyl změněn a nebyl ve prospěch žalobce. Žalovaný by těžbu byl oprávněn provádět i po [datum], a to jednak na základě lesního hospodářského plánu pro rok [Anonymizováno] a jednak na základě dohody č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění pozdějších dodatků č. [hodnota], která nebyla nikdy ukončena a kterou časově neomezené užívací právo přešlo na žalovaného. Žalovaný tak měl právo hospodařit na pozemcích, které nebyly nikdy v jeho vlastnictví. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalovaný postupoval nedbale při správě svého majetku. Žalobce se na žalovanou obrátil až dva roky po údajném ukončení dohody č. [hodnota] ze dne [datum] a v době trvání lesního hospodářského plánu pro roky [Anonymizováno] až [Anonymizováno]. Podle žalovaného žalobce neunesl své důkazní břemeno ve vztahu k tomu a) zda k těžbě dříví došlo, potažmo že tuto prováděl žalovaný, a b) v jakém časovém období k těžbě dříví došlo (nikoli jen ve vztahu k promlčení uplatňovaných nároků, ale především ve vztahu k tomu, zda k „tvrzené“ těžbě mělo dojít před [datum] či až po tomto datu. K vyhovění žalobě by musel žalobce prokázat, že k těžbě skutečně došlo, že tuto provedl žalovaný, ale také, že se tak stalo konkrétně po [datum] (kdy žalovanému zaniklo právo těžby), což podle žalovaného žalobce nijak neprokázal.), c) v jakém rozsahu k těžbě dříví došlo a jaká výše škody měla žalobci vzniknout či mělo vzniknout bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. [jméno FO], odborný lesní hospodář žalovaného revírníku žalobce [jméno FO] sdělil, ve kterých porostech, v jakých letech a stran jakého množství kubíků vytěžené lesní hmoty, neuvedl však v jakých měsících. Není žádný důkaz, že těžbu měl provádět žalovaný. Žalobce podle žalovaného své důkazní břemeno neunesl. Žalovaný dále poukazuje na výpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který připustil, že k těžbě mohlo docházet i před rokem [Anonymizováno]. Ani znalec nedokázal na základě dostupných podkladů a místního šetření určit, v jakém časovém období mělo k těžbě dojít, tedy není ani možné činit závěr o tom, že tato byla neoprávněná, neboť je možné, že pokud proběhla, tak se tak stalo v době, kdy žalovaný k této byl oprávněn. Okresní soud neměl vycházet z údajů žalobce, který ostatně opakovaně bral částečně žalobu zpět, v souhrnu o celých 22 %, což podle žalovaného svědčí o kvalitě a správnosti podkladů žalobce a jeho důvěryhodnosti. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaný neoprávněně těžil dřevo na pozemcích žalobce, nebyl prokázán její rozsah ani výše škody, která měla být touto údajnou neoprávněnou těžbou dříví způsobena/či k jakému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného mělo dojít. Výši vzniklé škody nelze stanovovat na základě průměru, domněnek či předpokladů, když pak není naopak vyloučeno, že by nedošlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce. Okresní soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku, tj. ze zprůměrované ceny dříví, tedy ceny vyhlášené Ministerstvem [Anonymizováno], když jiná možnost nepřichází v úvahu. Žalovaný namítá, že měl okresní soud postupovat podle § 2955 o. z., resp. § 136 o. s. ř. Žalobce v takovém případě porušil svou prevenční povinnost škodě/bezdůvodnému obohacení předcházet, což zakládá jeho spoluzavinění na vzniku údajné škody ve smyslu § 2918 o. z. Žalovaný trvá na tom, že právo na náhradu škody vzniklé od [datum] do [datum], pokud by taková skutečně vznikla (což žalovaný popírá), je prokazatelně promlčeno. Námitka promlčení přitom dle žalovaného není v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se musel o údajné těžbě dozvědět nejpozději dne [datum], když odkazuje na protokol o základním šetření k [adresa], nicméně ani tato skutečnost nemůže ničeho měnit na tom, že by došlo k uplynutí části objektivní promlčecí doby. Žalovaný poukazuje na výpovědi svědků, z nichž dovozuje, že pokud žalovaný těžbu prováděl, pak dle lesního hospodářského plánu a dle tzv. porostních map (tedy bez ohledu na faktický průběh hranic pozemků), pak lze z tohoto dle žalovaného mít za to, že by se nejednalo o neoprávněnou těžbu, neboť takto se obvykle postupuje. Lesní hospodářský plán žalovaného pro období do [datum] pak nebyl zákonem předpokládaným způsobem změněn (zejména § 27 lesního zákona). Žalovaný navrhl změnu napadeného výroku tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Žalovaný souhlasí s výroky II. a IV.

14. Proti rozsudku podal odvolání rovněž žalobce, a to pouze v rozsahu výroku IV. Žalobce namítl, že okresní soud přehlédl, že na základě [Anonymizováno] uzavřeného mezi účastníky se účastníci vzdali práva na náhradu nákladů řízení, avšak s vyjma nákladů žalobce na uhrazený soudní poplatek. Žalobce proto požaduje, aby mu byly nahrazeny náklady řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši ve výši [částka] a soudního poplatku za odvolání ve výši [částka].

15. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a odst. 6 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není opodstatněné.

16. Krajský soud předně plně odkazuje na řádně zjištěná skutková zjištění a na správné právní posouzení provedené okresním soudem.

17. Pokud žalovaný namítá promlčení nároku žalobce za dobu od [datum] do [datum], pak nelze odhlédnout od dopisu právního zástupce žalovaného ze dne [datum] (č. l. 8), v němž žalovaný ujišťuje žalobce o své upřímné snaze řešit věc mimosoudně. Snahy o mimosoudní řešení pak probíhaly dlouho i po podání žaloby, v důsledku čehož bylo i opakovaně odročováno jednání.

18. Nová úprava považuje případy důvěry poškozeného v postup škůdce, který nepovede k soudnímu sporu, za okolnost mající význam pro běh promlčecí lhůty, a za určitých podmínek mu přičítá dokonce právní důsledek stavení či odložení počátku běhu promlčecí lhůty (§ 647 o. z.). Podle právní úpravy účinné do [datum] je ovšem nutno tyto okolnosti posoudit z hlediska korektivu dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Krajský soud v této souvislosti připomíná judikaturu k obč. zák., podle níž za situace, kdy žalovaný nedostál svému slibu napravit pochybení a namísto toho v soudním sporu, k jehož odkladu významně přispěl nesplněným příslibem mimosoudního vyrovnání, vznesl námitku promlčení nároku, který byl uplatněn opožděně spíše pro zdrženlivost žalobců (nikoliv liknavost či nedbalost) vůči žalovanému, je možno hodnotit uplatnění námitky promlčení jako právní úkon, který je ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy a kterému se nepřiznává právní ochrana (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, ze dne 24. 9. 2015).

19. Promlčen není nárok za rok [Anonymizováno], neboť ačkoliv vlastní text žaloby o těžbě v roce [Anonymizováno] nehovoří, z přílohy k žalobě (tabulka na č. l. 9) je nepochybné, že již žalobou byl uplatněn nárok i za rok [Anonymizováno].

20. Pokud žalovaný vyjadřuje přesvědčení, že dohoda č. [hodnota] ze dne [datum] o přechodu věcí do vlastnictví obce převedla na žalovaného užívací právo na časově neomezenou dobu, pak přehlíží, že uzavřená dohoda byla uzavřena podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Vlastnictví k tzv. historickému majetku přešlo na obce účinností zákona č. 172/1991 Sb. V projednávané věci je však mezi účastníky nesporné, že předmětné pozemky nepředstavovaly tzv. historický majetek žalovaného a zákon č. 172/1991 Sb. na ně nedopadal. Nadto, v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. bylo stanoveno, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do [datum] uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den [datum] za den přechodu vlastnického práva na stát.

21. Z uvedeného kontextu dohody č. [hodnota] ze dne [datum] je tak zřejmé, že smyslem a účelem uvedené dohody nebylo založení časově neomezeného užívacího práva žalovaného k předmětným lesním pozemkům, ale upravit užívání těchto pozemků do doby, než žalovaný dohledá doklady k doložení svého domnělého vlastnického práva a zajistí zápis svého vlastnického práva. Již s ohledem na ustanovení § 8 odst. 1 poslední věty zákona č. 172/1991 Sb. z této dohody žalovaný své časově neomezené užívací právo k pozemkům dovozovat nemůže.

22. Žalovaný v odvolání sice opakovaně tvrdí, že žalovaný byl oprávněn na základě dohody č. [hodnota] ze dne [datum] předmětné pozemky žalobce užívat, nicméně v řízení vyslechnutí představitelé žalovaného ([Anonymizováno]) shodně uznali, že došlo na straně žalované k omylu a že těžba žalovaného byla neoprávněná. Nynější argumentace žalovaného je tak v tomto ohledu zjevně účelová.

23. Rovněž nemohl žalovaný dovozovat své právo k těžbě dřeva na pozemcích z tehdy existujícího lesního hospodářského plánu. Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů, lesní hospodářské plány (dále jen "plány") jsou nástrojem vlastníka lesa a zpracovávají se zpravidla na deset let. Existence lesního hospodářského plánu a porostních map oprávnění těžby dřeva na cizím pozemku založit nemohou.

24. Žalovaný v odvolání rovněž zpochybňuje, že by na předmětných pozemcích prováděl těžbu dřeva žalovaný. Žalovaný však v této souvislosti přehlíží, že provádění neoprávněné těžby žalovaným na pozemcích žalobce výslovně uznali a potvrdili v trestním řízení i v nynějším řízení (č. l. 131 p. v.) tehdejší [Anonymizováno] žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a tehdejší [Anonymizováno] žalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba], stejně jako odborný lesní hospodář žalovaného [jméno FO]. I tato odvolací námitka žalovaného je tak zjevně účelová.

25. Žalovaný dále zpochybnil rozsah/objem neoprávněné těžby. Opět však přehlíží, že informace o objemu vytěženého dřeva v konkrétních porostech poskytl žalobci odborný lesní hospodář žalovaného [jméno FO], a to na pokyn žalovaného, který původně usiloval o to, aby spor byl mezi účastníky řešen smírně. Jednalo se přitom zjevně o údaje zjištěné z lesní hospodářské evidence žalovaného. Nynější [Anonymizováno] žalované [jméno FO] při své výpovědi dne [datum] (č. l. 134 p.v.) výslovně uvedl, že pokud jde o množství neoprávněně vytěženého dřeva, to žalovanou nikdy nebylo rozporováno. Nadto nelze pominout, že [adresa], [Anonymizováno], zasílal dne [datum] vyčíslení těžeb, holin, prořezávek a zalesnění lesních pozemků ve vlastnictví žalobce a současně v lesním hospodářském plánu žalovaného (č. l. 331 až 333). Toto vyčíslení je shodné s žalobou uplatněným nárokem.

26. Své tvrzení o tom, že k žalobou uplatněné těžbě došlo před [datum] žalovaný v řízení nijak nedokládá a z obsahu spisu nevyplývá. Naopak se jeví jako nepravdivé, neboť informaci o neoprávněné těžbě poskytoval žalobci lesní hospodář žalovaného [jméno FO], přičemž sledováno bylo rozhodné období neoprávněné těžby. Nadto jen na okraj je třeba připomenout, že žalovaný nikdy nebyl vlastníkem předmětných pozemků, které vydával za svůj historický majetek a z obsahu spisu nijak nevyplývá, že předmětné pozemky v době do [datum] držel v dobré víře. Argumentace žalovaného je přitom vnitřně rozporná a matoucí. Žalovaný na straně jedné totiž současně tvrdí, že k žádné těžbě nedošlo, na straně druhé argumentuje, že k těžbě mělo dojít před datem [datum].

27. V projednávané věci je zcela nepochybné, že žalobce svou žalobou uplatnil svůj nárok jako nárok vlastníka proti neoprávněnému držiteli předmětných lesních pozemků. Jak dovodila judikatura, těžil-li neoprávněný držitel při řádném hospodaření s věcí její plody a má povinnost je vlastníkovi vydat nebo poskytnout mu jejich peněžní náhradu, pak si může od nároků vlastníka uvedených v § 131 odst. 1 obč. zák. odpočítat to, co účelně vynaložil na těžení plodů a podle okolností věci i na jejich prodej (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4694/2016 ze dne 30. 5. 2017).

28. Podle § 992 odst. 1 věta druhá o. z., nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Rovněž dle § 1000 o. z., nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby. Podle § 1001 o. z., vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.

29. Svou povahou se v případě uplatněného nároku jedná o nárok na náhradu škody (újmy), kterou způsobil žalovaný žalobci porušením své právní povinnosti. Krajský soud v této souvislosti připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, znamená pro vlastníka lesního pozemku dbát i o to, aby při plánování či organizování těžby dřeva nebylo zasaženo do vlastnických práv vlastníků sousedících pozemků, a to zejména za situace, kdy hranice těchto pozemků nejsou zřetelně rozlišeny a kdy při sjednané těžební činnosti třetí osoby takový zásah hrozí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5059/2009 [C 10762]).

30. Nejvyšší soud v této souvislosti uvedl, že za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedošlo v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo při pravidelném běhu věcí očekávat. Takovou újmou může být i ztráta očekávaného příjmu v souvislosti s předpokládanou těžbou dřeva na pozemcích. Při určení výše ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností - nebýt škodní události - poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit; ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5059/2009 [C 10762]).

31. Pokud se jedná o výši žalobci ušlého zisku, pak okresní soud správně vyšel ze znaleckého posudku znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. V situaci, kdy žalovaný odmítl vydat znalci podklady ze svého účetnictví o výši dosažené ceny za prodej neoprávněně vykáceného dřeva a výši nákladů na zalesnění, nezbylo znalci než vycházet z průměrných cen. Vyčíslení ušlého zisku provedené znalce je tak pro potřeby rozhodnutí ve věci zcela postačující. Krajský soud v této souvislosti připomíná, že ve věci byl vyslechnut dne [datum] (č. l. 127 p. v.) rovněž hospodář žalovaného [jméno FO], který nejen, že zpracoval tabulku neoprávněné těžby v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] v dotčených porostech, ale rovněž v kalkulaci tabulky uvedl i cenu, která byla zjištěna jako průměrná cena, za kolik se dřevo prodávalo v tom daném období. Nyní přiznaná částka je přitom přibližně stejná, jakou uvedl ve své tabulce lesní hospodář žalované [jméno FO] (uvedená v tabulce na č. l. 130).

32. Důvody pro dovození spoluzavinění žalobce na vzniku škody a pro snížení výše poskytnuté náhrady krajský soud stejně jako okresní nezjistil.

33. Okresní soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil. Nesprávnost neshledal krajský soud ani ve výroku III.

34. Okresní soud však nesprávně rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 78 % a řízení bylo současně vzato zpět v rozsahu 22 %. Žalobci tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. náleží náhrada soudního poplatku za žalobu v rozsahu 56 % z částky [částka], tedy [částka]. Ve svém prvním odvolání byl žalobce plně úspěšný, náleží mu proto plná náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Jiných nákladů se účastníci vzdali. Krajský soud proto výrok IV. rozsudku změnil (§ 220 o. s. ř.) tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka].

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž respektoval dohodu účastníků o vzdání se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení a současně s nyní podaným odvoláním již nebyla spojena poplatková povinnost.

Poučení