95 Co 360/2024 - 174

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň JUDr. Jany Novákové a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobkyně: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 0/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 1/0] zastoupeni [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 3. [Jméno zainteresované osoby 2/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/0] 4. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o neúčinnost smlouvy o darování nemovitosti a o zřízení služebnosti, o odvolání žalovaných 1), 2) a 4) proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 1. února 2024, č. j. 11 C 28/2023-130, takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného 4) proti rozsudku se odmítá.

II. Odvolání žalovaných 1) a 2) proti výrokům II., IV. a V. rozsudku se odmítá.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud svým rozsudkem určil, že smlouva o darování nemovitosti a o zřízení služebnosti uzavřená dne 30. 3. 2021 mezi žalovanými 3) a 4) jako dárci a oprávněnými z věcného břemene, a nezletilými žalovanými 1) a 2) jako obdarovanými a povinnými z věcného břemene, kterou byla na obdarované nezletilé žalované 1) a 2) převedena nemovitá věc – [hodnota] [adresa], a kterou bylo zároveň zřízeno ve prospěch žalovaných 3) a 4) věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitosti, je vůči žalobkyni v části vztahující se k darování nemovitosti a zřízení věcného břemene k nemovitosti právně neúčinná (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně vůči žalovaným 3) a 4), dle kterého by bylo určeno, že smlouva o darování nemovitosti a o zřízení služebnosti uzavřená dne 30. 3. 2021 mezi žalovanými 3) a 4) jako dárci a oprávněnými z věcného břemene, a nezletilými 1) a 2) jako obdarovanými a povinnými z věcného břemene, kterou byla na obdarované nezletilé žalované 1) a 2) převedena nemovitá věc – [hodnota] [adresa], a kterou bylo zároveň zřízeno ve prospěch žalovaných 3) a 4) věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitosti, je vůči žalobkyni v části vztahující se k darování nemovitosti a zřízení věcného břemene k nemovitosti právně neúčinná (výrok II.), žalobkyni nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným 1) a 2) (výrok III.). Okresní soud dále rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 3) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 4) náhradu nákladů řízení ve výši 14 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 4) [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] [Anonymizováno] (výrok V.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti smlouvy o darování nemovitosti a o zřízení služebnosti uzavřené dne 30. 3. 2021 mezi žalovanými 3) a 4) jako dárci a oprávněnými z věcného břemene, a nezletilými 1) a 2) jako obdarovanými a povinnými z věcného břemene, kterou byla na obdarované nezletilé žalované převedena nemovitá věc – [Anonymizováno] [adresa] a kterou bylo zároveň zřízeno ve prospěch žalovaných 3) a 4) věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitosti. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 8. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [právnická osoba], zastoupenou žalovanou 3) [Anonymizováno] [Anonymizováno], smlouva o úvěru [Anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla [Anonymizováno] [právnická osoba] úvěr ve výši 2 000 000 Kč. Uvedený úvěr byl zajištěn blankosměnkou [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2018 (blankosměnka), kterou avalovala žalovaná 3) [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 27. 1. 2020 byla úvěrová smlouva ze strany žalobkyně vypovězena a [Anonymizováno] [právnická osoba] byla vyzvána k zaplacení čerpaného úvěru do 31. 3. 2020 (konečná splatnost úvěru). V souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2018 žalobkyně využila svého zajišťovacího institutu a vyplnila blankosměnku v datu splatnosti a směnečné sumě. Směnka se stala splatnou dne 30. 4. 2020 pro částku 2 080 582,57 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že [Anonymizováno] [právnická osoba] ani žalovaná 3) v dodatečné lhůtě směnečnou sumu nezaplatily, obrátila se žalobkyně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu na Městský soud v Praze, a to dne 25. 9. 2020. V rámci směnečného řízení u Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 47 Cm 81/2020 byl uzavřen se žalovanou 3) soudní smír, který byl soudem schválen usnesením ze dne 20. 1. 2021 č. j. 47 Cm 81/2020-50, kterým se žalovaná 3) zavázala směnečnou sumu včetně příslušenství hradit ve splátkách. Žalovaná 3) však soudní smír porušila, když přestala hradit pravidelné splátky, proto žalobkyně podala proti žalované 3) dne 12. 10. 2022 návrh na zahájení exekuce pro zbývající neuhrazenou částku ve výši 1 328 803,37 Kč. Žalovaní 3) a 4) byt uvedený shora, jehož byli vlastníky, darovali dne 3. 3. 2021 [Anonymizováno], tedy žalovaným 1) a 2). Tímto jednáním se žalovaná 3) úmyslně vzdala ve prospěch svých nezletilých dětí jako osob blízkých majetku, který byl vhodný k případnému dobytí pohledávky žalobkyně vůči ní. To vyplývá z časové posloupnosti jednotlivých kroků. Dle sdělení soudního exekutora je žalovaná 3) bez jakéhokoliv majetku. Žalobkyně pak není povinna úmysl žalovaných zkrátit žalobkyni jako věřitele prokazovat a jejich námitky v tomto ohledu jsou bezpředmětné. Bezpředmětné jsou i námitky týkající se toho, zda dluh je či není součástí společného jmění manželů či zda byl dán souhlas žalovaného 4) se zajištěním. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že žalovaný 4) souhlasil s avalem žalované 3), a to svým podpisem na blankosměnce a též dobrovolně plnil žalobkyni dluh přiznaný vůči žalované 3). Žalobkyní je namítána neúčinnost darovací smlouvy včetně zřízení věcného břemene, přičemž těchto úkonů byli účastni všichni žalovaní. Žalobkyně pak doplnila, že pohledávka žalobkyně nebyla dosud uhrazena, a to v podstatné nadpoloviční výši, když výše jistiny dle exekučního titulu činí 2 080 582,57 Kč a současná vymáhaná jistina činí 1 328 803,37 Kč.

3. Zástupce žalovaných 1) a 2) odkázal na vyjádření žalovaného 4). Žalovaná 3) se nevyjádřila. Žalovaný 4) se k žalobě vyjádřil tak, že neuznává nárok uplatněný žalobou. Uvedl, že ve věci darovaní předmětných nemovitostí jeho dětem nebylo z jeho strany jednáno vědomě a úmyslně s cílem zkrátit věřitele. Dluh z předmětného úvěrového titulu není součástí jeho společného jmění manželů se žalovanou 3). Žalovaný 4) nikdy nebyl o tomto právním jednání žalovanou 3) informován, o dluhu nevěděl a nedal souhlas s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ani jejího zajištění. O dluhu se dozvěděl až v průběhu exekuce vedené žalobkyní proti žalované 3). Předmětný dluh zjevně souvisí s podnikáním žalované 3) prostřednictvím [Anonymizováno] [právnická osoba] Jednalo se o oddělený závazek žalované 3). Žalovaný 4) se proto tímto dovolává neplatnosti předmětné úvěrové i zajišťovací dokumentace specifikované v žalobě. Stejně tak se žalovaný 4) dovolává neplatnosti soudního smíru uzavřeného mezi žalovanou 3) a žalobkyní v rámci směnečného řízení vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. 47 Cm 81/2020, neboť nebyl účastníkem tohoto řízení ani k tomuto právnímu titulu nedal svůj souhlas. Žalovaný 4) tyto své výhrady vyjádřil i v rámci exekučního řízení vedeného [adresa]. Předmětný dluh žalované 3) vůči žalobkyni nikdy nebyl a není součástí společného jmění, ale jednalo se a jedná o výlučný dluh žalované 3), a proto žalobou nelze postihnout předmětné nemovitosti. Obě bytové jednotky byly darovány ze společného jmění žalovaných 3) a 4), když pohledávka je výlučným pasivem žalované 3). Žalovaná 3) nepochybně plnila na svůj oddělený závazek vůči žalobkyni nejen v době, kdy darovala nemovitosti nezletilým dětem, ale v době, kdy toto právní jednání schvaloval opatrovnický soud dne 4. 10. 2021, splácela i v době, kdy po rozpadu manželství opustila ČR, tj. na přelomu ledna a února 2022 a podle jeho informací nebyla po odjezdu z ČR výdělečně činná. Její jednání nepotvrzuje tvrzení žalobkyně o darování s úmyslem znemožnit uspokojení žalobkyně z prodeje bytu. Nemovitosti byly darovány shodným projevem vůle obou rodičů s cílem zabezpečit děti do budoucna. Žalovaný 4) není pasivně legitimován a vůči němu by měla být žaloba zamítnuta. Po provedeném dokazování pak žalovaný 4) uvedl, že se žalovanou 3) spolu žili, nechtěl si způsobovat problémy, a proto listinu (míněna dohoda o vyplňovacím právu směnečném) podepsal. Už si to nepamatuje, nebyl to jediný podpis, o který byl žádán. V době podpisu smlouvy nemohl předpokládat, jaký bude režim úvěru do budoucna. Dále doplnil, že úvěr žalobkyně zesplatnila na jaře 2020, poté následovalo uplatnění vyplněné blankosměnky, obě zásilky byly žalované 3) zaslány na tehdejší adresu v [adresa], kde si je nevyzvedla. Žalovaný 4), který žil s žalovanou 3) ve společné domácnosti, se o existenci sankčního úvěru nemohl dozvědět. Z časové specifikace tak vyplývá, že žalovaný 4) připravoval dar dětem bez vazby na existenci sankční pohledávky.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní 3) a 4) nejsou ve věci pasivně legitimovaní a žalobu vůči nim zamítl.

5. Okresní soud se dále zabýval žalobou v rozsahu, v něž byla podána proti žalovaným 1) a 2).

6. K odporovatelnému jednání - uzavření bezúplatného právního jednání - smlouvy o darování nemovitosti a o zřízení služebnosti došlo dne 30. 3. 2021, právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 21. 1. 2022, žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] pak podala žalobu dne 14. 2. 2023, tedy ve lhůtě dvou let.

7. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalovaná 3) převzala ručení za závazek [Anonymizováno] [právnická osoba] ze směnky vůči žalobkyni. Žalovaný 4) jako manžel žalované 3) pak s avalem blankosměnky výslovně souhlasil a na tento závazek i částečně plnil. Dne 20. 1. 2021 žalovaná 3) uzavřela se žalobkyní smír, ve kterém se zavázala směnečnou sumu hradit ve splátkách. Dohodnuté splátky nehradila a žalobkyně jako věřitelka přistoupila k podání exekučního návrhu. Ke dni podání žaloby tak žalobkyně jako věřitelka měla vykonatelnou pohledávku za žalovanou 3) a tato pohledávka nebyla ke dni vyhlášení rozsudku zcela zaplacena. Z hlediska posouzení zkrácení žalobkyně jako věřitele je pak rozhodný den vyhlášení rozsudku. Podle okresního soudu nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by k datu vyhlášení rozsudku byla pohledávka žalobkyně vůči žalované 3) zcela uhrazena. Ke dni vyhlášení rozsudku tak došlo ke zkrácení žalobkyně jako věřitele, když žalovaná 3), vůči které má žalobkyně vykonatelnou pohledávku, nemá žádný majetek, ze kterého by bylo možné pohledávku žalobkyně uspokojit, jak bylo prokázáno zprávou soudního exekutora.

8. Okresní soud neprovedl dokazování účastnickou výpovědí žalované 3) ke zjištění jejího záměru ve vztahu k pohledávce žalobkyně s vazbou na její úkon darování bytu dětem a výslechem žalovaného 4), že začal připravovat darování bez jakékoli vazby na pohledávku žalobkyně, když záměry žalovaných 3) a 4) nebyly pro posouzení věci rozhodující. Odporovatelnost bezúplatných jednání není na rozdíl od ostatních skutkových podstat podmíněna zaviněním na straně dlužníka. Podmínkou úspěchu odpůrčí žaloby v případě bezúplatného jednání tedy není důkaz o úmyslu zkrátit věřitele. V případě žalované 3) pak navržený důkaz nemůže nahradit skutkové tvrzení, tedy prostřednictvím výslechu zjišťovat to, co nebylo tvrzeno. Okresní soud dále zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované 1), která za žalovanou 1) smlouvu uzavírala, ke zjištění nevědomosti [jméno FO] o úmyslu žalované 3) zkrátit věřitele. Tento důkaz byl navržen až po koncentraci řízení, nebylo jednoznačně tvrzeno, že [jméno FO] nevěděla o úmyslu žalované 3) zkrátit žalobkyni jako věřitele, ale zejména vzhledem k výše uvedenému, že odporovatelnost bezúplatných jednání není podmíněna tím, zda osobě obohacené bezúplatným právním jednáním byl znám zkracující úmysl dlužníka.

9. Podle okresního soudu, ustanovení § 590 o. z. nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava neúčinnosti bezúplatných právních jednání v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných právních jednání. Osoba obohacená bezúplatným právním jednáním se proto nemůže úspěšně bránit tvrzením, že jí zkracující úmysl dlužníka nebyl znám a ani znám být nemusel. Skutečnost, zda vymáhaný závazek nenáleží do společného jmění manželů, není podle okresního soudu rozhodující, neboť vznikne-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. V projednávané věci se může žalobkyně uspokojit z předmětné nemovitosti, i když měla vymahatelnou pohledávku jen za žalovanou 3), neboť šlo o pohledávku, která nepochybně vznikla za trvání jejího manželství se žalovaným 4), tj. za trvání jejich společného jmění. I výlučný dluh žalované 3) lze uspokojit dle občanského zákoníku z majetku ve společném jmění manželů. Nadto bylo v řízení prokázáno, že žalovaný 4) s převzetím závazku žalované 3) jako avalisty výslovně souhlasil. Nelze se pak domáhat neplatnosti smíru v řízení o odpůrčí žalobě. K nápravě vad řízení o schválení smíru slouží jiné právní prostředky. V případě žalované 3) se pak nejedná o osobu neznámého pobytu, plně se tak uplatní ustanovení občanského soudního řádu o doručování na adresu trvalého pobytu, když soudu nesdělila jinou doručovací adresu ani si nezajistila jinou doručovací adresu v evidenci obyvatel. Podmínky pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny, když jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, ustanovením opatrovníka by v takovém případě byla žalované 3) odňata možnost jednat před soudem. Ze shora uvedených důvodů pak soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem žalované 3) a žalovaného 4), když zavinění (úmysl či záměry) žalovaných 3) a 4) nejsou v tomto případě podmínkou pro vyhovění návrhu žalobkyně. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vůči žalovaným 1) a 2) vyhověl.

10. Proti rozsudku podali odvolání žalovaní 1) a 2), kteří namítli, že okresní soud nesprávně dospěl k závěru o nedostatku pasívní věcné legitimace žalovaných 3) a 4). Podle darovací smlouvy se zřízením věcného břemene – služebnosti užívání jsou žalovaní 3) a 4) zapsání v katastru nemovitostí jako oprávnění z věcného břemene. Měli tedy z právního jednání, jímž bylo uzavření darovací smlouvy, prospěch. Žalovaní 1) a 2) s ohledem na svůj věk a vědomosti nejsou schopni se k žalobě vyjádřit a poskytnout soudu jakákoliv skutková tvrzení a navrhnout k nim důkazy. V tomto směru byli žalovaní 1) a 2) odkázáni na tvrzení a důkazy předložené svým otcem, žalovaným 4). Proto také v průběhu řízení na jeho podání odkazovali. V řízení bylo také jimi navrhováno, aby soud zajistil účast žalované 3) na soudním jednání. Okresní soud se sice o to pokusil, avšak podle názoru žalovaných 1) a 2) nedůsledně. Nevzal v úvahu sdělení žalovaného 4), jímž byla poskytnuta soudu současná adresa žalované 3) a na tuto adresu žalované 3) nezaslal předvolání. Žalovaná 3) s ohledem na postup okresního soudu se nemohla jako dlužník k žalobě vyjádřit a podle názoru žalovaných 1) a 2) byla výrazně omezena ve svých právech. Pokud by byla okresním soudem předvolána na sdělenou adresu v zahraničí, měla možnost se k jednání dostavit a poskytnout okresnímu soudu informace o tom jaké jsou její současné osobní a majetkové poměry. K tomu ale nedošlo, a proto podle názoru žalovaných 1) a 2) zůstalo dokazování neúplné a neúplně byl tudíž zjištěn i skutkový stav věci. Není vyloučeno, že žalovaná 3), která několik let žila a pracovala v zahraničí, nabyla zde majetek, ze kterého by bylo možno pohledávku žalobkyně uspokojit a nebyl by důvod k podání odpůrčí žaloby. V dalším pak odkazují žalovaní 1) a 2) na skutečnosti tvrzené žalovaným 4) a na důvodu, který ve svém odvolání uvádí. Žalovaní 1) a 2) navrhují zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Proti rozsudku podal odvolání rovněž žalovaný 4), který namítl, že z opatrovnického spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 0 P 52/2021 vyplývá, že žalovaní 3) a 4) jako manželé podali návrhy na ustanovení kolizních opatrovníků pro své děti žalované 1) a 2), kterým se rozhodli mimo jiné darovat bytovou jednotku. Souběžně s tím, žalovaní 1) a 2) zřídili žalovaným 3) a 4) služebnost bytu spočívající u bytu, jež je předmětem řízení, v právu doživotního výlučného a bezplatného užívání. V opatrovnickém spisu je uvedeno a oba dárci, žalovaní 3) a 4) jako důvod uvedli, že chtějí své nezletilé děti hmotně zabezpečit do budoucna. Uvedené bylo sděleno při jednání [Anonymizováno] [adresa] i u opatrovnického soudu. Žalovaný 4) nebyl účastníkem směnečného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 81/2020, v rámci něhož byl schválen smír usnesením ze dne 5. 2. 2021. Žalovaná 4) i za pomoci žalovaného 3) plnila na základě usnesení o schválení smíru až do června 2022. Žalovaný 4) zahájil jednání o převodu bytové jednotky již v lednu 2022 bez vazby na existenci závazku žalované 3) a její společnosti. Okresní soud podle žalovaného 4) pochybil, když nepřistoupil k výslechu žalované 3) a [jméno FO]. Žalovaný 4) přitom okresnímu soudu sdělil adresu žalované 3) ve [adresa]. Přesto okresní soud doručoval žalované 3) na adresu jejího evidovaného trvalého pobytu, kde se však již nezdržuje. Okresní soud podle žalovaného 4) jednal v rozporu se závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3303/2012 a porušil právo žalované 3) na spravedlivý proces a upřel jí právo jednat před soudem. Z hlediska skutkového stavu bylo a je zajištění možnosti žalované 3) účastnit se jednání významné zejména pro zjištění, zda v důsledku jejího dlouhodobého pobytu v zahraničí zde mohla mít a má také majetkové a finanční dispozice, že by z nich bylo možno uspokojit pohledávku žalobkyně bez nutností vést případnou exekuci na nemovitost, jejíž předvod je předmětem odpůrčí žaloby. Taková možnost byla postupem soudu zmařena. Žalovaný 4) nesouhlasí se závěrem okresního soudu o nedostatku pasívní věcné legitimace jeho a žalované 3), neboť okresní soud pominul, že právním jednáním byla žalovaným 3) a 4) zřízena služebnost a žalovaní 3) a 4) tak nabyli z jednání prospěch. Podle žalovaného 4) byl předmětným právním jednáním naplněn mravní závazek žalovaných 3) a 4) ke svým dětem ve smyslu § 591 písm. d) o. z. Žalovaný 4) navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

12. Podle § 218 písm. b) o. s. ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

13. Podle ustálené judikatury má subjektivní legitimaci k podání odvolání pouze účastník řízení, a to ten, jemuž nebylo výrokem rozhodnutí plně vyhověno anebo mu byla napadeným výrokem rozhodnutí způsobena nějaká újma na jeho právech (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5097/2015, a prejudikatura zmíněná v těchto rozhodnutích). Určujícím je výrok rozhodnutí, neboť existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát do úvahy subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1760/2001).

14. V projednávané věci byl žalovaný 4) před okresním soudem zcela procesně úspěšný, když žaloba proti němu byla výrokem II. zamítnuta. Účastníci na straně žalované mají postavení samostatných, nikoliv nerozlučných společníků a výrokem I. bylo rozhodnuto o právu se samostatným skutkovým základem ve smyslu ustanovení § 206 odst. 2 o. s. ř., kdy v rámci jedné žaloby uplatnila žalobkyně více nároků. Proto odvolání podané žalovaným 4) nemá právní účinky předvídané ustanovením § 206 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k výroku, jímž bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2). Krajský soud proto odvolaní žalovaného 4) jako subjektivně nepřípustné podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

15. Vzhledem k tomu, že výrokem II., IV. a V. nebylo rozhodováno o právech a povinnostech žalovaných 1) a 2), krajský soud odvolaní žalovaných 1) a 2) proti výrokům II., IV. a V. jako subjektivně nepřípustné podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

16. Krajský soud jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaných 1) a 2) proti výrokům I. a III. je podáno včas, jedná se o odvolání, podávané oprávněnými osobami, o odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1) a 2) není důvodné ani opodstatněné.

17. Podle § 589 odst. 1 o. z., zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

18. Podle § 589 odst. 2 o. z., neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

19. Podle § 591 písm. d) o. z., neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

20. Smyslem (účelem) odpůrčí žaloby podle ustanovení § 589 o. z. je domoci se (vyhovujícího) rozhodnutí soudu, které bude podkladem k tomu, aby se mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (nebo odpovídající náhrady za takové plnění), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch; srov. (též ve vazbě na dikci § 594 o. z. a § 595 odst. 1 větu první o. z.) R 127/2019 nebo odstavec 34. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sp. zn. 29 Cdo 1772/2023.

21. Požadavek, aby pohledávka věřitele byla vykonatelná, nevymezuje podmínku pro vyslovení neúčinnosti právního jednání dlužníka, ale aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě; podmínky, za nichž se věřitel může (úspěšně) dovolat určení neúčinnosti právního jednání dlužníka, se uvádí zejména v ustanoveních § 590 a § 591 o. z. Jakkoli se literatura rozchází v řešení otázky, kdy musí být věřitelova pohledávka vykonatelná (k pojmenování rozdílů srov. např. Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, str. 1395), Nejvyšší soud již uvedenou otázku zodpověděl v usnesení ze dne 20. ledna 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016. Tam uzavřel, že neúčinnosti právního jednání se lze za podmínek uvedených zejména v ustanoveních § 590 a § 591 o. z. dovolávat nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vykonatelnou již v době, kdy bylo učiněno napadené právní jednání, ale i v případě, že bylo učiněno dříve, než se pohledávka věřitele za dlužníkem stala vykonatelnou. Odpůrčí žalobě lze vyhovět tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele byla vykonatelnou v době rozhodování soudu. K těmto závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2021, sp. zn. 24 Cdo 1413/2020, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1772/2023.

22. V poměrech projednávané věci měla žalobkyně vůči žalované 3) (dlužníku) vykonatelnou pohledávku již před uskutečněním sporného právního jednání. Krajský soud však připomíná, že předpoklady, za nichž lze odporovat bezúplatnému právnímu jednání dlužníka, mají v § 591 o. z. zvláštní (samostatnou) úpravu, pro kterou se ani z části neuplatní předpoklady formulované ustanovením § 590 o. z. (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 955/2018). Ustanovení § 591 o. z. pak neobsahuje požadavek, aby pohledávka věřitele za dlužníkem existovala již v době, kdy se stalo účinným odporované právní jednání. Aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě upravuje § 589 o. z.; z něj se podává pouze požadavek, aby věřitel měl vykonatelnou pohledávku za dlužníkem nejpozději v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě. Tak je tomu i v projednávané věci. Žalobkyně měla již v před uzavřením sporné darovací smlouvy se zřízením služebnosti pravomocně přiznanou a vykonatelnou pohledávku proti žalované 3).

23. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posuzování otázky, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu představuje plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 591 písm. d) o. z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Podmínky uvedené v ustanovení § 591 písm. d) o. z. je třeba vykládat (vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka) v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku je namístě uplatnit jen tehdy, převáží-li ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli (věřitelům). Ustanovení § 591 písm. d) o. z. tedy nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka. Takový výklad ustanovení § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým (opomenutí dlužníka, z nichž měla osoba jemu blízká prospěch), neboť při standardně fungujících vztazích mezi osobami blízkými by se dalo téměř jakékoli bezúplatné právní jednání mezi těmito osobami považovat za „slušné“ a „mravné“. Takové absolutní nadřazení ohledů slušnosti nad závazky právními však nebylo smyslem a účelem ustanovení § 591 písm. d) o. z., a naopak by v některých případech mohlo vést k rozporu s dobrými mravy, neboť ne každé bezúplatné právní jednání (opomenutí) dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění (nabyvateli majetku, který dlužník v důsledku svého opomenutí nenabyl) za „slušné“ a „mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu, a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno. Otázku, zda jde o plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, je tedy třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a při jejím posuzování je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění jde, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním třetí osobě dlužník tuto osobu zvýhodní na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové (popřípadě sociální) situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění [osoba, která měla z právního jednání (opomenutí) dlužníka prospěch] a jakou subjektivní hodnotu pro něj (pro ni) toto plnění s ohledem na jeho (její) majetkovou (sociální) situaci představuje, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně sledoval vyhovění svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Pojem „ohledy slušnosti“ užitý v ustanovení § 591 písm. d) o. z. je nutné vykládat tak, že dlužníkem poskytnuté plnění musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k nabyvateli plnění (k osobě, která měla z právního jednání nebo opomenutí dlužníka prospěch), tak ve vztahu k dlužníkovi. Plnění dlužníka přitom musí být přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku. Stejně tak plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku, musí být přiměřené majetkovým poměrům dlužníka, nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku a musí jít o takový mravní závazek, který (stejně jako „ohledy slušnosti“) převáží nad povinností dlužníka plnit svůj právní závazek vůči věřiteli a kterému je proto třeba dát přednost před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2329/2023 ze dne 29. 2. 2024).

24. Pokud jde o odporovatelnost bezúplatných pravních jednáních (typicky darování ve smyslu § 2055 a násl. o. z.), není tato na rozdíl od ostatních skutkových podstat podmíněna vinou dlužníka a odpůrce na zkrácení. Zájem toho, kdo má vůči dlužníku pohledávku, za kterou poskytl protiplnění, má přednost před zájmem toho, kdo od dlužníka něco nabyl bez protiplnění (viz Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, § 419-654 Praha: Leges 2014, komentář k § 591).

25. Vztaženo na projednávanou věc, právní jednání žalovaných 3) a 4), kteří darováním převedli na žalované 1) a 2) předmětný byt, nelze považovat za jednání s plněním, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z., neboť dlužnice (žalovaná 3)) se jím zbavila jediného svého hodnotného majetku. Je přitom bez významu, jaké pohnutky žalované 3) a 4) k uzavření darovací smlouvy vedly a zda žalovaní 1) a 2), resp. jejich kolizní opatrovnice o dluhu žalované 3) věděli. Okresní soud proto také nepochybil, pokud žalované 3) a 4) ani kolizní opatrovnici [jméno FO] nevyslechl.

26. Důvodnost odvolání nepředstavuje ani žalovanými 1), 2) a 4) tvrzený odklon od rozhodnutí (sp. zn. 32 Cdo 3303/2013), v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou výkladu ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu v tom ohledu, zda lze ustanovit opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, i za situace, kdy písemnosti soudu adresované tomuto účastníkovi lze považovat za doručené. V nyní projednávané věci žalovaná ani netvrdí, že by její pobyt nebyl znám, nebo to, že by byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka. Žalovaná 3) přitom osobou neznámého pobytu nebyla a v průběhu řízení žádnou adresu místa, na kterou jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, neuvedla (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 882/2024 ze dne 28. 5. 2024). Naopak, pokud žalovaní 1), 2 a 4) namítají, že žalovaná 3) může být dostatečně solventní, aby vymáhanou pohledávku žalobkyně uhradila, nic jim nebránilo žalovanou 3) kontaktovat a vyzvat ji uhrazení svého dluhu vůči žalobkyni. Žalovaná 3) byla přitom v řízení procesně úspěšná a žádná újma jí nevznikla.

27. Krajský soud proto z uvedeného důvodu rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když nesprávnost neshledal ani v nákladovém výroku.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a s § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaní 1), 2) a 4) byli se svým odvoláním neúspěšní, resp. jejich odvolání bylo odmítnuto a žalobkyni současně náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení