95 Co 354/2025 - 281

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], [Datum narození žalobce A] [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], [Datum narození žalobce B] [Adresa žalobce B] oba zastoupení [Jméno advokátky] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], [datum] [Adresa žalované] zastoupená [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] o žalobě na určení, že otec žalobců byl ke dni své smrti dne [Anonymizováno] vlastníkem ideální 1/2 pozemku [Anonymizováno] a ideální 1/2 stavby [Anonymizováno] a že měl ke dni své smrti ve společném jmění manželů pozemky [Anonymizováno], vše zapsáno na [Anonymizováno] katastrální území [Anonymizováno], u [právnická osoba], o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. 6. 2025, č. j. 30 C 246/2018-246, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) bylo rozhodnuto tak, že žaloba na určení, že otec žalobců a) a b) [Jméno žalobce B], [datum], byl ke dni své smrti dne [datum] vlastníkem ideální pozemku [hodnota] a ideální stavby [hodnota], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u [právnická osoba], [adresa], se zamítá (výrok I.), žaloba na určení, že otec žalobců a) a b) [Jméno žalobce B], [datum], měl ke dni své smrti dne [datum] ve společném jmění manželů pozemky parc. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], [adresa] u [právnická osoba], [adresa], se zamítá (výrok II.), žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [Jméno advokáta], [adresa] (výrok III.), a žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet [č. účtu] částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Skutkově okresní soud v rozsudku vycházel z toho, že manželé [jméno FO] (původní žalobce a žalovaná) si pořídili rodinný dům v [Anonymizováno], který rekonstruovali. Žalovaná na počátku jejich manželství v [Anonymizováno] ještě chodila do práce. Původní žalobce byl od roku [Anonymizováno] invalidní, [Anonymizováno]. Domácnost byla z tohoto důvodu zařízena jako bezbariérová. Původní žalobce trpěl řadou chorob, které mu jednak znesnadňovaly život, [Anonymizováno]. Žalovaná o něho vždy pečovala, přičemž tato péče přerostla v letech před jeho smrtí v péči celodenní, kterou již později sama nebyla, vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu, schopna zvládat. Žalobce a) se o svého otce celodenně starat nemohl, [Anonymizováno], rozvedl se a nějaký čas i bydlel u své matky. Žalobce b) pracoval v [Anonymizováno] na krátký a dlouhý týden, jeho manželka na ranní směny a žádné zkušenosti s péčí o starého člověka, který trpí množstvím chorob, neměla, protože její vlastní rodiče brzy zemřeli. Zdravotní stav žalovaného se zhoršoval, žalovaná již nemohla pro něho více učinit, než jej předat do zdravotnického zařízení, kde by jeho stav sledovali a pomohli mu. Pobýval ve zdravotnických zařízeních [adresa], nakonec byl přeložen do [právnická osoba]. [právnická osoba] nebyl koncipován pro pacienty s psychiatrickou diagnózou. Žalobce a) při náhodném setkání se žalovanou před [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ji v rozhovoru osočil, že se jeho otce zbavila jak ,,špinavého prádla“ a teď si bez něho bude užívat. Žalovanou tento rozhovor urazil, neboť si takové osočení od syna svého manžela nezasloužila. O rozhovoru prakticky věděla celá širší rodina. Skutečnost, že se tak stalo, potvrdila rovněž svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Žalovaná si na chování žalobce a) stěžovala původnímu žalobci, a ten se rozhodl svou ženu zabezpečit. Z výslechu svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že původní žalobce věděl, co dělá, měl přehled, měl kamarády, těšil se na shledání se žalovanou. Žalovaná navštěvovala původního žalobce nejméně dvakrát do týdne a návštěvy probíhaly rovněž v domácím prostředí. Synové původního žalobce se v návštěvách otce v [právnická osoba] střídali se žalovanou, aby se nepotkávali. Žalobce b) uvažoval, že by dům v [Anonymizováno] od manželů [Anonymizováno] koupil, přičemž jeho otec by tam zůstal bydlet s rodinou žalobce b), který by se o něho postaral a žalovaná by si musela pořídit jiné bydlení. Oba žalobci žalované vyčítali, že jejich otce zanedbávala, v řízení však bylo prokázáno, že se starala o svoji vlastní matku, o niž pečovala ve stáří spolu se svými sourozenci anebo pomáhala s hlídáním vnuka, když její dcera pracovala anebo nakupovala. Dne [datum] se žalovaná s původním žalobcem dostavili do notářské kanceláře, kdy je doprovázela [jméno FO]. Ta vypověděla, že notářka vše původnímu žalobci vysvětlovala, aby všemu rozuměl a on opakovaně odpovídal, že rozumí. Notářka [tituly před jménem] [jméno FO] si na návštěvu původního žalobce a jeho manželky v její kanceláři nepamatovala, protože od té doby uběhlo více než [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Popsala, jak obecně hovoří s osobami při právním jednání, o kterém pořizuje notářský zápis. Zejména se staršími osobami hovořila laickým způsobem, pokládala jim doplňující otázky, aby zjistila, zda jsou orientovány. Pokud by se jí něco nezdálo, tak odmítla notářský zápis sepsat. Potvrdila, že notářský zápis sepsala a podepsala. Pokud tak učinila, vše bylo v pořádku a neměla žádné pochybnosti. Následně žalobci zjistili, že jejich otec provedl bezúplatný převod své poloviny nemovitostí na žalovanou, ačkoliv jim tvrdil, že nevěděl, co podepsal a ani tomu nerozuměl. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] neměl okresní soud za prokázané, že by psychické funkce zesnulého byly nějakým způsobem zhoršené, změněné. Znalkyně nenašla v dokumentaci dostatečné podklady pro závěr, že by posuzovanému jakákoliv duševní porucha bránila v roce [Anonymizováno] v opakovaných platných právních jednáních. Kognitivní deficit, jímž posuzovaný trpěl, nečinil původního žalobce neschopným posoudit následky svého jednání. Znalkyně nenašla oporu pro závěr, že by původnímu žalobci bránila přechodná duševní porucha porozumět obsahu notářského zápisu. Znalkyně nikde nenašla žádnou indicii, která by vedla ke znaleckému závěru, že by rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného byly významně sníženy nebo zcela vymizely.

3. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů, při úvaze všeho, co vyšlo v řízení najevo a co řekli účastníci, v souladu se závěry znaleckého posudku, k závěru, že zůstavitel byl v době uzavření smlouvy plně způsobilý k právnímu jednání a jednal svobodně, určitě a vážně, přičemž se nezjistily žádné okolnosti, které by svědčily o jeho nezpůsobilosti nebo o tom, že by byl uveden v omyl či jednal pod nátlakem.

4. Vzhledem k tomu, že právní jednání původního žalobce, kterým mělo dojít k převodu vlastnického práva na žalovanou nebylo shledáno závadným, za stavu, kdy žalobce nebyl omezen v nakládání s majetkem a závěry znaleckého posudku svědčily o tom, že byl k právnímu jednání co do rozumových a ovládacích schopností způsobilý, okresní soud žalobě nevyhověl. Zůstavitel již ke dni své smrti nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, a žaloba proto nemohla být úspěšná.

5. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 o. s. ř.

6. Proti rozsudku okresního soudu podali žalobci odvolání, v němž namítali, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, protože nevzal úvahu důkazy, které byly provedeny. V rámci provedeného dokazování byl proveden důkaz navržený žalobci, a to zvukový záznam zachycující hovor mezi již zesnulým žalobcem a současným žalobcem a) ze dne [datum], jehož podstatou věci bylo prokázat skutečnou a původní vůli dřívějšího žalobce a zájem na zahájení řízení. Z napadeného rozsudku a jeho odůvodnění nevyplývá, že by takový důkaz byl vůbec proveden. Soud prvního stupně se s ním nikterak nevypořádal. Ze zvukového záznamu je přitom patrné, že původní žalobce je velmi zpomalený, věci se mu musejí opakovat, sdělovat pomalu. Podstatné je, že bezúplatným převodem byl překvapen, když řešil otázku odhadu tržní ceny nemovitosti. V samotném úvodu zcela zřetelně uvedl: 00:00:29 hodin na otázku, že došlo k bezúplatnému převodu svědek uvádí „no to nevím“…. „brýle jsem neměl…“….“ to jsem nevěděl“, 00:02:02 hodin svědek uvádí….“ to je blbost“…., 00:20:48….“ to je blbost“, 00:03:00….“jde to zrušit…“ tím svědek myslel Notářský zápis a zápis v evidenci nemovitostí, 00:04:20….“to byl švindl..“ Dovozovali, že z obsahu zvukového záznamu je patrné, že původní žalobce učinil právní úkon v omylu, a právní jednání učiněné v omylu nemůže být platné a požívat právní ochrany. Původní žalobce chtěl věc řešit a jeho vůle byla, přičemž se jedná o omyl podstatný vyvolaný lstí zneužití odkázanosti na jiném, zdravotního stavu a omezených možností. Zvukový záznam tak podle odvolatelů prokazuje důkaz o vůli o existenci podstatného omylu a jakožto dědici mohou zcela legitimně uplatnit námitku neplatnosti smlouvy. Nehodnocením provedeného důkazu došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tím, že se soud prvního stupně nevypořádal s tímto důkazem, došlo k porušení práva na spravedlivý proces, také to založilo tzv. vnitřní rozpornost rozsudku a zároveň vadu řízení, která mohla mít vliv na spravedlnost rozhodnutí.

7. Dále namítali, že okresní soud bagatelizoval výpověď ošetřující lékařky původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], která byla vyslechnuta jako svědkyně do protokolu dne [datum]. S její výpovědí se okresní soud nikterak nevypořádal, ač jako jediná původního žalobce dlouhá léta osobně znala. Ve své výpovědi uvedla, že původní žalobce trpěl [Anonymizováno] od [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy byl hospitalizován na neurologii, kde zaznamenali [Anonymizováno]. Blíže se vyjádřila k [Anonymizováno], užívání opiátů, které negativně vedou a ovlivňují vědomí. Z tohoto důvodu žalobci chtěli mít jasný znalecký posudek, který by stanovil tržní cenu nemovitosti za účelem spravedlivého rozdělení kupní ceny tak, aby budoucí pozůstalí nebyly zkráceni na svých právech. Soudu prvního stupně vytýkali, že upřel pozornost k závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ač znalkyně původního žalobce nikdy neviděla a čerpala pouze z (částečné lékařské dokumentace obvodního lékaře) a spisového materiálu, kde jí nahrávalo tzv. do karet, že původní žalobce podepsal Smlouvu se zdravotním zařízení, ač nikdy nezjišťoval, zda podpis na Smlouvě je skutečně původního žalobce či manželky. Také vznesli otázku, zda obor a odvětví znalkyně, je k projednávanému případu přiléhavé odvětví.

8. Také namítali, že rozsudek okresního soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci a řízení je postiženo jinou vadou, která má či mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ač v úvodu jednání byly strany sporu poučeny o námitce podjatosti soudce a nikdo z účastníků žádnou takovou nenamítal, v mezidobí proces doznal změn, a to takových, že žalovaná navrhla výslech svědkyně paní [jméno FO]. Dne [datum] byl proveden její výslech. Okresní soud si neuchoval svoji nestrannost a výslech svědkyně jakožto [Anonymizováno] zveličoval nad rámec jiných svědeckých výpovědí, které naopak bagatelizoval či k nim nijak nepřihlížel.

9. Uvedli, že jednání původního žalobce bylo nejen v omylu, ale pro jeho zdravotní stav a četnost diagnóz krátce před svojí smrtí nemohl zcela prokazatelně rozpoznat následky svého jednání a porozumět uspořádání právních úkonů pro jejich složitosti. Nebyla splněna ani základní podmínka jejího přečtení na závěr. Tudíž právní úkon je právním úkonem neplatným. Předmětné nemovitosti by se tak měly stát předmětem dosud nevypořádaného dědického řízení a mělo by dojít k jejich spravedlivému uspořádání. Podle odvolatelů nelze mít za prokázané, že původní žalobce od původního záměru prodeje nemovitostí upustil a přistoupil k bezúplatnému převodu a tím ke zkrácení vlastnických práv svých vlastních [Anonymizováno] (žalobců) ve prospěch žalované a jeho nevlastních [Anonymizováno] žalované). Původní žalobce nemusel být soudně omezen na svéprávnosti, samo osobě postačilo, že konkrétní jednání učinil ve stavu, kdy prokazatelně nemohl jednat vážně a rozumně. Každopádně bylo prokázáno, že jednání původní žalobce učinil ve stavu, kdy nemohl jednat vážně a rozumně. Jako každé jednání, které musí být vážné, svobodné určité a srozumitelné, nemohlo být splněno u žalobce, neboť trpěl [Anonymizováno] a byl pod těžkými opiáty, tudíž jeho vůle nebyla svobodná ani vážná. Podle nich se okresní soud nikterak nevypořádal ani s § 583 o. z., ani se sníženou schopností rozpoznávací a ovládací ve smyslu § 581 o. z., ani vážností vůle podle § 551 o. z. Zcela ignoroval i § 3 o. z. zásadu ochranu slabší strany a poctivosti. Žalovaná si musela být vědoma, že její manžel trpěl [Anonymizováno], užíval opiáty, a přesto s ním uzavírala za přítomnosti svých [Anonymizováno] darovací smlouvu a smlouvu o zúžení společného jmění manželů, přičemž z takového úkonu vynechala neopomenutelné dědice, neboť věděla, že zneužívá něčí tísně a slabosti podle § 1796 o. z. Napadené rozhodnutí okresního soudu podle odvolatelů nemůže obstát, neboť nepoctivost nepožívá žádné ochrany. Navrhovali, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve všech napadených výrocích zrušil, žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit jim náhradu nákladů řízení, případně aby ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně byl z důvodů osvobození od soudních poplatků původního žalobce aplikován § 150 o. s. ř.

10. Žalovaná s odvoláním žalobců nesouhlasila a nepovažovala ho za důvodné. Naopak za věcně a právně správný považovala rozsudek soudu prvního stupně. Podle ní soud prvního stupně řádně provedl navržené důkazy, z provedených důkazů vyvodil správné skutkové závěry, resp. zjistil úplný skutkový stav, na který aplikoval správná ustanovení příslušných právních předpisů. Důkaz zvukovým záznamem, na který poukázali žalobci v odvolání, proveden byl, ačkoli nebyla nijak prokázána jeho autentičnost. I kdyby záznam autentický byl, vůbec by neprokazoval, že by otec žalobců v době uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zúžení společného jmění manželů před notářkou neměl být schopen porozumět smyslu a následkům těchto právních jednání. V rodinných vztazích nebo vůbec ve vztazích mezi blízkými osobami nebývá obvyklé, aby si tyto osoby tajně pořizovaly nahrávky vzájemných hovorů a tyto následně předkládaly jako důkazy v soudním řízení. Z dikce a intonace hlasů na předmětné nahrávce je patrné, že jeden z účastníků [žalobce b)] na druhého zvyšuje hlas a kárá jej, zatímco druhý se očividně bojí reakce druhého. Pokud by žalobci, jakožto [Anonymizováno], měli obavy či pochybnosti o způsobilosti svého otce právně jednat pro deficit kognitivních schopností, nepochybně by situaci řešili podnětem k omezení jeho svéprávnosti, nikoli pořizováním nahrávek, o kterých otec žalobců zjevně neměl ani tušení. Poukázal na skutečnost, že to byli žalobci, kdo navrhl zpracování znaleckého posudku, nikoli žalovaná, přičemž jim muselo být známo, že znalecký posudek bude vypracován na základě lékařské dokumentace jejich otce. Pokud žalobci zpochybnili znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], označila tyto námitky za zcela účelové, vznášené proto, že jim závěry znaleckého posudku nevyhovují. Nynější postup žalobců je o to víc zarážející, že ani netrvali na osobním výslechu znalkyně. Soudní znalkyně ve svém posudku výslovně uvedla, že není pravdivé tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] o údajném úplném vymizení kognitivně-mnestických funkcí u původního žalobce v [Anonymizováno], kdy před tím měl být patrný mírný úbytek kognitivních schopností, neboť toto tvrzení je v rozporu s jejími záznamy. Ve zprávě [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] bylo navíc výslovně uvedeno, že kognitivní deficit otce žalobců je mírný. I tato zpráva vylučuje tvrzení praktické lékařky [tituly před jménem] [jméno FO]. Odmítla zpochybňování schopnosti notářky [tituly před jménem] [jméno FO] relevantně posoudit schopnost účastníka porozumět smyslu a následkům právního jednání, o němž jakožto notářka pořizuje v zákonem předepsaných případech notářské zápisy, resp. veřejné listiny. Uvedla, že činnost notáře je vysoce kvalifikovanou a zodpovědnou činností upravenou zvláštním zákonem. Notářka při svém výslechu řádně vysvětlila, jakým způsobem při sepisování notářských zápisů postupuje, jakož i to, že by k sepisu nepřistoupila, pokud by nabyla dojmu, že účastník není právního jednání schopen. Její výpověď, na rozdíl od výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], nebyla žádným jiným důkazem zpochybněna či vyvrácena. Nesouhlasila ani s námitkou žalobců, že by měl být rozsudek založen na nesprávném právním posouzení nebo že by řízení mělo být postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o svědkyni [jméno FO], tato je [Anonymizováno] žalované. [jméno FO] v minulosti nebyla [Anonymizováno], jak v odvolání uvádějí žalobci, nýbrž příslušnicí [právnická osoba]. V jejím rámci vykonávala i činnost [Anonymizováno]. Tato skutečnost se však do daného řízení vůbec nijak nepromítla a nelze z ní dovozovat jakoukoliv údajnou nestrannost na straně soudu. Svědkyně [jméno FO] v řízení vypovídala po řádném zákonném poučení o soužití žalované s otcem žalobců jakožto jedna z nejbližších příbuzných (či osob blízkých) účastníků, která měla o tomto soužití přehled. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

11. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, a to spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo, a to podle § 212 o. s. ř., § 212a o. s. ř. a po nařízeném jednání dospěl k následujícím závěrům.

12. Ze spisu bylo zjištěno, že se žalobci jako právní nástupci svého zemřelého otce (původního žalobce) domáhali změněnou žalobou určení, že určení, že jejich otec byl ke dni své smrti dne [datum] vlastníkem ideální pozemku parc. č. [hodnota] a ideální [Anonymizováno] na pozemku [hodnota], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] [adresa], obec [adresa] u [právnická osoba] [adresa], a dále určení, že otec měl ke dni své smrti dne [datum] ve společném jmění manželů pozemky [Anonymizováno], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], [adresa] u [právnická osoba], [adresa]. Původní žalobce v žalobě tvrdil, že nemovitosti, jejichž byl spoluvlastníkem, převedl darovací smlouvou ze dne [datum] na svoji manželku – žalovanou, a ohledně SJM uzavřel s manželkou dohodu o zúžení společného jmění manželů v tom smyslu, že nemovitosti dosud v SJM se stanou výlučným vlastnictvím manželky. O této skutečnosti byl uvedeného dne pořízen notářský zápis v notářské kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa]. Uváděl, že žalovaná mu v době nemoci a stáří a zejména v době, kdy došlo k [Anonymizováno], neposkytla péči, jakou jako manželka měla, dlouhodobě mu neposkytovala pravidelně a včas léky. V době, kdy došlo k sepsání listiny, nebyl schopen rozpoznat, chápat a porozumět právním úkonům, čehož žalovaná využila a dne [datum] ho převezla na místo k lékaři do notářské kanceláře a nechala shora uvedenou listinu podepsat. Žalobce byl před vstupem do notářské kanceláře ubezpečen žalovanou, že převádí 1/2 nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví na [Anonymizováno] žalované za částku 1,2 mil. Kč. Tvrdil, že byl uveden v omyl o obsahu notářského zápisu, s jeho obsahem nebyl nikdy seznámen a jeho textu nerozuměl. Nikdy neměl v úmyslu zejména pro chování žalované převést bezúplatně své nemovitosti na žalovanou. Domáhal se posouzení, že právní úkony obsažené v notářském zápisu jsou absolutně neplatnými právními úkony. Dne [datum] původní žalobce zemřel.

13. Poté, co okresní soud usnesením ze dne [datum] rozhodl o procesním nástupnictví žalobců a dne [datum] vyhlásil první zamítavý rozsudek, který byl usnesením odvolacího soudu zrušen usnesením ze dne [datum], připustil dne [datum] připustil změnu žaloby shora uvedeného znění.

14. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, se svým manželem situaci o převodu nemovitostí předem projednávala v [Anonymizováno] zařízení, kde manžel pobýval od [Anonymizováno] a kde ho často navštěvovala. Do kanceláře notářky, která sepsala předmětný notářský zápis dne [datum], se otec žalobců dostavil dobrovolně, přičemž byl seznámen s účelem návštěvy notářky. Podstatě a smyslu jednání rozuměl a toto chápal. Jako účelové odmítla tvrzení žalobců o tom, že jejich otec nebyl v době sepisu notářského zápisu schopen chápat a porozumět právním úkonům. O manžela pečovala řádně, a to i poté, co byl umístěn do domova pro seniory.

15. Okresní soud v řízení provedl podrobné dokazování, dne [datum] vyslechl oba žalobce, dne [datum] provedl výslech [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], bývalé manželky žalobce, a [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelky [právnická osoba], následně dne [datum] výslech [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], manželky žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], známého účastníků řízení, [jméno FO], známé účastníků a [Anonymizováno], a dne [datum] výslech [tituly před jménem] [jméno FO], lékařky otce žalobců, a [tituly před jménem] [jméno FO], notářky. Dne [datum] ustanovil znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyni oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie gerontopsychiatrie, zejména ke zjištění, zda právní předchůdce žalobců ke dni [datum] měl zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti v takové míře, aby porozuměl právnímu jednání spočívajícímu v darování ideálního podílu o velikosti 1/2 vlastněných nemovitostí na manželku a zúžení společného jmění manželů ohledně vlastněných nemovitostí, jehož výsledkem bylo budoucí výlučné vlastnictví manželky, vnímal jeho důsledky a přál si takové uspořádání, a zda k uvedenému dni trpěl duševní chorobou/poruchou trvalého nebo přechodného rázu, popř. psychiatrickým onemocněním, které by měly za následek zmenšení, popř. vymizení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností a případně v jaké míře. Podle znaleckého posudku znalkyně nenašla v dokumentaci dostatečné podklady pro závěr, že by posuzovanému jakákoliv duševní porucha bránila v [Anonymizováno] v opakovaných platných právních jednáních. Vyloučila, aby zesnulý byl dne [datum] nezpůsobilý k právním jednáním pro nepřechodnou duševní poruchu takové míry, že by mu tato bránila v samostatném právním jednání a poté byl schopen dalších právních jednání (dne [datum] byl schopen podepsat plnou moc, dne [datum] podepsat prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a dne [datum] smlouvu o výpůjčce mechanického vozíku, dne [datum] dodatek o změně ve fakultativních službách a [Anonymizováno] formulář na ČSSZ o změně místa výplaty důchodu). Ani k jednomu datu nebyl pro žádnou přechodnou či nepřechodnou duševní poruchu léčen. Dne [datum] nebyl psychotický, delirantní, hluboce depresivní, manický, intoxikovaný či sebevražedný. Trpěl [Anonymizováno], [Anonymizováno], nicméně nikde nejsou dostatečné podklady vyvodit, že vlivem této nepřechodné duševní poruchy byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v den jednání u notáře sníženy natolik, že by bránily platnému právnímu jednání. Kognitivní deficit, jímž trpěl, nečinil zesnulého neschopným posoudit následky svého jednání, přičemž není opora pro závěr, že by zesnulému přechodná duševní porucha bránila porozumět obsahu notářského zápisu. Znalkyně nenašla žádnou indicii, která by vedla ke znaleckému závěru, že by rozpoznávací a ovládací schopnosti zesnulého nebyly zachovány. Poté, co okresní soud přiznal znalkyni znalečné, žalobci sdělili okresnímu soudu, že netrvají na výslechu znalkyně, okresní soud dne [datum] při jednání vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

16. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem v tom směru, že původní žalobce a žalovaná (manželé) si pořídili rodinný dům v [Anonymizováno], původní žalobce byl od roku [Anonymizováno] invalidní, trpěl řadou chorob, žalovaná o něho pečovala, přičemž tato péče přerostla v letech před jeho smrtí v péči celodenní. Tuto péči nebyla vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu schopna zvládat. Ani jeden ze žalobců se o svého otce celodenně nestaral (starat nemohl). Zdravotní stav původního žalobce se zhoršoval, pobýval ve zdravotnických zařízeních, až byl nakonec přeložen do [právnická osoba]). Žalobce a) při náhodném setkání se žalovanou ji osočil, že se jeho otce zbavila a teď si bez něho bude užívat, přičemž tento rozhovor žalovanou urazil. Původní žalobce se následně rozhodl svou ženu zabezpečit. Dne [datum] se žalovaná s původním žalobcem dostavili do notářské kanceláře, notářka původnímu žalobci vše vysvětlovala, aby všemu rozuměl a on opakovaně odpovídal, že rozumí. Notářka v řízení obecně popsala, jak hovoří s osobami při právním jednání, o kterém pořizuje notářský zápis, zejména se staršími osobami hovoří laickým způsobem, pokládá jim doplňující otázky, aby zjistila, zda jsou orientovány, a pokud by se jí něco nezdálo, odmítla by notářský zápis sepsat. Potvrdila, že notářský zápis sepsala a podepsala, a pokud tak učinila, vše bylo v pořádku a neměla žádné pochybnosti. Znaleckým zkoumáním neměl okresní soud za prokázané, že by psychické funkce zesnulého byly nějakým způsobem zhoršené, změněné. Znalkyně nenašla v dokumentaci dostatečné podklady pro závěr, že by posuzovanému jakákoliv duševní porucha bránila v [Anonymizováno] v opakovaných platných právních jednáních. Kognitivní deficit, jímž posuzovaný trpěl, nečinil původního žalobce neschopným posoudit následky svého jednání. Znalkyně nenašla oporu pro závěr, že by původnímu žalobci bránila přechodná duševní porucha porozumět obsahu notářského zápisu. Znalkyně nikde nenašla žádnou indicii, která by vedla ke znaleckému závěru, že by rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného byly významně sníženy nebo zcela vymizely.

17. Pokud odvolatelé namítali, že okresní soud sice provedl k důkazu zvukový záznam ze dne [datum], ale v rozsudku se s ním nijak nevypořádal, odvolací soud dokazování tímto záznamem při jednání zopakoval, a zjistil z něj, že jde (pravděpodobně) o telefonický rozhovor mezi žalobcem a) a původním žalobcem, přičemž z něj vyplývá, že se žalobce a) dotazuje na převod majetku z původního žalobce na žalovanou a na naléhání žalobce a) původní žalobce odpovídá neurčitě a vyhýbavě.

18. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

19. V daném případě okresní soud v řízení provedl řadu důkazů (zejm. výslechy svědků a znalecký posudek vyhotovený soudem ustanovenou znalkyní), na základě nichž uzavřel, že právní jednání ze dne [datum] netrpí vadou v podobě nedostatku vůle či omylu původního žalobce. Provedené důkazy jednotlivě i ve svém souhrnu zcela odpovídají závěru okresního soudu, že původní žalobce byl plně způsobilý k právnímu jednání a jednal svobodně a vážně, přičemž nebyly zjištěny žádné okolnosti směřující k závěru o omylu původního žalobce či nátlaku na něj, duševní porucha na jeho straně nebyla prokázána.

20. Pokud odvolatelé z tohoto důkazu dovozovali, že původní žalobce učinil právní úkon v omylu, a proto takové jednání nemůže být platné a požívat právní ochrany, odvolací soud tento názor nesdílí. Odvolatelé pomíjí zejména důkazy v podobě výslechu [jméno FO], přítomné u sepisu notářského zápisu (notářka původnímu žalobci vše vysvětlovala, opakovala a ptala se ho, zda jí rozumí a on říkal, že to tak chce), notářky [tituly před jménem] [jméno FO] (nepodepsala by notářský zápis, pokud by osoba nebyla v dostatečné rozumové kondici) a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (nenašla ve zdravotnických záznamech původního žalobce podklad pro závěr, že by trpěl duševní poruchou, která by ho činila neschopným činit v roce [Anonymizováno] opakovaná právní jednání; jako nepravdivé považovala tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], praktické lékařky původního žalobce, že v [Anonymizováno] došlo k úplnému vymizení kognitivně-mnestických funkcí, zatímco podle znalkyně původní žalobce trpěl [Anonymizováno]). Jestliže proti uvedeným důkazům odvolatelé staví krátký zvukový záznam telefonického hovoru (pravděpodobně) mezi žalobcem a) a původním žalobcem pořízený (pravděpodobně) po učinění předmětného právního jednání, odvolací soud jim v hodnocení závažnosti tohoto důkazu nepřisvědčil, protože tento důkaz je v řízení zcela osamocen, když shora uvedené důkazy jednoznačně důkaz žalobců vyvracejí. Z důkazu nevyplývá, že žalobce chtěl v době před tímto rozhovorem projevit v notářské kanceláři jinou vůli nebo že ji projevil, případně že byl v omylu ve vztahu k obsahu právního jednání. Jestliže okresní soud konstruoval skutkový stav na základě jiných důkazů než předmětného zvukového záznamu, nedopustil se podle odvolacího soudu žádného procesního pochybení. Jeho skutkový závěr netrpí žádnými vnitřními rozpory a ve světle hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. zcela obstojí.

21. Jestliže dále namítali, že okresní soud bagatelizoval výpověď ošetřující lékařky původního žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], která byla vyslechnuta jako svědkyně, a s její výpovědí se okresní soud nikterak nevypořádal, a soudu prvního stupně vytýkali, že upřel pozornost k závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž vznesli otázku týkající se správnosti oboru a odvětví znalkyně, této odvolací námitce odvolací soud rovněž nepřisvědčil. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku totiž naopak vyplývá, že se výpovědí praktické lékařky původního žalobce okresní soud zabýval (viz bod 124., str. 16) a tuto výpověď konfrontoval se závěry znaleckého posudku ustanovené znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu s tím, že ani pokud jde o otázku odbornosti znalkyně neshledal pochybení na straně okresního soudu. Obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na gerontopsychiatrii, zcela odpovídá danému případu a je běžně používán v soudní praxi k ověření, zda daná osoba staršího věku byla schopná právního jednání (srov. např. NS 24 Cdo 1612/2022, 24 Cdo 1044/2025, 24 Cdo 3270/2022, 21 Cdo 3957/2023, 24 Cdo 1335/2020). Ostatně, proti ustanovení znalkyně, vymezenému znaleckému úkolu žádný z účastníků, ani znalkyně sama, v řízení před okresním soudem nic nenamítal. A odvolatelé také konkrétně neuvádějí, proč ve věci neměla být ustanovena znalkyně předmětné specializace.

22. Pokud odvolatelé namítali, že okresní soud výslech svědkyně [jméno FO] jakožto bývalé [Anonymizováno] zveličoval nad rámec jiných svědeckých výpovědí, které naopak bagatelizoval či k nim nijak nepřihlížel, námitka není důvodná, neboť postup okresního soudu je v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. I kdyby byla svědkyně [Anonymizováno], pouhá tato skutečnost sama o sobě nijak neznehodnocuje její výpověď, navíc v situaci, kdy byla před okresním soudem poučena v postavení svědka podle ustanovení § 126 o. s. ř., tedy o trestních následcích křivé výpovědi (viz protokol o jednání ze dne [datum], č. l. 147). Výpověď svědkyně je zcela v souladu s jinými v řízení provedenými důkazy, zejm. výpovědí notářky a znaleckým posudkem ustanovené znalkyně.

23. Jestliže odvolatelé dále namítali, že jednání původního žalobce bylo nejen v omylu, ale pro jeho zdravotní stav nemohl rozpoznat následky svého jednání a porozumět uspořádání právních úkonů pro jejich složitosti, nebyla splněna základní podmínka jeho přečtení na závěr, a tudíž právní úkon je právním úkonem neplatným, ani tato odvolací námitka není důvodná, protože v řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že původní žalobce při právním jednání ze dne [datum] netrpěl duševní poruchou, byl dotazován, zda si to takto přeje a s dohodami ve formě notářského zápisu souhlasil, v omylu tedy nebyl. Pokud jde tvrzení, že notářský zápis nebyl původnímu žalobci přečten, resp. že neměl brýle, a proto ho on sám nečetl, odvolací soud konstatuje, že takové tvrzení nebylo v řízení prokázáno, když obsah notářského zápisu hovoří výslovně o opaku (stručné vyjádření původního žalobce ve zvukovém záznamu telefonického rozhovoru nevypovídá nic o tom, v jaké chvíli neměl brýle, zda po celou dobu, nebo v konkrétním okamžiku, apod.). Notářský zápis splňuje náležitosti veřejné listiny a zakládá vůči každému (včetně žalobců) ve smyslu § 568 odst. 2 o. z. plný důkaz o projevu vůle původního žalobce, který nebyl v řízení vyvrácen.

24. A pokud jde o námitku odvolatelů, že se okresní soud nevypořádal s § 583 o. z. (omyl), se sníženou schopností rozpoznávací a ovládací ve smyslu § 581 o. z. (omezená svéprávnost a duševní porucha), vážností vůle podle § 551 o. z., ignoroval i § 3 o. z. a zásadu ochranu slabší strany a poctivosti, a zneužití tísně a slabosti podle § 1796 o. z., odvolací soud ani této námitce nepřisvědčil. Okresní soud se věcí pečlivě zabýval, provedl podrobné dokazování se zaměřením na žalobci tvrzený omyl a nedostatek vážnosti vůle původního žalobce, jeho omezenou svéprávnost či duševní poruchu. Dokazováním bylo zjištěno, že původní žalobce věděl, co dne [datum] činí, jakého právního jednání se účastní a současně chtěl vyvolat následky s tímto právním jednáním spojené. Na jeho vůli nepůsobil ani omyl, ani nedostatek vážnosti vůle, ani duševní porucha. Posouzení věci okresním soudem není v rozporu se základními zásadami soukromého práva (§ 3 o. z.), se zásadou ochrany slabší strany či poctivosti, ani v řízení nebylo zjištěno zneužití tísně původního žalobce či jeho slabosti ve smyslu § 1796 o. z. Notářský zápis ze dne [datum] je tedy platným právním jednáním, na jehož základě došlo k převodu předmětných nemovitostí za života původního žalobce na žalovanou.

25. S ohledem na uvedený závěr odvolacího soud rozsudek okresního soudu ve všech výrocích podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako správný posoudil i výrok III. o náhradě nákladů státu (§ 148 o. s. ř.) a výrok IV. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který vychází z požadavku zástupce žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající se z odměny za 2 úkony právní služby, tj. 2 x [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., 2 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 2 x [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovného ve výši [částka] ([Anonymizováno] dle vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za promeškaný čas [částka] (dle požadavku zástupce žalované, tj. 2 x [částka]), a daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), celkem tedy [částka].

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místu k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Pokud jde o návrh žalobců týkající se aplikace § 150 o. s. ř., odvolací soud neshledal žádné mimořádné důvody na straně žalobců, pro které jim nelze uložit povinnost k náhradě nákladů řízení. Skutečnost, že byl původní žalobce individuálně osvobozen od povinnosti hradit soudní poplatky, jednak na žalobce jako právní nástupce nepřechází (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 13 Cmo 221/2003), jednak rozhodnutí o osvobození dle § 138 není automaticky důvodem pro postup dle § 150 (nepřiznání náhrady nákladů řízení zcela nebo z části), pokud je osvobozený účastník povinen k náhradě nákladů řízení (srov. komentář k § 138 in: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, ke dni 1. 1. 2016 (aspi.cz)].

Poučení